Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky

Právní úprava v ČR

  • Ústava - 4.hlava (Moc soudní)
  • LZPS - 5.hlava (Právo na soudní a jinou právní ochranu)
  • 2 důležité zákony pro moc soudní
    • 6/2002 Sb., o soudech a soudcích – soustava soudů, zásady činnosti, organizace soudů, ustanovování soudců a přísedících, zánik funkce soudce a přísedícího, postavení soudců…
    • 182/1993 Sb., o Ústavním soudu – viz příslušná otázka
  • Ostatní zákony
    • 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců – věci kolem kárného řízení
    • 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících Státního zastupitelství
    • 159/2006 Sb., o střetu zájmů
    • 236/1995 Sb., o platu soudců
    • 99/1963 Sb. - Občanský soudní řád
    • 141/1961 Sb. - Trestní soudní řád
    • 150/2002 Sb. - Správní soudní řád (je nutné chápat ho jako lex specialis ve vztahu k zákonu o soudech a soudcích)
  • K činnosti soudů se vztahuje bohatá judikatura ÚS, vydal několik nálezů vztahujících se k zákonu o soudech a soudcích, společné těmto nálezům je zdůrazňování nezávislosti soudů a oddělení soudů od státní správy

Obecně o soudní moci

  • soudnictví je specifická činnost státu, při níž k tomu určené, na ostatních složkách státního mechanismu nezávislé, orgány státu garantují a naplňují spravedlnost tím, že poskytují ochranu fyzickým i právnickým osobám
  • základem soudnictví je rozhodování o dodržování a porušování právních norem
  • soudnictví je funkcí státu, může existovat pouze ve vazbě na stát, pomocí vytvoření soudů jako specifických orgánů státu
  • soudy rozhodují spory o právo, vyslovují vinu za porušení práva a udělují tresty i proti vůli účastníků
  • rozhodnutí soudů jsou závazná a jsou vynutitelná státní mocí
  • stát musí soudnictví obligatorně zajišťovat, pokud by nezajistil efektivní fungování → odmítnutí spravedlnosti, svémoc
  • soudní kraj a samosprávný kraj se územně nekryjí!!

Vývoj soudní moci

  • Řecko a Řím
    • systém soudnictví s moderními prvky
    • Aristoteles : Ústava (už v této době soudci ustavováni losem = pro nezávislost)
  • Středověk
    • existence jediné státní moci v rukou absolutistického vládce – ten byl nejvyšší zákonodárce, vykonavatel i soudce = monismus moci
  • 17. a 18. století
    • státní moc se rozdělila na několik subjektů → vyčlenění soudnictví
    • význam pro soudnictví má jednoznačně dělba moci (Článek „O duchu zákonů“ - Montesquieu – je tam ta klasická dělba moci)
      • moci na sobě musí být nezávislé a musí být oddělené ⇒ kontrola moci a ochrana proti zneužití moci
      • koncipoval to dále i systémem „brzd a protivah“ - nestačí, aby byly oddělené moci, ale musí být mezi nimi jak kontrola, tak i nezávislost
  • 18. a 19. století
    • soudnictví jako specifická forma státu až se vznikem moderního státu
    • existují dvě koncepce:
      1. britské pojetí – soudnictví se výrazně odlišuje od obou jiných mocí
        • Vychází z Rule of law = panství práva nad státem, vzniká střetáním moci krále a Parlamentu
        • znaky: 1) vázanost státu právem; 2) není trestu bez zákona; 3) člověk je vždy subjekem práva
      2. francouzské pojetí – soudnictví je součástí moci výkonné
  • Osvícenský absolutismus a konstitucionalismus
    • vznik odděleného a nezávislého soudnictví v kontinentální Evropě
    • vznik právního a ústavního státu
  • 20.století
    • posilování soudnictví, vzniká ústavní a správní soudnictví
  • 21.století
    • nebezpečí vzniku justičního státu

Soudní systémy

  • Kontinentální
    • soudy nalézají právo, rozhodují v konkrétních věcech, kauzu posuzují podle obecně závazných pravidel - zákonů
  • Angloamerický
    • soudy při nalézání práva též právo tvoří, využívají precedenty

Úkoly soudnictví

  1. rozhodovat o občanských a trestních věcech
    • pomocí občanských (civilních), trestních, specializovaných (obchodní, pracovní, finanční, vojenské ) a vyjímečných (stanný) soudů
  2. zajišťovat ochranu základních práv a svobod
    • před veřejnou mocí, pomocí ústavního soudu
  3. zajišťovat kontrolu ústavnosti státních aktů
    • také ústavnost konání představitelů státní moci
    • impeachment = obžaloba z velezrady, ze špatného výkonu funkce
  4. zajišťovat kontrolu zákonnosti aktů státní správy
    • správní soudnictví

Výkon soudnictví

= organizační způsob rozhodování, rozhoduje :

  1. samosoudce
    • měl by to být vždy soudce z povolání
  2. senát
    • buď jenom soudci nebo soudce + přísedící
  3. porota
    • složená z laiků posuzuje otázky viny a neviny
    • profesionální soudci posuzují právní otázky
    • existuje hlavně v angloamerické právní kultuře
  • na rozhodování a jiné činnosti soudů se mohou podílet justiční čekatelé, asistenti soudců, vyšší soudní úředníci (na základě zákona č. 189/1994 Sb.), soudní tajemníci a soudní vykonavatelé (zákon č. 120/2001 Sb.)
  • v dědickém řízení připravuje podklady pro rozhodnutí soudu notář ve funkci soudního komisaře
  • jako poradní orgán předsedy soudu je zřizována soudcovská rada, volená všemi soudci příslušného soudu

Druhy soudů

1) Obecné soudy

  • Civilní soudnictví
    • je historicky nejstarší činnost soudů, dělí se na:
      • 1) řízení nalézací – řízení sporné, nesporné, konkursní, vyrovnávací, zajišťovací, rozhodčí řízení
      • 2) řízení exekuční
  • Trestní soudnictví
    • řeší 2 státní funkce: právní konflikt mezi pachatelem a státem, postih kriminality
  • Této vnitřní (výše uvedené) diferenciaci odpovídá soustava obecných soudů:
    • a) podle specializace – soudy občanské, trestní, obchodní, pracovní, platební atd.
    • b) podle stupňů soudní soustavy
      • okresní - obvody jsou vymezeny územím obcí (viz příloha zákona o soudech a soudcích)
      • krajské - obvody jsou vymezeny obvody okresních soudů
      • vrchní
        • Praha - do tohoto obvodu patří obvody Městského soudu v Praze a krajskýcch soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem a Hradci Králové
        • Olomouc - do tohoto obvodu patří obvody krajských soudů v Brně a Ostravě
      • nejvyšší - sídlem Nejvyššího soudu je Brno; rozdělen na kolegia (občanskoprávní, trestněprávní a obchodní)

2) Ústavní soudnictví (viz samostatná otázka)

3) Správní soudnictví

  • specializovaná soudní kontrola zákonnosti v rozhodnutích orgánů státní správy (exekutivy)
  • v ČR soudní řád správní (zákon č. 150/2002 Sb.)
  • rozhodnutí nepřezkoumává jiný správní orgán, ale soud
  • kořeny má v Anglii a ve Francii
  • od 19.stol. několik modelů
    • německý – správní soudnictví je součást správního systému
    • rakouský - správní soudnictví je odděleno od státní správy
  • jediným kritériem je zákon
  • rozhoduje na kasačním principu – soud rozhodnutí správního orgánu potvrdí nebo zruší a vrátí správnímu orgánu k novému rozhodnutí, nemůže ho však změnit a nahradit vlastním rozhodnutím x v apelačním a revizním principu – odvolací orgán může též rozhodnutí potvrdit, zrušit i změnit
  • vykonávají ho:
    • obecné soudy
    • jediný správní soud – pro celý stát
    • soustava správních soudů
    • kombinace
  • rozsah přezkumu:
    • libovolné správní rozhodnutí – angloamerický model
    • pokud to zákon nevylučuje – negativní výčet
    • kde to zákon připouští – pozitivní výčet
  • správní soudy rozhodují o:
    • žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy
    • přezkoumu zákonnosti
      • individuálních správních aktů
      • normativních(podzákonných) právních aktů – vydávaných správními orgán
    • ochraně proti nečinnosti správního orgánu
    • ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu
    • kompetenčních žalobách
    • dále ve věcech volebních a ve věcech politických sran a politických hnutí
  • zatímco u Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je v Ústavě ve čl. 62 uveden způsob jmenování předsedy a místopředsedů těchto soudů, u Nejvyššího správního soudu toto ustanovení chybí ⇒ způsob ustanovování do funkce předsedy a místopředsedy NSS musel stanovit soudní řád správní a svěřil tuto pravomoc opět prezidentovi (rozhodnutí podle čl. 63 odst. 2 Ú - kontrasignované)
  • kvazisprávní soudnictví
    • existují zvláštní komise nebo tribunály při správních orgánech, které podobnými metodami zkoumají správní akty

4) Mezinárodní soudnictví

  • má nadstátní povahu
  • Mezinárodní soudní dvůr – v Haagu, podle Charty OSN řeší spory mezi státy
  • Výbor pro lidská práva – v Ženevě
  • Evropský soud pro lidská práva – ve Štrasburku
  • Evropský soudní dvůr – v rámci EU, sídlí v Lucemburku
  • existují též trestní tribunály – soudí válečné zločiny a zločiny proti lidskosti

5) Rozhodčí soudy

  • státem uznávané nestátní instituce, kde rozhodci na základě shodné vůle stran rozhodují zejména obchodní spory

6) Soudní unie

  • soudnictví pro jeden stát vykonává druhý (Itálie pro San Marino)

Soudní moc v české historii

Prozatímní ústava

  • na základě recepčního zákona 11/1918 Sb byla recipována soudní soustava habsburské monarchie bez koncepčních změn, jak po organizačním členění, tak po personálním obsazení
  • vyhlášením této ústavy se rozsudky a nálezy soudů vyhlašují jménem republiky
  • nově zřízen Nejvyšší soud v listopadu 1918 (se sídlem od 1919 v Brně)
  • nově zřízen i NSS v listopadu 1918

Ústavní listina 1920

  • ve 4. hlavě zakotvena moc soudcovská
  • koncipována jako moc nezávislá, soudci vykonávali svou moc nezávisle (tzn. žádné správní úřady, vyšší soudy či osoby mimo státní moc jim nesměly dávat pokyny, jak rozhodnout danou věc)
  • rozhodovat měli jen dle zákona (nikoliv také dle účelnosti)
  • nezávislost soudců podpořila jejich nesesaditelnost a nepřeložitelnost
  • soustava civilních soudů a občanských soudů trestních (tzn. nevojenských) sestávala z okresních, krajských a vrchních soudů a z nejvyššího soudu + působily i mimořádné soudy (např. pracovní), nestátními soudy byly soudy rozhodčí, pravomoc vojenských soudů mohla být rozšířena na obyvatelstvo civilní dle zákona jen v době války a to jen pro činy spáchané v této době
  • působily poroty
  • v 3. hlavě byl zakotven nejvyšší správní soud - vykonával ochranu před správními úřady, pokud jejich rozhodnutí byla v rozporu se zákonem (jeho název byl nelogický, zákonodárce totiž původně měl v úmyslu zřídit i správní soudy nižší)
  • v 2. hlavě volební soud – ústavní orgán, ověřoval volby do NS a konflikty z voleb vzešlé
  • v uvozovacím zákonu zakotven ústavní soud - rozhodoval, zda zákony (či neodkladná opatření výboru Národ. shromáždění, kterými se měnil zákon) jsou v souladu s ústavou, ale politicky zbytečný, po uplynutí prvního desetiletí nebyl znovu ustaven (jen pak krátce 1938)
  • Státní soud – od 1923, zvláštním typem soudu, pro nejtěžší trestné činy, př. úklady proti republice

Ústava 9. května 1948

  • nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci
  • soudy občanské, soudy trestní (i vojenské - jejich pravomoc může být rozšířena na civilní obyvatelstvo jen v době války nebo zvýšeného ohrožení státu a pouze za činy spáchané v této době) - okresní, krajské
  • zřízeny - Nejvyšší soud, Nejvyšší vojenský soud, Správní soud
  • soudnictví absolutně odděleno od správy
  • soudy zpravidla v senátech
    • skládají se ze soudců z povolání a ze soudců z listu
    • soudce z lidu povolávají příslušné národní výbory
  • líčení ústní a veřejné
  • soudci měli být aktivističtí nejen rozsudkem, ale i životem - měl žít oficiálním socialistickým životem (výchovná role justice), soudce musel být oddán lidově demokratickému zřízení
  • soudci byli vybíráni podle politického přesvědčení, od počátku 60.let opět kariérní soudci (po absolvování PF)
  • zákon o zlidovění soudnictví č. 319/1948 Sb. (22.12.1948)
    • zřizoval institut soudců z lidu (zajistí třídní přístup - soudci z dělnické třídy)
    • krajské soudy - 1. instance (3členný senát) nebo soud odvolací (5členný senát), soudci z lidu byli i v senátu Nejvyššího soudu
  • dvojinstančnost řízení (z trojinstančnosti) - zrušeny soudy pracovní, pojišťovací, obchodní…
    • soudní organizace soustředěna na okresní, krajské soudy a Nejvyšší soud - zlevnění a zefektivnění soudnictví
    • zvláštní soudy - vojenské (obvodové a vyšší), rozhodčí
  • 1953 - ukončena činnost NSS
  • zákonem č. 232/1948 Sb. zaveden Státní soud se sídlem v Praze X 1952 zrušen a agenda převedena na krajské soudy

Ústava 1960

  • soudy a prokuratura chrání socialistický stát, oprávněné zájmy občanů a organizaci pracujícího lidu
  • organizace soudů - Nejvyšší soud, krajské a okresní soudy, vojenské soudy, místní lidové soudy
    • NS je nejvyšším soudním orgánem - dozírá na soudní činnost všech ostatních soudů; soudci voleni Národním shromážděním
    • soudci krajských soudů jsou voleni krajskými národními výbory; soudci okresních soudů jsou voleni občany podle obecného, přímého a rovného volebního práva s tajným hlasováním
    • NS, krajské a okresní soudy se volí na dobu 4 let; vojenské soudy se volí podle zvláštních předpisů
  • soudy rozhodnutí ve sborech
    • sbory NS, krajských, okresních a vojenských soudů jsou složeny jak ze soudců z povolání, tak ze soudců z lidu (mají rovné postavení)
  • v místech a na pracovištích se volí místní lidové soudy (k dalšímu prohlubování účasti pracujících ve výkonu soudnictví)
  • soudci jsou nezávislí a jsou vázáni jedině právním řádem socialistického státu
  • jednání zásadně ústní a veřejné

Tzv. Malá ústava 1968

  • uvádí pouze ustanovení o ÚS, ostatní soudy zmíněny v ÚZ 155/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje osmá hlava ústavy
  • soudnictví vykonávají nezávislé soudy - Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, Nejvyšší soud České socialistické republiky (se sídlem v Praze), Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, krajské, okresní a vojenské soudy
  • nejvyšší postavení má NS Československé socialistické republiky (předsedu a místopředsedu volí Federální shromáždění ze soudců tohoto soudu)
  • samosoudci/senáty; soudci z povolání/soudci z lidu (rovné postavení)
  • soudci z povolání voleni na 10 let a mohou být odvoláni orgánem, který je zvolil; soudci z lidu voleni na 4 roky

Soudní moc v ČR

  • vykonávají ji jménem ČR nezávislé soudy → jsou povolávány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům
  • součástí soudní moci je i ÚS, který je definován Ústavou jako soudní orgán ochrany ústavnosti
  • fungování nezávislé soudní moci a zajištění práva na spravedlivý proces jsou jedněmi z požadavků právního státu
  • Listina garantuje právo na soudní a jinou právní ochranu → Listina tedy preferuje ochranu soudem (pro systémový předpoklad věcně správnějšího, přesnějšího a profesionálnějšího rozhodnutí), ale připouští i domáhání se právní ochranu u jiného orgánu (stanoveným způsobem, čl. 36 odst. 1)
  • soudní ochrana spočívá v tom, že soudy specifickým způsobem řeší právní spory, v soudním sporu proti sobě stojí dvě strany, soud tím, že není na výsledku sporu zainteresován, je neutrálním a nestranným arbitrem, dle čl. 37 odst. 3 Listiny jsou si všichni účastníci v řízení rovni (podobně čl. 96 dost. 1 Ústavy - všichni účastníci mají před soudem rovná práva), tato rovnost je procesní - jejich postavení není závislé na pohlaví, rase, barvy pleti, jazyku, víře a náboženství apod. (jak uvádí čl. 3 Listiny)
  • případnou faktickou nerovnost stran může zákon vyrovnávat uplatňováním tzv. podpůrných práv - ustanovení opatrovníka, bezplatného právního zástupce ex offo, osvobozením od soudních poplatků etc.
  • v čl. 36 odst. 1 Listiny je několik principů, na kterých je ochrana práva soudem založena, z hlediska osoby, která se takové ochrany před soudem domáhá, jsou to:
    1. každá fyzická osoba má toto právo (a podle povahy věci i každá PO), nemůže-li se tohoto práva domáhat z objektivních příčin sama, musí právní předpisy vytvořit takový mechanismus, aby každý měl reálnou možnost se ho domáhat, ač třeba prostřednictvím jiné osoby/orgánu
    2. domáhat se takového práva je vnímáno jako aktivní činnost toho, kdo chce pomoc soudu/jiného orgánu, jde o právo na takovou ochranu, a ne povinnost této možnosti využít, chceme-li svého práva využít, musíme vyvolat řízení (zásada vigilantibus iura = ať si každý střeží svá práva) x od tohoto principu odlišujeme případy, kdy soud/jiný orgán zahajuje řízení z vlastního podnětu, plní tak příkaz zákona, pro podání podnětu k zahájení soudního řízení za stát je zřízeno st. zastupitelství
    3. stanovený postup je stanoven hlavně procesními předpisy, takový předepsaný postup je limitem domáhání se svého práva (domáhání se práva způsobem nedodržujícím stanovený postup může být neúspěšné, při střetu zásad materiální a formální pravdy může zvítězit právě formální pravda), tyto postupy jsou však komplikované a často žádají profesionální přístup, proto „každý má právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány a orgány veřejné správy, a to od počátku řízení” (čl. 37 odst. 2 Listiny, zásada na právní pomoc je dále rozvedena prováděcími předpisy a zákonem o advokacii)
    • tyto tři principy (každý se může domáhat svého práva, a to stanoveným způsobem) jsou kumulativní, musí být zachovány souběžně
  • Listina uznává i právo každého domáhat se svého práva u jiného orgánu, ale takové případy jsou výslovně, pozitivně stanoveny prováděcím zákonodárstvím, jiným orgánem může být státní orgán (Policie, správní úřad), ale i orgán samosprávy (územní, profesní a zájmové), tyto orgány musí být zákonem výslovně zmocněny/musí jím být výslovně uloženo, aby fyzickým, popř. právnickým osobám poskytovaly ochranu, nemají tedy obecnou a výlučnou povinnost poskytovat ochranu právům osob
  • x soudy tu to obecnou a výlučnou! povinnost mají, musí poskytnout právní ochranu, mají výlučný monopol k rozhodnutí o vině a trestu za trestné činy (čl. 39 Listiny - jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku, lze za jeho spáchání uložit, platí zásada nullum crimen/nulla poena sine lege + čl. 7 Listiny limituje zákonodárce, jaké tresty nesmí ani zákon stanovit - „nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu”), soudy nesmí odepřít spravedlnost, musí jednat řádně, aby věc (každého) byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům
  • nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, příslušnost soudu i soudce stanoví zákon
  • rozhodnutí jiných orgánů jsou až na výjimky přezkoumatelná soudem, neboť dle čl. 36 odst. 2 Listiny „kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak”, toto ustanovení zakládá existenci správního soudnictví v ČR, limitem pro takový zákon je pak následující věta, kdy „z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod dle Listiny
  • navzdory všem pojistkám pro co nejlepší kvalitu rozhodovacího procesu při ochraně práv Listina připouští možnost chyby/omylu státních orgánů i orgánů veřejné správy → zaručuje poškozeným náhradu škody (čl. 36 odst. 3 - každý má právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem)

Vztah k jiným ústavním orgánům

  • Jiné orgány státní moci nemohou zasahovat do rozhodovací činnosti soudců, i tak jsou zde ovšem právní a faktické vztahy mezi jednotlivými složkami státní moci, PROTOŽE moc soudní je součástí státní, resp. veřejné moci, ALE zároveň tvoří relativně autonomní složku
  • Parlament - stanovuje pravidla pro existenci, postavení… soudů a soudců, PS schvaluje státní rozpočet, čímž stanoví i předpoklady pro materiální zabezpečení soudnictví, ale jinak ZM nesmí kontrolovat či ovlivňovat činnost soudů, je zde inkompatibilita funkcí poslance a senátora s funkcí soudce (pokud by se tak stalo, pak dnem, kdy by se poslanec nebo senátor ujal funkce soudce, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora)
  • Prezident republiky - jmenuje soudce, do jeho rukou soudci skládají slib, uděluje milosti (agraciace, abolice, rehabilitace), amnestie, taktéž je zde inkompatibilita, navíc může být stranou u soudu (občanskoprávní spory, velezrada u ÚS)
  • Ministerstvo spravedlnosti - ústřední orgán státní správy soudů (dalšími orgány státní správy soudů jsou předseda a místopředsedové NS, NSS, vrchních, krajských a okresních soudů + provoz soudu a některé další činnosti smí vykonávat ředitel správy soudu, jmenovaný předsedou soudu), avšak výkon státní správy soudů nesmí zasahovat do nezávislosti (rozhodování) soudů
  • Státní zastupitelství - soustava soudů určuje soustavu SZ, tzn., že obvody a sídla soudů se shodují se sídly a obvody SZ
  • Ústavní soud - obecné soudy + ÚS = „moc soudní“, obě složky jsou však autonomní, nezávislé
  • Místní samospráva - volba přísedících

Principy činnosti soudů a soudců

  • Soudy v ČR poskytují ochranu právům především tím, že nalézají právo („Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu.“) – z logiky věci vyplývá, že soudce musí být vázán i ústavním zákonem, když čl. 95 uvádí, že soudce „je oprávněn posoudit nesoulad jiného právního předpisu se zákonem či MS, v případě rozporu zákona s ústavním zákonem předložit věc ÚS“
  • Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu + soudce stanoví zákon
  • Příslušnost soudu (místní i věcná) - stanoveno procesním předpisem
  • Příslušnost soudce není dána zákonem, ale rozvrhem práce
    • předem jsou tak stanovena pravidla, který konkrétní soud a který konkrétní soudce má danou věc rozhodovat
  • Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům (tyto zásady jsou zopakovány i v Ústavě a rozvedeny v OSŘ, TŘ)
    • Veřejnost - tzv. otevřená justice (X tajná inkviziční justice) – kontrola justice veřejností, novináři (právo na informace) x nesmí se to ovšem rozvinout v tlak na výsledek konkrétního soudního rozhodnutí
      • Veřejnost může být ze zákonných důvodů vyloučena (důvody najdeme v příslušných procesních předpisech, jde např. o ohrožení utajované skutečnosti, mravnosti…)
      • Rozhodnutí soudu v dané věci je třeba vyhlásit vždy veřejně
    • Bez zbytečných průtahů - neostrá zásada
      • V dnešní době je zde zatíženost justice, ne vždy jasné právní normy atp. + soudce není odborník ve všem, občas jsou potřeba soudní znalci (např. v oblasti zdravotnictví, ekonomiky, dopravy…) – k problematice „zbytečných průtahů“ existuje bohatá judikatura ÚS, jelikož je to poměrně časté odůvodnění ústavních stížností
    • Ústnost - soud rozhoduje na základě poznatků, které získal hlavně ústním podáním (na základě písemného podání rozhoduje např. ve zkráceném řízení – trestní příkaz a i tam nesmí být žalovaný zbaven práva vyjádření se ústně k této věci v řádném procesu po podaném odporu)
  • LZPS - Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě či osobě blízké (podobné právo, avšak z Ústavy, mají i členové parlamentu a soudci ÚS - odepřít výpověď o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem své fce, a to i poté, do jejich fce zanikla), Listina dále zdůrazňuje, že obviněný má právo odepřít výpověď a toho práva nesmí být žádným způsobem zbaven
  • LZPS - Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka (to souvisí s právem na svobodné rozhodnutí o své národnosti) a příslušníci národnostních a etnických menšim mohou používat v úředním styku za podmínek stanovených zákonem jejich mateřského jazyka → povinnost státu tlumočníky mít (proto krajské soudy vedou seznamy soudních tlumočníků)
  • Další principy soudů se vztahují z povahy věci jen na trestní řízení (nalezneme je v LZPS)
    • Nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege
    • Presumpce neviny (tj. každý, proti němůž je vedeno TŘ, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena)
    • Právo na obhajobu (tj. obviněný má právo, aby mu byl poskytnut čas a možnost k přípravě obhajoby a aby se mohl hájit sám nebo prostřednictvím obhájce. Jestliže si obhájce nezvolí, ačkoliv ho podle zákona mít musí, bude mu ustaven soudem. Zákon stanoví, ve kterých případech má obviněný právo na bezplatnou pomoc obhájce.)
    • Právo odepřít výpověď
    • Res iudicata + ne bis in idem (tj. nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn obžaloby. Tato zásada nevylučuje uplatnění mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem)
    • Zákaz retroaktivity (tj. trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá dle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější)
  • Pro doplnění jiných principů, resp. práva na spravedlivý proces (určitě se na to můžou ptát) - viz otázka č.50

Záruky soudcovské činnosti

  • Nezávislost vs. nestrannost
    • Nezávislost = soudce nesmí dostat (např. politický) pokyn, oddělenost všech státních mocí
    • Nestrannost = soudce nesmí být zainteresován na rozhodnutí, tj. nesmí být podjatý
  • Nezávislost soudů vs. nezávislost soudců
    • Nezávislost soudů = důsledné oddělení od ostatních složek státní (veřejné) moci, jejich autonomie v rámci dělby státní moci
    • Nezávislost soudců = oddělení od ostatních složek státní (veřejné) moci, ale i politického systému + zahrnuje v sobě i nezávislost v rámci moci soudní a v rámci daného soudu
  • Nezávislost je nutným předpokladem nestrannosti, kterou nikdo nesmí ohrozit (zákaz peticí zasahovat do nezávisosti soudu (čl. 18 odst. 2 LZPS), TZ (10.hlava) – TČ proti pořádku ve věcech veřejných, §335 – zasahování do nezávislosti soudu (hrozí až 12 let odnětí svobody))

§ 335 trestního zákoníku 40/2009 Sb.

Zasahování do nezávislosti soudu

(1) Kdo působí na soudce, aby porušil své povinnosti v řízení před soudem, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu

a) opatřit sobě nebo jinému značný prospěch,

b) způsobit značnou škodu, nebo

c) jiného vážně poškodit v zaměstnání, narušit jeho rodinné vztahy nebo způsobit mu jinou vážnou újmu.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán,spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 v úmyslu

a) opatřit sobě nebo jinému prospěch velkého rozsahu, nebo

b) způsobit škodu velkého rozsahu.

  • K zajištění nestrannosti slouží i institut podjatosti soudce = soudce nesmí mít žádný vztah k projednávané věci ani ke stranám sporu (např. rozvod sestry)
    • Námitku podjatosti může uplatnit kterýkoliv účastník řízení a soudce může být následně z rozhodování věci vyloučen, o takové námitce rozhoduje nadřízený soud (v případě NS jiný senát).
    • Pokud si soudce myslí, že k věci má vztah, musí to nahlásit předsedovi soudu - v tomto případě předseda soudu buď rozhodne, že soudce je podjatý, nebo věc předloží nadřízenému soudu k posouzení
    • Soudce je vyloučen z projednávání věci, pokud je důvod k pochybám o jeho nepodjatosti
  • Zajištění nezávislosti soudců znamená vytvořit co nejlepší podmínky pro jejich rozhodovací činnost, kdy musí být soudce vázán jen zákonem (a mezinárodní smlouvou), nikoli příkazy či různými okolními vlivy (politickými aj.)
  • Pro posílení nezávislosti jsou soudci jmenování do funkce hlavou státu bez časového omezení (neplatí pro soudce ÚS) a „soudce nelze proti jeho vůli odvolat či přeložit k jinému soudu, výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon“
  • Další zárukou nezávislosti soudců je i stanovení neslučitelnosti (inkompatibility) funkce soudce s jinými veřejnými funkcemi, soudce dále nemůže vykonávat placené/výdělečné činnosti kromě činnosti pedagogické, literární, vědecké aj. (pokud tím neznevažuje důstojnost své funkce, případně tím nevyvolává pochybnosti ve věci jeho nestrannosti a nezávislosti)
  • Pro nezávislost je tu i jejich hmotné zajištění
  • Soudce obecného soudu nemá imunitu, je však TP chráněn jako úřední osoba (TZ : „trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby“)

Nálezy ÚS

  • Pl. ÚS 7/02
    • Návrh prezidenta Havla na zrušení některých ustanovení zákona č. 6/02 Sb., o soudech a soudcích = vyhověno
    • Nelíbil se mu: pravidelný přezkum znalostí soudce s možností jej při neúspěchu odvolat z funkce. Při porušení povinností mohl být funkcionář = (místo)předseda soudu z funkce odvolán. Povinnost vzdělávat se, vzdělání by zajišťovala Justiční akademie - tedy orgán, který je pod kontrolou exekutivy. ⇒ Všechny tři body vedou k porušení dělby moci.
    • ÚS: Nepopírá, že exekutiva musí mít na justici určitý vliv, ale pouze v organizačních a materiálních záležitostech. Kontrolu činnosti soudů musí mít ale pod kontrolou samy soudy = nikdo mimo soudní systém nemůže kontrolovat „kvalitu“ soudců. Justiční akademie pro soudce pouze možností, nikoli povinností. Soudce může být odvolatelný pouze na základě kárného řízení. ÚS vnímá ušlechtilý cíl zákonodárce, zvolené prostředky jsou však neadekvátní = protiústavní.
  • Pl. ÚS 39/08
    • Návrh skupiny senátorů na zrušení vybraných ustanovení zákona č. 314/2008 Sb. a na zrušení vybraných ustanovení zákona č. 6/2002 Sb. = zčásti vyhověno
    • Co senátorům vadilo: stáže soudců na ministerstvu spravedlnosti - pomáhání exekutivě s přípravou zákonů (= důležité pro tuto otázku, následující spadá spíše do otázky „Soustava soudů“, kde to bude také ještě jednou zmíněno). Možnost opakovaného jmenování funkcionářů soudu (tedy znovujmenování po 7, resp. 10 letech u NS), s tím souvisí i další námitka: s účinností zákona měla funkce předsedkyně NS zaniknout za 5 let, ale funkce předsedy NSS až za 10 let. Dále senátorům vadilo, že prezident může jmenovat libovolný místopředsedů NS.
    • ÚS: Stáže: ohrožení nezávislosti soudců, ti by mohli na ministerstvu strávit až 3 roky, což je dostatečně dlouhá doba na nějaké to ovlivnění. :) Znovujmenování: není možné = (místo)předsedy soudu by mohlo znovujmenování lákat a tomu, aby byli znovujmenování, přizpůsobit své soudcovské rozhodování, disentující soudce Kůrka ale upozornil na skutečnost, že to neznamená, že by se např. bývalý předseda jednoho krajského soudu nemohl po zániku funkce stát předsedou jiného krajského soudu, stejně tak si v rámci jednoho soudu můžou předseda s místopředsedou své funkce na 7 let jen vyměnit. Toto rozhodnutí se však zatím nepromítlo do zákona o soudech a soudcích. Předsedkyně NS: 5 let bylo soudem zrušeno, ÚS jiné období neurčil - působil by jako pozitivní zákonodárce. Místopředsedové NS: ÚS poznamenal, že jejich počet je na zvážení zákonodárcem, Ústava mu tuto možnost dává v rámci čl. 91 (2): „Působnost a organizaci soudů stanoví zákon.“

Prameny

  • Ústava České republiky
  • Listina základních práv a svobod
  • Občanský soudní řád
  • Učebnice Ústavní právo a státověda, I. díl – Obecná státověda (str. 309-326)
  • Učebnice Ústavní právo a státověda, II. díl – Ústavní právo České republiky, část 1. (str. 395-404, 410-414)
  • Přednáška JUDr.Hřebejka (4.10.2011 a 11.10.2011)
  • Seminář JUDr.Jiráskové (10.10.2011 a 17.10.2011)
  • Judikatura : Seminář JUDr.Jiráskové (24.10.2011) + http://www.concourt.cz/clanek/3980

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code