Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


45. Sdružovací právo

Právní úprava

  • Listina základních práv a svobod - ústavní zákon č. 2/1993 Sb.
  • zákon o sdružování občanů - č. 83/1990 Sb. (Antoš - „bude zrušen a sdružovací právo bude upraveno novým občanským zákoníkem“)
  • zákon o sdružování v politických stranách a politických hnutích - č. 424/1991 Sb.
  • zákon o sdružování v církvích a náboženských společnostech - č. 3/2002 Sb.

Ústavní východiska

  • čl. 20 LZPS
  1. Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. ( → stát garantuje vytváření a existenci jak nefomálních spojení jednotlivců, tak i takových sdružení, kterým zákon za splnění určitých podmínek zaručuje zvláštní postavení, jež souvisí s tím, že je jim přiznávána právní subjektivita). Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
  2. Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.
  3. Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo ochranu práv a svobod druhých.
  4. Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení jsou odděleny od státu.
  • čl. 16 odst.1 LZPS - sdružování za účelem projevovat společně s jinými své náboženství nebo víru
  • čl. 25 odst.1 LZPS - národnostní sdružení
  • čl. 27 LZPS - sdružování na ochranu hospodářských a sociálních zájmů

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

čl. 11 Svoboda shromažďování a sdružování

  1. Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružování se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich,
  2. Na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezená kromě těch, která stanoví zákon, a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Tento článek nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy.

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech

čl.22

  1. Každý má právo na svobodu sdružovat se s jinými, i právo zakládat na ochranu svých zájmů odborové organizace a přistupovat k nim.
  2. Výkon tohoto práva nesmí být žádným způsobem omezován; výjimkou jsou omezení, jež jsou stanovena zákonem a jež jsou nutná v demokratické společnosti v zájmu národní nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, ochrany veřejného zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Nic v tomto článku nebrání omezit zákonem výkon tohoto práva příslušníkům ozbrojených sil a policie.
  3. Nic v tomto článku neopravňuje smluvní strany Úmluvy Mezinárodní Organizace práce z roku 1948 o svobodě sdružování a ochraně práva organizovat se, aby přijaly zákonodárná opatření, jež by prejudikovala záruky stanovené v tomto Paktu nebo aplikovala právo takovým způsobem, jenž by tyto záruky prejudikoval.

Sdružovací právo

  • právo sdružovací (spolčovací) má na území ČR dávné tradice, základem se stal zákon z roku 1867 č. 134 ř.z., o právu spolkovém
  • ústavní listina 1920 jej obsahuje v § 113 „Svoboda tisku, jakož i právo klidně a beze zbraně se shromažďovati a tvořiti spolky jsou zabezpečeny“
  • v systematice Listiny je zařazeno v Hlavě druhé Lidská práva a základní svobody oddíl druhý Politická práva
  • svým obsahem předpokládá právo sdružovat se jednak možnost vytvářet společenská , tj. nestátní sdružení, jako jsou zájmové spolky a organizace, politické strany, církve odbory, podnikatelské svazy aj., ale i vstupovat do již vytvořených a bez překážek z nich i vystupovat
  • hlavním cílem sdružení je uspokojovat a chránit zájmy svých členů, smysl svého působení nevidí ve vytváření zisku
  • podmínkou jejich činnosti není vydání povolení, licence apod. ze strany státu, ani neusilují, na rozdíl od politických stran, o získání podílu na výkonu státní moci
  • pod pojmem sdružení lze v širokém slova smyslu rozumět spojení fyzických a právnických osob, které se dobrovolně na delší dobu sdruží za účelem uskutečnění společného cíle, případně k ochraně svých práv a zájmů, a projevují organizovaně svoji vůli
  • stát sdružovací právo chrání právními zárukami ve smyslu čl.36 LZPS, a též trestněprávními sankcemi - zejména § 179 TZ Porušování svobody sdružování a shromažďování:
  1. Kdo jiného násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy omezuje ve výkonu jeho sdružovacího nebo shromažďovacího práva, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.
  2. Kdo se v souvislosti se shromážděním, které podléhá oznamovací povinnosti, násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí protiví pořádkovým opatřením svolavatele nebo určených pořadatelů takového shromáždění, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
  • subjektem základního práva sdružovat se je v souladu s Listinou každý, tzn. každá FO bez ohledu na věk, pohlaví, občanství aj.

Zákon o sdružování občanů

  • občané mají právo svobodně se sdružovat a k výkonu tohoto práva není třeba povolení státního orgánu - pozor! tento zákon byl přijat před LZPS, musí se tedy vykládat v souladu s ní. Podle čl. 42(3) LZPS se pojem „občan“ v tomto zákonu vykládá jako každý člověk, tedy platí i pro cizince (zdroj: Suchánek, seminář)
  • občané mohou zakládat spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení, jakož i odborové organizace (dále jen „sdružení“) a sdružovat se v nich
  • sdružení jsou právnickými osobami, do jejich činnosi mohou státní orgány zasahovat jen v mezích zákona
  • nikdo nesmí být nucen ke sdružování, ze sdružení může každý svobodně vystoupit
  • nikomu nesmí být občansky na újmu, že je členem sdružení
  • práva a povinnosti sdružení upravují stanovy sdružení
  • v souladu s cíly své činnosti mají sdružení právo obracet se na státní orgány s peticemi
  • členy sdružení mohou být i právnické osoby

Sdružením ve smyslu zákona o sdružování občanů není:

  • politické strany a politická hnutí (upraveno v zákoně o sdružování v politických stranách a politických hnutích)
  • organizace vzniklé k výdělečné činnosti nebo k zajištění řádného výkonu určitých povolání
  • církve a náboženské společnosti (upraveno v zákoně č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech)

Nejsou dovolena sdružení:

  • jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporovat násilí, anebo jinak porušovat ústavu a zákony;
  • která sledují dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony;
  • ozbrojená nebo s ozbrojenými složkami; za taková se nepovažují sdružení, jejichž členové drží nebo užívají střelné zbraně pro sportovní účely nebo k výkonu práva myslivosti

Registrace a vznik sdružení

  • sdružení vzniká registrací
  • návrh na registraci mohou podat nejméně 3 občané, alespoň jeden musí být starší 18 let, k návrhu připojí stanovy, v nichž musí být evedeny:
    • název sdružení
    • sídlo
    • cíl jeho činnosti
    • orgány sdružení, určení funkcionářů oprávněných jednta jménem sdružení
    • zásady hospodaření
  • návrh na registraci se podává ministerstvu vnitra ČR
  • ministerstvo vnitra vede evidenci sdružení

Zánik sdružení

  • dobrovolným rozpuštěním nebo sloučením s jným sdružením
  • pravomocným rozhodnutím ministrestva o jeho rozpuštění

Odborové organizace čl. 27 LZPS

  • čl.27 LPZS
  1. Každý má právo svobodně se sdružovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů.
  2. Odborové organizace vznikají nezávisle na státu. Omezovat počet odborových organizací je nepřípustné, stejně jako zvýhodňovat některé z nich v podniku nebo v odvětví.
  3. Činnost odborových organizací a vznik a činnost jiných sdružení na ochranu hospodářských a sociálních zájmů mohou být omezeny zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu bezpečnosti státu, veřejného pořádku nebo práv a svobod druhých.
  4. Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.
  • čl.27 zaručuje svobodu koaliční, přičemž koalicí se rozumí zejména sdružení buď zaměstnavatelů nebo zaměstnanců, jehož cílem a účelem je formulování a prosazování zájmů při utváření a stanovování pracovních, sociálních nebo hospodářských podmínek
  • z koaliční svobody se vyvozuje zejména též právo na svobodné kolektivní vyjednávání sociálních partnerů, jakož i právo na použití prostředků pracovního boje, na straně zaměstnanců zejména právo na stávku, na straně zaměstnavatelů zejména právo na výluku
  • čl. 27/4 - pojmově se stávka chápe jako zastavení či přerušení práce většího počtu zaměstnanců, provedené společně a plánovitě za účelem dosažení určitého cíle
  • má nátlakovou povahu, tzn.jejím smyslem je vykonávat nátlak na zaměstnavatele nebo na veřejnou správu k vynucení určitého požadavku
  • podle toho se pak rozlišují stávky jako prostředek uskutečňování svobody koaliční a stávky ostatní, zejména politické
  • stávka jako prostředek pracovního boje vykonává vždy nátlak na zaměstnavatele, na nichž má přerušení práce vynutit určitý hospodářský nebo sociální požadavek
  • naproti tomu jiná stávka, zejména politická, vykonává nátlak na veřejnost a na veřejnou správu , přičemž její cíle jsou zpravidla politické, kdy zastavením práce má být. např. omezeno uspokojování určitých důležitých potřeb obyvatelstva a tím i vynucováno určité rozhodnutí příslušného orgánu
  • odborová organizace a organizace zaměstnavatelů se stává právnickou osobou dnem následujícím poté, kdy ministerstvu vnitra byl doručen návrh na její evidenci
  • právo odborově se organizovat je upraveno též v:
  • Úmluva mezinárodní organizace práce č. 87 o svobodě sdružování a ochraně práva odborově se organizovat (č. 489/1990 Sb.)
  • čl. 8 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech

Sdružování v církvích a náboženských společnostech

zákon č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)

  • každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru buď sám nebo společně s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo zachováváním obřadu. Každý má právo změnit své náboženství nebo víru anebo být bez náboženského vyznání
  • nikdo nesmí být nucen ke vstupu do církve a náboženské společnosti ani k vystoupení z ní, k účasti nebo neúčasti na náboženských úkonech či úkonech církve a náboženské společnosti
  • nikdo nesmí být omezen na svých právech proto, že se hlásí k církvi a náboženské společnosti, že se účastní její činnosti nebo že ji podporuje, anebo je bez vyznání
  • církví a náboženskou společností se rozumí dobrovolné společenství osob s vlastní strukturou, orgány, vnitřními předpisy, náboženskými obřady a projevy víry, založené za účelem vyznávání určité náboženské víry, ať veřejně nebo soukromě, a zejména s tím spojeného shromažďování, bohoslužby, vyučování a duchovní služby
  • církve a náboženská společnost vzniká dobrovolným sdružováním fyzických osob a svébytně rozhoduje o věcech spojených s vyznáváním víry, o organizaci náboženského společenství a o vytváření k tomu určených institucí

Registrace

  • církev a náboženská společnost se stává právnickou osobou registrací
  • návrh na registraci se podává ministerstvu kultury, podávají je nejméně 3 fyzické osoby, které dosáhly věku 18 let
  • návrh na registraci církve a náboženské společnosti musí obsahovat:
  • základní charakteristiku církve a náboženské společnosti, jejího učení a poslání,
  • zápis o založení církve a náboženské společnosti na území České republiky,
  • v originále podpisy nejméně 300 zletilých občanů České republiky nebo cizinců s trvalým pobytem v České republice hlásících se k této církvi a náboženské společnosti
  • základní dokument - název, poslání církve a náboženské společnosti a základní články její víry, sídlo, oraganizační strukturu
  • ministerstvo kultury vede Rejstřík registrovaných církví a náboženských společností a Rejstřík svazu církví a náboženských společností

Sdružování v politických stranách a politických hnutích

  • čl. 20/2 LZPS rozlišuje 2 formy politického sdružování - politické strany a politická hnutí, aniž by naznačila, v čem se od sebe liší
  • důvody, původ a kritéria tohoto rozlišení třeba hledat v zákoně č. 15/1990 Sb., o politických stranách (dnes již neúčinný!!), kde ze zákona bylo za politické hnutí označeno Občanské fórum a Veřejnost proti násilí, tedy sdružení bez individuálních členských vztahů a pevné organizační struktury
  • rozlišení mezi těmito 2 formami převzala Listina
  • v platném právu rozlišovací znaky mezi těmito 2 formami nejsou vyjádřeny
  • právo sdružovat se v politické strany/hnutí, narozdíl od obecně vyjádřeného sdružovacího práva v odst. 1 čl. 20, přísluší jen státním občanů

Srovnání sdružování v politických stranách a v občanských sdruženích

  • Strany oproti sdružením kandidují ve volbách, ucházejí se o moc
  • Získávají finanční prostředky od státu (příspěvek na úhradu volebních nákladů - 100 Kč za hlas ve volbách do PS, 30 Kč za hlas ve volbách do EP, příspěvek ze státního rozpočtu České republiky na činnost strany)
  • Zákon stanovuje, co může být příjmem strany
  • Kontrola stran ze strany státu - předkládají každoročně do 1. dubna PS výroční finanční zprávu
  • Členem strany nemůže být osoba mladší 18 let (členem sdružení ano)
  • Občan může být členem pouze 1 strany (ale může být v kolika je libo sdruženích)
  • Členy stran mohou být pouze občané (členy sdružení i cizinci)

Prameny

  • výše uvedené právní předpisy
  • Ústavní právo a státověda II.díl část 2. s. 153 - 164
  • Ústava a ústavní řád ČR, Komentář 2.díl, Práva a svobody, Pavlíček a kol., 2.vydání, s. 201-210 a 234-240

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code