Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině

  • Ochrana životního prostředí (ekologická práva) je obecněji zakotvena jak v Ústavě ČR, tak v Listině základních práv a svobod
  • Ekologická práva jsou upravena spolu s lidskými právy, na ústavní úroveň byla povýšena až v době posledních několika desetiletí, ruku v ruce s enormně se rozvíjejícím průmyslem a jeho, tehdy neregulovaným a nezřízeným, dopadem na přírodní prostředí; dále také v souvislosti s rozvojem dopravy
  • Účel - zamezit nezodpovědnému ničení živé i neživé přírody lidskou činností. Jedná se jak o ochranu přírody, tak lidí samotných – ostravský smog nejenže ničí tamní faunu i flóru, ale zároveň se v něm nedá dost dobře bydlet
  • Právo životního prostředí (jako samostatná právní disciplína) naplno vzniklo v 50. letech 20. století – jeho cílem je zajistit příznivý stav životního prostředí jak pro generaci současnou, tak budoucí, a také se snaží balancovat ochranu životního prostředí s ekonomickým rozvojem

Ústava ČR

  • Preambule: „My, občané ČR, […] odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní […] bohatství.“
  • Článek 7: „Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.“
  • Preambule Listiny: ústavodárce v ní připomíná „svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého života na Zemi“
    • Ústavodárce se tím vyslovuje pro uskutečnění požadavku trvale udržitelného rozvoje (života) společnosti, definovaného v zákoně o životním prostředí jako takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystmů

Listina základních práv a svobod

  • V systematice Listiny zařazeno do hlavy čtvrté: Hospodářská, sociální a kulturní práva
  • Právo na příznivé životní prostředí (jedno ze základních práv člověka) a jeho ochrana zakotveny v čl. 35
    • (1) ‚‚Každý má právo na příznivé životní prostředí.„
    • (2) ‚‚Každý má právo na včasné a úplně informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.“
    • (3) ‚‚Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody a kulturní památky nad míru stanovanou zákonem.„
  • Ačkoliv přírodní prostředí ničí celá plejáda subjektů (vyjma státu i fyzické a právnické osoby, nadnárodní společnosti atd.), právě stát má na starost naplňování i ochranu práva na příznivé životní prostředí pro každého (odst. 1 LZPS). Činí tak skrze rozličné regulace, omezení hospodářské činnosti atd.
  • Všechny národy mohou pro své vlastní cíle svobodně disponovat svým přírodním bohatstvím a žádný národ nesmí být zbaven svých vlastních prostředků k životní existenci
  • Čl. 35 uznává, že nelze fungovat bez aspoň částečného poškozování přírody, bere v potaz fakt, že prakticky každý lidská činnost má dopad na stav životního prostředí – stát proto skrze zákon stanovuje rozsah, v němž je ohrožování a poškozování statků vyjmenovaných v odst. 3 ještě přípustné
  • Právo na příznivé životní prostředí (podle čl. 35 odst. 1 LZPS) souvisí se samotným právem na život (čl. 6 LZPS) a podle Evropského soudu pro lidská práva i s právem na ochranu soukromého a rodinného života (čl. 10 odst. 2 LZPS)
  • Čl. 35 (a také čl. 7 Ústavy) indikuje, že soukromník nemůže být vlastníkem nalezišť nerostného bohatství (jinak by stát teoreticky nemusel mít povinnost poskytovat informace o stavu zdrojů)
  • Práv uvedených v čl. 35 se lze podle čl. 41/1 domáhat, ale pouze v mezích zákonů, která tato ustanovení provádějí
  • Právo na příznivé životní prostředí, zakotvené v odst. 1, je třeba brát v souvislosti s odst. 3, který přikazuje ohleduplné počínání a zakazuje zneužití práv – při výkonu vlastních práv nesmí docházet k narušování práv jiného subjektu (ať už jde o jedince, korporaci nebo stát)

Ochrana životního prostředí v zákonech ČR

  • Definice „životního prostředí“ podle zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí:
    • § 2: ,,Životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Jeho složkami jsou zejména ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.“
  • Definice „ochrany životního prostředí“ podle zákona č. 17/1992 Sb. o životním prostředí:
    • § 9: „Činnosti, jimiž se předchází znečišťování nebo poškozování životního prostředí, nebo se toto znečišťování nebo poškozování omezuje a odstraňuje. Zahrnuje ochranu jeho jednotlivých složek, druhů organizmů nebo konkrétních ekosystémů a jejich vzájemných vazeb, ale i ochranu životního prostředí jako celku.“
  • Právo na informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů je upraveno v zákoně č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí
    • Jde o speciální projev práva na informace, které je obecně upraveno jako politické právo v čl.17 LPS
    • Zvláštní povaha práva podle čl. 35/2 LPS spočívá jednak v tom, že není ústavně garantováno jen vůči státním orgánům a orgánům zemní samosprávy, ale že působí erga omnes
    • Informace musí být poskytovány nejen o životním prostředí, ale i o přírodních zdrojích, těmi se rozumějí podle § 7/1 zákona o životním prostředí části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb
    • Zatímco subjektem práva na příznivé životní prostředí podle čl. 35 je každá fyzická osoba, informace o stavu životního prostředí může žádat i osoba právnická.
    • ÚS: „Je zřejmé, že práva vztahující se k životnímu prostředí přísluší pouze osobám fyzickým, jelikož se jedná o biologické organismy, které - narozdíl od PO - podléhají eventuálním negativním vlivům životního prostředí.“
    • Vláda musí podle zákona každoročně vypracovat zprávu o stavu životního prostředí ČR a následně jí předložit Parlamentu
  • PS má zřízen Výbor pro životní prostředí
  • Výbor projednává zákony týkající se problematiky ochrany vod, ochrany ovzduší, ochrany přírody a krajiny, odpadového hospodářství, ochrany zemědělského půdního fondu, výkonu státní geologické služby, ochrany nerostného bohatství, posuzování vlivů na životní prostředí, problematiky geneticky modifi kovaných organismů a produktů. V současném volebním období se výbor zabýval zejména zákonem o předcházení ekologické újmě a o její nápravě, zákonem o hospodaření energií, zákonem o chemických látkách a chemických přípravcích a dalšími.
  • Senát má zřízen Výbor pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí

Principy ochrany životního prostředí

  • princip nejvyšší hodnoty - životní prostředí je prioritním veřejným zájmem
  • princip trvale udržitelného rozvoje - životní prostředí je jednou ze součástí sociálního standardu
  • princip únosného zatížení - přípustná míra zatěžování životního prostředí
  • princip odpovědnosti státu - čl. 7 Ústavy, čl. 35 Listiny (ale jen v mezích zákona)
  • princip odpovědnosti původce - znečišťovatel platí (škodu, náklady preventivních opatření, sankce,…)
  • princip informovanosti a účasti veřejnosti - právo na informace, účast v řízeních, na přístup ke spravedlnosti

Prameny

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code