Návrh skupiny senátorů na zrušení části zákona č. 319/2001 Sb., která se stala součástí jeho přechodných ustanovení na základě novely, která byla přijata údajným neústavním postupem - VYHOVĚNO
Napadená ustanovení se týkala vztahů vkladatelů určitých bank k těmto bankám, resp. vůči Fondu pojištění vkladů. Napadená ustanovení dle navrhovatelů rozšiřují okruh oprávněných osob, mění proceduru a vstupují do již jednou zákonem řešených vztahů (navrhovatelé polemizují, zda se jedná o pravou či nepravou retroaktivitu). Jedná se o to, jakým způsobem se mají odškodňovat klienti zkrachovalých bank. Zákonodárce zde na úkor zajišťovacího fondu, hospodařícího s prostředky odevzdanými soukromými subjekty, nakládá s těmito prostředky v rozporu s obecně stanovenými pravidly, a v důsledku toho určitou skupinu či určitý subjekt zvýhodňuje oproti ostatním. Prostředky vybrané od klientů bank, které jsou určeny k odškodnění klientů bank, budou poskytnuty nad rámec pravidel, která platila v době, kdy banky do Fondu přispívaly.
Napaden byl i postup přijímání zákona. Poté, co návrh zákona byl zamítnut ve 3. čtení, byl navržen (o půl roku později) v rámci 2. čtení jako pozměňovací návrh. Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat (ač byl podán návrh na postoupení do obecné rozpravy, z důvodu nesouhlasného postoje vlády ČR, Ministerstva financí a ČNB) a zákon byl postoupen prezidentu republiky. Ten však nechal marně uplynout patnáctidenní lhůtu, aniž zákon vrátil Poslanecké sněmovně anebo jej podepsal. Zákon byl tedy podepsán předsedou vlády a řádně vyhlášen ve Sbírce zákonů.
Navrhovatelé poukazují na to, že pozměňovací návrh je omezen projednávaným bodem schůze, přičemž pozměňovací návrh, na jehož základě se napadená ustanovení stala součástí daného zákona, nebyl uveden v programu příslušné schůze Poslanecké sněmovny, čímž byla porušena legislativní procedura.
ÚS poukázal na rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 21/01, ve kterém označil za protiústavní situaci, kdy ,,jedním zákonem jsou novelizovány zákony vzájemně obsahově bezprostředně nesouvisející, k čemuž dochází např. z důvodu urychlení legislativní procedury, a to začasté formou podaných pozměňovacích návrhů.“ Parlament je vázán Ústavou a s ní konformně vykládanými jednacími řády. Postup, kdy ,,jedním zákonem (ve formálním smyslu) je zasahováno do materie upravované několika zákony jinými a tyto zákony spolu nejsou obsahově a systematicky provázány,“ způsobuje nepřehledný právní stav, který není v souladu s principem předvídatelnosti, srozumitelnosti a vnitřní bezrozpornosti zákona, což odporuje základním principům právního státu.
Z jednacího řádu PS vyplývá, že návrhy k projednávané věci, ke kterým jsou poslanci dle jednacího řádu zmocněni, se mají vztahovat k určité věci projednávaného bodu. Pozměňovacím návrhem se mohou vypouštět, rozšiřovat nebo měnit některé části původního návrhu. ,,Právo podávat k návrhům zákonů během parlamentní rozpravy pozměňovací návrhy se odvozuje z práva zákonodárné iniciativy, nicméně není s ní totožné, neboť je přirozeně omezeno sférou vyhrazenou právě realizaci práva zákonodárné iniciativy.“ Pozměňovací návrh by tedy měl pouze pozměňovat předkládanou právní úpravu a neměl by se pohybovat mimo předmět projednávaného návrhu.
Ohledně funkce prezidenta v zákonodárném procesu ÚS vyslovil stanovisko, podle kterého prezident v rámci legislativního procesu nezastává poltickou funkci. ,,Prezident republiky je Ústavou koncipován jako mimostranický ústavní orgán.“ Je tedy předurčen k dodržování ústavnosti legislativního procesu pomocí prezidentského veta.
ÚS shrnul, že obsahy i účely obou zkoumaných předmětů se zásadně liší. Bylo tedy zapotřebí konstatovat, že předmětný pozměňovací návrh vybočil z omezeného prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhům.
