Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám

  • LZPS - dle čl. 3 a 112 Ú je LZPS součástí ústavního pořádku České republiky (ústava v širším slovasmyslu), Ústavu + Listinu má jen ČR, Francie a Norsko
  • Vztah státu k občanům a dalším subjektům (ostatní FO a PO) → upraveno ústavními předpisy
    • Postavení občana ve státě, vztahy stát x občan - zabývá se tím nejen ústavní právo, ale i např. správní a trestní (rozdíl v přístupu, důrazu ve výkladu a stupeň konkretizace)
  • Katalog práv a svobod spolu s občanskými povinnostmi vytvářejí status občana, katalog těchto práv obsahuje v ČR především Listina základních práv a svobod, některá práva jsou obsažena v dalších ústavních předpisech, v Ústavě ČR a ÚZ o bezpečnosti ČR, vnitrostátní platnost a přednost před zákonem mají i mezinárodní smlouvy (mezi nimi tedy i mezinárodní smlouvy o lidských právech a zákl. svobodách)
  • Listina je nejen ústavní úpravou práv a svobod, ale také vyjádření hodnotové orientace ústavního řádu ČR a demokratické legitimity moci v ČR, reprezentuje standard lidských práv
  • Listina je součást ústavího pořádku a nemá nadústavní sílu (v letech 1991 - 1993 měla)
  • přímá novleizace čl. 8 odst. 3 (lex posterior) a nepřímá zákonem o bezpečnosti republiky (lex specialis) → Listinu tedy lze měnit (ale jen ÚZ)
  • názory na postavení Listiny z hlediska právní síly se liší (např. je to jen deklarace, doporučení/ síla běžného zákona/ nadústavní síla)
    • Pavlíček a parlament: Listina je ústavní zákon, ale není za něj označena (je součástí úst. pořádku, tak to musí být ÚZ)
    • Gerloch: Listina je zákon sui generis, považujeme ji ale za ústavní zákon
  • Práva x povinnosti
    • obsah katalogu práv (= ústavních práv = základních práv) se v různých státech liší, v demokratických státech vždy zahrnují i politická práva občanů, často jsou formulována spolu s občanskými povinnostmi (jejich zařazení do ústavních předpisů prosazovala socialistická právní teorie, též konzervativní státy, normativní škola, na plnění povinností vůči státu jako součást občanských ctností kladly důraz i antické republiky)
    • při utváření Listiny dominovaly ale koncepce liberalistické a individualistické, které úpravu povinností odmítaly (x promítla se ale navzdory tomu idea solidarity do konceptu sociálních práv)
    • obecným ustanovením o vztahu práv a povinností je čl. 4 odst. 1 Listiny, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv, další ustanovení o povinnostech jsou v Listině obsažena jen okrajově (dovodit je můžeme výkladem), teprve ÚZ 110/1998 Sb. byly na ústavní úrovni vyjádřeny další základní povinnosti (branná povinnost, povinnost podílet se na zajišťování bezpečnosti ČR)

Pozn. - pomůcka pro výklad/osvětlení charakteru LZPS ve vztahu k Ústavě (kdyby se u zk někdo ptal, jde spíše o orientační pomůcku než teoretický fakt) → oproti Ústavě (která má jakýsi veřejnoprávní charakter, neboť upravuje organizaci státu a pro kterou spíše (spíše než pro LZPS) platí, že je dovoleno, co zákon povoluje) je Listina vnímána jako dokument soukromoprávního charakteru (upravuje práva, svobody a povinnosti jednotlivců, pro ni je typičtější zásada, že je dovoleno to, co přímo nezakazuje), takže v Ústavě spíše hledáme dovolení a v Listině zákazy, nicméně není to absolutní pravda, tyto zásady se vyskytují u obou dokumentů (ale právě ne ve stejné míře)

Vznik Listiny

  • po roce 1989 je přijetí ústavní nové úpravy základních práv nutné –
  • měla by respektovat Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, její dodatkové protokoly a judikaturu Evropského soudního dvora ve Štrasburku
  • nutná konsensus Federálního shromáždění a obou národních rad, které přišly s vlastními návrhy na tuto úpravu
    • nakonec došlo k vytvoření smíšené pracovní komise složené z poslanců a expertů
    • vytvořen upravený návrh souhrnného zpracování, který byl předložen k projednání
  • na společné schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů 8. až 9. ledna 1991 byl návrh projednán a přijat
  • LZPS vystupuje jako předpoklad demokratického právního státu, je jakýmsi minimálním standardem (původně republiky mohly tento standard rozšířit, ale nikdy ne eliminovat)
  • ústavní zákon č. 23/1991 Sb., kterým se Listina uvozuje, ji vybavil v hierarchii právních předpisů nadústavním charakterem
  • § 1 odst. 1 Ústavní zákony, jiné zákony a další právní předpisy, jejich výklad a používání musí být v souladu s Listinou základních práv a svobod
    • od 1. 1. 1992 vylučuje aplikaci nesouladných předpisů
  • při schvalování Ústavy České republiky je dekonstitucionalizována a je spolu s Ústavou znovu publikována ve sbírce zákonů jako příloha usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. o vyhlášení LZPS jako součásti ústavního pořádku ČR, nestojí tedy jako samostatný ústavní zákon

Ideové zdroje

  • Výsledkem vědomé i bezděčné kompilace
  • Listina vychází z přirozenoprávního filosofického základu, koncepce přirozených práv člověk byla nejvýznamnějším zdrojem při tvorbě Listiny - v preambuli je uváděna vedle práv občana a svrchovanosti zákona (podstatným zdrojem přirozeného práva byl racionalismus)
  • zároveň nese principy svrchovanosti zákona a právního státu (→ pozitivismus), princip solidarity (vůči slabším a v rámci veřejného blaha) v úzkém spojení s povinnostmi v demokratickém státě
  • Listina reprezentuje celosvětové standardy lidských práv
  • Vědomě navazuje na historické vzory
    • Deklarace práv člověka a občana 1789 (přirozená, nezcizitelná a posvátná práva člověka / lidé se rodí a zůstávají svobodni a rovni v právech / meze svobod ve svobodě druhých)
    • Deklarace nezávislosti Spojených států amerických + pozdější dodatky
    • Navazuje na Všeobecnou deklaraci Lidských práv z roku 1948 schválenou na Valném shromáždění OSN (lidé se rodí svobodní a rovní v důstojnosti i v právech, jsou nadáni rozumem a svědomím
  • Na tvorbu Listiny taky působily ústavní tradice státu, vzory jiných demokratických států (Německa, USA), i ideje a formulace převzaté z mezinárodních dokumentů o lidských právech, podobu Listiny ovlivnila i politická a sociální filozofie katolicismu a náboženské tradice, z důvodové a zpravodajské zprávy vyplývá i inspirace Paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Paktem o občanských a politických právech, jakož i Úmluvou o lidských právech a základních svobodách a Evropskou sociální chartou (Rady Evropy), interpretace práv a svobod (i povinností) je ovlivňována mimo jiné i mezinárodními závazky ČR, zvláštní význam mají závazky k EU (Listina základních práv EU)
  • Laický stát, odluka od církve
  • Všechny demokratické státy mají upraveny politická práva - ve spojení se suverenitou lidu
  • katalog práv a svobod byl obsažen i v Ústavní listině 1920, nicméně jsou zde rozdíly, 1) LZPS hovoří o lidských, nikoliv občanských právech a svobodách, 2) obsahuje hospodářská a sociální práva, 3) (dle Jiráskové největší rozdíl) většiny práv a svobod se lze domáhat bezprostředně z Listiny (Ústavní listina práva sice zaručila, ale podrobnosti ponechala na zákoně, který byl většinou označen za součást úst. listiny), výjimkou jsou práva vyjmenovaná v čl. 41, kterých je možné se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí (ze semináře Jiráskové)

Struktura listiny

  • Preambule
  • 6 hlav - členění dle předmětu a obsahu úpravy

Členění lidských práv a svobod

  • z hlediska historického a filosofického vývoje
    1. Tradiční liberální svobody → autonomie člověka, ochrana před zásahem státu (důstojnost, rovnost, svoboda člověka, …)
    2. Politická a občanská práva → spojeny se statusem občana a vztahem ke státu (svazek stát x občan na základě občanství, z toho plynoucí práva a povinnosti)
    3. Hospodářská, sociální, kulturní
  • individuální X kolektivní
    • jednotlivec (občan, člověk, žena, …)
    • vymezená skupina (např. národnostní menšina jako právně vymezený kolektiv, odborové organizace, náboženská sdružení apod.), pro označení kolektivních práv není určující, jaké množství lidí je uskutečňuje, ale kdo je jejich subjektem (zda individuum - individuální práva, nebo určité společenství = kolektiv - kolektivní práva)
    • vztah indiv. a kolek. práva → realizací individuálních práv se tato práva mohou stát kolektivními, a to za předpokladu, že touto realizací vznikne nový subjekt, kterému stát přiznává nějaká práva (individuální - právo projevovat své náboženství svobodně x kolektivní - právo náboženských společností na správu vlastních záležitostí)
  • hmotněprávní X procesněprávní
    • hmota - právo na život, právo vlastnit majetek
    • proces - práva zadržené osoby, právo na soudní a jinou právní ochranu

Status práv

  • Práva a svobody vůči státu a jiným subjektům
  1. Negativní status
    • Autonomie člověka vůči státu
    • Vyjádření svobody
    • Stát se zdrží zásahů do určitého statusu občana
    • např. nedotknutelnost obydlí
  2. Pozitivní status
    • Právo na určité plnění od státu, stát povinen určitá práva zaručit, poskytnout ochranu
    • Př. právo občana na svobodný vstup na území ČR

Subjekty práv a svobod

Obsah

  • Listina vystupuje jako „katalog práv a svobod“ → označení též základní práva / ústavní práva
  • Vychází z liberalistické a individualistické koncepce, odmítá tedy úpravu povinností
    • Čl. 4 odst. 1 - „Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod.“
    • Povinnosti pouze okrajově - povinná školní docházka
    • Rozšířeno ÚZ 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR - povinnost podílet se na zajišťování bezpečnosti ČR, povinnost FO při vyhlášení nouzového stavu apod.
  • Vlastní text se skládá z neoznačené preambule a 44 článků rozdělených do 6 hlav
  • Zvláštností preambule a ustanovení společných je fakt, že nebyly změněny, ale text byl ponechán v původní federální podobě
  • Jedenkrát přímo novelizována ÚZ č. 162/1998 Sb. (24 → 48 hodin, viz čl. 8 odst. 3)
  • Název Listina dán historicky → inspirace v Ú 1920
  • Výraz základní práva a svobody → nejde o všechna práva a všechny svobody, které český právní stát chrání, ale jde o nejvýznamnější práva a svobody, nebo takové, které tvoří základ pro práva a svobody ostatní a jsou zdrojem pro práva a svobody další
  • rozdíl mezi právem a svobodou se v praxi neuplatňuje
    • Subjektivní právo je zpravidla nárokem vůči státu, který má práva zaručit a blíže upřesnit
    • Svobodou se rozumí sféra autonomie člověka, do které nemá nikdo zasahovat, leda na základě zákona a v ústavních limitech
    • Liberalistické pojetí práv a svobod - individuum svobodné od vlády státu X demokratické pojetí práv a svobod - individuum podílející se na vládě ve státě
  • Výkon práv může být omezen zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu veřejné bezpečnosti a pořádku, z důvodu mravnosti nebo práv a svobod druhých
  • Terminologie nerozlišuje lidská práva a práva občanská, i když se v Listině objevují práva podmíněná občanstvím
    • Nelogičnost - hlava druhá „Lidská práva“, oddíl prvý „základní lidská práva“ → z označení by vyplývalo, že obsahem mají být práva každé FO X v oddíle nazvaném základní lidská práva (článek 14) formulace práva občana na svobodný vstup na území ČR, zákaz nuceného opuštění vlasti a zvláštní podmínky pro vyhoštění cizinců

Preambule

  • Zdůrazňuje přirozená práva člověka, práva občana a svrchovanost zákona
  • Navazuje na demokratické a samosprávné tradice našich národů, právo na sebeurčení

Hlava první – obecná ustanovení

  • Zakotvuje zásady, na nichž jsou práva a svobody založeny – rovnost, nezadatelnost, nezcizitelnost, nepromlčitelnost, nezrušitelnost
  • Zásady demokratického právního státu, zákaz odnárodňování, způsob ukládání povinností a omezení základních práv

Hlava druhá - Lidská práva a základní svobody

Základní lidská práva a svobody

  • Způsobilost mít práva pro každého, právo na život, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, osobní svoboda, zákaz nucených prací nebo služeb, zachování lidské důstojnosti, osobní cti dobré pověsti a ochranu jména, právo vlastnit majetek, nedotknutelnost obydlí, neporušitelnost listovního tajemství ani písemností a záznamů, svoboda pohybu a pobytu, svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, svoboda vědeckého bádání a umělecké tvorby a svoboda projevovat náboženství nebo víru

Politická práva

  • Svoboda projevu a právo na informace, petiční právo, právo pokojně se shromažďovat, právo svobodně se sdružovat, právo podílet se na správě veřejných věcí, ochrana svobodné soutěže politických sil a právo odporu proti odstraňování demokratického řádu, lidských práv a základních svobod

Hlava třetí – práva národnostních a etnických menšin

  • příslušnost k menšině (národnostní, etnické,…) nesmí být nikomu na újmu
  • občanům tvořící menšiny se zaručuje všestranný rozvoj, zejména právo rozvíjet vlastní kulturu, právo rozšiřovat a přijímat informace v jejich mateřském jazyce, sdružovat se v národnostních sdruženích a další práva stanovená zákonem

Hlava čtvrtá – hospodářská, sociální a kulturní práva

  • Právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost, právo svobodně se sdružovat na ochranu hospodářských a sociálních zájmů v odborových organizacích, právo na stávku, právo na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky, právo na zvýšenou ochranu zdraví při práci a na zvláštní pracovní podmínky žen, mladistvých a osob zdravotně postižených, právo na přiměřené hmotné zajištění ve stáři a při nezpůsobilosti pracovat nebo při ztrátě živitele, právo na ochranu zdraví a na zdravotní péči
  • Ochrana rodičovství a rodiny, zvláštní ochrana dětí a mladistvých, zvláštní péče o ženy v těhotenství, právo na vzdělání, ochrana výsledků tvůrčí duševní činnosti a právo na příznivé životní prostředí

Hlava pátá – právo na soudní a jinou právní ochranu

  • Zásada, že každý se může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu
  • Zakotvuje některé procesní zásady činnosti soudů
  • Jen soud rozhoduje o vině a trestu

Hlava šestá – ustanovení společná

  • Obsahuje některé výkladové a procesní přístupy k ustanovením LZPS
  • Právo azylu pro pronásledované cizince

Vztah Listiny a mezinárodních smluv

  • V ČR podle čl 112 Ústavy jsou mezinárodní smlouvy součástí právního řádu ČR, ale ne ústavního pořádku
    • mezinárodní smlouvy však mají podle čl. 10 Ústavy aplikační přednost před zákonem
    • existuje spor, zda mezinárodní smlouvy stojí v hierarchii mezi zákony a ústavním pořádkem, nebo mají přednost i před ústavním pořádkem, tedy i před LZPS
  • Při vzniku LZPS mají vliv ústavní tradice některých států (např. USA, Německa) a ideje z mezinárodních dokumentů o lidských právech
    • Inspirace Paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Paktem o občanských a politických právech (č. 120/1976 Sb.)
    • Úmluvy Rady Evropy - zejména Úmluva o lidských právech a základních svobodách a Evropská sociální charta (obě ratifikovány až po přijetí LZPS)
  • Interpretace práv a svobod (i povinností obsažených v ústavním pořádku) je ovlivněna mezinárodními závazky ČR
    • Zvláštní význam mají ty vztahující se k integračním seskupením, zejména k EU
    • Amsterodamská smlouva zdůrazňuje význam základních sociálních práv obsažených v Evropské sociální chartě z roku 1961 a v Chartě základních sociálních práv Společenství z roku 1989
  • Evropský parlament, Rada Evropské unie a Evropská komise vyhlásily v roce 2000 Chartu základních práv EU
    • ČR vyjednává výjimku (ta je vyjednaná Polsku a VB)
    • Vyjadřuje hlavní společné hodnoty - lidská důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita (tyto 4 + občanství a spravedlnost tvoří jejích 6 kapitol, rozdělených do 50 článků)
    • Některé z práv uvedených v Chartě nejsou v ústavním pořádku ČR vyjádřeny (např. práva v lékařství a biologii, práva starších osob, integrace postižených osob, ochrana spotřebitele,…)
    • Pracuje s pojmem „společné hodnoty“ místo „přirozená práva“
    • Vyzývá členské státy k respektování hodnot a k jejich uplatnění ve vnitrostátních právních řádech, respektuje však kulturní odlišnosti a národní identitu

Prameny

  • A. Gerloch, J. Hřebejk, V. Zoubek: Ústavní systém České republiky; Prospectum, Praha, 4. vydání, str. 79-81
  • J. Jirásek: Listina a současnost; Iuridicum Olomoucense, Olomouc, 1. vydání, str. 5-9
  • Václav Pavlíček a kol.: Ústavní právo a státověda, II. díl, část 2., Linde, Praha, str. 35-61

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code