Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Pl. ÚS 1/04 – o souladu mezinárodních smluv s ÚZ

Podle názoru navrhovatelů je korektní a legitimní, aby byli voliči - občané České republiky příslušným ústavním orgánem o přistoupení České republiky k Evropské unii (tedy Ústavním soudem) informováni o tom, zda smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii je či není v rozporu s českým ústavním pořádkem a s kterým jeho ustanovením.

Ustanovení § 71a odst. 1 písm. b) citovaného zákona praví, že návrh na posouzení souladu mezinárodní smlouvy s ústavním zákonem podle čl. 87 odst. 2 Ústavy může podat skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů od okamžiku, kdy byl Parlamentem k ratifikaci vysloven souhlas, do okamžiku, kdy prezident republiky smlouvu ratifikoval. Toto ustanovení koresponduje s čl. 87 odst. 2 ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 395/2001 Sb., podle něhož Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací.

Ústavní soud v tomto směru zjistil, že ratifikační listina ke smlouvě o přistoupení České republiky k Evropské unii byla podepsána prezidentem republiky Václavem Klausem dne 30. 9. 2003 a kontrasignována předsedou vlády Vladimírem Špidlou. Originál takto podepsané ratifikační listiny byl dne 3. 11. 2003 předán depozitáři uvedené smlouvy Ministerstvu zahraničních věcí Italské republiky, které toto přijetí dne 3. 11. 2003 stvrdilo.

Za tohoto stavu je zřejmé, že návrh skupiny poslanců nebyl předložen v souladu s ustanovením § 71a odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb., v platném znění, neboť skupina poslanců jej podala až po té, kdy prezident republiky smlouvu o přistoupení České republiky k Evropské unii ratifikoval.

Ústavní soud dodává, že navrhovatelé v bodě 7 a 8 návrhu zřejmě spojují akt ratifikace mezinárodní smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii s „platností mezinárodní smlouvy“ (vyhlášení ve Sbírce mezinárodních smluv). Ústavní soud však upozorňuje, že jeho kompetence podle čl. 87 odst. 2 Ústavy se vztahuje výlučně k ratifikaci, nikoli k „platnosti mezinárodní smlouvy“. Podpisem ratifikační listiny se uzavírá vnitrostátní proces projednání prezidentské mezinárodní smlouvy a aktem odevzdání této listiny depozitáři mezinárodní smlouvy, případně druhé smluvní straně se nevratně uděluje souhlas státu být danou smlouvou mezinárodněprávně vázán. Z povahy věci je tedy kompetence Ústavního soudu situována do fáze vnitrostátního projednání smlouvy, což je jedním z předpokladů toho, aby prezident republiky následně mohl projevit vůli státu být mezinárodní smlouvou vázán.

Proto senát Ústavního soudu návrh skupiny poslanců jako návrh nepřípustný - mimo ústní jednání - bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., v platném znění].

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code