Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR

Zákonná úprava

  • Ústava (čl. 8, 11, 87, 79, hlava sedmá)
  • LZPS (čl. 21)
  • z. č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
  • z. č. 129/2000 Sb., o krajích
  • z. č. 131/2000 Sb., o hl. m. Praze
  • z. č. 36/1960 Sb., o územním členění státu
  • z. č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků
  • z. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
  • z. č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků
  • z. č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí
  • z. č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů
  • z. č. 22/2004 Sb., o místním referendu
  • z. č. 118/2010 Sb., o krajském referendu
  • z. č. 15/2015 Sb., o zrušení vojenského újezdu Brdy, o stanovení hranic vojenských újezdů
  • Evropská charta místní samosprávy - ČR ji přijala 1999, na jejím základě provedla ty zákony 128, 129, 131/2000

Územní členění státu X Samospráva

Zákon č. 36/1960 Sb., o územním členění státu

  • výčet 7 krajů, 76 okresů, území Prahy tvoří samostatnou jednotku a je dělené na 10 obvodů (území těchto obvodů pak Ministerstvo vnitra stanovilo prováděcím právním předpisem výčtem městských částí)
  • vytvoření nebo zrušení kraje nebo podstatná změna jeho území se provádí pouze zákonem; provádět jiné změny území kraje přísluší vládě. (§15)
  • vymezuje územní členění státu, a to ve smyslu členění geografického, nikoliv územně správního (= administrativního) či samosprávného!! (pokud Ústava hovoří o tom, že ČR se člení na obce a kraje, není to členěním území, ale členěním samosprávy, chce tím říct, že ČR se člení na územní společenství občanů obcí a územní společenství občanů krajů) → územní členění státu může být základem členění administrativního i samosprávného, málokdy jsou však tato členění zcela totožná
  • takže pojmy obec/kraj jsou zde používány v jiném smyslu než v ústavě

§ 1

Území Republiky československé se dělí na kraje, kraje se dělí na okresy a okresy se dělí na obce a vojenské újezdy.

Info navíc (kdyby se náhodou někdo u zk zeptal, není to ani v učebnici):

  • okresy: okresy v České republice jsou územní jednotky středního stupně, okresy se dále dělí na obce a vojenské újezdy, území některých statutárních měst (Brno) tvoří samostatné okresy (okres Brno-město), Praha není a nebyla okresem a její území se nedělí na okresy, ale na deset číslovaných obvodů; od územních okresů odlišujeme správní okresy a okresních soudy; od 1. února 1949 do 31. prosince 2002 byla organizace státní správy a soudů spojena, od 1. 1. 2003 byly zrušeny okresní úřady (zmizel správní okres), ale územní okresy zůstávají nadále!!, systém soudů a státních zastupitelství sice zachoval uspořádání vycházející z dosavadních krajů a okresů, avšak soudní obvody těchto soudů byly redefinovány speciálním zákonem a postupem času se od nich vymezení okresů dle zákona o územním členění státu odchýlilo
  • vojenské újezdy: vymezené části státního území, které jsou zvlášť vyhrazeny k výcviku nebo působení ozbrojených sil, především armády, v České republice jsou podle zákona samostatnými územními jednotkami nezařazenými do obcí, avšak zařazenými do okresů a krajů, újezd tvoří územní správní jednotku a je spravován tzv. újezdním úřadem, v jeho čele stojí přednosta, jímž je obvykle vyšší důstojník Armády České republiky, na území České republiky se v současnosti nachází 4 vojenské újezdy (Boletice, Březnina, Hradiště, Libava); z hlediska ústavního práva bývá existence vojenských újezdů jakožto územních jednotek nezařazených do žádné obce napadána jako protiústavní, protože podle čl. 99 Ústavy České republiky se Česká republika člení (aniž by ústava připouštěla výjimku) na obce, které jsou základními územními samosprávnými celky → s tím souvisí, že obyvatelům vojenských újezdů není zaručeno právo na samosprávu podle čl. 21 Listiny základních práv a svobod + majetek na území újezdu (s výjimkou vneseného majetku) smí být jen ve vlastnictví státu, hrozí tedy nerespektování práv obyvatel vojenských újezdů (právo na místní samosprávu a právo vlastnit majetek) → proto od 1.1.2016 nelze být přihlášen na území vojenského újezdu k trvalému pobytu

Ústava

  • pojem územní členění vůbec neobsahuje, obsahuje členění samosprávy
  • hlava sedmá – Územní samospráva – ČR je členěna na obce (základní územně samosprávné celky) a kraje (vyšší územně samosprávné celky – VÚSC)
  • čl. 8: Zaručuje se samospráva územních samosprávných celků (přirozenoprávní pojetí samosprávy)
  • čl. 87: ochrana územní samosprávy je svěřena ÚS
  • čl. 100 odst. 2: Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.
  • čl. 100 odst. 3: Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.
  • administrativní (správní) a územní členění se nemusí překrývat (viz např. finanční úřady, celní úřady…)

Pojmy (obecně)

→ čerpáno převážně z přednášky ze státovědy, odkaz viz zdroje

Územní samospráva

  • je prostorově vymezený funkční celek, který je nadán právem samostatně rozhodovat o svých záležitostech
  • = samostatná, nezávislá, svobodná správa, kterou vykonává územní společenství občanů samo nad sebou (společenství obecní a krajské)
  • kompetence samosprávy: předmětem krajské může být jen co zákon výslovně stanoví, co není stanoveno, je tím pádem obecní → tzv. zbytková kompetence (čl. 104 odst. 2 ústavy)
  • jedna z forem spoluúčasti FO na správě státu
  • prvek polopřímé demokracie – dělené demokracie (přímá-referendum + nepřímá-volení zástupci)
  • samospráva není stát, je protipólem státní (vrchnostenské) správy
  • doplňuje klasické pilíře moci

Veřejná správa

  • = poskytování správních činností souvisejících s veřejnými službami
  • úroveň: ústřední (vláda), regionální (kraje, …), místní (obce)
  • nositelem je nejklasičtěji stát
  • dnes rozdělena na státní správu a samosprávu

Státní správa

  • → vykonávají ji státní orgány – moc zákonodárná, výkonná a soudní, nejvíce „práce“ má moc výkonná

Samospráva

  • ve smyslu politickém → princip veřejné správy
  • ve smyslu právním → právní vymezení postavení samosprávy (právo na kus veřejné správy)

Korporace (corpus=tělo)

  • samospráva má korporativní charakter (čl. 101 odst. 3 ústavy)
  • jedná se o společenství, které je složeno z FO, ale navenek vystupuje jako jedno „tělo“ – jako PO – má právo svým jménem vystupovat v právních vztazích (obec, kraj, …), je subjektem práv
  • samospráva je veřejnoprávní korporací → je to subjekt veřejnoprávní → enumerativnost veřejnoprávních pretenzí při výkonu veřejné moci
  • zároveň však soukromoprávní charakter - §18 odst. 1 písm. c) občanského zákoníku → zásada legální licence ve věcech samosprávy

Municipio

  • = teritorium, území
  • municipalita = obecní/městská samospráva
  • používá se z hlediska vymezení území obce nebo vyšších celků
  • municipální právo = právo obcí

Decentralizace

  • z centra předané pravomoci na místní orgány
  • = deetatizace = odstátnění, oslabování role státu v místních záležitostech

Dekoncentrace

  • postoupení kompetencí na orgány nižšího stupně (výkon státní správy, např. stavební řízení)
  • právní řád stanoví meze, ve kterých se decentralizované a dekoncentrované orgány mohou pohybovat

Rozdíl mezi autonomií a samosprávou

  • územní autonomie může vydávat své právní předpisy, dokonce i zákony, navíc se jejich pravomoci liší;
  • samospráva je v každé jednotce ve státě stejná;
  • autonomie je vyšším prvkem samostatnosti (např. ve Španělsku jsou různé autonomie)

Zájmová (profesní) samospráva

  • roli nehraje území, ale společenství – jinak to samé
  • mimo pozornost ústavy, pozůstatek stavovské organizace
  • vzniká jako projev sdružovacího práva
  • dvě základní formy:
    • ve smyslu realizace koníčků, zájmů
    • profesní samospráva → různé profesní komory (advokátní, lékařská)
  • vnímána jako veřejnoprávní (komory, samosprávné celky na poli hospodářském či peněžním) i jako soukromoprávní (zájmové spolky, národnostní sdružení, církevní, odborová, …)
  • mohou si v rámci zákona uspořádat své vnitřní poměry samostatně, například Studijní a zkušební řád UK

Národnostní samospráva

  • příslušnost k samosprávnému společenství je dána národností
  • je obvykle realizována ve státech s národnostními menšinami
  • někdy její funkci může suplovat územní samospráva (Rakousko-Uhersko a postavení Čechů)

Charakteristika územních samosprávných celků

  • vytvořit nebo zrušit VÚSC lze jen ústavním zákonem → realizováno úst. zákonem č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územně samosprávných celků (úst. zákon 176/2001 Sb. změnil pak název 4 krajů, 135/2011 Sb. změnil název kraje Vysočina)
  • vytvořeno 14 VÚSC (13 krajů + Praha)
  • ÚSC je územní společenství občanů s právem na samosprávu, patřící mezi podstatné náležitosti demokratického právního státu
    • spravuje své záležitosti
    • má svůj majetek
    • hospodaří se svým rozpočtem
    • spravuje se přímo (občany v referendu) nebo nepřímo (volené orgány)
    • vydává vlastní právní normy v samostatné působnosti, které musí být v souladu se zákonem
    • státní správu vykonává jen v zákonem svěřených záležitostech
    • soustava NENÍ na hierarchickém principu, kraj i obec je na stejné samosprávné úrovni
    • obec je základním článkem územní samosprávy, samosprávná kompetence kraje je doplňující a musí být výslovně stanovena zákonem
  • samospráva má základ územní, osobní a ekonomický

A. Územní základ samosprávy

  • území obce = jedno či více katastrálních území (na jednom k.ú. nemůže být více obcí)
  • území jednotlivých obcí na sebe bezprostředně navazují
  • obec má povinnost trvale označit hranice svého území a toto označení udržovat
  • území obcí možno měnit:
    1. sloučením: nutná dohoda obcí, tu lze uzavřít na základě rozhodnutí zastupitelstev dotčených obcí, pokud do 30 dnů po zveřejnění takového rozhodnutí není podán návrh na konání referenda, pokud je na jeho konání podán návrh, tak se koná v obci, kde byl podán (zde je zapotřebí souhlasu v referendu k uzavření takové dohody)
    2. připojením: taktéž
    3. oddělením: musí zůstat v obou částech alespoň 1000 občanů s trvalým pobytem, mít vlastní katastrální území a tvořit souvislý územní celek; oddělení schvaluje krajský úřad na návrh obce (po splnění zákonných podmínek, není to povolovací režim)
    4. jiné změny hranic: nutná dohoda obcí a projednání s katastrálním úřadem
  • kategorizace obcí
    • vesnice – městys – město – statutární město – územně členěné statutární město (samospráva i v městských částech) – hlavní město
    • vesnice – obecní úřad, starosta; město – městský úřad, starosta; statutární město – magistrát, primátor
  • povyšovat města může předseda PS
  • statutární město může své vnitřní poměry upravit městským předpisem = statutem
  • kraje se nemohou slučovat, připojovat, rozdělovat jako obce, jejich území lze měnit jen ústavním zákonem (území okresů vyhláškou)
  • Praha má zvláštní postavení, území nelze měnit jinak než zákonem (viz zákon o Praze)
    • je obcí i krajem → samosprávné orgány Prahy jsou jedinými orgány, které v úplnosti sjednocují samosprávné kompetence obou územních společenství občanů (občanů obce Praha i občanů VÚSC hl. města Prahy), vykonávají úplnou, kompletní, nedělenou samosprávnou kompetenci

B. Osobní základ samosprávy

  • osobním základem obce je územní společenství občanů obce, tj. FO, které jsou st. občany ČR a mají v obci trvalý pobyt(jde tedy o vztah FO k danému území), zvláštní kategorií jsou a. cizinci, kterým je uděleno čestné občanství (jeho udělení není podmíněno trvalým pobytem v obci) či b. cizinci, kteří mají práva občanů obce z mezinárodní smlouvy, kterou je ČR vázána a která byla vyhlášena, avšak musí být v obci přihlášeni k trvalému pobytu
    • občan má právo volit, účastnit se jednání zastupitelstva, dávat orgánům obce návrhy, podněty, připomínky…
    • čestní občané obce, kteří nejsou st. občany ČR, nemají právo volit, být voleni a hlasovat v referendu, ostatní práva občanů obce mají zachována, mohou se např. vyjadřovat k návrhu rozpočtu, stejná oprávnění mají i FO, které jsou starší 18 let a vlastní na území obce nemovitost
  • osobním základem kraje – územní společenství občanů kraje, tj. FO s trvalým pobytem v obci nebo na území vojenského újezdu v územním obvodu kraje
    • občan kraje obdobná práva jako u obce
    • výjimka: na území vojenských újezdů nepůsobí obecní samospráva, ale újezdní úřad; na území vojenského újezdu se nelze přihlásit k trvalému pobytu, místem trvalého pobytu občana bydlícího na území újezdu je zákonem stanovená obec
  • osobním základem Prahy je společenství českých státních občanů s trvalým pobytem na území hlavního města, mají podobná práva jako občané obcí a krajů
    • zvláštností je samosprávné členění na městské části (podobně i některá statutární města), je konstituován institut občanství městské části, které má občan hl. m. Prahy přihlášený v městské části k trvalému pobytu, občanem městské části je i FO, které městská část udělila čestné občanství či její občanství k městské části je důsledkem mezin. dohody

C. Ekonomický základ samosprávy

  • majetek obcí a krajů je tvořen hmotným majetkem a majetkovými právy
  • subjekty samosprávy (obce, kraje) mají vlastní majetek, se kterým samostatně hospodaří, mají vlastní příjmy a svůj vlastní rozpočet – shodné postavení s jinými FO a PO
  • přesto některé rozdíly, protože jde o veřejnoprávní korporace
    • spravovat majetek v souladu se zájmy územního společenství občanů, nepodstupovat nepřiměřené podnikatelské riziko, až na výjimky nesmí ručit za závazky FO a PO
    • omezit nakládání s majetkem samosprávného celku je možné jen zákonem, zákonem stanoveným způsobem a vyžaduje-li to ochrana zákona
    • kraje a obce vedou účetnictví o stavu a pohybu majetku, sestavují na příslušný kalendářní rok rozpočet a hospodaří podle něj, vyúčtování výsledků hospodaření musí do 3 měsíců od skončení kalendářního roku
    • vyúčtování předkládáno zastupitelstvu a kontrolováno auditorem (tuto kontrolu může taky provést Ministerstvo financí u kraje, krajský úřad u obce)
    • základní majetkové vybavení získaly kraje přechodem z majetku státu na základě rozhodnutí příslušného ústředního správního úřadu, způsob a rozsah stanovil zákon (účinný od 2001) x u obcí došlo k přechodu majetku přímo ze zákona
    • hospodaření krajů a obcí se řídí ročním rozpočtem, popřípadě rozpočtovým výhledem (je-li sestaven, sestaven obvykle na 2 až 5 let), jestliže rozpočet není schválen, hospodaří se dle rozpočtového provizoria
    • z. č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů
    • z.č. 420/2004 Sb., o přezkoumávání hospodaření územních samosprávných celků

Samostatná působnost územních samosprávných celků

  • dle čl. 101 Ústavy obec i kraj jsou samostatně spravovány zastupitelstvem
  • rozlišujeme 2 základní působnosti (toto rozlišení stanovuje zákon o obcích): samostatnou a přenesenou
    • samostatná = samospráva, správa těch záležitostí, které obec/kraj spravují samostatně, nezávislost na výkonné moci je garantována přímo ústavou
      • v zákonech o obcích, krajích, hl.m.Praze je demonstrativní výčet samostatné působnosti:
        1. ekonomické (sestavování rozpočtu, hospodaření s majetkem, zakládání/rušení PO a organizačních složek územních samosprávných celků, poskytování/přijímání darů)
        2. sociální (zakládání škol, zdravotnických zařízení, kulturních..)
        3. politické (rozhodování o vyhlášení místního/krajského referenda, volba orgánů územních samosprávných celků, zřizování obecní policie, udělování čestného občanství..)
        4. právní (vydávání vyhlášek, ukládání někt. sankcí)
        5. ekologické (zajišťování čistoty, odvoz odpadu, odvádění odpadních vod..)
        6. prognostické (přijímání programu rozvoje územního obvodu a koncepčních dokumentů)
        7. ostatní (správa zařízení zřízených k uspokojování potřeb občanů územních samosprávných celků)
    • přenesená – jde o státní správu (kompetence státu), pouze je přenesena na územně samosprávné celky
    • co se týče právní úpravy, mohou při aplikaci zákonů vzniknout interpretační obtíže, zda jde o samostatnou nebo přenesenou působnost, obzvláště v případech, kde to zákonodárce výslovně nestanoví → dle § 8 zákona o obcích Pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost.
  • dle čl. 104 Ú působnost zastupitelstev obcí a krajů může být stanovena jen zákonem → zákonodárce zde nechce připustit zásah exekutivy do působnosti územní samosprávy a jejích orgánů, takže samostatnost a nezávislost územní samosprávy na exekutivě je garantována samotnou Ústavou
  • předmětem krajské samosprávy může být pouze to, co zákon výslovně stanoví x Zákon o obcích - do obecní samosprávy spadají záležitosti, které jsou v zájmu obce a jejich občanů a pokud zákonem nejsou svěřeny kraji nebo nejde o výkon přenesené působnosti, vedle toho do její působnosti spadá vše, co stanoví výslovně kterýkoliv zákon, takže tento zákon o obcích uvádí jen demonstrativní výčet samosprávných kompetencí obce

Orgány územních samosprávných celků

Zastupitelstvo

  • vrcholný samosprávný orgán územního samosprávného společenství
  • zastupitelé voleni tajně, všeobecné, rovné, přímé volební právo (čl. 102 ústavy), viz 11. Volební právo a volební systémy v ČR
  • funkční období 4 roky
  • volby upraveny:
    • 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí
    • 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů
    • volby do zastupitelstva hl. m. Prahy a do zastupitelstev městských částí se řídí zákon o volbách do zastupitelstev obcí!!!
  • velikost zastupitelstva – u obecního zastupitelstva počet členů stanoví vždy minulé zastupitelstvo nejpozději 85 dnů před volbami, zákon stanoví rozmezí - 5 až 15 členů pro obec do 500 obyvatel, 7 až 15 členů od 500 do 3000 obyvatel, 11 až 25 členů od 3000 do 10000, 15 až 35 členů od 10000 do 50000 obyvatel, 25 až 45 členů od 50000 do 150000 obyvatel, 35 až 55 členů nad 150000 obyvatel; nikdy nesmí být méně než 5 členů; u krajského zastupitelstva je počet stanoven zákon 129/2000 Sb., v kraji s počtem obyvatel do 600000 je to 45 členů, mezi 600000 a 900000 obyvatel je to 55 členů, nad 900000 obyvatel je to 65 členů; počet členů zastupitelstva hl. m. Prahy stanoví minulé zastupitelstvo nejpozději 85 dnů před volbami, rozmezí dané zákonem je 55 až 70 členů; počet členů nesmí klesnout pod pět
  • aktivní volební právo – občané ČR, trvalý pobyt v územním obvodu samosprávného celku, min. 18 let, překážkou je omezení způsobilosti k pr. úkonům, volit nemohou cizinci, výjimkou je, pokud mají trvalý pobyt v obci a právo volit jim přiznává mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána
  • pasivní volební právo – totéž jako u AVP
  • volby vyhlašuje prezident; pokud jsou potřeba v průběhu řádného volebního období nové volby, pak ministr vnitra
  • kolektivní orgán, rozhoduje ve sboru
  • status člena zastupitelstva – souhrn jeho práv a povinností
    • nabývá je zvolením
    • výkon povinností je výkonem veřejné funkce (možno jako dlouhodobě uvolněný či při zaměstnání)
    • může být volen do rady a jiných orgánů, předkládat návrhy, dotazy, připomínky a vznášet podněty, požadovat od pracovníků podřízených úřadů informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jeho fce, na dotazy/připomínky/podněty musí obdržet bezodkladnou odpověď, nejpozději do 30 dnů
    • povinen se účastnit zasedání a plnit uložené úkoly
  • mohou si zakládat výbory zastupitelstva jako iniciativní a kontrolní orgány
    • vždy zřizují finanční a kontrolní výbor (předsedou nemůže být starosta, primátor, hejtman, místostarosta, náměstek primátora, zástupce hejtmana, tajemník, ředitel Magistrátu, krajský ředitel, ani osoby zabezpečující rozpočtové a účetní práce)
    • výbor pro národnostní menšiny – když více než 10% (obce) nebo 5% (kraje, Praha) obyvatel menšiny
    • předsedové výborů jsou vždy členové zastupitelstva

Rada

  • výkonný orgán v oblasti samostatné působnosti
  • členy volí a odvolává zastupitelstvo
  • nerozhoduje v oblasti přenesené působnosti!! (jediná výjimka – vydávání nařízení)
  • kolektivní orgán
  • orgány rady jsou komise rady – iniciativní a kontrolní orgány rady, členi nemusí být členy zastupitelstva (a nemusí být ani občané, ale i cizinci); působí v samostatné (zde odpovídá radě) i přenesené působnosti (zde se lze odvolat k nadřízenému správnímu úřadu)

Další orgány

  • starosta/primátor/hejtman, obecní/městský/krajský úřad, zvláštní orgány (přestupková komise..)

Oblíbená otázka Hřebejka:

  • kde mají primátora? ve statutárních městech (vyjmenována v zákoně o obcích, mohou se členit na městské části)

Normotvorba územních samosprávných celků

  • vydávání obecně závazných vyhlášek upraveno v čl. 104 odst. 3 ústavy (zastupitelstvo)
    • není to ani moc výkonná, ani zákonodárná (vyplývá to ze systematiky ústavy)
    • je to projev samosprávy
    • OZV nesmí odporovat zákonu, pokud mu odporuje, tak:
      • u obce: Ministerstvo vnitra ji vyzve k zjednání nápravy, pokud se tak do 60 dnů nestane, Ministerstvo vnitra pozastaví účinnost vyhlášky (v případě zřejmého rozporu obecně závazné vyhlášky obce s lidskými právy a základními svobodami může Ministerstvo vnitra pozastavit její účinnost bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy) a stanoví lhůtu ke zjednání nápravy; pokud do 30 dnů obec takto neučiní (či nepodá rozklad), pak ministr podá návrh na zrušení vyhlášky Ú soudu; je-li proti rozhodnutí Ministerstva vnitra podán rozklad, podá Ministerstvo vnitra takový návrh Ústavnímu soudu do 30 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o rozkladu, kterým byl rozklad zamítnut; jestliže Ústavní soud tento návrh odmítne, zamítne nebo řízení zastaví, rozhodnutí Ministerstva vnitra o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce pozbývá platnosti dnem, kdy rozhodnutí Ústavního soudu nabude právní moci; zjedná-li zastupitelstvo obce nápravu před rozhodnutím Ústavního soudu, sdělí obec neprodleně tuto skutečnost Ústavnímu soudu a Ministerstvu vnitra, Ministerstvo vnitra své rozhodnutí o pozastavení účinnosti obecně závazné vyhlášky obce zruší do 15 dnů od doručení sdělení obce o zjednání nápravy
      • u kraje: jako u obcí
    • x jde-li o usnesení nebo jiné opatření v samostatné působnosti a to je v rozporu se zákonem, postupuje se u obcí i krajů podobně jako u OZV, jen je návrh na zrušení podáván příslušnému soudu (ne ÚS
  • vydávání nařízení upraveno v čl. 79 odst. 3 ústavy – orgány územní samosprávy mohou vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny → v tomto případě jde o přenesenou působnost, jde o součást moci výkonné
  • zastupitelstva městských částí/v městských obvodech nemají normotvornou působnost!!

Zásahy státu do samosprávy

  • ústavně zakotvena nezávislost samosprávy
  • čl. 101 odst. 4 ústavy: „Stát může zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.” → právu na územní samosprávu je nadřazena pouze ochrana zákona, nejde ale o jakýkoliv zákon, ale pouze takový zákon, který je v souladu s celou Ústavou, tedy i zde zakotveným právem spravovat si vlastní záležitosti samostatně a nezávisle (tedy takový zákon, který územní samosprávě nezasahuje do jejích vlastních záležitostí a který chrání práva a svobody občanů), pouze ochrana takových zákonů může být důvodem pro legitimní i legální zásah státu do samosprávy
  • nicméně zároveň musí být pro takový zásah splněna 2. podmínka, musí jít o zásah, který je proveden způsobem předepsaným zákonem
  • takový zákonný zásah státu do samosprávné působnosti musí obce a kraje respektovat
  • u výkonu státní správy je to jinak, jde o státní kompetence, které stát pouze přenesl na obce a kraje
  • u obcí: odporuje-li nařízení obce zákonu nebo jinému právnímu předpisu, vyzve krajský úřad obec ke zjednání nápravy; nestane-li se tak do 60 dnů od doručení výzvy, rozhodne krajský úřad o pozastavení účinnosti tohoto nařízení obce a současně stanoví obci přiměřenou lhůtu ke zjednání (v případě zřejmého rozporu nařízení obce s lidskými právy a základními svobodami může krajský úřad pozastavit jeho účinnost bez předchozí výzvy ke zjednání nápravy); nezjedná-li příslušný orgán obce nápravu ve stanovené lhůtě, podá ředitel krajského úřadu do 30 dnů ode dne uplynutí lhůty pro nápravu Ústavnímu soudu návrh na zrušení nařízení obce; jestliže ÚS tento návrh odmítne, zamítne nebo řízení zastaví, rozhodnutí krajského úřadu o pozastavení účinnosti nařízení obce pozbývá platnosti
  • u krajů: odporuje-li nařízení kraje zákonu nebo jinému pr. předpisu, vyzve věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad kraj ke zjednání nápravy, postupuje se poté jak u nařízení obce (jen namísto krajského úřadu vystupuje i nadále věcně příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad)
  • u obcí- Ministerstvo vnitra kontroluje výkon samostatné působnosti svěřené orgánům obcí, krajské úřady v přenesené působnosti kontrolují výkon přenesené působnosti svěřené orgánům obcí; magistráty územně členěných statutárních měst v přenesené působnosti kontrolují výkon samostatné a přenesené působnosti svěřené orgánům městských obvodů a městských částí územně členěných statutárních měst
  • u krajů - Ministerstvo kontroluje výkon samostatné působnosti svěřené orgánům krajů, věcně příslušná ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady kontrolují výkon přenesené působnosti svěřené orgánům krajů
  • vznikne-li spor mezi státem a samosprávnou jednotkou, řeší je Ústavní soud

Nálezy ÚS

  • Pl.ÚS 5/93
    • Návrh přednosty Okresního úřadu Žďáru nad Sázavou na zrušení vyhlášky zastupitelstva města, která určovala pracovní dobu všech provozoven na území města = VYHOVĚNO
    • Starosta města se zaštiťoval §14 zákona o obcích, ve kterém stojí, že povinností obce je zajišťovat ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj ⇒ obec takto chtěla umožnit občanům nakupování především v jejich mimopracovní době
    • ÚS zkoumal, zda zastupitelstvo vydalo tuto vyhlášku jako orgán přenesené působnosti (pak ji dle čl. 79(3) Ústavy mohlo vydat pouze na základě zákonného zmocnění), nebo jako orgán samosprávy (pak je ale zase třeba, jak uvádí čl. 104 ústavy, aby ji vydalo v mezích své působnosti, která je stanovena zákonem). Zákonné zmocnění v tomto případě neexistovalo, tudíž zastupitelstvo nejednalo jako orgán přenesené působnosti. Ovšem i jako orgán samosprávy musí respektovat ustanovení čl. 2(4) Ústavy a čl. 2(3) Listiny, kde se shodně uvádí, že co není zákonem zakázáno, je dovoleno a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá = práva a povinnosti lze založit pouze na základě zákonného zmocnění, k čemuž zde ale nedošlo. Proto byla vyhláška ÚS zrušena.
  • Pl.ÚS 20/01
    • Návrh přednosty okresního úřadu v Kladně na zrušení vyhlášky obce Plchov = částečně vyhověno
    • ÚS zrušil jen některé části ustanovení vyhlášky, nezrušil tedy vyhlášku jako celek
    • Obec byla zákonem zmocněna k vybírání poplatků od majitelů psů, což mj. vyhláška také upravovala, v daném ustanovení se ale objevilo také konstatování, že za držitele psa je označován majitel bytu – ÚS konstatoval, že toto konstatování je zbytečné, ale nezrušil jej, jelikož ono ustanovení jako celek zavazovalo opravdu majitele psa a tato součást tohoto ustanovení nezakládala držiteli psa žádná práva ani povinnosti
    • - Problematika poplatků za zvláštní užívání veřejného prostranství: zákon sice zmocnil obec k tomu, aby tuto sféru upravila ve své vyhlášce, ovšem pokud jde o onen termín „zvláštní užívaní“, je v zákoně taxativně uvedeno, jakých případů se to týká. Vyhláška však přišla i s novým typem tohoto zvláštního užívání veřejného prostranství = “jakékoliv užívání bránící obecnému užívání”, obec tak reagovala na svůj vnitřní problém, kdy někteří obyvatelé začali hospodařit na pozemku, který primárně sloužil jako cesta. Protože zde Plchov vybočil ze svého zákonného zmocnění, byla tedy tato část ustanovení vyhlášky zrušena.

Prameny

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code