Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik

Mandát

  • pověření osoby zastupovat voliče, resp. lid ČR ve funkci poslance nebo senátora
  • „zmocnění voličů vůči poslancům či senátorům“
  • vzniká zvolením
  • obsah funkce = status poslance nebo senátora = souhrn práv a povinností upravených Ústavou a zákony (hlavně zákony o jednacích řádech komor)
  • pevně spojen s členstvím v komoře Parlamentu → pokud je komora rozpuštěna nebo jinak přestává existovat, zaniká

Vznik mandátu

  • Čl. 19 odst.3 Ústavy – mandát poslance nebo senátora vzniká zvolením
  • → voliči jsou rozhodujícím činitelem pro vznik mandátu
  • za okamžik zvolení se považuje (2.)den voleb → senátoři zvolení už v prvním kole nabývají mandátu o 7 dní dřív než ti, kteří jsou zvoleni až ve druhém kole
  • ještě před ustavující schůzí (v případě Senátu první, které se zúčastní) dostane zvolený poslanec nebo senátor průkaz
    • obsah: fotografie, razítko komory, podpis předsedy komory Parlamentu
    • ověřuje, že nositel je členem komory + má práva a povinnosti člena komory + slouží jako osobní průkaz potvrzující totožnost
  • po zvolení se poslanec nebo senátor musí dostavit na první schůzi (ustavující schůze PS, první schůze S)
    • nově ustavený mandátový a imunitní výbor:
      • zkoumá, zda jednotliví poslanci a náhradníci za poslance byli platně zvoleni, a svá zjištění předkládá Sněmovně
      • zkoumá, zda mandát poslance nezanikl, a v pochybnostech o zániku mandátu poslance pro ztrátu volitelnosti nebo pro neslučitelnost funkce s výkonem funkce poslance předkládá svá zjištění předsedovi Sněmovny
      • zjišťuje, zda jsou v imunitních věcech dány podmínky pro trestní stíhání poslance
      • vede disciplinární řízení proti poslanci a rozhoduje v něm
    • poslanec i senátor musí složit slib
  • náhradník
    • mají je pouze poslanci, senátoři ne
    • zvolen společně s poslancem, mandátu nabývá okamžikem zániku mandátu poslance, za něhož nastupuje → nabytí konstatuje předseda PS, který povolává náhradníka a vydává mu osvědčení
  • slib
    • čl. 23 Ústavy
    • skládá se na první schůzi komory, které se nově zvolený člen účastní
    • člen Parlamentu je povinen ho složit
    • znění: „Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.“
    • složení nemá vliv na vznik mandátu, protože ten vznikl již zvolením, ale v případě, že jej nesloží, nebo složí s výhradou - mandát zaniká (čl. 25 Ú)
    • povinnosti v něm stanovené nejsou bezprostředně sankcionovány, některé jsou ale sankcionovány prostřednictvím dalších ustanovení Ústavy, jednacích řádů či dalších zákonů → př. nebude-li člen Parlamentu dodržovat zákon, může být zbaven imunity a potrestán, popř. mu hrozí disciplinární řízení

Obsah mandátu

  • souhrn práv a povinností poslance nebo senátora = status poslance nebo senátora
  • práva a povinnosti člena Parlamentu jsou dány Ústavou, jednacími řády komor a dalšími zákony, upravujícími zejména střet zájmů a plat členů Parlamentu
  • u nás funguje volný mandát = poslanec nebo senátor může svá práva a povinnosti vykonávat zcela nezávisle (× imperativní mandát = vázaný)
    • čl.26 Ústavy: „Poslanci a senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy.“ → člen Parlamentu tedy není při výkonu mandátu (zejména při hlasování) právně vázán žádným příkazem ani politickou stranou nebo klubem, ani svými voliči
    • pokud by se nějakými příkazy řídil, je to zcela jeho svobodné vůle
    • s volným mandátem souvisí také skutečnost, že člen Parlamentu ČR je zcela neodvolatelný
  • člen komory musí vykonávat mandát osobně (čl.26Ú) → nikdo jej nesmí ve funkci zastoupit → např. není možné, aby poslanec stiskl hlasovací tlačítko za svého kolegu → úkon učiněný za poslance/senátora není považován za jeho úkon a pokud takový úkon může činit pouze poslanec/senátor, je irelevantní
  • práva členů parlamentu:
    1. účastnit se jednání a rozhodování komory a jejích orgánů
    2. požadovat informace a vysvětlení od členů vlády a vedoucích správních orgánů potřebné pro výkon funkce
    3. podávat interpelace podle čl.53 Ú
      • interpelace = výzva ke složení účtů z činnosti vlády nebo člena vlády ve formě kvalifikovaného dotazu člena Parlamentu
      • v ČR mohou vládu a její členy ve věcech její působnosti interpelovat pouze poslanci, senátoři nikoli
      • jeden z projevů odpovědnosti vlády vůči PS
      • 2 druhy: (podle JŘPS - část 16.)
        1. interpelace ústní
          • je jim pravidelně určena doba ve čtvrtek odpoledne → členové vlády jsou v této době povinni účastnit se schůze PS
          • pořadí se určí losem
          • interpelovaný odpoví zpravidla bezprostředně po jejím přednesení → nejprve odpovídá předseda vlády, potom členové
          • přednesení interpelace nesmí překročit 2 min a přednesení doplňující otázky 1 min → přednesení odpovědi nesmí překročit 5 min a doplňující odpovědi 2 min
        2. interpelace písemné
          • vláda nebo její členové jsou povinni na ně odpovědět buď na schůzi PS (ústně v době určené písemným interpelacím) nebo písemně do 30 dnů od podání → není-li poslanec s odpovědí spokojen, může požádat předsedu Sněmovny o její projednání na schůzi → projednání zařazeno na program nejbližší schůze a o odpovědi se vede rozprava → nesouhlasí-li sněmovna s odpovědí, musí interpelovaný člen vlády vypracovat novou
    4. sdružovat se v poslaneckých či senátorských klubech (§ 77 JŘPS, § 20 JŘS)
      • podle příslušnosti k politické straně, za kterou kandidovali ve volbách
      • umožňuje efektivní prosazení stranických zájmů při hlasování v Parlamentu
      • není upraveno Ústavou, ale pouze jednacími řády
      • poslanec či senátor může být členem jen 1 klubu, politická strana může utvořit jen 1 klub
      • k ustanovení klubu je třeba nejméně 3 poslanců nebo 5 senátorů, kluby se mohou slučovat
        • ! pokud poslanecký klub vznikne v průběhu volebního období, musí mít 10 členů. Do roku 2006 to platilo pro všechny kluby, ale ve volbách r. 2006 získala Strana zelených pouze 6 mandátů, takže by na svůj klub nedosáhla → byl snížen počet zakládajících členů pro kluby vzniklé na počátku volebního období, nikoli ale pro ty, které vzniknou v průběhu
      • předsedové klubu – určitá privilegia při jednání komory (př. mohou vystoupit na schůzi, kdykoli o to požádají)
      • náklady klubů hradí příspěvek z rozpočtu PS (podle počtu členů; výše příspěvků pro nevládní strany v PS se násobí koeficientem 1,3) + kluby mohou používat místnosti a technické prostředky v prostorách komory
      • problém nezařazených členů komory
        1. PS: všichni poslanci jsou kandidáty politické strany → sdružování podle stranické příslušnosti, podle kandidátních listin → vystoupení z klubu i z politické strany je možné (z důvodu volného mandát) → vystoupí-li poslanec, může mandát vykonávat bez členství v klubu, může se stát členem jiné politické strany nebo spolu s jinými poslanci vytvoří nový klub (ten musí mít aspoň 10 členů a nemá nárok na poměrné zastoupení v orgánech, pokud PS nerozhodne jinak, nemá nárok na příspěvek z rozpočtu PS)
        2. S: senátory mohou být členové politických stran i nezávislí kandidáti + některé politické strany nemusí získat dostatečný počet senátorů pro vytvoření klubu + senátoři, kteří vystoupili z klubu strany, za níž byli zvoleni → tzv. nezařazení mohou přistoupit k jinému klubu nebo vytvoří vlastní klub (nejméně 5 členů, žádný nárok na poměrné zastoupení v orgánech, pokud S nerozhodne jinak × mají nárok na příspěvek z rozpočtu S podle počtu členů stejně jako ostatní kluby)
  • členové Parlamentu by se měli účastnit schůzí komory a orgánů, do nichž byl zvolen
    • nemůže-li, omluví se předsedovi toho orgánu, o jehož jednání jde
    • vede se evidence účasti, včetně důvodů neúčasti, pokud je člen uvede
    • žádné následky však nehrozí

Záruky výkonu mandátu

  • kromě práv a povinností srovnatelných s jinou veřejnou funkcí mají členové Parlamentu zvláštní práva a povinnosti spojené s výjimečným postavením Parlamentu jako zákonodárného orgánu
  • právo odepřít svědectví * poslanec nebo senátor může odmítnout svědčit o skutečnostech, které se dozvěděl v souvislosti s výkonem mandátu a to i poté, co přestal být členem Parlamentu → odlišný režim při poskytování svědecké výpovědi
    • čl. 28 Ú
    • platí u všech typů řízení, ale netýká se soukromých otázek poslance/senátora
  • nejdůležitější je poslanecká imunita * zajišťuje, že Parlament je za všech okolností nezávislý a má možnost se za všech okolností bez překážek sejít a jednat
    • vynětí (exempce) člena Parlamentu z obecného právního režimu
    • čl. 27 Ú
    • 2 formy
      1. indemnita
        • čl.27 odst.1 a 2 Ú
        • (1) „Poslance ani senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo jejich orgánech.“
        • (2) „Za projevy učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem.“
        • = neodpovědnost, hmotněprávní imunita v trestním právu
        • taková exempce, že trestný čin vůbec nemůže být spáchán
        • za hlasování v komorách Parlamentu není poslanec nebo senátor trestně odpovědný; za hlasování ho nelze postihnout ani trestněprávně, ani správněprávně a ani disciplinárně = úplná indemnita
        • za projevy v komorách a jejich orgánech rovněž není člen Parlamentu trestně odpovědný, podléhá ale disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem = částečná indemnita (myslí se projevy ústní i písemné – př. legislativní a jiné návrhy, podpisy na dokumentech, písemné interpelace,…)
      2. imunita procesněprávní
        • čl. 27 odst.4 Ú: „Poslance ani senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání po dobu trvání mandátu vyloučeno.“ * = nestíhatelnost, procesní exempce z trestního stíhání (ale jen po dobu trvání mandátu)
        • trestný čin se mohl stát, ale poslanec či senátor za něj nemůže být po dobu trvání mandátu stíhán orgány činnými v trestním řízení bez souhlasu komory, jejímž je členem
        • podklady pro rozhodování komory připravuje mandátový a imunitní výbor
        • svým souhlasem může komora svého člena zbavit procesněprávní imunity → může být vzat do vazby, stíhán a potrestán jako každý jiný občan
        • platí i pro skutky spáchané před nabytím mandátu
        • čl.27 odst.5 Ú: člena Parlamentu lze zadržet, byl-li dopaden při spáchání trestného činu nebo bezprostředně poté
          • příslušný orgán to musí ihned oznámit předsedovi komory
            • a) nedá-li předseda do 24 h od zadržení souhlas k vydání zadrženého soudu, musí ho příslušný orgán propustit
            • b) Na své první následující schůzi komor rorzhodne o příprustnosi stíhání s konečnou platností (provede patřičná šetření, dá poslanci možnost se vyjádřit) → rozhoduje tedy výhradně příslušná komora, předseda jen vyslovuje předběžný souhlas se zadržením při přistižení člena při činu
      • žádost příslušného orgánu o vyslovení souhlasu komory musí zejména obsahovat vymezení skutku, o který jde, a jeho předpokládanou právní kvalifikaci → komora rozhodně usnesením, které orgánu zašle
        • odpovědnost za přestupky: čl.27 odst.3 - přestupky mohou být stíhány jen v disciplinárním řízení příslušné komory, pokud zákon nestanoví jinak
        • novela zákona o přestupcích: (zákon č.78/2002 Sb. novelizující zákon o přestupcích č.200/1990 Sb. a oba jednací řády komor) pro stíhání přestupku si může poslanec nebo senátor vybrat, zda se podrobí běžnému postupu, nebo zda bude přestupek projednán v komoře

Zánik mandátu

  • § 3 a 6 JŘPS, § 3 a 6 JŘS
  • Čl. 25 Ústavy – mandát poslance nebo senátora zaniká
    • odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou
    • uplynutím volebního období (PS 4 roky, S 6 let)
    • vzdáním se mandátu – rezignace (čl.24 Ú) → prohlášením učiněným osobně na schůzi komory; brání-li mu v tom závažné okolnosti, prohlášením v podobě notářského zápisu ne staršího než 1 měsíc doručeného do rukou předsedy komory
    • ztrátou volitelnosti – pozbytím státního občanství ČR nebo omezením svéprávnosti, je-li omezeno pasivní volební právo (rozhoduje soud)
    • u poslanců rozpuštěním PS, popř. zkrácením volebního období → zánik pro všechny najednou, čl 35 Ú
    • vznikem neslučitelnosti funkcí podle čl.22 (s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce + další funkce stanovené zákonem)
  • mandát zaniká také smrtí poslance nebo senátora

Další informace

  • Disciplinární řízení
    • souvisí s imunitou
    • zavádí se dle JŘPS (§13-18), JŘS (§14-19)
      1. proti členu komory, který se svým projevem učiněným v PS nebo S nebo v jejich orgánech dopustí jednání, pro které by jinak mohl být trestně stíhán - proti členu komory, který svým projevem v PS, S či jejich orgánech urazí poslance, senátora, ústavního soudce nebo jinou osobu
      2. proti členu komory, který se dopustí přestupku
    • řízení zahajuje mandátový a imunitní výbor – při urážce na návrh uraženého, jinak na návrh předsedy komory nebo z vlastního podnětu
    • sankce
      • za 1. a 2. lze stanovit povinnost omluvit se ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem nebo uložit pokutu až do výše jednoho měsíčního platu
      • za 3. (přestupek, pokud je projednán ve výboru) lze stanovit napomenutí nebo pokutu do výše, kterou za přestupek stanoví příslušný zákon
    • proti rozhodnutí výboru se může člen komory odvolat ke komoře do 15 dnů od doručení písemného rozhodnutí
    • kromě řízení ve věcech imunity a disciplinárního řízení existuje ještě tzv. uložení pořádkového opatření
      • může ho uložit předseda komory za nepřístojné chování
      • napomenutí → při opakovaném nepřístojném chování může být člen vykázán z jednacího sálu nejdéle do konce dne, v němž k vykázání došlo
      • je možné odvolat se ke komoře bezprostředně po uložení opatření → komora rozhodnutí předsedajícího potvrdí nebo zruší, její rozhodnutí je konečné
      • vykázaný člen musí mít možnost zúčastnit se hlasování
  • Inkompatibilita
    • neslučitelnost funkcí
    • cíl
      1. dodržení dělby moci ve státě
      2. zabránění koncentrace moci v rukou jedné osoby
      3. aby se příslušný činitel dostatečně věnoval funkci, do které byl zvolen či jmenován
    • týká se hlavně členů Parlamentu, soudů a jiných osob ve veřejných funkcích
    • čl. 21 Ú: „Nikdo nemůže být současně členem obou komor Parlamentu.“
    • nejde o nevolitelnost (ineligibilitu) – př. senátor může kandidovat do PS, pokud se vzdá stávajícího mandátu nejdéle v den zvolení, neučiní-li tak, původní mandát zaniká podle čl.22 odst.2 Ú – dnem, kdy se ujme člen Parlamentu neslučitelné funkce, jeho mandát zaniká
    • čl. 22 odst. 2 Ú: „S funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, soudce a další funkce, které stanoví zákon.“ → př. prezident Václav Klaus pozbyl poslaneckého mandátu dnem, kdy se stal prezidentem (r.2003)
    • problém: situace, kdy ten, kdo už vykonává neslučitelnou funkci, nabude mandátu, Ústava explicitně neupravuje → není jisté, zanikne-li jeho původní funkce (např. Veřejný ochránce práv) nebo nově nabytý mandát
    • o neslučitelnosti funkce člena Parlamentu v první instanci rozhoduje mandátový a imunitní výbor příslušné komory, popř. příslušná komora → v pochybnostech rozhodne Ústavní soud ve zvláštním řízení na základě čl.87 odst.1 písm. f) Ú
    • mandát člena Parlamentu je slučitelný s členstvím ve vládě (jeden ze znaků postavení vlády v parlamentní formě vlády), ale člen vlády nemůže vykonávat žádné funkce v komorách, být členem výboru, komise ani vyšetřovací komise (čl.32 Ú)
    • důležité zákony:
      1. zákon ČNR č.238/1992 Sb. o některých opatřeních souvisejících s ochranou veřejného zájmu a o neslučitelnosti funkcí (zákon o střetu zájmů) – k 1.1.2007 nahrazen následujícím zákonem
      2. zákon č.159/2006 Sb. o střetu zájmů
        • s funkcí poslance nebo senátora jsou neslučitelné rozhodovací funkce vykonávané v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru k ministerstvu nebo jinému správnímu úřadu, ke státnímu zastupitelství nebo soudu, k Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, Kanceláři prezidenta republiky, kancelářím komor parlamentu, Úřadu vlády ČR, státním fondům, Pozemkovému fondu, Kanceláři Veřejného ochránce lidských práv a funkce v bezpečnostních sborech a ozbrojených silách
        • kromě něj je celá řada dalších zákonů, které upravují zrcadlově neslučitelnost určité funkce s výkonem funkce člena parlamentu → př. funkce prezidenta, viceprezidenta a člena NKÚ jsou neslučitelné s funkcí poslance nebo senátora; stejně tak funkce Veřejného ochránce lidských práv; funkce poslance Evropského parlamentu; členství v radě ČNB, v Radě Českého rozhlasu, v Radě České televize, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání, Radě ČTK; výkon úřadu ředitele krajského úřadu, státního zástupce, funkce předsedy a inspektora Úřadu na ochranu osobních údajů, funkce ředitele Úřadu pro dohled nad družstevními záložnami a další funkce
  • Úprava střetu zájmů
    • cíl: aby poslanec nezneužíval svého výjimečného postavení pro soukromý zájem
    • byl upraven rovněž v zákoně č.238/1992 Sb. – vztahoval se nejen na členy Parlamentu, ale i na další funkcionáře státu, tato právní úprava postrádala účinné sankce → snaha o podstatnou revizi → novela zákona č.93/2005 Sb. – obsahovala možnost v řízení uložit za nesplnění určitých povinností pokutu, úprava střetu zájmů i pro funkcionáře krajů a obcí → tato novela byla zrušena Ústavním soudem pro pochybení parlamentu v zákonodárné proceduře (Pl. ÚS 12/02 Sb. n. u. Nález č.127) → 2006 přijat zcela nový zákon č.159/2006 Sb. o střetu zájmů (účinnost od 1.1.2007)
      • člen Parlamentu musí vykonávat svou funkci tak, aby nedocházelo ke střetu mezi jeho osobními zájmy a zájmy, které je povinen hájit z titulu své funkce; nesmí svého postavení využívat k majetkovému nebo jinému prospěchu nebo aby získal výhodu pro sebe či jinou osobu; nesmí se na svou funkci odvolávat v záležitostech, které souvisejí s jeho osobními zájmy; nesmí svou funkci ve spojení se svým jménem využívat ke komerčním reklamním účelům
      • člen Parlamentu musí oznamovat skutečnosti umožňující veřejnou kontrolu činností konaných vedle výkonu funkce, kontrolu majetku nabytého během výkonu funkce a dalších příjmů, darů nebo prospěchu → tzv. čestná prohlášení = oznámení o osobním zájmu, o činnostech, o majetku, příjmech, darech a závazcích → jejich soubor se nazývá registr oznámení – pro poslance ho vede mandátový a imunitní výbor PS, pro senátory stejný výbor S, každý má právo do něj nahlédnout a pořídit si opis, ten však nesmí zveřejnit
      • porušení povinností podle tohoto zákona znamená přestupek (v přestupkovém řízení zabývá se jím příslušný obecní úřad s rozšířenou působností, v jejímž obvodě má veřejný funkcionář trvalé bydliště)
        • přestupku se dopustí ten, kdo:
          • nepodá oznámení o osobním zájmu
          • nedodrží lhůtu pro oznámení o majetku, příjmech, darech a závazcích nebo v takovém prohlášení uvede nepřesné nebo neúplné informace
          • vykonává činnost, která je označena jako neslučitelná s funkcí veřejného funkcionáře
        • trestem je uložení pokuty v maximální výši 50.000 Kč (30.000 Kč, pokud se aplikuje § 86 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (tj. blokové řízení))
  • Plat členů parlamentu
    • spolu s platy členů EP a dalších státních funkcionářů (prezidenta republiky, členů vlády, prezidenta + viceprezidenta + členů NKÚ, soudců ÚS a obecných soudů,…) ho upravuje zákon č.236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu
    • představitelům státní moci a soudcům náleží tyto odměny:
      1. plat
      2. náhrady výdajů
      3. naturální plnění (př. ubytování v místě sídla orgánu,…)
      4. odchodné
    • úprava platu pro různé funkcionáře je různá, spojuje ji tzv. měsíční základna, z které vychází měsíční plat všech jmenovaných funkcionářů (př. členové Parlamentu pobírají základní plat + značné množství různých náhrad výdajů, soudci a ostatní naopak pobírají odpovídající plat + minimální náhrady)
    • vykonává-li osoba víc funkcí, pobírá vždy jen jeden plat

Historie

  • Ústavní listina 1920
    • „Členové NS vykonávají svůj mandát osobně, nesmějí od nikoho přijímati příkazů.“
    • tzn. ústava vychází z koncepce volného mandátu, přes to byl poslanec/ senátor považován za zástupce politické strany, za niž byl zvolen
    • dle nálezu volebního soudu: „princip vázaných kandidátních listin vede k tomu, že voličstvo své hlasy neodevzdává jednotlivým osobám, nýbrž jen volebním stranám a že následkem toho jsou to jen volební strany, jež z voleb práva na určitý počet mandátů nabývají.“
    • poslanci mohli být mandátu zbaveni na základě dohody, kteru předem uzavřeli se svou stranu (revers)
  • ústava 1948
    • žádné ustanovení o zákazu příkazů či volném mandátu neobsahovala
  • ústava 1960
    • zakotvuje v čl.39 odst. 2 imperativní mandát socialistického typu
    • „NS má 300 poslanců, kteří jsou lidem voleni, lidu odpovědni a mohou být lidem odvoláni.“

Klouzavý mandát

  • v některých státech, v případě, že se poslanec stane současně členem vlády, musí se vzdát (trvale nebo dočasně) svého poslaneckého mandátu a na jeho místo nastupuje náhradník
  • ČR: Programové prohlášení současné vlády říká: „vláda navrhne zavedení tzv. klouzavého mandátu zákonodárce, aby poslanec nebo senátor v době, kdy se stal členem vlády nevykonával svůj a na jeho místo by nastoupil náhradník kandidátky téže politické strany“

Poznámky

  • JŘPS - Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny
  • JŘS - Zákon o jednacím řádu Senátu

Prameny

  • Pavlíček a kolektiv: Ústavní právo a státověda II. díl. Ústavní právo České republiky. ČÁST 1. kapitola XV.§8
  • Jednací řád PS + S
  • Ústava ČR HLAVA DRUHÁ

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code