Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


8. Ústavní charakteristika ČR; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát

Ústavní vymezení ČR

  • je obsaženo především v:
    • v hlavě I. („Základní ustanovení“) Ústavy
    • v Obecných ustanoveních Listiny + v některých dalších jejích článcích → Zvláštní význam některých ustanovení Listiny vyplývá historicky z toho, že ÚZ č. 23/1991 Sb. s Listinou základních práv a svobod se měly stát určujícím východiskem pro formování ústavních poměrů československého státu. → Listina se stala součástí Ústavního pořádku ČR
    • v úvodních ustanoveních ÚZ o bezpečnosti České republiky (ÚZ č. 110/1998 Sb.)

Čl. 1 odst. 1 Ústavy: ČR je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana.

  • Česká republika - označení názvu a formy státu, forma státu je podstatnou charakteristikou - všechny ústavní instituce a ústavní procedury vychází z ustanovení o formě státu
    • název ČR je použit již v samotném názvu ÚZ č. 1/1993 Sb, „Ústava České republiky“
    • z názvu státu vyplývá, že ČR je republikou, toto konstatování Ústava ve svých dalších ustanoveních neosvětluje, republikánské zřízení ale vyplývá z ústavy jakožto normativního celku:
      • zdrojem veškeré státní moci je lid (čl. 2 Ú)
      • zákonodárná moc náleží Parlamentu, jehož obě komory jsou voleny
      • hlavou státu je volený prezident
  • svrchovanost – podstatný znak novodobého samostatného státu, jen svrchované státy mohou být subjekty mezinárodního práva, svou svrchovanost uplatňují na svém území svou nejvyšší mocí (územní výsost) a uplatňují ji i vůči každému občanovi státu, ať žije kdekoliv
    • vnitřní: nejvyšší moc nad územím a občany
    • vnější: plnohodnotný subjekt MP
  • jako svrchovaný stát je ČR plně způsobilá k právům a právním činům, je plnoprávným subjektem mezinárodního práva a je nezávislá na jakékoli jiné moci vevnitř i vně státu
  • návaznost na tradice státnosti československé(preambule Ús.), tak i na kontinuitu státní moci ČR (usnesení ČNR č.74/1992 a č.5/1993) → v roce 1993 nebyla česká státnost obnovena, 1. 1. 1993 zanikla státnost československá, která se zrodila jako plné obnovení české státnosti 28. 10. 1918 → Česká státnost je kontinuální se státností československou, což vyjadřuje i státními symboly
  • jednotnost = ČR se nemůže stát státem složeným, tzn. nejde o žádnou formu federace či konfederace (a dále také čl. 11 Ú „Území ČR tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být měněny jen ÚZ)
  • Ústava vysloveně nespojuje práva a svobody s přirozenoprávním pojetím – ale Listina je součástí ústavního pořádku (dle čl. 3 a 112 Ústavy) - tím přebírá i toto přirozenoprávní pojetí; k požadavkům úcty k právům člověka a občana přispívá i systém ochrany lidských práv založený na právu mezinárodním a vnitrostátním

ČR jako demokratický právní stát

  • pojem demokratický právní stát není nikde právně definován, jeho výklad je prakticky ponechán zejména moci soudní, především pak Ústavnímu soudu
  • okolnost, že mezi slovy „demokratický“ a „právní“ není čárka ani spojka má patrně svůj význam: obě vlastnosti se mají prolínat, právo má být tvořeno i uplatňováno v demokratických formách
  • hodnoty obsažené ve spojení demokratický právní stát se během času mohou měnit, rozšiřovat, takže jde vlastně o trvalou cestu k ideálu
  • obsah pojmu dotvářen v dalších ustanoveních norem ústavního pořádku
  • dle judikatury ÚS:
    • 14/1994 Sb. - náleží k podstatným náležitostem demokratického právního státu především svrchovanost lidu a demokratický politický režim, který vylučuje jakýkoli mocenský monopol
    • 87/2003 Sb. - znaky právního státu – princip právní jistoty (zákaz retroaktivity atd.)
  • principy právního státu:
    • právní stát = znamenal i rovnost před zákonem a svrchovaný stát (2. polovina 19. století - rakouská a německá právní oblast)- nebyl však spojen se svrchovaností lidu a demokratickými principy - to přináší až pojetí demokratického právního státu - předpokládá odstranit demokratický deficit ve všech složkách státní moci, jakož i odmítnout separaci jednotlivých složek moci navzájem i od zdroje této moci - klade důraz na demokracii a na odpovědnost při vykonávání funkcí
      • limity působení jednotlivých složek moci mohou být stanoveny pouze ústavním předpisem, normami vydanými ústavodárcem, nemohou být určovány výroky orgánů moci výkonné nebo soudní (ani ÚS) - jen ústavodárce má moc ustavující a může stanovit vztahy mezi orgány
      • právo na soudní a jinou ochranu (hlava V. Listiny)
      • nezávislé soudnictí (čl. 81, 82 Ústavy)
      • působení ÚS při ochraně ústavnosti
    • základním znakem právního státu je vázanost státu (jeho orgánů) platným právním řádem, který v demokratickém právním státě vzniká demokratickým způsobem, má respektovat společností uznávané hodnoty a reguluje všechny druhy státní činnosti
    • lidé nejsou poddanými, nýbrž občany a jejich vztahy vůči státu jsou vztahy právními

Další principy demokratického právního státu:

  • princip suverenity lidu
  • princip legality (vázanosti státní moci zákonem)
  • ukládání povinností pouze na základě zákona
  • princip proporcionality
  • zákaz retroaktivity
  • princip právní jistoty
  • princip časově omezené vlády
  • princip rovnosti
  • princip obecnosti zákona
  • princip ochrany nabytých práv
  • svobodná soutěž politických stran
  • princip ochrany legitimního očekávání
  • princip autonomi vůle a svobody jednání soukromé osoby
  • vyloučení svévole …
  • Český stát je parlamentní republika, která je založena na principu reprezentativní demokracie
    • demokratické principy vyjádřené v obsahu pojmu demokratického právního státu se mají uplatňovat ve všechn oblastech a složkách státní moci ve vzájemném souladu a vzájemné kontrole
    • jednotlivé složky státní moci a vytvořené instituce zajišťují odlišné stránky demokratického právního státu
    • žádná moc ve státě nemůže působit bez kontroly a zpravidla ani bez možnosti vyvozovat odpovědnost za uskutečňování moci
    • Výkonná moc: odpovědna lidu a jeho zvolené reprezentaci, může působit jen na časově omezenou dobu
    • Ústavní soud: neplní jiné funkce než jako soudní orgán - soudními prostředky ochraňuje ústavnost (čl. 83 Ú), nemůže však měnit limity působnosti jednotlivých orgánů v Ústavě stanovené)
    • Ústava vylučuje stát korporativistický, nebo samosprávu úředníků státu nepodléhajících kontrole lidu při plnění úkolu státu
    • demokratický právní stát ČR připouští přímou demokracii jak na centrální, tak na místní úrovni
      • Nejvýraznější uplatnění principu přímé demokracie - ÚZ 515/2002 Sb. - rozhodování o přistoupení ČR k EU - občané rozhodli v referendu o této základní ústavněprávní otázce, která ovlivňuje postavení ČR v Evropě i ve světě; týkala se suverenity státu a suverenity lidu ve státě
  • demokratické hodnoty (čl. 2 odst. 1,2 a násl. Ú):
    • čl. 2 odst. 1: Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.
      • zakotvení demokratické legitimity státní moci a principu tripartity moci (vychází z parlamentní formy vlády)
      • státní moc vychází z lidu jako z celku
      • lid je samostatný ústavní subjekt, který si k plnění své vůle vytváří stát
    • čl. 2 odst. 2: Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává moc přímo - Lid je v demokracii suverén
      • stát má monopol legálního násilí (M. Weber) - Ústava nepřipouští, aby státní moc byla vykonávána jinými orgány, než těmi, které uvádí ve svých předpisech
    • čl. 2 odst. 3: Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. - státní moc nemá sloužit jejím držitelům
    • čl. 5: Politický systém je založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických stran respektujících základní demokratické principy a odmítající násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů. - zakotvení politického pluralismu
      • svobodná politická soutěž: čl 22 LZPS: Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti. - nejen politické strany, ale také občanská sdružení atd.
      • další politická práva čl. 20 odst. 4 LZPS: Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.
    • čl. 6 (níže): základní ústavní princip - vůle většiny
      • ústavní ochrana menšiny: také čl. 21 odst. 2 LZPS: Demokracie je vždy vládou na čas. Proto i volby se musí konat ve lhůtách nepřesahujících pravidelná volební období stanovená zákonem.
  • ČR není v čl.1 odst. 1 výslovně označena jako sociální stát (jak je tomu např. v ústavních zákonech Německa nebo Francie)
  • to však neznamená, že by sociální práva a sociální problematiku mohla ignorovat
    • Listina zahrnuje hospodářská, sociální a kulturní práva
    • téže jsou relevantní ustanovení mezinárodních smluv (Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, Evropská sociální charta…)

Ústavní zákon o bezpečnosti ČR č. 110/1998 Sb. ve svém čl. 1 rozšířil a specifikoval charakteristiku ČR ustanovením, podle něhož, základní povinností státu je zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot

Ústavní sebeomezení státu

  • ústavní sebeomezení především právy a svobodami člověka a uznáním mezinárodně dohodnutých standardů lidských práv a svobod
  • čl. 1 odst. 2 Ú: ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z MP (suverenita ČR není neomezená)
  • Suverenita vyjádřená v čl. 1 odst. 1 Ú není neomezená, ale uplatňuje se v souladu s pravidly mezinárodního práva - pravidla mezinárodního práva vyplývají především z Charty OSN, ale v souladu s ní i z dalších mezinárodních smluv dvoustranných i vícestranných, jimiž je ČR vázána - součástí závazků a pravidel mezinárodního práva je nejen právo smluvní, ale i obyčejové - ČR deklaruje, že dodržuje závazky o lidských právech a základních svobodách a všechny ostatní mezinárodní závazky
  • Stát je tvůrcem práva, ale vzniklým právem je i vázán (čl. 2 odst. 3 Ústavy) - každá státní moc musí být opřena o právní zmocnění, všechny postupy státu musí být v souladu se závaznými právními procedurami (čl. 2 odst. 2 LZPS)
  • čl. 2 odst. 3 Ú: Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon – zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí
  • čl. 2 odst. 2 LZPS: Státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.
  • čl. 2 odst. 4 Ú: Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá – zásada legální licence
  • čl.9 odst. 2 Ú: Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná
    • není však uvedeno, co se tím rozumí (svrchovanost lidu, princip sebeomezení státu..)
  • čl. 6: politická rozhodnutní vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšiny
  • čl. 9 odst. 3 Ú: Výkladem právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů demokracie.
  • Právo na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou, jestliže činost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny (čl. 23 LZPS)

ČR jako sekulární stát

  • čl. 2 odst. 1 LZPS: Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání.
    • = tím jsou vyjádřeny hodnoty státu demokratického sekulárního státu a státu neideologického
    • žádná ideologie ve státě nemůže být výlučná a stát se s ní nesmí svazovat, ale musí respektovat ideologickou pluralitu, nesmí se vázat ani na náboženské vyznání, ani na ateismus, a to i když je značná část obyvatelstva ateistická nebo mezi věřícími určitá církev převažuje
    • stát musí tuto ideologickou a náboženskou neutralitu na svém území zabezpečit
    • je nepřípustné, aby orgány státu spojovaly své úkony s úkony náboženskými nebo protináboženskými nebo aby veřejnoprávní sdělovací prostředky preferovaly určitou ideologii nebo náboženské vyznání nebo aby stát závazně určoval, jak mají být interpretovány jeho dějiny a zasahoval tak ideologicky do svobody vědeckého bádání - vybočení zákonem 181/2007 Sb., kterým se zřizuje Ústav pro studium totalitních režimů - hodnotí některé úseky dějin - pod dohledem Senátu a Rady – toto nemá ústavní zakotvení
  • ČR je tedy laický stát, ve kterém se uplatňuje svrchovanost zákona a žádné náboženské či církevní předpisy nemohou právnímu řádu ČR konkurovat
  • čl. 15 LZPS: Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, jakož i svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby jsou zaručeny – nemohou být tedy podřízeny žádné ideologii
  • čl. 16 LZPS: Církve a náboženské společnosti spravují své záležitosti, zejména ustavují své orgány, ustanovují své duchovní a zřizují řehole a jiné církevní instituce nezávisle na státních orgánech.
    • = charakteristický rys laického státu a odluky církve od státu
  • ale dle čl. 16 odst. 4 LZPS – stát smí omezit tato práva, pokud je to v demokratické společnosti nezbytné pro ochranu veřejné bezpečnosti, pořádku, zdraví a mravnosti nebo práv a svobod druhých
  • spory nebo vztahy mezi katolickou církví a státem jsou někdy řešeny smlouvami (někdy označované jako konkordáty)
  • jejich obsah je různorodý, někdy se v nich upravuje podíl státu a Svatého stolce na jmenování církevních hodnostářů
  • ČR jako demokratický právní stát má vyjadřovat obecné zájmy společnosti
  • Úkolem státu je dbát o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství (čl. 7 Ústavy), aby svou činností zajistil střežení a rozvíjení zděděného přírodního a kulturního, hmotného a duchovního bohatství (preambule Ústavy)

Nálezy ÚS

Pl. ÚS 19/93 - komunismus a retroaktivita

  • Návrh skupiny poslanců na zrušení zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu = ZAMÍTNUTO
  • Poslancům se nelíbilo:
  • 1) že první čtyři paragrafy zákona se zabývají povahou režimu, jeho specifickými cíli, metodami a strukturálními rysy, nikoli povahou jednotlivců, kteří z těch či oněch pohnutek byli členy organizací, o něž se režim opíral ⇒ ÚS: Ústavní zřízení demokratického státu neupírá Parlamentu právo vyjádřit svou vůli i svá morální a politická stanoviska způsobem, který v rámci obecných právních zásad pokládá za vhodný a přiměřený - a to případně i formou právního zákona
  • 2) ustanovení: „do promlčecí doby trestných činů se nezapočítává doba od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, pokud z politických důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby“, podle jejich argumentace nečinnost již neexistujících orgánů nesmí být pachatelům na újmu. ⇒ ÚS: vzhledem k tomu, že některé zločiny byly komunistickým režimem prakticky chráněny či tolerovány, lze v tomto období institut promlčení považovat za fiktivní, jelikož pro to, aby tento institut fungoval, musí existovat vůle státu trestné činy potrestat - a ta tu ne vždy byla. Takto u některých případů byl prakticky trestný čin promlčen ještě než byl spáchán. Právní jistota pachatelů zde je v rozporu s právní jistotou občanů.
  • 3) ustanovení, které umožňuje posouzení trestných činů, u nichž došlo k odsouzení, prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod, a to nikoli nepřiměřenými prostředky, soud na návrh zruší či zmírní dříve uložený trest (rehabilitace). Poslanci argumentují tím, že trestnost trestného činu se má posuzovat podle zákona účinného v době jeho spáchání. ÚS ⇒ Retroaktivita zde přípustná je, jelikož je ve prospěch pachatele (viz čl. 40 odst. LZPS)

Pl. ÚS 06/02 - církve

  • Návrh skupiny senátorů na zrušení některých ustanovení zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností = VYHOVĚNO
  • Zákon vetoval Senát i prezident, ale vždy došlo k přehlasování Poslaneckou sněmovnou. Senátoři považují za protiústavní skutečnost, že vznik církevních právnických osob je podmíněno rozhodnutím státního orgánu. Ekumenická rada církví v ČR vyslovila nesouhlas s tím, že zákon určuje, co církevní instituce mohou a nemohou dělat, k čemu mohou používat svůj zisk a především, že může ministerstvo tyto instituce rušit.
  • ÚS: „Omezování církví a náboženských společností svobodně disponovat svými legálně nabytými příjmy toliko na oblast vyznávání náboženské víry proto představuje svévolný zásah ze strany státu do soukromoprávní podstaty těchto subjektů, přičemž tento zásah zjevně není legitimován žádným relevantním veřejným zájmem“, poukázal např. i na nemyslnost zrušení církevní právnické osoby na základě nedodání výroční zprávy, což je pouze její informační povinnost. Dále „vypíchl“ skutečnost, že církevní právnické osoby vykazují i charitativní činnost a není proto možné jim omezit možnosti užívání finančních prostředků.

I.ÚS 546/03

  • Základním atributem právního státu (čl. 1 odst. 1 Ú) je ochrana základních práv jednotlivce, do nichž je státní moc oprávněna zasahovat pouze ve výjimečných případech zejména tehdy, pokud jednotlivec svými projevy (včetně projevů volních, které mají odraz v konkrétním jednání) zasahuje do práv třetích osob, nebo pokud je takový zásah ospravedlněn určitým veřejným zájmem, který však musí vést v konkrétním případě k proporcionálnímu omezení příslušného základního práva. Jinými slovy, podmínkou fungování právního státu je respektování autonomní sféry jednotlivce, která také používá ochrany ze strany státu tak, že na jedné straně stát zajišťuje takovou ochranu proti zásahům ze strany třetích subjektů, jednak sám vyvíjí pouze takovou aktivitu, kterou do této sféry sám nezasahuje, resp. zasahuje pouze v případech, které jsou odůvodněny určitým veřejným zájmem, a kdy je takový zásah proporcionální (přiměřený) s ohledem na cíle, jichž má být dosaženo.

Prameny

  • Ústavní právo a státověda II./1.díl - Václav Pavlíček a kolektiv (2. vydání), str. 279-292
  • Ústavní právo a státověda II./2.díl, s. 57-59
  • Ústava
  • Listina
  • Komentář, k Ústavě, Syllová, Sládeček, Mikule, s.6-14
  • Nálezy ÚS: zákon č. 14/1994 Sb. + www.soudnisoustava.ic.cz

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code