5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR

Poměr mezi vnitrostátním a mezinárodním právem má 2 dimenze:

1. Materiální
   • Vztahy upravené výlučně mezinárodním právem
   • Vztahy upravené konkurenčně mezinárodním a vnitrostátním právem
   • Vztahy regulované výlučně vnitrostátním právem
2. Formální - tzn. platnost právních norem, jejich právní síla, struktura apod.

Poměr mezinárodního a vnitrostátního práva lze pojmout jako:

1. Monistický - právo mezinárodní a vnitrostátní tvoří jediný právní systém (jen Nizozemsko)
2. Dualistický - soužití 2 vzájemně oddělených právních systémů (např. socialistické státy)
3. Smíšený - kombinace monismu a dualismu (zpravidla dualismus s monistickými prvky; v praxi nejčastější, např. ČR)

• V průběhu času se mění struktura i obsah mezinárodního práva, roste počet norem a zásad mezinárodního práva vyjádřených v mezinárodních smlouvách, mezinárodní právo není navíc již jen právem mezistátním, subjekty nejsou jen státy, ale i občané těchto států, kteří se mohou obracet na mezinárodní soudy, a uvedené změny se promítají i do vnitrostátního práva
• Někdy státy v ústavních předpisech definují mezinárodněpolitické principy, jimiž se v mezinárodních vztazích hodlají řídit či výslovně uznávají všeobecné zásady a normy mezinárodního práva (např. Rakousko, Řecko, Portugalsko, SRN)
• Některé státy EU ve svých ústavách zakotvují svůj vztah k EU (např. Rakousko, SRN )

• V preambuli k Ústavní listině 1920 Československo vyjádřilo, že se chce přičlenit do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový
• Ačkoli byla tehdy republika svázána smlouvami k ochraně menšin, tyto závazky jako bezprostředně platné nepřevzala a upravovala je v ústavě autonomně a dokonce šířeji v souladu s dualistickou koncepcí vztahu ústavního a mezinárodního práva
• Dualistická koncepce se prosazovala i po r. 1948 (přístup všech socialistických zemí)
• Po roce 1968 negativní zkušenosti z důsledků mezinárodních ujednání států Varšavské smlouvy nadřadit zájmy tohoto paktu a jeho dominantní mocnosti - Sovětského svazu, politicky, fakticky, ale i právně nad zájmy a suverenitu členských států (teorie omezené suverenity - tzv. Brežněvova doktrína) vzdor obecným zásadám mezinárodního práva
• Touto doktrínou se měla legitimovat zahraniční intervence i do československých vnitřních záležitostí
• Po listopadu 1989 to znovu přispělo ke zdůraznění suverenity státu a svrchovanosti zákona v československých ústavních předpisech a k vyjádření mezinárodního významu (internacionalizaci) lidských práv

• Priorita lidských práv a základních svobod jako zásadní proklamovaná hodnota politického zlomu v listopadu '89 vedla k odklonu od tradičního dualistického pojetí vztahu mezinárodního a ústavního (vnitrostátního) práva
• V ústavním zákoně č. 23/1991 Sb. bylo stanoveno, že „Mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, Českou a Slovenskou Federativní Republikou ratifikované a vyhlášené, jsou na jejím území obecně závazné a mají přednost před zákonem.“ ⇒ pro tuto oblast smluv tím byl založen monistický princip
• Tutéž koncepci přijala i Ústava ČR - pro smlouvy o lidských právech a základních svobodách převzala monistické pojetí, pro ostatní smlouvy zůstalo pojetí dualistické
  • Čl. 10 před novelou uváděl: „Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je ČR vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.“

• Ústavní pořádek ČR vyjadřuje místo českého státu v mezinárodním společensví v prembulích k Ústavě a k Listině
  • Ústava v preambuli proklamuje svou příslušnost k „rodině evropských a světových demokracií“
  • Preambule Listiny se přihlašuje k univerzalitě lidských práv, jež má být zajištěna „společným úsilím všech svobodných národů“
• ČR v ústavních zákonech upravuje vztah ústavního a mezinárodního práva se zdůrazněním principu svrchovanosti státu
• Svrchovanost je předpokladem, aby ČR mohla vstupovat do mezinárodněprávních vztahů
• Jen svrchovaný stát může být plnoprávným členem mezinárodních organizací
• Svrchovanost ČR však není pojímána jako neomezená - vztahy vnější suverenity ČR, která omezuje svrchovanost svých orgánů přijatými závazky v oblasti svrchovanosti jednotlivých mocí, jsou upravovány zpravidla mezinárodními smlouvami, které ČR uzavírá
• před euronovelou Ústavy se v Ústavě na mezinárodní právo jaksi zapomnělo - upraveny byly pouze smlouvy o lidských právech (celkem 15), Parlament navíc sám rozhodoval, zda je daná smlouva lidskoprávní ⇒ rigidní proces přijímání i změn
• Euronovelou Ústavy (ústavní zákon č. 395/2001 Sb.) bylo znění čl. 1 doplněno o druhý odstavec, který stanoví, že ČR dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva - ČR stvrzuje povinnost dodržovat mezinárodní závazky a vyjadřuje, že se vztahují na veškeré mez. právo, ať je založeno na právu smluvním nebo obyčejovém
• Mezinárodními závazky se rozumějí také závazky z členství v EU, i když pr. řád EU nelze již v přesném slova smyslu považovat za právo mezinárodní - ESD v minulosti konstatoval, že Společenství vytváří nový právní řád mezinárodního práva
• Euronovelou Ústavy byl také zcela změněn čl.10 Ú, který nyní zní: „Vyhlášené mezinárodní smlouvy k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je ČR vázána, jsou součástí právního řádu, stanoví-li MS něco jiného než zákon, použije se MS.„
• Ústava tím v zásadě opustila dualistické pojetí práva mezinárodního a vnitrostátního a způsobem, který stanovila, zavedla monistický princip - ale pouze pro MS spadající do čl.10!
• Zcela také odstraněno privilegované postavení MS o lidských právech a zákl. svobodách
• Doplněn dále čl.10a a 10b, řeší právní vztahy vyplývající z členství ČR v mezinárodních organizacích nebo institucích, na které mohou být přeneseny některé pravomoci orgánů ČR
• Přenos těchto pravomocí může znamenat postoupení části suverenity ČR na jiné subjekty; přenesení části suverenity se může týkat orgánů ZM, VM i SM a také jiných státních orgánů, např. NKÚ nebo ČNB
• MS podle nového znění čl. 10 působí subsidiárně přímo, a to tehdy, když MS stanoví něco jiného než zákon
• Podmínkou k použití takové MS ve vnitrostátním právu je, že musí být:
  1. Vyhlášena
  2. K její ratifikaci dal Parlament souhlas
  3. ČR je již touto smlouvou vázána

• Schválení nejvýznamnějších MS Parlamentem vyplývá z principu suverenity lidu
• Pokud MS předmětem své úpravy zasahují do právních vztahů upravených vnitrostátních právem a mají se vnitrostátně aplikovat, stává se tak v ČR pravidelně vnitrostátním předpisem (pokud tak obecně neučinila Ústava svým čl.10)
• Vnitrostátním předpisem se závazky z MS do vnitrostátního práva prosazují těmito způsoby:

1. Obsah smlouvy se zapracuje do vnitrostátního předpisu
2. Zákon se odvolává na konkrétní smlouvy odkazem na ni v textu zákona (recepční klauzule)
3. Zákon se odvolává obecně na smlouvy upravující vymezený předmět úpravy

• Součástí ústavního pořádku (čl.112 Ú) nejsou podle znění tohoto článku žádné MS (a to ani smlouvy podle čl.10 Ú)
• ÚS ale v nálezu 403/2002 Sb. stanovil, že do rámce ústavního pořádku je třeba zahrnout i ratifikované a vyhlášené MS o lidských právech a zákl. svobodách, viz: 3. Ústavní pořádek (což vzbudilo pozdvižení - Co je tedy náš ústavní pořádek? (Neexistuje seznam těchto smluv.)

• čl. 1 odst. 2
• čl. 10
• čl. 10a
• čl. 10b
• čl. 39 odst. 4
• čl. 49
• čl. 63 odst. 1 b)
• čl. 87 odst. 1 i)
• čl. 87 odst. 2

• Podle Vídeňské úmluvy o smluvním právu je takovou smlouvou každá mezinárodní dohoda uzavřená státy písemnou formou, řídící se mezinárodním právem, sepsaná v jedné nebo ve více věcně souvisejících listinách, ať je jejich název jakýkoliv.
• Ohledně smluv přijatých před přijetím této úmluvy je třeba vycházet z pojmu mezinárodní smlouvy do té doby platného, neboť ani Vídeňská úmluva není retroaktivní!

• Vyhlášení mezinárodních smluv je upraveno v čl. 52 Ústavy ČR a je provedeno v úřední sbírce (v ČR je to od r. 2000 Sbírka mezinárodních smluv – zákon č. 309/1999 Sb., do té doby to byla sbírka zákonů)
• Stát odpovídá za to, aby znění publikované v českém jazyce odpovídalo autentickému znění
• Český překlad schvaluje Parlament ČR
• Tento překlad musí odpovídat českému pojmosloví, ale zároveň musí být zachováno autentické znění mezinárodní smlouvy

• V ČR ratifikuje mezinárodní smlouvy prezident (Ústava ČR – čl. 63, odst. 1, písmeno b)
• K smlouvám, jež mají být prezidentem ratifikovány je zapotřebí souhlas Parlamentu ČR (Ústava ČR – čl. 49).
• Souhlas Parlamentu je podmínkou k ratifikaci a zároveň doporučením prezidentu republiky, aby svým aktem zakončil proces projednávání a přijímání mezinárodní smlouvy.

• Je určena mezinárodním právem
• Zásadní úpravu obsahuje Vídeňská úmluva o smluvním právu - Stát musí učinit potřebná opatření, aby již od počátku platnosti této smlouvy byla na jeho území plněna!
• Vázanost ČR mezinárodní smlouvou po její ratifikaci záleží na tom, kdy vstoupila v platnost z hlediska mezinárodního práva
• ČR totiž může přistoupit k již platné mezinárodní smlouvě nebo se může stát účastníkem mezinárodní smlouvy. Jejíž podmínky platnosti ve smlouvě uvedené se ještě nenaplnily např. proto, že:
  • Nebylo dosaženo předepsaného počtu účastníků
  • Nebylo dosaženo časové podmínky, kdy má smlouva vstoupit v platnost apod.

• Mají zvláštní postavení v ústavním řádu ČR
• Státní hranice = myšlená čára na zemském povrchu ohraničující území, na něž se vztahuje svrchovanost určitého státu. Tato čára ohraničuje výsostnou oblast země, pod zemí i nad ní, tedy území státu
• Státní hranice Československa byly z větší části prvotně stanoveny mírovými smlouvami
• Počínaje ústavní listinou z r. 1920 bylo stanoveno, že ke změně hranic je třeba ústavního zákona
• Schválení mezinárodní smlouvy ústavním zákonem nevyžaduje taková MS, kterou se platné hranice toliko stvrzují a předchozí smlouvy se nahrazují smlouvou novou
• Přijetí ústavního zákona nevyžadovala ani smlouva o generálním vymezení společných hranic mezi ČR a SR z října '92
• V březnu '97 vyslovil Parlament ústavním zákonem souhlas se změnou státních hranic podle tzv. Židlochovické smlouvy

• Dle čl. 63/1 písm. b) smlouvy sjednává a ratifikuje president republiky (s kontrasignací)
• Sjednávání MS může přenést na vládu, nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy vlády
• Takový přenos se může dít ad hoc nebo obecně pro určitý druh MS
  • To president učinil svým rozhodnutím č. 144/1993 Sb., o sjednávání MS, když přenesl:
    • a) sjednávání a schvalování mezinárodních smluv dvoustranných a mezinárodních smluv mnohostranných, které nevyžadují souhlas Parlamentu, přístup k nim a jejich přijetí, na vládu
    • b) sjednávání a schvalování mezinárodních smluv dvoustranných a mezinárodních smluv mnohostranných, které svým významem nepřesahují rámec působnosti ústředních orgánů státní správy, přístup k nim a jejich přijetí, na člena vlády, pověřeného řízením příslušného ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy
• Na presidentovo rozhodnutí navazuje směrnice vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv, schválená usnesením vlády č. 131 z 11. 2. 2004
  • Z tohoto vychází dělení MS na: (liší se tím, zda vyžadují k ratifikaci souhlas Parlamentu a tím, kým jsou sjednávány)
    1. Presidentské - smlouvy, k jejichž ratifikaci prezidentem republiky je třeba souhlasu obou komor Parlamentu, případně souhlasu daného v referendu (smlouvy podle čl. 10a a čl. 49)
    2. Vládní - smlouvy, které nepodléhají ratifikaci a nevyžadují souhlas Parlamentu, jejichž sjednávání a schvalování přenesl prezident republiky na vládu‚ jsou sjednávány zásadně vládou
    3. Rezortní - smlouvy, které nepodléhají ratifikaci a nevyžadují souhlasu Parlamentu, které svým významem nepřesahují rámec působnosti ministerstev či jiných ústředních správních úřadů a jejichž sjednávání a schvalování přenesl president republiky se souhlasem vlády na její jednotlivé členy, jsou sjednávány zásadně jednotlivými členy vlády

• K ratifikaci MS uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů

• K ratifikaci následujících MS je třeba souhlasu obou komor Parlamentu (čl. 49):
  1. upravujících práva a povinnosti osob
  2. spojeneckých, mírových a jiných politických
  3. z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci
  4. hospodářských, jež jsou všeobecné povahy
  5. o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu

• ÚS rozhoduje o souladu MS podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí ÚS nemůže být smlouva ratifikována. viz: 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním

• Podle čl. 63 odst. 1 a) Ústavy zastupuje stát navenek - reprezentuje stát v právních vztazích mezi státy, tradičně se na základě norem mezinárodního práva má za to, že hlava státu, jakožto jeho nejvyšší reprezentant, jedná za svůj stát v mezinárodních stycích s takovými účinky, že všechny jeho právně závazné mezinárodní úkony se pokládají za úkony státu
• Podle čl. 7 odst. 2 Vídeňské úmluvy o smluvním právu se za zástupce svého státu považuje hlava státu (vedle předsedy vlády a ministra zahraničních věcí) již z titulu své funkce a bez předložení plné moci a jako taková je zmocněna ke všem úkonům souvisejícím se sjednáváním smlouvy

• Ústavní právo a státověda II.díl, část 1., 2., Pavlíček s kol., 2. vydání, s. 251 - 268
• Mezinárodní právo veřejné - jeho obecná část, Jiří Malenovský, nakladatelství Doplněk, s. 349 an.
• přednáška MPV z 2.11.2011 (prof. Hofmannová)
• seminář MPV z 24.11.2011 (Ref. Jur. Martin Faix, MJI)