Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


48. Principy sociálního státu v Listině

Sociální stát

  • Novodobé ústavy, jsou mj. ústavami sociálního státu - takovouto povahu dostávají po 2. světové vláce
  • Počátek sociálních práv ale možno spatřovat už v Německu v Bismarckově politice
  • Zakotvování sociálních práv souvisí se zaváděním všeobecnosti volebního práva
  • Ústava může pojmenovat stát jako sociální expressis verbis (např. SRN, Španělsko) nebo ustanoveními o sociálních právech
  • Pojmenování státu jako sociálního nebo zakotvení sociálních práv je protiváhou proti jednostrannému uplatňování tržního hospodářství
  • Sociální stát musí zejména zabezpečovat obyvatelstvo proti sociálním důsledkům nemoci, invalidity, stáří, nezaměstnanosti, dále obsahovat ustanovení k ochraně matek a dětí

Hospodářská, sociální a kulturní práva (IV. Hlava Listiny)

  • Jejich ústavní úprava je příznačná pro sociální stát
  • V různých mezinárodních dokumentech se liší
  • ČSR se inspirovalo především – Mezinárodní paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Evropskou sociální chartou
  • ČR je vázána dalšími smlouvami, patří k nim např. Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen, Úmluva o právech dítěte aj., všechny tyto smlouvy vztahující se k hospodářským, sociálním právům vyžadují zvláštní právní úpravu ve vnitrostátním zákonodárství (čl.41 odst.1 L)
  • Promítají se do pracovního práva, práva sociálního zabezpečení,…
  • Sociální práva- vyžadují zpravidla plnění od státu (pozitivní status, nejsou svobodami v užším smyslu)
  • Sociální práva = souhrnně právo na sociální zabezpečení
  • V dem. státech založených na konceptu sociálního státu uznávají nejen autonomii každého jednotlivce, ale i existenci společnosti coby souhrnu mezilidských vztahů, jež reálně podmiňují i relativizují svobodu individua.
  • Uznávají existenci rozdílů mezi lidmi danou subjektivními i objektivními okolnostmi: věk, zdravotní stav, duševní vyspělost, dosažené vzdělání, majetek, společenské postavení, apod.
  • Stát vycházející z ústavní hodnoty důstojnosti člověka (čl. 1 L) musí vytvářet takové podmínky, aby lidé byli zajištěni pro případ rizik spojených s jejich:
    • věkem
    • zdravotním stavem
    • nemajetností
  • Tomu odpovídají sociální práva
  • Stát se svých závazků nemůže zprostit
  • Získávání i rozdělování zdrojů pro takové zabezpečení - musí být založeno na zásadách rovnosti a solidarity

Historie

  • Některá z těchto práv byla obsažena i v ústavách z minulých století- ve francouzských ústavách z roku 1793, 1948
  • Ve Výmarské ústavě z 1919
  • Společnost národů tato práva prosazovala po I. sv. válce systémem úmluv Mezinárodní organizace práce
  • Po II. sv. válce se objevují v ústavách pravidelně. Vyjadřují mnohem všestrannější úlohu moderního státu ve vztahu k občanům.
  • Takové pojetí se odrazilo i v mezinárodních dokumentech a smlouvách o LP, je obsaženo ve Všeobecné deklaraci LP a ve smlouvách, které na ni navazují, zejména v Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Evropské sociální chartě, v Listině základních práv EU
  • Ideovým zdůvodněním těchto práv bývá idea přirozených práv

Princip solidarity

  • Přirozený princip, obrat od právního pozitivismu k přirozenoprávní koncepci →Všeobecná deklarace lidských práv (1948) - rovnost lidí ve světě
  • Listina princip solidarity vyjadřuje v:
    • čl. 11 odst. 3 - vlastnictví zavazuje, nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy
    • čl. 35 odst. 3 – týká se ohledu na životní prostředí
  • Princip solidarity je spojen s povinnostmi v demokratickém státě
  • Uplatňuje se vůči sociálně slabším skupinám a jednotlivcům, tak i ve vztahu k obecným zájmům
  • Právním vyjádřením je úprava povinností např. krizových situacích, jako jsou živelní pohromy (povodně, požáry), ale i povinnost bránit svoji vlast, dále daňová povinnost..
  • Pl.ÚS 2/08: Solidaritu lze z pohledu jednotlivce vnímat jako vnitřní či vnější. Vnitřní solidarita je dána citovou blízkostí vztahu k ostatním, je spontánní, uplatňuje se především v rodině a v dalších partnerských společenstvích. Stát do tohoto vztahu zpravidla nezasahuje, nebo jen velmi omezeně. Vnější solidarita tuto citovou blízkost postrádá, a souhlas jednotlivce s jejím uplatňováním je proto zdráhavější. Jedná se na příklad o solidaritu bohatých s chudými, schopných s méně schopnými, zdravých s nemocnými. Stát se v této oblasti uplatňuje svojí mocensko-vrchnostenskou funkcí velmi aktivně. Přes princip solidarity se uskutečňuje přerozdělování, tj. pohyb přenášející zdroje od jedněch k druhým – těm potřebným. Solidarita má své hranice. Nemůže mít natolik vychýlenou podobu, aby ji ti, které postihuje, pociťovali jako nepřiměřenou, neproporcionální, nebo dokonce nespravedlivou a odňali jí svůj tichý souhlas. Ve jménu solidarity může stát postihovat pouze takovou část majetku schopného, aby současně nedestruoval aktivitu jeho výkonu a nedostal se za ústavní hranici ochrany majetku.

Sociální funkce vlastnictví

  • Princip „vlastnictví zavazuje“ = jádro sociální koncepce vlastnictví
  • Zformulován cca před 100 lety (průmyslová revoluce), později formulován v ústavách
  • Vlastnictví jako sociální funkce
  • Vlastnictví - zavazuje samotného vlastníka
  • Ukládá povinnost - dbát na práva jiných osob a na obecné zájmy, výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem

Listina čl. 26 - 35

  • Ze vztahu občanů k jejich státu vyplývá, že některá sociální práva jsou určena jen občanům
  • Čl. 41 odst. 1 „Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.„
  • Současně podle čl. 4 odst. 4 vždy musí být šetřeno podstaty a smyslu těchto práv
  • Čl. 26 Právo na svobodnou volbu povolání. Právo podnikat. Právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací
  • Čl. 26 odst. 3 „Každý má právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Občany, kteří toto právo nemohou bez své viny vykonávat, stát v přiměřeném rozsahu hmotně zajišťuje; podmínky stanoví zákon.“
    • druhá věta:
    • Přiměřené hmotné zajištění ze strany státu je poskytováno občanům, kteří bez své viny nemohou právo na práci uplatňovat
    • Zákon o zaměstnanosti (č. 435/2004 Sb.) – stanoví podmínky a rozsah hmotného zabezpečení uchazečů o zaměstnání
    • Zákon o životním minimu (č. 463/1991 Sb.) a o sociální potřebnosti (č. 482/1991 Sb.)
    • Podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše)
  • Souhrn: právo na svobodnou volbu povolání, právo podnikat, právo získávat prostředky pro své životní potřeby prací
  • Čl. 27 Svoboda koaliční
  • Čl. 28 Právo na spravedlivou odměnu za práci a právo na uspokojivé pracovní podmínky
    • „Zaměstnanci mají právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky. Podrobnosti stanoví zákon.“
    • Upravuje zejména Zákoník práce (č. 262/2006 Sb.)
    • Podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše)
  • Čl. 29 zvláštní hospodářská a sociální práva sociálních menšin
    • Osobní rozsah těchto práv je omezen na ty skupiny osob, které z důvodů přirozených i společenských jsou oproti ostatním v nevýhodě, k dosažení rovnosti je třeba jejich zvláštní ochrany
    • Odst. 1 „Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky. “
    • Odst. 2 „Mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvláštní ochranu v pracovních vztazích a na pomoc při přípravě k povolání. “
  • Čl. 30 odst. 1 Právo na sociální zabezpečení
    • „Občané mají právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci, jakož i při ztrátě živitele.“
    • Podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše)
    • Hmotné zabezpečení má být „přiměřené“ (odst. 1) – dávky by měly být subjektivně úměrné výdělkům postižené osoby před danou sociální událostí x pomoc má být „nezbytná“ (odst. 2) – pouze poskytnutí jistého minima, které dostačuje k zajištění základních životních podmínek
  • Kdy nastává stáří – může být určeno velmi diferencovaně a individuálně, problematické
    • Určení stáří z hlediska Listiny je otázkou právní, proto je právními předpisy fixován tzv. důchodový věk
    • Nezpůsobilost k práci – krátkodobá, dlouhodobá či trvalá (invalidita) neschopnost k výkonu povolání zapříčiněná vrozenou či získanou nemocí nebo úrazem
    • Ztráta živitele – úmrtí osoby, na níž byla vyživovaná osoba závislá
    • Jedná se o občanské právo
  • Odst. 2 Každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek.“
    • Základní podmínky pro život – co to je, se liší s ohledem na představy a tradice
      • Dle Listiny - má být vykládáno v kontextu současné české společnosti – minimální kvalita individuálního i společenského života znamená zabezpečení určité úrovně spotřeby hmotných statků – souvisí s právem na život (čl. 6 L)
      • Dle Všeobecné deklarace LP – základní životní podmínky: potrava, šatstvo, bydlení, lékařská péče a nezbytné sociální služby
    • Je právem lidským
  • Odst. 3 „Podrobnosti stanoví zákon.“
  • Čl. 31 Právo na ochranu zdraví. právo na bezplatnou zdravotní péči
    • „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“
      • patří sem věta druhá
      • Ústavodárce tímto zakotvil poměrně vysoký standard zdravotní péče – omezen svým rozsahem na státní občany – za podmínek a v mezích stanovených zákonem (čl. 41 odst. 1 L)
      • Tomuto právo odpovídá povinnost státu v zákonech stanovit podmínky, za nichž bude poskytováno
      • „Bezplatnost“ – spojeno s výrazem „na základě veřejného pojištění“ - povinné pojištění u zdravotních pojišťoven, občan sám péči neplatí, přispívá povinným placením pojistného*
      • podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše)
  • Čl. 32 odst. 1 „Rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Zvláštní ochrana dětí a mladistvých je zaručena.“
  • odst. 2 „Ženě v těhotenství je zaručena zvláštní péče, ochrana v pracovních vztazích a odpovídající pracovní podmínky.“
  • odst. 3 „Děti narozené v manželství i mimo ně mají stejná práva.“
  • odst. 4 „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.“
  • odst. 5 „Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu.“
  • odst. 6 „Podrobnosti stanoví zákon.“
    • podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše)
    • Souhrn: ochrana rodičovství, rodiny, dětí, mladistvých a těhotných žen
  • Čl. 33 odst. 1 „Každý má právo na vzdělání. Školní docházka je povinná po dobu, kterou stanoví zákon.“
  • odst. 2Občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.“
  • odst. 3 „Zřizovat jiné školy než státní a vyučovat na nich lze jen za podmínek stanovených zákonem; na takových školách se může vzdělání poskytovat za úplatu.“
  • odst. 4 „Zákon stanoví, za jakých podmínek mají občané při studiu právo na pomoc státu.„
    • podřízeno režimu ustanovení čl. 41 odst. 1 L (viz výše)
    • právo na vzdělání náleží každému, ale jen občanům se přiznává právo na bezplatné vzdělání v ZŠ a SŠ
    • Souhrn: právo na vzdělání, občané právo na bezplatné vzdělání v ZŠ, SŠ, povinná školní docházka, soukromé školy
  • Čl. 34 odst. 1Práva k výsledkům tvůrčí duševní činnosti jsou chráněna zákonem.“
  • odst. 2 „Právo přístupu ke kulturnímu bohatství je zaručeno za podmínek stanovených zákonem.“
    • Souhrn: ochrana duševního vlastnictví, právo přístupu ke kulturnímu bohatství

Charakter sociálních práv dle ÚS (Pl. ÚS 1/08, Pl.ÚS 2/08)

  • Pojmovým znakem sociálních práv je skutečnost, že nemají bezpodmínečnou povahu a je možné se jich domáhat pouze v mezích zákonů (čl. 41 odst. 1 LPS). Toto ustanovení dává pravomoc zákonodárci stanovit konkrétní podmínky realizace sociálních práv. Zákonné provedení nesmí být v rozporu s ústavními principy, jinými slovy, příslušné zákony nesmí ústavně zaručená sociální práva popřít či anulovat. Při provádění ústavní úpravy, zakotvené v Listině, se zákonodárce musí řídit čl. 4 odst. 4 Listiny, podle kterého při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu.
  • U sociálních práv lze konstatovat, že jejich souhrnným omezením je právě skutečnost, že nejsou, na rozdíl např. od základních práv a svobod, přímo vymahatelná na základě Listiny. Jejich omezenost spočívá právě v nutnosti zákonného provedení, které je ovšem zároveň podmínkou konkrétní realizace jednotlivých práv.
  • Sociální práva, jsou závislá zejména na ekonomické situaci státu
  • Úroveň jejich poskytování reflektuje nejen hospodářský a sociální vývoj státu, ale i vztah státu a občana, založený na vzájemné odpovědnosti a na uznání principu solidarity.
  • Při realizaci sociálních práv se tedy od státu vyžaduje nejen jejich uznání, ale také jeho konkrétní aktivita /status pozitivus/, která umožní realizaci těchto práv. Plnění poskytovaná v rámci sociálních práv pocházejí ze státního rozpočtu a odpovědnost za tato plnění spočívá zcela na straně státu.
  • Ze zprávy k Listině základních práv a svobod (přednesená na 11. společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů dne 8. 1. 1991)- v ní se konstatuje, že: „Zatímco práva a svobody upravené v předchozích hlavách mají povahu absolutní a jako takové jsou Ústavou chráněny, práva z této hlavy jsou převážně relativní, a to v tom smyslu, že jejich rozvoj – a platí to především o právech hospodářských a sociálních – je závislý na stavu národního hospodářství a především na jeho hmotných výsledcích.

Prameny

  • Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda, II. díl, část 2., 2008
  • Václav Pavlíček a kolektiv: Ústava a Ústavní řád České republiky Komentář 2.díl Práva a svobody, 1999
  • Václav Pavlíček a kol.: Ústavní právo a státověda, I.díl, s. 169 - 170
  • Listina základních práv a svobod
  • Viz též test racionality zde: 36. Obecná ustanovení listiny

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code