Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů

Pojem ústavní činitel

  • souhrnné označení pro volené i jmenované představitele státu a nejvyšší úředníky, pokud jsou jejich funkce výslovně uvedeny v Ústavě
  • dělení:
    • zákonodárná moc: poslanci a senátoři
    • výkonná moc: prezident a členové vlády
    • soudní moc: soudci ÚS, NS, NSS a běžných soudů (okresní, krajské, vrchní)
    • ostatní: prezident a viceprezident NKÚ, guvernér + viceguvernér + členové Bankovní rady ČNB (v širším pojetí i státní zástupci – okresní + krajští)

Imunita

  • vynětí ústavního činitele z obecně platného právního režimu
  • 2 formy
    • indemnita = neodpovědnost, hmotněprávní imunita - v trestním právu; taková exempce, že trestný čin vůbec nemohl být spáchán
    • nestíhatelnost = imunita procesněprávní - procesní exempce z trestního stíhání; trestný čin se mohl stát, ale ústavní činitel za něj nemůže být stíhán orgány činnými v trestním řízení nebo jen za určitých podmínek (např. se souhlasem příslušné komory)

1) Imunita poslanců a senátorů

  • příčinou vytvoření institutu poslanecké imunity v historii parlamentarismu byla snaha chránit členy volených shromáždění před panovníkem, úřady, policií, zejména snaha znemožnit zadržení členů parlamentu během cesty na shromáždění, zároveň se paralelně vytvářelo privilegium poslanců ve formě svobody projevu na půdě parlamentu
  • nejdůležitější záruka výkonu mandátu poslance / senátora
  • zajišťuje, že Parlament je za všech okolností nezávislý a má možnost se za všech okolností bez překážek sejít a jednat
  • vynětí (exempce) člena Parlamentu z obecného právního režimu
  • viz čl.27 Ústavy
  • 2 formy:

a) indemnita

  • čl.27 odst.1 a 2 Ú: (1) „Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.“
  • (2) „Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.“
  • = neodpovědnost, hmotněprávní imunita v trestním právu
  • taková exempce, že trestný čin vůbec nemůže být spáchán
  • za hlasování v komorách Parlamentu není poslanec nebo senátor trestně odpovědný; za hlasování ho nelze postihnout ani trestněprávně, ani správněprávně a ani disciplinárně = úplná indemnita
  • za projevy v komorách a jejich orgánech rovněž není člen Parlamentu trestně odpovědný, podléhá ale disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem = částečná indemnita (myslí se projevy ústní i písemné – př. legislativní a jiné návrhy, podpisy na dokumentech, písemné interpelace,…)

b) imunita procesněprávní

  • čl. 27 odst.4 Ú: „Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.“
  • nestíhatelnost, procesní exempce z trestního stíhání
  • trestný čin se mohl stát, ale poslanec či senátor za něj nemůže být stíhán orgány činnými v trestním řízení bez souhlasu komory, jejímž je členem
  • podklady pro rozhodování komory připravuje mandátový a imunitní výbor
  • svým souhlasem může komora svého člena zbavit procesněprávní imunity → může být vzat do vazby, stíhán a potrestán jako každý jiný občan
  • pokud komora souhlas odepře, nemůže být pro daný skutek až do zániku mandátu stíhán
  • platí i pro skutky spáchané před nabytím mandátu
  • čl. 27 odst. 5 Ú: člena Parlamentu lze zadržet, byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté
    • příslušný orgán to musí ihned oznámit předsedovi komory
    • a) nedá-li předseda do 24 h od zadržení souhlas k vydání zadrženého soudu, musí ho orgán propustit
    • b) dá-li souhlas, postoupí oznámení mandátovému a imunitnímu výboru k projednání a podání návrhu komoře (provede patřičná šetření, dá poslanci možnost se vyjádřit) → na následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání s konečnou platností (rozhoduje tedy výhradně příslušná komora, předseda jen vyslovuje předběžný souhlas se zadržením při přistižení člena při činu)
  • žádost příslušného orgánu o vyslovení souhlasu komory musí zejména obsahovat vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci → komora rozhodně usnesením, které orgánu zašle
  • odpovědnost za přestupky: čl.27 odst.3 Ú - přestupky mohou být stíhány jen v disciplinárním řízení příslušné komory
    • novela zákona o přestupcích: (zákon č.78/2002 Sb. novelizující zákon o přestupcích č.200/1990 Sb. a oba jednací řády komor) pro stíhání přestupku si může poslanec nebo senátor vybrat, zda se podrobí běžnému postupu, nebo zda bude přestupek projednán v komoře

2) Imunita prezidenta republiky

  • charakteristická je neodpovědnost z výkonu funkce a imunita - toto privilegium pochází z monarchistických zřízení, ústavodárci v ČR se inspirovali vzorem 1.republiky
  • neodpovědnost z výkonu funkce
    • čl. 54 odst. 3 Ú: „Prezident republiky není ze své funkce odpovědný.“
    • v demokratických státech zpravidla spojována s povinností kontrasignace jeho aktů ústavním činitelem, který za takové úkony odpovídá
    • Ústava 1920: nutná byla kontrasignace všech rozhodnutí + veškerých jeho úkonů moci vládní a výkonné (třeba i novoroční projev) × dnes tomu tak není - kontrasignována musí být jen rozhodnutí, která musí mít písemnou povahu, a to s výjimkou těch, která jsou zvlášť vyjmenovány v čl. 62 Ú
      • rozhodnutím prezidenta zde myšleným není např. návrh – prezident může návrh k ÚS podávat bez kontrasignace
    • rozpor s demokratickým právním řádem: má být v republice vůbec někdo neodpovědný a pokud ano, měl by moci něco rozhodovat sám? (př. neodpovědný prezident jmenuje neodpovědnou bankovní radu, která disponuje s miliony) → neodpovědnost je vyvažována:
      1. kontrasignace
      2. impeachment = speciální ústavní delikt, jen prezident se může dopustit velezrady (u ostatních vlastizrada) – čl. 65 odst. 2 a čl. 87 odst.1 písm.g)
    • je všestranná, týká se všeho, co z výkonu funkce vyplývá, nejen rozhodnutí
    • nevztahuje se na činnost a rozhodování prezidenta, která se netýkají výkonu jeho funkce (př. správa jeho osobního majetku)
    • souvisí s tím, že v ČR je parlamentní forma vlády s reprezentativní demokracií
  • imunita
    • čl. 65 Ú
    • prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho fuknce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt
    • prezident republiky může být stíhán pouze za velezradu
      • před ÚS na základě žaloby Senátu (návrh musí podat aspoň 1/3 senátorů)
      • velezrada = „jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky,jakož i proti jejímu demokratickému řádu“; je to ústavní delikt, ne trestný čin!!!
      • jednání Senátu o návrhu na podání žaloby a o návrhu na její odvolání je neveřejné, hlasuje se veřejně a podle jmen
      • takové řízení před ÚS nemá povahu trestního řízení, ale charakter impeachmentu a vztahuje se jen k prezidentu republiky
      • řízení o ústavní žalobě prezidentu republiky je upraveno v §96-108 zákona č.182/1993 o ÚS; za Senát v něm jedná jeho předseda nebo osoba Senátem pověřená, prezident má právo si zvolit jednoho nebo více obhájců
      • ÚS buď rozhodne, že se prezident dopustil velezrady nebo ho obvinění zprostí → jakmile je nález, jímž bylo ústavní žalobě vyhověno, vyhlášen, ztrácí prezident svůj úřad a způsobilost jej znovu nabýt; je možná obnova řízení, ale pokud v obnoveném řízení dojde ke zproštění z ústavní žaloby, bývalý prezident nenabývá svůj úřad zpět

3) Imunita soudců

  • soudci ÚS
    • čl.86 Ú + zákon č.182/1993 Sb. o Ústavním soudu
    • soudce ÚS nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu, pokud S souhlas odepře, je trestní stíhání po dobu trvání funkce vyloučeno
    • zadržet lze soudce ÚS jen, byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté → příslušný orgán to musí oznámit předsedovi Senátu → nedá-li ten do 24hod od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, musí být zadržený propuštěn → na první následující schůzi rozhodne S o přípustnosti trestního stíhání
    • soudce ÚS má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce a to i poté, co přestal být soudcem ÚS
    • soudce ÚS nelze vůbec stíhat za přestupky - to není garantováno Ústavou, ale pouze zákonem → po zániku funkce by mohl být soudce za přestupek stíhán, za předpokladu, že by k projednání došlo do 1 roku od jeho spáchání; jiných správních deliktů se imunita netýká
    • soudce ÚS je odpovědný za kárné provinění = jednání, jímž soudce snižuje vážnost a důstojnost své funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé a nestranné rozhodování ÚS + jiné zaviněné porušení povinnosti soudce + jednání, které má znaky přestupku → o tom se rozhoduje v kárném řízení (zákon č.182/1993 Sb. §134-142)
      • o zahájení rozhoduje předseda ÚS, spolu s předsedou se na něm může usnést plénum na návrh aspoň 3 soudců
      • lze ho zahájit do 1 roku ode dne, kdy došlo k provinění
      • během něj nesmí soudce činit žádné úkony související s výkonem soudcovské funkce
      • usnesení předsedy ÚS se přeloží plénu + obviněnému musí být umožněno se vyjádřit → zastaví-li plénum řízení, nelze je v téže věci již znovu zahájit × nezastaví-li ho, zvolí ze svého středu 5-ti členný kárný senát, který věc projedná a rozhodne → ten buď jednání uvedené v usnesení soudci vytkne nebo kárné řízení zastaví, nebylo-li kárné provinění prokázáno
      • proti usnesení kárného senátu o zastavení kárného řízení může do 15 dnů ode dne jeho doručení podat námitku předseda ÚS nebo soudci, kteří podali návrh na zahájení → rozhoduje plénum
      • nebyly-li námitky nebo je plénum nepotvrdilo, hledí se na soudce, jako by kárné řízení nebylo zahájeno + v téže věci ho již nelze zahájit
      • proti usnesení kárného senátu, které soudci jednání vytklo, může soudce do 15 dnů od jeho doručení podat námitky → rozhoduje plénum – potvrdí nebo zruší nebo vrátí kárnému senátu k novému projednání
  • soudci obecných soudů
    • mají jisté omezené imunity ve vztahu k trestnímu řízení → pokud je v souvislosti s jejich osobu zahájeno, musí o tom orgán činný v trestním řízení vyrozumět Ministerstvo spravedlnosti a předsedu daného soudu; jde-li o trestní stíhání pro čin spáchaný při výkonu funkce soudce nebo v souvislosti s tím, je možné soudce trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem prezidenta republiky

Význam slibu

  • složení slibu může mít právní význam pro začátek výkonu funkce či úřadu - to však zpravidla platí jen pro funkce individuální (př. prezident repubilky se složením slibu ujímá úřadu), nikoli pro funkce spočívající v kolektivních sborech (typicky mandát poslance/senátora - vzniká zvolením)

a) Slib členů Parlamentu ČR (poslanců a senátorů)

  • čl. 23 Ústavy
  • skládá se na první schůzi komory, které se nově zvolený člen účastní
  • člen Parlamentu je povinen ho složit (odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou mandát zaniká)
  • znění: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
  • složení nemá vliv na vznik mandátu, protože ten vznikl již zvolením
  • povinnosti v něm stanovené nejsou bezprostředně sankcionovány, některé jsou ale sankcionovány prostřednictvím dalších ustanovení Ústavy, jednacích řádů či dalších zákonů → př. nebude-li člen Parlamentu dodržovat zákon, může být zbaven imunity a potrestán, popř. disciplinární řízení
  • závazek věrnosti státu znamená trvalou loajalitu vůči státu, spočívající v dodržování a aktivním prosazování jeho zájmů
  • slib výkonu mandátu “ v zájmu všeho lidu„ - navazuje na čl.2 odst.1 Ú („lid je zdrojem veškeré státní moci“)
  • i když znění slibu jmenuje jen Ústavu a zákony, znamená to, že poslanci i senátoři jsou povinni zachovávat celý právní řád
  • slib má tedy význam spíše morálního charakteru, souvisí s osobním svědomím

b) Slib prezidenta republiky

  • složením slibu se prezident ujímá svého úřadu → složení slibu je tedy právotvornou okolností, bez níž by se ten, který byl zvolen, prezidentem nestal
  • odmítne-li slib složit nebo ho složí s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen
  • znění: čl. 59 odst. 2 Ú: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
  • slibem se prezident zavazuje k plnění základních ústavních povinností spojených s jeho funkcí:
    • věrnost – prvořadá povinnost hlavy státu, povinnost hájit svrchovanost a celistvost republiky a její demokratický řád, prezident nemůže dát přednost jinému mezinárodnímu subjektu před věrností republice → pokud by se zpronevěřil tomuto závazku a jeho jednání by směřovalo proti těmto chráněným hodnotám, naplnil by skutkovou podstatu velezrady
    • zachovávání Ústavy a zákonů – prezident je vázán vnitrostátně i mezinárodními smlouvami podle čl.10 a 10a Ú, které mají přednost před zákony a jsou bezprostředně závazné → prezident nemůže svými akty jednat proti skutečnostem chráněným tímto ustanovením – nemůže uzavřít nebo ratifikovat mezinárodní smlouvu, která by tento příkaz nesplňovala a uvedené hodnoty nerespektovala, jinak by se dopustil velezrady
    • zastávání úřadu v zájmu všeho lidu – nemůže z toho žádnou skupinu lidí vylučovat, či zvýhodňovat některou část lidu, třídu, skupinu či vrstvu → z toho plyne i povinnost jednat se všemi politickými stranami, kterým dal lid důvěru, aby ho zastupovaly v Parlamentu
  • svůj slib skládá do rukou předsedy Senátu na společné schůzi obou komor (pravidla stanoví JŘ PS)
  • složení slibu stvrzuje svým podpisem

c) Slib členů vlády

  • členové vlády skládají slib do rukou prezidenta republiky
  • znění: čl.69 odst.2 Ú „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a nezneužiji svého postavení.“
  • vyplývají z něj základní povinnosti člena vlády:
    • být věrný ČR – nezpronevěřit se jí činností, která by byla v rozporu se zájmy našeho státu (př. spolupráce s nepřátelskou cizí mocí)
    • zachovávat Ústavu a zákony a uvádět je v život – dbát na jejich dodržování a každodenní naplňování (zejména činnost v rámci podzákonné normotvorby + vydávání individuálních právních aktů)
    • zastávat svůj úřad svědomitě – plně se věnovat výkonu své funkce (účastnit se schůzí vlády, plnit uložené úkoly + řádně řídit úřad, jehož řízením byl pověřen)
    • nezneužít své postavení – nečerpat jakýchkoli neoprávněných výhod plynoucích z jeho postavení, které by mu jinak podle zákona nepříslušely

d) Slib soudců ÚS

  • znění: čl. 85 odst. 2 „Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.“
  • soudce ÚS ho skládá do rukou prezidenta republiky
  • složením slibu se ujímá své funkce
  • odmítne-li slib složit nebo ho složí s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován
  • zárukou nezávislosti a nestrannosti je mimo jiné pravidlo, že soudce ÚS nemůže být proti své vůli odvolán nebo přeložen k jinému soudu + procesní imunita

e) Slib soudců obecných soudů

  • znění § 62 v zákoně č. 6/2002 o soudech a soudcích: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit právním řádem České republiky, že jej budu vykládat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a že v souladu s ním budu rozhodovat nezávisle, nestranně a spravedlivě.“
  • do funkce je soudce jmenován prezidentem republiky bez časového omezení
  • složením slibu se soudce ujímá své funkce
  • odmítnutí složení slibu nebo jeho složení s výhradou má za následek, že se na soudce hledí, jako by nebyl jmenován

f) Slib prezidenta a viceprezidenta NKÚ

  • skládá se do rukou prezidenta republiky
  • složením slibu se ujímají funkce

Délka funkčních období ústavních činitelů

  • stanovena Ústavou nebo ústavními zákony
  • ústavní činitelé:
    • poslanec – 4 roky (čl.16 odst. 1 Ú)
    • senátor – 6 let (čl. 16 odst. 2 Ú); poznámka: každé 2 roky se volí 1/3
    • prezident republiky – 5 let
    • soudci ÚS – 10 let
    • soudci - bez časového omezení (resp. do 70 let věku)
    • další funkce: (pro zajímavost)
      • člen krajského zastupitelstva - 4 roky
      • člen městského nebo obecního zastupitelstva - 4 roky
      • europoslanci - 5 let
      • evropští komisaři - 5 let
      • prezident Evropské unie - 2,5 roku
    • president a vicepresident NKÚ - 9 let (také ústavní činitelé; jmenuje je prezident republiky na návrh PS; Poslanecká sněmovna volí 15 členů Úřadu na návrh prezidenta Úřadu)
    • Bankovní rada ČNB - sedmičlenná - guvernér, 2 viceguvernéři a další 4 členové, jmenuje je a odvolává prezident republiky na 6 let (bez kontrasignace)

Prameny

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code