Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


24. Ústavní soud v ústavním systému ČR

Právní úprava

  • Ústava: hlava IV.- od čl. 81 do čl. 89 (za první republiky nebyl ÚS zakotven přímo v Ústavě) + čl. 4 + čl. 19 odst. 2 + čl. 39 odst. 1 a 2 + čl. 62 písm. e) + čl. 63 odst. 3 Ústavy
  • zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (poslední znění tohoto zákona je z roku 2009), je v něm zahrnuta hmotněprávní i procesněprávní část (dále jako ZÚS)
  • Listina základních práv a svobod: důležitá pro fungování ÚS, řeší totiž zásahy do práv fyzických i právnických osob zakotvených právě zde
  • zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů - Hlava čtvrtá, § 17

Koncepce ÚS obecně

Orgán soudního nebo nesoudního typu

  • Orgán soudního typu
    • nestranný
    • vázán procesními pravidly
  • Orgán nesoudního typu
    • extra zřízená komise, která nepracuje metodami soudnictví (žalobce, odpůrce)
    • očekává se zdravý rozum
    • nevázán procesními pravidly
    • v praxi funguje pouze ve Francii – má ústavní radu slouženou z odborníků (např. bývalí prezidenti Francie)
    • v naší ústavě 9. května předsednictvo Národního shromáždění mohlo vykonávat tuto činnost – použito jednou; pouze model, prakticky příliš nefungovalo

Koncentrované x difuzní ústavní soudnictví

  • Koncentrované ústavní soudnictví
    • koncentrováno do jednoho jediného orgánu
    • jeden orgán může mít pobočky, ale ty rozhodují stále jménem jediného orgánu
    • u nás jediný soud sídlící v Brně
    • nevýhoda – v případě podjatosti nastane problém (neexistuje jiný ústavní soud)
      • Soudce musí být při podezření z podjatosti vyloučen
  • Difuzní ústavní soudnictví
    • rozptýleno mezi všechny soudy
    • doména USA
    • jakmile jakýkoliv soud dojde k názoru, že je něco protiústavní, nepoužije to (musí zdůvodnit)
    • náznak čl. 92 odst.2 - možnost předložit Ústavnímu soudu věc, aby projednal příp. protiústavnost

Ústavní soud v české historii

1. republika (1918 - 1938)

  • zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje Ústavní listina ČSR
  • prováděcí zákon - 162/1920 Sb. z. a n., o ústavním soudě
    • podrobnosti upraveny jednacím řádem - publikován pod č. 255/1922 Sb. z. a n
  • kompetence
    • 1. rozhodování o tom, zda běžné zákony přijaté Národním shromážděním, příp. zákonodárným sněmem Podkarpatské Rusi jsou či nejsou v souladu s ústavní listinou a dalšími ústavními zákony, s důsledkem možného vyslovení jejich neplatnosti v případě zjištění rozporu (čl. II uvozovacího zákona)
    • 2. rozhodování o tom, zda opatření stálého výboru Národního shromáždění s prozatímní mocí zákona neporušila § 54 odst. 8 písm. b) ústavní listiny, tedy zákaz měnit jimi ústavu (ústavní zákony) anebo příslušnost úřadů, přitom o změnu příslušnosti úřadů nešlo, pokud byla úřadům již zřízeným toliko rozšířena působnost přidělením nových úkolů (§ 54 odst. 13 ústavní listiny).
  • Ústavní listina a její součástky mohou být měněny nebo doplňovány jen ústavními zákony
  • složení ÚS - podrobnosti stanovil zákon
    • 7 členů - 2 vysílá Nejvyšší správní soud, 2 Nejvyšší soud, ostatní 2 členy a předsedu jmenuje prezident (musel vycházet ze soupisky, kterou mu poskytla PS, Senát a sněm Podkarpatské Rusi) - nutná kontrasignace předsedy vlády
      • předsedu určil prezident , místopředseda byl zvolen na ustavující schůzi plenárního shromáždění (nikoliv z náhradníků) - pravidlo, že místopředseda byl vybírán ze soudců nejvyšších soudů
      • každý z nich měl jednoho náhradníka, který byl vysílán stejný způsobem (⇒ dohromady 14 soudců)
      • v Ústavě zakotvena neslučitelnost funkce ústavního soudce a zákonodárce (poslance i senátora, ALE mohl být členem vlády!)
      • funkční období soudu (je vázáno na celý soud, ne na jednotlivé soudce) 10 let ⇒ diskontinuita, když celý soud skončí a přijdou noví soudci (není vyloučeno znovuzvolení)
      • soudcem se mohl stát člověk volitelný do Senátu, tzn. starší 45 let a znalá práva
  • podrobnosti, zejména o způsobu, jak oba jmenované soudy vysílají členy ústavního soudu, o funkčním jeho období, o řízení před ním a o účincích jeho nálezů, stanoví zákon
    • soud byl koncipován jako příležitostný, nikoliv permanentně zasedající
      • soudci zůstávali činní ve svých původních povoláních např. soudců obecných soudů, advokátů…
    • 1. předsedou byl Karel Baxa, který byl zároveň primátorem Prahy a předsedou správní rady České banky
    • 1931-1937 - nepodařilo se po skončení funkčního období soud sestavit (podle jednomyslného názoru pléna končícího ústavního soudu sice zůstávali soudci ve svých funkcích až do ustavující schůze nově jmenovaných či zvolených členů a náhradníků, postupem let však docházelo přirozeně ke ztenčování soudcovského sboru, až téměř nebyl usnášeníschopný)
  • o podobě ÚS rozhodovali např. Jiří Hoetzel (sekční šéf v legislativním odboru ministerstva vnitra), Alfréd Meissner a František Weyr (členové ústavního výboru), Karel Kramář

2. republika (1938 - 1939)

  • ústavní zákony o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi ⇒ ČSR už nebyl unitární stát
  • vzledem ke krátkosti období 2. republiky se tyto ústavní zákony nestihly promítnout do složení a činnosti ÚS
  • po válce nebyl ÚS obnoven

Doba socialismu (1948 - 1989)

  • Ústavy z roku 1948 a 1960 už s ÚS nepočítaly
  • po federalizaci roku 1968 ÚZ o československé federaci předpokládal zřízení ÚS federace i ÚS obou republik X žádný z nich zřízen nebyl
    • ÚS měl rozhodovat (čl. 87)
      • a) o souladu zákonů Federálního shromáždění a zákonných opatření jeho předsednictva s Ústavou Československé socialistické republiky,
      • b) o souladu ústavních zákonů České národní rady a Slovenské národní rady s Ústavou Československé socialistické republiky a o souladu zákonů národních rad s Ústavou Československé socialistické republiky,
      • c) o souladu nařízení vlády Československé socialistické republiky a obecně závazných právních předpisů federálních ministerstev, federálních výborů a ostatních federálních orgánů státní správy i o souladu nařízení vlád republik a obecně závazných právních předpisů ministerstev a ostatních ústředních orgánů státní správy republik s Ústavou Československé socialistické republiky a zákony Federálního shromáždění.
    • ÚS měl řešit kompetenční spory (čl. 88)
      • a) mezi orgány Československé socialistické republiky a orgány jedné nebo obou republik,
      • b) mezi orgány obou republik.
    • složení ÚS (čl. 94)
      • Ústavní soud Československé socialistické republiky se skládá z 12 členů, z nichž je 8 soudců a 4 náhradníci. Ústavní soud rozhoduje v senátech.
      • za člena Ústavního soudu Československé socialistické republiky může být zvolen občan volitelný do Federálního shromáždění, dosáhl věku 35 let, má vysokoškolské právnické vzdělání a je nejméně 10 let činný v právnickém povolání.
      • soudci voleni Federálním shromážděním na dobu 7 let, max. 2 volební období za sebou
      • čtyři soudci a dva náhradníci z Česka a čtyři soudci a dva náhradníci ze Slovenska

Česká a Slovenská Federativní republika (1991 - 1992)

  • zřízení reálně fungujícího ÚS na základě federálního ÚZ z února 1991
  • 12 členů, každá z republik 6 soudců
  • funkční období - 7 let
  • sídlo soudu - Brno
  • předsedou Ernest Valko, místopředsedou Vlastimil Ševčík, dále soudci např. JIří Malenovský a Vojen Güttler
  • přes svou krátkou existenci posoudil více než tisíc věcí

Charakteristika činnosti

  • ÚS je ústavním orgánem se sídlem v Brně (prvorepublikový ÚS sídlil v Praze), který má postavení specializovaného soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ú)
  • formálně stojí mimo obecnou a správní soustavu soudnictví, ale některé články Ústavy o obecném, popř. správním soudnictví platí i pro ÚS (čl. 81 o výkonu soudní moci nezávislými soudy jménem republiky; čl. 82 - nezávislost, nestrannost a neslučitelnost výkonu funkce soudce a jeho zásadní nepřeložitelnost)
  • pouze ÚS má výsadní postavení chránit ústavnost + plní některé další rozhodovací funkce ústavněprávního charakteru
  • čl. 87 odst. 3 - Zákon může stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud * (a) o zrušení právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu se zákonem, * (b) spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánu územní samosprávy, nepřísluší-li podle zákona jinému orgánu.
  • náplní jeho práce je především následná kontrola ústavnosti norem ale i preventivní kontrola ústavnosti mezínárodních smluv
    • preventivní kontrola = ex anté
      • Ústavní soud se vyjadřuje před nabytím účinnosti zákona/ratifikací smlouvy/nabytím pr. moci u rozhodnutí
      • u nás pouze v případě mezinárodních smluv!
      • čl. 87 odst. 2 - Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.
    • následná kontrola = ex post
      • až potom, co je zákon účinný, mezinárodní smlouva je ratifikována
  • provádí abstraktní (obecnou- zda je norma v souladu s ústavním pořádkem) i konkrétní= incidentní (zda v individuálním případě nebylo postupováno v rozporu s ústavním pořádkem) kontrolu ústavnosti. Vladimír Sládeček však toto prolínání konkrétní a incidentní kontroly ústavnosti považuje za nekorektní. Konkrétní kontrolou ústavnosti rozumí přezkum ústavnosti tákonů a jiných pr. předpisů zahájený v souvislosti s konkrétním případem (viz. čl. 95(2) Ústavy), incidentní kontrolou pak řízení o návrhu směřujícím proti konkrétnímu rozhodnutí či jednání, kdy se rozhoduje o ústavnosti právě tohoto rozhodnutí, jednání.
  • při výkonu kontroly ústavnosti norem posuzuje vnitřní (materiální - zda obsah pr. předpisů je v souladu s Ústavou, popř. (ústavními) zákony) i vnější (formální - zda právní předpisy řádně ústavně procesně i kompetenčně vznikly) ústavnost

Soudce ÚS

  • ÚS tvoří kolegium 15 soudců - kritika, že sbor je nadbytečně početný, což může ztěžovat dosažení jednotnosti v rozhodování
  • soudci jsou jmenováni na 10 let prezidentem republiky se souhlasem Senátu (čl. 84 odst. 1 a 2 Ústavy), ke jmenování soudců není potřeba kontrasignace, (Senát je způsobilý se usnášet za přítomnosti alespoň 1/3 členů komory - potřebné kvórum činí 27 senátorů, pro souhlas se jmenováním soudců je při zachování kvóra potřeba minimálně 14 hlasů = nadpoloviční většina přítomných)
  • pokud se Senát do 60 dnů nevyjádří, bere se, jako že souhlasí
  • první soudci ÚS jmenování najednou a protože nebyl Senát, tak se souhlasem Poslanecké sněmovny x kritika - funkční období soudců ÚS bylo shodné a to může to mít nepříznivý vliv na rozhodování a vývoj právních názorů → tento problém byl během 1. funkčního období přirozeně odstraněn (složení se obměnilo, rezignacemi, úmrtími)
  • funkce ústavního soudce zaniká:
  1. rezignací
  2. uplynutím funkčního období
  3. ztrátou volitelnosti do Senátu (čl. 19 odst. 2 Ústavy)
  4. pravomocným odsouzením pro úmyslný trestný čin
  5. vyhlášením usnesení ÚS o zániku funkce jako důsledek proběhlého kárného řízení
  6. smrtí - ale zákon to výslovně nestanovuje
  7. odepřením složení slibu nebo složením slibu s výhradou

Náležitosti

  • uchazeč o tuto funkci musí splňovat podmínky, které předepisuje Ústava:
  1. bezúhonnost
  2. volitelnost do Senátu - státní občanství ČR a věk 40 let
  3. vysokoškolské právnické vzdělání
  4. desetiletá právnická praxe (čl. 84 odst. 2 Ústavy)

Záruky jeho činnosti

  • čl. 85 odst. 2 Ústavy - slib soudce ÚS: Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.
  • kdo by na soudce působil, aby porušil své povinnosti v řízení, dopouští se trestného činu
  • NEZÁVISLOST (osobní i funkční) - čl. 82 odst. 1 a 2 Ústavy
    • zakázány jsou petice, jimiž by se mohlo zasahovat do nezávislosti soudu
    • § 25 ZÚS zakazuje shromáždění v okruhu 100 metrů od budov ÚS nebo nebo od míst, kde ÚS jedná
    • soudce ÚS nemůže být proti své vůli odvolán nebo přeložen k jinému soudu (jeho fce může zaniknout z důvodů uvedených v § 7 ZÚS + smrtí)
    • zárukou nezávislosti je i plat soudce - 236/1995 Sb. § 17 Plat - Soudci Ústavního soudu náleží plat určený z platové základny platovým koeficientem ve výši 2,06. Platový koeficient soudce Ústavního soudu se zvyšuje 1.místopředsedovi Ústavního soudu o 0,43, 2.předsedovi Ústavního soudu o 0,84. jen pro zajímavost, platová základna je dnes kolem 50 000 Kč
  • NESTRANNOST - § 36 an.ZÚS zaručuje možnost vyloučit soudce z rozhodování pro podjatost
    • čl. 85 odst. 2 Ústavy - viz slib soudce ÚS - nezávisle a nestranně, dle Ústavy jsou vázáni při svém rozhodování jen ústavním pořádkem, ve slibu se zavazují řídit ústavními zákony
  • PROCESNÍ IMUNITA - čl. 86 odst. 1, 2 a 3 Ústavy
    • soudce nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu, odepře-li Senát souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání funkce vyloučeno
    • soudce ÚS lze zadržet jen, je-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté - předpokládá to souhlas předsedy Senátu, resp. konečné rozhodnutí jeho pléna, nedá-li předseda Senátu souhlas do 24 hodin od zadržení, příslušný orgán je povinen je propustit, na své následující schůzi Senát rozhodne o přípustnosti tr. stíhání s konečnou platností
  • NESTÍHATELNOST ústavních soudců za přestupek je garantována pouze zákonem (na rozdíl od prezidenta republiky a členů parlamentu - v Ústavě) - z toho plyne, že soudce může být po skončení funkčního období stíhán za přestupek, který spáchal v době výkonu funkce - musí to být projednáno do roka od spáchání, jiných správních deliktů se tato imunita netýká
  • INKOMPATIBILITA - neslučitelnost s funkcí prezidenta republiky, člena parlamentu, s jakoukoliv funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný, tzn. § 4 odst. 3 a 4 ZÚS - (3) Výkon funkce soudce je neslučitelný s jinou placenou funkcí nebo jinou výdělečnou čiností, s výjimkou správy vlastního majetku, činnosti vědecké, edagogické, literární a umělecké, pokud taková činnost není na újmu funkce soudce, jejího významu a důstojnosti a neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost rozhodování rozhodování Ústavního soudu.
    • (4) Výkon funkce soudce je neslučitelný též s členstvím v politické straně nebo v politickém hnutí. - podle čl. 44 Listiny nelze soudcům právo zakládat politické strany a hnutí a sdružovat se v nich úplně odejmout, ale lze ho jen omezit. Zabránit osobnímu politickému přesvědčení právními prostředky nelze.
  • MLČENLIVOST - § 5 ZÚS - stejně jako soudci běžných soudů, o věcech, o kterých se dozvěděl v souvislosti s výkonem soudcovské fce, tato povinnost trvá i po zániku fce
  • KÁRNÁ ODPOVĚDNOST - za kárná provinění (= jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování ÚS, či i jiné zaviněné porušení povinností soudce)
    • průběh kárného řízení je upraven v § 134 an. ZÚS
    • o zahájení kárného řízení rozhoduje předseda ÚS usnesením (pokud jde o předsedu ÚS, může se usnést plénum na společný návrh nejméně 3 soudců)
    • po dobu kárného řízení pro kárné provinění nemůže soudce vykonávat žádné úkony spojené s výkonem své funkce (je-li členem senátu, určí předsede ÚS, kdo ho bude zastupovat, předsedu ÚS zastuje místopřeseda ÚS)

Orgány ÚS

Předseda ÚS

  • jmenován prezidentem ze soudců ÚS (zřejmě jen na dobu funkčího období - není blíže stanoveno)
  • zastupuje ÚS navenek
  • vykonává správu ÚS
  • svolává zasedání pléna ÚS, určuje pořad jeho jednání a řídí jednání
  • jmenuje předsedy senátů ÚS
  • plní další úkoly uložené zákonem

Místopředsedové ÚS

  • jmenováni prezidentem společně s předsedou také ze soudců ÚS (zřejmě jen na dobu funkčího období - není blíže stanoveno)
  • dle ZÚS jsou dva
  • zastupují předsedu ÚS v rozsahu a pořadí, které stanoví plénum
  • předseda ÚS je se souhlasem pléna může pověřit trvalým plněním některých svých úkolů

Plénum ÚS

  • tvořeno všemi soudci ÚS
  • jednat a usnášet se může za přítomnosti min. 10 soudců (nestanoví-li zákon jinak), rozhodnutí pléna je přijato, pokud se pro něj vyslovila většina přítomných soudců (x odchylkou je rozhodnutí o zrušení zákona kvůli rozporu s ústavním pořádkem/přijímání stanoviska k odlišnému prrávnímu názoru/další rozhodování dle čl. 87 odst. 1, pokud si plénum rozhodování vyhradí, ty jsou přijata, pokud se pro ně vysloví min. 9 přítomných soudců)

Senáty ÚS

  • tvořeny plénem ÚS
  • 4 tříčlenné, předsedy senátů jmenuje předseda ÚS na 1 rok (do této fce nemůže být jmenován ve 2 po sobě následujících letech)
  • stálými členy mohou být jen běžní soudci ÚS, předseda a místopředsedové mohou pouze členy zastupujícími
  • jednat a usnést se může za přítomnosti všech svých členů, usnáší se většinou hlasů (jednomyslnost se vyžaduje u odmítnutí návrhu dle § 43 odst.2 zákona, je-li návrh zjevně neopodstatněný, u vymezených návrhů je-li návrh podán po lhůtě, s vadami..)

Soudce zpravodaj

  • ten soudce, jemuž byl v souladu s rozvrhem práce přidělen návrh došlý ÚS

Kárný senát

  • 5tičlenný orgán volený plénem ÚS z jeho členů

——————————————————————————————————————————————-

  • každému soudci je jmenován alespoň jeden asistent soudce
    • jmenuje a odvolává je předseda ÚS na návrh soudce, o jehož asistenta se jedná
    • asistentem může být jmenová bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání
    • zánik fce: rezignací (doručením předsedovi ÚS), zánikem fce soudce, jehož byl asistentem, dnem právní moci rozsudku o odsouzení pro trestný čin, odvoláním

ÚS x jiné ústavní orgány

  • ÚS kontrolně působí na ostatní složky soustavy dělby moci (na ZM, VM a v ČR i na SM) → kontrola ústavnosti = ochrana před nadvládou jedné moci + ochrana individuálních, ústavně garantovaných práv
  • každý státní orgán je každý státní orgán povinen ÚS poskatnout pomoc (§ 48 odst. 2 zákona)

Soudní moc

  • ÚS netvoří součást soustavy obecných a správních soudů, ale z hlediska klasické dělby moci spadá do moci soudní a má do jisté míry nadřazené postavení
  • ÚS je oprávněn přezkoumávat rozhodnutí všech soudů, ale pouze z hlediska ústavnosti - drtivá většina podání (ústavních stížností) směřuje proti rozhodnutím řádných soudů
  • ÚS zdůrazňuje, že není další běžnou odvolací instancí, nezabývá se porušením běžných práv fyzických a právnických osob chráněných OZ, TZ, OSŘ, SŘS,…, POKUD takové porušení není zároveň porušením základního práva/svobody těchto osob, zaručených ÚZ
  • „válka soudů” - někteří soudci NS někdy nerespektovali specifické postavení ÚS

Zákonodárná moc

  • na základě návrhu kvalifikovaného subjektu může ÚS akt jeho orgánu (zákon, zákonné opatření Senátu, resp. jeho ustanovení) z důvodu neústavnosti zrušit
  • Parlament ale také ovlivňuje činnost ÚS - pomocí ústavních a běžných zákonů upravuje způsob ustavení, složení, pravomoci ÚS atd. + Senát vyslovuje souhlas se jmenování ústavních soudců + určitý počet poslanců nebo senátorů (ne Parlament jako celek) může být v případech stanovených zákonem navrhovatelem = iniciátorem zahájení řízení o zrušení zákona (zde nerozhoduje mocensky, je pouze účastníkem řízení)

Výkonná moc

  • ÚS může zrušit akt orgánu moci výkonné (jak normativního charakteru = nařízení vlády, vyhláška ministerstva a další podzákonné předpisy, tak individuální povahy = správní rozhodnutí nebo jiné individuální zásahy do ústavně zaručených práv spočívající v jednání nebo nečinnosti)
  • moc výkonná má proti ÚS jen tu pravomoc, že prezident republiky jmenuje soudce ÚS (se souhlasem Senátu) a předsedu a místopředsedu ÚS (bez souhlasu Senátu)
  • i orgán moci výkonné může vyvolat zahájení řízení před ÚS

Veřejný ochránce práv

  • oprávněn podávat návrhy na provedení abstraktní kontroly ústavnosti norem nižší právní síly, než je zákon (event. může být účastníkem takového řízení, jetliže návrh nepodal sám)

Jiné státní orgány

  • každý státní orgán je povinen ÚS poskytnout (úřední) „pomoc” (při opatřování podkladů po jeho rozhodování)

Prameny

  • Učebnice Ústavní právo a státověda, II. díl – Ústavní právo České republiky, část 1. (str.623 - 634)
  • Ústava České republiky: hlava IV.-od čl.81 do čl.89 + čl.4 + čl.19 odst.2 + čl.39 odst.1 a 2 + čl.62 písm.e) + čl.63 odst.3 Ústavy
  • zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (poslední znění tohoto zákona je z roku 2009
  • Listina základních práv a svobod
  • zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců, ve znění pozdějších předpisů - Hlava čtvrtá, § 17

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code