Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Pl. ÚS 66/04 z 3. 5. 2006- „eurozatykač“

Ve zkratce

  • ÚS posuzoval ústavní konformnost tzv. evropského zatýkacího rozkazu. Došel k tomu, že tento institut protiústavní není
  • namítán byl rozpor s čl. 14, odst. 4 Listiny, který zakazuje nutit občana k opuštění vlasti
  • Ústavní soud se rozhodl pro restriktivní výklad pojmu „opuštění vlasti“ v tomto ustanovení a tedy do něj nezahrnul dočasné opuštění vlasti za účelem trestního stíhání. Vedl jej k tomu
    • eurokonformní výklad - tedy povinnost vykládat právo v souladu s evropským právem
    • teleologický výklad- smyslem čl 14 Ústavy je 1) zákaz vyhoštění a 2) ochrana práv občana. Státy EU ale poskytují srovnatelný standard ochrany LP

Detailněji

  • Skupina poslanců a skupina senátorů navrhují zrušení novelizovaných ustanovení TZ a TŘ, která implementovala „eurozatykač“
    • Podle těchto ustanovení lze občana ČR předat k trestnímu stíhání do jiné země EU
  • To je v rozporu s čl. 14, odst. 4 listiny: „Každý občan má právo na svobodný vstup na území České a Slovenské Federativní Republiky. Občan nemůže být nucen k opuštění své vlasti.“ To neumožňuje omezení zákonem.
  • Předkladatel návrhu argumentoval historickými důvody, pro které bylo ustanovení přijato. To navrhovatelé odmítají- je třeba vykládat ustanovení Listiny pomocí teleologického- objektivního výkladu
  • Zároveň s návrhem novely byl v PS předložen návrh změny Listiny, který by vydání k trestnímu stíhání připouštěl. Tento návrh byl ale zamítnut. Navrhovatelé poukazují na to, že v jiných státech EU k ústavním novelám došlo a na to, že sám předkladatel ústavní změnu u nás původně považoval za nutnou a až poté svou argumentaci změnil
  • Dále je novela v rozporu s čl. 39 Listiny: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit.“ Pro předání do ciziny se nevyžaduje oboustranná trestnost
  • K novelizaci došlo na základě Rámcového rozhodnutí Rady EU, které není přímo aplikovatelným aktem evropského práva⇒ nelze tedy argumentovat předností evropského práva, na základě kterého by došlo k nepřímé modifikaci ústavního pořádku
  • Nelze užít ani eurokonformního výkladu. Dochází zde totiž k přímému rozporu se zněním čl. 14, odst. 4 Listiny

Vyjádření PS:

  • Zrušením napadených ustanovení by se nic nezměnilo na tom, že občana ČR lze vydat do ciziny na základě eurozatykače. Naopak by čeští občané přišli o výhodnější postavení
  • K výkonu trestu lze občana vydat do jiného státu EU jen s jeho souhlasem. Bez souhlasu jej lze vydat pouze k trestnímu stíhání. To není v rozporu s Listinou z následujících důvodů:
    • Historické důvody: při přijímání Listiny zákonodárce reagoval na situaci před rokem 89. Ústavní zákonodárce tak neměl na mysli zákaz vydání k trestnímu stíhání, ale zákaz vyhoštění. Slova „opuštění vlasti“ je tak třeba chápat ve smyslu trvalého, nikoliv dočasného opuštění
    • Srovnávací argumenty: Slovenská úprava, která pojmy „trvale opustil vlast“ a „vydat k trestnímu stíhání“ vnímá jako pojmy odlišné
    • Pokud by novela nebyla přijata, byl by porušen čl. 1, odst. 2 Ústavy (dodržování závazků z mezinárodního práva)⇒ je tedy třeba porovnávat na základě principu proporcionality
  • Ve všech státech EU je zajištěn spravedlivý proces

Posouzení ÚS:

  • Extradice= vydání osoby státem, na jehož území se nachází, jinému státu na jeho dožádání, za účelem trestního stíhání nebo výkonu trestu. Povinnost extradice vzniká obvykle na základě mezinárodní smlouvy. Mezi zásady extradice patří zákaz vydávání vlastních občanů a princip oboustranné trestnosti. Do procesu se zapojuje státní zástupce, soud a ministr spravedlnosti.
  • Evropský zatýkací rozkaz tradiční extradici mezi státy EU nahrazuje. Odpadá intervence výkonné moci. Osoba j vydávána na základě rozhodnutí soudu, nikoliv aktu výkonné moci. Pro trestní stíhání u 32 konkrétních trestných činů neplatí požadavek oboustranné trestnosti a zákazu vydání vlastních občanů.
  • Může ÚS přezkoumávat soulad s ústavním pořádkem?
    • Podle ESD v oblastech, upravených výlučně komunitárním právem, platí princip přednosti komunitárního práva- nemůže být popřeno referenčními kritérii národního práva (ani ústavního) ⇒ ÚS tak takové normy v zásadě nemůže přezkoumávat, a to ani, pokud jsou obsaženy v normách práva vnitrostátního. ÚS toto zároveň odmítl uznat plně- mohl by přezkoumávat, pokud by hrozilo popření suverenity neb rozpor s podstatnými náležitostmi demokratického právního státu (Pl. ÚS 50/04)
    • Zároveň ÚS může přezkoumávat normy, implementující komunitární právo, pokud toto ponechalo státu prostor pro uvážení, jakými prostředky dosáhne požadovaného cíle
    • Zde se ale nejedná o komunitární právo v tradičním slova smyslu. Rámcové rozhodnutí bylo součástí třetího pilíře unijní struktury a nemá tedy přímý účinek. Ačkoliv tedy neponechává státům prostor pro uvážení, toto nebrání ÚS v přezkumu
    • Rámcová rozhodnutí ale mají na základě principu loajální spolupráce nepřímý účinek (rozhodnutí ve věci Maria Pupino) ESD vztah takových norem k vnitrostátnímu právu ještě definitivně nevyřešil. Vyslovil se jen tak, že národní soudy mají povinnost vykládat vnitrostátní právo v souladu s nepřímo účinnými normami evropského práva. Neřešil ale otázku přednosti
    • ÚS se rozhodl otázku nakonec přezkoumat
  • Z čl. 1, odst. 2 a principu spolupráce (čl. 10 smlouvy o ES) plyne povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátních (i ústavních) norem. Pokud tedy čl. 14, odst. 4 Listiny může být vyložen více způsoby, je třeba dát přednost tomu, který je v souladu s evropským právem
  • Jazykový výklad termínu „opuštění vlasti“ není jednoznačný a může obsáhnout i krátkodobé předání občana k trestnímu stíhání. Lze jej interpretovat extenzivně i restriktivně
  • ÚS souhlasí s navrhovateli- je třeba hledat objektivní smysl čl. 14, odst. 4. Historický výklad opravdu svědčí tomu, že pojem „opuštění vlasti“ se na vydání k trestnímu stíhání nevztahuje. To ale ještě není rozhodujícím argumentem
  • Pro teleologický výklad má smysl historický vývoj pojmu extradice:
    • Má původ v modelu 19. století, kdy si stát osoboval plnou trestní pravomoc nad vlastními občany. Bylo to spíše vyjádřením suverenity států, než práv občanů nebýt vydán
    • K transformaci na pojetí ochrany vlastních občanů před vydáním do zahraničí došlo po událostech 20. Století
    • Zákaz extradice, zakotvený v některých ústavách explicitně se tak transformoval směrem k základní svobodě občanů. To bylo odůvodněno existencí nedemokratických režimů, kde by nebyl zajištěn spravedlivý proces, ve světě
    • Současná situace je odlišná. Občané členských států EU mají nejen občanská práva v rámci států, ale i práva občanů EU. Mj. svobodu pohybu v rámci EU. S požíváním výhod, plynoucích z evropského občanství je ale nutně spojeno i přijetí odpovědnosti, z nich plynoucí
  • Standard ochrany základních práv v jiných zemích EU není nižší, než standard ochrany v ČR
  • Objektivní teleologický výklad tedy směřuje k restriktivnímu pojetí čl. 14, odst. 4
  • Nelze přijmout ani argument čl. 39 Listiny. Ten zavazuje český stát k respektování principu legality. Zároveň je tento princip respektován i ve všech ostatních státech
  • Problematická může být jedině situace u distančních TČ. Zde by mohlo v konkrétních případech dojít k tomu, že zákon bude aplikován protiústavně. To ale samo o sobě není důvodem ke zrušení
  • Rámcové rozhodnutí umožňuje odmítnout vydání osoby na základě eurozatykače, pokud byl čin spáchán na území vydávajícího státu. To sice nebylo doslovně implementováno, v souladu s principem eurokonformního výkladu tuto možnost české orgány mohou využít
  • Zakotvení institutu eurozatykače tedy ÚS posoudil jako ústavně konformní
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code