Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


46. Politické strany v právním řádu ČR

Právní úprava

  • Listina základních práv a svobod – ústavní zákon č. 2/1993 Sb.
  • Ústava České republiky – ústavní zákon č. 1/1993 SB.
  • zákon o sdružování v politických stranách a politických hnutích - č. 424/1991 Sb.
  • zákony o volbách

Ústavní východiska

  • Listina – čl. 20 odst. 2, 3 a 4
  • Ústava – čl. 5, čl. 6

Sdružování v politických stranách a politických hnutích

  • Zvláštní projev sdružovacího práva
  • Charakteristickou odlišností členství v politických stranách od jiných sdružení je zejména účel, kterému strany slouží, a který je také hlavním motivem sdružování
  • V pol. stranách se soustřeďuje aktivní část obyvatelstva, kterou spojují společné zájmy, ideály či světový názor a která usiluje o ovládnutí/ovlivňování státní moci
  • V demokratických pol. režimech se tak děje přiměřenými prostředky, konkrétně:
    • vypracováním politického kurzu, mobilizací voličů, účastí ve volbách a v případě úspěchu i podílem na formování a kontrole činnosti mocenských orgánů.

Listina základních práva a svobod

  • Čl. 20 odst. 2 – „Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí“

Poznámka: Politická hnutí – tento institut byl zaveden do československého pr. řádu prvním zákonem o politických stranách (č. 15/1990 Sb., o politických stranách). Pol. hnutí nebyla založena na individuálním členství občanů, ale mohli se v nich sdružovat i pol. strany, organizace a občané. V aktuální právní úpravě se odlišují již jen svým názvem.

  • Čl. 20 odst. 3 – pravidla pro omezení výkonu těchto práv
  • Čl. 20 odst. 4 – vztah státu a pol. stran/hnutí - strany, hnutí i jiná sdružení jsou odděleny od státu

Zákon o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (zák. č. 424/1991 Sb.)

  • Subjektem těchto práv jsou výhradně občané ČR (což vyplývá již z čl. 20/2 LPS)
  • Zákon dále definuje účel sdružování
    • Výkon tohoto práva slouží občanům „k jejich účasti na politickém životě společnosti, zejména na vytváření zákonodárných sborů a orgánů vyšších územních samosprávných celků a orgánů místní samosprávy.

Vztah státu k politickým stranám

  • K výkonu není třeba povolení státního orgánu, avšak strany a hnutí podléhají registraci
  • Strany a hnutí jsou právnickými osobami
  • Státní orgány mohou do jejich postavení a činnosti zasahovat jen na základě zákona a v jeho mezích
  • Vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí:
    • které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu,
    • které nemají demokratické stanovy nebo nemají demokraticky ustanovené orgány,
    • které směřují k uchopení a držení moci zamezujícímu druhým stranám a hnutím ucházet se, ústavními prostředky o moc nebo které směřují k potlačení rovnoprávnosti občanů,
    • jejichž program nebo činnost ohrožují mravnost, veřejný pořádek nebo práva a svobodu občanů.
  • Další omezení pro politické strany dle §5 zákona:
    • Strany a hnutí jsou odděleny od státu. Nesmějí vykonávat funkce státních orgánů ani tyto orgány nahrazovat. Nesmějí řídit státní orgány ani ukládat povinnosti osobám, které nejsou jejich členy.
    • Strany a hnutí nesmějí být ozbrojeny a nesmějí zřizovat ozbrojené složky.
    • Strany a hnutí mohou být organizovány zásadně na územním principu. Zakládat a organizovat činnost stran a hnutí na pracovištích nebo v případech stanovených zvláštními zákony je nepřípustné.

Vztah občana a politické strany

  • Členem pol. strany se může stát pouze fyzická osoba, která je občanem ČR a je starší 18 let
  • Každý může být členem pouze jedné strany, nicméně jedná se pouze o určitý morální apel – příkaz není provázen sankcí
  • Každý může své členství kdykoliv zrušit a ze strany svobodně vystoupit
  • Členství/podpora anebo skutečnost, že někdo stojí mimo stranu nesmí vést v žádném případě k omezení práv občanů

Vznik

  • Pol. strany a hnutí vznikají registrací. Příslušným státním orgánem je Ministerstvo vnitra ČR. V případě rozhodnutí o odmítnutí registrace je možné se domáhat soudní ochrany (příslušný Nejvyšší soud ČR).
  • Všechny registrované pol. strany/hnutí jsou vedeny v „Rejstříku stran a hnutí“, který má charakter veřejného seznamu.

Poznámka: Stav k 24. 1. 2013: Pol. stran 110, z toho pozastavená činnost 8, zrušeno 17, Pol. hnutí 75, pozastavená činnost 4, zrušeno 3

Zánik

  • Okamžikem zániku je den, kdy ministerstvo provede výmaz z rejstříku stran a hnutí. K tomu dojde poté, co byla strana zrušena. Důvody pro zrušení strany jsou následující:
    • vlastním rozhodnutím, a to dobrovolným rozpuštěním, sloučením s jinou stranou a hnutím nebo přeměnou na občanské sdružení
    • pokud do 1. dubna nepředloží Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu
    • nebo rozhodnutím soudu o zrušení strany
  • Mírnějším prostředkem vůči nezákonnému jednání strany může být pozastavení činnosti. To provede Nejvyšší správní soud na návrh vlády, případně prezidenta republiky.
  • Těchto prostředků nelze užívat od okamžiku vyhlášení voleb do desátého dne po jejich ukončení.
  • Soudní ochrany se může domáhat člen strany, v případě rozhodnutí orgánu strany, které se dotýká skutečností , které byly vyznačený v rejstříku stran a hnutí. Člen následně může požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami.
  • Ve vztahu k politickým stranám má pravomoc i Ústavní soud. Rozhoduje o tom, zda rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony ( čl. 87 odst. 1 písm. j)

Hospodaření stran

  • Stát se snaží zejména o větší transparentnost příjmů pol. stran a kontrolu nakládání s finančními prostředky. Zákonná úprava hospodaření stran je založena na těchto základních principech:
    • Zákaz vlastním jménem podnikat
    • Velmi omezené možnosti zakládat/být společníkem v obchodních společnostech a družstvech
    • Taxativní vymezení legálních příjmů
    • Zákaz vlastnit majetek mimo území ČR
    • Limitovaná výše anonymních darů
    • Zákaz přijímat bezplatná plnění a dary od stanovených subjektů
    • Povinnost předkládat Poslanecké sněmovně každoročně výroční finanční zprávu
  • Zákon upravuje i formy státního financování pol. stran, kterými jsou stálý příspěvek a příspěvek na mandát. Jejich přiznání je vázáno na volební výsledky a předložení úplné výroční finanční zprávy v uvedeném termínu.
    • Pro stálý příspěvek je nutné překročit hranici 3% ve volbách do PS.
    • Nárok na příspěvek na mandát vzniká, jestliže byl zvolen alespoň jeden poslanec, senátor, člen zastupitelstva kraje/hlavního města Prahy z kandidátní listiny strany.
  • Právo občanů zakládat politické strany a hnutí a sdružovat se v nich je přípustné omezit podle čl. 44 Listiny. To se může dotýkat soudců, státních zástupců, zaměstnanců státní správy a územní samosprávy v určených funkcích, příslušníků bezpečnostních sborů a příslušníků ozbrojených sil.
  • Takto je výkon fce soudce ÚS dle zákona o ústavním soudu neslučitelná s členstvím v politické straně nebo hnutí

Nálezy ÚS a rozhodnutí NSS

Pl. ÚS 26/94 (financování politických stran, role NKÚ)

  • Návrh skupiny poslanců na zrušení některých ustanovení novely zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích (dále jen „politická strana“) a zákona o NKÚ – VYHOVĚNO
  • Novela jednak zakazovala politickým stranám provozovat jakoukoliv podnikatelskou činnost, v čemž poslanci spatřovali radikální omezení možnosti politického působení stran a tím ohrožení jejich svobodné soutěže a týkala se i rozšíření působnosti NKÚ kontrolovat hospodaření politických stran. Na základě přezkoumání včasnosti, úplnosti a pravdivosti údajů uvedených stranami ve výroční finanční zprávě měl NKÚ právo dát podnět k návrhu na rozpuštění nebo pozastavení činnosti strany.
  • ÚS věcný obsah návrhu rozčlenil do tří skupin: 1. Existence a rozsah finanční kontroly politických stran státními orgány, 2. Přípustnost rozpuštění, resp. pozastavení činnosti politické strany z důvodů nepředložení anebo nedostatků jejich výroční finanční zprávy a 3. Přípustnost účasti politických stran v podnikatelské činnosti.
  • Ad 1. finanční podpora politických stran nesmí překročit míru respektující generelní hranici, danou oddělením stran od státu, aby nemohl ze strany státu vzniknout nástroj k jejich manipulaci; čím více jsou strany dotovány státem, tím méně cítí potřebu hledat zdroje a podporu své činnosti v občanské struktuře společnosti; poté, co příspěvky státu byly politickým stranám přiděleny, nemůže jít o hospodaření se státním majetkem a nemůžou být dále kontrolovány NKÚ.
  • Ad 2. závady ve výroční finanční zprávě lze sotva kvalifikovat jako nedostatky porušující principy uvedené v čl. 5 a čl. 9 Ústavy.
  • Ad 3. zákaz jakékoliv účasti politických stran na podnikatelské činnosti nemá v ústavním pořádku oporu, iluzorní je představa, že by státní příspěvek politické strany hospodářsky zajistil a přiměl k tomu, aby nehledaly finanční zdroje jinde; je však nutné mít upraveny určité mantinely, aby se strany nezabývaly více podnikatelskou činností než svým ústavním posláním.

Pl. ÚS 10/03 (ústavnost 3% hranice při volbách do PS pro výplatu stálého příspěvku na činnost strany)

  • Návrh SNK sdružení nezávislých na zrušení některých ustanovení zákona o sdružování v politických stranách a v politických hnutích = ZAMÍTNUTO
  • NSK se nelíbila skutečnost, že stálý příspěvek na činnost strany se vyplácí stranám jen na základě voleb do PS = pouze jedny volby nereflektujou skutečnou podporu pol. strany ve společnosti. To, že je zde nastavena hranice na 3% pak je diskriminační vůči menším stranám.
  • ÚS požádal o stanovisko PS a ministerstvo vnitra, oba orgány se vyjádřily v tom smyslu, že stávající pr. úprava nebrání vzniku nových politických subjektů a jejich průniku do Parlamentu, což závisí pouze na schopnosti těchto uskupení oslovit potřebný počet voličů.
  • Dle ÚS spočívá výplata stálého příspěvku na činnost politické strany v zajištění otevřenosti politického systému - tato hranice musí tedy být výrazně nižší, než je stanovena uzavírací klauzule proporcionálního systému, což 3% jsou (uzavírací klauzule 5%).
  • Pokud jde o otázku, zda by mělo jít o reflexi pouze voleb do PS (a ne např. i Senátu), vyjadřuje se k tomu ÚS takto: „Dle ústavního systému České republiky nedisponují obě komory Parlamentu stejnými pravomocemi a neparticipují stejnou mírou na zákonodárném procesu, nemají tudíž symetrické postavení. Odvozuje-li právní úprava přiznání stálého příspěvku na činnost výsledky voleb do Poslanecké sněmovny, zrcadlí tím reálné postavení politické strany v ústavním systému státu.“

Rozhodnutí NSS Pst 1/2008 - 66 (Rozpuštění Dělnické strany I)

  • Návrh vlády na zrušení Dělnické strany = ZAMÍTNUTO
  • Vláda zde neunesla důkazní břemeno, podle její argumentace „není rozhodné, jakou míru porušení představuje nezákonné jednání strany a hnutí“, ovšem dle NSS mají politické strany v zastupitelské formě demokracie svůj nezastupitelný význam, proto požívají zvýšené ochrany proti zásahům státu do své činnosti, i proto je výše uvedený argument vlády lichý.
  • Důvod k rozpuštění politické strany tedy vyplývá z kumulativního splnění několika podmínek: 1) zjištěné chování politické strany je protiprávní, 2) je této straně přičitatelné, 3) představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát a 4) zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli, tzn. není narušena proporcionalita mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot.
  • Na vládě bylo, aby konkrétní poznatky o činnosti politické strany neslučitelné s § 4 zákona o politických stranách (zde najdeme výčet toho, jakou formou pol. strany nesmějí fungovat/jaké nesmějí mít cíle) dostatečně věrohodně a přesvědčivě s návrhem konkrétních důkazů prokazujících její tvrzení předložila soudu.
  • Vzhledem k tomu, že NSS zde rozhodl o skutkovém stavu, který byl vázán na současnost, je dle soudního řádu správního možné v dané věci v budoucnu znovu rozhodovat.

Rozhodnutí NSS Pst 1/2009 – 348 (Rozpuštění Dělnické strany II)

  • Návrh vlády na zrušení Dělnické strany = VYHOVĚNO
  • DS byla protiprávní. Skutečný program DS, projevy představitelů a členů DS a projevů, jimž tato strana poskytuje prostor na shromážděních a ve stranickém tisku, směřují k vyvolávání rasové, etnické a sociální nesnášenlivosti a ve svém důsledku k omezení základních práv a svobod určitých obyvatel ČR. DS směřovala k potlačení rovnoprávnosti občanů a to zejména na základě národnostního klíče nebo sexuální orientace.
  • Dále DS podle NSS programovou podobností využívanou symbolikou navazuje na německý nacionální socialismus, tj. totalitní ideologii, neslučitelnou s demokracií a základními lidskými právy a svobodami.
  • DS je také úzce provázána v podstatě se všemi významnými neonacistickými hnutími v ČR, kterým vytváří politickou platformu pro legitimizaci jejich světonázoru
  • DS se také nezákonně pokusila nahradit činnost státních a samosprávných orgánů a pořádkových sil.
  • NSS se rozhodl straně činnost nepozastavit, ale rovnou ji rozpustit, jelikož možnost „nápravy“ DS je vzhledem k podstatě její protiprávnosti prakticky vyloučena a vedla by k popření samotných důvodů její existence.
  • NSS také posuzoval otázku, zda má vůbec cenu DS stranu zrušit, jelikož existuje předpoklad, že si její personální substrát založí stranu novou. NSS tuto otázku uzavřel s tím, že tímto rozhodnutím bude nastavena hranice „únosnosti“ do budoucna i pro další pol. subjekty, tedy i toho, který si nynější členové DS založí.

Pl.ÚS 13/10 (Rozpuštění Dělnické strany III)

  • Návrh DS na zrušení rozhodnutí NSS o jejím rozpuštění = ODMÍTNUTO
  • DS označila své rozpuštění jako násilné vynucování politické korektnosti na úkor základních práv a svobod při řízení, které vykazovalo znaky středověkého čarodějnického procesu se snahou hříšníka (Dělnickou stranu) upálit. Proces dokazování při řízení označila místy za typicky ordálové řízení. Dále poukázala na překážku rei iudicate (NSS první vládní návrh na rozpuštění zamítl) a na to, že NSS nepřísluší posuzovat chování jejích členů, pokud nebyli pravomocně odsouzeni v trestním řízení. Obecně shrnula, že žádnými relevantními důkazy nebyla prokázána protiprávnost činnosti Dělnické strany.
  • ÚS neuznal překážku rei iudicate s tím, že vláda při prvním návrhu neunesla důkazní břemeno a soud se tedy tehdy činností navrhovatelky nijak komplexně nezabýval a ani zabývat nemohl. Z toho tedy nelze dovodit, že by činnost navrhovatelky, zahrnující dobu do vyhlášení „prvního“ rozsudku byla uznána jako bezvadná. Dále poukázal na svou judikaturu ve věci posuzování důkazů: „Z ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 Ústavy vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů, a rozhodnutí o rozsahu dokazování proto spadá do výlučné kompetence obecného soudu.“

Prameny

  • výše uvedené právní předpisy
  • Ústavní právo a státověda II.díl část 2. s. 158 - 164

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code