Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


22. Vláda ČR

Postavení vlády v historii

Ústava 1918

  • O moci vládní a nařizovací
  • moc výkonná a nařizovací patří 17 členné vládě, jejíž předsedy a členy volí Národní shromáždění
  • vláda ze sebe volí náměstka předsedova, který zastupuje předsedu
  • vláda je odpovědna Národnímu shromáždění, které ji může za přítomnosti aspoň poloviny poslanců prostou většinou hlasů odvolati, což se stane vyslovením nedůvěry (návrh na vyslovení nedůvěry musí být podepsán min. 1/4 poslanců)
  • vláda sídlí v Praze
  • vláda určí, který z ministrů řídí jednotlivé úřady
  • vláda kontrasignuje prezidentova rozhodnutí (vždy příslušný člen)
  • nařízení podepisuje ministerský předseda a min. 9 ministrů
  • pokud je prezident mimo stát, vykonává jeho funkce vláda

Ústava 1920

  • hlava III., Moc vládní a výkonná
  • předsedu a členy vlády jmenuje prezident
  • sídlem je Praha
  • vláda je odpovědna PS, návrh na vyslovení nedůvěry musí být podepsán min. 100 poslanci
  • pokud člen vlády poruší úmyslně/z hrubé nedbalosti ústavní či jiné zákony, je trestně odpovědný, žalovat je oprávněna PS, trestní řízení provádí senát
  • vláda má kompetenci univerzální (pokud neporušuje zákon nebo nezasahuje do rozhodování soudů, pak má volnou ruku)
  • vláda sama rozhoduje, který ministr bude řídit které ministerstvo
  • její normotvorná kompetence patří do oblasti nařizovací (oblast podzákonná)
  • nařízení vláda vydává na základě určitého zákona

Ústava 1948

  • Ústavní zákon 150/1948 (také Ústava 9.května),kapitola IV. Vláda
  • vláda se skládá z předsedy, jeho náměstků, ministrů a státních tajemníků (ti se od roku 1948 neobsazují)
  • vládu jmenuje prezident republiky a rovněž určuje, který člen vlády řídí které ministerstvo
  • vláda je odpovědna NS, to může vyslovit vládě, ale i jejím jednotlivým členům nedůvěru
  • opět trestní odpovědnost členů vlády, žalobu podává předsednictvo NS, trestní řízení provádí sněmovna
  • vláda může vydávat nařízení se silou zákona (šlo-li o opatření nutná ke splnění první pětiletky)

Ústava 1960

  • hlava V. Vláda
  • vláda je nejvyšší výkonný orgán socialistické republiky
  • vláda je odpovědná NS
  • vláda se skládá z předsedy, místopředsedy a ministrů
  • klíčovou roli hraje předsednictvo vlády (od r. 1953, vyřizuje běžné práce vlády a kontroluje činnost jejich členů)

Ústavní zákon o Československé federaci 1968

  • Hlava V. Vláda
  • federální vláda je nejvyšším výkonným orgánem státní moci ČSSR
  • skládá se z předsedy, místopředsedy a federálních ministrů a státních tajemníků (je-li ministrem Čech, tak st. tajemníkem je Slovák a naopak)
  • vládu jmenuje prezident republiky
  • vláda je odpovědna Federálnímu shromáždění, každá z jeho sněmoven jí může vyslovit nedůvěru (či jednotlivým členům)
  • její usnesení k platnosti potřebuje souhlas nadpoloviční většiny všech členů
  • spolupracuje s vládami obou republik při sjednávání mezinárodních smluv, jejichž provedení patří do působnosti republik
  • vláda republiky (ČSR a SSR) je nejvyšším výkonným orgánem st. moci republiky
  • je jmenována předsednictvem národní rady republiky, odpovědna je národní radě
  • k platnosti jejího usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných členů vlády (za přítomnosti nadpoloviční většiny)

Ústavní postavení vlády

  • vládní moc je jednou z mocí, pomocí které vykonává lid svoji moc (vedle moci zákonodárné a soudní)
  • pomocí moci výkonné uplatňuje lid svou vůli při správě věcí veřejných (veřejná, státní správa)
  • i pro vládu platí obecné principy vyjádřeny v Ústavě a Listině: státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (čl. 2 odst. 3 Ú a čl. 2 odst. 2 LZPS), vláda musí vždy při výkonu svých pravomocí dbát hodnot demokracie a vyvarovat se stranění jakékoli výlučné ideologii (čl. 2 odst. 1 LZPS)
  • vláda upravena ve třetí hlavě Ústavy (konkrétně články pod nadpisem Vláda - čl. 67-80), ale také v druhé hlavě Ústavy (o moci zákonodárné) + v zákonu č.110/1998 Sb. o bezpečnosti ČR
  • vláda je vrcholným orgánem moci výkonné (čl. 67 odst. 1 Ú)
    • vláda stojí v hierarchii nejvýš (výraz „vrcholný orgán“, ale ve spojitosti se soudní mocí, konkrétně NS, je v čl. 92 Ú)
    • je ústředím celé exekutivy, celou výkonnou moc a její součásti řídí, sjednocuje, usměrňuje, kontroluje a nese za ni vrcholnou a politickou odpovědnost (čl.68 odst.1 Ú)
  • dělba státní moci v ČR předpokládá konkurenci i spolupráci orgánů jednotlivých mocí, je zde ale princip vůdčího postavení Parlamentu (parlamentní forma vlády) → trvání vlády se odvozuje od Poslanecké sněmovny (čl. 73 odst. 2 věta druhá Ú) resp. od její důvěry (čl. 73 odst. 2 věta první Ú)
  • členové vlády však mohou být členy obou komor Parlamentu (nesmí ale zastávat funkci předsedy nebo místopředsedy PS nebo Senátu a nesmí být ani členy parlamentních výborů, komisí nebo vyšetřovací komise- čl. 32 Ústavy)

Vytvoření vlády její trvání a ukončení

A. Jmenování předsedy vlády a jejich dalších členů

  • předsedu vlády a její členy jmenuje prezident republiky a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů (čl.68 odst.2 Ústavy)
  • předseda a další členové vlády se funkce ujímají jmenováním (čl. 62 písm.a)Ústavy)
  • předsedou vlády může prezident jmenovat jakoukoli osobu (měla by to však být osoba, která bude schopná získat důvěru PS- proto je nejčastěji jmenován předseda strany, která ve volbách získala nejvíce hlasů), u ostatních členů vlády je prezident vázán návrhem předsedy vlády (→ tvůrcem vlády je vždy předseda, ne prezident!, za složení vlády nese zodpovědnost předseda vlády)
  • designovaný (předurčený) předseda vlády = osoba, kterou prezident pověřil, aby vedla politická jednání o sestavení vlády, toto pověření Ústava výslovně neupravuje, jde o jednání výlučně politické povahy, nejčastěji je pak formálně jmenován poté, co předloží návrh na předložení vlády (jmenován nakonec být nemusí, pokud se tohoto úkolu vzdá, prezident pověření odvolá, či doporučí prezidentovi jmenovat předsedou vlády někoho jiného), ČR je založena na volné soutěži politic. stran, proto je obsazení vládních křesel ovlivněno výsledkem voleb, resp. politickým složením PS
  • v čl. 69 Ústavy je slib, který je povinen každý člen vlády složit do rukou prezidenta republiky (se složením slibu však Ústava nespojuje žádné následky. Źádné následky nejsou ani u nesložení slibu či složení s výhradou → má se za to, že předseda vlády by měl navrhnout odvolání podle čl. 74 Ústavy)
  • „dvojvládí” dvou předsedů vlády - pokud prezident jmenuje předsedu vlády v době úřadování dosavadní vlády, která je ve stavu demise → nežádoucí, není jistý rozsah jejich pravomocí a mohlo by dojít ke kolizi (řešením by mohlo být, kdyby se předseda a členové vlády ujímali své fce složením slibu a ne jmenování dle současné úpravy), řeší se to tak, že prezident jmenuje předsedu a bez velké prodlevy i novou vládu, čímž ukončí pověření staré vlády

B. Žádost vlády o důvěru PS

  • vláda je odpovědná jen PS (čl. 73 odst.2 věta druhá Ústavy) → jde o politickou odpovědnost, která se opírá o dokumenty politické povahy (koaliční dohody či smlouvy, uzavírané mezi polit. stranami za účelem podílu na vládě), je odpovědná jako celek (členové vlády se z výkonu své fce odpovídají předsedovi vlády)
  • je povinností každé vlády do 30 dnů po jmenování prezidentem republiky předstoupit před PS a požádat ji o vyslovení důvěry (čl. 68 odst. 3 Ústavy)
  • jednání o důvěře upravuje jednací řád PS v části jedenácté
    • podle § 82 odst.1 zařadí předseda PS žádost o důvěru na pořad její nejbližší schůze
    • neprodleně jsou vyrozuměny kluby a výbory
    • je nutná přítomnost alespoň 1/3 poslanců (min.67) a o souhlasu rozhodne nadpoloviční většina přítomných poslanců
    • pokud důvěru nedostane, oznámí to předseda PS prezidentovi, aby mohl přijmout demisi (čl.73 odst. 2 a 3 Ústavy), případně vládu odvolat (čl. 75 Ústavy) a pověřit ji vykonáváním jejich funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády (čl. 62 písm. d) Ústavy)
    • menšinová vláda - zejména při vyrovnaných volebních výsledcích (nedovolujících stranám programově blízkým vytvořit v PS nadpoloviční většinu), kdy absence dostatečného počtu poslanců z opozičních stran (chtějí alespoň nějakou vládu než žádnou) umožňuje vytvořit většinu, která by byla při účasti těchto poslanců byla menšinou
  • pokud vláda nezíská důvěru, pak se postup opakuje (tzn. prezident jmenuje znovu předsedu vlády a ostatní členy, tato vláda opět do 30ti dnů požádá PS o důvěru)
  • pokud ani na druhý pokus vláda důvěru nezíská, jmenuje prezident předsedu vlády na návrh předsedy PS (čl. 68 odst. 4 Ústavy)–> i tato vláda musí předstoupit před PS s žádostí o důvěru. Pokud ani tato vláda důvěru nezíská, pak může prezident PS rozpustit (čl. 35 odst. 1 písm. a)Ústavy)
    • PS rozpustit ale nemusí, může hledat jiná řešení
    • k rozpuštění PS nepotřebuje prezident kontrasignaci (čl. 62 písm. c) )
    • volby do PS se konají do 60ti dnů od jejího rozpuštění, k tomuto kroku prezident potřebuje kontrasignaci předsedy vlády (v demisi po nevyslovení důvěry, ale vykonává fce prozatímně- měl by se však řídit čl. 17 odst. 2)
  • vláda může o vyslovení důvěry požádat kdykoliv znovu podle čl. 71 Ústavy z jakýkoliv důvodu (nejčastěji proto, že si není jistá, zda ještě má oporu u většiny PS)
    • předseda PS svolá schůzi tak, aby byla žádost projednána do 14 dnů a na vyslovení důvěry je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců
    • „úřednická vláda” - jmenována v době krize, kdy nelze dosáhnout dohody polit. stran (padne vláda), její členové nevystupují jako zástupci jednotlivých polit. stran (ani nemusí být jejich členy), také musí získat důvěru PS, jmenování je dočasné (většinou do konání voleb do PS)

C. demise vlády a předsedy vlády. Odvolání vlády

  • vláda může podat demisi kdykoliv z vlastní vůle (fakultativní demise), jsou ale stanoveny i případy kdy musí (demise obligatorní). K případům obligatorní demise patří:
    1. čl. 73 odst. 2 věta druhá zakládá povinnost vlády podat demisi vždy po ustavující schůzi nově znolené PS (–> vláda je spjata s trváním PS)
    2. podle čl. 73 odst. 2 věta druhá je vláda povinna podat demisi v případě, že jí PS sněmovna odepřela vyslovit důvěru
    3. vláda je povinna podat demisi pokud ji byla vyslovena nedůvěra (čl. 72 Ústavy)
      • x Potřeba odlišit nevyslovení důvěry a vyslovení nedůvěry!!
      • Iniciativa vyslovení nedůvěry je na PS (resp. skupině poslanců), o důvěru žádá sama vláda
      • návrh o vyslovení nedůvěry může písemně podat skupina 5O poslanců a pro přijetí musí být nadpoloviční většina všech poslanců - tedy 101 hlasů
        • pokud byla vládě vyslovena nedůvěra, musí podat demisi
  • prezident vládu odvolá, pokud nepodala demisi, ač ji byla povinna podat

Složení vlády a postavení jejich členů

  • vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů (čl. 67 odst.2 Ústavy)
  • vláda je orgánem kolegiálním a rozhoduje ve sboru
  • podle čl. 68 odst.5 Ústavy jsou členové vlády pověřeni řízením určitého ministerstva nebo jiného úřadu (ministr bez portfeje=ministr, který není pověřen řízením ministerstva x na druhou stranu jeden člen vlády může být pověřen současně řízením více ministerstev)
  • Ústava ani jiný zákon nestanoví počet členů vlády, ten závisí zcela na předsedovi vlády (ten je veden politickými dohodami, na jejichž základě je vláda sestavena)
  1. Předseda vlády
    • klíčové postavení (organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje jejím jménem,.. čl. 77 odst.1 Ústavy)
    • má postavení jako osoba, která stojí v čele vlády, a zároveň jako samostatný ústavní činitel
    • výkon dalších činností mu může svěřit jen Ústava či zákon - vláda samotná mu nemůže svěřit další pravomoci, stejně tak si předseda sám nemůže na sebe vztáhnout výkon pravomocí, které náleží celé vládě
    • pravomoci, kde má samostatné ústavní postavení (v zásadě je v nich nezastupitelný):
      • spolupodepisuje rozhodnutí prezidenta republiky podle čl. 63 odst. 1 a odst.2 Ústavy
      • vykonává pravomoci prezidenta republiky za podmínek čl.66 Ústavy
      • podepisuje právní předpisy- ústavní zákony, zákony a nařízení vlády (též zákonná opatření Senátu)
      • vyhlašuje nouzový stav při nebezpečí z prodlení(podle čl.5 odst. 3 zákona č. 110/1998 Sb.), toto jeho rozhodnutí musí vláda do 24 hodin schválit, jinak je zrušeno
      • dále navrhuje jmenování ministrů, navrhuje jejich pověření řízením ministerstev/jiných úřadů, předává demisi jednotlivých členů vlády
      • je zastupitelný jen místopředsedou nebo jiným pověřeným členem vlády (a to zpravidla pro ty úkony, které činí jako osoba stojící v čele vlády)
      • vláda trvá v osobě svého předsedy (změny ve složení vlády přestavují její rekonstrukci, nejde o novou vládu, zůstává-li předseda, takto obměněná vláda není povinna předstoupit před PS s novou žádostí o vyslovení důvěry)
  2. Ostatní členové vlády
    • místopředsedové a ministři
    • setrvání jakékoli osoby ve vládě je na vůli předsedy:
      • a) předseda má právo člena vlády kdykoliv odvolat a to z jakéhokoliv důvodu
      • b) pokud se člen vlády rozhodne pro demisi, pak ji podává do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády, který demisi nemusí ihned podat, ale nejprv s dotyčným členem vlády jednat a pokusit se jej přesvědčit k zpětvzetí demise (prezident nemusí demisi hned přijmout, nemá stanovenou žádnou lhůtu, či ji nemusí vůbec přijmout)
    • Místopředsedové
      • Ústava užitím plurálu předpokládá, že jich bude více než jeden
      • při rozhodování ve vládě nemají více práv než ostatní členové, nejsou jim nadřízeni
      • plní koordinační úlohu (stanoveno jednacím řádem vlády, který je v závislosti na složení vlády aktuálně upravován)

Práva a povinnosti každého člena vlády

  • ze slibu vyplývá: být věrný České republice, zachovat Ústavu a zákony a uvádět je v život, zastávat svůj úřad svědomitě, nezneužít svého postavení
  • zákon 159/2006 Sb. o střetu zájmů (=střet zájmů veřejných a osobních; veřejný činitel by neměl upřednostňovat zájem osobní) vymezuje blíže činnosti, které jsou členům vlády zakázány, protože jejich povaha odporuje výkonu takové fce → je zakázáno využít svého postavení k získání majetkového nebo jiného prospěchu, odvolávat se na svou funkci v záležitostech, které souvisejí se zájmy osobními, dát za úplatu nebo jinou výhodu ke komerčním reklamním účelům svolení k uvedení svého jména ve spojení s vykonávanou funkcí,..
  • dle tohoto zákona členové vlády navíc nesmějí na rozdíl od poslanců a senátorů: podnikat, být statutárním orgánem nebo členem statutárního/řídícího/dozorčího/kontrolního orgánu podnikající právnické osoby, nesmí být v pracovně-právním nebo ve služebním poměru, nejde-li o vztah, ve kterém působí jako veřejný funkcionář; takové činnosti jsou povinni ukončit nejpozději do 30 dnů od zahájení výkonu své fce, dále po dobu 1 roku od skončení této fce se nesmí stát společníkem nebo působit v orgánech podnikající právnické osoby nebo uzavřít pracovněprávní vztah se podnikajícím zaměstnavatelem, pokud taková PO či zaměstnavatel provádí v posledních 3 letech uzavřeli smlouvu se státem o nadlimitní veřejné zakázce a daný bývalý veřejný funkcionář se podílel na rozhodování o takové smlouvě
  • podávají čestným prohlášením oznámení o osobním zájmu, o majetku, o příjmech, darech a závazcích a o činnostech, a to mandátovému a imunitnímu výboru PS (či Senátu, je-li zároveň senátorem), každoročně do 30. 6. následujícího kalendářního roku
  • fce člena vlády je veřejnou fcí, není v pracovněprávním, ani ve služebním poměru státního zaměstnance, odměňováni jsou dle zákona č. 236/1995 Sb.

Činnost vlády a způsob jednání vlády

  • Ústava nevypočítává záležitosti, o nichž vláda rozhoduje → vláda není ústavně omezena ve své působnosti v rámci moci výkonné na určitou věcně vymezenou oblast, její působnost však může vymezit zákon
  • programové prohlášení vlády = obecný dokument vyjadřující konkrétní politické zaměření vlády, předkládá se s první žádostí vlády o důvěru, není to ale ústavní povinností vlády, jde jen o ústavní zvyklost (PS se usnáší jen o žádosti o vyslovení důvěry)
  • hlavním dokumentem v legislativní oblasti je plán legislativních prací vlády (návrhy zákonů, které vláda hodlá předložit PS, je zde uvedeno ministerstvo zodpovědné za přípravu daného návrhu zákona = tzv. gestor, termín předložení k projednání vládě a termín předpokládaného nabytí účinnosti), pro celé volební období či kratší část zpravidla s roční aktualizací
  • koncepční a strategické dokumenty - vláda zkoumá společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzuje výsledky, vypracovává koncepce řešení, prostřednictvím těchto koncepcí vláda plánuje reformy, považuje-li vláda některou koncepci za zcela zásadní pro další směřování státu, může jí předložit PS k projednání
  • vláda rozhoduje ve sboru a to nadpoloviční většinou hlasů všech svých členů (je to zároveň usnášeníschopnost - ta není stanovena v Ústavě, podrobná pravidla v Jednacím řádu vlády- soubor interních procesních norem, pomocí nichž vláda organizuje svoji činnost)
  • činnost ministerstev a ostatních úředních orgánů státní správy řídí, kontroluje a sjednocuje vláda ČR (podle zákona ČNR č. 2/1969)
  • člen vlády se může nechat zastoupit jiným členem či svým náměstkem (např. vůči komoře Parlamentu, pokud není výslovně vyžadována jeho přítomnost), není to možné u hlasování o usnesení!!
  • schůze vlády jsou neveřejné (podle čl.64 odst.2 Ústavy se jich může zúčastnit prezident, podle zákona např. guvernér ČNB nebo předseda ČSÚ), dále se jich mohou účastnit osoby určené předsedou vlády a osoby, kterým dá souhlas vláda (při projednávání určitého bodu)
  • vláda přijímá usnesení (nadpoloviční většina všech jejich členů; usnesení je závazné pro všechny členy vlády, pro ministerstva a jiné správní orgány a orgány veřejné moci, které vykonávají státní správu přímo nebo přeneseně) x usnesení vlády však nejsou právními předpisy –> nejsou obecně závazná!
  • původně vnitřním orgánem vlády bylo předsednictvo (z předsedy a místopředsedů), plnilo koordinační a iniciativní funkci, bylo zrušeno 2006, dále si vláda zřizuje poradní orgány - rady či výbory (složené z členů vlády a dalších odborníků), v čele člen vlády nebo zmocněnec, řídí se statutem, který schvaluje vláda, patří sem např.: Bezpečnostní rada státu, Legislativní rada, Rada pro lidská práva, dále Výbor pro EU
  • zmocněnec vlády = osoba, která není členem vlády, pověřená k tomu, aby pro její potřeby vykonávala určitou činnost

Vztah vlády a předsedy vlády k prezidentu republiky

  1. podle čl. 62 Ústavy je prezident v některých činnostech autonomní na vládě X k rozhodnutím podle čl. 63 odst. 1 a odst. 2 Ústavy potřebuje ale spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena (kontrasignace, například: Vyhlašuje volby do PS a Senátu, jmenuje soudce,..), je podmínkou platnosti takového rozhodnutí –> okamžikem spolupodpisu přechází odpovědnost na vládu (čl.63 odst.4 Ústavy)
  2. čl. 66 Ústavy stanovuje, že předseda vlády vykonává některé pravomoci prezidenta pokud:
    • se úřad prezidenta uvolnil a ještě není zvolen nový (či ještě nesložil slib)
    • nemůže-li prezident ze závažných důvodů svůj úřad vykonávat
    • tato rozhodnutí jsou podepisována jen předsedou vlády (předseda nevstupuje totiž do úřadu hlavy státu, ale naopak - výkon vyjmenovaných pravomocí přechází dočasně na předsedu)
  3. účast vlády při sjednání mezinárodních smluv
    • čl. 63 odst. 1 písm. b)- pravomoc sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy svěřuje Ústava prezidentovi (ale vyžaduje se spolupodpis předsedy vlády)
    • sjednání smluv může přenést prezident na vládu či s jejím souhlasem na jednotlivého člena → podle rozhodnutí prezidenta republiky č. 144/1993 prezident republiky přenesl:
      • na vládu sjednávání a schvalování mez. smluv dvoustranných a mnohostranných, které nevyžadují souhlas Parlamentu
      • na člena vlády sjednávání a schvalování dvoustranných a mnohostranných smluv, které svým významem nepřesahují rámec působnosti ústředních orgánů státní správy
    • přípravu a projednání návrhu na sjednání smlouvy zabezpečuje ministerstvo (gestor), do jehož působnosti náleží otázky, které se mají upravit smlouvou, zpracuje návrh směrnice (zdůvodnění účelnosti smlouvy, dopad na st. rozpočet, zda půjde o prezidentskou/vládní/rezortní smlouvu)
    • má-li být sjednána prezidentská smlouva, zašle gestor k zaujetí stanoviska návrh před předložením vládě všem jejím členům a vedoucím dalších orgánů st. správy, předsedovi Leigslativní rady vlády a prezidentu, pro informaci i předsedům zahraničních výborů PS a Senátu, stanovisko musí být gestorovi zasláno písemně do 15 dnů od doručení; vysloví-li ÚS, že smlouva je v rozporu s úst. pořádkem či v případě nesouhlasu některé komory Parlamentu s její ratifikací, informuje gestor okamžitě vládu a navrhne další postup
    • zásady postupu vlády a orgánů, v jejichž čele stojí člen vlády, jsou vyjádřeny ve Směrnici vlády pro sjednávání, vnitrostátní projednávání, provádění a ukončování platnosti mezinárodních smluv (2004)

Vztah vlády k Parlamentu

Účast vlády na zákonodárném procesu

  1. vláda může podat PS návrh zákona (č.41 Ústavy)
  2. vláda se k návrhům zákona (které nenavrhla ona sama) má právo do 30ti dnů od doručení vyjádřit
    • s touto žádostí se na vládu obrací předseda PS
    • vláda souhlasí, nesouhlasí nebo doporučí změny; pokud se nevyjádřila, pak se má za to, že se vyjádřila kladně
    • její stanovisko ale není pro Parlament závazné
  3. vláda může s vládním návrhem zákona spojit žádost o vyslovení důvěry (PS má lhůtu 3 měsíců, aby se o daném návrhu usnesla)
    • pokud návrh není do 3 měsíců projednán, nemusí vláda podat demisi (a prezident může PS rozpustit)
    • stačí přijetí jakéhokoliv usnesení PS
    • pokud vysloví souhlas, má se za to, že byla vyslovena důvěra
    • je-li návrh zamítnut, musí vláda demisi podat
  4. pouze vláda podává návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu (usnáší se o nich pouze PS, čl. 42 Ústavy)
  5. vláda má nástroje k urychlení legislativního procesu:
    • v době, kdy je PS rozpuštěna, může podle čl. 33 Ústavy navrhnout Senátu přijetí zákonného opatření
    • návrh vlády na vyhlášení stavu legislativní nouze (§99 JŘ), vyhlašuje jej předseda PS (a současně může na žádost vlády rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání)
    • vládní návrh zákona může být zkráceně projednán, jde-li o provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti OSN či akce k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti
    • možnost navrhnout zkrácené jednání vládního návrhu také v případě stavu ohrožení státu, válečného stavu
    • je-li navrhovatelem zákona, tak může navrhnout, aby PS s návrhem vyslovila souhlas již v 1. čtení
    • předseda vlády podepisuje přijaté zákony, vláda zajišťuje vyhlašování ve Sbírce zákonů prostřednictvím Ministerstva vnitra

Účast člena vlády při jednání komor Parlamentu a jejich orgánů

  • člen vlády má podle čl. 38 odst.1 Ústavy právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí, udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá, nesmí mu být odepřen přístup - to platí i pro neveřejná (uzavřená) jednání (naopak na návrh vlády se komora může usnést, že její schůze či část bude neveřejná, především mají-li se projednávat utajované otázky týkající se obrany a bezpečnosti)
  • vůči PS je v čl.38 odst.2 Ústavy založena povinnost člena vlády osobně se dostavit na schůzi PS a to na základě jejího usnesení (platí i pro schůze výborů, komise nebo vyšetřovací komise PS, zde se ale může dát zastupovat, není-li výslovně požadována jeho osobní účast)
    • vůči Senátu tato povinnost stanovena není

Kontrola vlády

  • PS ustavuje jako své orgány různé stále komise, které dohlíží nad zákonností postupů různých složek exekutivy
  • podle čl.30 Ústavy JEN PS může zřídit vyšetřovací komisi pro vyšetření věci veřejného zájmu, pokud to navrhne alespoň 1/5 poslanců
  • od 2006 povinně ustavován kontrolní výbor, aniž by byla zákonem stanovena jeho působnost
  • PS může vládě ukládat obecné úkoly, při nesplnění z nich může vyvodit politickou odpovědnost, neváže ale budoucí vlády, pokud je nepřevezme nová PS
  • poslanci podle čl. 53 mohou interpelovat vládu nebo člena vlády
    • povinnost odpovědět na interpelaci do 30ti dnů
    • JŘ PS rozlišuje interpelace ústní (§111) - podané na schůzi PS, nebo písemné (§112) - podané přes předsedu PS

Citační právo

  • = doplněk práva na interpelaci; poslanci i senátoři (!), stejně tak orgány obou komor mohou požadovat informace a vysvětlení potřebná pro výkon jejich mandátu
  • členové vlády a vedoucí správních úřadů jsou povinni informace/vysvětlení poskytnout do 30 dnů (nebrání-li jim v tom mlčenlivost či zákaz zveřejnění)
  • novelou ústavy účinnou od roku 2002 je vláda zavázána pravidelně a předem informovat Parlament (tedy i Senát!) o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství ČR v mezinárodní organizaci nebo instituci, na kterou byly mezinárodní smlouvou přeneseny některé pravomoci státních orgánů ČR + vláda je povinna PS předkládat prostřednictvím jejího výboru pro evropské záležitosti návrhy aktů EU se svým předběžným stanoviskem (právní akty musí překládat v době, kdy jsou překládána Radě EU) + vláda předkládá tomuto výboru k projednání i personální nominace (na evropského komisaře, soudce SD EU..)

Vztah vlády k moci soudní

  • neslučitelnost funkce soudce s jakoukoli funkcí ve veřejné správě (čl.83 odst.3)
  • vláda odpovídá za jmenování soudců obecných soudů
    • ty sice jmenuje prezident, ale se spolupodpisem předsedy vlády nebo jím pověřeného člena
  • aby soudci mohli řádně plnit své funkce, je třeba zabezpečit soudy po personální, organizační, hospodářské, materiální a finanční stránce → to je úkolem státní správy soudů, kterou vykonává Ministerstvo spravedlnosti jakožto ústřední orgán (dalšími orgány jsou předsedové a místopředsedové soudů), vyřizuje tak i stížnosti na postup vrchních a krajských soudů (při průtazích řízení, nevhodném chování předsedy soudu)
  • jmenování soudců Ústavního soudu jde mimo kompetence vlády (jmenuje je prezident bez kontrasignace), vláda může být jen navrhovatelem na zahájení některého řízení
    • vláda je povinna podat návrh na zahájení řízení o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro ČR závazné (čl. 87 odst. 1 písm. i) ), pokud tento mezinárodní soud shledá, že byl zásahem orgánu veřejné moci porušen závazek, který pro ČR vyplývá z mezinárodní smlouvy, vláda musí pak podat návrh na zrušení takového pr. předpisu či jeho ustanovení, které takový závazek porušuje a nelze-li změny dosáhnout jinak
    • vláda může navrhnout zrušení podzákonného právního předpisu (čl. 87 odst.1 písm.b) Ústavy)
    • vláda může jako orgán moci výkonné podle zákona č. 131/2002 Sb. podat návrh na zahájení řízení kvůli kladnému nebo zápornému kompetenčnímu sporu o pravomoc nebo věcnou příslušnost vydat rozhodnutí, jehož stranami jsou soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy
      • kompetenční spor projednává zvláštní senát složený ze 3 soudců NS a 3 soudců NSS
      • X jsou-li stranami správní úřad a orgán samosprávy či ústřední správní úřady navzájem, rozhoduje o tomto sporu NSS

Vztah vlády k územní samosprávě

  • čl. 101 odst.4 Ústavy: stát může zasahovat do činnosti územních samosprávních celků, jen vyžaduje-li to ochrana zákona (tedy dodržování zákonnosti při výkonu veřejné moci) a jen způsobem stanoveným zákonem
  • mezi mocí výkonnou a územní samosprávou není vztah nadřazenosti a podřazenosti –> vláda nemůže svými usneseními zavazovat orgány krajů a obcí (pokud jde o výkon samosprávy; pokud jde o výkon státní správy, který byl zákonem svěřen orgánům územní samosprávy, pak vláda kraje i obce svými usneseními zavazuje)
  • nad výkonem samosprávy (ve smyslu samostatné působnosti) vykonává kontrolu Ministerstvo vnitra, shledá-li nezákonný postup orgánů obce/kraje, předloží starosta/hejtman zastupitelstvu návrh na opatření k odstranění jeho důsledků, sdělení o způsobu nápravy se vyvěsí na úřední desce úřadu
  • MV též vykonává dozor nad vydáváním a obsahem obecně závazných vyhlášek zastupitelstev obcí, krajů a hl. města Prahy, pokud taková vyhláška odporuje zákonu, vyzve MV dotyčný územní samosprávný celek ke zjednání nápravy, při nečinnosti po 60 dnech pozastaví účnnost takové vyhlášky a znovu stanoví lhůtu ke zjednání nápravy, při opětovné nereakci (či nepodání opravného prostředku = rozkladu proti rozhodnutí MV) MV do 30 dnů podá návrh ÚS ke zrušení této vyhlášky
  • orgány územní samosprávy jsou při výkonu přenesené působnosti podřízeny příslušnému ministerstvu (aby byl zajištěn jednotný výkon státní správy)
  • nařízení kraje a nařízení obce = právní předpisy orgánů samosprávy, n ad jejichž vydáváním vykonává dozor krajský úřad (u nařízení obcí) a věcně příslušné ministerstvo, popř. jiný ústřední správní úřad (u nařízení kraje/hl. města Prahy)
  • vláda vydává právní předpisy a směrnice (publikovány ve Věstníku vlády pro orgány krajů a orgány obcí)+ usnesení vlády → předpisy, směrnice i usnesení jsou pro obce a kraje závazné při výkonu st. správy (nesmí jim však stanovovat povinnosti, pokud nejsou zároveň stanoveny zákonem)

Normotvorba vlády ČR

  • vláda vydává nařízení k provedení zákona a v jeho mezích → jedná se o oprávnění k druhotné, prováděcí podzákonné normotvorbě (secundum et intra legem
  • účelem nařízení je rozvést zákon do větších podrobností a uvádět jej v život
  • nařízení musí být obecné (dopadat na neurčitou skupinu adresátů)
  • nařízení jsou vyhlašována ve Sbírce zákonů
  • nařízení vlády bez vazby na zákon (tj. vedle zákona, praeter legem) jsou vyločena, není třeba k tomuto provedení výslovného zmocnění, vláda k tomu má oprávnění přímo z Ústavy → generální zmocnění
  • nařízení musí být založeno na určitém zákoně
  • nařízení vlády proti zákonům (contra legem) jsou také vyloučena, neboť nařízením vlády nelze měnit platný zákon
  • účinnost zákona může být závislá na vydání nařízení vlády
  • načízení vlády zůstává platné a účinné i poté, co byl zákon zrušen nebo novelizován (je možno se domáhat u ÚS zrušení nařízení podle čl. 87 odst. 1 písm. b) Ústavy)
  • nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády (čl. 78 věta 2 Ústavy)
  • normotvorná činnost vlády se řídí Legislativními pravidly vlády, vláda též přijala Metodické pokyny pro zajišťování prací při plnění legislativních závazků vyplývajících z členství České republiky v Evropské unii (z roku 2005) - stanovuje postup ministerstev a ostatních orgánů státní správy (dále jen „orgány státní správy“) při plnění těchto závazků

Struktura ministerstev a jiných ústředních správních orgánů

Nálezy ÚS

  • Pl. ÚS 52/03
    • Návrh skupiny poslanců na zrušení vyhlášky, jež rušila jinou, na základě již neexistujícícho zmocňovacího zákonného ustanovení vyhlášenou, vyhlášku. = ZAMÍTNUTO
    • Poslancům se nelíbilo, že tato vyhláška, jež rušila vyhlášku jinou, byla vydána bez zákonného zmocnění.
    • ÚS: Také po zrušení zákonného zmocnění k vydání prováděcího právního předpisu příslušný exekutivní orgán disponuje normotvornou pravomocí, nicméně pouze pravomocí takovou úpravu derogovat, a protože šlo o zrušující akt, jenž nepotřeboval zákonné, kompetenční vymezení. Zákonodárce nemůže exekutivu zmocnit k derogaci podzákonného právního předpisu (vyhláška, nařízení), jelikož by tím porušil dělbu moci, možnost derogovat takový předpis je „výsostním“ právem exekutivy.
    • ÚS se k problematice vyhlášek vyhlášených na základě již neexistujícího zákonného ustanovení vyjádřil takto: „pokud zákonodárce zruší příslušné zmocňovací ustanovení zákona, nelze totiž sice hovořit o tom, že taková derogace rovněž bez dalšího vyvolává formální derogaci prováděcích právních předpisů, je však třeba v takové situaci vždy zkoumat materiální předpoklady existence a působení (účinnosti) takového odvozeného právního předpisu. Takový právní předpis - dokud nebude formálněprávně zrušen jiným normativním právním aktem - sice zůstává platným právním předpisem, při jeho aplikaci je však třeba přihlížet ke skutečnosti, že zde chybí materiální předpoklad působení takového předpisu, tedy konkrétní zákonné zmocnění.“ Lze tedy říci, že zrušením zákonného zmocnění k ukládání povinností v právním předpisu obce bez náhrady nedochází k zániku platnosti tohoto právního předpisu, nicméně tento předpis nebude nadále aplikovatelný.

Prameny

  1. Učebnice Ústavní právo a státověda 2.díl (Václav Pavlíček a kolektiv, 2.vydání), str. 30, 63,204-205, 212, 227 str. 528-594
  2. 10. přednáška ÚP, 1.ročník, letní semestr

- Ústava 1918, 1920, 1948, 1960 a ústavní zákon 1968

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code