Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR

Vlastnictví

  • jeden ze základních právních institutů státu, historicky i novodobě
  • nejduležitější a základní věcné právo
  • vlastnictví = vlastnické právo
  • přímé, výlučné a právní panství působící erga omnes
  • je omezitelné
  • vlastnictví zavazuje → nejen práva, ale i povinnosti
  • pojmové vymezení vlastnictví je nejednotné a neostré
  • analytické vymezení je již od Říma - právo věc držet (ius possidendi), užívat (ius utendi), požívat (ius fruendi), nakládat (ius disponendi), zcizit (ius alienandi) a převést (transferovat)
  • ochrana vlastnictví má v ústavních dokumentech moderní doby svůj základ již ve francouzské Deklaraci práv člověka a občana (1789), ta v čl. 17 stanovila, že „ Vlatnictví je nedotknutelné a posvátné právo, nemůže ho být proto nikdo zbaven, leč v případě, že by to nutně a zřejmě vyžadoval v zákoně výslovně uvedený veřejný zájem, a pod podmíkou, že bude předem poskytnuta spravedlivá náhrada.
  • na našem území bylo kodifikováno vlastnické právo a jeho ochrana v ABGB (1811), jeho § 354 vycházel z římskoprávního pojetí institutu vlastnictví jako výlučného právního panství nad věcí
  • ústavní zákon č. 142/1867 ř.z. (součást prosincové ústavy)zakotvoval, že „Vlastnictví je neporušitelné. Vyvlastnění proti vůli vlastníkově může nastati pouze v případech a způsobem, jak to zákon ustanovuje.“
  • vlastnické právo se v kontinentální právní kultuře dovolávalo principů přirozeného práva, zásad klasické římskoprávní jurisprudence i rodících se zásad formálního právního státu

Ústavní vývoj vlastnického práva u nás

121/1920 Sb.

  • § 109
  • 1. Soukromé vlastnictví lze omeziti jen zákonem.
  • 2. Vyvlastnění je možné jen na základě zákona a za náhradu, pokud zákonem není nebo nebude stanoveno, že se náhrada dáti nemá.
  • explicitně nezaručuje vlastnictví, nicméně se bere
  • vzhledem k pozemkové reformě upravuje podmínky vyvlastnění a na základě zákonného předpisu umožňuje konfiskaci

150/1948 Sb.

  • § 9
  • (1) Soukromé vlastnictví lze omezit jen zákonem.
  • (2) Vyvlastnění je možné jen na základě zákona a za náhradu, není-li nebo nebude-li zákonem stanoveno, že se náhrada dávat nemá.
  • (3) Nikdo nesmí zneužívat vlastnického práva ke škodě celku.
  • relativně demokratická ustanovení
  • praxe 50. let však byla jiná

100/1960 Sb.

  • Čl. 8
  • (1) Socialistické společenské vlastnictví má dvě základní formy: státní vlastnictví, které je vlastnictvím všeho lidu (národní majetek), a družstevní vlastnictví (majetek lidových družstev).
  • Čl. 10
  • (1) Osobní vlastnictví občanů k spotřebním předmětům, zejména k předmětům osobní a domácí potřeby, rodinným domkům, jakož i k úsporám nabytým prací je nedotknutelné.
  • (2) Dědění osobního majetku je zaručeno.
  • hierarchická diferenciace vlastnictví
  • vrcholné vlastnctví bylo státní (socialistické), dále pak družstevní a soukromé
  • ochrana socialistického vlastnictví se pak objevuje v Čl. 35, Čl. 37, Čl. 89

Ústavní úprava v ČR

2/1993 Sb. LZPS

  • Čl.11
  • (1) Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
  • (2) Zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob; zákon může také stanovit, že určité věci mohou být pouze ve vlastnictví občanů nebo právnických osob se sídlem v České a Slovenské Federativní Republice.
  • (3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
  • (4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
  • (5) Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona.
  • K odstavci 1
  • Po zkušenostech z 2. sv. války se klade důraz na to slovo každý. Rovnost vlastnictví - zrušení socialistické hierarchie vlastnictví. Mimo výjimky předpokládané v LZPS a Ústavě nemůže být vlastnické právo omezeno. Vlastnictví není v LZPS definováno, považuje se za základní lidské právo → nazadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné. Neplatí však stoprocentně, protože může být promlčeno atd. Výslovně je zaručeno dědění, což není ústavnách evropských států standardní.
  • dědit lze buď ze zákona nebo ze závěti, nebo z obou těchto důvodů
  • vyjádřena rovnost vlastníků, vlastnictví je jednotný právní institut se shodným obsahem a způsobem ochrany bez ohledu na to, kdo je vlastníkem, nelze tedy diferencovat zvláštní druhy vlastnictví s odlišnou úpravou
  • K odstavci 2
  • Zde jsou uvedeny výjimky ze základního principu nedotknutelnosti a rovnosti. Exkluzivita majetku, který slouží:
  1. zabezpečování potřeb společnosti,
  2. rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu
  • Velmi vágní formulace, dává široký prostor pro omezení práv. Spolu s odst. 5 a 3 představuje tzv. sociální funkci vlastnictví (výlučné držení majetku a daně a poplatky).
  • Listina sama nestanoví, který majetek, smí být pouze vlastnictvím vymezených subjektů, specifikovat tento majetek je povinností zákonodárce
  • v době přijetí Listiny byl výčet obsažen v Ústavě ČSFR, která za státní vlastnictví prohlašovala nerostné bohatství, základní zdroje energie, základní lesní půdní fond, vodní toky, přírodní léčivé zdroje
  • v současné době např. horní zákon zákon stanoví, že nerostné bohatství na území ČR je ve vlastnictví ČR
  • zákon o pozemních komunikacích označuje stát za vlastníka dálnic a silnic I. třídy
  • odst. 2 zároveň vytyčuje cíle činnosti veřejné moci: zabezpečování potřeb celé společnosti, rozvoj národního hospodářství a preference veřejného zájmu
  • K odstavci 3
  • Vlastnictví je nejenom právo, ale také povinnost a odpovědnost. Vlastnictví nesmí:
  1. být zenužito na újmu práv druhých,
  2. být zneužito v rozporu se zákonem chráněnými zájmy,
  3. být vykonáváno tak, že by docházelo k poškození lidského zdraví, přírody a životního prostředí nad míru stanovenou zákonem.
  • Zneužití vlastnictví je umyslná újma jinému nebo společnosti. Důležité při interpretaci spolu s §3 odst. 1 ObZ.
  • vlastnictví zavazuje především samotného vlastníka, zakládá mu povinnost, aby při výkonu svého vlastnického práva dbal na rpáva jiných osob a na obecné zájmy, aby vyloučil možné negativní dopady, k nimiž by mohlo v důsledku zlovolného uplatňování vlastnického práva dojít
  • K odstavci 4
  • Nucená úřední omezení vlastnického práva. Nedotknutelnost vlastnictví je dále prolamována. Veřejný zájem je dle nálezu ÚS č.23, sv.5 Sb. n.u. je „třeba 'veřejný zájem' chápat jako takový, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný zájem“. Základní principy vyvlastnění máme v § 128 ObZ a konkrétní důvody pro vyvlastnění v zákoně č. 184/2006 Sb. Vyvlastnění musí přijít za náhradu a ta by měla být přiměřená a odpovídat skutečné hodnotě majetku. Zásada, že vyvlastnění by se mělo použit až pokud sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak, se obejvuje v §128 odst. 2 ObZ. Reozdíl restituce a vyvlastnění:
  1. Restituce - odstranění protiprávnosti při převodu vlastnictví s účinky ex tunc
  2. Vyvlastnění - nucené odejmutí vlastnické práva ve veřejném zájmu s učinky ex nunc
  • K odstavci 5
  • Materiálni základ pro fungování státu a veřejné moci. Daně a poplatky lze uložit jen na základě zákona. Jsou dalším omezením a zásahem do velikost majetku soukromých osob. Při ukládání daní není moc zákonodárce neomezená. Musí své rozhodnutí podložit objektivními a racionálními kritérii. Rozdíl mezi daní a poplatkem:
  1. Daň - povinná rozpočtová platba, za kterou subjekt nedostává žádnou bezprostřední protihodnotu. Jedná se o pravidelnou a opakovanou platební povinnost. (např. daň z nemovitosti)
  2. Poplatek - zaplacený v souvislosti s činností příslušného orgánu, je povinnému subjektu poskytnuta určitá okamžitá protihodnota (např. vydání živnostenského listu)

Mezinárodní úprava

  • podle čl. 10 Ústavy mají mezinárodní smlouvy aplikační přednost před naší legislativou
  • možnost dovolávat se svých (vlastnických) práv u mezinárodních soudů

Všeobecná deklarace lidských práv (1948)

  • Čl. 17
  • (1) Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými
  • (2) Nikdo nesmí být svévolně zbavem svého majetku

Dodatkový protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod

  • Článek 1
  • Ochrana majetku
  • 1 Každá fyzická nebo právnická osoba má právo pokojně užívat svůj majetek. Nikdo nemůže být zbaven svého majetku s výjimkou veřejného zájmu a za podmínek, které stanoví zákon a obecné zásady mezinárodního práva.
  • 2 Předchozí ustanovení nebrání právu států přijímat zákony, které považují za nezbytné, aby upravily užívání majetku v souladu s obecným zájmem a zajistily placení daní a jiných poplatků nebo pokut.

Nálezy ÚS

Pl. ÚS 24/04 (Jezy na Labi)

  • Návrh na zrušení §3a 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě. Podle tohoto ustanovení je určitý úsek na Labi ve veřejném zájmu → může založi určité právní úkony (např. vyvlastnění). ÚS soud tento § zrušil, protože se jedná o porušení dělby moci - moc zákonodárná neurčuje, co konkrétně je veřejný zájem, to je na soudech nebo příslušných správních úřadech. Dále se dle ÚS jedná o právní předpis jen formálně, protože materiálně je to právní akt. Porušil se zde princip dělby moci, právního státu a zásah do komeptence soudů.

Poznámka

Konzultoval jsem to s Dr. Kudrnou a říkal, že duležité je, abychom znali trochu tu historickou genezi a poté, abychom uměli komentovat těch 5 odst. v LZPS. Z nálezů zmiňoval jezy na Labi (327/2005 Sb.).

Prameny

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code