Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


15. Legislativní proces v ČR

  • Ústavou a zákony stanovený proces tvorby zákonů (v širším slova smyslu proces tvorby práva, tedy i dalších právních předpisů), jedním z ucelených procesů ústavního práva - spolu s volebním procesem a procesem řízení před ÚS
  • Legislativní proces jako
    • Prostředek artikulace zájmů
    • Způsob prosazování vládní politiky
    • Způsob parlamentní kontroly vlády
    • Způsob plnění závazků vyplývajících z mezinárodního práva
  • V širším slova smyslu - tvorba všech právních předpisů
    • Právní předpisy v České republice
      • Ústava, Listina základních práv a svobod a ústavní zákony
      • Zákony a zákonná opatření Senátu
      • Vyhlášky (ústředního orgánu státní správy nebo jiného úřadu zmocněného k jejich vydávání, obce nebo kraje)
      • Nařízení (vlády, obce nebo kraje)
      • Součástí právního řádu ČR a právním předpisem v širším smyslu jsou i Parlamentem ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy a po vstupu ČR do Evropské unie v roce 2004 i samovykonatelná ustanovení unijní legislativy
  • V užším slova smyslu - tvorba zákonůzákonodárný proces
    • Proces přípravy, tvorby, projednávání a schvalování legislativy ze strany vlády, Parlamentu a prezidenta republiky, který končí jejím vyhlášením ve Sbírce zákonů → upraveno souhrnem norem, zakládajících postup orgánů státu při přípravě a přijetí zákonů
    • Zákonodárná a ústavodárná moc náleží výhradně Parlamentu (čl. 15 Ú) - PS a Senát tu mají nerovné postavení (slabší úloha S), je to jedna ze základních funkcí Parlamentu
      • čl. 2 odst. 2 Ú - „ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo“ → tím se rozumí i výkon moci zákonodárné
      • Ústava neumožňuje, aby předpisy s mocí zákonů vydával prezident ani vláda svými dekrety nebo jinak nazvanými právními akty a to ani v době mimořádných situací, např. na základě zmocňovacích zákonů
    • Ústavní předpisy upravují kompetenční výsost zákona a kompetenční výsost ústavního zákona (tzv. výhrada zákona / výhrada ústavního zákona)
      • Ústavodárce může stanovit, které vztahy mohou být upraveny jen zákonem a musí být předmětem zákonodárného procesu
      • Např. čl. 9 odst. 1 Ú stanoví, že Ústava může být doplňována či měněna pouze ústavními zákony
      • čl. 11 Ú stanoví, že státní hranice mohou být měněny pouze ústavním zákonem
      • čl. 2 odst. 2 Listiny a v čl. 2 odst. 3 Ú se určuje, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem který zákon stanoví (apod.)
      • je možná úprava vztahů vyhrazených zákonu ústavním zákonem, nikoli však naopak
    • princip svrchovanosti zákona - postavení zákona v systému předpisů států (v LZPS v preambuli - „uznávajíc neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona“)
      • Souvisí s čl. 2 odst. 1 Ú - lid vykonává státní moc prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní
      • Jen zákon (vč. ÚZ) je primárním celostátním předpisem a jen díky němu může být prosazena moc na území státu a vůči obyvatelstvu státu + jen Parlament může stanovit, které mezinárodní smlouvy mohou být bezprostředně závazné na území ČR

Právní úprava zákonodárného procesu

  • Ústava - Hlava druhá (Zákonodárná moc), čl. 41 - 42 a 44-52
  • Některé vztahy v zákonodárném procesu lze najít i v LZPS
  • V době mimořádných situacích obsahuje dílčí úpravu ústavní zákon o bezpečnosti ČR č. 110/1998 Sb.
  • další právní úprava - JŘ PS, JŘ Senátu
    • 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
    • 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu
  • Zákony č. 129/2000 Sb., o krajích a 131/2000 Sb., o hl. městě Praze - upravuje zákonodárnou iniciativu zastupitelstev
  • Zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech ČR
  • Zákon o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb.

Fáze legislativního procesu

  • Legislativní proces lze rozdělit do několika fází

1) Zákonodárná iniciativa

  • Počátek procesu
  • Právo podat návrh zákona (lze podat pouze v PS, ne v S) a zároveň povinnost zákonodárného sboru se tímto návrhem jako návrhem zákona zabývat (pokračovat v zákonodárném procesu projednáváním návrhu)
  • S právem zákonodárné iniciativy souvisí i právo navrhovatele vzít svůj návrh zpět (to lze dle JŘ PS jen do ukončení druhého čtení v PS, poté jen a pouze se souhlasem PS - pokud je již návrh v Senátu, zpět jej vzít nelze)
  • čl. 41 odst. 2 Ú - Návrh zákona může podat
    • Poslanec
    • Skupina poslanců
    • Senát (jako celek)
    • Vláda (a pouze vláda při návrhu zákona o státním rozpočtu / návrh státního závěrečného účtu → o těchto dvou se pak usnáší pouze PS) → preferována, většina návrhů pochází od vlády + zmocnění k sekundární normotvorbě (nařizovací moc vlády - čl. 78 Ú)
    • Zastupitelstvo vyšších územních samosprávných celků (krajská zastupitelstva a zastupitelstvo hlavního města Prahy, toto ustanovení nalezneme i v zákoně č. 129/2000 Sb. o krajích a 131/2000 Sb. o hl. městě Praze)
  • Návrh se podává PS (respektive jejímu předsedovi - aktuálně Radek Vondráček)
    • Má-li být k zákonu vydán také prováděcí předpis, může si organizační výbor vyžádat od navrhovatele také jeho návrh, a obligatorně musí být předložen tehdy, pokud má nabýt účinnosti zároveň se zákonem
    • Náležitosti návrhu stanovuje JŘ PS
      • Písemný návrh přesného znění toho, na čem se má Parlament usnést (+ navíc předložit na technickém nosiči dat v elektronické podobě)
      • Návrh zákona v paragrafovaném znění (ÚZ na články) - obsah normativních vět, členění
      • Důvodová zpráva
        • Obecná část a zvláštní část
        • Poskytuje poslancům informace potřebné k projednávání návrhu
        • Dokumentování záměrů tvůrců zákona (důležité pro budoucí výklad, interpretaci)
        • Hodnocení současného platného právního stavu a vysvětlení, proč je nutná právní úprava nová, předkládá a odůvodňuje principy nové právní úpravy jednak v jejím celku, jednak ke každému ustanovení návrhu, obsahuje předpokládaný hospodářský a finanční dopad (zejména náklady na státní rozpočet a rozpočty krajů a obcí), zhodnocení souladu s ústavním pořádkem a mezinárodními smlouvami podle čl.10 Ú
      • Jde-li o návrh na změnu platného zákona, předkládá se spolu se zněním platného zákona tak, že navrhované změny a doplňky jsou vyznačeny v předchozím znění zákona
      • Je-li navrhovatelem S, musí být „přednávrh“ zákona v S projednán a přijat předtím, než může být jako návrh zákona podán v PS (jelikož zákonodárnou iniciativu má Senát jako celek)
        • Procedura „přednávrhu“ je upravena v JŘ S
        • Může jej podat jediný senátor, skupina senátorů, výbor nebo komise Senátu
        • Musí obsahovat náležitosti řádného návrhu zákona, jak jej vymezuje JŘ PS (paragrafované znění s důvodovou zprávou)
        • Navrhovatel jej předkládá předsedovi S, ten jej postoupí organizačnímu výboru a neprodleně rozešle senátorům a senátorským klubům, na doporučení organizačního výboru jej zařadí na pořad schůze S
        • S jedná o přednávrhu ve dvou čteních, není při tom vázán žádnou lhůtou
        • Po prvním čtení následuje projednání ve výborech, poté druhé čtení v plénu Senátu
        • Jestliže byl návrh senátního návrhu zákona Senátem schválen, pověří S předsedu Senátu, aby jej postoupil PS a zároveň pověří některého ze senátorů, aby odůvodnil návrh při projednávání v PS

2) Projednání v Parlamentu

  • Úprava legislativního procesu není pro všechny zákony shodná, liší se hlavně podílem PS/S
    • Běžný (standartní) legislativní proces (viz níže)
      • Nejčastější, dle čl. 41-42 a 44-52 Ú, zkrácený proces v čl. 8 ÚZ o bezpečnosti ČR
      • 3 subjekty - PS, S a prezident
    • Legislativní proces s rovnoprávným postavením komor
      • Pro přijetí zákona je třeba výslovné schválení oběma komorami
      • Senát nelze přehlasovat, Senát nemůže vyjádřit vůli se návrhem nezabývat, pokud návrh zamítne, je zamítnut s konečnou platností a jeho projednávání končí
      • Ústavní zákony, zákony dle čl. 40 Ú - volební zákon, zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou jakož i navenek, zákon o JŘ S
      • Návrhy ÚZ
        • PS se usnáší 3/5 (kvalifikovanou) většinou všech poslanců - pokud jde o přijetí ÚZ jako celku / o usnesení o zamítnutí ÚZ, o usnesení o vrácení předkladateli či o pozměňovacích návrzích běžnou většinou
        • S se usnáší 3/5 většinou všech přítomných senátorů
        • Prezident republiky nemá pravomoc ÚZ vrátit
      • O návrzích dle čl. 40 Ú se hlasuje běžnými většinami (a S není vázán 30ti denní lhůtou)
        • Pokud jsou tyto zákony vráceny PS s pozměňovacími návrhy, musí jej komora schválit ve znění pozměňovacích návrhů S, a to nadpoloviční většinou většinou přítomných poslanců, jinak zákon nebude přijat
        • Prezident republiky má na tyto zákony právo veta stejně, jako na ostatní Parlamentem přijaté zákony
      • Ratifikace mezinárodních smluv
        • dle čl.49 - souhlasu obou komor Parlamentu je třeba při ratifikaci těchto mezinárodních smluv:
          • upravujících práva a povinnosti osob
          • spojeneckých, mírových a jiných politických
          • z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci
          • hospodářských, jež jsou všeobecné povahy
          • o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu
    • Legislativní proces v jediné komoře
      • Pouze PS

- návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu, Senát jej neprojednává vůbec (čl. 42 Ú)

  • Upraveno zvláštní částí JŘ PS
  • Nevztahují se na něj obecná ustanovení JŘ o legislativním procesu - zejména lhůty
  • Odlišný legislativní proces → JŘ PS zakazuje prostřednictvím zákona o státním rozpočtu změny jiných zákonů
  • Návrh je oprávněna předložit pouze vláda, návrh se projednává na veřejné schůzi PS
  • Způsob vypracování návrhu stanovuje zákon č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech ČR
    • Vypracovává jej ministerstvo financí v součinnosti se správci jednotlivých kapitol státního rozpočtu, územně samosprávnými celky a státními fondy (výjimkou návrhy rozpočtů kapitol PS, Senát, Kancelář prezidenta republiky, ÚS, Nejvyšší kontrolní úřad, Kancelář veřejného ochránce práv → ti si rozpočty vypracovávají samy, Ministerstvo financí je do návrhu zákona o státním rozpočtu pouze zařadí a předloží vládě, ta pokud s nimi nesouhlasí, rozhodne rozpočtový výbor PS o jejich podobě ještě před jednáním vlády o návrhu zákona o státním rozpočtu
    • Vlastní návrh zákona se skládá z vlastního návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na příslušný rok a jeho příloh
    • Struktura - celkové příjmy a výdaje státního rozpočtu, schodek a způsob jeho vypořádání, finanční vztahy k rozpočtu EU, celková výše dotací a příspěvků rozpočtům obcí a krajů a zmocnění ministra financí
    • Zákon má 11 příloh - např. úhrnná bilance příjmů a výdajů, celkový přehled příjmů a výdajů dle kapitol apod.
    • Kromě toho se PS předkládá řada doprovodných zpráv a tabulek
    • Dle JŘ PS předkládá vláda PS návrh zákona nejpozději 3 měsíce před začátkem rozpočtového roku (do konce září předchozího roku)
    • Je výslovně dovoleno předkládat k již předloženému návrhu dodatky, aniž by musela předkládat návrh zákona znovu (nejpozději 15 dnů před schůzí, kde má dojít k prvnímu čtení zákona)
  • Organizační výbor PS obvykle vypracovává zvláštní harmonogram schůzí PS, aby bylo možno projednávání zákona o státním rozpočtu stihnout do začátku rozpočtového roku
  • Předseda PS přikáže návrh rozpočtovému výboru
  • První čtení návrhu - nejdůležitější částí
    • Uvede navrhovatel (vláda), vystoupí zpravodaj rozpočtového výboru
    • Obecná rozprava - pouze základní údaje o státním rozpočtu (výši příjmů, výdajů, schodek a způsob vypořádání schodku rozpočtu, celkový vztah k rozpočtům územně samosprávných celků a rozsah zmocnění výkonných orgánů) → po schválení již nelze v druhém čtení měnit
    • Rozhoduje se zde o rozpočtové politice, tedy odhadované výši příjmů, dovolované výši výdajů a schodku státního rozpočtu
    • PS má dvě možností
      • Návrh schválí → doporučí jednotlivé kapitoly k projednání výborům podle jejich odbornosti, ty na projednání musí mít minimálně 30 dnů a svá usnesení předkládají rozpočtovému výboru (mohou navrhovat změny v jim přikázaných kapitolách, vzhledem k tomu že již nelze změnit základní údaje státního rozpočtu, musí hledat prostředky v téže kapitole, nebo u jiných výborů - na to vláda poslední dobou pamatuje, když do kapitoly Všeobecná pokladní správa zařazuje podkapitolu Vládní rozpočtová rezerva → (ne)souhlas pak vyslovuje rozpočtový výbor, pod jehož pravomoc tato kapitola spadá)
      • Doporučí vládě změny a stanoví termín nového předložení zákona
  • Druhé čtení
    • Spolu s návrhem zákona se projednává se usnesení rozpočtového výboru
    • Jedná se o přesunech mezi výdaji jednotlivých kapitol
    • Pouze podrobná rozprava - možno podávat pozměňovací návrhy
  • Třetí čtení
    • Nejdříve po 48 hodinách po druhém čtení, hlasuje se o pozměňovacích návrzích (to jsou rovněž ty, které jsou schváleny usnesením rozpočtového výboru)
    • Poté se hlasuje o přijetí státního rozpočtu jako celku
    • Přijetí v PS → postoupení přímo prezidentu republiky (ten jej může vetovat)
    • Není-li zákon přijat do konce roku, nastane tzv. rozpočtové provizorium - hospodaření státu se v zásadě řídí rozpočtem minulého roku
      • Výdaje státního rozpočtu se uvolňují jednotlivým kapitolám do výše 1/12 celkové roční částky v každém měsíci období rozpočtového provizoria rozhodnutím ministerstva
      • Vznikne-li v průběhu roku potřeba úhrady (ke které dochází v přímé souvislosti s financováním uloženým zákonem), která není zajištěna ve státním rozpočtu, je vláda oprávněna dle zákona o rozpočtových pravidlech (nebo na základě pověření vlády ministr financí) povolit přesun prostředků do výše 5% objemu rozpočtové kapitoly prostřednictvím tzv. rozpočtového opatření
      • Pokud je zákon přijat před 1. dnem rozpočtového roku, ale účinnost je až po 1. dni rozpočtového roku, řídí se rozpočtové hospodaření od 1. dne rozpočtového roku do doby nabytí účinnosti zákona schváleným zákonem o státním rozpočtu
  • Pouze Senát

- zákonná opatření Senátu, pokud je PS rozpuštěna a není možno schvalovat zákony (čl. 33 Ú)

  • Senát je nerozpustitelný
  • Přijímání zákonných opatření není zákonodárným procesem v pravém slova smyslu, výsledkem není zákon (plná zákonodárná pravomoc náleží Parlamentu jako celku)
  • Stejná právní síla jako zákon, je možno jej měnit, doplňovat či rušit zákonem
  • Přesně stanovené podmínky - pozitivní kumulativní výčet věcí, kterého se zákonné opatření může týkat
    • Věci, které nesnesou odkladu (posouzení je záležitostí Senátu, který je omezen pouze výhradní iniciační pravomocí vlády)
    • Věci, které by jinak vyžadovaly přijetí zákona
    • Zákonné opatření musí být navrženo vládou
    • Výjimky - nelze přijímat zákonná opatření ve věcech Ústavy (nutno chápat extenzivně - ani ÚZ, LZPS), státního rozpočtu (přijímá výhradně PS, S není vybaven znalostmi ani orgány) a ve věcech volebního zákona
  • Zatím nebylo použito, PS nebyla dosud rozpuštěna
  • Návrh podává vláda předsedovi S, ten jej postoupí organizačnímu výboru, návrh je rozeslán všem senátorům a senátorským klubům
  • organizační výbor přikáže návrh výboru/výborům a určí lhůtu, do kdy musí být projednán, současně je návrh zařazen na pořad schůze S (do 5 dnů od uplynutí lhůty pro projednání ve výborech)
  • Plenární schůze S - nejprve obecná rozprava (možno podat návrh na zamítnutí, vrácení, či schválení návrhu - pokud není nic z toho přijato, přeruší se projednávání návrhu)
  • Podrobná rozprava se koná nejdříve po 24 hodinách (podávají se tu pozměňovací návrhy, poté se hlasuje o pozměňovacích návrzích a o návrhu zákonného opatření jako celku)
  • Podepisuje předseda Senátu a postoupí jej k podepsání prezidentu republiky (ten jej nemůže vrátit), podepisuje taktéž předseda vlády
  • Podmíněná platnost - nutná dodatečná ratihabice → na první schůzi PS
    • Pozbývá platnosti ex nunc (od nyní), pokud bylo přijato usnesení o neschválení, nebo nebylo-li zákonné opatření projednáno/neskončila schůze věcným usnesením
  • Nestává se formálně zákonem, zůstává zákonným opatřením, tak jak bylo publikováno ve Sb.
  • Vyhlášení upraveno zákonem č. 309/1999 Sb. o Sb. a Sb. m. s. (stejně jako zákon + publikace usnesení PS o zákonném opatření Senátu, nebo sdělení předsedy PS, že se PS o zákonném opatření neusnesla)
  • Poslanecká sněmovna * PS a její orgány se v rámci běžného legislativního procesu zabývají návrhem jediného zákona několikrát
  • projednání návrhu od podání do přijetí zákona v PS
  • viz dále
  • projednání po jeho zamítnutí/vrácení Senátem
  • Zamítnutý - předseda PS rovnou předloží návrh zákona PS ke hlasování (ne dříve než po 10ti dnech od zamítnutí S), nepřipouští se pozměňovací návrhy, rozprava je možná a PS je povinna hlasovat znovu → nutná nadpoloviční většina všech poslanců (tj. 101/200)
  • Vrácený s pozměňovacími návrhy - předseda PS rozešle usnesení S všem poslancům, po 10ti dnech od doručení usnesení je možno hlasovat, není možno podávat pozměňovací návrhy, rozprava je možná
    • Hlasování probíhá ve dvou fázích - nejprve se hlasuje o návrhu zákona ve znění, jak jej vrátil S jako o celku → přijat pokud jej schválí nadpoloviční většina přítomných X pokud jej takto nepřijme, hlasuje se ve znění, které původně schválila PS → přijat, přehlasuje-li PS Senát nadpoloviční většinou všech poslanců
  • projednání po jeho vrácení prezidentem
  • 1/2 všech poslanců (zákon se vyhlásí, prezident jej nepodepisuje a PS jej k podpisu po přehlasování ani nepředkládá, což je sice „contra constitutione“, ale tato praxe mohla vzniknout proto, že podpis prezidenta nemá pro vznik zákona význam a nemá ani promulgační funkci), pokud se přehlasovat prezidenta nepodaří, platí ústavní fikce že zákon nebyl přijat
  • Projednávání návrhu zákona od podání do přijetí
  • Návrh zákona se podává předsedovi PS, ten jej postoupí organizačnímu výboru, zároveň rozešle návrh všem poslancům a poslaneckým klubům
  • Poté, co má předseda PS k dispozici stanovisko vlády k nevládnímu návrhu zákona (a u vládních návrhů po jejich obdržení), musí projednat došlý návrh organizační výbor PS → doporučí/nedoporučí předsedovi PS zařadit do pořadu schůze PS první čtení tohoto návrhu + jakému výboru po prvním čtení návrh přikázat → výbor návrh musí doporučit, pokud má všechny stanovené náležitosti a předseda je pak povinen jej zařadit do pořadu nejbližší schůze (musí být však dodržena lhůta stanovená pro seznámení se poslanců se stanoviskem vlády)
  • První čtení
  • Jeho úkolem je rozhodnout, zda je zákon jako celek způsobilý k projednání
  • Návrh zákona uvede zástupce navrhovatele
  • Po navrhovateli vystoupí zpravodaj k návrhu zákona, jenž je určen organizačním výborem nebo předsedou PS
  • O návrhu zákona se koná obecná rozprava (názory na účel zákona, na zpracování zákona, podávání procedurálních návrhů), po níž se PS může usnést:
    • že jej vrátí navrhovateli k dopracování, nebo
    • že jej zamítá, nebo
    • jej hlasováním přikáže k projednání výboru (příp. výborům), dle návrhu organizačního výboru nebo předsedy PS
      • lhůta na projednání ve výboru je 60 dní od rozhodnutí o jeho přikázání výboru k projednání
      • PS může tuto lhůtu prodloužit, max o 20 dní (více jen se souhlasem navrhovatele), ale i zkrátit, a to o 30 dní a o více než 30 dní pouze nevznesou-li proti tomu námitku nejméně 2 poslanecké kluby nebo 50 poslanců)
      • pro projednání ve výboru je určen zpravodaj, ten vypracuje o návrhu zákona zprávu
      • při projednávání ve výboru vystoupí zástupce navrhovatele a dále zpravodaj se svou zprávou
      • následuje obecná rozprava, po ní podrobná → tehdy se podávají pozměňovací návrhy členů výboru, o kterých se pak hlasuje, pokud jsou přijaty, jsou součástí usnesení, který výbor vypracovává
      • výbor(y), jimž byl návrh zákona přikázán, po jeho projednání předloží předsedovi PS usnesení, v němž zejména doporučí návrh
        • schválit, nebo
        • doporučí změny nebo doplňky návrhu zákona, které přesně formuluje
      • Nejméně pětina členů výboru může předložit PS oponentní zprávu, obsahující odlišné stanovisko od většiny výboru
  • pozn. Právo poslanců podávat pozměňovací návrhy se vztahuje jak pro projednávání ve výborech, tak ve druhém čtení v PS
  • Druhé čtení
  • Vlastní projednání návrhu předloženého textu, který je zařazen dle doporučení organizačního výboru předsedou PS na pořad další schůze sněmovny ke druhému čtení
  • Předseda PS zajistí vytištění usnesení výboru, příp. oponentní zprávy, a doručí je všem poslancům nejméně 24 hodin před zahájením druhého čtení
  • Návrh zákona uvede navrhovatel, po něm vystoupí zpravodaj(ové) výboru(ů)
  • O návrhu zákona se koná obecná rozprava, po ní může PS vrátit návrh zákona výboru k novému projednání
  • pokud zazněl ve druhém čtení návrh na zamítnutí zákona, Sněmovna o něm hlasuje ve třetím čtení po ukončení rozpravy
  • Nerozhodla-li PS výše uvedenými způsoby, koná se po obecné rozpravě rozprava podrobná
    • Během ní se předkládají k návrhu zákona pozměňovací, příp. jiné návrhy
    • Po podrobné rozpravě může PS návrh zákona vrátit výboru k novému projednání
    • Pro dobu trvání druhého čtení není zákonem stanovená žádná lhůta
  • Mezi druhým a třetím čtením se dají všechny pozměňovací návrhy vytisknout a rozešlou se všem poslancům
  • Třetí čtení
  • Lze zahájit nejdříve za 14 dnů po doručení pozměňovacích, příp. jiných návrhů poslancům (může být zkráceno nejvýše na 7 dnů, návrh na zkrácení lhůty musí být podán ve 2. čtení v rámci podrobné rozpravy)
  • Koná se rozprava - lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení (pokud si poslanci nejsou jisti, že je návrh zákona v pořádku či shledají nutnost podat další pozměňovací návrhy)
  • Na závěr třetího čtení hlasuje PS nejdříve o návrzích na zamítnutí návrhu zákona vznesených ve druhém čtení, poté o pozměňovacích, příp. jiných návrzích k návrhu zákona z druhého čtení
  • Poté se PS usnese, zda s návrhem zákona vyslovuje souhlas (pořadí je důležité, již jednou přijatý pozměňovací návrh nelze pozdějším návrhem změnit - postup hlasování navrhuje zpravodaj, i o postupu hlasování PS hlasuje)
  • Praxe - před každým pozměňovacím návrhem vystupuje zpravodaj zákona a jeho navrhovatel se stručným stanoviskem (souhlasím, nesouhlasím, neutrální postoj)
  • Po hlasování o návrzích z druhého čtení se hlasuje o návrzích ze třetího čtení
  • Nakonec se hlasuje o tom, zda PS vyslovuje souhlas s návrhem zákona jako celkem, ve znění dříve přijatých pozměňovacích návrhů
    • Vysloví-li se pro → postoupení předsedou PS bez zbytečného odkladu Senátu
    • Proti → konec legislativního procesu (případné nové projednávání zákona možné až po opětovném podání návrhu)
  • Senát * čl. 46-48 Ú
  • Pro návrhy zákonů v běžném legislativním procesu platí, že se musí S usnést k návrhu zákona do 30 dnů od postoupení PS a jestliže se nevyjádří v této lhůtě, je zákon přijat
  • Jediné čtení, projednání zákona ve výborech Senátu se koná před tímto čtením
  • Předseda PS postoupí návrh předsedovi S, ten jej ihned předá organizačnímu výboru Senátu a zároveň rozešle všem senátorům a senátorským klubům
  • organizační výbor nejpozději do 5 dnů od postoupení návrhu zákona přikáže návrh výboru, příp. výborům a doporučí předsedovi S, aby jej zařadil na pořad schůze S (JŘ S stanoví, že má být zařazen tak, aby byl projednáván nejpozději 5 dní před uplynutím třicetidenní lhůty)
  • Pokud je návrh přikázán více výborům, organizační výbor určí, který je výborem garančním
  • Předseda výboru určí zpravodaje
  • Jednání garančního výboru se účastní zástupce navrhovatele a zpravodaj, poté se koná obecná rozprava, po ní následuje podrobná rozprava → zákon se rozebere po částech a podávají se pozměňovací návrhy
  • V průběhu obou částí rozpravy je možno navrhnout, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat, nebo aby byl návrh zákona schválen, zamítnut či vrácen PS s pozměňovacími návrhy
  • Po ukončení rozpravy se hlasuje, nejprve se však hlasuje o návrhu, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat (pokud byl vznesen) → pokud přijato, projednání ve výboru končí
  • Schválení ve znění postoupeném PS → projednání ve výboru končí
  • Pokud nebyl žádný z těchto dvou návrhů přijat, je možno hlasovat o podaných pozměňovacích návrzích
  • Pokud je alespoň jeden z nich přijat → výbor se usnese, zda doporučí Senátu vrátit návrh zákona s pozměňovacími návrhy
  • Zpravodaj garančního výboru zpracuje pro jednání Senátu společnou zprávu, obsahující usnesení všech výborů + přehled pozměňovacích návrhů
  • Jednání o návrhu zákona na plenární schůzi Senátu
  • Vystoupení navrhovatele + zpravodaje výboru
  • Možno projevit vůli návrhem se nezabývat → návrh přijat
  • Pokud se Senát rozhodne zabývat, pokračuje se obecnou rozpravou, která může skončit
  • schválení návrhu zákona ve znění postoupeném PS → návrh přijat
  • zamítnutý návrh → vrací se do PS
  • Pokud nedojde ani ke schválení ani k zamítnutí, koná se podrobná rozprava s podáváním pozměňovacích návrhů a byl-li alespoň jeden přijat, hlasuje S, zda návrh zákona vrátí PS s pozměňovacími návrhy, které přijal (JŘ S neupravuje co se stane, pokud S přijme pozměňovací návrh a poté se neusnese, že návrh vrací PS, ale dle ustálené praxe tím projednávání končí a návrh je po třicetidenní lhůtě od postoupení ve znění schváleném PS přijat)

3) Prezident

  • Prezident se též podílí na zákonodárném procesu
    • Dle čl. 62 i) Ú - podepisuje zákony (pravomoc bez kontrasignace)
  • Prošel-li návrh zákona úspěšně celým legislativním procesem v Parlamentu, je zákon přijat, následuje podpis předsedy PS a postoupení zákona k podpisu prezidentu republiky
  • Pravomoc vrátit přijatý zákon
    • Dle čl. 50 odst. 1 Ú - prezident má právo vrátit přijatý zákon s odůvodněním do 15 dnů ode dne, kdy mu byl postoupen
    • Dle čl. 62 h) Ú - má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního
    • Bez kontrasignace
    • Pouze zákony obyčejné, ne ÚZ + ne zákon přijatý ve zkráceném jednání dle ÚZ o bezpečnosti ČR
    • Pokud je zákon včas vrácen, rozešle se stanovisko prezidenta poslancům a předseda PS je povinen předložit vrácený zákon PS ke hlasování na nejbližší schůzi, nejdříve však 10 dnů po jeho doručení - poslanci nemohou podávat žádné pozměňovací návrhy
      • V roce 1997 Václav Havel vrátil návrh zákona na ochranu zvířat proti týrání 16. den po jeho postoupení, jednalo se však o pondělí. PS považovala toto vrácení po stanovené lhůtě a v tomto směru vyslovila i usnesení a návrh zákona byl vyhlášen. Havel podal návrh na zrušení zákona u ÚS z důvodu jeho přijetí protiústavním způsobem a ÚS zákon zrušil, hlavně z důvodu existence právního principu, podle něhož, připadne-li poslední den lhůty na SO, NE nebo státní svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den
    • Přehlasování - nadpoloviční většinou všech poslanců (zákon se vyhlásí, prezident jej nepodepisuje a PS jej k podpisu po přehlasování ani nepředkládá, což je sice „contra constitutione“, ale tato praxe mohla vzniknout proto, že podpis prezidenta nemá pro vznik zákona význam a nemá ani promulgační funkci)
    • Pokud se přehlasovat prezidenta nepodaří, platí ústavní fikce, že zákon nebyl přijat
  • Podpis zákona
    • Pokud prezident republiky zákon nevrátí, je povinen jej podepsat
    • Podpis - vyjádření toho, že nehodlá zákon vetovat
      • Po podepsání není nutno čekat na uplynutí 15ti denní lhůty a podepsaný zákon lze poslat k podpisu předsedovi vlády a poté jej vyhlásit
    • Prezident Václav Klaus - několik zákonů ani nevrátil, ani nepodepsal - i v takovém případě po uplynutí 15ti denní lhůty je zákon poslán předsedovi vlády a poté vyhlášen

4) Vyhlášení

Zvláštní procedury

  • Možné použití - návrhy zákonů, které se jinak projednávají v normální proceduře, pro návrhy zákonů, které vyžadují výslovné schválení oběma komorami i pro návrh zákona o státním rozpočtu

Zkrácené jednání o návrzích zákonů po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu

  • Nelze schvalovat ÚZ
  • Upraveno ÚZ č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky
  • Stav ohrožení státu a válečný stav - vyhlašuje Parlament na návrh vlády, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu nebo jeho demokratické zásady (je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech senátorů)
  • Vláda může požadovat, aby byl vládní návrh zákona Parlamentem projednán ve zkráceném čtení
  • Předmět zákona není omezen, může jít o jakýkoli zákon, který nemusí přímo souviset se stavem ohrožení nebo válečného stavu
  • O přijetí/zamítnutí takového návrhu je PS povinna usnést se do 72 hodin od jeho podání
  • Předseda PS přikáže návrh zákona neprodleně po jeho obdržení jednomu z výborů a současně stanoví nepřekročitelnou lhůtu, do které má výbor předložit usnesení se stanoviskem k věci
  • K projednání návrhu zákona svolá předseda PS neprodleně schůzi PS, koná-li se již schůze, zařadí projednávání návrhu zákona přednostně na její pořad
  • Ustanovení JŘ PS o prvém čtení se nepoužijí, ani jako ustanovení upravující jednotlivé lhůty v legislativním procesu
  • Pokud PS projednala návrh zákona ve zkráceném jednání dle ÚZ o bezpečnosti ČR, je Senát povinen se usnést na takovém návrhu do 24 hodin od jeho postoupení PS a S má možnost v této lhůtě zákon schválit (pokud se v této lhůtě nevyjádří, platí, že je zákon nevyužitím této lhůty přijat), vyjádřit vůli se nezabývat (→ zákon přijat), nebo zákon zamítne/vrátí s pozměňovacími návrhy → návrh se vrací do PS a ta může S přehlasovat stejně, jako u obecné zákonodárné procedury (pokud jde o zákon, který by se jinak projednával běžnou zákonodárnou procedurou s možností přehlasování)
  • Zákon přijatý dle ÚZ o bezpečnosti ČR nemůže být prezidentem republiky vrácen, ačkoli jej jako každý jiný zákon podepisuje

Zvláštní procedury dle JŘ PS

  • Urychlení zákonodárného procesu
  • Pro tyto procedury jinak platí obecná ustanovení JŘ PS upravující legislativní proces
  • Procedura schválení zákona v prvém čtení (§90 odst 2-7 JŘ PS)
    • Nelze schvalovat ÚZ, návrh zákona o státním rozpočtu nebo mezinárodní smlouvy podle čl.10
    • Zavedeno novelou JŘ v roce 2000
    • Určena pro zákony, které nemají kontroverzní charakter
    • Návrh zákona může být přijat již v prvém čtení, tedy bez projednání ve výborech a bez procedury navrhování pozměňovacích návrhů (bez druhého a třetího čtení)
    • Návrh k aplikaci této procedury musí dát předkladatel zákona spolu s návrhem zákona, návrh na použití procedury musí být odůvodněn (v případě že důvodem je provedení závazků vyplývajících z MS, kterými je ČR vázána, musí být přiložen český překlad úplného znění těch norem upravujících závazky, které mají být provedeny)
    • Námitka - 2 poslanecké kluby / 50 poslanců → nelze návrh touto procedurou projednat
    • Pokud se PS usnese o souhlasu s touto procedurou (hlasováním po obecné rozpravě v prvním čtení), následuje podrobná rozprava (nelze podávat pozměňovací/jiné návrhy, lze jen navrhnout opravu data účinnosti, opravu legislativně technických, gramatických, písemných nebo tiskových chyb)
    • Na závěr prvého čtení se PS usnese po závěrečném vystoupení navrhovatele a zpravodaje, zda s návrhem vyslovuje souhlas
    • Nepodaří-li se s návrhem zákona souhlas vyslovit, nejde o jeho zamítnutí, ale je možno s návrhem zákona pracovat, jako s jiným návrhem zákona v prvním čtení (možno jej vrátit/zamítnout a pokud se tak nestane, je návrh zákona sněmovnou přikázán výborům a následuje zákonodárná procedura ve třech čteních)
  • Jednání o návrhu zákona, se kterým spojila vláda žádost o vyslovení důvěry (§86-95 JŘ PS)
    • Pokud vláda spojila žádost o skončení projednání určitého návrhu zákona do 3 měsíců s žádostí o vyslovení důvěry vládě (dle čl. 44 odst. 3 Ú), platí pro postup jeho projednávání § 96 JŘ PS - o časovém postupu jednání v tomto návrhu zákona na návrh OV jednotlivě vždy rozhodne PS
    • PS určí, kdy dojde k jednotlivým krokům v rámci legislativního procesu, není nutno dodržovat všechny lhůty, stanovené pro legislativní proces JŘ PS
    • Žádost vlády o vyslovení důvěry PS - vláda je PS politicky odpovědná jako celek (ne její členové individuálně)
      • Vedle povinné žádosti vlády do 30ti dnů po jejím jmenování jsou další případy, kdy vláda může o vyslovení důvěry požádat, zejména není-li si jistá, zda má ještě v PS oporu
  • Stav legislativní nouze (§99 JŘ PS)
    • Používá se zřídka (díky tomu že již lze použít přijetí v prvním čtení → rychlejší a operativnější)
    • je možno jej vyhlásit za mimořádných okolností, kdy jsou zásadním způsobem ohrožena základní práva a svobody občanů nebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody
    • Vyhlašuje jej předseda PS na návrh vlády, vyhlášen na určitou dobu
    • Lze jej použít pouze pro určitý návrh zákona, ne pro všechny, které jsou v době vyhlášené legislativní nouze projednávány
    • Předseda PS může rozhodnout, že předložený vládní návrh zákona bude projednán ve zkráceném jednání
    • Procedura nemá první čtení, předseda PS přikáže návrh přímo výboru a určí nepřekročitelnou lhůtu, v níž musí výbor předložit usnesení (krom běžného rozhodování obsahuje i návrh, jaké rozpravy se mají k návrhu konat a kdy má být jednání ukončeno)
    • Když se nepodaří výboru do vypršení lhůty, je návrh zařazen do pořadu schůze PS, PS rozhodne, zda stav legislativní nouze trvá
    • Pokud PS dojde k závěru, že podmínky pro vyhlášení stavu legislativní nouze pominuly, může jej zrušit
    • PS se může rozhodnout, že nebude o návrhu zákona jednat ve zkráceném jednání, pokud před jeho projednáváním usoudí, že podmínky pro zkrácené jednání nejsou dány
    • → pokud není přijato žádné ze dvou výše uvedených usnesení, koná se ihned druhé čtení návrhu zákona
      • Může být upuštěno od obecné rozpravy
      • Řečnická doba může být zkrácena na 5 minut
    • Třetí čtení se může konat hned po druhém čtení
  • Zákonodárný proces k provedení rozhodnutá Rady bezpečnosti OSN o akcích k zajištění mezinárodního míru a bezpečnosti
    • Za podmínky, že toto rozhodnutí vyžaduje neodkladné vydání zákona
    • Použije se zkrácené jednání, jako je u stavu legislativní nouze (aniž by bylo třeba vyhlásit stav legislativní nouze)

Zvláštní procedury dle JŘ S

  • Pokud byl návrh zákona projednán v PS ve stavu legislativní nouze, nebo pokud šlo o zákonodárný proces k provedení rozhodnutí Rady bezpečnosti - na požádání vlády může být projednán ve zkráceném jednání i v S
  • Neprodlené postoupení organizačnímu výboru, rozeslání senátorům a poslaneckým klubům
  • organizační výbor návrh přikáže výboru a určí lhůtu, do kdy jej musí projednat
  • Předseda S je povinen svolat schůzi tak, aby byla zahájena nejpozději do 10 dnů od postoupení návrhu zákona Senátu, zařadí návrh na její začátek
  • Jinak se postupuje dle obecných ustanovení JŘ S

Význam vlády při legislativním procesu

  • Role při zákonodárném procesu - zákonodárná iniciativa
    • Významná role, odpovídá za úroveň návrhů zákonů, které předkládá PS, návrhů zákonných opatření, které podává Senátu a za úroveň nařízení vlády, které přijímá
  • Legislativní pravidla vlády
    • Základním předpisem upravujícím legislativní činnost vlády, přijato formou usnesení vlády
    • Účelem je sjednotit postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při přípravě právních předpisů
    • Upravují 2 základní oblasti
      • Postup ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při projednávání a tvorbě právních předpisů
      • Požadavky týkající se obsahu a formy připravovaných právních předpisů
  • Příprava vládního návrhu zákona
    • Měla by mu předcházet podrobná analýza právního a skutkového stavu věci
    • Orgán, který návrh připravuje, má dbát souladu s právními předpisy vyšší právní síly, s nálezy ÚS, s mezinárodními smlouvami, jimiž je ČR vázána a se závazky vyplývajícími ze členství v EU
    • Koncepce přehledná, formulace jednoznačná, srozumitelná, jazykově a stylisticky bezvadná
    • Za řádnou přípravu návrhu odpovídá orgán, který jej připravuje
    • První etapa - věcný záměr zákona
      • Zpracovatelem mohou být ministerstva a jiné ústřední orgány státní správy, předkládají jej k projednání vládě ještě před samotným vypracováním návrhu zákona
      • Obligatorní, pokud je věcný záměr obsažen v plánu legislativních prací vlády (plán legislativních prací se obvykle zpracovává na období dlouhodobé - dle volebního období PS, později se aktualizuje, a dále se zpracovává na období jednoroční)
      • Má zde být obsažen seznam právních předpisů, ke kterým se věcný záměr váže, základní zásady, a účel, který je sledován, zhodnocení stávající právní úpravy, návrh věcného řešení, předpokládaný finanční a hospodářský dosah, vliv na podnikatelské prostředí, sociální dopady, vliv na rovnost mužů a žen, dopady na životní prostředí
      • Orgán, který věcný záměr zpracoval, musí uvést, jaké mezinárodní smlouvy se na danou oblast vztahují, jaký je jejich hlavní obsah a účel a jak budou do vnitrostátního řešení promítnuty
      • Pokud jde o závazky vyplývající z práva EU, musí věcný záměr uvést, které akty EU jsou ve věcném závěru zohledněny, případně implementovány (vč. lhůty do kdy mají být implementovány)
      • Pokud byly konzultovány při přípravě věcného záměru zákona některé orgány EU, musí to být také uvedeno
    • Druhá etapa - připomínkové řízení k věcnému záměru zákona
      • Připomínkovými místy jsou vždy ostatní ministerstva a ty úřady, kterých se věcný záměr zákona přímo týká (ústřední úřady, v jejichž čele nestojí ministr, zmocněnec vlády pro LP, kraje, Kancelář prezidenta republiky, kanceláře komor Parlamentu, ÚS, NS, NSS a další)
      • Věcný záměr zákona se vždy posílá Odboru kompatibility Úřadu vlády - posouzení z hlediska slučitelnosti s právem EU
      • Považuje-li orgán, který věcný záměr vypracoval, za potřebné, může jej poslat k připomínkám i dalším připomínkovým místům
      • Orgán, který věcný záměr zaslal k připomínkám, projedná uplatněné připomínky tak, aby odstranily rozpory (rozpor vzniká, pokud připomínkové místo označí určitou připomínku jako zásadní), musí se dbát toho, aby nevznikly nové rozpory s jinými orgány, které se připomínkového řízení účastní
      • Pokud se nepodaří odstranit rozpor ani na úrovni člena vlády nebo vedoucího jiného ústředního správního orgánu státní správy, předkládá se rozpor k rozhodnutí vládě
      • Současně se zasláním věcného záměru vládě se zasílá tento věcný záměr k zaujetí stanoviska i Legislativní radě vlády
    • Třetí etapa - vypracování návrhu zákona
      • Na základě vládou schváleného věcného záměru vypracovává příslušné ministerstvo nebo jiný ústřední orgán státní správy
      • Součástí důvodová zpráva, náležitosti viz výše (dle JŘ PS)
      • Legislativní pravidla vlády stanoví další nezbytné části důvodové zprávy vládního návrhu zákona
        • Obecná část - zhodnocení slučitelnosti s akty práva EU, judikaturou ESD, obecnými zásadami práva EU, legislativními záměry a návrhy aktů EU, výsledky jednání a konzultací s orgány EU, předpokl. hospodářský a finanční dosah záměru, dopady na podnikatelské prostředí, sociální dopady, vliv na rovnost mužů a žen, dopad na životní prostředí
    • Čtvrtá etapa - připomínkové řízení k návrhu zákona
      • Obdobný způsob jako u věcného záměru zákona
    • Pokud jde o návrh zákona, který je povinna vláda konzultovat s Evropskou centrální bankou, je návrh zákona po proběhnutí připomínkového řízení zasílán ECB, výsledek konzultace se uvede v důvodové zprávě
    • Pokud má být navrhovaným zákonem zajišťována transpozice / promítnutí) směrnic práva EU do právního řádu ČR nebo přizpůsobení právního řádu ustanovením zakládacích smluv a nařízení EU, je návrh zákona graficky upraven tak, aby bylo zřejmé, kterými ustanoveními zákona k transpozici nebo přizpůsobení dochází - zaslání k předběžné konzultaci výboru pro evropské záležitosti PS (slouží k včasnému seznámení se poslanců výboru s tím, jak budou závazky vyplývající ze členství v EU implementovány)
    • Návrh zákona, upravený dle výsledků připomínkového řízení se zašle k projednání vládě a Legislativní radě vlády (expertní poradní sbor vlády, složený z odborníků v různých oborech práva, je povinna projednat každý návrh zákona do 60 dnů ode dne, kdy jí byl návrh zákona zaslán)
    • Návrh zákona schválí vláda - v navrženém znění nebo v pozměněném znění
      • Podepisuje člen vlády nebo vedoucí jiného ústředního orgánu státní správy, který návrh vládě předkládal
      • Podepsaný návrh zákona se zašle k podepsání předsedovi vlády → ten jej podepíše a zašle jej předsedovi PS
    • Legislativně technické požadavky vládního návrhu zákona
      • Obsaženy v Legislativních pravidlech vlády
      • Požadavky formální
        • členění předpisů na části, hlavy, díly, oddíly
        • každý právní předpis s výjimkou ÚZ a novely zákona se člení na paragrafy, odstavce, pododstavce, body
        • novela se člení na články, a pokud je navrhováno členění uvnitř právního předpisu, člení se na body
        • poslední část předpisu obsahuje vždy ustanovení o nabytí účinnosti
      • Požadavky materiální
        • ustanovení normativní povahy
        • paragraf (u ÚZ článek) smí obsahovat ustanovení týkající se pouze téže věci
        • zákonem nelze měnit nařízení vlády nebo vyhlášku, nařízením vlády nelze měnit vyhlášku, zákonem lze však nařízení vlády nebo vyhlášku zrušit, ruší-li se zároveň příslušné zmocnění
        • nařízení, jako prováděcí předpis, nesmí překračovat meze zákona, k jemuž je nařízení vydáno a které tato zákon provádějí, nesmí nově upravovat věci, jejichž úprava patří zákonu, jestliže zákon předpokládá vydání vyhlášky, musí obsahovat zmocnění k jejímu vydání a musí označit zmocněný orgán + vymezit věci, které mají být vyhláškou upraveny
        • terminologická jednotnost uvnitř, s použitou terminologií navazujících a souvisejících právních předpisů, respekt všeobecného významu slov, pokud jich má více, musí být z právního předpisu jasné, který význam se používá, cizí slova jen výjimečně, užívá-li se běžně a nelze jej vhodně nahradit českým výrazem
        • zpravidla se nepřijímají ustanovení jiného právního předpisu (recepce)
        • poznámka pod čarou smí obsahovat pouze citaci právního předpisu, vč. právních předpisů EU
        • ve zrušovacím ustanovení výslovné uvedení všech právních předpisů, které se navrhovaným právním předpisem zrušují
        • ustanovení o účinnosti - den, měsíc a rok, stanovení nabytí účinnosti dnem vyhlášení se má omezit na případy časově naléhavé, nelze navrhovat zpětnou účinnost (retroaktivitu)
  • Vláda má dále právo vyjádřit se ke všem nevládním návrhům zákona
    • dle čl. 44 odst. 1, 2 Ú
    • Předseda PS zašle návrh zákona vládě a požádá jí, aby se do 30 dnů od doručení žádosti k návrhu vyjádřila svým stanoviskem
    • Vláda zasílá stanovisko zpět předsedovi PS (souhlasí, souhlasí s připomínkami X nesouhlasí s návrhem zákona)
    • Nesouhlas či připomínky bývají podrobně odůvodněny
    • Pokud vláda své stanovisko do 30 dnů nezašle, platí dle Ú, že vláda se vyjádřila kladně, PS může pokračovat po uplynutí lhůty v legislativním procesu, tato právní fikce nemá však pro (ne)přijetí návrhu zákona zásadní vliv, protože PS se může seznámit se skutečným stanoviskem vlády, i když je doručeno dodatečně nebo když je při projednávání návrhu zákona zástupcem vlády sděleno
  • čl. 44 odst. 3 Ú - vláda je oprávněna žádat, aby PS skončila projednávání vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení, pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry
  • Ústavní zmocnění k sekundární normotvorbě (nařizovací moc vlády, čl. 78 Ú) - viz 22. Vláda ČR

Role Ústavního soudu

  • Více otázky 24.-27. o Ústavním soudu
  • Soudní orgán ochrany ústavnosti
  • Negativní zákonodárce - ústavní pravomoc rušit zákony nebo jejich jednotlivá ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem (ruší pouze na návrh)
  • Dbá v mezích své pravomoci i na to, aby ústavnost byla respektována v zákonodárném procesu i Parlamentem, aby nebyly překračovány limity dané především ústavními předpisy
  • Do tvorby právních předpisů zasahuje i nepřímo - vláda v legislativních pravidlech ukládá, aby byl předpokládaný právní předpis v souladu s judikaturou ÚS

Relevantní nálezy ÚS

  • Pl.ÚS 77/06problematika věcně nesouvisejících záležitostí (přílepky) - VYHOVĚNO
    • Skupina senátorů navrhla zrušit část zákona o zrušení Fondu národního majetku České republiky a o působnosti Ministerstva financí při privatizaci majetku České republiky (zákon o zrušení Fondu národního majetku), a zákon další, kterým se měnil zákon o bankách.
    • ÚS napadené ustanovení zrušil, když posuzoval (k výslovné námitce navrhovatele), zda napadený zákon byl přijat ústavně předepsaným způsobem (o kompetenci parlamentu v daném případě neměl pochyb), obsah zákona neposuzoval.
    • Napadené ustanovení bylo do původního návrhu zákona, jímž se mění zákon o zrušení Fondu národního majetku, vloženo ve 2. čtení návrhu zákona při jeho projednávání v PS pozměňovacím návrhem poslance M. Doktora, jako tzv. legislativní přílepek.
    • ÚS se zabýval tím, zda byl návrh skutečně pozměňovacím návrhem v materiálním smyslu, uplatnil tzv. pravidlo úzkého vztahu. Podle ÚS, ústavně konformní výklad ustanovení zákona o JŘ PS, jež upravují právo podávat pozměňovací návrhy, vyžaduje, aby pozměňovací návrh skutečně pozměňoval předkládaný návrh právní úpravy, tzn. musí se týkat téhož předmětu návrhu, jeho základní účel musí mít úzký vztah k základnímu účelu projednávaného návrhu zákona a nesmí extenzívně vybočit z takto omezeného prostoru vyhrazeného pozměňovacím návrhům.
    • ÚS zjistil, že obsah a účel původního návrhu zákona a obsah a účel posuzovaného pozměňovacího návrhu se zásadně lišily (pozměňovací návrh pouze ve smyslu formálním, ne materiálním), krom toho došlo k obejití institutu zákonodárné iniciativy a porušení práva vlády vyjádřit se k návrhu zákona. Také tím byl prorušen princip předívdatelnosti zákona, právo se tak stává pro své adresáty nepředvídatelné.
  • Pl.ÚS 5/02 - 476/2002 Sb. - revokace usnesení Poslanecké sněmovny – zákaz postupu praeter legem – námitky proti výsledku hlasování - VYHOVĚNO (není přípustná revokace usnesení, platí zásada res iudicata – překážka věci rozsouzené; nesmí se k tomu parlament vracet, leda že by mu to umožňoval zákon (JŘPS))
    • Revokace = odvolání/zrušení dřívějšího rozhodnutí
    • Záměry zákonodárce, pokud nejsou vyjádřeny v přiměřené formě a rozsahu v samotné právní normě (zákoně), jako motivy zákonodárcova jednání, na její obsah a platnost (účinnost) nemají vliv a v souvislosti s nimi nemohou být (samostatně) posuzovány, přesněji, nemohou z nich být vyvozeny exkulpační (exkulpace - zbavení viny, ospravedlnění) důvody pro porušení procedurálních pravidel (zásad), jestliže k němu v průběhu zákonodárného procesu došlo, a to bez ohledu na to, zda vady zákona zjištěné ex post přivodila nepozornost zákonodárce při hlasování nebo jeho nedostatečná znalost materie, která s projednáním návrhu zákona byla spojena.
    • Opakované hlasování, lhostejno zda o pozměňovacím návrhu nebo o usnesení, jímž se s návrhem zákona vyslovuje souhlas jako s celkem, je tak limitováno dvěma podmínkami, totiž bezprostředně vznesenou námitkou poslance a kladným rozhodnutím PS o ní a lze je vztáhnout toliko k vadám (omylům) při vlastním hlasovacím aktu, tedy v podstatě k technice hlasování nebo ke zjištění jeho výsledku, nikoli však k meritu projednávaného návrhu (věcné nesprávnosti).
    • Zákonodárný proces ve fázi, v níž je plénu PS předložen návrh usnesení, jímž má být s návrhem zákona hlasování vysloven souhlas jako s celkem, je totiž již jen závěrem rozhodovacího procesu, v němž poslanec již nemá jiné možnosti než hlasovat buď pro nebo proti (případně nehlasovat vůbec), neboť v průběhu předchozích fází toho procesu měl natolik dostatku času a příležitostí k uplatnění svých návrhů (vyjádření svých politických postojů), aby jeho hlasování vůbec, a zejména v této závěrečné fázi, bylo výrazem (důsledkem) jeho vlastního politického rozhodnutí, v němž posléze toto rozhodnutí, jako výsledný celek (kompromis), vychází z vůle většiny vyjádřené svobodným hlasováním.
    • Na usnesení PS, vyslovující s návrhem zákona souhlas, je proto nutno nahlížet jako na rozhodnutí obsahující (v dané procesní fázi) výrok konečné platnosti, jímž byl zákonodárný proces v PS ukončen; požadavek zákona, aby (Poslaneckou sněmovnou) schválený návrh zákona byl předsedou PS zaslán Senátu bez zbytečného odkladu, nemá ani věcnou ani časovou spojitost s vlastním rozhodovacím procesem PS a vlastně jako pokyn technické povahy, jímž se má čelit administrativním průtahům mezi (ukončeným) zákonodárným procesem v PS a rozhodovací pravomocí Senátu, nemá na vlastní rozhodovací proces PS nijaký vliv, tím méně by jej pak mohl obnovit.
    • V zákonodárném procesu vystupuje do popředí požadavek stálosti, přesvědčivosti a nezbytnosti právních aktů, na nichž právní stát, a souvztažně také život občanů v něm, spočívá; takovýchto aktů, a také dosažení potřebné autority zákonodárných sborů nelze však dojíti jinak, než respektem k pravidlům (zásadám legislativní činnosti), které si ostatně PS jako významný nositel zákonodárné moci pro tuto svou činnost zákonem sama stanovila.
  • Pl.ÚS 21/01 - 95/2002 Sb. - termín „zákon o státním rozpočtu“ – důsledky pro legislativní proces
    • Napadení zákona č. 217/2000 Sb., jehož součástí byla novela zákona o státním rozpočtu z roku 1993, skupinou senátorů pro formálně nesprávný ústavní postup přijetí – ZAMÍTNUTO
    • Navrhovatelé napadli projednání návrhu Senátem, neboť zákon obsahoval novelu zákona o státním rozpočtu, čímž měla být Senátu odejmuta možnost se návrhem zabývat. PS zákon nakonec schválila ve znění Senátem přijatých pozměňovacích návrhů. K návrhu uvedla, že zákon měnil část zákona o státním rozpočtu, která se ale státního rozpočtu přímo netýkala (rušila některá ustanovení úpravy platů ústavních funkcionářů), domnívala se, že „změna zákona o státním rozpočtu“ nespadá pod režim čl. 42 (není totéž jako „návrh zákona“).
    • ÚS vyslovil stanovisko, že pojem „zákon o státním rozpočtu“ v materiálním pojetí je nutno interpretovat takovým způsobem, že se jedná o zákon bezprostředně upravující příjmovou a výdajovou složku rozpočtu na rozpočtové roky. Pouze takto koncipovaný zákon je nutno podřadit pod čl. 42 odst. 2, a pouze takovýto návrh zákona proto Senát není oprávněn projednávat. Zároveň podotkl, že ústavodárce tento zákon vyňal z běžného legislativního režimu, čímž vyjádřil vůli směřující k tomu, aby zákonodárce posuzoval materii státního rozpočtu uceleně a odděleně od materií, které se státním rozpočtem nesouvisejí (není přípustné do zákona o státním rozpočtu včleňovat jinou materii). Dospěl k závěru, že napadený zásah nelze považovat za zásah do zákona o státním rozpočtu v materiálním smyslu.
  • Pl. ÚS 33/97 - 30/1998 Sb. - veto prezidenta – lhůty – počítání času – principy
    • Návrh prezidenta republiky na zrušení novely zákona na ochranu zvířat proti týrání, z důvodu jeho přijetí způsobem odporujícím čl. 50 Ústavy - VYHOVĚNO
    • Prezident zákon vetoval v sobotu (15tý den od postoupení) a doručen byl PS v pondělí. Dle přesvědčení prezidenta počátek 15ti denní lhůty pro vrácení zákona začal běžet dnem následujícím po dni postoupení zákona, v souladu se zvyklostí, jež se vyvinula od účinnosti Ústavy.
    • Za počátek lhůty však PS považovala den postoupení, nikoliv den následující. Lhůtu považovala za promarněnou a zákon vyhlásila. Prezident se dovolával principu, dle něhož, připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejbližší následující pracovní den. Dle PS se musí Ústava v tomto vykládat doslovně (jelikož žádné ustanovení o počítání lhůt neobsahuje). Za vrácení zákona je dle PS nutno považovat den doručení. Poukázala také na možnost doručení ze strany kanceláře PS, která je připravena zajistit přijetí rozhodnutí i v uvedených dnech.
    • ÚS se zabýval lhůtami, jak je stanovuje OZ, OSŘ, TŘ a SŘ, z čehož plyne podpora argumentů navrhovatele. Poukázal, že jazykový výklad je nutno vnímat pouze jako prvotní přiblížení se k aplikované právní normě; mechanická aplikace abstrahující smysl a účel právní normy činí z práva nástroj odcizení a absurdity. V situaci, kdy mezi subjekty aplikujícími Ústavu dochází ke sporu o výklad určitého ustanovení, nutno tento spor řešit ve prospěch možnosti uplatnění ústavní pravomoci, jíž se dané ustanovení týká.
  • Pl.ÚS 23/04 - 331/05 Sb. - legislativní proces – legislativně-technické opravy
    • Návrh skupiny senátorů na zrušení zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, pro údajnou neústavnost spočívající ve způsobu projednání návrhu zákona – ZAMÍTNUTO
    • Navrhovatelé poukazovali na nesoulad mezi zněním zákona schváleným PS a zněním postoupeným Senátu, na což Senát reagoval žádostí o zaslání znění, které bylo skutečně schváleno. Tomu PS vyhověla a obě strany považovaly lhůtu pro projednání Senátem za běžící od tohoto nového postoupení. Senát zákon vrátil s pozměňovacími návrhy a doplnil ho usnesením, ve kterém konstatoval, že ani opakovaně postoupený návrh zákona nebyl v souladu se zněním schváleným PS. Senát však i přesto zákon projednal. Rozdíl mezi prvním postoupením a druhým byl jen v odstranění jedné chyby, která měla věcný význam, zbylých 13 nesrovnalostí se týkalo pouze legislativně-technických oprav, které byly v návrhu provedeny až po schválení ve třetím čtení.
    • ÚS se přiklonil k názoru, že legislativně-technická redakce návrhu zákona nezměnila tento návrh ani obsahově ani právně proti znění, které bylo dodatečně postoupeno Senátu. Dále několikrát poukázal na neexistenci „stykového zákona“, který by měl danou problematiku řešit. Ústavně stanovená pravidla zákonodárného procesu shledal za neporušená.
  • Pl.ÚS 1/2000 - 107/2000 Sb.- dělba moci – oddělení zákonodárné moci od samosprávy
    • Návrh Zastupitelstva města Ústí n. Labem a Zastupitelstva městského obvodu Ústí n. Labem - Neštěmice na zrušení ustanovení zákona o obcích - Z ČÁSTI VYHOVĚNO
    • Stěžovatelé uvedli, že usnesením PS, kterým zrušili usnesení Zastupitelstva městského obvodu Ún/L Neštěmice, bylo porušeno právo na samosprávu, zaručené územím samosprávným celkům Ústavou a zákonem o obcích → dovozují, že rozhodnutí o realizaci stavebních úprav v Matiční ulici zcela nepochybně patří do samostatné působnosti obce a jakýkoli zásah do této samosprávné působnosti je možný jen, vyžaduje-li to ochrana zákona a jen způsobem stanoveným zákonem). Proto mají stěžovatelé za to, že státní moc - v daném případě moc zákonodárná - postupovala v rozporu s tímto ustanovením Ústavy.
    • Upozorňují také na to, že Ú ČR (1/1993 Sb.) zrušila dosavadní Ústavu a ústavní zákon o čs federaci, a tak změnila od základu ústavní postavení státu a jeho orgánů. Zejména ČNR přestala být dne 31. 12. 1992 „Nejvyšším orgánem státní moci“ a dne 1. 1. 1993 se stala PS ČR s novým ústavním postavením založeným na dělbě státních mocí na moc zákonodárnou (hlava druhá), moc výkonnou (hlava třetí) a moc soudní (hlava čtvrtá) → splněn požadavek na ustavení právního a demokratického státu, neboť došlo k derogaci některých ustanovení zákona o obcích, zejména v oblasti státního dozoru nad zákonností výkonu samosprávy, obsažených v napadených ustanovení. Garantem ústavnosti a zákonnosti tohoto výkonu obecní samosprávy se stal ÚS dle zákona o ÚS. Obecné soudy přezkoumávají ovšem jen rozhodnutí orgánů územní samosprávy, vydaná ve správním řízení nebo rozhodnutí, která zakládají, mění nebo ruší oprávnění fyzických nebo právnických osob. Z uváděných argumentů pak stěžovatelé dovozují, že zrušení usnesení Zastupitelstva městského obvodu Ústí n. Labem - Neštěmice PS byl neústavním zásahem do činnosti územního samosprávného celku.
    • Přijetím Ústavy (ústavní zák. č. 1/1993 Sb.) byl především odstraněn jeden ze základů starého ústavního řádu, jímž byl systém NV budovaný podle sovětského vzoru od místních přes okresní a krajské NV až po Českou národní radu (jakožto „NV nejvyššího stupně“) koncipovaných jako orgánů státní správy a státní moci a Česká národní rada dokonce jako „nejvyšší orgán státní moci“ podle čl. 102 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., ve znění dalších ústavních zákonů, platného do 31. 12. 1992. Tento systém byl nahrazen právním státem, založeným na dělbě státních mocí: zákonodárné, výkonné a soudní, v němž Parlament České republiky, tvořený PS a Senátem, má jen moc zákonodárnou a jakoukoli výkonnou/soudní pravomoc postrádá. Jediná výkonná pravomoc PS spočívá v možnosti disciplinárně stíhat své členy a rozhodovat o souhlasu s jejich trestním stíháním; dále ještě vykonává nezákonodárné funkce, spočívající v možnosti zřídit vyšetřovací komisi pro vyšetřování věcí veřejného zájmu a možnost interpelovat vládu a její členy. PS tedy nesmí jakkoli do moci výkonné a do samosprávy zasahovat, s výjimkou podnětu, resp. doporučení apod.
  • Pl. ÚS 55/10 - zrušení zákona přijatého ve stavu legislativní nouze - VYHOVĚNO
    • Podmínkou vyhlášení stavu legislativní nouze je existence mimořádné okolnosti, která má potenciál ohrozit základní práva a svobody zásadním způsobem, anebo kdy státu hrozí značné hospodářské škody. Takovou okolností může být jen situace, která se zjevně vymyká běžnému průběhu politických procesů vnitřních i vnějších, anebo může jít o situaci přírodní katastrofy (ne však nesouhlas opozice s urychleným projednáním návrhu zákona v prvním čtení: účelem tohoto institutu je totiž zkrácení parlamentní procedury z důvodu výskytu mimořádné okolnosti, nikoliv z důvodu dosažení konsenzu v parlamentu, byť třeba dosaženého i napříč politickým spektrem). Musí být také zcela jasné, jaká konkrétní nebezpečí při nevyužití tohoti institutu hrozí. Závěr o existenci této mimořádné okolnosti musí mít rozumný základ a musí být podložen skutkovými okolnostmi. Její typová závažnost musí být přitom srovnatelná s čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti České republiky.
    • Plénum ÚS nálezem vyhovělo návrhu skupiny poslanců, zrušilo zákon č. 347/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s úspornými opatřeními v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí.
    • Podsta návrhu - tvrzení, že napadený zákon nebyl přijat ústavně předepsaným způsobem → navrhovatelé namítali, že vládní většina při přijímání zákona jednala zcela nepřiměřeně a svévolně, když zneužila institut legislativní nouze, nepředvídatelně svolala mimořádnou schůzi PS, neodůvodněně vypustila obecnou rozpravu a odepřela právo hlasovat již zvoleným senátorům. Tím měla legislativní procedura porušovat blíže rozvedené ústavní principy a hodnoty.
    • ÚS se věnoval vztahu principu většinového rozhodování a ochrany menšin (parlamentní opozice) v podmínkách parlamentních procedur. Odkázal na rezoluci Parlamentního shromáždění Rady Evropy → nejzákladnější práva parlamentní opozice: garance prosté účasti v parlamentním projednání, možnosti hlasovat, právo aktivně vystoupit v rozpravě a vyjádřit se k projednávanému bodu či interpelovat zúčastěného člena vlády, dále i garance možnosti ovlivnit samotnou projednávanou agendu (pořad) následující parlamentní schůze (neměla by být pouze v rukou vládnoucí většiny), včetně možnosti vyvolat mimořádné schůze, docílit zařazení nového bodu na pořad jednání, či naopak možnost její blokace nebo oddálení projednávání určitého bodu programu cestou tzv. obstrukcí.
    • Stav legislativní nouze - dle ÚS uvedl jde o institut zkracující proceduru přijetí vládních návrhů zákonů, při němž nezbytně dochází nejen k omezení či zkrácení výše zmíněných práv parlamentní opozice, nýbrž v konečném důsledku i k narušení či relativizování demokratických principů ovládajících legislativní proces. ÚS současně upozornil, že na úrovni ústavního pořádku počítá právní úprava s možností projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze v ÚZ o bezpečnosti ČR. To nevylučuje, aby na úrovni zákona byly zakotveny další případy projednávání zákonů ve zkráceném řízení (stavu legislativní nouze), jejich výklad a aplikace by měly dopadat na situace odpovídající závažnosti situací, s nimiž počítá pro zkrácené projednání návrhu zákona ústavní pořádek (stav ohrožení státu, válečný stav).
    • ÚS dospěl k závěru, že požadovaný prvek mimořádnosti nelze spatřovat v údajných „obstrukcích“ ze strany parlamentní opozice, ÚS dovodil, že institut legislativní nouze byl právě použit proto, aby zákon nabyl účinnosti do konce r. 2010, což by bylo znemožněno postupem opozice. Tento důvod však není legitimní a došlo tím k „odstavení“ funkce parlamentní opozice (která je ale také povinnována k plnění role odpovědné a konstruktivní opozice) , jež je pro fungování demorkacie jedním z nejdůležitějších předpokladů.
    • Ústavní pořádek explicitně připouští možnost projednat vládní návrh zákona ve zkráceném jednání pouze na základě ústavního zákona o bezpečnosti České republiky (v době stavu ohrožení státu nebo válečného stavu). Stanoví-li tedy ústavní pořádek takovouto možnost pouze v jediném případě, je zřejmé, že za jiných situací to obecně možné není. Nejde přitom o mezeru v Ústavě, pokud ústavní pořádek možnost projednat návrh zákona ve zkráceném jednání zná, ale je možno to připustit jen v extrémních a mimořádných situacích. Lze připustit, že na úrovni zákona (JŘ) se zakotví další případy, kdy lze zákony projednat ve zkráceném řízení (legislativní nouze), avšak protože jde o úpravu praeter constitutionem a protože smyslem ústavněprávní reglementace zkráceného projednávání je ochrana práv a principů ovládajících legislativní proces v demokratickém právním státě, využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsenzu v Parlamentu.

PS - Poslanecká sněmovna / S - Senát / ÚZ - ústavní zákon / EU - Evropská unie / ESD - Evropský soudní dvůr / ECB - Evropská centrální banka / LP - lidská práva / ÚS - Ústavní soud / NS - Nejvyšší soud / NSS - Nejvyšší správní soud / ÚSC - územní samosprávný celek / NV - národní výbor

Prameny

Diagramy legislativního procesu

Plán legislativních prací vlády

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code