Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


19. Výkonná moc ČR

  • vedle moci zákonodárné a soudní jednou z mocí, pomocí níž lid uplatňuje svou vůli při správě věcí veřejných
  • pověřená každodenním řízením státu (státní správou), ve své činnosti je podřízena moci zákonodárné

Prezident republiky

Vláda

Ministerstva a jiné ústřední správní úřady

  • ministerstva a ústřední orgány státní správy lze zřídit a jejich kompetenci vymezit pouze zákonem čl. 79 Ústavy
  • tímto zákonem je zákon č. 2/1969 Sb. o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy

čl. 79 Ústavy

(1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem.

(2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.

(3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Ministerstva

  • v čele ministr (na základě pověření - čl. 68 odst. 2 Ú), jmenován prezidentem na návrh předsedy vlády
  • ministr je oprávněn delegovat určité pravomoci na vedoucí zaměstnance ministerstva (zejména náměstky) x ale odpovědnost ministra za rozhodnutí vydané úřadem
  • ministr ústavně-politicky odpovědný předsedovi vlády, který může navrhnout odvolání člena vlády → ministr ale nemá právní odpovědnost premiérovi (tu může nést pouze v případě, má-li na konkrétní rozhodnutí skutečně vliv)
  • okruh působnosti ministerstev vymezuje zákon ČNR č. 2/1969 Sb. („kompetenční zákon“), v dalších zákonech je působnost pak dále rozšiřována a měněna
  • sídla ministerstev nejsou žádným právním předpisem určena, všechna se nacházejí v hlavním městě (x u jiných ústředních správních úřadů je Praha za sídlo určena zákony, kterými jsou tyto úřady zřízeny, výjimkou je ÚOHS se sídlem v Brně a ERÚ sídlící v Jihlavě)
  1. Ministerstvo pro místní rozvoj - Ing. Karla Šlechtová, http://www.mmr.cz; kompetence §14 č.2/1969 Sb.
  2. Ministerstvo životního prostředí - Mgr. Richard Brabec, http://www.mzp.cz; §19 č.2/1969 Sb. , podřízena Česká inspekce životního prostředí a Český hydrometeorologický ústav
  3. Ministerstvo práce s a sociálních věcí - Mgr. Michaela Marksová, http://www.mpsv.cz; §9 č. 2/1969 Sb.
  4. Ministerstvo vnitra - Milan Chovanec, http://www.mvcr.cz; §12 č. 2/1969 Sb.
  5. Ministerstvo zahraničních věcí - PhDr. Lubomír Zaorálek, http://www.mzv.cz; kompetence §6 č. 2/1969 Sb.
  6. Ministerstvo obrany - MgA. Martin Stropnický, http://www.army.cz; §16 č.2/1969 Sb.
  7. Ministerstvo průmyslu a obchodu - Ing. Jan Mládek, CSc., http://www.mpo.cz; §13 č.2/1969 Sb., podřízena Česká energetická inspekce, Česká obchodní inspekce, Puncovní úřad a Licenční úřad
  8. Ministerstvo zdravotnictví - MUDr. Svatopluk Němeček, MBA, http://www.mzcr.cz; §10 č.2/1969 Sb., součástí MZ je Český inspektorát lázní a zřídel a Inspektorát omamných a psychotropních látek
  9. Ministerstvo spravedlnosti - JUDr. Robert Pelikán, Ph.D., http://portal.justice.cz; §11 č.2/1969 Sb.
  10. Ministerstvo financí - Ing. Andrej Babiš, http://www.mfcr.cz; kompetence §4 č.2/1969 Sb.
  11. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy - PhDr. Marcel Chládek, MBA, http://www.msmt.cz; kompetence §7 č. 2/1969 Sb., podřízena Česká školní inspekce
  12. Ministerstvo dopravy - Ing. Dan Ťok, http://www.mdcr.cz; §17 č.2/1969 Sb.
  13. Ministerstvo zemědělství - Ing. Marian Jurečka, http://eagri.cz; §15 č.2/1969 Sb., řídí Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci, Státní veterinární správu České republiky, Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský a Českou plemenářskou inspekci
  14. Ministerstvo kultury - Mgr. Daniel Herman, http://www.mkcr.cz; §8 č. 2/1969 Sb.

Jiné ústřední správní úřady

  • níže uvedené úřady ústřední správy jsou zřízeny zákonem ČNR č. 2/1969 Sb. v platném znění, ALE okruh jejich působnosti NENÍ vymezen v tomto kompetenčním zákoně, ale je stanoven vždy zákonem nebo zákony zvláštními
  • jiné ústřední správní úřady: - zřízeny zákonem 2/1969 Sb. V PLATNÉM ZNĚNÍ, ale okruh působnosti zde není vymezen (to je v jiných zákonech)
  1. Český statistický úřad - zřízen zákonem 2/1969 Sb.; koordinuje sběr a zpracování údajů pro statistické údaj, které provádějí jednotlivá ministerstva, tyto statistické informace poskytuje pak státním orgánům, orgánům územní samosprávy, veřejnosti a do zahraničí, jako volební orgán zajišťuje zpracování výsledků voleb a hlasování v referendu o přistoupení ČR k EU; v čele stojí předseda, kterého jmenuje na návrh vlády prezident republiky; hospodaří jako rozpočtová organizace; sídlí v Praze a v krajích má svá regionální pracoviště
  2. Český úřad zeměměřičský a katastrální - zřízen zákonem 359/1992 Sb. o zeměměřičských a katastrálních orgánech; hlavním úkolem je zajištění státní správy v oblasti evidence nemovitostí a věcných práv k nim (katastr nemovitostí), dále provádí zeměměřičské činnosti; v čele stojí předseda jmenován vládou; sídlo v Praze
  3. Český báňský úřad - zřízen zákonem 2/1969 Sb.; zajišťuje státní dozor nad hornickou činností a jinou činností prováděnou hornickým způsobem, kontroluje požární ochranou v podzemí a řádné odvádění úhrad za dobývací prostor a vydobyté vyhrazené nerosty; provádí kontrolu nad pracovními podmínkami v hornických organizacích; v čele předseda jmenovaný vládou; hlavní sídlo v Praze, dále 9 obvodních báňských úřadů (Sokolov, Most, Plzeň, Kladno, Příbram, Liberec, Trutnov, Brno, Ostrava) - ČBÚ rozhoduje o odvoláních proti jejich odvolání
  4. Úřad průmyslového vlastnictví - zřízen zákonem 21/1993 Sb.; chrání průmyslové vlastnictví, plní zejm. funkci patentového a známkového úřadu (rejstřík ochranných známek); v čele předseda, kterého jmenuje vláda; sídlo v Praze
  5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže - původně vznikl 1. července 1991 jako Český úřad pro hospodářskou soutěž, mezi lety 1992-96 působil jako Ministerstvo pro hospodářskou soutěž; zřízen zákonem 272/1996 Sb., v současnosti je působnost Úřadu je vymezena zákonem č. 273/1996 Sb., ve znění zákona číslo 187/1999 Sb.; vytváří podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěže proti jejímu nedovolenému omezování, vykonává dohled nad při zadávání veřejných zakázek; v čele předseda jmenován na návrh vlády prezidentem na funkční období 6 let, max. 2 funkční období, předseda nesmí být členem žádné politické strany nebo hnutí; sídlo v Brně
  6. Správa státních hmotných rezerv - zajišťuje opatření pro krizové stavy, státní hmotné rezervy a ropnou bezpečnost; v čele je předseda jmenován vládou na návrh ministra průmyslu a obchodu v dohodě s ministrem financí; sídlo v Praze
  7. Státní úřad pro jadernou bezpečnost - zajišťuje bezpečnost státu z hlediska jaderné bezpečnosti a radiační ochrany, jednou ročně předkládá zprávu o své činnosti vládě a veřejnosti; v čele stojí předseda, jmenován vládou; sídlo v Praze
  8. Národní bezpečnostní úřad - zřízen zákonem č. 148/1998 Sb.; vykonává správu v oblasti utajování informací a bezpečnostní způsobilosti, vede ústřední registr utajovaných informací; zajišťuje činnost několika orgánů - např. Národního střediska komunikační bezpečnosti, Národního střediska pro distribuci kryptografického materiálu; sídlo v Praze
  9. Energetický regulační úřad - zřízen zákonem č. 458/2000 Sb.; podporuje hospodářskou soutěž v energetice, chrání zájmy spotřebitelů v energetických odvětvích, podporuje využívání obnovitelných zdrojů; uveřejňuje seznam držitelů licencí; jednou ročně překládá zprávu o své činnosti vládě a PS; předseda jmenován vládou na 5 let; sídlo v Jihlavě, pobočka v Praze
  10. Úřad vlády ČR – původně jen jako pomocný orgán (organizační úkoly apod.), od 28.5.2002 ústřední správní úřad (zákon 219/2002 Sb.); zajišťuje odborné, organizační a technické zabezpečení činnosti vlády, stará se o plynulý chod práce vlády (zajišťuje plnění úkolů předsedy a místopředsedů vlády, i poradních orgánů vlády); v čele je vedoucí, který je jmenován vládou a je odpovědný vládě a jejímu předsedovi; sídlo ve Strakově akademii (Malá Strana)
  11. Český telekomunikační úřad - zřízen byl zákonem č. 151/2000 Sb., ale mezi ústřední orgány byl zařazen až 2005; reguluje trh a stanovuje podmínky pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb; v čele Rada - jeden z členů Rady je předsedou - členy Rady a jejího předsedu jmenuje vláda na návrh ministra průmyslu a obchodu, funkční období 5 let (každý rok je jmenován jeden člen Rady); sídlo v Praze; hodnocen jako jeden z nejhorších regulátorů v Evropě
  12. Úřad pro ochranu osobních údajů
  13. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
  14. Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí
  15. Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře
  16. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost

Vedoucí

  • v čele těchto ústředních správních úřadů stojí předseda, ředitel či vedoucí
  • jsou zásadně odpovědni vládě
    • ředitel NBÚ jen předsedovi vlády nebo pověřenému členovi vlády
  • vláda je též jmenuje a odvolává
    • kromě předsedy ČSÚ a ÚOHS – na návrh vlády prezident
    • ředitel NBÚ – vláda ho může jmenovat až po projednání ve výboru PS příslušném ve věcech bezpečnosti
    • předseda SSHR – jmenován a odvoláván vládou na návrh ministra průmyslu a obchodu po dohodě s ministrem financí
  • jmenováni na dobu neurčitou, mohou být kdykoliv odvoláni
    • kromě předsedy ERÚ a ÚOHS – funkční období je 5/6leté a mohou být odvoláni jen z důvodu stanovených zákonem

Zásady činnosti ústředních orgánů státní správy

  • stanoveny především v kompetenčním zákonu (zákon ČNR č. 2/1969 Sb. ve znění pozdějších návrhů):

§ 20

Ministerstva a ostatní ústřední orgány státní správy uvedené v části první (dále jen „ministerstva“) plní v okruhu své působnosti úkoly stanovené v zákonech a v jiných obecně závazných právních předpisech a úkoly vyplývající z členství České republiky v Evropské unii a v ostatních integračních seskupeních a mezinárodních organizacích, pokud jsou pro Českou republiku závazné.

§ 21

Ministerstva se ve veškeré své činnosti řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády.

§ 22

Ministerstva zkoumají společenskou problematiku v okruhu své působnosti, analyzují dosahované výsledky a činí opatření k řešení aktuálních otázek. Zpracovávají koncepce rozvoje svěřených odvětví a řešení stěžejních otázek, které předkládají vládě České republiky. O návrzích závažných opatření přiměřeným způsobem informují veřejnost.

§ 23

Ministerstva předkládají za svěřená odvětví podklady potřebné pro sestavení návrhů státních rozpočtů republiky a pro přípravu jiných opatření širšího dosahu. Zaujímají stanovisko k návrhům, které předkládají vládě České republiky jiná ministerstva, pokud se týkají okruhu jejich působnosti.

§ 24

Ministerstva pečují o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky; připravují návrhy zákonů a jiných právních předpisů týkajících se věcí, které patří do jejich působnosti, jakož i návrhy, jejichž přípravu jim vláda uložila; dbají o zachovávání zákonnosti v okruhu své působnosti a činí podle zákonů potřebná opatření k nápravě.

§ 25

Ministerstva zabezpečují ve své působnosti úkoly související se sjednáváním mezinárodních smluv, s rozvojem mezistátních styků a mezinárodní spolupráce. Zabezpečují ve své působnosti úkoly, které vyplývají pro Českou republiku z mezinárodních smluv, jakož i z členství v mezinárodních organizacích.

§ 26

zrušen

§ 27

Ministerstva si navzájem vyměňují potřebné informace a podklady. Nižší orgány státní správy jim podávají zprávy a sdělují údaje, které si příslušná ministerstva vyžadují v rozsahu nezbytně nutném pro plnění svých úkolů.

§ 28

(1) Činnost ministerstev řídí, kontroluje a sjednocuje vláda České republiky.

(2) Úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády České republiky a jejích orgánů plní Úřad vlády České republiky. Organizační jednotkou Úřadu vlády České republiky je Generální ředitelství státní služby.

(3) Vedoucího Úřadu vlády České republiky jmenuje a odvolává vláda České republiky. Činnost Úřadu vlády České republiky řídí vedoucí Úřadu vlády České republiky, s výjimkou organizačních věcí státní služby a služebních vztahů státních zaměstnanců; v těchto věcech postupuje vedoucí Úřadu vlády České republiky podle služebního zákona.

  • pokud dnes zákon svěří určitou pravomoc výslovně ministrovi, nemůže do ní zasahovat ani vláda

Další orgány státu s celostátní územní působností

  • náležejí materiálně z hlediska své kompetence do moci výkonné, ale nejsou podle kompetenčního zákona zahrnuty mezi ústřední orgány státní správy
  • stát si je zřizuje k samostatnému spravování specifických oblastí veřejné správy
  • musí být zřizovány a jejich působnost stanovena zákonem (dle čl. 79 odst. 1 Ú)
  • orgány, které jsou vázány k některému ústřednímu orgánu státní správy - v čele ředitel (u ÚZSVM generální ředitel) - jmenováni a odvoláváni příslušným ministrem; příslušné ministerstvo tyto úřady buď samo řídí, nebo vykonává nad činností odborný dohled
    • Úřad pro dohled nad družstevními záložnami - Ministerstvo financí; zřízen zákonem č. 87/1995 Sb. o spořitelních a úvěrních družstvech atd.; má hybridní povahu - působí jako státní úřad a současně je právnickou osobou (družstevní záložny = družstva, jejichž činností je primárně přijímání vkladů, poskytování úvěrů a další finanční a peněžní služby, tyto služby jsou poskytovány členům družstva, kteří družstevní záložnu společně vlastní a řídí)
    • Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových - Ministerstvo financí; zřízen stejnojmenným zákonem č. 201/2002 Sb.; vystupuje za stát v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem v řízení před soudy, rozhodčími orgány, správními úřady a jinými orgány ve věcech týkajících se majetku státu
    • Česká správa sociálního zabezpečení - Ministerstvo práce a sociálních věcí; upravuje zákon č. 582/1991 Sb. o organizaci a provádění sociálního zabezpečení
  • orgány na vládě zcela či částečně nezávislé - nezávislost ale neznamená úplnou nezávislost, ale pouze nezávislost vzhledem k vládě tím, že nepodléhají jejím příkazům / často ale bývají odpovědné jedné z komor Parlamentu
    • Rada pro rozhlasové a televizní vysílání - dohlíží na zachovávání a rozvoj plurality programové nabídky a informací v oblasti vysílání a převzatého vysílání, dbá na jeho obsahovou nezávislost a na dodržování právních předpisů v oblasti vysílání; povinna předkládat PS a premiérovi výroční zprávu, radu tvoří 13 členů jmenovaných na 6 let předsedou vlády na návrh PS, podmínkou jmenování je české občanství, trvalý pobyt v České republice, svéprávnost a bezúhonnost a minimální věk 25 let (nelze jmenovat osobu, která funkci člena již vykonávala po dvě po sobě jdoucí funkční období),nesmějí zastávat funkce v politických stranách, Poslanecká sněmovna může předsedovi vlády navrhnout odvolání Rady, neplní-li Rada opakovaně závažným způsobem své povinnosti nebo pokud opětovně neschválí pro závažné nedostatky výroční zprávu
    • Úřad pro ochranu osobních údajů - snaží se chránit občana před neoprávněným zasahováním do jeho soukromého a osobního života a neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním osobních údajů; předkládá výroční zprávu PS, Senátu a vládě jen pro informaci; předseda (na 5 let, max. 2x za sebou) a inspektoři (na 10 let) jmenování prezidentem republiky na návrh Senátu, odvoláváni též prezidentem na návrh Senátu, prezident potřebuje kontrasignaci


Orgány územní samosprávy

Normotvorba jiných správních úřadů

  • podle čl. 79 odst. 3 Ústavy mohou ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy vydávat právní předpisy na základě a v mezích zákona, jsou-li k tomu zákonem zmocněny
  • předpisy vydané ministerstvy a jinými ústředními správními úřady → vyhlášky
  • předpisy orgánů územní samosprávy při výkonu státní moci → nařízení kraje a nařízení obce (x obecně závazné vyhlášky - při výkonu samostatné působnosti zastupitelstev)
  • na rozdíl od nařízení vlády (vydávány k provedení zákona) jsou tyto předpisy vydávány na základě zákona, tedy zákon by měl v podstatných rysech obsahovat všechny prvky podzákonné úpravy
    • požadavky na obsah zákonného zmocnění k vydání vyhlášky, které musí vymezit: (dle čl. 49 Legislativních pravidel vlády)
      • uvedení konkrétní věci, která má být vyhláškou upravena
      • rozsah, v jaké mají být určité věci upraveny
    • vyloučeno „vedle zákona“ - praeter legem
    • vyloučeno „proti zákonu“ - contra legem
    • vyhláška zůstává v platnosti a v účinnosti i poté, co zákon (na jehož podkladě byla vyhláška vydána) byl zrušen či novelizován
    • k vydání těchto podzákonných předpisů je nutné výslovné zákonné zmocnění s určením příslušného orgánu, který vyhlášku vydá → speciální zmocnění
    • podle nálezu ÚS č. 568/2004 Sb. - zákonodárce nemůže vydat zmocnění ke zrušení podzákonného předpisu, protože jde o svébytnou sféru výkonné moci, která v tomto případě není vázána na ZM


Státní zastupitelství

  • v Ústavě pouze jediný článek (Hlava III), zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství (do doby zřízení státního zastupitelství podle tohoto zákona jeho fce vykonávala prokuratura ČR - čl. 109 Ú)
  • je součástí exekutivy x zákon 283/1993 Sb. poskytuje státní zastupitelství záruky před svévolných zasahováním do jeho činnosti (např. věci svěřené do působnosti státního zastupitelství vykonávají pouze státní zástupci)

čl. 80 Ústavy

(1) Státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.
(2) Postavení a působnost státního zastupitelství stanoví zákon

Zákon č. 283/1993 Sb., o státím zastupitelství

§ 4

(1) Státní zastupitelství v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným zákonem

a) je orgánem veřejné žaloby v trestním řízení a plní další úkoly vyplývající z trestního řádu,

b) vykonává dozor nad dodržováním právních předpisů v místech, kde se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranné léčení, zabezpečovací detence, ochranná nebo ústavní výchova, a v jiných místech, kde je podle zákonného oprávnění omezována osobní svoboda,

c) působí v jiném než trestním řízení,

d) vykonává další úkoly, stanoví-li tak zvláštní zákon.

(2) Státní zastupitelství se v souladu se svou zákonem stanovenou působností podílí na prevenci kriminality a poskytování pomoci obětem trestných činů.

  • veřejnou žalobu proti obviněnému ze spáchání trestného činu podává stát (na rozdíl od např. Německa a Rakouska nejsou v ČR možné tzv. soukromé žaloby) a v řízení před soudem zastupuje veřejnou žalobu jen státní zástupce
  • podle zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, v platném znění - státní zástupci jsou orgány činnými v trestním řízení
  • zákonnou úpravou trestního řízení (účelem je zjištění tr. činů a spravedlivé potrestání jejich pachatelů) dochází k naplnění ústavního příkazu dle čl. 8 odst. 2 Listiny

čl. 8 odst. 2 LZPS

(2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

  • zásada legality (státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž se dozví) a zásada obžalovací (trestní stíhání před soudy je možné jen na základě obžaloby nebo návrhu na potrestání, které podává státní žalobce)
  • každý je povinen dostavit se na výzvu ke státnímu zastupitelství a podat potřebné vysvětlení

Soustava

  1. Nejvyšší státní zastupitelství - nejvyššího státního zastupitele jmenuje vláda na návrh ministra spravedlnosti, která jej může kdykoliv bez udání důvodu odvolat
  2. vrchní státní zastupitelství - státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh bezprostředně nadřízeného státního zástupce, ministr spravedlnosti je odvolá, pokud závažným způsobem poruší své povinnosti
  3. krajská státní zastupitelství - –||–, v obvodu hlavního města Prahy působnost krajského státního zastupitelství vykonává Městské státní zastupitelství v Praze
  4. okresní státní zastupitelství - –||–, v obvodu hlavního města Prahy působnost okresních státních zastupitelství vykonávají obvodní státní zastupitelství a v obvodu města Brna Městské státní zastupitelství v Brně
  5. v době branné pohotovosti vyšší a nižší polní státní zastupitelství
  • (krajského, okresního) státní zástupce může ministr spravedlnosti jmenovat TÉŽ na návrh nejvyššího státního zástupce
  • nejblížší vyšší státní zastupitelství může vykonávat dohled nad nejblíže nižším státním zastupitelství (ve svém obvodu) a může mu podávat písemné pokyny k jeho postupu, stejně tak rozhoduje o odnětí a přikázání věci jinému nižšímu státnímu zastupitelství (je-li původní vedoucí nižší státní zástupce vyloučen z projednávání věci) a o opravných prostředcích podaných proti rozhodnutí nejblíže nižšího státního zastupitelství
  • státní zastupitelství si vzájemně poskytují informace, které potřebují k plnění svých úkolů (informací se pro tyto účely rozumí údaje o postupu státního zastupitelství při výkonu jeho působnosti v určité věci a údaje, které v této souvislosti státní zastupitelství zjistilo)
  • sídla se shodují se sídly a obvody soudů
  • ministr spravedlnost může kdykoliv požádat kterékoli státní zastupitelství o informaci ke stavu řízení (potřebuje-li to k plnění úkolů svého ministerstva či jako člen vlády)
  • Nejvyšší státní zástupce je povinen nejpozději do poloviny kalendářního roku předkládat vládě zprávu o činnosti státního zastupitelství (prostřednistvím ministra spravedlnosti)
  • Ministerstvo spravedlnosti je ústředním orgánem správy st. zastupitelství (po personální, organizační a finanční stránce), stanovuje počty st. zástupců

Postavení státních zástupců

  • podmínky: státní občan ČR + způsobilost k právním úkonům + bezúhonnost + ke dni jmenování věk nejméně 25 let + vysokoškolské právnické magisterské vzdělání na vysoké škole v ČR + úspěšné složení závěrečné zkoušky + morální vlastnosti + souhlasí se svým jmenováním a přidělením
  • funkce vzniká jmenováním; skládá slib do rukou ministra spravedlnosti (odepření složení slibu či složení slibu s výhradou znamená zánik funkce)
  • je povinen postupovat odborně, svědomitě, nestranně, spravedlivě a bez zbytečných průtahů
  • je povinen vyvarovat se jakéhokoliv chování, které by mohlo vzbuzovat pochybnosti o dodržování povinností

čl. 27 odst. 4 Listiny

(4) Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem; toto právo nepřísluší soudcům, prokurátorům, příslušníkům ozbrojených sil a příslušníkům bezpečnostních sborů.

čl. 26 odst. 1 a 2 Listiny

(1) Každý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakož i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.

(2) Zákon může stanovit podmínky a omezení pro výkon určitých povolání nebo činností.

  • omezení jejich podnikatelské a hospodářské činnosti

čl. 20 odst. 2 a 3 Listiny

(2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich.

(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.

  • omezení jejich práva zakládat politické strany a hnutí a sdružovat se v nich

Prameny

  • zákon ČNR č. 2/1969 Sb. ve znění pozdějších návrhů (http://portal.gov.cz)
  • Listina základních práv a svobod (http://www.psp.cz/docs/laws/listina.html)
  • PAVLÍČEK, Václav, et al. Ústavní právo a státověda II. díl. Praha : Linde Praha, a.s., 2008. XVIII. Vláda a jiné orgány výkonné moci, §9 Struktura ministerstev a jiných ústředních správních orgánů, s. 573-588.
  • PAVLÍČEK, Václav, et al. Ústavní právo a státověda II. díl. Praha : Linde Praha, a.s., 2008. XVIII. Vláda a jiné orgány výkonné moci, §10 Normotvorba vlády a jiných správních orgánů (část B), s. 592-593.
  • PAVLÍČEK, Václav, et al. Ústavní právo a státověda II. díl. Praha : Linde Praha, a.s., 2008. XVIII. Vláda a jiné orgány výkonné moci, §11 Státní zastupitelství, s. 594 - 599.

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code