Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


13. Zákonodárná moc v ČR

Historický vývoj

  • Ústava 1920 (121/1920 Sb.)
    • Národní shromáždění tvořené ze dvou sněmoven – PS a Senátu
    • Poslanecká sněmovna – aktivní volební právo: 21 let, pasivní volební právo: 30 let; délka funkčního období: 6 let
    • Senát – aktivní volební právo: 26 let, pasivní volební právo: 45 let, délka funkčního období: 8 let
    • Platí systém poměrného zastoupení
    • Systému fungování parlamentu = sesiový – časová koncentrace legislativy do dvou řádných zasedání (jarní a podzimní)
    • Stálý výbor – mohl měnit zákonodárství a kontrolovat vládu v době, kdy komory nezasedaly
    • Vyloučení imperativního mandátu – nedodržovalo se (neposlušní poslanci byli zbavováni mandátu volebním soudem)
    • vláda odpovědná Národnímu shromáždění
    • NS volí prezidenta republiky
  • po 2.světové válce zvoleno jednokomorové prozatímní Národní shromáždění
  • Ústava 9. května (150/1948 Sb.)
    • Národní shromáždění - jednokomorový parlament; 300 poslanců volených na šest let
    • Formálně zachováván systém poměrného zastoupení (ve skutečnosti existence jednotné kandidátky Národní fronty)
    • Změna: ústavní zákon č. 26/1954 Sb. - zavedení volebního systému podle sovětského vzoru – založení jednomandátových obvodů, o jejich mandát se ucházel vždy jeden kandidát Národní fronty
    • Tato změna vedla k pohyblivému počtu poslanců, který byl obnoven ústavním zákonem č. 35/1960 Sb. opět na 300
    • Ústavně není zakotven imperativní mandát (de facto tu byl, ústava nezakotvovala ústavní ani volební soud
    • Ústava zvýraznila postavení 24-členného Předsednictva Národního shromáždění voleného na dobu jednoho roku, které podávalo závazný výklad zákonů a rozhodovalo, zda zákon Národního shromáždění odporuje Ústavě - v době, kdy NS nezasedalo mělo předsednictvo právo vydávat optaření, která musela být následně schválena Národním shromážděním
    • Národní shromáždění volí prezidenta republiky
  • Ústava 1960 (100/1960 Sb.)
    • Národní shromáždění – nositel úplnosti moci = koncepce jednoty moci, v čl. 39 odst.1 označeno jako „nejvyšší orgán státní moci“
      • jednomokorové
      • všechny ostatní orgány odvozovaly od něj svůj vznik
      • 300 poslanců volených na 4 roky, na základě volebního systému zavedeného v r. 1954
      • Jednomandátové volební obvody
      • Zasedání Národního shromáždění svolával prezident dvakrát do roka (v rámci zasedání se konaly schůze)
      • Volí prezidenta, Nejvyšší soud
      • Volí 30-ti členné Předsednictvo Národního shromáždění – vydává zákonná opatření
      • vláda i prezident republiky odpovědni Národnímu shromáždění
  • Ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci
    • Federální shromáždění - nejvyšší orgán státní moci, skládá se ze 2 komor: Sněmovna lidu (200 poslanců) a Sněmovna národů (150 poslanců, 75 poslanců z každé země)
    • Vzniklo podle čl. 147 ústavního zákona č. 143/1968 - dosavadní Národní shromáždění se stalo Sněmovnou lidu a poslance Sněmovny národů zvolily obě Národní rady ze svých členů, kteří nebyli členy Národního shromáždění
    • Obě komory měly být voleny na 4 roky, přímé volby se však odkládaly → zákon č. 117/1969 Sb. - umožnil provádět Federálnímu shromáždění čistky (zbavovat mandátu poslance, kteří narušují politiku Národní fronty) a obsazovat politické mandáty kooptací→ volby do obou komor se konaly až v listopadu roku 1971 (zákon č. 44/1971)
    • ústavní zákon č. 43/1971 – volební období prodlouženo na 5 let v obou komorách
    • Obě komory koncipovány jako rovnoprávné, usnášení schopné byly za přítomnosti nadpoloviční většiny poslanců Sněmovny lidu, resp. nadpoloviční většiny zvolených v obou republikách (Sněmovny národů) → k platnosti usnesení bylo třeba v každé sněmovně nadpoloviční většiny přítomných poslanců – čl. 40
    • Čl. 41 – ve vymezených případech bylo třeba 3/5 většiny ve Sněmovně lidu a obou částech Sněmovny národů
    • Zákaz majorizace – taxativně stanoveno v čl. 42 (v zákonu o federaci) – k platnosti usnesení nadpoloviční počet poslanců zvolených v obou republikách
    • Zákonodárná moc – V čl. 37 odst. 2 a 3 vymezena šířeji než vyplývalo z dělby působnosti (čl. 7,8, 10 – 28a), do pravomoci Federálního Shromáždění patřilo i přijetí základních zákoníků, a pokud to vyžaduje jednota právního řádu, tak i zákonodárná úprava dalších oblastí
    • Koncipován jako nositel úplnosti moci ve státě, ale fakticky se od roku 1969 stalo jen komparsem systému (malá frekvence schůzí, jednomyslnost hlasování) – dále se podstatně zvýšila úloha 40 členného předsednictva Federálního Shromáždění (složen paritně z 20 poslanců obou komor, přičemž i složení ze Sněmovny národů bylo paritní) – mělo pravomoc (čl. 58) ve vymezených případech plnit pravomoc Federálního shromáždění (s některými výjimkami) a činit neodkladná opatření, ke kterým bylo třeba zákona – zákonná opatření Předsednictva Federálního shromáždění (musela být schválena na nejbližším zasedání federálního shromáždění)
    • zákonodárnou moc náležející do působnosti republik vykonávaly ČNR a SNR

Právní úprava zákonodárné moci

  • Ústava ČR (1/1993 Sb.)
    • Hlava druhá – Moc zákonodárná (čl.15-53)
    • Hlava třetí – Moc výkonná – volba a skládání slibu prezidenta, pravomoci prezidenta, výkon prezidentských pravomocí v době, kdy je prezidentský úřad uvolněn, žaloba Senátu na prezidenta, vyslovení důvěry a nedůvěry vládě a další
    • Hlava čtvrtá – Moc soudní – neslučitelnost funkcí, jmenování a trestní stíhání soudců Ústavního soudu
    • Hlava pátá – NKÚ – jmenování prezidenta a viceprezidenta NKÚ
  • Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek
    • čl.40 Ústavy ČR: „K přijetí volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem.“
    • Ústava tedy předpokládá přijetí zákona o zásadách jednání a styku obou komor, ale k 1.1.1993 existovala pouze Poslanecká sněmovna, takže stykový zákon dle čl.40 nebylo možné přijmout
    • byl přijat pouze nový jednací řád pro PS, při jehož přípravě se ukázalo nezbytné upravit též vztahy PS vůči vládě, prezidentovi i dalším orgánům a též vůči Senátu
    • o stykovém zákoně se mezi komorami několikrát neoficiálně jednalo, ale zákon dosud nebyl přijat, zákonná úprava styku obou komor je proto v současné době obsažena v zákoně o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a v zákoně o jednacím řádu Senátu
  • Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny (90/1995 Sb.)
    • po vzniku ČR (tj. od 1.1.1993) platil nejprve Jednací řád České národní rady, teprve později byl přijat jednací řád nový
    • jednací řád PS se skládá z
      • vlastního textu zákona
      • příloh, které mají stejnou platnost jako zákon
        • Jednací řád vyšetřovací komise
        • Volební řád pro volby konané Poslaneckou sněmovnou a pro nominace vyžadující souhlas Poslanecké sněmovny
  • Zákon o jednacím řádu Senátu (107/1999 Sb.)
    • podobná skladba jako jednací řád PS
      • vlastní text zákona
      • příloha: Volební řád pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu

pozn. Úprava jednání komor zákonem je na našem území tradiční. Zákon na jedné straně zabezpečuje právní jistotu a stabilní úpravu jednání komor, na druhé straně ale omezuje autonomii komor Parlamentu a určitou pružnost jednání.

Kromě jednacích řádů komor upravují některé otázky týkající se Parlamentu ČR některé další zákony, např.:

  • Zákon o střetu zájmů (238/1992 Sb.), nahrazen novým zákonem o střetu zájmů 159/2006 Sb. – neslučitelnost funkcí
  • Zákon o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci (236/1996 Sb.)
  • Zákon o sídle Parlamentu ČR (59/1996 Sb.)
  • Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky (110/1998 Sb.) – zkrácená jednání o návrzích zákonů, nouzový stav aj.

Parlamentarismus v České republice

  • z hlediska postavení nejvyšších orgánů je ČR parlamentní republikou, přičemž jediným přímo voleným ústředním orgánem je Parlament, rovnováhu VM a ZM v parlamentní republice zajišťuje odpovědnost vlády parlamentu, omezené volební období parlamentu, odvolatelnost vlády parlamentem a rozpustitelnost parlamentu
  • Parlament ČR se utvářel postupně - po rozpadu ČSFR se dnem účinnosti nové Ústavy stala Česká národní rada Poslaneckou sněmovnou (čl. 106 odst.1 Ústavy) a konec jejího volebního období byl stanoven na 6.červen 1996
  • funkce Senátu měl podle článku 106 vykonávat Prozatímní Senát, který měl být ustaven ústavním zákonem, do nabytí účinnosti tohoto zákona měla funkce Senátu vykonávat Poslanecká sněmovna, která byla v té době nerozpustitelná – zmíněný ústavní zákon ale přijat nebyl, takže funkce Senátu vykonávala až do řádných voleb v roce 1996 PS

Článek 106

(1) Dnem účinnosti této Ústavy se Česká národní rada stává Poslaneckou sněmovnou, jejíž volební období skončí dnem 6. června 1996.

(2) Do doby zvolení Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát. Prozatímní Senát se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon. Do nabytí účinnosti tohoto zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna.

(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit, dokud vykonává funkci Senátu podle odstavce 2.

(4) Do přijetí zákonů o jednacím řádu komor se postupuje v jednotlivých komorách podle jednacího řádu České národní rady.

  • Poslanecké sněmovně je jako jediné z komor parlamentu vláda odpovědná, vláda po svém jmenování žádá PS o vyslovení důvěry, dále existují i další kontrolní mechanismy PS vůči vládě; Senát má spíše postavení komory kontrolní a stabilizující, významný vliv má především při tvorbě a změně Ústavy
  • Většina státních orgánů je přímo či nepřímo odvozena od Parlamentu, jelikož ten je vedle prezidenta jediný státní orgán přímo volený občany
  • Parlament ČR má výlučnou zákonodárnou pravomoc, ostatní státní orgány do procesu tvorby zákonů různou měrou zasahují – např. vláda má zákonodárnou iniciativu a vydává podzákonné prováděcí předpisy, prezident má právo veta,…
  • v rámci parlamentarismu je dodržována dělba moci (čl.2 odst.1 Ústavy = „Lid je zdrojem veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní.“) = rozdělení moci do 3 základních složek = moc výkonná, moc zákonodárná, moc soudní
  • dělba moci je dána úpravou vztahů Parlamentu ČR k ostatním státním orgánům:
    • Parlament x vláda
      • neexistuje striktní oddělení moci, funguje spíše jakési prolínání
      • vláda vyvstává z parlamentu, poslanec či senátor může být zároveň členem vlády – existují ale výjimky v čl.32 Ústavy: „Poslanec nebo senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí.“
      • uvažuje se (už dlouho) o zavedení klouzavého mandátu: nebylo by možno vykonávat zároveň funkci ministra a zákonodárce. Za poslance by nastupoval náhradník, opustil-li by ministr svou funkci, vrátil by se do PS, náhradník by se stal zase náhradníkem. Problém je u Senátu - neexistují náhradníci.
    • Parlament x prezident
      • prezident může rozpustit PS za podmínek stanovených v čl.35 Ústavy

Článek 35

(1) Poslaneckou sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže a) Poslanecká sněmovna nevyslovila důvěru nově jmenované vládě, jejíž předseda byl prezidentem republiky jmenován na návrh předsedy Poslanecké sněmovny, b) Poslanecká sněmovna se neusnese do tří měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry, c) zasedání Poslanecké sněmovny bylo přerušeno po dobu delší, než je přípustné,

d) Poslanecká sněmovna nebyla po dobu delší tří měsíců způsobilá se usnášet, ačkoliv nebylo její zasedání přerušeno a ačkoliv byla v té době opakovaně svolána ke schůzi.

(2) Prezident republiky Poslaneckou sněmovnu rozpustí, navrhne-li mu to Poslanecká sněmovna usnesením, s nímž vyslovila souhlas třípětinová většina všech poslanců.

(3) Poslaneckou sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením jejího volebního období.

  • v parlamentarismu bývá obvykle možné rozpustit Parlament (resp. jeho komoru) kdykoli, u nás je Senát zcela nerozpustitelný a PS lze rozpustit jen značně obtížně a ve výjimečných případech – cílem takovéhoto mechanismu rozpuštění PS bylo zajištění větší stability nejvyšších orgánů státní moci
  • úprava zajišťuje až příliš velkou stabilitu Parlamentu a celkové oslabení exekutivy ve prospěch Parlamentu (zejména Poslanecké sněmovny)
  • exekutiva + legislativa x moc soudní
  • soudci jsou jmenováni prezidentem republiky (pro jmenování soudců ÚS je třeba souhlasu Senátu, jmenování zbylých soudců je kontrasignováno předsedou vlády)
  • jinak jsou soudy i soudci ve výkonu soudní moci na ostatních orgánech nezávislí
  • Ústavní soud se účastní dělby moci prostřednictvím kontroly ústavnosti, institutu ústavní žaloby na prezidenta republiky a institutu odvolání proti usnesení komor, že prezident nemůže vykonávat svůj úřad

Pravomoci Parlamentu České republiky

1.Zákonodárná pravomoc

  • Čl. 15 Ú: (1) Zákonodárná moc v České republice náleží Parlamentu.
  • Parlament ČR má výlučné právo přijímat zákony a je jediným orgánem v ČR, který má pravomoc vydávat všeobecně závazné předpisy s celostátní působností (mimo Parlament by podle Ústavy mohl zákonodárnou moc vykonávat lid přímo – především prostřednictvím referenda, ale ústavní zákon upravující referendum dosud nebyl přijat)
  • zákonodárná pravomoc zahrnuje jak moc ústavodárnou (přijímání Ústavy a ústavních zákonů), tak i pravomoc vydávat běžné zákony
  • věcný rozsah toho zákonodárné pravomoci není nikde v Ústavě jasně taxativně vymezen, Ústava neobsahuje souhrnný výčet případů, kdy musí být právní úprava provedena zákonem
  • existuje ale několik případů, u kterých je vysloveně řečeno, jakou formou mají být upraveny (např. Ústava sama stanoví, že formu ústavního zákona musí mít úprava referenda, tvorba či rušení vyšších územních samosprávných celků, změna státních hranic, změna a doplňky Ústavy)
  • na úpravu zákonem se odkazuje velký počet ustanovení Ústavy i Listiny, některé odkazy jsou dosti obecné, jiné zas velmi konkrétní –> „výhrady zákona“ = konkretizace ustanovení Ústavy a Listiny zákonem tam, kde je to třeba, přičemž platí, že „změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná“ (čl.9 odst.2 Ú)

2.Pravomoc vyjadřovat souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv

  • souhlas k ratifikaci mezinárodních smluv musí vyjádřit obě komory Parlamentu
  • mezinárodní smlouvy, s jejichž ratifikací Parlament vyjadřuje souhlas, se dělí do 2 základních skupin:
    • smlouvy podle článku 10a Ústavy, kterými „mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci“
      • taková smlouva přenáší výsostné pravomoci ČR vyplývající z její suverenity na mezinárodní subjekt, přičemž článek je nutné použít jak pro smlouvu novou, tak i pro novelizaci smlouvy již existující
      • k ratifikaci takové smlouvy je třeba souhlasu 3/5 většiny všech poslanců a 3/5 většiny přítomných senátorů (smlouva se schvaluje stejně jako ústavní zákon)
      • v případě smluv uvedených v článku 10a také může zvláštní ústavní zákon stanovit, že k ratifikaci dané smlouvy je zapotřebí souhlas v referendu, pak se ratifikace smlouvy Parlament neúčastní
      • jedinou takovou smlouvou je Smlouva o přistoupení České republiky k EU (č.44/2004 Sb.m.s), ale k její ratifikaci došlo podle ústavního zákona č. 515/2002 na základě souhlasu daného v referendu
    • ostatní smlouvy, k jejichž ratifikaci je nezbytný souhlas Parlamentu na základě čl.49 Ústavy
      • smlouvy upravující práva a povinnosti osob, smlouvy spojenecké, mírové a jiné politické, smlouvy, z nichž vzniká členství ČR v mezinárodní organizaci, smlouvy hospodářské, které jsou všeobecné povahy a smlouvy o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonem
      • tyto smlouvy musí být přijaté oběma komorami Parlamentu a to většinou přítomných (čl.39 odst.2)
      • tyto smlouvy sjednává prezident, proto jsou často označovány jako prezidentské (jejich sjednávání prezident nepřenesl na vládu podle čl.63 odst.1 b)
    • zvláštní kategorií mezinárodních smluv jsou mezinárodní smlouvy upravující státní hranice – tyto smlouvy je nutné schválit ústavním zákonem, ústavním zákonem Parlament souhlasí se změnou státních hranic sjednanou ve smlouvě se sousedním státem

3.Pravomoc vyjadřovat se k připravovaným rozhodnutím EU

  • pravomoc, kterou Parlament ČR získal na základě tzv. euronovely Ústavy (ústavní zákon č.395/2001 Sb.)
  • euronovela připravila mechanismus, kterým bude Parlament získávat informace o tom, jak jsou v orgánech EU vykonávány přenesené pravomoci a kterým budou obě komory Parlamentu zapojeny do rozhodování v EU (vychází se z toho, že na EU byla delegována též zákonodárná pravomoc na úkor obou komor Parlamentu)
  • Česká republika je v orgánech EU zastupována představiteli exekutivy, čl.10b Ú pak umožňuje, aby vláda včas zohlednila názor komor Parlamentu na rozhodnutí, která se připravují v orgánech EU, a aby zástupci vlády podle tohoto názoru jednali

Čl. 10b

(1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl.10a.

(2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.

(3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.

  • projednávání záležitostí EU v komorách Parlamentu detailně upravují jednací řády komor, obě komory zřizují vlastní výbor, který se specializuje na záležitosti EU, možnost dle odst.3 využita nebyla, jelikož dosud nebyl přijat stykový zákon

4.Pravomoc PS přijímat státní rozpočet

Čl. 42 Ú

(1) Návrh zákona o státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává vláda.

(2) Tyto návrhy projednává na veřejné schůzi a usnáší se na nich jen Poslanecká sněmovna.

  • pravomoc přijímat státní rozpočet patří mezi základní funkce každého Parlamentu, přičemž v ČR má tuto pravomoc pouze Poslanecká sněmovna (čl.42 Ú) a to i přesto, že se státní rozpočet přijímá ve formě zákona (v řádném legislativním procesu jsou zákony projednávány oběma komorami)
  • rozpočet se v PS přijímá zvláštní procedurou, upravenou v jednacím řádu PS (§101 - §106)
  • vedle státního rozpočtu přijímá PS také státní závěrečný účet, který stejně jako návrh zákona o státním rozpočtu předkládá PS vláda, Senát nemá právo se projednávání těchto záležitostí účastnit

5.Kontrolní a kreační pravomoci Parlamentu a jeho komor

  • kreační funkce = funkce při vytváření jiných orgánů
  • některé kontrolní a kreační funkce jsou Parlamentu ČR svěřeny přímo Ústavou – většina z nich souvisí především s ustanovením čl.68 odst.1, dle kterého je vláda odpovědna PS, další významné kreační funkce se pojí s volbou prezidenta Parlamentem ČR, další kontrolní a kreační pravomoci zabezpečují dělbu moci prostřednictvím pravomocí Parlamentu vůči moci soudní a NKÚ
  • mezi kontrolní pravomoci Parlamentu řadíme též pravomoc dle čl.10b, tedy pravomoc vyjadřovat se k připravovaným rozhodnutím orgánů EU
  • kontrolní a kreační pravomoci Parlamentu = tzv. „nástroje Parlamentu“
  • nástroje Parlamentu vůči vládě
    • nástroje zajišťující odpovědnost vlády vůči PS
      • vyslovení důvěry a nedůvěry vládě (čl.68, 71 a 72 Ú)
      • právo poslance interpelovat vládu a členy vlády (čl.53 odst.1 Ú)
        • interpelacím členů vlády se věnují §110-112 Jednacího řádu PS
        • interpelace jsou podávány ústně na schůzi Sněmovny nebo písemně prostřednictvím předsedy Sněmovny
        • pro interpelace je na schůzích Sněmovny vyčleněn čtvrtek, poslanci se pro podání ústní interpelace hlásí předem u předsedy Sněmovny, člen vlády odpovídá na ústní interpelaci bezprostředně po jejím přednesení, poté může interpelující poslanec položit ještě doplňující otázku
        • písemnou interpelaci zasílá předseda Sněmovny předsedovi vlády a případně též členovi vlády, na kterého je směřována, člen vlády odpoví na interpelaci na schůzi Sněmovny ústně nebo písemně do 30 dnů od jejího podání
      • usnesení PS či jejích výborů a komisí o tom, že je člen vlády povinen se osobně dostavit na schůzi PS, v komisích a výborech je přípustné zastoupení (čl.38 odst.2 Ú)
      • právo poslanců na informace od členů vlády a od vedoucích správních úřadů
      • oprávnění PS zřídit vyšetřovací komisi pro šetření ve věci obecného zájmu (čl.30 Ú), zřízení vyšetřovací komice musí navrhnout nejméně pětina poslanců
      • povinnost vlády informovat PS o rozhodnutích připravovaných orgány EU a možnost PS se k těmto rozhodnutím vyjádřit (čl.10b Ú)
    • nástroje zajišťující povinnosti vlády vůči Senátu
      • povinnost vlády informovat Senát o rozhodnutích připravovaných orgány EU a oprávnění Senátu se k těmto rozhodnutím vyjádřit (čl.10b Ú)
      • právo senátorů na informace od členů vlády a od vedoucích správních úřadů
  • nástroje Parlamentu ve vztahu k prezidentu republiky
    • nástroje obou komor
      • přijetí usnesení, že prezident nemůže svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat (podle čl.66 Ú) oběma komorami Parlamentu
    • nástroje senátu vůči prezidentu republiky
      • žaloba Senátu pro velezradu a hrubé porušení ústavy se souhlasem PS (čl.65 odst.2 Ú)
  • nástroje Parlamentu ve vztahu k orgánům moci soudní
    • souhlas Senátu se jmenováním soudců Ústavního soudu
  • nástroje Parlamentu vůči Nejvyššímu kontrolnímu úřadu
    • PS dává návrh na jmenování prezidenta a viceprezidenta
  • řada kontrolních a kreačních pravomocí je PS nebo Senátu svěřena též běžným zákonem, ale těmito běžnými zákony by neměl být narušen Ústavou stanovený systém dělby moci – Parlament na sebe nemůže brát pravomoci, jež jsou Ústavou svěřeny jiným orgánům
  • zákon o Veřejném ochránci práv (č.349/1999 Sb.) - Veřejný ochránce práv = ombudsman je volen Poslaneckou sněmovnou na 6 let z kandidátů, které po dvou jmenuje prezident a Senát, ombudsman předkládá Poslanecké sněmovně informace o své činnosti, zprávy o jednotlivých věcech, doporučení k vydání právního předpisu a další
  • Poslanecká sněmovna je také základním kontrolním a kreačním orgánem pro mediální exekutivu (= orgány v oblasti sdělovacích prostředků) – PS se podílí na volbě tzv. mediálních rad (navrhuje předsedovi vlády členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, volí Radu České televize, Radu Českého rozhlasu, Radu České tiskové kanceláře)
  • dále se komory Parlamentu účastní volby řady kontrolních orgánů fondů určených pro správu majetku státu a pro podporu státních investic a také v některých případech kontrolují jejich činnost (např. dozorčí rada Pozemkového fondu, Rada Státního fondu pro podporu české kinematografie, část správní a dozorčí rady a ředitel VZP atd.), také kontrolují orgány vnitřní bezpečnosti (př. tajné služby)

6. Pravomoci související s bezpečností státu

  • zvláštní bezpečnostní pravomoci týkající se bezpečnosti státu má Parlament v těchto ohledech
    • vyhlašování válečného stavu
    • usnášení se o souhlasu s vysláním ozbrojených sil mimo území státu
    • usnášení se o souhlasu s pobytem ozbrojených sil jiných států na našem území
    • usnášení se o účasti ČR v obranných systémech mezinárodní organizace
    • vyhlašování stavu ohrožení státu
  • tyto pravomoci vykonávají obě komory rovnoprávně

7.Komunikační funkce

  • komory Parlamentu ČR i jejich orgány mají právo vyjádřit se k jakékoli otázce bez ohledu na to, zda daný problém spadá do vlastní působnosti zákonodárného sboru nebo do působnosti exekutivy
  • tato funkce Parlamentu je charakteristickým rysem demokratického parlamentu
  • komory Parlamentu (zejména PS) často přijímají doporučení pro vládu, příp. žádosti o vypracování určitých dokumentů – vláda sice není z právního hlediska povinna doporučením a žádostem Parlamentu vyhovět, ve většině případů jim ale věnuje značnou pozornost a bere je na vědomí, především vzhledem ke své odpovědnosti vůči PS

8. Samosprávná funkce

  • každá z komor má funkci samosprávnou (autonomní) = vytváří si vlastní orgány a pravidla jednání
  • obě komory mohou v rámci jednacího řádu usnesením upravit své vnitřní poměry a podrobnější pravidla pro jednání komory jako celku i jejích orgánů

Komory Parlamentu České republiky

  • ČR má dvoukomorový Parlament, který se skládá z Poslanecké sněmovny a Senátu
  • koncepce dvoukomorového parlamentu vychází z tradice první republiky (Národní shromáždění se skládalo z PS a Senátu) a z Federálního shromáždění, přihlédnuto bylo také k fungujícím dvoukomorovým systémům v současných demokratických státech, dvoukomorový systém má zejména funkci kontrolní a také funkci dvojí ochrany stability Ústavy.

Poslanecká sněmovna (= dolní komora Parlamentu)

  • 200 poslanců volených na 4 roky systémem poměrného zastoupení
  • aktivní volební právo 18 let, pasivní volební právo 21 let
  • PS může být rozpuštěna prezidentem republiky z důvodů taxativně vymezených v čl. 35 Ú

Senát (= horní komora Parlamentu)

  • 81 poslanců volených na 6 let s tím, že každé 2 roky se obmění 1/3 senátorů
  • volba je dvoukolová, volí se většinovým systémem
  • aktivní volební právo 18 let, pasivní volební právo 40 let
  • senát je stále činný a nerozpustitelný

Vzájemný vztah obou komor

  • má být upraven v stykovým zákonem, ten však dosud nebyl přijat
  • vztah obou komor je dán především jejich rolí v legislativním procesu (čl. 39-48 Ú)
  • rozhodující slovo při zákonodárné činnosti má Poslanecká sněmovna, může totiž Senát při přijímání běžných zákonů přehlasovat a to nadpoloviční většinou všech poslanců
  • rovnocenné postavení má Senát při přijímání ústavních zákonů a také zákonů podle čl.40 Ú (= volební zákon, stykový zákon, zákon o jednacím řádu Senátu), kdy nemůže být přehlasován
  • dále mají komory rovné postavení při vyjadřování souhlasu s mezinárodními smlouvami a při přijímání některých dalších rozhodnutí, zejména těch týkajících se bezpečnosti ČR
  • Senát má významnou úlohu zejména v případě, je-li PS rozpuštěna (čl.33 Ústavy)
    • Senát může v této době přijímat na návrh vlády zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a jinak by k přijetí vyžadovaly formu zákona
    • Senát v tomto období nemůže
      • přijímat zákonná opatření ve věcech Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu a volebních zákonů
      • sám vyjadřovat souhlas s ratifikací mezinárodních smluv
    • Senát v tomto období naopak může sám rozhodnout
      • o mimořádných stavech
      • o souhlasu s vysláním ozbrojených sil ČR do zahraničí
      • o souhlasu s pobytem cizích ozbrojených sil na našem území
      • o přijetí usnesení o účasti ČR v ozbrojených systémech mezinárodních organizací, jejíž je ČR členem
    • zákonné opatření smí Senátu navrhnout jen vláda, vyhlašuje se stejně jako zákony, ale musí být PS schváleno na její první schůzi, jinak pozbývá platnost

Orgány a funkcionáři komor Parlamentu ČR

  • v ČR mají své vlastní orgány jen komory, žádný společný orgán obou komor (tedy Parlamentu jako celku) neexistuje (Ústava v článku 10b předpokládá zřízení společného orgánu obou komor pro záležitosti EU, zatím ale žádný takový orgán zřízen nebyl)
  • je důležité odlišit pojem zřízení orgánu a ustavení orgánu
    • zřízení orgánu = rozhodnutí, že v komoře bude určitý orgán jednat
    • ustavení orgánu = volba členů daného orgánu
  • Ústava v čl.30 a 31 stanoví, že komory Parlamentu jako své orgány zřizují výbory a komise – ty jsou zřizovány usnesením komor; Ústava nepředpisuje, které výbory a komise má komora zřídit, z jednacích řádů komor ale vyplývá, že komora je povinna zřídit ty výbory a komise, které mají zákonem stanovené funkce
  • podle JŘPS musí PS zřídit výbor mandátový a imunitní, petiční, organizační, rozpočtový, kontrolní a výbor pro evropské záležitosti
  • podle JŘS musí Senát zřídit výbor organizační, mandátový a imunitní a výbor pro záležitosti EU
  • samotné výbory si mohou zřizovat své podvýbory jako orgány výboru (nikoli orgány komory)
  • výbory jsou vždy zřizovány na ustavující schůzi PS resp. na první schůzi v novém funkčním období Senátu, během volebního období sice lze zřídit nový výbor, ale běžně se to nestává
  • komise bývají zřizovány k určité dílčí problematice a to buď jako komise stálé nebo ad hoc
  • po volbách je v každé komoře jako první orgán ustavena volební komise jako orgán, který hraje důležitou roli při volbě funkcionářů i orgánů komor
  • v čl. 30 a 31 Ú je taxativně určeno, že orgány Parlamentu jsou komise a výbory (příp. vyšetřovací komise), proto se pro předsedu a místopředsedu používá označení funkcionáři komory, nemůžeme pro ně použít označení orgán
  • Ústava zřizuje tyto orgány a funkcionáře komor:
    • Funkcionáři PS: předseda PS, místopředsedové PS
    • Orgány PS: výbory, komise, vyšetřovací komise (orgán sui generis, nikoli komise)
    • Funkcionáři Senátu: předseda Senátu, místopředsedové Senátu
    • Orgány Senátu: výbory, komise
  • na každé schůzi jsou z členů komor voleni tzv. ověřovatelé, kteří ověřují správnost vyhotovení usnesení komory, ale ti nejsou považováni za funkcionáře

Ustavení funkcionářů a orgánů

  • předseda a místopředsedové komor
    • voleni příslušnými komorami na základě čl. 29 Ú a to většinovým způsobem tajným hlasováním
    • návrhy na kandidáty na předsedu a místopředsedy komory jsou v PS oprávněny podávat jen poslanecké kluby, v Senátu mohou návrhy podávat i senátoři
    • přesněji proceduru voleb určují jednací řády komor, konkrétně jejich přílohy (volební řády pro volby a nominace)
    • předsedové komor se volí ve dvou kolech, a to v případě, že v prvním kole nebyl předseda komory zvolen nadpoloviční většinou přítomných, ve druhém kole se rozhoduje mezi dvěma kandidáty s nejvyšším počtem hlasů z prvního kola
    • předseda a místopředsedové komor nemohou být zároveň členy výboru příslušné komory kromě výboru organizačního, mohou ale být členy komise komory
    • odvolat předsedu nebo místopředsedu lze pouze zvláštním postupem stanoveným JŘ
  • výbory a komise
    • jedná se o kolektivní orgány, jejich ustavení je složitější než ustavení funkcionářů
    • Ústava způsob ustavení těchto orgánů neupravuje, proto tato otázka představovala jeden z nejzávažnějších problémů při tvorbě JŘPS
    • způsob volby výborů a komisí obsahuje čl.3 Volebního řádu pro volby konané PS a pro nominace vyžadující souhlas PS a čl.2 Volebního řádu pro volby konané Senátem a pro nominace vyžadující souhlas Senátu
    • výbory jsou ustavovány dle zásady poměrného zastoupení, kandidátky pro každý výbor jsou navrženy poslaneckými kluby včetně stanoveného pořadí poslanců a předány volební komisi, ta vypočte počet míst, které náleží v každém výboru jednotlivým poslaneckým klubům a tím určí, kteří poslanci z odevzdané kandidátky jsou navrženi za členy výboru – takto navržený výbor pak PS potvrdí jako celek v jednom hlasování
    • stejný způsob ustavení platí též pro organizační výbor PS, který má postavení řídícího orgánu, jeho členy jsou navíc předseda PS (je zároveň předsedou organizačního výboru) a místopředsedové PS
    • podle JŘPS může být poslanec členem max. 2 výborů (nepočítá se výbor mandátový a imunitní, petiční a organizační) a zároveň každý poslanec musí být členem alespoň 1 výboru
    • komise mohou být ustavovány jak proporčně (tedy jako výbory), tak i většinově
    • Vyšetřovací komise PS je volena většinově
    • orgánem výborů (nikoli komor) jsou předsedové a místopředsedové výboru, předseda výboru je volen členy výboru na první schůzi výboru a funkce se ujímá po potvrzení volby Poslaneckou sněmovnou, místopředsedové potvrzeni sněmovnou být nemusí; poslanec může být předsedou pouze jediného výboru
    • JŘS upravuje ustanovování výborů, komisů a předsedů výborů podle stejných zásad jako JŘPS
    • Senát nemá pravomoc vytvořit vyšetřovací komisi (není komorou, které je vláda odpovědná)

Pravomoci funkcionářů a orgánů komor

  • předseda Poslanecké sněmovny
    • jeho pravomoci jsou stanoveny Ústavou a vyjmenovány v §29 JŘPS, předseda pak plní také další úkoly dle pověření Sněmovny
    • funkce na základě Ústavy = funkce svým způsobem samostatné a osobní, v nichž předseda PS není zastupitelný místopředsedy
      • navrhování předsedy vlády (čl.68 odst.3 Ú) a to v případě, kdy se dvakrát nepodaří vyslovit důvěru vládě
      • výkon části pravomocí prezidenta republiky v době, kdy není funkce prezidenta obsazena nebo ji prezident nemůže ze závažných důvodů vykonávat (čl.66 Ú)
    • v dalších pravomocích je předseda PS zastupitelný místopředsedy
      • zastupování PS navenek – předseda postupuje návrhy zákonů Senátu a prezidentu republiky, zasílá zákony předsedovi vlády k podpisu, podepisuje zákony a usnesení PS a vykonává další funkce stanovené zákony
      • vnitřní pravomoci – svolává, zahajuje, ukončuje, přerušuje a řídí schůzi, vyhlašuje stav legislativní nouze, povolává náhradníky za poslance atd.
    • ústavní povahy je též pravomoc poskytnout souhlas k předání zadrženého poslance soudu pokud byl dopaden při spáchání trestného činu (čl.27 odst.5 Ú)
    • předsedu PS zastupují místopředsedové a to v určeném pořadí nebo na jeho pokyn
  • předseda Senátu
    • zastupuje Senát navenek, vykonává podobné vnější a vnitřní funkce pro Senát jako předseda PS, v případě potřeby jej zastupují místopředsedové Senátu
    • nepodepisuje zákony, ale podepisuje zákonná opatření Senátu
    • nemá žádnou zvláštní osobní funkci, pouze v případě rozpuštění PS vykonává předseda Senátu pravomoci prezidenta republiky podle čl.66 Ú
  • výbory komor
    • nejdůležitější orgány komor Parlamentu, výbory mají úlohu legislativní (projednávají návrhy zákonů a mezinárodních smluv) i úkoly další (např. kontrola exekutivy)
    • činnost výborů je poměrně podrobně upravena jednacími řády, zejména jejich činnost v rámci legislativního procesu, kdy jsou výbory ve své funkci nezastupitelné
    • výbory Poslanecké sněmovny
      • výbory mají především dva hlavní úkoly = zákonodárnou činnost a kontrolu vlády v jednotlivých rezortech
      • člen vlády je povinen se dostavit na jednání výboru kdykoli o to výbor svým usnesením požádá (čl.38 odst.2 Ú), může se ale nechat zastoupit svým náměstkem nebo jiným členem vlády; dále si výbor může vyžádat též účast vedoucích ústředních správních orgánů
      • výbory mohou zřizovat pro dílčí otázky podvýbory, jejichž členy mohou být pouze poslanci, podvýbory nemají rozhodovací funkci, pouze poradní
      • jednání výborů je veřejné pokud výbor nerozhodne jinak
      • výbory se zvláštními funkcemi:
        • mandátový a imunitní - ověřuje mandáty poslanců na ustavující schůzi PS
        • petiční – projednává petice adresované Poslanecké sněmovně, má též funkci běžného výboru pro oblast lidských práv
        • organizační – úloha řídícího orgánu v PS, organizuje a koordinuje práci orgánů sněmovny, připravuje schůzi sněmovny a navrhuje její pořad
        • volební – zřízen JŘPS pro účely volby členů Rady ČT a Rady Českého rozhlasu
        • výbor pro evropské záležitosti – má zvláštní postavení, zabývá se informacemi o připravovaných rozhodnutích na půdě orgánů EU, které vláda poskytuje Parlamentu
    • výbory Senátu
      • jejich činnost upravena podobně jako u PS
      • člen vlády nemá povinnost dostavit se do Senátu a jeho orgánů, proto je kontrola vlády v činnosti orgánů Senátu omezená; výbory Senátu také nemají zákonem stanovené právo na informace od členů vlády a vedoucích správních orgánů
      • i Senát zřizuje výbor pro záležitosti EU, který se zabývá připravovanými rozhodnutími orgánů EU, vláda musí výboru poskytnout potřebné informace
  • komise
    • nemají Ústavou ani zákonem stanoveny žádné zvláštní pravomoci
    • členem komisí mohou být na rozdíl od výborů i jiné osoby než jen členové Parlamentu
    • např. Stálá komise pro práci Kanceláře PS, Stálá komise PS pro sdělovací prostředky atd.
  • delegace = zvláštní sbory, které Parlament vytváří pro zastupování Parlamentu nebo ČR v mezinárodních organizacích, které mají orgán parlamentního typu – např. Delegace do Parlamentního shromáždění Rady Evropy, Delegace do Parlamentního shromáždění NATO
  • Vyšetřovací komise
    • může jí zřídit jen Poslanecká sněmovna a to pro vyšetření věci veřejného zájmu, její zřízení musí navrhnout nejméně 1/5 poslanců (čl. 30 Ú)
    • výsledkem její činnosti je předložení zprávy na schůzi PS
    • řízení před Vyšetřovací komisí upravuje JŘPS ve své příloze

Organizace jednání komor Parlamentu ČR

Jednání v Poslanecké sněmovně

  • činnost komor Parlamentu ČR je organizována téměř výhradně odděleně
  • zasedání PS trvá po celé volební období, v jeho rámci se konají jednotlivé schůze (= několikadenní, většinou dvoutýdenní, jednání pléna)
  • zasedání PS svolává prezident tak, aby bylo zahájeno nejpozději 30.den po dni voleb, pokud tak neučiní, PS se sejde 30. den po dni voleb sama
  • zasedání končí s koncem volebního období, příp. rozpuštěním PS
  • zasedání může být usnesením PS přerušeno a to max. na 120 dní v roce, PS ale v praxi zasedání zásadně nepřerušuje
  • zasedání se skládá z jednotlivých schůzí pléna se stanoveným pořadem a z dalších činností PS a jejích orgánů – schůze svolává předseda PS, organizační výbor obvykle vytváří delší časový harmonogram pro konání schůzí; kromě běžných schůzí je možné svolat též schůze mimořádné, pokud o to požádá alespoň 1/5 poslanců
  • ustavující schůze má zvláštní program jednání = volí se funkcionáři i orgány komory
  • schůze PS jsou veřejné, veřejnost může být vyloučena podle čl.36 Ústavy jen za podmínek stanovených v zákoně (tj. JŘPS)-projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu, návrhu státního závěrečného účtu, návrhů daňových zákonů a zákonů o poplatcích je vždy veřejné
  • schůzí se kromě poslanců mohou účastnit též členové vlády a prezident republiky
  • organizační výbor PS – organizuje práci celé PS, připravuje schůze a navrhuje termíny jejich konání a jejich pořad (= navrhovaný program schůze), pořad schůze jako celek se schvaluje vždy při zahájení schůze PS, poslanci mohou navrhnout změnu pořadu, o které se pak hlasuje
  • projednávání bodu pořadu, pokud nejde o návrh zákona, se odehrává v jediném čtení, které se skládá z několika částí – uvede se bod pořadu a jeho navrhovatel, vystoupí zpravodaj výboru a zahájí se všeobecná a poté podrobná rozprava, ve které je možné podávat pozměňovací návrhy
  • prezidentu republiky a členu vlády se v rozpravě udělí slovo, kdykoli o to požádají; na základě JŘPS náleží toto právo též předsedovi a místopředsedům PS a předsedům poslaneckých klubů
  • po skončení rozpravy má závěrečné slovo navrhovatel a zpravodaj, poté se hlasuje o případných pozměňovacích návrzích a o bodu programu jako celku
  • JŘPS stanovuje některé pevné body pořadu schůze – např. interpelace členů vlády se konají vždy ve čtvrtek v určitých hodinách

Jednání v Senátu

  • v Senátu běží jediné zasedání a to od jeho svolání prezidentem a trvat bude stále, jelikož Senát se plynule každé 2 roky obměňuje pouze z 1/3 a je nerozpustitelný
  • zasedání může být přerušeno usnesením Senátu a to max. na 120 dní v roce
  • první schůze má zvláštní pořad, koná se nejpozději do 30 dnů ode dne uveřejnění výsledků voleb do 1/3 Senátu a zahajuje nové funkční období Senátu
  • pravidla ohledně rozpravy a hlasování upravena obdobně jako u PS s tím rozdílem, že rozprava není rozdělena na všeobecnou a podrobnou
  • Senát organizuje též tzv. veřejná slyšení, při níž se určitá otázka projednává se znalci a jinými osobami, které o ni mohou podat informace
  • schůze Senátu jsou veřejné, přičemž se Senát podle jednacího řádu může usnést na tom, že schůze nebo její část bude neveřejná, projednávání návrhů zákonů a zákonných opatření stejně tak jako hlasování o nich je ale vždy veřejné

Usnášení komor a hlasování

Kvórum

  • stanoví nejmenší počet členů, kteří musí být přítomni, aby byla komora způsobilá se usnášet - pro kterékoliv usnesení komory upraveno v čl. 39 odst.1 Ú
  • „komory jsou způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň 1/3 svých členů“
  • kvorum platí pro usnášení, nikoli pro samotné jednání¨

Většina

  • většina nutná k přijetí usnesení, stanovena v čl.39 odst.2 Ú
  • k přijetí usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců nebo senátorů – to platí pro všechny případy, nestanoví-li Ústava jinak (zákonem tedy většinu není možné měnit)
  • kvalifikovaná většina = jakákoli vyšší většina než většina stanovená v čl.39 odst.2
  • některá rozhodnutí vyžadují přijetí shodných usnesení v obou komorách, u některých stačí souhlas komory jedné, v rámci legislativního procesu je rozhodující jeho fáze
  • 3/5 většina všech poslanců a 3/5 většina přítomných senátorů
    • přijetí ústavního zákona
    • schválení mezinárodní smlouvy podle čl.10a Ú
  • nadpoloviční většina všech poslanců
    • vyhlášení válečného stavu
    • souhlas s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území ČR
    • souhlas s pobytem ozbrojených sil jiných států na území ČR
    • účast ČR v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je ČR členem
    • vyhlášení stavu ohrožení státu
    • zrušení rozhodnutí vlády podle čl. 43 odst.4 Ú(případy krátkodobého vyslání či pobytu cizích ozbrojených sil), stačí usnesení jedné komory
    • návrh zákona ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu (přehlasování Senátu)
    • usnesení, kterým PS setrvává na zákonu vráceném prezidentem republiky
    • vyslovení nedůvěry vládě
  • nadpoloviční většina všech senátorů
    • vyhlášení válečného stavu
    • souhlas s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území ČR
    • souhlas s pobytem ozbrojených sil jiných států na území ČR
    • účast ČR v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je ČR členem
    • vyhlášení stavu ohrožení státu
    • zrušení rozhodnutí vlády podle čl.43 odst.4 Ú (případy krátkodobého vyslání či pobytu cizích ozbrojených sil), stačí usnesení jedné komory

Hlasování

  • v jednacích řádech upraveny dva způsoby hlasování: veřejné a tajné
  • veřejné hlasování = hlasovacím zařízením a zdvižením ruky, hlasování podle jmen (podle jmen se povinně hlasuje při vyslovení důvěry či nedůvěry vládě)
  • tajné hlasování = hlasovací lístky, tak se volí předsedové a místopředsedové komor a předsedové a místopředsedové výborů a komisí

Změny jednacího řádu PS novelou nabývající účinnosti dne 1.12.2011 (č.265/2011 Sb.)

  • výbory PS přijímají o výsledcích svého jednání usnesení – pokud takovéto usnesení výbor nepřijme, vyhotoví předseda výboru záznam o jednání výboru, ve kterém informuje o projednání věci výborem
  • § 67 – „Kdykoli o to požádají, udělí se slovo: prezidentu republiky, členovi vlády, předsedovi a místopředsedům Sněmovny, předsedovi poslaneckého klubu a poslanci, který je předsedou politické strany nebo politického hnutí, k nimž příslušejí poslanci, kteří jsou členy poslaneckého klubu ustaveného na začátku volebního období.“
  • především upřesněna pravidla a lhůty pro doručování sněmovních tisků (návrhů zákonů, usnesení výborů, oponentních zpráv či záznamů o jednání výboru, pozměňovacích návrhů, návrhů na projednání mezinárodní smlouvy,…)
  • pokud není poslanec spokojen s odpovědí na jeho písemnou interpelaci, může požádat o zařazení této interpelace na pořad schůze, projednávání této písemné interpelace je pa zařazeno na pořad nejbližší schůze a to na čtvrtek od 9.00 do 11.00 hod. (pozn. ústní interpelace probíhají ve čtvrtek od 14.30 do 18.00, čas do 16.00 je vyhrazen předsedovi vlády)

Související otázky

Prameny

  • Ústava ČR
  • Jednací řád PS, Jednací řád Senátu
  • Ústavní právo a státověda, II.díl, část 1., Václav Pavlíček a kol., 2.vydání (2008) - str. 374-412

Navigace

Okruh A
1. Předmět a prameny ústavního práva | 2. Kontinuita a diskontinuita v ústavním právu ČR, legalita a legitimita v politických zvratech v roce 1918, 1948 a 1989 | 3. Ústavní pořádek ČR; vztah Ústavy a jiných součástí ústavního pořádku | 4. Ústava ČR – vznik, koncepce, forma, obsah | 5. Vztah vnitrostátního a mezinárodního práva v ČR | 6. Vstup ČR do Evropské unie a konsekvence jejího členství v ústavním systému ČR | 7. Československá a česká státní idea – obsah a ústavně právní význam; aktuální význam ústavních tradic; státní symboly a jiná symbolika ČR | 8. Ústavní charakteristika České republiky; ČR jako demokratický právní stát, ČR jako sekulární stát | 9. Jednota a dělba moci v ústavním vývoji, uplatnění principu dělby moci v konstrukci Ústavy ČR | 10. Suverenita lidu a formy jejího uskutečňování v ČR; právo na odpor | 11. Volební právo a volební systémy v ČR | 12. Soudní přezkum v otázkách voleb v ČR | 13. Zákonodárná moc v ČR | 14. Mandát poslance a senátora – vznik, obsah, záruky, zánik | 15. Legislativní proces v ČR | 16. Publikace zákonů a jiných pramenů práva v ČR | 17. Imunita ústavních činitelů; význam slibu a délka funkčního období ústavních činitelů | 18. Způsoby ustavování do funkcí v ústavním systému ČR | 19. Výkonná moc v ČR | 20. Prezident republiky – postavení v ústavním systému ČR | 21. Pravomoci prezidenta republiky | 22. Vláda ČR | 23. Soudní moc v ČR; ústavní principy soudcovské nezávislosti a nestrannosti a jejich záruky | 24. Ústavní soud v ústavním systému ČR | 25. Působnost Ústavního soudu a řízení před ním | 26. Řízení o ústavních stížnostech před Ústavním soudem | 27. Rozhodnutí Ústavního soudu a jejich význam v ústavním právu | 28. Soustava soudů v ČR, jmenování a odvolávání soudců, soudcovské rady | 29. Prostředky kontroly a dozoru v ústavním systému ČR | 30. Územní členění státu a ústavní základy územní samosprávy v ČR | 31. Zajišťování bezpečnosti v ČR – ústavní a zákonná úprava

Okruh B
32. Státní občanství – vznik, právní úprava, zánik. | 33. Listina základních práv a svobod – vznik, ideové zdroje, postavení v ústavním řádu ČR, obsah, vztah k mezinárodním smlouvám | 34. Subjekty práv a svobod v Listině | 35. Základní práva a svobody – pojem, prameny, funkce | 36. Obecná ustanovení Listiny | 37. Formy a způsoby omezení základních práv a svobod v ČR; úprava povinností v Listině | 38. Princip rovnosti a zákaz diskriminace, uplatnění v rozhodování Ústavního soudu | 39. Svoboda jednotlivce a její ústavní záruky v ČR | 40. Vlastnické právo a jeho ústavní záruky v ČR | 41. Politická práva v Listině – subjekty, obsah, omezení, soutěž politických sil, záruky | 42. Svoboda projevu a právo na informace v ČR | 43. Petiční právo v ČR | 44. Shromažďovací právo v ČR | 45. Sdružovací právo v ČR | 46. Politické strany v právním řádu ČR | 47. Ústavní ochrana menšin v ČR | 48. Principy sociálního státu v Listině | 49. Ochrana životního prostředí v Ústavě a v Listině | 50. Právo na spravedlivý proces v Listině | 51. Prostředky ochrany základních práv a svobod

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code