Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


44. Shromažďovací právo

Obecná charakteristika

  • Politické právo
  • Společným znakem politických práv umožnit účast na správě věcí veřejných
  • Spjato s demokratickým, právním státem
  • Nezbytný předpoklad svobodného života jedince ve společnosti
  • Shromažďování předpokládá přítomnost skupiny osob v daném okamžiku na daném místě
  • Souvisí se svobodou projevu - vyjadřování názorů, protesty apod.
  • Svým charakterem spíše právo (ústavodárce omezil možnosti orgánů veřejné moci bránit v realizaci práva)
  • Subjektem každá fyzická osoba
  • Pojmově z realizace jako práva osobního vyloučeny právnické osoby (ale iniciátory shromáždění mohou být i orgány spolků, politických stran atd.)
  • Ústavně chráněna jsou pouze pokojná shromáždění
    • To zejména znamená „neozbrojená a neohrožující hodnoty vymezené čl. 19 odst. 2 LZPS“1)
    • „Za pokojné však bude považováno i takové shromáždění, které může myšlenkami a požadavky jeho účastníků ostatní jednotlivce znepokojovat či pohoršovat a jím prezentované požadavky mohou být z pohleu celé společnosti menšinové.“2)
  • Zákaz podmiňovat konání shromáždění na veřejném místě povolením orgánu veřejné správy
    • Z toho plyne, že se shromáždění pouze ohlašuje a správní orgán má jen pravomoc shromáždění zakázat, pokud vybočí z rámce práva pokojně se shromažďovat, garantovaného listinou
    • Pokud by se shromáždění musela povolovat, pak by hrozilo, že správní orgán povolení nevydá (ale ani shromáždění nezakáže) a tím nečinností znemožní výkon tohoto práva - např. pokud by se mělo konat shromáždění vyjadřující nedůvěru starostovi.

Právní úprava

  • Listina základních práv a svobod - čl. 19 a čl. 44
    • Součást práv politických
      • Čl 19:
      • (1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
      • (2) Toto právo lze omezit zákonem v případech shromáždění na veřejných místech, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku pro bezpečnost státu. Shromáždění však nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy.
    • Čl. 44 stanovuje možnost omezení práva shromažďovacího vybraným skupinám obyvatel
    • Prováděcí předpis k ústavní úpravě
    • Působnost mohou vykonávat obecní úřady, pověřené obecní úřady, krajské úřady nebo Ministerstvo vnitra (§ 2a)
      • V Praze je to magistrát (zákon č. 131/200, o hlavním městě Praze), nikoliv radnice městské části.
    • Zákon upravuje podmínky svolání shromáždění a stanoví oprávnění a povinnosti svolatele (§ 3)
      • Občan starší 18 let - pozor! tento zákon byl přijat před LZPS, musí se tedy vykládat v souladu s ní. Podle čl. 42(3) LZPS se pojem „občan“ v tomto zákonu vykládá jako každý člověk, tedy platí i pro cizince (zdroj: Suchánek, seminář)
      • PO se sídlem na území ČR
      • Skupina osob
    • Účastníci povinnost zdržet se všeho, co by mohlo narušit pokojný průběh shromáždění, dbát pokynů svolatele a pořadatelů, zákaz mít u sebe střelné zbraně nebo výbušniny, po skončení povinnost se rozejít
    • V případě zásahu policie platí zákaz účastníků bránit své identifikaci (§ 7)
    • Až na výjimky (§ 4 odst. 1) musí být shromáždění předem (ne dříve než 6 měsíců před konáním) písemně oznamována příslušnému úřadu
      • → ten smí s ohledem na místní podmínky nebo veřejný zájem navrhnout jinou dobu či místo (§ 8)
      • Uložit dřívější ukončení (§ 9)
      • Zakázat (§ 10-11)
      • Rozpustit (§ 12)
    • Proti rozhodnutí o zákazu nebo rozpuštění se lze bránit u soudu (správní soudnictví)
    • Porušení stanovených pravidel = přestupek (může být uložena pokuta)
    • Složité situace → vznik zásad judikatury obecných soudů - uplatňují se při rozhodování sporných věcí, například:
      • Pravidlo, že neoznámení shromáždění samo o sobě nezakládá důvod k jeho rozpuštění
      • Zákaz či rozpuštění shromáždění by měly nastupovat až tam, kde selhaly mírnější prostředky
      • Zákonným důvodem k rozpuštění shromáždění nemůže být skutečnost, že je jeho průběh narušován protidemonstrací
      • Povinnost státu zajistit ochranu řádně konaného shromáždění a jeho účastníků před těmi, kdo by průběh chtěli narušit

Zásahy do výkonu práva shromažďovacího

  • Shromažďovací právo lze omezit a to způsobem přímo dle č. 19 LZPS a dále dle čl. 44 LZPS
  • Možná omezení:
    • Zákonem v případech shromáždění na veřejných místech
      • Např. není možné uspořádat shromáždění v okolí místa kde sídlí nebo jednají zákonodárné sbory (§ 1 zákona shromažďovacího) nebo ústavní soud (§ 25 ZÚS)
      • Takovéto shromáždění se formálně nezakazuje, protože ho není možné uspořádat už ze zákona
    • Jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, ochranu veřejného pořádku, zdraví, mravnosti, majetku nebo pro bezpečnost státu
      • Zákon shromažďovací vymezuje možnosti zakázání shromáždění v § 10
      • Shromáždění lze zakázat pokud má jeho ohlášený účel směřovat k popírání a omezování osobních, politických a jiných práv občanů, k doupouštění se násilí nebo k jinému porušování zákonů (přesné formulace viz příslušný §)
        • Zákon hovoří o ohlášeném účelu, judikatura však došla k tomu, že je možné shromáždění zakázat i když se ohlášený účel liší od domnělého skutečného, přičemž ohlášený je v pořádku a domnělý skutečný by již důvodem pro zakázání byl - v takovém případě však důkazní břemeno leží na správním orgánu (viz rozsudek NSS č.j. 8 As 51/2007-67)
      • Dále lze zakázat shromáždění na místech, která jsou pro konání nevhodná, nebo na kterých už shromáždění probíhá
        • V takových případech má ale úřad možnost navrhnout jiné místo, kde by se shromáždění mohlo konat (§ 8)
        • Pokud svolavatel návrh přijme, nelze mu již shromáždění zakázat s tím, že nové místo je nevhodné, nebo se tam shromažďuje někdo jiný
      • V případě krize lze za nouzového stavu nebo za stavu ohrožení státu na nezbytně nutnou dobu v nezbytně nutném rozsahu omezit právo pokojně se shromažďovat ve vymezeném prostoru území ohroženého nebo postiženého krizovou situací
        • § 5 zákona č. 240/2000 Sb., krizový zákon
        • Zákon neurčuje, kdo a jakým aktem může toto právo omezit, ze systematiky ale vyplývá, že tímto orgánem je vláda (je tak označena příslušná sekce krizového zákona).
    • Článek 44 LZPS omezuje právo shromažďovací
      • Příslušníkům bezpečnostních zdrojů a ozbrojených sil může být zákonem omezeno právo shromažďovací, pokud souvisí s výkonem služby
        • Omezení se týká příslušníků Policie ČR, Armády ČR, Vězeňské a Justiční stráže a zřejmě i BIS ČR3)
        • Právo shromažďovací tedy nelze omezit paušálně, ale pouze v nezbytných případech, kdy by mohlo kolidovat s řádným výkonem služby.4)
        • Např. vojákům je zakázáno ve vojenských objektech pořádat politická shromáždění ani provádět politickou agitaci (§ 44 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání)

Porušení předpisů o právu shromažďovacím

  • Samotný zákon o právu shromažďovacím stanovuje náspedující přestupky (§ 14):
    • Pro pořadatele:
      • Svolání shromáždění bez ohlášení
      • Pořádání zakázaného shromáždění
      • Porušení povinnosti vydávat pokyny k zajištění řádného průběhu shromáždění
      • Porušení povinnosti požádat bez zbytečného odkladu o potřebnou pomoc úřad nebo příslušný útvar Policie České republiky a vlastními prostředky vyzvat účastníky k obnovení pokojného průběhu shromáždění, nepodaří-li se svolavateli při narušení pokojného průběhu shromáždění zjednat nápravu.
    • Pro účastníky:
      • Neuposlechnutí pořádkových opatření svolavatele anebo určených pořadatelů shromáždění nebo těmto osobám brání v plnění jejich povinnosti
      • Neoprávněné ztěžování účastníkům shromáždění přístup na shromáždění nebo bránění v tom
      • Pokud jako účastník shromáždění má u sebe střelnou zbraň nebo výbušninu anebo jiné předměty, jimiž lze ublížit na zdraví, a lze-li z okolností nebo z jeho chování usuzovat, že mají být užity k násilí nebo pohrůžce násilím
      • Pokud jako účastník shromáždění má obličej zakrytý způsobem ztěžujícím nebo znemožňujícím jeho identifikaci
      • Neoprávněně vniknutí do shromáždění
      • Bránění účastníkům ve splnění účelu shromáždění nepřístojným chováním
      • Bránění účastníkům, aby se pokojně rozešli
      • Neoprávněně úmyslně zabránění jinému v podstatném rozsahu ve výkonu práva shromažďovacího.
  • Chráněno i trestním právem
  • Neohlášené shromáždění, není možné rozehnat, pokud by nebyl dán důvod k jeho zakázání při jeho řádném ohlášení.
    • To samé platí, pokud se ohlášený účel shromáždění neshoduje se skutečným

Judikatura

  • Pl. ÚS 40/95
    • Návrh skupiny poslanců na zrušení obecně závazné vyhlášky Městské části Brno – střed = VYHOVĚNO
    • Vyhláška zakazovala na Náměstí Svobody pořádat mj. i „hlučná shromáždění“, na náměstí bylo možné pořádat kulturní a politické akce pouze výjimečně a to se souhlasem MČ Brno-Střed. Pokud by nějaká akce, jež by se měla na náměstí konat, odporovala této vyhlášce, byl by MČ nabídnut náhradní prostor pro její realizaci.
    • Dle navrhovatele byla tato vyhláška v rozporu s čl. 19 Listiny i v rozporu se zákonem o právu shromažďovacím, předem vylučuje konání shromáždění na určitém veřejném prostranství. Pouze se snaží vyvolat dojem, že postihuje jen hlučná shromáždění. Navíc, v čl. 19(2) Listiny se také uvádí, že shromáždění nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy, což vyhláška také porušuje. Ze strany pořadatelů je pouze nutné shromáždění předem oznámit. Omezit shromažďovací právo je možné pouze zákonem.
    • ÚS nejprve zkoumal, zda může zastupitelstvo městské části vůbec obecně závaznou vyhlášku vydat (zda tuto možnost nemá, v tomto případě, pouze magistrát). Zde došel k názoru, že ano, jelikož v čl. 104 Ústavy se hovoří o zastupitelstvech obecně. Jako velký formální nedostatek ale vidí skutečnost, že tento pr. předpis, které zastupitelstvo vydalo jako samosprávný orgán, je podepsán pouze starostou a nikým jiným, což je v rozporu se zákonem o obcích.
    • ÚS se přímo neztotožnil s argumentací navrhovatelů, ale vyhlášku nakonec zrušil. Není totiž terminologicky přesná a srozumitelná – narušuje právní jistotu v tom smyslu, že zatímco v článku 1 vymezuje jakási obecná pravidla pro zamýšlené zklidnění centra města, v odst. 4 téhož článku prakticky normativní hodnotu předešlých ustanovení ruší, když stanoví, že orgány města či městské části mohou individuálním správním rozhodnutím určit i jinak. ÚS dále konstatoval, že samospráva nemůže a priori rozhodnout, které akce se (ne)budou realizovat. Orgán obce v přenesené (nikoli samosprávní) působnosti může pouze individuálním pr. aktem v zákonem taxativně určených případech nějaké konkrétní plánované shromáždění zakázat.
  • Rozsudek NSS sp. zn. 2 As 17/2008-77
    • Právo shromažďovací není vázano na povolení
    • Možnost zákazu shromáždění je nutné vykládat restriktivně
    • I zakázaní shromáždění není možné rozehnat, pokud by k tomu nezavdalo příčinu a zákrok by byl nepřiměřený
  • Rozsudek NSS sp. zn. 8 As 51/2007-67
    • Zákaz shromáždění nelze odůvodnit pouze odkazem na osobu svolavatele, i kdyby se jednalo o extremisty - nelze vyloučit, že se sejdou pokojně
    • Pokud se však k tomu přidají další okolnosti, např. datum (výročí křišťálové noci), místo (blízkost synagog) apod, může důvod pro zákaz být dán.
    • Ohlášený účel shromážděnů může zastírat skutečný, v tom případě ale má správní orgán důkazní břemeno a musí toto prokázat.
    • Pokud toto neprokáže, musí to zohlednit při přípravě na to, být schopen shromáždění rozpustit, pokud naplní předpokládaný skutečný účel.

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod

čl. 10 Svoboda projevu

  1. Každý má právo na svobodu projevu. Toto právo zahrnuje svobodu zastávat názory a přijímat a rozšiřovat informace nebo myšlenky bez zasahování státních orgánů a bez ohledu na hranice. Tento článek nebrání státům, aby vyžadovaly udělování povolení rozhlasovým, televizním nebo filmovým společnostem.
  2. Výkon těchto svobod, protože zahrnuje i povinnosti a odpovědnost, může podléhat takovým formalitám, podmínkám, omezením nebo sankcím, které stanoví zákon a které jsou nezbytné v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, územní celistvosti nebo veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky, ochrany pověsti nebo práv jiných, zabránění úniku důvěrných informací nebo zachování autority a nestrannosti soudní moci.

čl. 11 Svoboda shromažďování a sdružování

  1. Každý má právo na svobodu pokojného shromažďování a na svobodu sdružování se s jinými, včetně práva zakládat na obranu svých zájmů odbory nebo vstupovat do nich.
  2. Na výkon těchto práv nemohou být uvalena žádná omezení kromě těch, která stanoví zákon, a která jsou nezbytná v demokratické společnosti v zájmu národní bezpečnosti, veřejné bezpečnosti, ochrany pořádku a předcházení zločinnosti, ochrany zdraví nebo morálky nebo ochrany práv a svobod jiných. Tento článek nebrání uvalení zákonných omezení na výkon těchto práv příslušníky ozbrojených sil, policie a státní správy.

Evropský soud pro lidská práva

  • Přesvědčení, že svoboda shromažďování a právo jejím prostřednictvím vyjádřit názory patří k hodnotám demokratické společnosti
  • Čl. 11 Úmluvy - interpretací vznik standardních postupů a závěrů
  • Propojení čl. 11 (svoboda shromažďovací a sdružovací) s čl. 10 (svoboda projevu)
  • Mezinárodně právně chráněna pouze pokojná shromáždění, limity zde uvedené jsou vyčerpávající
  • Případné zasahování musí odpovídat společenské potřebě a legitimnímu cíli
  • Stát se pokud možno má zdržet jakýchkoli zásahů
  • Účastníci nesmí pocítit ani případné důsledky účasti

Prameny

  • KLÍMA, Karel, et al. Komentář k Ústavě a Listině. 2. rozšířené vydání. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2009. 1441 s. ISBN 978-80-7380-140-3.
  • PAVLÍČEK, Václav, et al. Ústavní právo a státověda : II. díl, Ústavní právo České republiky, část 2. Praha : Linde Praha, 2004. 241 s. ISBN 80-7201-472-2, str. 126, 149-153.
  • PAVLÍČEK, Václav, et al. Ústava a ústavní řád České republiky : Komentář. 2. doplněné a podstatně rozšířené vydání. Praha : Linde Praha, 2002. 1164 s. ISBN 80-7201-391-2.
  • Česká republika. Listina základních práv a svobod. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1992, roč. 1993, částka 1, usnesení předsednictva České národní rady č. 2, s. 17-23. Dostupný také z WWW: <http://aplikace.mvcr.cz/sbirka-zakonu/ViewFile.aspx?type=z&id=22426>. ISSN 1211-1244.
  • zákon o právu shromažďovacím - 84/1990 Sb.
  • Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod
  • Pl.ÚS 40/95 - 123/1996 Sb.

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

1) , 2) , 4)
Klíma K.: op.cit. str. 1129
3)
Pavlíček V. (2002): op.cit. str. 347
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code