Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


50. Právo na spravedlivý proces v Listině

Právo na spravedlivý proces

  • Právo na spravedlivý proces a nezávislost soudů jsou (společně s dalšími atributy) obsahem pojmu právní stát
  • Nazýváno též právo na řádný/ férový proces, angl. fair trial, franc. proces équitable
  • Dopadá na všechna řízení před orgány veřejné moci, nikoli pouze na řízení před soudem
  • Obsaženo v hlavě páté Listiny (právo na soudní a jinou právní ochranu), hlavě čtvrté Ústavy ČR a v některých ustanoveních mezinárodních smluv (např čl. 6 (Evropské) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod)

Historie

  • Kořeny těchto práv jsou především v oblasti anglosaského práva
    • Základní zásady pro soudní řízení a právo na spravedlivý proces - Magna charta libertatum (1215), Habeas Corpus Act (1679) či Bill of Rights (1689)
  • Právo na spravedlivý proces zakotveno v čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách (1950)
    • V ČR přijata 1992

Listina

  • Čl. 36. odst. 1
    • „Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu“
      • Každý : každá FO bez omezení (ale dle povahy věci i PO) – pokud to nejde (např. nízký věk, zdravotní stav apod.) → zákonný zástupce, poručník, opatrovník…
      • Domáhat se : aktivní činnost toho, kdo chce pomoc soudu či jiného orgánu využít, jde tedy o právo na soudní a jinou právní ochranu, nikoli o povinnost této možnosti využít X je třeba odlišovat případy, kdy soud nebo jiný orgán na základě příkazu zákona zahajuje řízení z vlastního podnětu (=Státní zastupitelství = zastupuje veřejnou žalobu v TŘ)
      • Ten, kdo chce svéh práva využít, musí řízení vyvolat, nemůže očekávat, že soud nebo jiný orgán mu bude poskytovat právní ochranu z vlastní iniciativy (zásada vigilantibus iura - ať si každý střeží svá práva)
      • Stanovený postup : předepsaný proces, stanovený procesními předpisy (OSŘ, TŘ, SŘ – ten je pro jiné než soudní orgány) – je nutno dodržet určitý postup při domáhání se svého práva, jinak nemusí být soudní ochrana poskytnuta
      • = Tyto 3 principy musí být zachovány souběžně (jsou kumulativní)
      • Obsaženy požadavky na nezávislost a nestrannost soudů
      • Soudní ochrana spočívá v tom, že soudy způsobem pro ně specifickým řeší právní spory
  • Čl. 36. odst. 2
    • „Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle Listiny.“
    • Rozhodnutí „jiných orgánů“ (než soudů) jsou zásadně (až na výjimky) přezkoumatelná soudem, možnost takovéhoto přezkumu vyplývá právě z čl. 36/2 LPS
    • Ústavodárce zvolil metodu negativního výčtu, kdy daná zásada platí, není- li výslovně stanoveno jinak, není-li soudní přezkum (zejm. správních) rozhodnutí výslovně zákonem vyloučen
  • Čl. 36. odst. 3
    • „Každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem.“
      • → Zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
      • I přes všechny pojistky, které právní řád vytváří pro co největší kvality rozhodovacího procesu při ochraně práv, připouští Listina i možnost chyby či omylu (nezákonnosti) státních orgánů (včetně soudů) i orgánů veřejné správy
  • Čl. 36. odst. 4
    • „Podmínky a podrobnosti upravuje zákon.“
      • Vztahuje se na všechny odstavce daného článku
  • Čl. 37. odst. 1
    • „Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě či osobě blízké.“
      • Podobné právo (avšak z Ústavy) mají i členové parlamentu (čl.28 Ú) a soudci ÚS (čl. 86/3 Ú)
  • Čl. 37. odst. 2
    • „Každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení “
      • Tj. právo na právní pomoc
      • → Povinnost státu advokáty mít
      • Podrobnosti této zásady o právu na právní pomoc jsou rozvedeny v prováděcím zákonodárství - v procesních předpisech a zákoně o advokacii
  • Čl. 37. odst. 3
    • „Všichni účastníci řízení jsou si v řízení rovni.“
      • Tj. mají před soudem rovná práva (= procesní rovnost – nezávisí to na pohlaví, rase, barvě pleti, jazyku, víře a náboženství, politickém či jiném smýšlení atd…)
      • Případná faktická nerovnost vyrovnána tzv. podpůrnými právy (opatrovník, zástupce ex offo, osvobozením od soudních poplatků..)
  • Čl. 37. odst. 4
    • „Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.“
      • Toto právo souvisí jak s čl.3/2 LPS - právo na svobodné rozhodnutí o své národnosti, tak čl. 25/2 písm.b) LPS - právo příslušníků národnostních a etnických menšin používat v úředním styku za podmínek stanovených zákonem jejich mateřského jazyka
      • Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících - tlumočníci musejí být zapsáni v seznamu krajských soudů
  • Čl. 38. odst. 1
    • „Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu i soudce stanoví zákon.“
      • Právo na zákonného soudce
      • Má být dopředu stanoveno, kdo bude jakou věc rozhodovat
      • Příslušnost soudu (místní i věcná) stanovena procesním předpisem (OSŘ, TŘ, SŘ)
      • Příslušnost soudce není dána zákonem, ale rozvrhem práce na každém jednotlivém soudu → stanovení pravidel, který konkrétní soud a který konkrétní soudce má danou věc rozhodovat
  • Čl. 38. odst. 2
    • „Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.“
      • Audiatur et altera pars (budiž slyšena i druhá stana)
      • Veřejnost : tzv. otevřená justice (X tajná inkviziční justice) – kontrola veřejností, včetně např. zástupců sdělovacích prostředků ( viz čl.17 - právo na informace) – tato kontrola se nesmí ovšem rozvinut v tlak na výsledek konkrétního soudního rozhodnutí (čl. 82/1 Ú - nestrannost soudců nesmí nikdo ohrožovat, čl.18/2 LPS - peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu)
      • Veřejnost může být ze zákonných důvodů vyloučena (důvody v příslušných procesních předpisech, např. ohrožení utajované skutečnosti, mravnosti…)
      • Rozhodnutí soudu v dané věci je třeba vyhlásit vždy veřejně
      • „Bez zbytečných průtahů“ - neostrá zásada jejíž výklad se může v čase měnit
        • V dnešní době je zde zatíženost justice, ne vždy jasné právní normy aj. + soudce není odborník ve všem, občas jsou potřeba soudní znalci (např. v oblasti zdravotnictví, ekonomiky, dopravy…) – k problematice „zbytečných průtahů“ existuje bohatá judikatura ÚS, jelikož je to poměrně časté odůvodnění ústavních stížností
      • Ústnost : soud rozhoduje na základě poznatků, které získal hlavně ústním podáním (na základě písemného podání rozhoduje např. ve zkráceném řízení jako třeba trestní příkaz nebo platební rozkaz a i tam nesmí být žalovaný zbaven práva vyjádření se ústně k této věci)
  • Čl. 39
    • „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit“
      • Zásada nulla poena sine lege, nullum crimen sine lege
      • S tím souvisí čl. 7 Listiny: „Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení.“
  • Čl. 40. odst. 1
    • „Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.“
  • Čl. 40. odst. 2
    • „Každý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena.“
      • Zásada presumpce nevinny
  • Čl. 40. odst. 3
    • „Obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby, a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoli ho podle zákona mít musí, bude mu stanoven soudem. Zákon stanoví, v kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.“
      • Tj. právo na obhajobu
      • Ex offo - výraz pro obhájce, který byl obviněnému ustanoven z úřední povinnosti
  • Čl. 40. odst. 4
    • „Obviněný má právo odepřít výpověď; tohoto práva nesmí být žádným způsobem zbaven.“
      • Tj. právo odepřít výpověď
  • Čl. 40. odst. 5
    • „Nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem.“
    • Zásady res iudicata, ne bis in idem
  • Čl. 40. odst. 6
    • „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“
      • Zákaz retroaktivity
  • čl. 36 (právo na spravedlivý proces) a čl. 38 odst. 2 jsou „otevřenou bránou“ k podávání ústavních stížností ÚS a jsou snadno zneužitelné; zdůvodnění ústavní stížnosti porušením práva na spravedlivý proces, resp. neprojednání věci „bez zbytečných průtahů“, vede k enormnímu počtu ústavních stížností podávaných ÚS, tato podání mnohdy staví ÚS do pozice dalšího stupně soudní soustavy, což ÚS striktně odmítá
  • Pojem „jiná právní ochrana“
    • Listina preferuje soudní ochranu (hl. pro systémový předpoklad věcně správnějšího, přesnějšího rozhodnutí i pro předpoklad větší profesionality takového rozhodnutí), ale připouští i jinou - viz čl. 36 odst. 1. a odst. 3
    • Případy, kdy se lze domáhat takovéto ochrany jsou výslovně pozitivně stanoveny v prováděcím zákonodárství
    • Jde např. o správní úřady, o Policii, orgány samosprávy (územní, profesní i zájmové)
    • Tyto orgány k ochraně FO/PO musí být ovšem výslovně zmocněny – tyto orgány nemají (narozdíl od soudů) obecnou a výlučnou povinnost poskytovat ochranu právům FO popř. i PO X soudy tuto obecnou a výlučnou povinnost mají, ty ji poskytnout jednoduše musí (zákaz denegatio iustitiae)
    • Výlučný monopol mají soudy k rozhodnutí o vině a trestu za trestné činy
    • Rozhodnutí „jiných orgánů“ jsou zásadně (až na výjimky) přezkoumatelná soudem a nemusí být proto konečná

Právo na spravedlivý proces v judikatuře ÚS

  • K tomuto tématu existuje bohatá judikatura, řešící otázky zákazu svévole, průtahů v řízení, práva na zákonného soudce, práva účastníka soudního řízení, rovnosti účastníků v řízení, práva na obhajobu, práva odepřít výpověď, (opomenutých) důkazů, povinnosti zdůvodnit rozhodnutí, práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím,…
  • Příklady:
    • Usnesení I. ÚS 305/2000
      • Nález se týká vlastnického práva a zmíněno je i právo na spravedlivý proces
      • „K námitce porušení čl. 36 Listiny nezbývá než znovu - z obecného pohledu - zopakovat, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 a dalších ustanovení Listiny, není možné vykládat tak, jako by se garantoval úspěch v řízení. Právo na spravedlivý proces neznamená, že je jednotlivci zaručováno přímo a bezprostředně právo na rozhodnutí podle jeho názoru odpovídající skutečným hmotněprávním poměrům, ale je mu zajišťováno právo na spravedlivé občanské soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
    • Nález I. ÚS 549/2000
      • Týká se opomenutých důkazů
      • „K tomu Ústavní soud již opakovaně judikoval, že zásadám spravedlivého procesu odpovídá nejen možnost účastníka řízení vyjádřit se k provedeným důkazům, nýbrž i navrhnout důkazy vlastní; soud sice není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout a - pokud jim nevyhoví - „ve svém svém rozhodnutí vyložit z jakých důvodů (zpravidla ve vztahu k hmotněprávním předpisům, které aplikoval, a právním závěrům, k nimž na skutkovém základě věci dospěl) navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal“.“
    • Nález III. 84/94
      • Povinnost soudu zdůvodnit rozsudky
      • „Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jako i z čl. 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujících součást práva na řádný proces (…) a vylučujících libovůli při rozhodování, je i povinnost soudců své rozsudky odůvodnit (…) a to způsobem, zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně a právními závěry na straně druhé.

Prameny

  • Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda, II. díl, část 1., 2008, str. 600-605
  • Listina základních práv a svobod
  • přednáška Postavení soudní moc v ústavním systému (Hřebejk)
  • Věra Jirásková a Radovan Suchánek: Ústavní právo v judikatuře Ústavního soudu, Lidne Praha, a.s., 2007, str. 313-315, 477-478

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code