Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu

Taxativní výčet pravomocí ÚS nám poskytuje čl. 87 Ústavy ČR:

1. Ústavní soud rozhoduje
a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,
c) o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,
d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod,
e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,
f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle čl. 25,
g) o ústavní žalobě Senátu proti prezidentu republiku podle čl. 65 odst. 2,
h) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu podle čl. 66,
i) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,
j) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,
k) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
2. Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.
3. Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud
a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou- li v rozporu se zákonem,
b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
  • nejvýznamnější pravomoc představuje oprávnění ÚS rozhodovat o zrušení zákonů, jakož i jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou – li v rozporu s ústavním pořádkem (čl. 87 odst. 1 písm. a; čl. 87. Odst. 1 písm. b) – při této abstraktní kontrole ústavnosti může ÚS významně korigovat výsledky legislativní činnosti PČR a orgánů, ústavně oprávněných k vydávání podzákonných právních předpisů – jeho nálezy jsou v této oblasti vlastně normativními akty sui generis
  • největší rozsah má rozhodovací pravomoc ÚS, týkající se ústavních stížností proti pravomocným rozhodnutím a jiných zásahů orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (čl. 87 odst. 1 písm. d), do tohoto okruhu lze též zařadit rozhodování o ústavních stížnostech orgánů územní samosprávy proti nezákonným zásahům státu (čl. 87 odst. 1 písm. c)a (v § 72 odst. 1 písm. b) zákona 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění zákona 227/2009 Sb., kde je za aktivně legitimovaný subjekt považováno zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku)
  • ÚS rozhoduje o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora (čl. 87 odst. 1 písm. e), v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora, dle čl. 25 ve vazbě na čl. 22 Ústavy (čl. 87 odst. 1 písm. f)
  • ve vztahu k prezidentu republiky – rozhodování o ústavní žalobě Senátu PČR v případě velezrady (návrh dle čl. 65 odst. 2 Ústavy, oprávnění ÚS: čl. 87 odst. 1 písm. g ); rozhodování o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny a Senátu, podle něhož nemůže prezident svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat (návrh dle čl. 66 Ústavy, oprávnění ÚS: čl. 87 odst. 1 písm. h)
  • rozhoduje o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro ČR závazné, nelze – li je provést jinak (čl. 87 odst. 1 písm. i)
  • posuzuje, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se její činnosti je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony (čl. 87 odst. 1 písm. j)
  • rozhoduje spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy – zde existuje možnost přenést rozhodovací pravomoc zákonem na jiný orgán (čl. 87 odst. 1 písm. k)
  • při svém rozhodování jsou soudci dle čl. 88 odst. 2 Ústavy vázáni pouze ústavním pořádkem, jakož i zákonem 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (tento zákon tedy jako jediný nepodléhá možnosti přezkoumání z hlediska případného rozporu s ústavními zákony), ÚS pak na základě vlastního extenzivního výkladu čl. 112 odst. 1 Ústavy do ústavního pořádku zahrnuje i ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, které jsou pro ČR závazné (tento právní názor poprvé uvedl ve svém nálezu Pl. ÚS 36/01 a zopakoval jej v několika dalších)

Rozhodnutí ÚS

  • nálezem rozhoduje ÚS ve věci samé
  • usnesením (§54 odst. 1 zákona) rozhoduje zejména v procesních věcech, především pak o odmítnutí zjevně neopodstatněného návrhu (§ 43 zákona), i usnesení o odmítnutí návrhu musí vyhotoveno písemnou formou a odůvodněné, neodmítne - li takto ÚS podaný návrh, koná se zpravidla ústní jednání, ve kterém ÚS rozhodne nálezem ve věci samé – buď návrhu zcela, nebo částečně vyhoví, nebo jej zamítne
    • usnesení o odmítnutí- § 43

(1) Soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,
a) neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené, nebo
b) je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem, nebo
c) jde-li o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, nebo
d) jde-li o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, nebo
e) je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne,
a) jde-li o návrh zjevně neopodstatněný, nebo
b) jestliže shledá u návrhu podaného podle § 64 odst. 1 až 4 nebo podle § 125d, § 71a odst. 1 nebo § 119 odst. 1 důvody k odmítnutí podle odstavce 1 nebo podle písmena a).
(3) Usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 musí být písemně vyhotoveno, odůvodněno a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

  • jak nálezy, tak usnesení je nutné odůvodnit a musí obsahovat poučení, že se proti nim nelze odvolat (§ 54 odst. 2 zákona) – je ale třeba poznamenat, že v souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod je možné rozhodnutí ÚS napadnout u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku
  • návrh nálezu či usnesení vypracovává soudce zpravodaj, jestliže byl přijat návrh, který se výraznou měrou liší od návrhu soudce zpravodaje, vypracuje jej soudce, kterého určí při jednání pléna předseda ÚS, resp. při senátním rozhodování předseda senátu (§55 zákona)
  • nález se vyhlašuje vždy veřejně jménem republiky, jde – li o nález pléna, vyhlašuje ho předseda ÚS, jde – li o nález senátu, vyhlašuje ho předseda senátu (§ 56 zákona)
  • veřejné vyhlášení nálezů – nelze považovat za publikaci ve smyslu formálním, některé nálezy předpokládají za podmínku své účinnosti obligatorní formální publikaci, oficiální vyhlášení jiných je pouze fakultativní – vyhlášení se provádí ve Sbírce zákonů ČR
  • Vyhlášení ve Sbírce zákonů se řídí § 57, § 58 a 59 zákona o ÚS
  • všechny nálezy na konci kalendářního roku se uveřejňují ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS, vydávané ÚS pro veřejnou potřebu (zde mohou být uveřejněna i usnesení ÚS, pokud se na tom plénum usnese)

Sbírka zákonů ČR

  1. vyhlašují se v ní nálezy, kterými ÚS rozhodl o návrhu na zrušení zákona či jiného právního předpisu (či jejich částí)
  2. o úst. žalobě proti prezidentu
  3. o návrhu prezidenta na zrušení usnesení PS a Senátu
  4. o návrhu na posouzení souladu mezin. smlouvy s úst. pořádkem
  5. o opravném prostředku proti rozhodnutí prezidenta, že nevyhlásí referendum o přistoupení k EU
  6. zda byl postup při provádění takového referenda v souladu s úst. zákonem o něm a prováděcím zákonem
  7. + má-li pr. názor ÚS všeobecný význam a je obsažen v nálezu, který se normálně nevyhlašuje ve Sb., tak o uveřejnění zde může ÚS rozhodnout

Vykonavatelnost nálezů

  1. nálezy o zrušení pr. předpisu jsou vykonavatelné dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů (nerozhodne-li ÚS jinak)
  2. nálezy týkající se referenda o přistoupení k EU, prezidenta (žaloba vůči němu, či jeho návrh na zrušení usnesení PS a Senátu) či poslanců a senátorů (opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci jejich volby či v pochybnostech o ztrátě volitelnosti/vzniku neslučitelnosti výkonu funkce) jsou vykonavatelné vyhlášením
  3. ostatní nálezy jsou vykonavatelné doručením jejich písemného vyhotovení účastníkům

Závaznost rozhodnutí ÚS

  • čl. 89 odst. 2 Ústavy – vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou závazná pro všechny orgány a osoby → reálná právní závaznost nálezů je předmětem sporu – o meritorní stránce není celkem pochyb, problematický je především aspekt všeobecné závaznosti – 2 názory:
  1. všechna meritorní rozhodnutí ÚS včetně názorů v nich obsažených jsou obecně závazná
  2. meritorní rozhodnutí ÚS – s výjimkou nálezů (resp. jejich výroků), kterými se zrušují právní předpisy (jejich ustanovení) nejsou obecně závazná, závazné nejsou ani právní názory obsažené v odůvodněních nálezů

Závaznost rozhodnutí ve věcech kontroly norem

  • Právní chápání nálezů ÚS ve smyslu pramene práva je soudní praxí a převažující částí právní teorie zužováno pouze na závaznost výroku – z toho však vyplývá, že když ÚS soud svým nálezem návrh na zrušení zákona, resp. jiného právního předpisu nebo jejich jednotlivých ustanovení zamítne, nemá par rozhodnutí prakticky žádný normativní obsah (kromě autoritativního potvrzení ústavnosti napadeného právního předpisu)
  • ÚS v řadě svých rozhodnutí vyslovil princip priority ústavně konformního výkladu před derogací zákona, jiného právního předpisu nebo jejich ustanovení. Pokud jsou možné 2 interpretace, z nichž jedna je v souladu s ústavním pořádkem a druhá v rozporu, není dán důvod pro zrušení tohoto ustanovení
  • poprvé tak učinil v nálezu Pl. ÚS 48/95 – zde se jednalo o restituci majetku osob maďarské a německé národnosti, kterým byl konfiskován majetek na základě dekretů č. 12/1945 Sb., resp. č. 108/1945 Sb., následně však nabyly zpět čs. státní občanství. Obecné soudy se bály při jeho aplikaci přiznat restituci majetku u těch oprávněných osob, jež občanství nikdy nepozbyly. ÚS dovodil ústavně konformní interpretaci napadeného zákona z logického argumentu a minori ad maius: vrací – li se majetek těm, kdo ho podle dekretu pozbyli, a byli zbaveni občanství a pak jej nabyli zpět, musí být spíše vrácen těm, kterým nebylo nutno občanství navracet, protože v důsledku svého určitého chování občanství vůbec nepozbyli., Jiný výklad by zcela odporoval principům restitučních zákonů.

Závaznost rozhodnutí ve věcech ústavních stížností

  • zde je nutno diferencovat závaznost kasačního rozhodnutí ÚS pro další rozhodování ve věci samé, a precedenční působení nálezů ÚS pro rozhodování obecných soudů v obdobných případech
    • Normativní východiska: Zákon o ústavním soudu, jakož i občanský soudní řád a správní řád nestanovují soudům pravidla pro další postup projednávání téže věci po kasačním nálezu ÚS, výjimku představuje trestní řád
    • K závaznosti odůvodnění svých nálezů pro další soudní řízení v konkrétní věci ÚS zaujal své stanovisko v nálezu, II. ÚS 156/95: „Rozhodnutí ÚS je podle ustanovení čl. 89 odst. 2 Ústavy závazné pro všechny orgány a osoby s tím, že situace, kdy je ÚS nejvyšším orgánem ochrany ústavnosti jsou obecné soudy per analogiam vázány právním názorem Ústavního soudu taktéž dle § 266 OSŘ
    • Otázka precedenční závaznosti nálezů ÚS ve věci ústavních stížností je v rozhodující míře obecnými soudy odmítána, mezi důvody řadíme:
      • Restriktivní interpretace čl. 89 odst. 2 Ústavy ztotožňující pojem „vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu“ pouze s jejich výrokovou částí, jelikož „obecně se právní důsledky individuálních rozhodnutí spojují právě s výrokem, a jen výrok rozhodnutí je považován za způsobilý nabýt právní moci a vykonatelnosti (ve smyslu donucení ke splnění povinnosti, kterou ukládá)“
      • Skepse ke způsobilosti ÚS autoritativně interpretovat ústavní zákony
      • Dalším často uváděným argumentem je narušení nezávislosti soudcovského rozhodování
    • K obecné závaznosti právního názoru, obsaženého v odůvodnění nálezů ve věcech ústavních stížností, se ÚS opakovaně vyjádřil:
      • Nález II. ÚS 76/95 uvedl: „Obecné soudy musí přihlížet k porušení základních práv a svobod občanů, zvláště pokud již bylo takové porušení kvalifikováno ÚS, jinak by došlo k porušení čl. 89 odst. 2 Ústavy“
      • Nález III. ÚS 127/96 – ÚS zde vyslovil na adresu obecné justice apel: poukázal zde na funkci svých rozhodnutí při sjednocování judikatury soudů a při vytváření jednotnosti právního řádu
      • Nález III. ÚS 139/98 ve kterém ÚS konstatoval následující: „Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Součástí ústavního rámce nezávislosti soudů je jejich povinnost dbát v právech, plynoucích z článku 1 Listiny základních práv a svobod. Tomu korespondují základní práva vyplývající z principu rovnosti. Rovnost v právech ve vztahu k obecným soudům, kromě jiného, zakládá tudíž právo na stejné rozhodování ve stejných případech a zároveň vylučuje libovůli při aplikaci práva. Za porušení principu rovnosti v právech lze považovat zejména ty případy, kdy obecný soud neposkytne účastníkům ochranu v jejich základních právech a svobodách, ač již tato ve skutkově obdobných případech byla ÚS přiznána. Důsledkem takovéhoto postupu z hlediska z hlediska ústavního je nerovnost v základních právech. Pro ústavněprávní posuzování respektování principu rovnosti v soudní aplikaci základních práv a svobod platí obdobně ta hlediska, jež ÚS vyslovil v oboru kontroly norem, tj. vyloučení libovůle a dotčení některého ze základních práv a svobod. “

Prameny ústavního práva v ČR v souvislosti s rozhodovací činností ÚS

  • Rozhodnutí ÚS ČR týkající se předmětu ústavního práva
  • Vykonatelná rozhodnutí ÚS jsou podle čl. 89 odst. 2 Ústavy závazná pro všechny orgány a osoby (odůvodnění rozhodnutí má často význam pro interpretaci právního textu)
  • Pramenem ústavního práva mohou být pouze výrokové části rozhodnutí ÚS, pokud rozhoduje jako „negativní zákonodárce“

Význam judikatury ÚS

  • konkretizuje úst. pořádek - vykládá pojmy ústavního textu a jejich obsah (např. právní stát), napomáhá řešit sporná místa v ústavě
  • pomáhá překonávat mezery v úst. pořádku
  • omezuje ÚS - ÚS musí zachovávat integritu ústavy, její bezrozpornost, nemůže se bez kvalifikovaných důvodů (např. posun společenského konsensu, změna vnějších podmínek atd.) odchýlit od dosavadní judikatury (z důvodu pr. jistoty a předvídatelnosti práva, rovnosti před zákonem, práva na spravedlivý proces a nepřípustnosti svévole)
  • zavazuje obecné soudy silou přesvědčivosti - právní normy mají být vykládány v souladu s ústavou (v jejím světle - teze o „prozařování ústavy” celým pr. řádem), ÚS neruší zákony jen pro možnost protiústavního výkladu (tak činí, pokud není možné žádným myslitelným způsobem vyložit zákon v souladu s ústavou), existuje-li více interpretací, soudy by se měly řídit tou ústavně konformní
    • s touto úlohou ÚS souvisí i jeho řešení kolizí jednotlivých základních práv mezi sebou či s jinou ústavní hodnotou (test proporcionality viz 36. Obecná ustanovení listiny)
  • role „negativního zákonodárce”

Prameny

  • V. Pavlíček a kolektiv – Ústavní právo a státověda, II. díl, 1. část, 2. podstatně rozšířené a doplněné vydání, str. 623 – 649
  • V. Pavlíček a kolektiv – Ústavní právo a státověda, I. díl, Obecná státověda, 2007, str. 42 - 44
  • A. Gerloch, J. Hřebejk, V. Zoulík – Ústavní systém ČR, 4. vydání, str. 242 – 248
  • P. Holländer – Ústavněprávní argumentace, ohlédnutí po deseti letech Ústavního soudu, str. 73 – 85
  • K. Klíma a kolektiv - Komentář k Ústavě a Listině, 2. rozšířené vydání
  • J. Wintr – Principy českého ústavního práva, 2006, str. 98 - 110

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code