Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Toto je starší verze dokumentu!


38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu

Princip rovnosti a zákaz diskriminace

  • Jeden ze základních principů demokratického státu
  • Historie
    • v pravém slova smyslu se objevuje poprvé za Velké francouzské revoluce – 1789 Deklarace práv člověka a občana
    • tehdy se jednalo o rovnost v právech (před zákonem, před soudem,…), fakticky si totiž lidé rovni nejsou
    • Ústava z r. 1920 obsahovala princip rovnosti občanů, politickou rovnost, zákaz rasové diskriminace, ochranu národních, náboženských a rasových menšin
    • po druhé světové válce se začíná objevovat rovnost v důstojnosti - snaha dorovnat rozdíly mezi lidmi
  • Listina základních práv a svobod
    • Čl. 1 (princip rovnosti) : „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné, nezrušitelné.“ * Principy obsažené v tomto článku jsou z hlediska systematiky právního předpisu postaveny do čela obecných ustanovení celé Listiny, jsou základem celkové koncepce Listiny * princip svobody je vyjádřen v čl.2/3 LPS „každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“ * rovnost v právech a důstojnosti = rovnoprávnost = suma stejných práv a stejných povinností všech při neexistenci jakýchkoliv právních (formálních) privilegií * rovnost v právech lidských i občanských * rovnost v důstojnosti – původní obsah tohoto principu byl zaměřen proti rozdílům daných rodem (urozeností), na území ČR byly šlechticvtí a řády a veškerá práva z nich plynoucí, zrušena zákonem z r. 1918 * rovnost znamená rovnost v právech i povinnostech, zahrnuje i rovnost před zákonem * požadavkem rovnosti se nerozumí rovnost v rozdělování * relativní rovnost, nikoli absolutní!, neboť lidé si svými dispozicemi rovni nejsou * princip rovnosti je vyjádřen i v několika dalších článcích Listiny (např. volební právo v čl. 21, rovnost podmínek pro občany v přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím rovnost vlastníků v čl. 11, rovnost manželských a nemanželských dětí v čl. 32,…) * Čl. 3 odst. 1 (zákaz diskriminace) : „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní či etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“ - demonstrativní výčet, uvedená formulace zároveň umožňuje, aby postavení těch, kteří jsou z objektivních důvodů handicapováni poškozením zdravotním, sociálně či jinak, mohlo být jinou výhodou alespoň z části vyrovnáno * Čl. 24 (zákaz diskriminace) : „Příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.“ * Čl. 29, odst. 1 (zvýšená a zvláštní ochrana) : „Ženy, mladiství a osoby zdravotně postižené mají právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky…“ * je třeba věnovat zvýšenou pozornost a ochranu nejen národnostním a etnickým menšinám, ale i dalším skupinám obyvatelstva → „pozitivní diskriminace“, svým způsobem porušení absolutního pojetí principu rovnosti, jedná se právě o dorovnávání přirozené nerovnosti mezi lidmi * zákazem diskriminace se zabývá řada MS, jimiž je ČR vázána podle čl. 10 Ú * smlouvy zakazující diskriminaci byly uzavřeny zejména na platformě OSN, Mezinárodní organizace práce nebo Rady Evropy a zabývají se beď katalogem práv a svobod jako celkem nebo chrání některé skupiny osob před diskriminací nebo zakazují vyjmenovanédruhy diskriminace * dokument Rady Evropy: Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod * Čl. 14 Zákaz diskriminace „Užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení.“ * Mezinárodní úmluva o odstranění všech forem rasové diskriminace (č. 95/1974 Sb.) * Úmluva o odstranění všech forem diskriminace žen (č. 62/1987 Sb.) * Listina základních práv EU - čl. 21 * ČR k provedení příslušných předpisů Evropských společenství a v návaznosti na Listinu základních práv a svobod a na mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, přijala zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon) * k okruhu vztahů, na něž se tento zákon vztahuje, patří právo na zaměstnání a přístup k zaměstnání a k dalším formám výdělečné činnosti a odměňování, sociální zabezpečení, zdravotní péče, přístup ke vzdělání * zákon rozlišuje diskriminaci přímou a nepřímou ===== Rozhodování ÚS ===== ==== Pl. ÚS 38/02 – Výše příjmu pokutovaného ve vztahu k pokutě ==== * 9. 3. 2004 zamítl ÚS návrh skupiny poslanců na zrušení části ustanovení § 11 odst. 3 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení) ve znění pozdějších předpisů * fakta: * Navrhovatel tvrdil, že § 11 odst. 3 zákona o krajích ve znění pozdějších předpisů („Při stanovení výše pokuty podle odstavce 1 kraj přihlíží zejména k povaze, závažnosti, době trvání a následkům protiprávního jednání, jakož i k přiměřenosti výše pokuty vzhledem k majetkovým poměrům osoby, která se protiprávního jednání dopustila.“) je v rozporu s čl. 1 Listiny a že údaje o podnikatelské činnosti fyzických osob, které jsou podnikateli, požívají ochrany jako osobní údaje podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů * právní otázka: * Je výše pokuty stanovená podle výše majetku delikventa porušením principu rovnosti podle čl. 1 Listiny? * Spadá informace o tom, že fyzická osoba podniká, pod ochranu osobních údajů? * argumentace ÚS: * ÚS chápe pojem rovnost jako relativní, nikoli absolutní → s pojmem relativní rovnosti úzce souvisí pojem přiměřenosti zásahu do základních práv * má-li být pokuta individualizovaná a přiměřená, musí reflektovat i majetkové poměry potrestaného * pokuta jako trest musí působit efektivně (tedy nesmí být příliš nízká pro majetného) a nikoli likvidačně (příliš vysoká pro méně majetného) * zkoumání majetkových poměrů orgánem kraje na základě zákonného zmocnění a za účelem zvážení přiměřenosti výše pokuty vzhledem k poměrům delikventa není v rozporu s čl. 10 odst. 3 Listiny * podnikatelská činnost fyzické osoby souvisí s jejími majetkovými poměry, a proto je tato informace pro stanovení výše pokuty nezbytná ==== Pl.ÚS 42/04 - Diskriminace mužů v důchodovém pojištění (institut povinné přihlášky) ==== * nález vyhlášen: 6.6.2006 * ÚS vyhověl a napadená ustanovení zrušil * fakta: * podle zákona o důchodovém pojištění č. 155/1995 Sb., se pro účely důchodového pojištění muž považuje za osobu pečující o dítě do věku 4 let, jen pokud ve dvouleté lhůtě od skončení péče podá přihlášku k účasti na důchodovém pojištění * ženám zákon žádnou takovouto administrativní překážku (tzn. podat přihlášku) neukládá * právní otázka: * porušují příslušná ustanovení zákona o důchodovém pojištění zásadu rovnosti v právech, obecně vyjádřenou v čl.1 LPS, a konkretizovanou v odst.1 čl.3 LPS? * argumentace ÚS: * Je věcí státu, aby v zájmu zabezpečení svých funkcí rozhodl, že určité skupině poskytne méně výhod než jiné. Ani zde však nesmí postupovat zcela libovolně…Pokud zákon určuje prospěch jedné skupiny a zároveň tím stanoví neúměrné povinnosti jiné, může se tak stát pouze s odvoláním na veřejné hodnoty. * ÚS odmítl absolutní chápání principu rovnosti a pojal rovnost jako kategorii relativní, jež vyžaduje zejména odstranění neodůvodněných rozdílů a vyloučení libovůle. Obsah principu rovnosti tím posunul do oblasti ústavněprávní akceptovatelnosti hledisek odlišování subjektů a práv. Právní rozlišování v přístupu k určitým právům tedy nesmí být projevem libovůle, neplyne z něj však kategorický závěr, že by každému muselo být přiznáno jakékoli právo.**
  • Nerovnost v sociálních vztazích, má-li se dotknout základních lidských práv, musí dosáhnout intenzity, zpochybňující, alespoň v určitém směru, již samu podstatu rovnosti. To se zpravidla děje tehdy, je-li s porušením rovnosti spojeno i porušení jiného základního práva.
  • K omezení základních práv či svobod sice může zcela výjimečně dojít i v případě jejich kolize s některým z veřejných statků (veřejný zájem), podstatná je však maxima, podle které základní právo či svobodu lze omezit pouze v případě mimořádně silného a řádně odůvodněného veřejného zájmu, při pečlivém šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva. První podmínkou je tedy vzájemné pověřování v kolizi stojícího základního práva a veřejného zájmu (tzv. nepravý konflikt - narozdíl od střetu 2 základních práv), druhou je požadavek šetření podstaty a smyslu omezovaného základního práva.

Prameny

  • Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda, II. díl, část 1., 2008, str. část 2., str. 27, 44, 323
  • Václav Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda, II. díl, část 2., 2004, str. 62-65, 130-132, 171, 176, 181
  • Listina základních práv a svobod
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code