Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce

Právo X svoboda

  • právo je zpravidla „nárokem vůči státu, který tato práva má zaručit a blíže upravit“
  • svoboda představuje „sféru autonomie člověka, do které nemá nikdo zasahovat, leda na základě zákona a v ústavních limitech.“ (citace Pavlíček)

Negativní X pozitivní status práv

  • Negativní status práv = charakteristický pro vyjádření svobody člověka ve státě a jeho autonomie vůči státu.
  • Podstatou tohoto pojetí je, že se stát musí zdržet zásahů do určitého statusu občana.
  • Pozitivní status práv = vyznačuje se tím, že občan (člověk) má právo na určitá plnění od státu, stát je povinen určité právo zaručit, poskytnout ochranu, nepostačí jen, aby se zdržel zasahování do statusu jednotlivce.

Základní práva a svobody

  • vznikaly společenským konsensem
  • preambule Listiny chápe práva v ní obsažená jako přirozená práva („… uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana…“), významově suprapozitivní, tj. vždy mají být respektována státem
  • název Listina základních práv a svobod značí, že všechna práva a svobody v ní obsažena lze považovat za základní X neexistuje jednoznačný výklad, ale pojem „základní“ značí, že se nejedná o všechna práva a svobody, jimž právní řád ČR poskytuje ochranu, ale může jít buď o práva a svobody, které jsou nejvýznamnější nebo o ty, které představují základ (jsou zdrojem) pro práva a svobody další
  • základní práva a svobody nemají temporální počátek ani konec, stále existují, na rozdíl od člověka jsou věčná
  • zákonodárce je člověku jen deklaruje, zaručuje
  • základní lidská práva a svobody vychází z jusnaturální presumpce, že jistá přirozená práva (př. právo na život, svobodu, důstojnost,…), jsou konkrétnímu člověku daná pouhým narozením
  • jako celek jsou podle čl. 1 LZPS
    • nezadatelná (člověk se svých práv a svobod člověk nemůže vzdát ve prospěch někoho jiného, nemůže je nikomu postoupit a nemohou být pominuty)
    • nezcizitelná (= nemohou být jednotlivci žádným způsobem odňaty. Jakákoliv smlouva, která by tomu odporovala, by byla nulitní)
    • nepromlčitelná (= člověk se jich může dovolat vždy – a to i v případě, že je dlouho nevyužíval ani neuplatňoval)
    • nezrušitelná (= žádný státní orgán je nemůže legitimně odebrat, nemohou být zrušeny žádným právním předpisem, ani žádným aktem mezinárodního práva)
  • takovéto pojetí lidských a občanských práv patří k podstatným náležitostem demokratického právního státu (čl. 9/2 Ú)
  • Nejedná se však o práva neomezitelná. Omezena mohou být pouze zákonem, a v mezích stanovených Listinou, přičemž musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu (čl. 4 odst. 2 a 4 LPS), a to ze dvou důvodů
    • když je to nezbytné pro výkon a ochranu jiných základních práv
    • z důvodu ochrany veřejného zájmu

Hlava II. LZPS, oddíl první: Základní lidská práva a svobody

  • První oddíl hlavy II. LPS v sobě zahrnuje zpravidla základní práva ústavně přiznaná všem FO, tj. každému člověku bez ohledu na jakékoli rozdíly, které mohou mezi lidmi existovat. Jde tedy o základní práva, která nejsou spjata s občanským statutem jednotlivcem, ale náleží každé lidské bytosti od jejího narození do smrti.
  • Všechna práva uvedená v hlavě II. Listiny jsou bezprostředně vymahatelná a je možno se jich dodolávat pře soudy přímo s odkazem na Listinu
  • Jen u některých z nich ponecháví Listina na zákonnu buď stanovení podmínek pro jejich uplatnění (př. čl. 16/3 LPS) nebo určení podrobností při jejich vykonávání (př. čl. 15/3 LPS)
  • U některých lidských práv jsou stanoveny jen určité ústavní principy pro jejich zachovávání, avšak jejich skutečný rozsah je na úvaze zákonodárce (př. čl. 8/5 LPS)
  • čl. 5 – Způsobilost mít práva
    • ústavně stanovený princip. Toto ustanovení je i základem pro obecnou právní subjektivitu člověka jako soukromé osoby i jako subjektu, který má možnost účasti na ovlivňování věcí veřejných
    • Někdy je však způsobilost k určitému právu vyloučena či zúžena – např. u cizinců, kteří přestože požívají podle čl. 42 odst. 2 LZPS všech základních práv a svobod zaručených Listinou, tak v některých případech platí, že „Zákon muže stanovit odchylnou úpravu pro cizince.“ (v čl. 26 odst. 4). Př. volební právo
  • čl. 6 – Právo na život
    • právně má aspekt negatorní = tj. požadavek, aby nebylo do tohoto práva zasahováno
    • a aspekt pozitivní funkce veřejné moci = tj. podmínky pro život umožnit a chránit
    • princip nepřípustnosti trestu smrti
    • „Lidský život je hoden ochrany už před narozením“ – nevyplývá z něj právní závazek k zákazu potratů, jen morální apel (vznikl jako kompromis mezi zastánci a odpůrci potratů)
    • zakotven institut „nutné obrany“ – možnost připuštění jednání, které by za běžných okolností bylo trestné, ale pokud fakticky ohrožuje život, za trestné považováno není
  • čl. 7 – Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí
    • neplatí absolutně, součástí úpravy je i možnost zákonně upravit meze nedotknutelnosti osoby a soukromí
    • do odst. 2 promítnut požadavek Mezinárodního paktu o obč. a polit. právech zakazující mučení nebo podrobení krutému a nelidskému zacházení nebo trestu
  • čl. 8 – Osobní svoboda
    • souvisí s čl. 9 a 10; navazuje na Habeas Corpus Act 1678 - manifestace ochrany lidského individua proti autokracii
    • upravuje instituty trestního práva
      1. stíhání (odst. 2) – důvod a způsoby musí být stanoveny zákonem
      2. zadržení (odst. 3) – obviněného nebo podezřelého z tr. činu pouze na základě zákona, osoba musí být obeznámena s důvody zadržení, vyslechnuta a nejpozději do 48 hodin propuštěna nebo odevzdána soudu. Soudce pak musí do 24 hodin osobu vyslechnout, rozhodnout o vazbě nebo ji propustit na svobodu
      3. zatčení (odst. 4) – je možné pouze na písemný odůvodněný příkaz soudce. Postup zadržení podle (3).
  • čl. 9 – Zákaz nucených prací nebo služeb
    • vychází z historicky postupného mezinárodního zákazu uznání otroctví
    • zákaz nucených prací není právem, ale pokynem nenutit fyzické osoby k jakékoliv činnosti bez jejich svobodného souhlasu
    • v prováděcích právních předpisech toto chrání předpisy tr. práva (např. ustanovení o zneužití pravomoci veřejného činitele)
    • ustanovení zákazu nucených prací nebo služeb se zákonně nevztahuje na osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo trestu tomu alternativního, na vojenskou službu stanovenou zákonem, službu vyžadovanou na základě zákona v případě živelných pohrom, nehod, atd., a na jednání uložené zákonem pro ochranu života, zdraví nebo práv druhých (př. poskytnutí první pomoci)
  • čl. 10 –Právo na zachování lidské důstojnosti, osobní cti, dobré pověsti a dobrého jména
    • podrobnější úprava v občanském zákoníku
    • chrání každého před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě
    • chráněná osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění, event. jako náhrada nemajetkové újmy v penězích (o výši rozhoduje ad hoc soud)
    • právo na ochranu osobnosti nezaniká smrtí, ale mohou se jej domáhat manžel, děti či rodiče
  • čl. 11 – Právo vlastnictví
    • podle LZPS je vlastnictví „právo vlastnit majetek“, blíže jej nespecifikuje, nedefinuje
    • obsah a ochrana vlastnického práva jsou u všech fyzických i právnických osob ze zákona stejné
    • LZPS umožňuje, aby zákony stanovily určité vlastnictví v rukou státu, obce či právnické osoby z důvodu zájmu společenského, hospodářského, veřejného nebo z důvodu sídla v ČR. Exkluzivita veřejné moci je pro zákonodárce podmíněna zabezpečováním potřeb celé společnosti nebo rozvojem národního hospodářství a veřejného zájmu
    • vlastnictví je nejen právem, ale i závazkem a odpovědností. Vlastník je tedy v užívání věcí svobodný, nesmí však vlastnictví zneužít na újmu práv druhých a musí dbát obecných zájmů. Výkon vlastn. práva nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu, životní prostředí
    • Vyvlastění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu
    • čl. 11 odst. 5 – princip legislativní úpravy daní a poplatků (daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona). Máme daňovou a poplatkovou povinnost jako veřejnomocenský způsob zajistit finanční zdroje pro hrazení veřejného rozpočtu (př. DPH) nebo příspěvek na činnost orgánu veřejné moci (př. poplatek za soudní žalobu)
  • čl. 12 – Nedotknutelnost obydlí
    • LZPS chrání právní důvod bydlení a trestní zákon zajišťuje zamezení násilných vstupů či jiné porušení této nedotknutelnosti
    • nedotknutelnost působí vůči všem, vůči veřejné moci i soukromým subjektům
    • omezitelnost obydlí je dána pouze, když je stanovena
      • domovní prohlídka
        • pro účely trestního řízení na písemný a odůvodněný příkaz soudce
        • v případě nezbytnosti ochrany života nebo zdraví osob
        • v případě nezbytnosti ochrany práv a svobod druhých
        • v případě odvrácení závažného ohrožení veř. bezpečnosti a pořádku
        • pro plnění úkolů veřejné správy, je-li obydlí užíváno také např. pro podnikání
      • tzv. jiné zásahy do nedotknutelnosti obydlí (blíže nejsou specifikovány)
  • čl. 13 – Listovní tajemství, tajemství jiných písemností a záznamů, tajemství přepravovaných zpráv
    • předmětem ochrany jsou: listy, dopisy či obdobné technologické formy korespondence, písemnosti a záznamy, zprávy podávané telefonem, telegrafem nebo podobným zařízením
  • čl. 14 – Svoboda pohybu a pobytu
    • součástí přirozené lidské existence je určovat si místo svého bytí i možnost svobodně se přemisťovat
    • ani cizí osobě ani občanu ČR nelze bránit v odchodu ze země
    • možná zákonná omezení v odst. 3: bezpečnost státu, udržení veřejného pořádku, ochrana zdraví nebo ochranu práv a svobod druhých a na vymezených územích též z důvodu ochrany přírody
    • LZPS zesiluje ochranu českého občana, který se chce vrátit do vlasti, i občana, který by byl nucen opustit vlast (odst. 4)
    • cizinec může být vyhoštěn jen v případech stanovených zákonem
  • čl. 15 – Svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, vědeckého bádání a umělecké tvorby
    • je zde deklarována svoboda lidského ducha, intelektu (→ ze samé podstaty neomezitelné, absolutní) a jeho projevů v rovině myšlení a svědomí, teistické a ateistické (náboženské vyznání), badatelskovýzkumné (věda) a umění
    • v obsahové návaznosti na LSZP upravuje svobodu věd. bádání a uměl. tvorby Zákon o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.)
    • omezení se může týkat až eventuelního projevu, pokud by se osoba dostala do rozporu s ústavním principem čl. 2 odst. 3
    • LZPS garantuje nejen svobodu vyznání, ale i volnost změny příslušnosti ke konfesi či její opuštění
  • čl. 16 – Právo svobodného projevu náboženství nebo víry
    • tento článek lze považovat za speciální konkretizaci svobody náboženského vyznání v čl. 15
    • garantuje svobodný projev a výkon náboženství nebo víry samostatně nebo s jinými, soukromě nebo veřejně, bohoslužbou, vyučováním, náboženskými úkony nebo obřady
    • dá se omezit zákonem z důvodů ochrany veř. bezpečnosti a pořádku, zdraví a mravnosti, práv a svobod druhých
    • konkretizováno Zákonem o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností (č. 3/2002 Sb.) a Zákonem o registraci církví a náboženských společností (č. 161/1992 Sb.)
    • existuje plná autonomie církví a náboženských společností v oblasti jejich vnitřní správy jde o veřejnoprávně uznanou samosprávu

Ideové zdroje

  • Platón - Politeia
  • Augustinus – De civitate Dei
  • Habeas Corpus Act (1679)
  • Deklarace nezávislosti (USA, r. 1776)
  • Deklarace práv člověka a občana (Velká francouzská revoluce, 1789)
  • rakouský Obecný zákoník občanský z r. 1811
  • Všeobecná deklarace lidských práv (rezoluce přijata a vyhlášena Valným shromážděním OSN 10. prosince 1948, je to rezoluce, tudíž není právně závazná)
  • Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobodách (sjednána v rámci Rady Evropy v r. 1950, u nás ratifikováno 18. března 1992, byli jsme první stát stř. a vých. Evropy, který to udělal)
  • Mezinárodní pakt o občanských a politických právech, Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech (podepsané v r. 1968, u nás v platnosti ovšem až v r. 1976, ratifikovány 1991 ⇒ č. 120/1976 Sb.)
  • Ústava 1920 (hlava pátá a šestá, demokratické tradice)
  • dnešní chápání lidských práv je založeno na univerzálním a všelidském chápání těchto práv a svobod, uznává se nezrušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanosti zákona
  • čl. 4 Ústavy: „Základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.“
  • čl. 42 LZPS odst. 3) „Pokud dosavadní předpisy používají pojmu „občan“, rozumí se tím každý člověk, jde-li o základní práva a svobody, které Listina přiznává bez ohledu na státní občanství.“
  • Lidská práva mají význam i z hlediska intepretace, protože platí, že když zákon není jednoznačný, je vykládán ve prospěch těchto práv

Klasifikace základních práv a svobod

  • Existuje více hledisek
  • Základní dělení dle Listiny
    • základní lidská práva a svobody (osobnostní práva)
    • politická práva
    • práva národnostních, etnických a jiných menšin
    • hospodářská, sociální a kulturní práva.
    • → Právo domáhat se ochrany těchto základních práv a svobod, jakož i dalších platným právem zaručených práv, je rovněž samo základním právem (právo na soudní a jinou právní ochranu)
  • Dělení podle generace (jejich historického vývoje)
    • První generace –individuální práva (např. právo na život, osobní svobodu, vlastnické právo, právo na soukromí; proklamována od 18.st.)
    • Druhá generace – politická práva, ( např. volební právo, 19. st.)
    • Třetí generace – sociální, hospodářská, a kulturní práva (až od 20.-30. let 20. stol. a po WWII.)
    • Čtvrtá generace – (např. právo na příznivé životní prostředí, ochrana před zneužitím informací, ochrana osobní integrity, od 70. let 20. stol.)
  • Dle počtu účastníků
    • Individuální (př. právo na život)
    • Kolektivní (př. shromažďovací právo)
  • Hmotněprávní (př. čl. 10 odst. 1 „Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.“)
  • Procesněprávní (př. čl. 7 odst. 2 - „Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.“)

Prameny

  • Ústavní právo - Karel Klíma
  • (plus stoh dalších knih z knihovny)?? - konkretizovat
  • Pavlíček a kol., Ústavní právo a státověda, II.díl, 1. úplné vydání, Leges 2011, s.503 - 565

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code