Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Pl.ÚS 55/10 - Přijímání zákonů ve stavu legislativní nouze

Paralelní citace - 80/2011 Sb.

Zrušení zákona přijatého ve stavu legislativní nouze - VYHOVĚNO

  • Právní úprava i samotný výkon legislativní procedury musejí zohledňovat celou řadu ústavních principů, zejména principy dělby moci, pluralismu, svobodné soutěže politických sil, princip reprezentativní demokracie (založené na svobodném výkonu mandátu a rovnosti členů parlamentu, ve svobodě projevu a svobodné parlamentní rozpravě), princip většinového rozhodování a od něj neoddělitelný princip ochrany menšin, které jsou na parlamentní půdě představovány parlamentní opozicí. Mezi tyto stěžejní principy náleží též původně přirozenoprávní zásada slyšet všechny „strany“ a konečně i požadavek veřejného a transparentního projednání zákona.
  • Institut vyhlášení stavu legislativní nouze omezuje či relativizuje shora uvedené ústavní principy, a proto musí být podmínky jeho použití vykládány velmi restriktivně. Podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze je existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem, anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Takovou okolností může být jen situace, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, anebo může jít o situaci přírodní katastrofy (ne však nesouhlas opozice s urychleným projednáním návrhu zákona v prvním čtení: účelem tohoto institutu je totiž zkrácení parlamentní procedury z důvodu výskytu mimořádné okolnosti, nikoliv z důvodu dosažení konsenzu v parlamentu, byť třeba dosaženého i napříč politickým spektrem). Závěr o existenci této mimořádné okolnosti musí mít rozumný základ a musí být podložen skutkovými okolnostmi. Její typová závažnost musí být přitom srovnatelná s čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky.
  • Plénum ÚS nálezem vyhovělo návrhu skupiny poslanců, zrušilo zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí.
  • Podsta návrhu - tvrzení, že napadený zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem → navrhovatelé namítali, že vládní většina při přijímání zákona jednala zcela nepřiměřeně a svévolně, když zneužila institut legislativní nouze, nepředvídatelně svolala mimořádnou schůzi PS, neodůvodněně vypustila obecnou rozpravu a odepřela právo hlasovat již zvoleným senátorům. Tím měla legislativní procedura porušovat blíže rozvedené ústavní principy a hodnoty.
  • ÚS se věnoval vztahu principu většinového rozhodování a ochrany menšin (parlamentní opozice) v podmínkách parlamentních procedur. Odkázal na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy → nejzákladnější práva parlamentní opozice: garance prosté účasti v parlamentním projednání, možnosti hlasovat, právo aktivně vystoupit v rozpravě a vyjádřit se k projednávanému bodu či interpelovat zúčastěného člena vlády, dále i garance možnosti ovlivnit samotnou projednávanou agendu (pořad) následující parlamentní schůze (neměla by být pouze v rukou vládnoucí většiny), včetně možnosti vyvolat mimořádné schůze, docílit zařazení nového bodu na pořad jednání, či naopak možnost její blokace nebo oddálení projednávání určitého bodu programu cestou tzv. obstrukcí.
  • Stav legislativní nouze - dle ÚS uvedl jde o institut zkracující proceduru přijetí vládních návrhů zákonů, při němž nezbytně dochází nejen k omezení či zkrácení výše zmíněných práv parlamentní opozice, nýbrž v konečném důsledku i k narušení či relativizování demokratických principů ovládajících legislativní proces. ÚS současně upozornil, že na úrovni ústavního pořádku počítá právní úprava s možností projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze v ÚZ o bezpečnosti ČR. To nevylučuje, aby na úrovni zákona byly zakotveny další případy projednávání zákonů ve zkráceném řízení (stavu legislativní nouze), jejich výklad a aplikace by měly dopadat na situace odpovídající závažnosti situací, s nimiž počítá pro zkrácené projednání návrhu zákona ústavní pořádek (stav ohrožení státu, válečný stav).
  • ÚS dospěl k závěru, že požadovaný prvek mimořádnosti nelze spatřovat v údajných „obstrukcích“ ze strany parlamentní opozice, která za situace, kdy nebylo možné projednat všechny předmětné návrhy vládních zákonů běžnou procedurou tak, aby nabyly účinnosti nejpozději ke konci roku, neumožnila jejich urychlené projednání již v prvním čtení nebo při zkrácení lhůty pro jejich projednání v příslušných výborech na 15 dnů, a to ani v kontextu toho, že návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2011, který vláda předložila PS současně s původními návrhy zákonů, předpokládal z hlediska struktury jeho příjmů a výdajů přijetí všech předmětných vládních návrhů zákonů nejpozději do konce roku 2010.
  • ÚS proto dovodil, že jediným důvodem projednání a schválení napadeného zákona PS ve stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání bylo ohrožení jeho včasného přijetí tak, aby nabyl účinnosti nejpozději ke konci roku 2010, což bylo znemožněno postupem opozice podle JŘPS. Zjištěný důvod nelze považovat za legitimní a ústavně přijatelný důvod umožňující vyhlášení stavu legislativní nouze → závěr ÚS → porušena Ústava a LZPS.
  • Zástupcům parlamentní opozice, na výkonu vládní moci se však přímo nepodílejících a co do počtu zpravidla se ocitajících v početní menšině, musí být s ohledem na ústavně garantovaný princip ochrany menšin umožněn v rámci legislativních procedur nerušený výkon jejich ústavně garantovaných práv a nesmí jim být libovolně znemožňováno plnit výše zmíněné, pro demokracii nezastupitelné funkce parlamentní opozice.
  • Mezi nejzákladnější práva parlamentní opozice anebo jejích jednotlivých členů, která by měla být v demokratickém právním státě ústavně garantovaná, lze zařadit zejména práva zaručující parlamentní menšině účast na parlamentních procedurách; práva umožňující parlamentní opozici výkon dozoru a kontrolu vládnoucí většiny i vlády samotné. Dále se jedná o práva umožňující parlamentní opozici blokovat či oddalovat rozhodnutí přijímaná většinou, jakož i o práva umožňující opozici domáhat se ústavního přezkumu většinou přijatých rozhodnutí (zákonů), a konečně jde v neposlední řadě i o práva chránící parlamentní opozici i její jednotlivé členy před pronásledováním a zvůlí ze strany většiny. Míra a úroveň úpravy zmíněných práv parlamentní opozice, jakož i šíře prostoru, v němž je opozici umožněno plnit její nezastupitelné funkce → známka úrovně politické a parlamentní kultury, vyjadření stupně demokratičnosti daného politického systému.
  • Je nezbytné hledat a posoudit rovnováhu mezi legitimními zájmy vládnoucí většiny a parlamentní opozice či menšiny. Na straně jedné totiž nepřiznání některých z výše uvedených práv opozici, resp. faktické znemožňování jejich řádného a nerušeného výkonu v důsledku jednání vládnoucí většiny, může vést nejen k oslabení legitimity výkonu moci, nýbrž neustálé omezování či dokonce porušování základních demokratických principů může vést i k ohrožení demokratičnosti samotného politického systému. Přílišná míra a šíře garance jednotlivých práv parlamentní opozici → může vést k jejich častému nadužívání až zneužívání ze strany opozice, což může mít za následek oslabení či znemožnění efektivního výkonu moci vládnoucí většinou. Nezbytnost, aby jednotlivým právům a oprávněním garantovaným parlamentní opozici korespondovaly i určité povinnosti a odpovědnost za jejich výkon. Parlamentní opozice je tak při užívání práv vedle nezbytného respektu k právnímu řádu povinována (nejen vůči svým voličům) k plnění role tzv. odpovědné a konstruktivní opozice.
  • Ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě ústavního zákona o bezpečnosti České republiky (v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu). Stanoví-li tedy ústavní pořádek takovouto možnost pouze v jediném případě, je zřejmé, že za jiných situací to obecně možné není. Nejde přitom o mezeru v Ústavě, pokud ústavní pořádek možnost projednat návrh zákona ve zkráceném jednání zná, ale je možno to připustit jen v extrémních a mimořádných situacích. Lze připustit, že na úrovni zákona (JŘ) se zakotví další případy, kdy lze zákony projednat ve zkráceném řízení (legislativní nouze), avšak protože jde o úpravu praeter constitutionem a protože smyslem ústavněprávní reglementace zkráceného projednávání je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě, využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsenzu v Parlamentu (aklamace, případně alespoň taková většina, která je srovnatelná s většinou vyžadovanou k přijetí ústavního zákona) anebo (a) jen tehdy, kdy typová závažnost situací, v nichž bude legislativní nouze použita, odpovídá závažností situacím, s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednání návrhu zákona (stav ohrožení státu, válečný stav).
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code