Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

  • Listina psána z pohledu občana - chrání ho před státem
  • Hlava V. Listiny garantuje právo na soudní a jinou právní ochranu
  • právo na soudní ochranu náleží každému bez rozdílu (i PO či cizincům)
  • preferuje soudní ochranu (objektivnější), ale připouští domáhat se i u jiného orgánu (je-li to stanoveno v prováděcím zákonodárství) × tyto jiné orgány (musí být zákonem výslovně zmocněny), ale nemají na rozdíl od soudů výlučnou povinnost tuto ochranu poskytovat
  • jiná právní ochrana - většinou orgány moci výkonné (nejčastěji policie, obecní úřady)
  • čl. 36 odst. 1 Listiny „Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.„
    • právo každé FO, podle povahy věci i PO X odlišit případy, kdy soud nebo jiný orgán na základě zákona zahajuje řízení z vlastního podnětu - ve veřejném zájmu (státní zastupitelství)
    • domáhat se“ – jde o právo, nikoliv o povinnost; ať si každý střeží svá práva
    • stanovený postup = procesní předpisy (v závislosti na druhu řízení) X při domáhání se práva způsobem, při němž není dodržen předepsaný proces, nemusí být soudem ochrana poskytnuta
    • všechny principy zde uvedené jsou kumulativní (=musí být zachovány souběžně)
    • principy nezávislosti a nestrannosti
  • základním prostředkem ochrany práv a svobod obecné soudy, až poté ústavní stížnost k Ústavnímu soudu
    • v ČR soudní moc vykonávají nezávislé soudy – zákonem stanoveným způsobem musejí poskytovat ochranu právům
    • součástí soudní soustavy je vedle obecných soudů i Ústavní soud (soudní orgán ochrany ústavnosti)

Právo na spravedlivý proces

  • stanoveno v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a svobod
  • čl. 36 odst. 2 Listiny - „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.“
    • zakládá existenci správního soudnictví
    • účastník má nárok na to, aby se soud jeho návrhem zabýval (nárok neznamená úspěch v soudním řízení)
  • Cílem soudnictví je rozhodování sporů, rozhodování o vině a trestu za porušení práva a ochrana práv fyzických a právnických osob.
  • Soudnictví vnáší také spravedlnost do politiky, tedy posuzuje taktéž odpovědnost veřejné moci.
  • Výkon spravedlnosti byl společně se soudnictvím vyčleněn v rámci činnosti státu do nezávislé pozice.
  • Tato nezávislost směřuje k zajištění neutrality soudu (soudců) v rozhodování věci a to jak v oblasti typicky soukromoprávní,tak i v oblasti veřejnoprávní.
  • Nezávislost má zajistit určitý odstup od dílčích zájmů a zaujatosti subjektů s cílem zjistit skutečnou (objektivní) pravdu.

Principy nezávislosti:

  • 1. Osobní - založená na zvláštním povolání soudce, zvláštnostech jeho ustavování, nesesaditelnosti, nepřeložitelnost, profesionální životní jistoty
  • 2. Organizační - založená na oddělenosti soudu ve všech instancích od zákonodárné a výkonné moci a zákonem stanovené příslušnosti soudce (tzv. zákonný soudce) pro určité území, typ věcí či funkci v soudní soustavě
  • 3. Funkční - založená na tom, že jiné státní orgány nemají zákonnou přímou ani nepřímou možnost vstupovat do funkcí soudnictví, tedy ovlivňovat proces, rušit nebo jinak měnit rozhodnutí soudu (kromě amnestie) / podle V. Pavlíčka je funkční nezávislost vázaností soudů pouze a výlučně zákonem nebo mezinárodní smlouvou
  • 4. Ekonomická - založená na dostatečné finanční nezávislosti a tudíž předpokládané finanční neovlivnitelnosti soudců
  • Výkon spravedlnosti je jednou ze základních funkcí státu. Účelem je dosažení spravedlnosti a rovnosti.
  • Povinnost státu tuto funkci vykonávat je založena na monopolu státu na výkon této činnosti, cílem je zamezit svévoli a nutnost zajištění kvality.

Ústavní soudnictví

  • orgán ochraňující i základní lidská práva a svobody prostřednictvím ústavních stížností
  • fce kontroly a ochránce práv ve vztahu zákonodárné a soudní moci
  • pravomoc založena na principu subsidiarity (= přípustná až po vyčerpání jiných možností právní ochrany)
  • ústavní stížnost je oprávněna podat FO nebo PO jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem
    • možno podat do 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku
  • vymezení pravomoci ústavního soudu v konkrétním státě je předmětem ústavního práva daného státu, resp. jeho ústavní úpravy.
  • ÚS vykonávají svou působnost ústavou a zákonem stanoveným procesním postupem, který činnost ústavního soudu limituje.
  • viz

Mezinárodní soudnictví

  • má nadstátní povahu
  • Mezinárodní soudní dvůr - Haag, ustavený dle Charty OSN po II.sv.válce, řeší spory mezi státy a podává posudky o právních otázkách
  • Výbor pro lidská práva - Ženeva, ochrana lidských práv, obrací se FO stanoveným způsobem
  • Evropský soud pro lidská práva - Štrasburk, zřízen Evropskou úmluvou o ochraně LP a ZS z r.1950, obrací se na něj smluvní státy nebo jednotlivci stanoveným způsobem formou stížnosti
  • Evropský soudní dvůr - Lucemburk, v rámci EU řeší spory vyplývající z norem komunitárního práva
  • zvláštní kategorie - trestní tribunály pro souzení válečných zločinů a zločinů proti lidskosti(Norimberský, Tokijský), pro bývalou Jugoslávii Haagský apod.

Správní soudnictví

  • další prostředek, který má v právním státě sloužit k ochraně před nezákonnými zásahy výkonné moci
  • specializovaná soudní kontrola zákonnosti v rozhodnutích orgánů státní správy (exekutivy)
  • jeho podstata spočívá v tom, že rozhodnutí správních orgánů nepřezkoumává jiný, nadřízený správní orgán (výkonná moc), ale soud (soudní moc)
  • pro správní soudnictví je jediným kritériem zákon - správní soud zpravidla rozhoduje na kasačním principu, tzn. rozhodnutí správního orgánu buď potvrdí, nebo zruší a vrátí věc správnímu orgánu k novému rozhodnutí.
  • vzhledem k čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod lze předpokládat, že i správní soudy budou rozhodovat „o občanských právech a závazcích“ a neomezí se pouze na kasační rozhodnutí
  • správní soudnictví přezkoumává zákonnost (soulad se zákonem) individuálních správních aktů, týkajících se FO i PO, normativních (podzákonných) právních aktů, vydávaných orgány státní správy
  • vedle zde popisovaného správního soudnictví může existovat i kvazisprávní soudnictví, spočívající v existenci zvláštních komisí či tribunálů při správních orgánech, které metodami blízkými soudnictví přezkoumávají správní akty.

Veřejný ochránce práv (ombudsman)

Úřad na ochranu osobních údajů (ÚOOU)

Prameny

  • Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda. Díl 1, Obecná státověda
  • Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda, II. díl, část 1., 2008
  • Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda, II. díl, část 2., 2008
  • Václav Pavlíček a kolektiv: Ústava a Ústavní řád České republiky Komentář 2.díl Práva a svobody, 1999
  • Listina základních práv a svobod
  • Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod
  • Právnická fakulta Masarykovy univerzity - Diplomová práce na téma: Základní lidská práva a svobody a jejich procesní ochrana, Kateřina Vargová (2007)
  • Právnická fakulta Masarykovy univerzity - Diplomová práce na téma: Právní prostředky ochrany ústavně zaručených práv jedince v právním řádu ČR ,Zuzana Volejníková (2006/2007) - http://is.muni.cz/th/77166/pravf_m/DIPLOMKA.pdf

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code