Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


21. Pravomoci prezidenta republiky

  • upraveno především v Ústavě – Hlava III, čl. 62 a 63, dále pak čl. 64-66

čl. 62 Ústavy

Bez kontrasignace

Prezident republiky

a) jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi,

b) svolává zasedání Poslanecké sněmovny,

c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,

d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,

e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,

f) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,

g) odpouští a zmírňuje tresty uložené soudem a zahlazuje odsouzení,

h) má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního,

i) podepisuje zákony,

j) jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu,

k) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky,

čl. 63 Ústavy

S kontrasignací

(1) Prezident republiky dále

a) zastupuje stát navenek,

b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy,

c) je vrchním velitelem ozbrojených sil,

d) přijímá vedoucí zastupitelských misí,

e) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,

f) vyhlašuje volby do Poslanecké sněmovny a do Senátu,

g) jmenuje a povyšuje generály,

h) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,

i) jmenuje soudce,

j) nařizuje, aby se trestní řízení nezahajovalo, a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo,

k) má právo udělovat amnestii.

(2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.

(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.

(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda.

Pravomoci prezidenta republiky vůči Parlamentu ČR

  1. vyhlašuje volby do PS a Senátu - čl. 63 f) Ú - KONTRASIGNACE
    • ale musí se řídit čl. 17:
      (1) Volby do obou komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí.
      (2) Byla-li Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti dnů po jejím rozpuštění.
    • kontrasignace premiéra nebo pověřeného člena vlády
    • volby do Parlamentu vyhlašuje nejpozději 90 dnů před jejich konáním (v případě rozpuštění PS do 50 dnů), vyhlášení voleb uveřejňuje ve Sbírce zákonů
    • do Senátu též vyhlašuje opakované volby a doplňovací volby (ty se mají konat nejpozději 90 dnů od zániku mandátu senátora, doplňující volby se vyhlašují jen na zbytek volebního období původního senátora)
  2. svolává zasedání PS po volbách - čl. 62 b) Ú
    • svolání zasedání je předpokladem ke svolání ustavující schůze PS
    • musí svolat tak, aby bylo zasedání zahájeno nejpozději 30. dnem po dni voleb
    • pokud v této lhůtě prezident zasedání nesvolá, porušil tím ústavní povinnost a PS se sejde sama
  3. rozpouští PS - čl. 62 c) Ú
    • pouze za stanovených podmínek (čl. 35 Ústavy):

Článek 35

(1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže

a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny,

b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry,

c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,

d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.

(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.

(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

  • ad odst. 1: prezident může, ale nemusí PS rozpustit a to i v případě třetího neúspěšného pokusu o sestavení vlády (může pověřit další osobu o sestavení vlády, považuje-li to za možné)
  • ad odst. 3: nelze ji rozpustit, protože již běží příprava voleb.
  1. pravomoci v legislativním procesu – suspenzivní veto
  • suspenzivní veto – právo vrátit přijatý zákon Parlamentu (neplatí pro ústavní zákon a zákon přijatý ve zkráceném jednání po dobu stavu ohrožení státu nebo v době válečného stavu)
  • své rozhodnutí musí prezident odůvodnit
  • zákon může vrátit ve lhůtě 15 dnů ode dne, kdy mu byl zákon postoupen (rozhodnutí ÚS č. 30/1998 Sb.)
  • po navrácení zákona prezidentem hlasuje PS o zákonu znovu, je přijat, pokud pro něj hlasuje nadpoloviční většina všech poslanců
  1. podepisuje zákony
  • podepisuje všechny zákony včetně zákonů ústavních a v této kompetenci nemůže být zastoupen
  • podle JŘPS nepodepisuje zákon, proti němuž neúspěšně použil právo veta
  • V. Klaus některé zákony nepodepsal i přesto, že neuplatnil své veto – platnost těchto zákonů zatím nebyla zpochybněna
  • je podpis prezidenta pod zákon jeho ústavní povinností? - pravděpodobně ano
  1. podepisuje i zákonná opatření Senátu
  2. má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí
  • nemá ústavně zakotvené právo účastnit se vyšetřovací komise PS
  • na schůzích orgánů komor Parlamentu se může vyjádřit k politickým otázkám a ve svém vystoupení není nijak omezen
  • na schůzích obou komor sněmoven, výborů a komisí se mu udělí slovo, kdykoli o to požádá
  • nemá povinnost účastnit se schůzí orgánů komor Parlamentu (kromě zvláštních případů – např. složení slibu) - není odpovědný ani Parlamentu, nemůže být proto Parlamentem předvolán
  1. ke složení slibu musí být prezident pozván
  2. + navrhuje PS dva kandidáty na fci ombudsmana (a dva Senát)

Pravomoci prezidenta republiky vůči vládě a jiným orgánům výkonné moci

  • prezident nestojí v čele vlády, ČR je stát s parlamentní formou vlády
  1. jmenuje a odvolává předsedu vlády a na jeho návrh další členy vlády * prezident může jmenovat po podání demise předsedy vlády kohokoli novým předsedou vlády (měl by ale důvodně předpokládat, že daná osoba má možnost sestavit vládu, která získá důvěru PS)
    • po volbách - stará vláda podává obligatorně demisi až po ustavující schůzi nové PS
    • po podání demise má prezident právo 2x vybrat předsedu vlády podle své volby; potřetí pak je vázán návrhem předsedy PS (ten je v této funkci nezastupitelný)
  • jmenuje členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů JEN na návrh předsedy vlády
  1. přijímá složení slibu členů vlády do rukou prezidenta republiky * teprve poté, co předseda vlády složil slib spolu s celou vládou, kterou vytvořil, končí úřední pověření vlády staré
  2. pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním její funkce prozatímně až do jmenování nové vlády * toto oprávnění se vztahuje k vládě jako k celku, nelze takhle pověřit jednotlivé ministry
    • prozatímní vykonávání funkce této vlády končí jmenováním vlády nové (i když by později nezískala důvěru v PS)
  3. přijímá demisi předsedy a dalších členů vlády * členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády/ prezident odvolává členy vlády jen na návrh předsedy vlády
    • předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta
    • demise předsedy vlády = demise celé vlády
    • odvolání či přijetí demise se uskutečňuje rozhodnutím prezidenta republiky
  4. právo účastnit se schůzí vlády, vyžadovat od vlády a jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti - čl. 64 odst. 2 Ú
    • může si zvolit, jakou formou chce být informován – na schůzi vlády nebo písemně/ vláda je pak ústavně povinna poskytnout prezidentovi veškeré informace, o které požádá, a projednat s ním otázky, s nimiž se na ně obrátí
    • může si jednotlivé členy či celou vládu pozvat do svého sídla (toto pozvání by nebylo schůzí vlády), aby mu podali zprávu – to musí být ale informativního charakteru!, vláda je odpovědná pouze PS, ne prezidentovi
    • prezident má právo účastnit se schůzí Bezpečnostní rady státu, vyžadovat od ní a jejích členů zprávy a projednávat otázky, které patří do jejich působnosti
  5. vrchní velitel ozbrojených sil

- čl. 63 odst. 1 c) Ú - KONTRASIGNACE

  • jmenování a povyšování generálů - čl. 63 odst. 1 g) Ú
    • jmenovat = z hodnosti nižší než je generál do hodnosti generála x povyšovat = z nižší generálské hodnosti do vyšší generálské hodnosti
  • je nejvyšším služebním orgánem v ozbrojených silách ČR a svým rozkazem může stanovit rozsah kompetencí dalších orgánů ozbrojených sil (č. 219/1999 Sb.)
  • ozbrojené síly, jejichž je vrchním velitelem, se dělí na: Armádu, Vojenskou kancelář prezidenta republiky a Hradní stráž
  • úkoly související s výkonem této pravomoci zajišťuje Vojenská kancelář prezidenta republiky
    • náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky jmenuje a odvolává prezident – KONTRASIGNACE
  • schvaluje základní vojenské řády/ propůjčuje čestné nebo historické názvy vojenským útvarům/ propůjčuje bojové zástavy
  • jmenuje náčelníka Generálního štábu Armády ČR – na návrh vlády a po projednání příslušného výboru PS; náčelník je ale podřízen ministru obrany
  • podle zákona č. 585/2004 Sb., branný zákon dále:

§ 23
Mobilizace a demobilizace ozbrojených sil

(1)Mobilizací ozbrojených sil se rozumí hromadné povolávání vojáků v záloze k výkonu mimořádné služby za válečného stavu. Mobilizace ozbrojených sil může být částečná nebo všeobecná.

(2)Mobilizaci ozbrojených sil nařizuje prezident republiky na návrh vlády. Prezident republiky mobilizaci vyhlašuje v hromadných sdělovacích prostředcích.

(3)Vyhlášení mobilizace a podrobnosti mobilizace se zveřejňují mobilizační vyhláškou. Mobilizační vyhláška se doručuje občanům a právnickým osobám veřejnou vyhláškou prostřednictvím krajských vojenských velitelství a na úředních deskách územních samosprávných celků.

(4)Demobilizací se rozumí propouštění vojáků z výkonu mimořádné služby. Demobilizaci nařizuje prezident republiky na návrh vlády po ukončení válečného stavu demobilizačním nařízením, pro jehož vyhlášení a zveřejnění se použijí odstavce 2 a 3 obdobně.

§34

(1)Občan smí vstoupit do ozbrojených sil jiných států pouze se souhlasem prezidenta republiky na základě své žádosti, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2)Občan žádost o souhlas prezidenta republiky se vstupem do ozbrojených sil jiného státu podává ministerstvu, které ji se svým vyjádřením a po projednání s Ministerstvem vnitra a Ministerstvem zahraničních věcí předloží prezidentovi republiky. Občan v žádosti uvede kromě obecných náležitostí podání podle správního řádu také rodné číslo.

(3)Souhlas prezidenta republiky pozbývá platnosti dnem účinnosti vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. Na udělení souhlasu není právní nárok.

(4)Občan, který má více státních občanství, může vstoupit do ozbrojených sil jiného státu, jehož je také státním občanem, bez souhlasu prezidenta republiky. Bez souhlasu prezidenta republiky může vstoupit do ozbrojených sil jiného státu též občan za předpokladu, že tento stát je členem mezinárodní organizace zajišťující společnou obranu proti napadení, jíž je Česká republika členem.

(5)Prezident republiky může za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu vyzvat vojáky v záloze, kteří jsou v zahraničí, aby vstoupili do ozbrojených sil spojeneckého státu, na jehož území se nacházejí nebo do něhož se mohou dostat. Vojenská služba takto vykonaná se považuje za mimořádnou službu.

  1. pravomoci k dalším ústředním orgánům - KONTRASIGNACE
    • na návrh vlády jmenuje/odvolává předsedu Českého statistického úřadu a předsedu Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (jmenován na 6 let, ne více než 2x)
    • na návrh Senátu jmenuje/odvolává předsedu Úřadu pro ochranu osobních údajů (na 5 let, max. dvě po sobě jdoucí období) + na návrh Senátu jmenuje 7 inspektorů Úřadu (na 10 let, i opakovaně)

Pravomoci prezidenta republiky vůči moci soudní

  • nutno rozlišovat: výkon soudnictví (moc soudcovská/ v této oblasti prezident uděluje milosti a amnestie) x státní správa soudů (jmenovací a odvolací pravomoci prezidenta)
  1. jmenuje soudce ÚS - čl. 62 e) Ú
    • bez kontrasignace
    • se souhlasem Senátu (pozor, zde častá chyba u zkoušky, studenti prý často říkají „na návrh“, což je špatně – iniciátorem je zde prezident), který se musí vyjádřit do 60 dní, jinak se má za to, že souhlasí; v době, kdy nebyl ustanoven Senát, vykonávala tuto funkci PS
    • prezident nemůže odvolat soudce ÚS X soudci se mohou vzdát své funkce do rukou prezidenta republiky
  2. jmenuje předsedu a místopředsedy ÚS
    • kromě toho, že je musí jmenovat z řad soudců ÚS, není prezident nikterak omezen
  3. jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu
    • Ústava neomezuje prezidenta v tomto jeho právu na soudce, kteří působí u NS – to ale změnilo kontroverzní rozhodnutí ÚS Pl. ÚS 87/06 – „Prezident republiky je státním orgánem příslušným k vydání rozhodnutí o jmenování místopředsedy Nejvyššího soudu z řad soudců přidělených k NS platným rozhodnutím ministra spravedlnosti, po předchozím souhlasu předsedy NS“
  4. jmenuje soudce - KONTRASIGNACE
    • za výběr soudců odpovídá vláda
    • jmenuje bez časového omezení; podmínky pro jmenování soudce v čl. 93 odst. 2 Ústavy a v zákonech (hl. zákon o soudu a soudcích - č. 6/2002 Sb.)
    • důvody ukončení funkce soudce jsou obsaženy v zákonech a prezident je nemůže ovlivnit
  5. jmenuje a odvolává předsedu a místopředsedu NSS - KONTRASIGNACE
    • z řad soudců NSS
    • Pl. ÚS 18/06 – odmítnutí principu „kdo jmenuje, ten odvolává“
    • nález ÚS č. 78/2002 - státní orgán může jen to, co je mu výslovně dovoleno, platí to i pro prezidenta
  6. uděluje milost
    • individuální, vztaženo ke konkrétní osobě
    • agraciace (prominutí nebo zmírnění uloženého trestu), rehabilitace (zahlazení odsouzení = na výpisu z trestního rejstříku již odsouzení není napsáno, na osobu se hledí, jako by odsouzena nebyla)
      • osobní právo prezidenta
      • za tyto akty nikdo nezodpovídá! (prezident k nim totiž nepotřebuje kontrasignaci) x obsahově je toto právo omezeno tím, že ČR je dle ústavních norem demokratickým právním státem, založeným na úctě k právům a svobodám člověka a občana
    • abolice (zastavení nebo nezahájení trestního stíhání)
      • od 1. 10. 2012 je nutná kontrasignace
      • zodpovídá vláda
    • 2003 prezident svým rozhodnutím zrušil přenesení pravomoci v řízení o udělování milosti z roku 1994 (předtím bylo možné přenést tuto pravomoc na ministerstvo spravedlnosti) - prezident Zeman tuto pravomoc opět přenesl na Ministerstvo spravedlnosti, to provádí jakýsi „předvýběr“ kandidátů
  7. uděluje amnestii - KONTRASIGNACE
    • hromadné promíjení a snižování trestů a právních následků odsouzení a právo nařizovat, aby se trestní řízení nezahajovalo a bylo-li zahájeno, aby se v něm nepokračovalo
    • hromadné, ke skupinám jednotlivců nebo k určitým druhům trestných činů
    • amnestie má povahu normativního aktu x na rozdíl od zákonů neupravuje budoucí konání subjektů
    • amnestijní rozhodnutí nemůže být zrušeno
    • některé skupiny (př. recidivisté) mohou být vyloučení z amnestie
    • nejen za trestné činy, ale i za přestupky
    • zodpovídá vláda
  8. postavení prezidenta republiky jako účastníka řízení před ÚS:
    • může podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení pro rozpor s ústavním pořádkem
    • může v řízení před ÚS namítnout, že důvody podle čl. 66 Ústavy už pominuly nebo nenastaly - viz otázka č. 20
    • Senát může proti němu podat žalobu pro velezradu - viz otázka č. 20
  9. může k NSS podat žádost o rozpuštění politické strany či politického hnutí, ale pouze v případě, že tak vláda neučiní do 30 dnů od doručení podnětu k takovým návrhům (může být i vedlejším účastníkem před ÚS, pokud by došlo k přezkoumávání takových rozhodnutí o rozpuštění polit. strany či hnutí)


Pravomoci prezidenta republiky k jiným ústavním orgánům

  • jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ - čl. 62 j) Ú a čl. 97 odst. 2 Ú
    • na návrh PS (bez kontrasignace)
    • mohou být odvoláni prezidentem na návrh PS (dle zák. č. 166/1993 Sb., o NKÚ) a to v případech, kdy 6 měsíců nevykonávali svou funkci nebo na základě pravomocného rozhodnutí Kárné komory úřadu - KONTRASIGNACE pro odvolání
  • jmenuje členy Bankovní rady ČNB - č. 62 k) Ú
    • počet členů a délka funkčního období stanoví zákon (6 let), bez kontrasignace
      • v roce 2001 spor, zda jmenuje bez kontrasignace všechny členy, nebo jen některé → viz nález Pl. ÚS 14/01 dole
    • můžou být prezidentem odvoláni, ale pouze za podmínek, které jsou výslovně uvedeny (zák. č. 6/1993 Sb.) - KONTRASIGNACE - pro odvolání


Další pravomoci prezidenta republiky

  • dle čl. 63 odst. 2 Ústavy lze prezidentovi připsat další pravomoci, které nejsou výslovně uvedeny v Ústavě, a to stanoví-li tak zákon/ pokud takové pravomoci mají povahu rozhodnutí, pak nutná kontrasignace/ některé pravomoci byly již uvedeny výše, další jsou např.
  1. vyhlásit volby do zastupitelstev krajů a do zastupitelstev obcí
    • zákon č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů - nejpozději 90 dnů před konáním voleb
    • zákon č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích - nejpozději 90 dnů před jejich konáním
    • zákon č. 62/2003 Sb., o volbách do EP - na základě rozhodnutí Rady EU
    • ústavní zákon č. 515/2002 Sb. - prezident byl zmocněn vyhlásit referendum o přistoupení ČR k EU a vyhlašovat jeho výsledky
  2. jmenovat a odvolávat rektory veřejných vysokých škola a jmenovat profesorory (podle zák. č. 111/1998 Sb.)
    • jmenování a odvolání rektora na návrh akademického senátu veřejné vysoké školy; návrh se podává prostřednictvím ministra školství
    • jmenování profesorů na návrh vědecké rady vysoké školy podaným prostřednictvím ministra školství
  3. jmenování dalších představitelů ústředních správních úřadů, pokud tak stanoví zákon
    • např. předseda Českého statistického úřadu, předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, předseda a inspektoři Úřadu pro ochranu osobních údajů (viz výše)
  • Ústava nezakládá možnost, aby prezidentovi republiky byly zákonem uloženy i povinnosti → povinnosti mu mohou být ukládány jen ústavním předpisem x z toho hlediska je sporné ustanovení zák. č. 451/1991 Sb. (platnost prodloužena zák. č. 254/1995 Sb.), uložil totiž prezidentu (původně ČSFR) požádat ministra vnitra o vydání osvědčení o osobách v souvislosti s jmenováním, u kterých jim toto právo přísluší dle zvláštních předpisů


Nálezy ÚS

  • Pl. ÚS 14/01
    • Návrh vlády, aby prezident republiky mohl jmenovat guvernéra a viceguvernéra ČNB jen na základě kontrasignovaného rozhodnutí = ZAMÍTNUTO
    • Argumentace vlády: Čl. 62 k) Ústavy mluví jen o pravomoci prezidenta jmenovat Bankovní radu ČNB, pravomoc prezidenta jmenovat guvernéra a viceguvernéra ČNB je upravena v zákoně (o ČNB), tudíž by se na ni měl vztahovat čl. 63 odst. 2 ⇒ nutnost kontrasignace
    • Argumentace prezidenta: V zákoně o ČNB jsou stejně jako funkce (vice)guvernéra ČNB popsány i další funkce všech členů Bankovní rady, takže z argumentace vlády by vlastně vyšlo najevo, že prezident vůbec nemůže jmenovat Bankovní radu bez kontrasignace, pakliže jsou jejich funkce upraveny v zákoně.
    • ÚS: Vznikla tu ústavní zvyklost - od r. 1993 jmenoval prezident členy Bankovní rady bez kontrasignace, navíc vládě vadí pouze jedno konkrétní jmenování, nikoli všechna ta, která během 7 let této praxe proběhla. Dále argumentuje tím, že zákon o ČNB neupravuje novou jmenovací pravomoc prezidenta republiky, uvádí pouze složení Bankovní rady co do počtu a označení jejích členů.
  • Pl.ÚS 87/06
    • „Kompetenční návrh“ předsedkyně NS Ivy Brožové na zrušení rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování J. Bureše místopředsedou Nejvyššího soudu = VYHOVĚNO
    • Jaroslav Bureš byl jmenován do funkce místopředsedy NS, aníž by zároveň byl soudcem tohoto soudu, navíc k tomuto kroku nedala předsedkyně NS soudu souhlas a v zákoně o soudech a soudcích je uvedeno, že NS má pouze jednoho místopředsedu (Bureš se rozhodnutím prezidenta stal druhým). Prezident Klaus se odvolával na Ústavu, kde je stanoveno, že prezident jmenuje „místopředsedy“ NS (tedy v Ústavě se o místopředsedech mluví v plurálu), a na skutečnost, že nikde není uvedeno, že funkcionáře NS musí jmenovat z řad soudců NS. ÚS se ovšem přikloknil k názoru Ivy Brožové a poté, co již v minulosti zrušil jmenování Bureše na funkci soudce NS, zrušil nyní i rozhodnutí prezidenta na jeho jmenování místopředsedou tohoto soudu. ÚS zde tedy rozhodl, že NS má pouze jednoho místopředsedu (kdyby se ÚS přiklonil ke Klausově argumentaci, znamenalo by to, že by jich mohl mít klidně i 70), kterého jmenuje prezident republiky z řad soudců tohoto soudu a ke jmenování je nutný i souhlas předsedy NS s takovýmto kandidátem.

Prameny

PAVLÍČEK, Václav, et al. Ústavní právo a státověda II. díl. Praha : Linde Praha, a.s., 2008. Vztah prezidenta republiky k jiným ústavním orgánům, s. 504-522.

PAVLÍČEK, Václav, et al. Ústavní právo a státověda II. díl. Praha : Linde Praha, a.s., 2008. Další pravomoci prezidenta republiky, s. 522-523.

Ústava ČR

zákon č. 218/1999 Sb.

Judikatura ÚS: www.soudnisoustava.ic.cz

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code