Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989

Státovědný základ

Legalita a legitimita

  • státní moc - jeden ze základních znaků státu
  • moderní stát zakládá svou autoritu a moc na politické legitimitě a legalitě
  • legitimita moci = „ospravedlnění“ moci, uznání a respektování autority státní moci ze strany společnosti, důvěra společnosti k této moci
  • 3 důvody legitimnosti panství podle Webera - autorita tradice (tradiční panství), charisma (charismatické panství), legality (panství založené na víře v platnost legálního ustanovení; odůvodněné racionálně vytvořenými pravidly)
  • státní moc je legitimní tehdy, je-li jí podřízenými osobami považována za oprávněnou - legalita jako základ legitimity
  • legitimní moc - 2 stránky - procedurální - legitimní se moc stává tehdy, jestliže je výsledkem obecně akceptované procedury; a hodnotovou - obecně akceptovaný rámec hodnot, ve kterém se legitimní moc má a může pohybovat
  • svobodné volby - důležité pro politickou legitimitu, ztráta legitimity politické moci - vyslovení nedůvěry v následujících volbách
  • uplatňování a působení státní moci ve společnosti - na základě a v rozsahu stanovené právem = na základě legality
  • legalita - vůle státu, která je závazná nejen pro ostatní, ale i pro stát samotný
  • základní principy a postupy legitimity a uplatňování státní moci jsou v právním státě upraveny v ústavách a dalších zákonných předpisech - „legální legitimita“
  • legitimita státní moci je založena jak na politické legitimitě, tak na legalitě - politicko-státoprávní ospravedlnění státní moci

Kontinuita a diskontinuita

  • obsahové vymezení pojmů kontinuita a diskontinuita je značně rozdílné a vágní
  • kontinuita - nepřetržitý vývoj, charakterizovaný plynulým přechodem jednoho stavu či kvality systému v jiný stav nebo kvalitu, nedochází zde k podstatnému napětí nebo konfliktu
  • diskontinuita - přerušený vývoj, napětí a prudká negace předcházejícího stavu či kvality a vystřídání starého systému novým
  • kontinuitu a diskontinuitu dějinného vývoje nelze stavět do ostrého protikladu, mohou se prolínat a přecházet jedna v druhou
  • kontinuita a diskontinuita jsou relativní, vždy je použijeme ve vztahu k něčemu (v rovině legislativy diskontinuita, v rovině aplikační kontinuita)
  • materiální (obsahová) kontinuita - recepce materie předchozího právního řádu
  • formální kontinuita - návaznost na státní ideu, potažmo na státní formu
  • v našem ústavním vývoji je převažující kontinuita, najdeme tu ale i diskontinuitvní prvky

1918

  • československý stát vznikl revolucí proti Rakousku-Uhersku - v politickém i v právním smyslu
  • z hlediska zdroje moci byla státní forma a idea formálně diskontinuitní ve vztahu ke státní formě rakousko-uherské; do té doby byl sytsém monarchie, nový systém založen revolucí proti této monarchii
  • ohniskem právního řádu československého státu se stává zákon č. 11/1918 Sb.z.a n. - recepční norma - zajišťuje materiální kontinuitu
  • pro právní postavení Československa má velký význam i Saint-germainská smlouva (podepsaná 10.9.1919) - v preambuli - historické země ve svých tradičních hranicích se staly základem nového státu československého a tedy skutečným nositelem státní kontinuity - mezinárodní uznání Československa
  • Masaryk: velký podíl na tvorbě státní ideje, která byla základem pro legitimitu státní moci - více viz 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR
  • nové slovanské státy mají být ve spojení se západními demokraciemi hrází německé dobyvačnosti
  • Masaryk vychází z toho, že český stát právně nikdy nezanikl a že má historické právo na přičlenění Slovenska
  • podstatu nového státu spatřuje TGM v demokracii a humanismu
  • Masaryk zdůrazňoval důslednou ideovou diskontinuitu se státní idejí Rakouska

1938-1945

  • koncepce kontinuity podle Beneše - myšlenka nepřetržitého trvání Československé republiky v jejích předmnichovských hranicích (změna hranic Mnichovskou dohodou byla protiústavní; hranice bylo možné měnit pouze ústavním zákonem!)
  • požadavek uznání neplatnosti Mnichovské dohody od samého počátku, protože od ní se pak odvíjely všechny další neústavní kroky
  • 30.9.1938 - 4.5.1945 - doba nesvobody - 2. republika, Protektorát - rozbití republiky, ale to se děje pod nátlakem - protiústavní akty
  • v zahraničí se ale formuje prozatimní státní zřízení Československé republiky (prezident, vláda, státní rada) - navázání na státoprávní tradice první republiky - zachování mezinárodněprávní i vnitrostátní kontinuity
  • ústavní dekret prezidenta republiky č. 11/1944 Úř.věst.čsl., o obnovení právního pořádku:
    1. předpisy vydané do 29.9.'38 - platný československý právní řád
    2. předpisy 30.9.1938-4.5.1945 - nejsou součást právního řádu, ty, které se nepříčí Ústavě je možné na přechodnou dobu používat; zásadně vyloučeny předpisy v oblasti soudního práva trestního, soudního řízení trestního, práva osobního a práva rodinného
    3. prezidentské dekrety vydané na základě ústavního dekretu č. 2/1940 Úř.věst.čsl. zůstaly v platnosti, podléhaly ratihabici

1948

  • únor 1948 - úplné převzetí moci komunisty
  • po formální stránce zdůrazňovala Gottwaldova vláda ústavnost a kontinuitu
  • zásadní materiální diskontinuita mezi ústavním řádem dosavadním a nově nastoleným již od února 48 - změnil se obsah právních předpisů a demokratický systém vlády
  • v době socialismu došlo k obsahové i formální diskoninuitě právního řádu, formální kontinuita státu trvá
  • podstatným rysem demokracie je zajištění práv menšiny, jež jí dává šanci stát se demokratickým způsobem většinou - to bylo porušeno - vláda ztrácí legitimitu, když zničí demokratické instituce, jichž využila při získání k moci!!!
  • Ústava 9. května (č. 150/1948 Sb., účinná od 9.6.'48) obsahovala mnoho demokratických prvků (záruky občanských práv a svobod), v řadě ustanovení navazovala na Ústavu 1920, ale nikdy se nestala novým ohniskem právního řádu, moc se na ní nedbalo při tvorbě nových právních předpisů
  • přijata všemi přítomnými poslanci (246; celkem jich bylo tehdy 300)
  • nově upraveno postavení slovenských národních orgánů
  • §171 - výklad a používání ostatních předpisů musí být vždy v souladu s ústavou
  • §66 - výklad zákonů a rozhodování o jejich ústavnosti příslušejí předsednictvu Národního shromáždění (možnost libovůle)
  • Ústava 1920 pozbývá platnosti, stejně tak ostatní ústavní i běžné zákony, které jsou v rozporu s Ústavou 9. května neodporují zásadám lidově demokratického zřízení
  • právo se nadále netvoří na základě přijaté Ústavy, záruky zákonnosti byly zrušeny (např. správní soud měl být zaveden podle Ústavy a nebyl)
  • teorie 2 ústav - psané a faktické (či také ústava de iure a de facto)
  • opuštěna tradiční východiska právní kultury kontinentálního typu
  • popírány mnohé zásady (presumpce neviny, individuální zjišťování odpovědnosti…)
  • prosazuje se třídní výklad právních předpisů
  • nahrazovány ideje, z nichž stát vznikl r. 1918
  • princip sociální spravedlnosti a vize budoucí absloutní rovnosti + zkušenosti z 2. světové války - akceptace těchto změn velkou částí společnosti
  • Ústava 1960 (č. 100/1960 Sb.) - spíše ideová proklamace než právní norma
  • kontinuita s právem po roce 48, diskontinuita s právem první republiky
  • čl.4 - komunistická strana jako vedoucí síla ve společnosti a ve státě
  • omezení postavení slovenských nároních orgánů - zachována jen Slovenská národní rada
  • ústavní zákon č. 143/1968 Sb. - vznik federace - formální změna v kontinuitě státu - ohnisko státní moci ale není v zastupitelských sborech, ale v centralisticky organizované komunistické straně
  • vznikají české národní orgány - ne volbou občanů - ČNR zvolena Národním shromážděním
  • tento ústavní zákon je zároveň ústavou České republiky a Slovenské republiky, dokud nepřijmou republiky své ústavy
  • podle ústavy - 3 normová ohniska - ve skutečnosti - veškerá moc v rukou vedoucích orgánů ÚV KSČ

1989

  • 17. listopad 1989 - zhroucení komunistického systému v Československu - počátek procesu změn (právní stát, plurarismus, demokracie, tržní hospodářství…)
  • Sametová revoluce - legitimita státní moci je opět odvozena od vůle lidu jako suveréna
  • převaha diskontinuity ve všech oblastech státoprávního života
  • ústava z roku 1960 a ústavní zákon o československé federaci novelizovnány a měněny v rozsáhlé míře
  • ústavní zákon č. 135/1989 Sb. (29.11.1989)- vypuštěn článek 4. o vedoucí úloze KSČ z Ústavy - zákonný předpoklad pro obnovení politické plurality
  • zákony obnovující politickou demokracii a občanské svobody (č.15/1990 Sb., o politických stranách, č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění, č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů…)
  • zákonodárství spojené s nápravou křivd a nespravedlností v komunistickém režimu (č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, č. 298/1990 Sb., o vydání majetku církvím, č. 403/1990 Sb., restituční zákon)
  • Listina základních práv a svobod se stává součástí ústavního pořádku
  • obnova tržní ekonomiky

Pl. ÚS 14/94 "Dreithaler"

  • R. Dreithaler napadá zákonnost dekretu č. 108/1945, o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy
  • jeho argumenty:
  • moc zákonodárná příšluší podle Ústavy 1920 pouze Národnímu shromáždění (nebo 24 členný výkonný sbor - neodkladná opatření, když Národní shromáždění nezasedalo apod.), ne prezident
  • Beneš nebyl v době vydání dekretu prezidentem - abdikoval 5.10.1938
  • jeho akty mohly být nanejvýš správní akty moci výkonné a vládní - v rozporu s tehdejším ústavním právem - od začátku neplatné
  • jedné osobě přiznáno být současně zákonodárcem a zároveň mocí vládní a výkonnou - v rozporu se zásadami právního státu
  • dekret č. 108/1945 v rozporu i s čl. 2,3,4,11 a 24 Listiny základních práv a svobod
  • navrhuje prohlásit tento dekret za akt od samého počátku nulitní, případně tuto právní normu aspoň zrušit
  • Poslanecká sněmovna:
  • dekret č. 108/1945 byl vydán v mezích oprávnění hlavy státu v době, kdy nebylo ustaveno Národní shromáždění, a tvoří platnou součást našeho právního řádu
  • oprávnění prezidenta dáno ústavním dekretem č.2/1940 Úř.věst.čsl., o prozatímním výkonu moci zákonodárné
  • všechny dekrety byly posléze schváleny Prozatímním Národním shromážděním (ústavní zákon č.57/1946 Sb.) - ratihabice

Odůvodnění ÚS

  • v Ústavě 1920 - princip demokratické legitimity - vazba na hodnotový řád, který je základem i mezinárodního právního řádu - otevřenost k mezinárodnímu právu - dekret č. 108/1945 se opírá o mezinárodní konsens doby
  • usnesení vlády ze dne 3. 12. 1942 O další platnosti prezidentského úřadu prezidenta republiky dr. Edvarda Beneše - Beneškova abdikace r. '38 byla protiprávně vynucena, není považována za platnou; není možné svolat schůzi Národního shromáždění - Beneš zůstává prezidentem dokud nebude možno provést volbu nového prezidenta
  • Beneše jako prezidenta (i prozatimní vládu) uznává 27 států
  • Beneš zdůrazňuje tendenci zachovat právní kontinuitu s československým právním řádem
  • technicky nemožné zachovávat normotvorné řízení podle hlavy II Ústavy 1920 - nezbytně nutné předpisy budou vydávány ve formě dekretů prezidentem republiky k návrhu vlády a zpravidla projednány Státní radou, spolupodepíše je předseda vlády (pověřený člen vlády)
  • dekrety podléhají následné ratihabici - pozbývají platnosti 6 měsíců po dni, kdy se sejde Národní shromáždění, nebudou-li jako zákony znovu usneseny a vyhlášeny (2/1940)
  • ústavní zákon č. 57/1946 Sb., kterým se schvalují a prohlašují za zákony dekrety prezidenta republiky - všechny dekrety je nadále nutno považovat za zákon, ústavní dekrety za ústavní zákon
  • konsens českého národa s hodnotovou a právní návazností na 1. republiku - lid si přeje žít v demokratickém a právním státě
  • na prozatímní státní zřízení ČSR je třeba nahlížet jako na mezinárodně uznávaný legitimní ústavní orgán československého státu, na jehož území byl nepřítelem znemožněn výkon svrchované státní moci pramenící z Ústavní listiny 1920 - všechny normativní akty prozatímního státního zřízení, tedy i dekretu č. 108/1945, jsou v důsledku ratihabice výrazem legální činnosti československé zákonodárné moci
  • tento dekret není v rozporu s právními zásadami civilizovaných společností - je adekvátní reakcí (demokracie se může a musí bránit totalitnímu režimu)
  • konfiskace „nepřátelského majetku“ - nepřátelé Československé republiky jako demokratického státu, ne nepřátelé na primárně národností bázi
  • presumpce odpovědnosti osob německé národnosti (musí dokazovat, že zůstaly věrné ČSR, aktivně se podílely na odboji…) - adekvátní - podstatná část německého národa vědomě participovala na nacistickém režimu, Němci v pohraničí dali záminku k Mnichovské dohodě…
  • dekret č. 108/1946 podložen i usneseními Postupimské konference
  • exilové a bezprostředně poválečné zákonodárství představuje dnes již uzavřený okruh problémů a otázek, souvisejících s válečnými událostmi a hospodářskou obnovou země - z hlediska současnosti vesměs bez aktuálního významu
  • dekret č. 108/1945 byl v době svého vydání legálním i legitimním aktem
  • zkoumání toho, jestli je v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy postrádá jakoukoli právní funkci
  • ÚS návrh zamítá

Prameny

  • PAVLÍČEK, Václav. O české státnosti : 1/ Český stát a Němci. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2002. O kontinuitě a diskontinuitě, s. 36-88.
  • HOLLÄNDER, Pavel. Základy všeobecné státovědy. Plzeň : Aleš Čeněk, 2009. 2.1.2 Moc a legitimita, s. 56-62.
  • FILIP, Jan; SVATOŇ, Jan; ZIMEK, Jan. Základy státovědy. 2. vydání. Brno : Masarykova univerzita, 1997. 1.3.2 Státní moc; její legitimita a legalita, s. 18-20.
  • ADAMOVÁ, Karolina. K otázce kontinuity a diskontinuity práva v České republice. In Příspěvky k vývoji právního řádu v Československu 1945-1990. Univerzita Karlova v Praze : Nakladatelství Karolinum, 2002. s. 73-78.
  • CÍSAŘ, Jaroslav; KINDL, Vladimír. Vývoj zákonodárství na území ČSR 1945-1990. In Příspěvky k vývoji právního řádu v Československu 1945-1990. Univerzita Karlova v Praze : Nakladatelství Karolinum, 2002. s. 79-96.

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code