Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


3. Ústavní pořádek

  • pojem ústavní pořádek je českým unikátem - ani kategorie ústavních zákonů není běžná v Evropě
  • do roku 1992 se používal pro soubor právních předpisů ústavní síly ústavní řád
    • teoreticky slovakismus - právny poriadok = právní řád, kdežto v češtině pořádek znamená dodržování určitých pravidel (veřejný pořádek) nebo výsledek určitého uspořádání (kdežto ústavní pořádek je ve skutečnosti množinou)
    • ústavním základem první republiky postupně: o zřízení samostatného státu (11/1918 Sb.z.a n.), o prozatimní ústavě (37/1918) a zákon uvozující Ústavu (121/1920)
      • Ústava nebyla nikdy novelizována za 1. republiky, pouze doplněna několika ústavními zákony (např. o ochraně svobody osobní, domovní a tajemství listovního) + o státních hranicích)
    • během druhé republiky byly schváleny tři zásadní ústavní zákony: o autonomii Slovenské krajiny, Podkarpatské rusi (299 a 328/1938) a zmocňovací ústavní zákon (330/1938)
      • vláda v exilu vydávala i ústavní dekrety (10 z 44 londýnských) - např. o prozatímním výkonu moci zákonodárné, o obnovení právního pořádku (11/1944 - užit pojem obnovení právního pořádku, zde se jednalo o „úklid“ - výsledek uspořádání, nikoli množinu)
    • po roce 1945 - ústavní dekret o Prozatímním národním shromáždění (47/1945) a ústavní zákon o Ústavodárném národním shromáždění (65/1946 Sb.), následně se staly nejdůležitějšími Ústava schválená 9. května 1948 (150/1948 Sb.) a socialistická ústava z roku 1960 (100/1960 Sb.)
      • v letech 1968 - 1989 byly nejdůležitějšími ústavními zákony Ústava z roku 1960 (100/1960 Sb.), ú.z. o československé federaci (143/1968 Sb.) a ú.z. o postavení národností v ČSSR (144/1968 Sb.) vedle mnoha dalších
    • v letech 1989 - 1992 bylo přijato celkem 51 ústavních zákonů Federálním shromážděním, ČNR a SNR - např. vypuštění článku o vedoucí úloze KSČ (29.11.1989), ú.z. umožňující odvolávat poslance a na jejich místo kooptovat nové (od 23.1. do 31.3.1990), volný mandát, změna názvu státu, zrušení Národní fronty, o navrácení majetku KSČ a SSM lidu ČSFR, Listina, o ÚS, o referendu umožňující vystoupení, o dělení majetku České a Slovenské Federativní republiky (územní princip na nemovitost a příslušenství, podíl 2:1 - princip počtu obyvatel - v ostatních případech) či o zániku československé federace (25.11.1992)
  • pojem ústavní pořádek původně zmíněn pouze dvakrát (čl. 3 a 112), po euronovela osmkrát - např. čl. 87 odst. 1 písm. a), podle něhož ÚS rozhoduje o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem (původně ústavní zákon a mez. smlouvy o lidských právech a základních svobodách)
  • pozitivně vymezuje čl. 112 Ústavy:<blockquote> <align center>Článek 112</align>

(1) Ústavní pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony Národního shromáždění Československé republiky, Federálního shromáždění Československé socialistické republiky a České národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony České národní rady přijaté po 6. červnu 1992.

(2) Zrušují se dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České republiky.

(3) Ostatní ústavní zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy mají sílu zákona. </blockquote>

  • neuzavřený soubor všech platných ústavních zákonů - ústavní pořádek se rozšiřuje - Ústava však může být doplňována či měněna pouze ústavním zákonem (čl. 9 odst. 1)
  • další zmínka v Ústavě v čl. 3 - součástí ústavního pořádku je i Listina
  • pět základních oblastí (v současné době 27 ústavních zákonů):
    1. Ústava - 1/1993 Sb. - přijata 16.12.1992, účinná od 1.1.1993
    2. Listina základních práv a svobod - 2/1993 Sb. - přijata dříve Federálním shromážděním v lednu 1991, uvozovací ústavní zákon k Listině č. 23/1991 se stal běžným zákonem na základě odst. 3 čl. 112 Ústavy
      • na ústavní úrovni není označena za ústavní zákon - její ústavní síla dovozena ze skutečnosti, že je zařazena do ústavního pořádku (již čl. 3 Ú)
      • po 31.12.1992 však nemá nadústavní postavení (i výklad a užití ústavních zákonů muselo být v souladu s Listinou)
    3. ústavní zákony přijaté podle této Ústavy - z počátku dvě interpretace: ú.z. předvídané Ústavou (úprava názvu vyšších územních samosprávných celků - naplněn, o státním referendu - nenaplněn, o prozatimním Senátu - nikdy nebude naplněn) či přijaté procedurou podle Ústavy
      • 347/1997 Sb. o zřízení vyšších územně samosprávných celků a o změně Ústavy - výčet 13 krajů + hl.m. Praha
      • 69/1998 Sb. o zkrácení volebního období PSP
      • 110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR
      • 162/1998 Sb. kterým se mění Listina (čl 8 LZPS- zadržení z 24 hodin na 48)
      • 300/2000 Sb. kterým se mění Ústava a ú.z. o bezpečnosti ČR (související se vstupem do NATO, určité pravomoci svěřené vládě)
      • 176/2001 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků (přejmenování 4 krajů)
      • 395/2001 Sb. o změně Ústavy (euronovela - čl. 10 a) )
      • 448/2001 Sb. o změně Ústavy (novým hlavním cílem ČNB je péče o cenovou stabilitu)
      • 515/2002 Sb. o referendu o přistoupení ČR k EU a o změně Ústavy (ad hoc referendum, které by se dalo zopakovat nejdříve po dvou letech)
      • 319/2009 Sb. o změně Ústavy (možnost seberozpuštění PSP - čl 35 odst. 2 Ústavy)
      • 135/2011 Sb. o změně ú.z. o zřízení vyšších samosprávných celků (přejmenování na Kraj Vysočina)
      • 71/2012 Sb. kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky (přímá volba prezidenta)
      • ústavní zákon č. 98/2013 Sb., který nabyl účinnosti 1. června 2013. Jím byla po několika letech diskuzí omezena imunita poslanců, senátorů a soudců Ústavního soudu jen na dobu jejich madátu
    4. ústavní zákony upravující státní hranice - pouze změna, ne její vytyčení - proto nebylo potřeba ústavního zákonu v roce 1993, jelikož šlo pouze o generální vytyčení státních hranic, potřeba jej bylo až v roce 1997 při změně hranic
      • 102/1930 Sb. o úpravě st. hranic s Německem, Rakouskem a Maďarskem
      • 205/1936 Sb. o úpravě st. hranic s Německem
      • 62/1958 Sb. o konečném vytyčení st. hranic s Polskem
      • ú.z. ČNR č. 30/1974 Sb. a ú.z. č. 66/1974 Sb. o změně st. hranic s Rakouskem (ve federaci byly přijímány ústavní zákony o změně hranic jak každou republikou, tak federálně)
      • 121/1981 Sb. (ČNR) a 37/1982 Sb. o změnách st. hranic s Německem
      • 43/1988 Sb. (ČNR) a 169/1988 Sb. o změnách st. hranic na hraničních vodních tocích s Polskem
      • 74/1997 Sb. o změnách st. hranic se Slovenskem (Židlochovická smlouva)
      • 76/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Rakouskem (malá území na Vitorazsku, Valticku atp.)
      • 633/2004 Sb. o dílčí změně st. hranic s Německem
      • 235/2012 Sb., o dílčí změně st. hranic s Rakouskem
    5. ústavní zákony ČNR přijaté po 6. červnu 1992
      • 4/1993 Sb. o opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (pojistka přijata 15.12.1992, kdyby nebyla schválena ústava - obsahovala recepci právního řádu ČSFR) - pokud by Ústava přijata nebyla, řídila by se nezávislá ČR příslušnými ustanoveními federálních ústavních předpisů, zejména ustanoveními o postavení ČNR a vlády ČR
      • 29/1993 Sb. o některých dalších opatřeních souvisejících se zánikem ČSFR (převod soudců a prokurátorů)
      • svým obsahem i pojetím by oba ústavní zákony patřily do ustanovení přechodných a závěrečných Ústavy, pro svoji délku (a politické důvody) to však bylo nemožné
  • ústavní zákon o bezpečnosti ČR - 110/1998 Sb.
    • zvláštní nástroj k překonávání krizových situací a umožnění efektivního fungování státu během nich
    • dovoluje ukládat osobám mimořádné povinnosti a omezovat jejich určitá práva a svobody
    • stanovuje základní ústavní povinnost státu: „Zajištění svrchovanosti a územní celistvosti ČR, ochrana jejích demokratických základů a ochrana životů, zdraví a majetkových hodnot“
    • aplikuje se v případě ohrožení - dle intenzity může být vyhlášen nouzový stav, stav ohrožení státu nebo válečný stav - zveřejňuje se v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašují se stejně jako zákon
    • nouzový stav - v případě živelné pohromy, havárie či jiného značného ohrožení životů, zdraví, majetku nebo vnitřního pořádku a bezpečnosti
      • doposud vyhlášen dvakrát: v r. 2002 kvůli povodním a v roce 2007 kvůli orkánu Kyrill
    • stav ohrožení státu - v případě bezprostředního ohrožení svrchovanosti států, územní celistvosti nebo jeho demokratickcýh základů
    • lze prodloužit volební období nejdéle o šest měsíců, není-li umožněno konat volby (jedná se o nepřímou novelizaci Listiny, kde je prodloužení volebního období zakázáno, ale v případě nouzového stavu či stavu ohrožení státu by se řídilo tímto ústavním zákonem jakožto lex specialis), při rozpuštění PSP může zastupovat Senát při vyhlášování stavů
    • v případě dvou závažnějších lze zkrátit dobu potřebnou k přijetí vládního návrhu zákona teoreticky na čtyři dny (president nemá právo vrátit, nelze přijmout ústavní zákony)
  • nepřejaté ústavní zákony byly buďto a) zrušeny - derogovány (odst. 2) nebo b) pozbyly síly úst. zákonů - dekonstituovány (odst.3)
  • formální pojetí ústavního pořádku (všechny součásti mají stejnou právní sílu + lex posteriori derogat priori) vs. faktické pojetí (nejvýznamnější faktické postavení má Ústava a Listina)
  • nezměnitelné jádro Ústavy (materiální ohnisko ústavního pořádku) (čl. 9 odst. 2) specifikováno zvláště v nálezu Pl. ÚS 27/09 (318/2009 Sb.) - „kauza Melčák“
    • „především svrchovanost lidu a principy obsažené v čl. 5 a 6 Ústavy a přirozenoprávní ustanovení Listiny základních práv a svobod, která zakládají ústavní právo na odpor (čl. 23 Listiny) … základní principy volebního práva“
    • jiný z výkladů - předcházející články (1-9) jsou nezměnitelným jádrem Ústavy
    • materiální jádro ústavy v Německu i Rakousku ⇒ možnost rušit i ústavní zákony
    • Poukázání na skutečnost, že nezrušením tohoto ústavního zákona by došlo k precedensu, který by mohl mít za následek znepřehlednění právního řádu ČR, obdobná praxe fungovala i za Výmarské republiky, kdy se ustanovení Ústavy často prolamovaly speciálními ústavními zákony, což vedlo k labilitě této Ústavy.
  • čl. 9 odst. 2 je zmiňován i v nálezu Pl.ÚS 36/01 (403/2002 Sb.), z kterého vyplývá, že nelze zmenšovat ochranu lidských práv
    • „žádnou novelu Ústavy nelze interpretovat v tom smyslu, že by jejím důsledkem bylo omezení již dosažené procedurální úrovně ochrany základních práv a svobod.“

Problematika mezinárodních smluv o lidských právech a ústavním pořádku:

  • součástí ústavního pořádku podle ústavního soudu jsou i mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách
    • názory na jejich zarhnutí se liší; ÚS je do ústavního prořádku pro sebe zahrnuje, neznamená to však, že by se staly součástí ústavního pořádku podle čl. 112
  • před euronovelou v případě rozporu se zákonem se použily, byly přijímáné kvalifikovanou většinou a byly bezprostředně závazné
  • euronovela stanovila aplikační přednost všech mezinárodních smluv v případě rozporu se zákonem (čl. 10 Ú) a zrušila čl. 87 odst. 1 písm. a) a b), takže ÚS nemohl rozhodovat o zrušení právních předpisů pro jejich rozpor s lidskoprávní smlouvou
  • Ústavní soud judikoval (Pl. ÚS 36/01), že nelze omezit již dosaženou procedurální úroveň ochrany základních práv a svobod, a proto jsou mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách součástí ústavního pořádku: Ústavní zakotvení všeobecné inkorporační normy, a tím překonání dualistické koncepce vztahu práva mezinárodního a práva vnitrostátního, nelze interpretovat ve smyslu odstranění referenčního hlediska ratifikovaných a vyhlášených mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách pro posuzování vnitrostátního práva Ústavním soudem, a to s derogačními důsledky. Proto rozsah pojmu ústavního pořádku nelze vyložit toliko s ohledem na ustanovení § 112 odst. 1 Ústavy, nýbrž i vzhledem k ustanovení čl. 1 odst. 2 Ústavy a do jeho rámce zahrnout i ratifikované a vyhlášené mezinárodních smlouvy o lidských právech a základních svobodách.
  • s tímto názorem ÚS nesouhlasí např. Prof. Pavlíček
  • nezodpovězená otázka

Místo principů v ústavním právu

  • Principy v ústavním řádu jsou různého druhu a významu, zasahují do všech ústavou upravených oblastí- náleží k nim principy ideové, politické, organizační, právní a politickoprávní
  • Některé z těchto principů mají výlučně nebo převážně procesní povahu (v ústavním textu jsou pojmenovány jako principy, zásady, duchovní hodnoty, aj.)
  • Ústavní principy procesní povahy stanovují pravidla závazná pro zákonodárce, jak má podrobněji upravit vztahy a řízení v různých oblastech
  • Zdrojem ústavních principů musí být nositel moci ústavodárné, který je vyjadřuje v pozitivním právu, tedy v předpisech ústavního práva (mají – li být předpisy závazné, musí být součástí právního řádu)
  • př. v době války byla dekretální normotvorba zdůvodňována principem, že zdrojem veškeré moci je lid, který určuje i formy, jež mu umožňují v době ústavní nouze vést boj proti nacismu a zajistit tak obnovení podstatných, ústavou chráněných hodnot ve státě
  • Obsaženy hlavně v preambulích a základních ustanoveních Ústavy a Listiny
  • Principy: právní jistota, svrchovanost státu, správní soudnictví, neporušitelnost přirozených práv člověka, neporušitelnost práv občana, svrchovanost zákona, neznalost zákona neomlouvá, nepřípustnost retroaktivity atd.
  • Právní principy obsažené v ústavě jsou odrazem politického systému dané právní kultury, nejsou ani věcné, ani univerzální, mění se v prostoru a v čase
  • Právní principy mají různý stupeň obecnosti a dle toho jsou různě klasifikovány a hierarchicky řazeny (k nejobecnějším a základním principům patří např. v preambuli LZPS – neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona → všechny tyto principy mají v ústavním řádu ČR stejný právní význam a tutéž právní sílu → uvedené principy proto musí být podrobně vyjádřeny v právních normách dalších zákonů – ústavních i ostatních (zdůvodňují přijatou úpravu), nelze tyto principy klást proti sobě, ale je nutné je vykládat ve vzájemném souladu, pouze ústavodárce může změnit místo a význam těchto principů)
  • K významným procesním institutům patří počítání času – lhůty počítané v letech, měsících, dnech i hodinách → nález ÚS č. 30/1998 Sb - Pl. ÚS 33/1997 . : V systému psaného práva má obecné právní pravidlo charakter samostatného pramene práva pouze praeter legem = pokud psané právo nestanoví jinak → I v českém právu platí a je aplikována řada principů, které nejsou výslovně obsaženy v právních předpisech (neznalost práva neomlouvá, atd.)
    • Smyslem právního institutu lhůty je snížení entropie při uplatňování práv, resp. pravomocí, časové omezení nejistoty v právních vztazích (důležitá role zejm. v dokazování ve sporech), urychlení procesu rozhodování s cílem reálného dosažení zamýšlených cílů → myšlenkové konstrukce fikce stavění lhůty → vytvoření konstrukce reálně umožňující právo, resp. pravomoc v daném časovém limitu uplatnit.
  • Když dochází ke sporu o výklad nějakého ustanovení mezi subjekty aplikující Ústavu, je třeba tento spor řešit ve prospěch možnosti uplatnění ústavní pravomoci, jíž se dané ustanovení týká, čili z hlediska smyslu a účelu dotčeného právního institutu. (př. dělba moci mezi ústavními orgány v zákonodárném procesu)
  • Kontinentální právo je založeno na právu psaném, které bylo pokrokem z hlediska právní jistoty. I obecné principy, dnes označované za nepsané byly v psaném právu vyjádřeny a lze je z psaného práva abstrahovat

Prameny

  • Ústavní právo a státověda II.díl, Václav Pavlíček a kol. dotisk 2003
  • Komentář k Ústavě a Listině, Karel Klíma a kol., 2. vydání
  • Ústavní systém ČR, Gerloch, Hřebejk, Zoubek, 4. vydání
  • Ústava, přednášky z ÚP
  • semináře s Dr. Hřebejkem

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code