Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR

Členství ČR v EU

  • ČR přistoupila k EU dnem 1. května 2004
  • Společně s dalšími 9 státy na základě Smlouvy o přistoupení k Evropské unii (tzv. Athénská smlouva)
    • Souhlas k ratifikaci byl dán v referendu ve smyslu čl. 10a Ú, dle ÚZ č. 515/2002 Sb., o referendu o přistoupení ČR k EU
      • „Souhlasíte s tím, aby se ČR stala podle smlouvy o přistoupení ČR k EU členským státem EU?“ → schváleno (více než 77 % odpovědí ANO)
    • Skupina poslanců - snaha iniciovat řízení před ÚS, zda je Athénská smlouva v souladu s ústavním pořádkem - podání odmítnuto (nepřípustnost - podáno až po ratifikaci presidentem)
  • Složitý proces před přistoupením
    • Právní úprava procesu v Evropské dohodě zakládající přidružení mezi ČR na jedné straně a Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně druhé
    • Sbližování českého práva s právem komunitárním
    • Splnění podmínek uvedených ve Smlouvě o EU ( = uznávat zásady svobody, demokracie, lidských práv a svobod, právního státu)
    • Od ČR se vyžadovalo i plnění právně-politických a ekonomických kritérií (tzv. kodaňská kritéria):
      • Podmínky, které musí splňovat stát vstupující do Evropské unie
      • Určila je Evropská rada 22. června 1993 v Kodani při přípravě na rozšíření Evropské unie
      • Politická kritéria - institucionální stabilita, demokracie a právní stát, dodržování lidských práv a respektování menšin
      • Ekonomická kritéria - fungující tržní hospodářství, schopnost vydržet tlak konkurence na vnitřním trhu EU
      • Schopnost dostát závazkům plynoucím ze členství v EU včetně účasti na hospodářské a měnové unii
    • Nutno změnit Ústavu ČR
      • Tak, aby bylo možno přenést výkon některých pravomocí ČR a jejích orgánů na EU a její orgány
      • ÚZ č. 395/2001 Sb. - euronovela Ústavy
    • Poslední změna institucionálních otázek EU i unijních pravomocí provedena Lisabonskou smlouvou
      • Platnost 1.12.2009, poslední ratifikující stát → Česká republika
      • Změna 2 základních smluv - Smlouva o EU a Smlouva o založení Evropského společenství (zároveň přejmenována na Smlouvu o fungování EU)
      • Opuštění pilířové struktury EU
      • Zisk právní subjektivity (doposud náležela jen Evropským společenstvím), včetně mezinárodněprávní subjektivity
      • EU nahradila ES a stala se jejich právní nástupkyní
      • Zachována právní subjektivita EUROATOMu
      • První MS, která byla v ČR podrobena přezkumu Ústavním soudem pro možný nesoulad s ústavním pořádkem (níže) → Lisabon není v rozporu s ústavním pořádkem

Přenos pravomocí ČR na EU

  • Neexistuje žádný (více státům společný) obecný model právní úpravy přenosu pravomocí na EU
  • Omezení výkonu státní moci legitimované lidem → nutno vyřešit problém, jak docílit přenosu výkonu výsostných práv ČR na EU tak, aby byl ústavně konformní a nevedl k omezení suverenity ČR nad míru, jež by měla za důsledek „vyprázdnění státní moci“
  • Otázka - přistoupit na základě otevřeného integračního ustanovení umožňující přenos výsostných pravomocí v zásadě na jakoukoliv mezinárodní organizaci nebo mezinárodní instituci, bez výslovné vazby na členství v EU X výslovné ustanovení o přenosu pravomocí na EU?
    • V ČR názor, že do Ú ČR nelze zakotvit ustanovení reflektující přenos pravomocí „expressis verbis“ (výslovně) ve vztahu k EU
    • Obecně formulované ustanovení → lze pod něj subsumovat nejen EU, ale i jiné mezinárodní instituce/organizace, mající trvalý charakter
      • Vhodné k naplňování jiných MP závazků, kdy dochází k částečnému přenosu pravomocí z vnitrostátních orgánů na mezinárodní instituce, aniž by byly organizacemi (Mezinárodní trestní soud)
      • Zásada aplikační přednosti práva EU - vyplývá již ze samotného aktu přenesení pravomocí českých ústavních orgánů na orgány EU, ze zakládajících smluv a z judikatury ESD
  • Obecný znak přistoupení k EU → přenos výsostných pravomocí, nikoliv omezení nebo absolutní přenesení suverenity
    • Vychází z koncepce nemožnosti omezení státní suverenity kteroukoliv v Parlamentu dosaženou ústavní většinou a z myšlenky, že suverénním nositelem veškeré moci ve státě je lid a žádný jiný subjekt nemůže delegovat suverenitu na jiného nositele moci, ani mu výkon části svých pravomocí propůjčit
    • Nastaveny nepřekročitelné meze přenosu pravomocí orgánů ČR
      • Děleny do dvou kategorií
        1. Meze procesní
        2. Meze materiální
      • Přenos výsostných pravomocí má základ v MS, jejíž ratifikační proces má svá specifika (zvýšení kvóra pro vyslovení souhlasu v parlamentu k ratifikaci nebo obligatorní předložení MS ke schválení v referendu → demokratická spoluúčast lidu)
      • Přezkum ústavnosti MS, včetně přístupové smlouvy k EU, je pouze důsledkem obecného požadavku preventivní kontroly ústavnosti MS před okamžikem jejich konečného schválení v zákonodárném sboru/ratifikací
  • Limitovaný rozsah přenášených pravomocí - nelze připustit předání vnitrostátních pravomocí supranacionální organizaci nebo instituci v takovém rozsahu, aby národní stát ztratil smysl své existence/byl nucen omezit výkon zbylých vnitrostátních pravomocí
  • Princip subsidiarity - základní korektiv přenosu pravomocí
    • Každou věcnou oblast je třeba regulovat na té úrovni, na které je to nejefektivnější
    • Definován v čl. 5 Smlouvy o EU
    • Doplněno o korektiv, že činnost EU nepřekročí rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů zakládacích smluv
  • ČR v EU → nadále suverénní stát nakládající se svými výsostnými pravomocemi, kdy zdrojem veškeré státní moci je lid

Povaha práva EU

  • Právo EU - soubor právních norem, které odvozují svůj normativní základ od MPV
  • Zakládací smlouvy Evropského společenství a EU jsou mezinárodní smlouvy přijaté v souladu s obecnými zásadami platnými pro vznik mezinárodních smluvních závazků
  • Primární právo - zakládací smlouvy včetně jejich dodatků
    • Musely být přijaty a schváleny ústavně konformním způsobem v souladu s ústavními kautelami členských států
    • Někdy označováno jako ústavní evropské právo (minoritní názor)
    • Názor, že komunitární právo je svébytným autonomním systémem, který se stále výrazněji vyděluje ze systému MPV
  • Rozhodovací činnost ESD - vznik zvláštností v nazírání na evropské právo
    • Některé prvky autonomie evropského sekundárního práva
    • Rozlišení primárního a sekundárního práva (nařízení, směrnice)
    • Vytvořen nový mezinárodněprávní řád
    • Problém poměru vnitrostátního X evropského práva
      • V souladu se zásadou self-restraint - omezení přezkumu působnosti ve vztahu k evropskému právu pouze na normy sekundárního práva, nepřezkoumatelnost primárního práva v rámci své rozhodovací činnosti
      • ESD od počátku postaven před otázku, jak zajistit vymahatelnost autonomního normativního systému na území členských států
        • Rozsudek van Gend en Loos (1963) - sekundární právo podléhá z hlediska přezkumu, derogace a výkladu působnosti ESD
      • Aplikační přednost
        • Costa vs. ENEL (1964) - rozsudek konstatoval, že komunitární právo musí být aplikováno národními soudy přednostně před vnitrostátním právem
        • Z pohledu ESD se uplatňuje vůči jednoduchému právu i vůči právu ústavnímu
        • Mnohé z členských států aplikační přednost komunitárního práva vůči ústavnímu právu neuznává a judikatura ústavních soudů členských států tomuto stanovisku oponuje
        • Otázka aplikační přednosti primárního i sekundárního práva je předmětem sporu, jehož řešení se odvíjí od normativního pohledu na základy EU
        • Ústavní právo členských států není v judikatuře ESD předmětem přezkumu s primárním či sekundárním právem, neboť případné rozdmýchání sporu o superioritu evropského nebo ústavního práva není jenom právní, ale také politickou otázkou, Lisabon poměr evropského a vnitrostátního ústavního práva neřeší (naopak to byl jeden z bodů v navrhované Ústavě pro Evropu → odmítnuto jako zásah do suverenity)
      • Předmětem otázek je i legitimita rozsudků ESD
      • → Východisko pro řešení sporných otázek → Vychází komunitární právo z ústavních základů jednotlivých členských států, které dobrovolně přenesly na EU část svých pravomocí? X Vychází základ komunitárního práva z úrodně mezinárodněprávní?
        • Základy evropské integrace - mezinárodně smluvní základy (vůle jednotlivých členských států, mechanismy pro přenášení výkonu pravomocí nebo kompetencí na supranacionální organizaci, zakotvených v jejích ústavách)
        • ESD konstantně judikuje (s ohledem na cíle evropského integračního procesu), že sekundární právo EU je systémem sui generis, který vyvěrá z mezinárodních smluv
        • Ani nařízení ani směrnice nevyžadují ke své aplikaci recepci jako vnitrostátního pramene práva
  • V Ú ČR nejsou výslovně řešeny účinky evropského práva vůči právu vnitrostátnímu
    • Z praktických důvodů, stejný přístup většina členských států (řeší to pouze Irsko, Port, Pol, SVK)
  • Costa vs. ENEL - 1964
    • ESD vyslovil v souladu s monistickou koncepcí názor, že evropské právo má absolutní přednost před veškerým vnitrostátním právem
    • Postoj ESD pochopitelný → z jeho pohledu nelze připustit, aby v rámci jednotného trhu existovala hierarchicky rozporná pravidla
    • Řešení kolizí nemožno s využitím standardních interpretačních postupů, jako např. lex posterior derogat legi priori
    • Založen koncept, kdy dle ESD si členské státy založením ES vytvořily nový právní řád tvořící integrální součást jejich právních řádů, aplikovatelný jejich soudy a zavazující jejich občany i je samé
    • Bezprostřední účinek komunitárního práva - zajištění jednotného používání komunitárního práva ve všech členských zemích, ochrana práv jednotlivců v případech, kdy členský stát normu komunitárního práva neprovede nebo ji provede chybně/pozdě, před vnitrostátními soudy a to bez ohledu na případnou nečinnost či chybnou implementaci ze strany členského státu
  • EU - subjekt MP oprávněný uzavírat smlouvy
    • Původně jen v oblastech a v míře, jaké jim zakládací smlouvy výslovně přiznaly (vnější kompetence)
    • Později i MS s třetími subjekty, je-li to nezbytné k realizaci cílů integrace (implicitní vnější kompetence) → např. jednotný trh, ne však postupná internacionalizace ústavních systémů jednotlivých států, tj. EU nemůže provozovat implicitní vnější pravomoci např. na poli mezinárodněprávní kodifikace LP
  • Dynamika a vývoj komunitárního práva - trend členských států chránit na ústavní úrovni svoji identitu před unijním právem
    • Členské státy vědí, že mezinárodní organizace, jak nabývá na významu, usiluje o více pravomocí a realizuje je v souladu s principem posilování vlastního postavení
    • Národní identita musí být chráněna na úrovni ústav
    • Případný budoucí konflikt o superioritu vnitrostátního ústavního práva a evropského „ústavního“ práva nebude sporem o právní doktrínu, ale sporem o ideologický obsah národní suverenity
    • Ústavy členských států → ultima ratio mez, schopna odolat náporu expandujícího evropského práva, prostředek zajištění národní identity
    • Europeizace ústav nemůže popřít jejich existenci a význam národních států jako symbolů Evropy, která se jejich prostřednictvím vymanila feudalismu

Vztah práva ČR a práva EU

  • Zakotvení účinků komunitárního práva v právních řádech členských států - základní předpoklad pro naplňování cílů EU, jež jsou vymezeny v zakládajících smlouvách a jsou mezinárodněprávním závazkem členských států
  • Samotným přenosem pravomocí na EU ještě nedochází k definitivnímu vyřešení přednosti komunitárního práva před právem vnitrostátním
  • Vnitrostátní právo odporující komunitárnímu právu zůstává nadále v platnosti, pouze se nepoužije při řešení konkrétního sporu
  • Spolkový ústavní soud: „Konflikt mezi oběma právními systémy, k němuž v praxi dochází, není nutné řešit až do okamžiku, dokud je komunitárním právem procedurálně i materiálně zajištěna ochrana základních lidských práva a svobod způsobem srovnatelným s jejich ochranou v jednotlivých členských státech.“ (tento názor sdílejí i další ústavní soudy)
  • Některé ústavy zakotvují přednost komunitárního práva před právem jednoduchým, ne však ústavním (tomu odpovídá i judikatura českého ÚS)
  • Z pohledu komunitárního práva a závazků, které ČR převzala přistoupením k EU, je naprosto zásadním požadavek zakládajících smluv, aby byla zajištěna přednost komunitárního práva před vnitrostátním právem v jakékoliv formě, ať při realizaci soudní či správní rozhodovací činnosti, jinak by nebylo možno naplnit požadavek jednotného právního prostoru na celém území EU nezbytný pro realizaci jejích cílů
  • ČR - řešení vztahu komunitárního a vnitrostátního práva vyšla z mezinárodněprávní koncepce chápání EU jako subjektu mezinárodního práva, jehož právní akty jsou závazné pro ČR jako akty mezinárodní organizace
    • Čl. 10 Ú - Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal souhlas Parlament a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu, a stanoví-li něco jiného než český zákon, použije se taková MS, tj. i přístupová smlouva mezi ČR a EU
    • Prameny unijního práva (hlavně nařízení a směrnice), nelze ovšem považovat za mezinárodní smlouvy, neboť jejich tvorba se neodvíjí od zvláštních pravidel MPV, ale od pravidel stanovených MS
    • Sekundární normativní právo má tedy sice normativní základ v zakládacích smlouvách, dále však s nimi nemá nic společného (ani z materiálního, ani z procesního hlediska)
    • Existenci pramenů komunitárního práva lze považovat za závazky, které vyplývají z mezinárodního práva, z přístupové smlouvy a ze zakládajících smluv
    • Aplikační přednost je tedy zajištěna prostřednictvím
      • Čl. 10a odst. 1 Ú ČR - ČR může přenášet některé pravomoci svých orgánů na mezinárodní organizace
      • Čl. 1 odst. 2 Ú ČR - ČR je povinna dodržovat závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva
      • Čl. 95 Ú ČR - doplňujícím zajištěním aplikační přednosti komunitárního práva, soudce je vázán zákonem a MS, která je součástí právního řádu, je oprávněn posoudit soulad jiného předpisu se zákonem nebo takovou MS
        • Pokud je dle soudce prováděcí právní předpis nižší právní síly než zákon v rozporu s MS, včetně přístupové smlouvy/zakládacích smluv, použije tuto MS
        • Obdobně soudce postupuje po zjištění, že závazek vyplývající z mezinárodního práva (nařízení EU, které je bezprostředně použitelné v členských státech) obsahuje úpravu, která je v materiálním rozporu s vnitrostátním zákonem
          • Soudce pak ve smyslu čl. 1 odst. 2 Ú ČR musí použít přednostně toto nařízení před vnitrostátním zákonem, v souladu se závazkem vyplývajícím ze Smlouvy o fungování EU
          • V případě pochybností, zda je vnitrostátní úprava v rozporu s právem EU, má navíc vnitrostátní soud možnost položit Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku (též dle Smlouvy o fungování EU)
          • Z členství v EU (přímo ze zakládacích smluv) pro ČR vyplývá povinnost implementovat do vnitrostátního právního řádu unijní prameny práva (transpozice směrnic, adaptace nařízení) → není však zdůrazněno Ústavou
    • Působení unijního práva je v ČR koncipováno jako dodržování pravidel mezinárodního práva, aniž by byla explicitně kodifikována přednost a implementace komunitárního práva (subsumpce komunitárního práva pod MPV - pod ustanovení mezinárodněprávního významu lze zařadit i proces evropské integrace)
  • Povinnost vlády informovat Parlament o otázkách souvisejících s plněním závazků vyplývajících z členství v EU
    • Zvláštní ustanovení Ústavy (čl. 10b)
    • Podrobnosti stanovují JŘ jednotlivých komor
      • JŘ PS - vláda předkládá prostřednictvím Výboru pro evropské záležitosti návrhy aktů EU + své předběžné stanovisko
        • Vláda je povinna předkládat PS právní akty EU, normativní i individuální, a to ve stejné době, v jaké jsou předloženy Radě EU
        • Povinnost informovat PS o jednáních, ke kterým má dojít na jednání Rady a to před tím, než k těmto jednáním dojde
      • JŘ S - Vláda Senátu zasílá pravidelné zprávy o vývoji EU, zprávu o přejímání legislativních závazků Českou republikou apod.
      • Obě komory Parlamentu - dobré možnosti dozvědět se, ale i ovlivnit postoj ČR, který vláda hodlá na jednáních orgánů EU prezentovat
    • Myslí se tím závazky sekundárního práva, ale i informace o možných závazcích, které v budoucnosti teprve vzniknou
    • Vláda je povinna informovat Parlament o všech chystaných změnách v MS týkajících se základů EU
    • Povinnost se plní pravidelně a předem - Parlament by měl být o závazcích informován dříve, než takový závazek ČR vznikne
    • Informační povinnost vlády vůči Parlamentu má vyrovnávat demokratický deficit, kterým rozhodování v EU trpí
    • Projevem kontrolní funkce Parlamentu vůči vládě
  • Přistoupením ČR k EU se témata, která se týkají Ústavy ČR, nevyčerpala - v budoucnu bude možná nutno řešit přistoupení k Evropské měnové unii (debata o nutnosti novely Ú již probíhá) - postavení ČNB jako ústřední banky státu by v takovém případě mělo zůstat zachováno, avšak mělo by být doplněno o skutečnost, že ČNB se jako součást Evropského měnového systému bude podílet na naplňování péče o cenovou stabilitu v rámci Evropské měnové unie (dílčí otázky by byly zřejmě řešeny až běžným zákonem)
  • Viz níže nález ÚS - Pl. ÚS 50/04

Občanství EU

  • Koncept občanství EU přinesla poprvé Maastrichtská smlouva
  • Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je dle čl. 20 Smlouvy o fungování EU občanem EU
  • Nenahrazuje, pouze doplňuje občanství členského státu
  • Není státní občanství → EU není stát
  • Zvláštní garance právního postavení občanů členských států v rámci EU jako mezinárodní organizace
  • Není to vazba osoby k EU kvalitativně srovnatelná se státním občanstvím, nejsou s ní spojeny ani zvláštní občanské povinnosti
  • Automatický zánik - jakmile osoba přestane být občanem členského státu
  • Vyplývá z něj řada práv
    • Aktivní volební právo, pasivní volební právo - bezprostřední použitelnost ve všech členských státech, významný průlom do ústavních principů členských států (ty obvykle neumožňují volit osobám, které nejsou jejich občany)
      • Volební právo navazuje v komunálních volbách na princip volného pohybu osob - pokud má občan členského státu EU bydliště na jiném území členského státu, lze předpokládat, že s územím na kterém žije, je vnitřně spjat jak po stránce osobní a pracovní, že se podílí na občanském životě → měl by mít právo vyjádřit se ke správě věcí veřejných na tomto území → český ústavodárce toto právo volit v komunálních volbách nezdůrazňuje, Ú ani LZPS toto právo nezakotvují, požadavek je promítnut pouze do volebních zákonů
    • Obecná zásada rovného zacházení se všemi občany EU v rámci pravomocí EU
      • Ve všech členských státech stejná práva jako občané členského státu
      • Výjimky - zejména přístup k zaměstnání ve veřejné správě (má se to vztahovat pouze na oblast, kde se jedná o výkon výsostných oprávnění státu → spory o to, kdo to je: souhlas s policisty, hasiči, státními úředníky, spory o učitele a lékaře)
      • Zákaz diskriminace - krom unijního práva, LZPS a MS je tu i antidiskriminační zákon
        • Specifikace a zopakování obecných principů rovného zacházení a zákazu diskriminace v českém právu
        • ČR jeden z posledních států, který zákon transponoval do svého právního řádu
        • Pojmosloví - přímá a nepřímá diskriminace, navádění k diskriminaci, obtěžování apod.

Ústavní orgány ČR a orgány EU

  • Lisabonská smlouva - nejzásadnější změny přinesla v institucionální oblasti
  • Evropská rada
    • Formálně zakotvena až Lisabonem
    • Vrcholný politický orgán EU
      • Hlavy států nebo předsedové vlád jednotlivých členských států
      • Předseda Evropské rady
        • Momentálně Donald Tusk
        • Volen kvalifikovanou většinou na 2,5 roku, odvolatelný též kvalifikovanou většinou
        • Vnější zastupování EU v záležitostech týkající se společné zahraniční a bezpečnostní politiky (aniž jsou dotčeny pravomoci Vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku)
        • Hlavním smyslem funkce - zastupování EU jako subjektu MP na summitech se třetími státy
        • Vystupuje navenek jménem EU, v mezích unijních pravomocí (tedy v těch, v nichž ČR na EU přenesla pravomoci zejména prezidenta republiky zastupovat stát navenek)
      • Předseda Komise
  • Evropský parlament
    • Především legislativní funkce, na které participuje s Radou
    • Složen ze zástupců občanů členských států - voleni přímo lidem na dobu 5 let ve všeobecných a přímých volbách, svobodným a tajným hlasováním - viz 11. Volební právo a volební systémy v ČR
  • Rada EU
    • Společně s EP vykonává společnou legislativní a rozpočtovou funkci
    • 1 zástupce z každého členského státu na ministerské úrovni, který je zmocněn, aby vládu daného státu přímo zavazoval
    • Rozhoduje kvalifikovanou většinou, pouze výjimečně jednomyslně
  • Evropská komise
    • Orgán určený k prosazování obecného zájmu EU
    • Legislativní akty EU lze zpravidla přijmout pouze na návrh EK
    • Členové vybírání dle „celkové způsobilosti a evropanství“ - z osob, které poskytují veškeré záruky nezávislosti
    • Předsedu EK volí EP ( Jean-Claude Juncker)
    • Do 31.10.2014 se skládá z jednoho státního občana každého členského státu, poté má dle Lisabonu dojít ke změně (pouze 2/3 počtu členských států, včetně předsedy EK a vysokého představitele EU pro zahraniční věci a politiku)
      • EK může jednomyslným rozhodnutím počet členů zvýšit/snížit (od listopadu 2014 to má být tedy dle Lisabonu 18 členů z 27 členských států)
      • Ale - v rámci politických „záruk“, které EK jako vrcholný politický orgán poskytla Irsku k tomu, aby zajistila souhlas irského lidu s přijetím Lisabonu - EK po stupu Lisabonu v platnost přijme rozhodnutí, ayb každý členský stát měl v EK i nadále svého státního příslušníka
  • Vysoký představitel EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku
    • Člen Evropské komise
    • Funkce zřízena Lisabonem
    • Personální sloučení dosavadní funkce vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku, komisaře pro vnější vztahy a předsedy Rady pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy
    • Jmenován Evropskou radou, kvalifikovaná většina se souhlasem předsedy Evropské komise
  • Soudní dvůr EU - soudní orgán EU
    • Soudní dvůr - 1 soudce za každý členský stát, jemuž jsou nápomocni generální advokáti
    • Tribunál (dřívější soud prvního stupně) - nejméně 1 soudce z každého členského státu
    • Specializované soudy - řádným legislativním postupem je může zřídit Evropský parlament společně s Radou jako soudy připojené k Tribunálu
  • Evropská centrální banka
  • Účetní dvůr
  • Z přehledu orgánů EU a jejich kompetencí je zřejmé, že k přenosu pravomocí ČR na EU došlo v podstatě ve všech oblastech moci, které Ú ČR upravuje

Nálezy ÚS

  • Pl.ÚS 66/04 (eurozatykač)
    • Návrh skupiny poslanců a senátorů na zrušení některých ustanovení trestního zákona a trestního řádu soudního - ZAMÍTNUTO
    • Navrhovatelé napadli reflexi institutu eurozatykače v našem právním řádu. Eurozatykač je podle nich protiústavní, jelikož porušuje čl. 14(4) Listiny, ve kterém se uvádí, že občan ČR nemůže být nucen k opuštění své vlasti. ÚS však tento návrh zamítl, argumentoval mj. tím, že čeští občané využívají výhod vyplývajících z členství ČR v EU, mají ale také povinnosti a jistou míru odpovědnosti. Všechny členské země EU jsou vázány standardy ochrany lidských práv, a proto je zaručené, že při jejich stíhání v některé ze zemí EU nedojde k porušování lidských práv, ponižování, mučení či nelidskému zacházení. Pokud by se v některé členské zemi kvalita ochrany zákl. lidských práv zhoršila, nastává jiná situace a v tom okamžiku by bylo možné pohled na institut eurozatykače podrobit revizi. Navíc skutečnost, že dojde k takovémuto vydání napomůže rychlosti soudního řízení, občan ČR tímto způsobem neopouští vlast natrvalo, po vynesení rozsudku, ať už je jakýkoli, se vrací opět do ČR. ÚS ono ustanovení Listiny, na které se navrhovatel odvolával, interpretoval jako spíše historický aspekt, který naráží na období socialismu a zejména pak na akci Asanace, kdy někteří lidé (především signatáři Charty) museli pod nátlakem zemi opustit.
  • Pl.ÚS 19/08 (Lisabon I)
    • Návrh Senátu (podán před jeho vyslovením souhlasu k ratifikaci) na protiústavnost Lisabonské smlouvy - ZAMÍTNUTO
    • Návrh sice počítal s posuzováním Lisabonské smlouvy jako celku, s tím ale, že výslovně útočil jen na některá jednotlivá ustanovení, ÚS však rozhodl, že bude posuzovat ústavnost pouze těchto jednotlivých ustanovení, aby tak možnost napadnout LS u ÚS nebyla odňata i dalším kvalifikovaným subjektům (z důvodu rei iudicatae).
    • Hlavním problémem, který Senát v LS spatřoval, bylo oslabení suverenity ČR. ÚS však poukázal na skutečnost, že přenesení kompetencí národních vlád na evropské orgány je podmíněné a platí pouze tehdy, pokud tím nejsou ohrožena práva členských států. V obecné části zdůvodnění rozhodnutí soud zdůraznil pozitivní přínos evropské integrace a to, že Lisabonská smlouva nemění základní směřování EU. Lisabonská smlouva dále nebrání členským státům odejít z EU.
    • Stejně jako u nálezu v kauze Lisabonské smlouvy II, ani zde nebyl žádný disentující soudce ⇒ nenalezneme zde žádné separátní votum.
  • Pl. ÚS 29/09 (Lisabon II)
    • Návrh skupiny senátorů na označení Lisabonské smlouvy a její ratifikace za odporující ústavnímu pořádku ČR – ZAMÍTNUTO
    • Tentokrát skupina senátorů napadla Lisabonskou smlouvu jako celek. Návrh byl podán až pět měsíců po dání souhlasu k ratifikaci Parlamentem, k čemuž se ÚS též vyjádřil, a to v tom smyslu, že jestliže z Ústavy vyplývá povinnost prezidenta republiky bez zbytečného odkladu ratifikovat mezinárodní smlouvu, je i v případě napadnutí mez. smlouvy u ÚS zapotřebí, aby k tomu došlo bez zbytečného odkladu, v řádu týdnů, nikoli měsíců (vzhledem k tomu, že tato skutečnost byla ÚS „nalezena“ až v tomto nálezu, bylo to senátorům pro tentokrát odpuštěno).
    • Navrhovatelem byly podány námitky vůči:
      • Nesrozumitelnosti smlouvy = ÚS toto shledal neopodstatněným.
      • Demokratickému deficitu v EU; napadeno ustanovení „fungování Unie je založeno na zastupitelské demokracii“ = Dle ÚS toto ustanovení nemíří pouze na Evropský parlament, ale i na parlamenty členských států EU, u kterých je absolutní rovnost voličů pouze těžko dosažitelná.
      • Ztrátě suverenity ČR = ÚS konstatoval, že suverenita v moderní době slouží k naplňování základních demokratických hodnot a v tomto případě sdílená suverenita může svrchovanost ČR naopak posílit ve společném postupu integrovaného celku.
    • Navrhovatel navíc žádal po ÚS, aby ve svém nálezu jasně vymezil, které kompetence může stát mez. organizaci postoupit ⇒ to ÚS zamítl a poukázal na fakt, že by se v takovém případě zachoval jako pozitivní zákonodárce. ÚS také poznamenal, že vzhledem k tomu, že nyní byla napadnuta smlouva jako celek a v minulosti již ÚS posuzoval některá její jednotlivá ustanovení, nepřísluší mu tato ustanovení posuzovat znovu (rei iudicatae = překážka věci rozhodnuté).
  • Pl. ÚS 50/04 (cukerné kvóty)
    • ÚS se zde na podnět skupiny poslanců zabýval mj. poměrem komunitárního práva EU a domácího pr. ČR, právě v souvislosti s úpravou cukerných kvót v ČR
    • ÚS zde vyslovil, že není oprávněn posuzovat otázky platnosti norem komunitárního práva, resp., nepřísluší mu, aby se zabýval ústavní konformitou předpisů komunitárního práva v těch oblastech, kde ČR přenesla na EU výkon některých pravomocí
    • Je konstatováno Ústavním soudem, že „propůjčení“ pravomocí EU ze strany ČR je podmíněné dodržováním standardů, které lze z hlediska českého ústavního pořádku vymezit jako podstatné náležitosti demokratického právního řádu ⇒ tím ÚS navázal na rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu, který vyslovil vůči EU podobnou myšlenku; u nás je však problémem, že (na rozdíl od Německa) tyto podstatné náležitosti demokratického právního státu nemáme vymezeny.
    • Tím, že jsme některé pravomoci předali orgánům EU, se komunitární právo v některých částech stalo pro ČR bezprostředně závazným; bezprostředně použitelné a aplikovatelné komunitární právo nelze přepisovat do jakékoliv z forem vnitrostátního práva, jelikož tím, že jsme v daných otázkách propůjčili pravomoc EU, vzdali jsme se i možnosti tyto otázky právně regulovat.
    • ÚS také konstatoval, že bude primárně vycházet pouze z těch právních principů, které mají původ u nás, k principům EU může jen přihlížet.
    • ÚS si výslovně ponechal možnost v budoucnosti ústavněprávně přezkoumávat vnitrostátní pr. předpisy, které jsou komplementární k právu EU.

EU - Evropská unie / ES - Evropská společenství / ČR - Česká republika / ESD - Evropský soudní dvůr / Ú ČR - Ústava České republiky / ÚZ - ústavní zákon / MS - mezinárodní smlouva / MPV - Mezinárodní právo veřejné / konsekvence = důsledek, následek

Prameny

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code