Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR

  • Činnost orgánů veřejné moci je třeba nejen právně regulovat, ale také usměrňovat je, aby respektovaly právní regulaci → k dosažení takového účinku je zapotřebí konkrétní jednání a rozhodování orgánů veřejné moci, resp. příslušných úředních osob a úst. činitelů, kontrolovat a dozorovat
  • ve vztahu k moci zákonodárné a soudní - kontrolu vykonává ÚS, k moci zákonodárné dále voliči ve volbách (viz také petiční činnost)
  • ve vztahu k moci výkonné - tato kontrola se rozpadá do dvou oblastí
    1. vykonávaná samotnou veřejnou správou
      • vnitřní - služební a instanční dohled
      • vnější - správní dozor, finanční kontrola aj.
    2. vykonávaná subjekty stojícími mimo veřejnou správu: Parlament, soudy, ÚS, NKÚ, Úřad pro ochranu osobních údajů, Veřejný ochránce práv, orgány státního zastupitelství (součástí moci výkonné; zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává dohled nad zachováváním zákonností v přípravném řízení; některé společné znaky s mocí soudní - jmenováni bez časového omezení, za podobných podmínek jako soudci, kárná odpovědnost, slib; soustava úřadů – okresní- krajské- vrchní- nejvyšší, viz zák. č. 283/1993 Sb. o státním zastupitelství, viz 19. Výkonná moc ČR )
  • dvě zásadní informace dle Hřebejka
    • dozor = dohlíží na zákonnost; kontrola = i na účelnost (nejen zákonnost)
    • dozor a kontrola nejsou uspořádány hierarchicky, netvoří soustavu. Kontrola je součástí jakékoliv řídící funkce („kdo řídí, ten také kontroluje“)

»»»nejvýznamnější instituce, které v ČR vykonávají KONTROLU««« → NKÚ; ÚS (182/1993 Sb.) – následná, incidentní, předběžná (čl. 87); Veřejný ochránce práv; Úřad pro ochranu osobních údajů; instituce veřejné správy uvnitř instituce, nadřízené vůči podřízeným institucím (instanční dohled), dozor v některých otázkách; Specializované orgány, u PS a Senátu např. kontrolní výbory, u zastupitelstev obcí a krajů kontrolní a finanční komise apod.

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)

  • hlava pátá, čl. 97 Ústavy ČR (č. 1/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů)
  • „4.pilíř demokracie“, zárodek možné moci kontrolní (ovšem není jediným jejím orgánem, viz dále), technicky vzato ovšem o moc nejde, neboť není nadán rozhodovacími pravomocemi, tj. není mocenským orgánem

Historie

  • od r.1866 v Rakousku působil Nejvyšší účetní dvůr, po vzniku Československa byl zřízen Nejvyšší účetní kontrolní úřad, jemuž byly po 2.sv. podrobeny NV, Národní pozemkový fond atd.
  • po Ústavě 9. května byl spolu se slovenským Nejvyšším kontrolním dvorem nahrazen Min.státní kontroly, tzn. spojení s VM, později propojení kontroly se statistikou a následně vytvořen nový model lidové kontroly, přičemž zanedlouho byla statistika od kontroly opět oddělena
  • se vznikem ČSSR začal fungovat Nejvyšší kontrolní úřad ČSR (volen ČNR), ovšem novela Ústavy nedovolovala samostatné kontrolní orgány republik, a tak byl vytvořen Výbor lidové kontroly ČSSR, tj. orgán celostátní správy, model byl nakonec přijat i v republikách a kromě Výboru fungovala i prokuratura
  • po listopadu 89´ byla v republikách nahrazena lidová kontrola ministerstvy kontroly a úz č.481/91 Sb. zřízen NKÚ, postavení, působnost a organizace dle č. 61/92 Sb. (takový org.měla pouze ČR, působil paralelně s min.kontroly), úz č. 481/91 Sb. byl nahrazen Ústavou ČR a prováděcím zák. č.166/93 Sb. o NKÚ, rušícím předešlé

Charakteristika

  • nezávislý (není konstruován v rámci žádné z mocí, je upraven v Ústavě v 1 článku a zároveň v jedné samostatné hlavě), jeho kontrola je z materiálního hlediska správní činností, ale z formálního hlediska nejde o výkon působnosti správního úřadu, NKÚ není ústředním správním úřadem a oprávnění vlády řídit činnost ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy se na něj nevztahuje
    • NKÚ je vázán celým právním řádem a jeho funkcionářům není přiznáno ústavní oprávnění odmítnout uplatnění podzákonného právního předpisu, pokud dle jeho názoru odporuje zákonu, ani oprávnění navrhnout ÚS zrušení zákona pro jeho odpor ústavnímu zákonu x to nepodlamuje nezávislost NKÚ, protože jeho kontrolní závěry nejsou soudními či správními rozhodnutími, jimiž by se přímo zasahovalo do subjektivních práv kontrolovaných osob
  • autonomní (v ČR není vytvořena soustava kontrolních orgánů, není nikomu podřízen ani nadřízen) orgán
  • vykonávající kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu (i z hlediska hospodárnosti, účelnosti, tj. materiální stránky)
  • další záruky nezávislosti NKÚ, resp. jeho funkcionářů, na VM
    1. prezident a viceprezident jmenováni prezidentem republiky na návrh PS + 15 členů NKÚ volí PS na návrh prezidenta (více viz níže)
    2. o kárných proviněních rozhoduje Kárná komora NKÚ (složena z předsedy - prezident NKÚ, popř. viceprezident, pokud jde o kárné řízení proti prezidentovi NKÚ, a dvou dalších členů, které jmenuje předseda NS ze soudců tohoto soudu), v řízení před Komorou se postupuje dle kárného řádu, který schvaluje Kolegium NKÚ, o odvolání proti rozhodnutí Kárné komory rozhoduje přímo NS, odpovědnost vice/prezidenta či člena Úřadu za kárné provinění zaniká, uplynul-li od jeho spáchání jeden rok
    3. plat, další plat, náhrada výdajů a naturální plnění (stanoveno zákonem č. 236/1995 Sb.)
    4. prezident KNÚ se smí účastnit schůzí PS, Senát a jejich orgánů, pokud jsou projednávány návrhy a stanoviska předložená NKÚřadem x nemá právo účastnit se schůzí vlády
    5. NKÚ má ve státním rozpočtu samostatnou rozpočtovou kapitolu, její návrh vypracuje NKÚ po projednání s M. financí, pokud vláda nesouhlasí s předloženým návrhem, rozhodne o číselných údajích na žádost vlády rozpočtový výbor PS, M. financí nemůže NKÚ svým jednostranným opatřením odejmout jeho majetek
    6. hospodaření NKÚ s majetkem státu kontroluje PS (či orgán, který si pro tento účel zřídila/pověřila)

Organizace

  • zákon o NKÚ zavedl složitou organizační soustavu a jménem úřadu tak jedná několik právně rovnocenných orgánů NKÚ
    1. v čele je prezident - řídí NKÚ, jedná jeho jménem navenek, předsedá Kolegiu NKÚ a Kárné komoře NKÚ, dnes je jím Ing. Miloslav Kalapřed ním Ing. František Dohnal, odsouzený za trestný čin
    2. dále viceprezident - zastupuje prezidenta, samostatně vykonává některé pravomoci, které mu svěřil organizační řád NKÚ
      • oba jsou jmenováni prezidentem rep. bez kontrasignace (dle čl. 62) na návrh PS (čl. 97) na 9 let; prezident je na návrh PS může i odvolat (to stanoveno až v zákoně) - dle čl. 63(2) s kontrasignací
    3. Kolegium - prezident + viceprezident + všichni členové NKÚ, rozhoduje o plánu kontrolní činnosti a o výroční zprávě NKÚ, o námitce podjatosti uplatněné vůči členovi NKÚ
    4. senáty - složeny z 3 či více členů, schvalují kontrolní závěry v jejich působnosti
      • NKÚ pracuje jak v Kolegiu, tak v senátech
    5. jednotliví členové NKÚ - pokud v některých případech rozhodují jako odvolací orgány či o námitce podjatosti vůči kontrolorovi
    6. Kárná komora - předsedou prezident NKÚ, 2 soudci NS, její rozhodnutí může přezkoumat, popř. zrušit jen NS na základě odvolání
  • vnitřní pořádek upravuje - organizační řád (ten schvaluje prezident NKÚ po projednání návrhu v Kolegiu), JŘ Kolegia, senátů, kárný řád
  • z personálního hlediska NKÚ tvoří
    1. 15 členů kromě prezidenta a viceprezidenta, které volí PS na návrh prezidenta NKÚ; mohou být členy pol.strany, avšak ne jejími funkcionáři; funkce člena je bez časového omezení, zaniká: doručením rezignace PS, dosažením věku 65 let, odvoláním PS na návrh Kárné komory, omezením či odnětím způsobilosti k právním úkonům, odsouzením za úmyslný trestný čin x zánik fce viceprezidenta: uplynutím funkčního období, rezignací, právní mocí soudního rozsudku, kterým byli zbaveni způsobilosti k pr. úkonům, či jim byla tak omezena, či jím byli odsouzeni pro trestný čin, odvoláním (návrh podává PS, ta jej smí podat, pokud vice/prezident nevykonávají svou fci po dobu delší než 6 měsíců, či na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory, kdy se dopustili závažného či opakovaného kárného provinění a za to jim bylo uloženo kárné opatření ve formě odvolání z fce), viz 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR
    2. kontroloři, kteří jsou pracovníky NKÚ
    3. dva soudci NS, kteří byli jmenováni členy Kárné komory NKÚ

Působnost a pravomoci

  • kontrola
    1. hospodaření se státním majetkem a vybíranými finančními prostředky x vyjma samosprávy → kraje a obce disponují v rámci samosprávy vlastním majetkem, musí však zřizovat u zastupitelstev povinně kontrolní a finanční výbor a zároveň jsou podřízeny dozoru Min.vnitra ve věcech vydávání obecně závazných vyhlášek a musí respektovat zásah státní moci do činnosti samosprávy za účelem ochrany zákona, pakliže byl proveden způsobem stanoveným zákonem; s majetkem státu hospodaří zejména organizační složky státu a dále státní organizace, které jsou PO (např. státní podniky)
    2. státního závěrečného účtu - obsahuje údaje o výsledcích rozpočtového hospodaření uplynulého rozpočtového roku, zejména o skutečných příjmech a výdajích, jeho návrh předkládá vláda PS, která o se o něm usnáší ve formě prostého usnesení (ne zákonem), NKÚ předkládá své stanovisko k tomuto návrhu
    3. plnění státního rozpočtu - státní rozpočet obsahuje očekávané příjmy (např. z daní a poplatků), ale i odhadované výdaje státního rozpočtu v rozpočtovém roce a financující položky, jako souhrn zahrnuje zákon o st. rozpočtu, rozpis ukazatelů st. rozpočtu, podrobné rozpočty organizačních složek státu a změny těchto dokumentů, návrh zákona o st. rozpočtu předkládá vláda PSněmovně, ta jediná se o něm usnáší; toto plnění zahrnuje nejen tvorbu, ale i použití prostředků st. rozpočtu
    4. hospodaření ČNB - jen pokud jde o výdaje na pořízení majetku a výdaje na její provoz
    5. hospodaření s prostředky poskytnutými ze zahraničí a s těmi, za něž převzal stát záruky
    6. vydávání a umořování státních cenných papírů
    7. zadávání státních zakázek
  • s aktivním přístupem NKÚ k zajištění nápravy se v zák. o NKÚ nepočítá – NKÚ tedy působí silou své autority
  • NKÚ nemůže vydávat pr. předpisy, ale na žádost PS, Senátu nebo jejich orgánů se vyjadřuje k jejich návrhům, zejména, pokud se týkají oblasti jeho působnosti
  • výkon působnosti NKÚ
    • osobní působnost se vztahuje na osoby fyzické, právnické, organizační složky státu, ČNB s výjimkou činností jí vykonávaných při zabezpečování jejích hlavních cílů
    • kontrolní činnost vykonávají členové Úřadu a kontroloři na základě písemného pověření prezidenta Úřadu, nebo jím pověřeného člena Úřadu
    • při kontrole Úřad prověřuje, zda kontrolované činnosti jsou v souladu s právními předpisy → formální hledisko + posuzuje účelnost a hospodárnost → materiální hledisko
    • zjišťované skutečnosti podléhají kontrole Úřadu bez ohledu na druh a stupeň utajení
    • nejde zde o rozhodování o právech a povinnostech osob, neuplatňuje se tedy správní řád x výjimkou je postup při rozhodování o správním deliktu, pokud kontrolovaná osoba neposkytla NKÚ povinnou součinnost, takové FO lze uložit pokutu do 50 000 Kč (v tomto případě NKÚ výjimečně vystupuje jako orgán veřejné správy, takže toto jeho rozhodnutí může být přezkoumatelné správním soudnictvím)
    • vydává Věstník 4x ročně, ten obsahuje zejména
      1. kárný řád
      2. plán kontrolní činnosti - schvalován kolegiem, vymezuje kontrolní akce v následujícím rozpočtovém roce, obsahuje zejména předmět a cíle kontroly a označení kontrolovaného orgánu, časový plán, člena Úřadu, který vypracovává kontrolní závěr, nebo orgán Úřadu, který schvaluje kontrolní závěr + složení senátu Úřadu, byl-li zřízen; podněty mohou podávat i PS, Senát, jejich orgány či vláda
      3. výroční zprávu - obsahuje zhodnocení, jak byl splněn plán kontrolní činnosti, prezident NKÚ ji předkládá kolegiu ke schválení, poté se předkládá pro informaci Poslanecké sněmovně, Senátu a vládě do dvou měsíců po skončení rozpočtového roku
      4. závěry - jsou výsledkem kontroly, tj. písemné zprávy obsahující shrnutí a vyhodnocení skutečného stavu věci, jsou schvalovány příslušným senátem NKÚ (pokud to není vyhrazeno kolegiu), neuveřejňují se ty závěry, které obsahují utajované informace, zasílají se neprodleně PS, Senátu, vládě a na jejich žádost ministerstvům, ale i ČNB (je-li kontrolovanou osobou)

Zahraniční kontrolní orgány

  • obdobnými orgány jsou fr. a něm. Účetní dvůr, ale také nadstátní Účetní dvůr EU (reviduje účty EU, počet členů dle počtu států, jsou v postavení soudců)
  • NKÚ je členem Mezinárodní organizace nejvyšších kontrolních a účetních úřadů (INTOSAI), nevládní organizace napojené na OSN se sídlem ve Vídni, činnost dle Limské deklarace

Veřejný ochránce práv (VOP)

  • v Ústavě ČR zakotven není (nejedná se o 4. moc, proto ústavní formulace není nutná), česká verze „ombudsmana“

Historie

  • komplikovaná geneze, počátek již v polistopadovém Československu, byl přijat zák. č. 540/90 Sb. o Generálním inspektorovi ozbrojených sil, na nějž se příslušníci ozbrojených sil obraceli mimo služební postup ve věcech lidské důstojnosti a občanských práv, a ježto byl oprávněn iniciovat nápravu, ale nemohl měnit předpisy, nakonec Federálním shromážděním nezvolen
  • v letech 1995-96 byly podávány návrhy zákonů o vzniku takové funkce, ale až r.1999 byl schválen návrh zák. o VOP č. 349/99 Sb. a dále přijata příloha 18/2000, kterou se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona a nařízení vlády 165/2000 o některých opatřeních k provedení zákona; r.2000 byl zvolen 1.VOP (JUDr. Otakar Motejl)
  • dnes je VOPem Anna Šabatová

Charakteristika

  • instituce, sídlem v Brně, která působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí uvedených v zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k ochraně práv a svobod (§1 zák.), ovšem původním účelem instituce VOP byla zejména ochrana před „maladministration” („špatnou správou”), byrokracií, necitlivými postupy úředníků atd., neboť ochrana LP spadá spíše do působnosti ÚS; ústavní regulace VOP není nutná, protože tento orgán nedisponuje samostatnou mocenskou pravomocí, spíše jde o zefektivnění kontrolních fcí ZM vůči VM
  • VOP je volen PS na 6let z kandidátů, které po dvou navrhuje prezident rep. a Senát (mohou být i kandidáti společní), nejvíce na dvě bezprostředně po sobě jdoucí funkční období (§2), pasivní volební právo je stejné jako do Senátu, VOP může mít zástupce (ten ho v jeho nepřítomnosti zastupuje v plném rozsahu, jinak ho ochránce může pověřit výkonem části své působnosti)
  • funkci VOP vykonává nezávisle a nestranně, zárukou tohoto je zakotvení imunity (trestní imunita, nelze jej stíhat bez souhlasu PS, pokud jej PS odepře, je trestní stíhání do skončení funkčního období ochránce vyloučeno - §7) a taxativní výčet důvodů ztráty funkce (uplynutím funkčního období; pravomocným odsouzením za TČ; ztrátou volitelnosti; inkompatibilitou funkcí a rezignací (§6))
  • inkompatibilita funkce VOP s funkcí
    1. prezidenta rep.
    2. poslance/senátora
    3. soudce
    4. funkcí ve veřejné správě
    5. výdělečnou činností, výjimkou je disponování s vlastním majetkem a pedagogická, vědecká atd. činnost, není-li to kontraproduktivní činnosti VOP
    6. členstvím v politické straně či hnutí (§3)
  • za výkon své fce odpovídá PS

Působnost a pravomoci

  • VOP jedná z podnětu FO, PO, z vlastní iniciativy, Parlamentu (specifikum ČR),resp. jeho členů (§11)
  • do působnosti VOP spadá
    • ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu + správní úřady jim podléhající
    • ČNB, pokud působí jako správní úřad
    • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
    • orgány územních samosprávných celků při výkonu státní správy
    • Policie ČR
    • Armáda ČR
    • Hradní stráž
    • Vězeňská služba ČR
    • zařízení, ve kterých se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nabo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence
    • veřejné zdravotní pojišťovny
  • nespadá (toto je uvedeno explicitně v zákoně): Parlament, prezident, vláda, NKÚ, zpravodajské služby ČR, orgány činné v trestním řízení, st. zastupitelství a soudy (s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů)
  • šetření VOP
    1. předběžná analýza věci, tj. zda spadá do působnosti VOP, byla-li dodržena lhůta max. 1 rok od vydání napadeného aktu,zda věc není předmětem soudního jednání atd.; pokud věc do působnosti VOP nespadá nebo se netýká toho, kdo návrh na šetření podal, tak VOP věc obligatorně odloží x v ostatních případech (např. při uplynutí jednoroční lhůty) však může využít i své diskreční pravomoci a zvážit, zda věc prošetří
    2. neshledá-li žádný důvod k nezabývání se podnětem, tak zahájí vlastní šetření, to vede za využití svých vyšetřovacích oprávnění (právo vstupu, vyžadovat informace, písemnosti, stanovisko k věci dle §15, orgány tyto poskytují v mezích své úřední moci)
    3. je-li výsledek negativní (VOP nezjistil porušení předpisů či jiná pochybení), sdělí toto stěžovateli a úřadu, je- li pozitivní, postupuje se dle zásady adiatur et altera pars, obeznámí úřad a ten se má do 30 dnů vyjádřit a má učinit náležitá opatření, pokud tak neučiní (nebo neučiní dostatečně), zašle VOP úřadu a stěžovateli své závěrečné stanovisko s návrhem opatření k nápravě, nicméně toto má pouze iniciační charakter, přímo ovlivňovat a zasahovat do činnosti úřadu VOP nemá právo, avšak je autoritou
    4. neproběhla-li ani poté náprava, VOP vyrozumí nadřízený úřad a eventuálně věc zveřejní
    5. nedojde-li ani tehdy k náležité nápravě, VOP již podá zprávu PS dle §24 odst. 1 písm. b
  • jiná oprávnění a povinnosti
    1. doporučení k úpravě právního řádu i vnitřních předpisů za využití poznatků ze šetření, úřad do 60 dní sdělí své stanovisko
    2. návrh na zahájení řízení o zrušení jiného pr. předpisu pro rozpor se zákonem či úst. pořádkem, ÚS se musí tímto návrhem zabývat, viz 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním
    3. s předešlým souvisí i možnost účastnit se řízení o zrušení jiného pr. předpisu u ÚS, ačkoli neprobíhá na jeho návrh, viz 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním
    4. je oprávněn navrhnout nejvyššímu st. zástupci podání žaloby k ochraně veřejného zájmu
    5. od roku 2006 vykonává dohled nad dodržování práv osob omezených na svobodě → provádí systematické preventivní návštěvy zařízení, kde jsou nebo mohou být osoby drženy na základě rozhodnutí či příkazu orgánu veřejné moci (např. soudu) nebo z důvodu závislosti na poskytované péči (především z důvodu věku, zdravotního stavu, sociální situace atp.), jde například o policejní cely, věznice, azylová zařízení, léčebny dlouhodobě nemocných, zařízení pro seniory, psychiatrické léčebny, zařízení ústavní výchovy aj.
    6. v roce 2008 získal ochránce zvláštní oprávnění v oblasti státní správy soudnictví – právo navrhovat zahájení kárných řízení proti předsedům a místopředsedům soudu v případě, že porušují povinnosti spojené s výkonem jejich funkcí
    7. schválením antidiskriminačního zákona v roce 2009 se ochránce stal orgánem pomáhajícím obětem diskriminace
    • VOP nemůže podat ústavní stížnost na základě podnětu stěžovatele! (může např. v Portugalsku, tam totiž nelze podat individuální úst. stížnost jednotlivcem)

Postavení

  • není podřízený Parlamentu, ale PS podává souhrnnou zprávu o své činnosti za uplynulý 1x ročně (do 31. 3.), minimálně 1x za 3 měsíce jí informuje o své činnosti, může jí doporučit přijetí/změnu/zrušení určitého předpisu, přičemž PS většinou projedná tyto za jeho oprávněné účasti
  • existuje zde komplementarita, vedle sebe existuje jak ombudsman, tak orgány soudní ochrany - správní a ústavní soud (pozn. jejich nálezy mají závazný charakter, ovšem proces je pomalejší a finančně náročnější)
  • prokuratura u nás za minulého režimu kontrolovala moc výkonnou, někdy bývá nesprávně označována za instituci ombudsmanského charakteru, ale měla jiné znaky: stranictví, centralistická instituce s širokým vertikálním členěním, autonomní vůči jiným složkám dělby moci, zastávala protiřečící si funkce: státní žalobce v trestních věcech X ochránce lidských práv

Úřad pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ)

  • v Ústavě ČR zakotven není
  • vznikl na základě § 2 zák. č.101/2000 Sb. o ochraně osobních údajů a změně některých zákonů, sídlí v Praze; jedná se o nezávislý orgán, řídící se pouze zákony a jinými pr. předpisy, zasahovat do jeho činnosti je možné jen na základě zákona; je samostatným subjektem, někdy je řazen mezi nezávislé správní úřady
  • má rysy ombudsmana speciálního, a to zejména ve svém postavení, ustavení předsedy a tzv. inspektorů (jmenováni prezidentem republiky na 5 předseda a 10let inspektoři, a to na návrh Senátu, viz 21. Pravomoci prezidenta republiky) a působnosti, do ní totiž spadají znaky „ombudsmanské instituce”, jako
    1. přijímání podnětů a stížností občanů na porušení zák. č. 101/2000 Sb.
    2. vydávání veřejné výroční zpráva o činnosti
    3. poskytování konzultací v oblasti ochrany osobních údajů (atd., viz zákon)
  • prostředky na výdaje čerpá ze samostatné kapitoly st. rozpočtu
  • zaměstnanci Úřadu jsou předseda, inspektoři a další zaměstnanci, kontrolní činnost Úřadu provádějí inspektoři a pověření zaměstnanci
  • předsedou Úřadu může být jmenován pouze občan České republiky, který je způsobilý k právním úkonům, je bezúhonný a jeho znalosti, zkušenosti a morální vlastnosti jsou předpokladem, že bude svoji funkci řádně zastávat a má ukončené vysokoškolské vzdělání; u inspektora obdobné, v jeho případě ale zákon uvádí ukončené odborné vysokoškolské vzdělání
  • s výkonem funkce předsedy, ale i inspektora je neslučitelná funkce poslance nebo senátora, soudce, státního zástupce, jakákoliv funkce ve veřejné správě, funkce člena orgánů územní samosprávy a členství v politických stranách a hnutích
  • kontrolní činnost Úřadu se provádí na základě kontrolního plánu nebo na základě podnětů a stížností

§ 2 zákona č. 101/2000 Sb.

(2) Úřadu jsou svěřeny kompetence ústředního správního úřadu pro oblast ochrany osobních údajů v rozsahu stanoveném tímto zákonem a další kompetence stanovené zvláštním právním předpisem, mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu, a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství.

3) Úřad vykonává působnost dozorového úřadu pro oblast ochrany osobních údajů vyplývající z mezinárodních smluv, které jsou součástí právního řádu.

§ 29

(1) Úřad

a) provádí dozor nad dodržováním povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů,

b) vede registr zpracování osobních údajů,

c) přijímá podněty a stížnosti na porušení povinností stanovených zákonem při zpracování osobních údajů a informuje o jejich vyřízení,

d) zpracovává a veřejnosti zpřístupňuje výroční zprávu o své činnosti,

e) vykonává další působnosti stanovené mu zákonem,

f) projednává přestupky a jiné správní delikty a uděluje pokuty podle tohoto zákona,

g) zajišťuje plnění požadavků vyplývajících z mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána, a z přímo použitelných předpisů Evropských společenství,

h) poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů,

i) spolupracuje s obdobnými úřady jiných států, s orgány Evropské unie a s orgány mezinárodních organizací působícími v oblasti ochrany osobních údajů. Úřad v souladu s právem Evropských společenství plní oznamovací povinnost vůči orgánům Evropské unie.

Česká národní banka (ČNB)

  • hlava šestá, čl. 98 Ústavy ČR (č. 1/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů)

Charakteristika

  • ústřední banka státu, vzniklá rozdělením Státní banky československé; hl.cílem její činnosti je péče o cenovou stabilitu; její postavení, působnost, organizaci stanoví zák. ČNR č.6/93 Sb. o ČNB, existují další zákony, které se jí zabývají: zákon o bankách, devizový zákon, zákon o dluhopisech, zákon o účetnictví, zákon o pojišťovnictví atd.
  • vůči ostatním ústavním orgánům státu je orgánem sui generis, neboť jejím prostřednictvím se nenaplňuje st. moc (a Ústava něco jako „moc bankovní” „moc finanční” nezná)
  • právnická osoba s postavením veřejnoprávního subjektu, se sídlem v Praze (zde je její ústředí, dále má ČNB pobočky a organizační jednotky), nezapisuje se do obchodního rejstříku
  • má trojí postavení
    1. jako ústřední/centrální/emisní/cedulová banka - určuje měnovou politiku, vydává oběživo, je partnerským orgánem ostatních ústavních orgánů, musí spolupracovat s ústředními bankami jiných států a orgány dohledu nad finančními trhy jiných států; vykonává dozor nad celým bankovním sektorem - nad ostatními bankami, je první bankou, tzv. bankou bank; zastupuje stát v mezinárodních bankovních institucích
    2. jako správní úřad - vykonává bankovní dohled nad bankami, pobočkami zahraničních bank, spořitelnami a úvěrními družstvy, institucemi elektronických peněz…a nad bezpečným fungováním bankovního systému, nad obchodníky s cennými papíry, emitenty cenných papírů, investičními společnostmi a fondy, organizátory trhů atd.
    3. jako podnikatel v oblasti bankovnictví - vede účty bank a přijímá jejich vklady, může od bank kupovat, popř. jim prodávat směnky, st.dluhopisy či jiné cenné papíry se st. zárukou a může bankám poskytnout úvěr, vede evidenci cenných papírů vydávaných ČR
  • může vydávat vyhlášky, ty se zveřejňují ve Sbírce zákonů, také může vydávat opatření jako interní akty, je-li k tomu zákonem zmocněna, ta se zveřejňují ve Věstníku ČNB (zde se mohou zveřejňovat i úřední sdělení)

Působnost

  • za účelem naplnění hl.cíle: určuje měnovou politiku; vydává bankovky a mince (monopol ČNB); řídí peněžní oběh, platební styk, zúčtování bank a pečuje o jejich plynulost, hospodárnost, podílí se na zajištění bezpečnosti platebních systému a na jejich rozvoji; vykonává bankovní dohled nad činností bank, poboček zahraničních bank v ČR, pečuje o bezpečnost a účelnost bankovního systému ČR; další činnosti dle zák. o ČNB, č. 21/92 Sb. o bankách, devizového zák. apod.;
  • dále - stanoví úrokové sazby, rámce, splatnosti atd. obchodů; vede účty bank, přijímá jejich vklady; dává do prodeje dluhopisy dle zák. o dluhopisech č. 530/90 Sb.; obchoduje s cennými papíry; vyhlašuje režim kurzu koruny k cizím měnám a vyhlašuje tento (výlučně ČNB); spravuje měnové rezervy ve zlatě a devizových prostředcích a disponuje s nimi, další pravomoci v devizovém hospodářství

Organizace

  • nejvyšším řídícím org. je Bankovní rada o sedmi členech (členy jsou guvernér, 2 viceguvernéři a další 4 členové), jmenuje je prezident rep. na šest let (lhůta je individuálně určena pro každého člena Rady), guvernérem je dnes jím Ing. Miroslav Singer, Ph.D., více viz 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR
  • Bankovní rada schvaluje svůj JŘ a rozpočet, určuje měnovou politiku a nástroje pro její uskutečňování, stanoví zásady činnosti a obchodů ČNB, stanoví druhy fondů ČNB, uděluje souhlas k podnikatelské činnosti zaměstnanců ČNB, rozhoduje o rozkladech proti rozhodnutím ČNB v prvním stupni
  • rada je úsnášeníschopná, je-li přítomen guvernér (či jím pověřený předsedající viceguvernér) a další tři členové
  • guvernér jedná jménem ČNB navenek a předsedá jednání Bankovní rady
  • roku 2006 novelou zákona byl vytvořen výbor pro finanční trh jako poradní orgán B. rady (nahradil tak zrušenou Komisi pro cenné papíry)

Vztah k ostatním orgánům a veřejnosti

  • Ústava expressis verbis ČNB nepřiznává nezávislost, připouští, že do činnost ČNB zasahovat lze, ALE JEN na základě zákona (či jiného právního předpisu se silou zákona), i úprava v samostatné hlavě poukazuje na určité autonomní postavení ČNB v ústavním mechanismu ČR, Ústava naznačuje pouze vztah s prezidentem, až zákon o ČNB pak stanoví, že banka a její rada nesmějí při plnění své fce přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta, Parlamentu, vlády, správních úřadů ani od jakéhokoliv jiného subjektu (nicméně je tímto zákonem jen stanovena nezávislost na pokynech těchto subjektů, nikoliv přímo na oněch úst. orgánech)
  • na všechny bankovní operace ČNB se vztahuje bankovní tajemství, zaměstnanci ČNB jsou povinni zachovávat mlčenlivost o služebních věcech (a to i po skončení pracovněprávního vztahu), mlčenlivosti je maximálně možné zproštit z důvodu veřejného zájmu guvernérem

Vůči prezidentu

  • prezident jmenuje členy Bankovní rady dle čl. 62 písm. k), ale Ústava nenaznačuje proceduru jmenování, ani součinnost jiných ústavních orgánů při tomto jmenování, toto jmenování nepodléhá kontrasignaci, výklad tohoto článku se ale roku 2000 ukázal nejasný (má prezident pouze určit členství osob v Bankovní radě, či může bez kontrasignace i rozhodnout, kdo bude v Radě zastávat funkci guvernéra a viceguvernéra, nebo jde sice o prezidentovu kompetenci, která není výslovně stanovena Ústavou a je stanovena až zákonem, takže je k ní potřeba kontrasignace?) → nález ÚS č. 285/2001 Sb. - jmenuje guvernéra a viceguvernéry bez kontrasignace (ÚS tak dovodil z výkladu Ústavy, zákona i ústavní zvyklosti)
  • prezident člena Rady odvolá při vzniku inkompatibility či pokud by člen přestal splňovat podmínku bezúhonnosti, také pokud by byl zbaven způsobilosti k pr. úkonům (či by mu byla omezena), dále nevykonává-li fci déle než 6 měsíců, zde jde o pravomoc dle čl. 63 odst. 2, tudíž toto jeho rozhodnutí kontrasignaci k platnosti vyžaduje

Vůči Parlamentu ČR

  • ČNB je povinna 2x/rok podávat zprávu o měnovém vývoji PS (k projednání), též se sněmovna může usnést na tom, že ČNB předloží mimořádnou zprávu o měnovém vývoji, dále PS může žádat doplnění takových zpráv
  • min. jedenkrát ročně je povinna podávat PS zprávu o finanční stabilitě (k informaci)
  • každoročně předkládá PS, Senátu a vládě zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem (k informaci)
  • předkládá PS roční zprávu o výsledku svého hospodaření (k projednání), PS ji může schválit, vzít na vědomí nebo odmítnout (s tím zákon nespojuje žádné právní důsledky), dále jí ČNB předkládá schválenou a auditorem ověřenou účetní uzávěrku

Vůči vládě

  • nemá právo zákonodárné iniciativy, takže návrhy zákonných úprav (v oblasti měny, peněžního oběhu, trhu, platebního styku; spolu s ministrem financí návrhy o devizovém hospodářství a regulaci vydávání elektronických peněz) předkládá vládě a ta je může předložit PS jako svůj návrh zákona
  • vládě předkládá zprávu o výkonu dohledu nad finančním trhem (stejně jako PS a Senátu, viz výše)
  • ČNB a vláda se vzájemně informují o zásadách a opatřeních měnové a hospodářské politiky
  • zaujímá stanovisko k návrhům předkládaným vládě, které se dotýkají působnosti ČNB
  • plní poradní fci vůči vládě v záležitostech měnové povahy a finančního trhu
  • zasedání Bank. rady se může účastnit s poradním hlasem ministr financí či jiný pověřený člen vlády, guvernér či jím určený viceguvernér je zas oprávněn s poradním hlasem se účastnit schůze vlády, guvernér je zván i na schůze Bezpečnostní rady
  • ministr financí po dohodě s Bank. radou určuje 1 či více auditorů, kteří ověří účetní závěrku ČNB

Vůči NKÚ

  • NKÚ vykonává kontrolu hospodaření ČNB v oblasti výdajů na pořízení majetku a výdajů na provoz ČNB
  • »»» příklad instituce, která v ČR vykonává DOZOR ««« → státní zastupitelství

Státní zastupitelství

hlava třetí, čl.80 Ústavy ČR (č. 1/1993 Sb. ve znění pozdějších předpisů)

  • bývá považováno za součást justice (soudní moci), tedy v podobném postavení jako soudy, podle české Ústavy i podle judikatury Ústavního soudu je však součástí moci výkonné. Postavení, působnost, vnitřní vztahy, organizaci a správu státního zastupitelství upravuje zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, s jeho nabytím účinnosti soustava státního zastupitelství nahradila dosavadní prokuraturu České republiky

Charakteristika

  • soustava státních úřadů, které jsou určeny k zastupování státu při ochraně veřejného zájmu ve věcech svěřených zákonem do působnosti státního zastupitelství

Organizace

  • skládá se ze státních zástupců, které jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce (nejvyššího státního zástupce jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti) či bezprostředně nadřízeného vedoucího st. zástupce, v čele státního zastupitelství stojí jeden vedoucí státní zástupce, jehož pojmenování se odvíjí od stupně státního zastupitelství
  • Sídla státních zastupitelství a obvody jejich územní působnosti se shodují se sídly a obvody českých soudů, přičemž každé státní zastupitelství je zásadně příslušné k zastupování státu u soudu, u něhož toto státní zastupitelství působí
  • Nejvyšší státní zastupitelství se sídlem v Brně (členem Eurojustu)
  • dvě vrchní státní zastupitelství (Praha, Olomouc)
  • osm krajských státních zastupitelství(2 v Praze)
  • 86 okresních státních zastupitelství (u pražských obvodních soudů 10 obvodních státních zastupitelství a u Městského soudu v Brně městské státní zastupitelství)
  • zřizovány i pobočky
  • v roce 2011 bylo nicméně naplánováno vrchní státní zastupitelství zrušit a nahradit je specializovanou skupinou 20–40 státních zástupců zaměřených především na boj s korupcí
  • vztahy v soustavě státního zastupitelství jsou založeny na základě omezené nadřízenosti a podřízenosti, dohled bývá rozlišován na vertikální, který je vykonáván mezi různými stupni státních zastupitelství, a horizontální, který je vykonáván uvnitř jednotlivých státních zastupitelství, tedy ze strany vedoucího státního zástupce či jím pověřeného státního zástupce vůči jednotlivým státním zástupcům daného státního zastupitelství
  • výsadní postavení nejvyššího státního zástupce: ke sjednocení a usměrnění postupu státních zástupců při výkonu jejich působnosti může vydávat pokyny obecné povahy, které jsou závazné jak pro všechny státní zástupce, tak i pro další zaměstnance státního zastupitelství; ke sjednocení výkladu zákonů a dalších právních předpisů může vydávat výkladová stanoviska, která sice formálně nejsou bezprostředně závazná a mají pouze doporučující charakter

Působnost

  • těžiště působnosti spočívá v plnění role orgánu veřejné žaloby v trestním řízení a dalších úkonů vyplývajících z trestního řádu (zejména výkon dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení trestním, účast v hlavním líčení a veřejném zasedání konaných soudem), státní zastupitelství dále působí v jiných řízeních (v občanskoprávním řízení a správním soudnictví), vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení a ochranná nebo ústavní výchova

Prameny

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code