Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Výpisky z povinné literatury

Aristotelés – Athénská ústava

  • na správě obce se podílejí občané, jejichž oba rodiče jsou občané, a když dosáhnou 18 let, jsou zapsáni do seznamu démótů (ostatní démóti o nich hlasují, jestli dosáhli stanoveného věku a jestli je jejich původ v souladu se zákony – uchazeč se může odvolat; zapsané pak prověřuje rada) – po prověření efébů se jejich otcové shromáždí podle fýl a zvolí tři členy fýly starší 40 let k péči o eféby (kosmót = velitel efébů) - po dobu své služby jsou efébové osvobozeni od povinností, nemohou být obžalováni, ani podávat žaloby (s výjimkou dědictví) – po dvou letech splynou s ostatními občany
  • úředníci pravidelné veřejné správy jsou určováni losem (kromě pokladníka vojenské pokladny, správců divadelní pokladny, dozorce nad studnami a vojenských úředníkůhyparchů, stratégů – voleni)
  • rada – 500 členů, 50 z každé fýly (členové každé fýly tvoří v pořadí určeném losem prytanii – prytanové dostávají peníze od obce a svolávají denně radu a 4x do roka lid) – na 1 lunární rok
  • zasedání sněmu – hlasování, zda úředníci řádně úřadují a o obilí a bezpečnosti země, čtou se seznamy zabaveného majetku a nároky na dědictví; v 6. prytanii hlasování o ostrakismu a stížnostech na udavače; druhé zasedání – podávání žádostí
  • předseda prytanů určený losem – při svolání rady nebo lidu vylosuje 9 proedrů, kteří převezmou pořad jednání, pečují o pořádek, předkládají témata jednání, zjišťují hlasování
  • rada měla možnost udělovat pokuty a trestat vězením a smrtí – lid však radě tuto pravomoc vzal a odsouzení radou musí temostheti předat soudu, jehož rozhodnutí je závazné
  • rada posuzuje úředníky starající se o peníze – ti se však mohou odvolat
  • soukromí občané mohou na úředníka podat trestní oznámení, mohou se odvolat
  • rada prověřuje navržené archonty, soud je může odmítnout
  • pokud návrh není na pořadu, nesmí se o něm hlasovat – protizákonné
  • rada pečuje o veřejné stavby a triéry a tretéry – lid určuje jejich počet a volí architekty
  • rada spolupracuje při své činnosti s úředníky: 10 pokladníků (losem, jeden z každé fýly), 10 polétů (losem, jeden z každé fýly; zodpovědní za pronájmy, dary, nájemní smlouvy a poplatky – vedou se desky)
  • rada je oprávněna vymáhat dlužné částky a dlužníka uvěznit – na desky dohlíží apodektové
  • logisté – zkoumají účty úředníků
  • rada prověřuje koně – ten, kdo je špatně živí, přijde o příspěvek na píci; vyřazuje špatné koně, volí jezdce (pořizuje se jejich soupis) – propuštěni jsou ti, kteří odpřísáhnou, že nejsou schopni služby
  • rada prověřuje invalidy – nárok na výživu
  • péče o to, aby bylo prodávané zboží čisté a neporušené, míry a váhy, spravedlivé ceny obilí
  • sbor jedenácti – dohled nad vězni – tresty smrti nebo předvedení k soudu – popraveni nebo osvobozeni; seznam pozemků určených k zabavení, udání
  • sbor čtyřiceti (diatéti) – soudní žaloby, přidělování žalob soudcům losem, možnost odvolání
  • úředníci určení losem: 5 stavitelů cest, 10 logistů a synégorů (hospodaření úředníků), písař prytanie, písař pro zákony, písař pro předčítaní dokumentů na sněmu, 10 hieropoiů (obětníci pro očistné oběti), archont pro Salamínu a démarch pro Peiraiues
  • losem dále 6 themostetů (obchodní žaloby, prověřování úředníků, smlouvy mezi obcemi) a jejich písař, archont (např. péče o sirotky, dědičky a těhotné ženy, správa jejich majetku, soukromé žaloby pro špatné zacházení s rodiči, sirotky), basileos (závody oběti, žaloby z bezbožnosti, náboženské žaloby, žaloby pro vraždu a poranění), polemarchos (žaloby na metoiky) – prověřeni radou 500
  • všichni vojenští úředníci jsou voleni, volbou jsou jim přiděleny úkoly
  • lid dostává plat za účast na zasedáních, placeni jsou soudci, členové rady, archonti,
  • soudci – muži starší 30 let, pokud nemají dluhy a nebyli zbaveni občanských práv, pokud je někdo soudcem neoprávněně, je na něho podáno oznámení a je souzen; soudcům jsou losem přidělovány případy
  • během soudů se měří čas na pronesenou řeč (podle závažnosti případu), před hlasováním je možné pronést námitku, hlasuje se pomocí hlasovacích kamínků (dutý a plný) vhazovaných do amfor (bronzová a dřevěná), pro dohled nad hlasovacími kamínky jsou vylosováni úředníci, kteří je počítají – při rovnosti hlasů vítězí obžalovaný, soudci pak ještě rozhodují, je-li nutno stanovit trest nebo pokutu – opět se hlasuje
  • soudy pro veřejné žaloby malé veřejné žaloby – 501 soudců, závažnější žaloby – 2 soudy se spojí do héliaie, největší žaloby před patnácti sty soudci

Hollander: Základy všeobecné státovědy – Jednotlivec, společnost a stát

Lidská a občanská práva

  • stát existuje jako důsledek dělby moci, integrace a reprodukce celku – existuje rozpor mezi svobodným bytím a podřízením se celku, který má 2 dimenze: občanská práva (vychází z přirozenoprávní koncepce – dělí se na práva – aktivní a svobody – pasivní; základní p. a s. – v ústavách) a participaci na řízení státu (je součástí politiky a politického systému)
  • ideové zdroje lidských práv: sofisté – rovnost lidí, priorita přirozeného práva před pozitivním; stoici – idea rovnosti opřená o existenci rozumu; křesťanství – rovnost lidí před Bohem; reformace – rovnost a individualita lidí; středověké přirozené právo – objevuje se právo na odpor; renesance – sekularizace státu a idea suverenity lidu (moc panovníka se odvíjí od lidí, musí se řídit zákony); vývoj přirozeněprávního myšlení – neodňatelnost lidských práv (propůjčených Bohem); anglická revoluce – liberalismus (Mill – boj za svobodu slova, Locke, W. Blackstone – práva poddaných); Montesqieu + federalisté – teorie dělby moci; racionalismus a osvícenství (Rousseau, Spinoza, Fichte) – demokratická interpretace společenské smlouvy – koncepce rovnosti a svobody; Immanuel Kant – svoboda rozhodování je podstatou lidské existence; 18. a 19. stol. spory o zdůvodnění lidských práv (neobjeveno)
  • znaky lidských práv: univerzálnost (nositelem je každý člověk); fundamentálnost (předmětem není každé dobro, ale pouze základní); abstraktnost (obecnost neznamená danost v konkrétním případě); morální platnost (daná zdůvodněním); přednost před pozitivním pr.
  • koncepce zdůvodnění práv: náboženská (problém – vztahuje se jen na věřící), biologická (socio-biologická), intuitivní (existence LP je každému zřejmá), konsensuální (LP se opírají o všeobecný souhlas), instrumentální (přiznání LP maximalizuje užitek), kulturní (LP jsou vymožeností dějin kultury – nedostatečné zdůvodnění ve vztahu k univerzalitě), explikativní = Kantovo (uznání druhého jako autonomní osobnosti – přiznání důstojnosti a LP), existenciální
  • „Směřovala-li základní práva proti ohrožení lidské svobody tyranií či despocií, dnes nadto směřují proti bezmoci jednotlivce vůči absurditě, anonymitě a svobodu omezující složitosti systému veřejné moci…“
  • institucionalizace lidských práv – významnou roli sehrály anglické ústavní dějiny: Magna Charta Libertatum – princip nedotknutelnosti svobody jednotlivce; Petition of Rights – potvrzena práva Parlamentu a některá občanská práva (právo na zákonný rozsudek); Habeas Corpus Act (1679) – ochrana nedotknutelnosti svobody jednotlivce; Bill of Rights (1689) – první katalog základních práv (petiční, svobodných voleb); Act of Settlement – nez. Soudci
  • historický vývoj k stavnímu státu – státy americké unie hned na začátku přijímají zákony o LP (rovnost, svoboda tisku, náboženství); Vyhlášení nezávislosti USA (1776), v dodatcích katalog LP pro celé USA; Deklarace práv člověka a občana (1789) – vzor LP; Ústava Belgie (1831) – vliv na Ústavu ČSR (1920)  první podoba institucionalizace LP v ústavách (jejich závaznost se však prosadila až po 2WW, dnes jsou LP obsažena ve většině ústav, stále jsou ale porušována)
  • ústavní soudnictví, jako záruka ochrany LP – A. Hamilton poprvé zformuloval nutnost soudního přezkumu souladu zákonů s ústavou; praxe ústavního soudnictví – 1803 USA; Evropa – první Rakousko, po 2WW německý ÚS – vliv na Španělsko, ČR – institut úst. Stížnosti; pol. 20. stol. – institucializovaná ochrana LP – instituce dohlížející na uplatňování
  • dvojí charakter chápání základních práv: subjektivní (nárok – žaloba v hmotněprávním smyslu), objektivní (součástí ústavního pořádku)
  • mezinárodněprávní garance – 19. a zač. 20. stol. – smlouvy (zákaz obchodu s otroky, ženami, dětmi, humanitární právo vojenské – Ženevská konvence); po 2WW – Charta OSN, Všeobecná deklarace LP, Úmluva o ochraně LP a základních svobod – na jejím základě konstituován evropský soud pro LP (nadstátní ochrana LP v ve státech, které ho uznaly); atd.
  • Obsah základních práv a svobod – klasifikace podle příbuznosti:
  • základní práva a svobody vyplývající z rovnosti lidí – ideové zdroje: stoicismus, křesťanství, teorie spol. sml., liberalismus, racionalismus a osvícenství, souvisí s odstraněním stavovství a diskriminace; princip „one man, one vote“; ústavní zakotvení, kde rovnost však není absolutní – se stejnými se má zacházet stejně, s nestejnými nestejně (podle hledisek odlišitelnosti skupin); rovnost vylučuje libovůli a porušování zákl. práv; obsahové postuláty rovnosti: zákaz diskriminace, rovnost podle měřítek spravedlnosti (podle politických a kulturních měřítek koncepce spravedlnosti), požadavky egality, postuláty sociální; ÚS USA – přechod od principu rovnosti výsledků k rovnosti příležitostí (Affirmative action – zvýhodňování menšin např. v příležitostech ke vzdělání)
  • práva a svobody spjaté s nedotknutelností osobní integrity – právo na život, osobní svoboda, nedotknutelnost tělesné integrity, svoboda pohybu a pobytu, právo na ochranu lidské důstojnosti, cti a jména, nedotknutelnost obydlí, listovní tajemství, ochrana života nenarozeného dítěte, určování momentu smrti, ochrana dat
  • Due process Law aneb právo na řádný proces – principy nestranného řízení – je nutno vyloučit osobní zájem, zabezpečit nezávislost rozhodce, rozhodovat v rámci zákona, provést nestranné dotazování, zajistit kontrolu vyšší instancí; ÚS přiřadil do rámce práva na spravedlivý proces povinnost soudců řádně odůvodnit rozhodnutí, vypořádat se se všemi důkazy a zákaz svévole v interpretaci, ochrana důkazního řízení; právo na soudní ochranu, základní právo na zákonného soudce
  • duchovní svobody – požadavek náboženské svobody (světská spol. nemá právo ovlivňovat náb. vyznání – reformace a osvícenství); svoboda víry a svědomí, vědeckého bádání a umělecké tvorby, projevu, spolčování, tisku, všeob. volební právo, právo zastávat veřejné funkce, právo na informace
  • hospodářské svobody – svoboda vlastnictví (souvisí s koncepcí J. Locka), povolání a podnikání; konflikt panovníka a vazalů – oddělení vlastnictví a státu; 13.stol. – daňová povinnost; Deklarace práv člověka a občana – vlastnictví je neporušitelné, posvátné a neodňatelné; v současnosti vlastnictví omezeno daněmi, ochranou života a zdraví, životního prostředí atd.; hospodářský liberalismus – svobodný hosp. rozvoj, kritika protekcionismu
  • sociální práva – snaha odstranit sociální nerovnost; právo na práci a spravedlivou odměnu, humánní prac. podmínky, stávku, ochranu žen a mládeže, vzdělání, sociální zabezpečení, odpočinek, důstojné zacházení, ochranu spotřebitele atd.; kontroverzní postavení soc. práv – omezují vlastnictví, hosp. svobodu, vyvolávají nesplnitelná očekávání a těžkosti spojené s ustavováním; část z nich má povahu teleologickou – určují cíle státu (ovlivňují rozpočet atd.)
  • práva menšin – práva vylučující diskriminaci (např. segregaci, náboženská a jazyková omezení), pozitivní ochranná práva (kompenzace nevýhodného postavení menšiny proti většině); kromě individuálních také práv personální autonomie – kolektivní právo skupiny (vlastní školství, organizace, politické strany)

Subjekty (osoby fyzické a právnické) a adresáti (stát - veřejná moc) základních práv

  • sporná způsobilost státu být subjektem = nositelem práv a svobod – pokud vystupuje v pozici subjektu veřejného práva, není nositelem zákl. svobod
  • horizontální působení základních práv – nositelem není veřejná, ale soukromá moc

Meze základních práv a svobod

  • otázka je, zda stát může omezit svobodu někoho, kdo jejím uplatňováním omezuje svobodu druhého – kolize zákl. práv a svobod (může stávka zablokovat silnici a omezit pohyb jiných?)
  • výkon práv lze omezit, pokud je to nezbytné pro demokratické fungování a bezpečnost státu, ochranu veřejného pořádku, předcházením trestným činům a ochranu zákl. práv a svobod
  • zákonodárce stanovu práva i svobody a určuje pro ně omezení – kontrolován ÚS
  • kolize práv a svobod nebo veřejných statků – zákonodárce musí určit, které má prioritu a za jakých okolností – kritéria poměřování (princip proporcionality): vhodnost (normativního prostředku z pohledu naplnění účelu), potřebnost (analýza plurality možných normativních prostředků ve vztahu k zamýšlenému účelu), poměřování (porovnání závažnosti obou stran v kolizi – zvažování empirických, systémových, kontextových a hodnotových argumentů)
  • při kolizi se ÚS řídí příkazem k optimalizaci – postulátem na minimalizaci omezení práv, pokud ÚS použije odlišnou strukturu, lze ji nazvat vyloučení extrémní disproporcionality
  • případ možné kolize (USA) – svoboda tisku x právo na nedotknutelnost osobní integrity – tisk je důležitý mechanismus kontroly moci, musí být svobodný a nezávislý, je součástí práva na informace – problém uveřejňování informací o veřejně činných osobách – stát poskytuje tisky výhodu, protože u poškozených požaduje důkaz nepravdivosti tvrzení; trend zvyšování ochrany svobody tisku se prosazuje v celém záp. Světě, vzniká priorita jedné ústavní svobody před druhou (ochrana osobní integrity osob veřejně činných) – hledá se vyvážené řešení

Asymetrie základních práv a svobod a základních povinností

  • soužití v lidské společnosti vytváří kategorii povinností – stoici považují za smysl a naplnění lidské existence dosažení ctností; Augustinus Aurelius – povinnost dodržovat zákony; Tomáš Akvinský – za povinnost považuje jednat ve prospěch obecného blaha; Samuel von Pufendorf – základy moderní přirozeně-právní nauky o povinnostech (vůči Bohu, sobě samému, druhým – příkaz neškodit, příkaz rovného zacházení, příkaz podporovat jiné); Immanuel Kant – povinnost vidí v propojené morálky a práva; Francie po r. 1791 – Quadriga základních povinností (povinnost zachovávat právo, daňová povinnost, branná povinnost atd.) – konstitucionalistický model pro další ústavy; po 2WW v ústavách explicitní úprava základních povinností
  • asymetrie je spjatá s předností základních práv a je založena na argumentačních tezích: předstátní, autonomní, přizozenoprávní povaha lidské svobody, priorita svobody (k dosažení slouží primárně zákl. práva, sekundárně povinnosti)
  • povinnosti nemohou být primárně založeny na sankcích, ale na ztotožnění s hodnotovými východisky; jde o konstitutivní hodnoty, které tvoří základ určité společnosti (loajalita atd.)

John Locke: Druhé pojednání o vládě

O účelech politické společnosti a vlády

  • Člověk se chce vzdát svých neomezených přirozených práv z obavy z nebezpečí, které si tento přirozený stav s sebou nese (každý je králem, každý si je roven) pro ochranu svého vlastnictví (život, svoboda, statky), protože ve stavu přirozeném chybí zákon a uznání jeho závaznosti, dále chybí nestranný soudce a v tomto stavu je tudíž každý vykonavatelem i soudcem, za třetí chybí moc zastat a vykonat rozsudek, proto vzniká původní právo, zákonodárná a výkonná moc, vlád i společnost samotná
  • ve stavu přirozeném má člověk dvě moci
  • 1. moc činit cokoli, co považuje za vhodné pro zachování sebe a jiných pokud to dovoluje přirozený zákon
  • 2. moc trestat zločiny spáchané proti tomuto zákonu
  • obojích těchto mocí se vzdává, když se včlení do některého státu, aby byly upraveny zákony danými společností, pokud zachování sebe sama a ostatních členů společnosti bude vyžadovat
  • moc společnosti nebo legislativy jí zřízené však nesmí překročit meze dosahu své působnosti, čímž je obecné blaho, je zde povinnost vládnout podle stálých zákonů, zabezpečit tři výše zmíněné svobody

O státních formách

  • většina, mající přirozeně u sebe celou moc, může veškeré moci využít a vydávat zákony a ustanovit úředníky, které je budou vykonávat (dokonalá demokracie)nebo vloží moc vydávat zákony do rukou několika málo vybraných lidí (oligarchie) nebo do rukou jednoho člověka a jeho dědicům (dědičná monarchie) či pouze jemu na dobu jeho života, tak aby se po jeho smrti moc jmenovat nástupce vrátila k většině (volební monarchie)
  • podle toho může společenství tvořit vlád, jež uzná za vhodné

O rozsahu zákonodárné moci

  • prvním a zákl. positivním zákonem je zřízení zákonodárné moci, která je mocí nejvyšší neměnnou a žádné nařízení kohokoli jiného nemůže mít větší váhu
  • každý podléhá zákonům a nemůže být zproštěn poslušností k legislativě
  • ač je nejvyšší mocí, nemůže být libovolná nad životy a jměním lidu, nemůže být větší, než byla moc každé jednotlivé osoby v přirozeném stavu
  • je to moc, která má za cíl zachování, tudíž nemá právo zahubit, zotročit či záměrně ochudit poddané, není v rozporu s přirozeným, božím právem
  • dále legislativa nebo nejvyšší autorita nemůže vládnout příležitostnými a libovolnými nařízeními, nýbrž podle stálých zákonů a pomocí oprávněných soudců, protože lid se nezbavil své moci, aby se vydali do horšího postavení než v stavu přirozeném
  • za třetí, nejvyšší moc nemůže nikomu vzít žádnou část jeho vlastnictví, bez jeho souhlasu
  • samozřejmě může požadovat podíl ze jmění pro vydržování armády pro ochranu společnosti, ale to stále musí být se souhlasem většiny (jež dá sama, nebo volenými zástupci)
  • za čtvrté, legislativa nemůže přenést moc dávat zákony do rukou někoho jiného, protože je to moc daná lidem a ti, kdo ji mají ji nemohou postoupit dále

O zákonodárné, výkonné a federativní moci státu

  • zákonodárná moc by měla být vložena do více rukou a to výměnou zákonodárců, kteří když se rozejdou, jsou poddány zákonům, jež vytvořili a to je pro ně závazek, aby je vydávali pro veřejné dobro
  • výkonná moc by měla být od zákonodárné oddělena, provádějíc zákony
  • lidé ve státě se řídí zákony dané společnosti, avšak mimo stát přirozená moc zůstává a proto je celé společenství jedním tělesem ve stavu přirozeném vzhledem ke všem státům a osobám, jež jsou mimo ně (moc války a míru) – federativní moc
  • ač odlišné, vyžadují sílu celé společnosti a spíše by měla být federativní a výkonná moc v jedněch rukou

O podřízení státních mocí

  • legislativa je nejvyšší z mocí, ale pouze svěřenou mocí, proto má lid moc ji odstranit, když shledá, že jedná proti důvěře v ní vložené
  • všechny další moci jsou ji podřízené
  • v některých státech může být exekutiva přenesena na jednu osobu, která má také podíl na legislativě, může být poté zvána nejvyšší (nemá nad sebou legislativy, protože žádný zákon nemůže projít bez jejího souhlasu
  • není nutné, aby legislativa byla vždy činná, ale je naprosto nutné, aby taková byla výkonná moc, protože není třeba vždy dávat nové zákony, ale vždy je třeba provádět zákony, jež byly dány
  • když výkonná moc, užije své síly a zabrání scházení legislativy, je lid oprávněn odstranit tuto silu silou
  • prerogativa je jen moc v rukou knížete starat se o veřejné dobro v takových případech, jež závisí na nepředvídaných událostech a jež určité a neměnné zákony nemohly bezpečně řídit
  • např. možnost změnit počtu zástupců do velkého shromáždění zákonodárců z oblastí, které ztratily na významu, či počtu obyvatel, a tak nevyjadřuje opravdový stav

O prerogativě

  • kde moc zákonodárná a výkonná jsou v různých rukou, tam dobro společnosti požaduje, aby některé věci byly podřízeny rozvaze toho, kdo nese výkonnou moc, protože ne na vše zákonodárce může myslet (možnost prominout trest, zmírnit…)
  • moc jednat pro veřejné dobro bez předpisu zákona = prerogativa, výkonné moci je tak dána volnost činit podle svého zdání mnohé věci, jež zákony nepředepisují (a např. tak obejít nedokonalý zákon, který nepočítá s nějakou situací)
  • dříve veškerá moc panovníka byla prerogativou

Listy federalistů

Úvod

  • září 1787 – na philadelphském Shromáždění předložen návrh americké Ústavy – došlo k vyrovnanému boji mezi antifederalisty a federalisty o její ratifikaci
  • federalisté věděli, že musí návrh Ústavy prosadit alespoň v devíti státech – záleželo však na tom, o jaké půjde – důležitá byla hlavně silná Virginie a New York (v obou státech měli převahu antifederalisté)
  • vůdcem federalistů ve státě New York byl Alexander Hamilton – velitel během revoluce, zástupce státu New York na Kontinentálním kongresu; jako nacionalista prosazoval silnou celonárodní vládu, na Shromáždění byl vyslán spolu s Robertem Yatesem a Johnem Lansingem (antifederalisté)
  • Hamilton uplatňoval svůj vliv hlavně na ratifikačním sněmu, kde působil jako vítězný vůdce federalistů a jako iniciátor Federalisty
  • Hamilton spolu se stoupenci Ústavy Johnem Jayem a Jamesem Madisonem se rozhodli, že musí lidem vysvětlit rysy nové Ústavy – reakce na útoky antefederalistů tiskem (eseje Bruta)
  • Madison – vedoucí úloha na Shromáždění (virginský delegát, označován jako „otec Ústavy“), stejně jako Hamilton prosazoval silnou ústřední vládu, byl hlavní silou konferencí v Mount Vernonu a Annapolisu (1785), které předcházely Shromáždění
  • Jay – nejznámější, ministr zahraničí, newyorský právník, autor newyorské ústavy z roku 1777, spolu s Benjaminem Franklinem a Johnem Adamsem sjednal Pařížskou smlouvu, která ukončila revoluční válku a zajistila státům nezávislost
  • mezi koncem října 1787 a koncem května 1788 napsali Madison, Hamilton a Jay 85 esejí, které se objevovaly v různých newyorských novinách a jejich souhrn je dnes znám, jako Listy federalistů – všechny eseje byly podepsány Publius s odkazem na Publlia Valeria Publicolu, proslulého obranou římské republiky (totožnost autorů známa až od roku 1792)
  • 26.7.1788 se stal New York desátým ratifikujícím státem (o měsíc dříve také Virginie)

Význam Federalisty

  • Listy federalistů byly shromážděny a publikovány v knižní podobě, vzniky překlady do francouzštiny a španělštiny, dílo bylo velice uznáváno (spolu s Prohlášením nezávislosti a Ústavou je považováno za nejvýznamnější dokument americké politiky)
  • Američané si ho zvykli chápat jako nejspolehlivější pramen výkladu Ústavy (zahrnuje argumentaci i teorii, ale taky záměry Otců zakladatelů)
  • řadí se rovněž na přední místo mezi klasická díla politické filosofie – jasně mluví o problémech s nastolením lidové či republikánské vlády
  • nejde o systematické a zevrubné pojednání, soustřeďuje se na situaci Spojených států – odpovídá na kritiku antifederalistů, ukazuje, jak vláda překoná potíže se Články konfederace atd. – přináší konkrétní koncepce, myšlenky a zásady z různých zdrojů západního myšlení
  • prvky teorie lidské motivace a chování – jak oddělení mocí zabrání utlačování ovládaných vládnoucími a jak bude obtížné škodit menšině
  • Problémy, jimž Publius čelil
  • neúčinnost vlády za platnosti Článků konfederace – neschopnost a nezpůsobilost splnit účely, pro něž byla zřízena (za jednu z hlavních slabin povazuje tzv. “zákonodárství pro státy“, ve kterém vláda jedná s jednotlivce skrze vlády států – to činí ze zákonů Spojených států „pouhá doporučení“; dále chybí pravomoc regulovat obchod a sankce k zákonům)
  • vláda by měla mít všechny pravomoci potřebné pro úplné splnění pověření, za která je zodpovědná – Má však mít vláda neomezenou moc? Jak je možné zajistit, aby ji neprosazovala na úkor lidu? Jak mohou být vládci kontrolováni? (Publius uznává, že Američané nejsou prosti vlivů, vedoucích ke korupci, válkám, tyranii a bídě)
  • „rozpínavá povaha moci“ – nemůžeme vládce pověřit, aby se kontrolovali sami
  • problém anarchie za příliš slabé vlády a problém tyranie za silné vlády – Publus veřil, že Ústava přináší řešení – dává vládě dostatek pravomocí, ale zajišťuje její kontrolu
  • Jak řešit přehmaty, které sebou nese vláda lidu (historicky docházelo k rozpadům a problémům uvnitř republikánských zřízení)? Jak zabránit útlaku menšin a jednotlivců?
  • spory o rozsah pravomocí mezi vládami států a federální vládou – Ústava činí státy podstatnou složkou celonárodní svrchovanosti (zastoupení v Senátu, výlučné části moci)
  • Publiův úkol spočíval v tom, aby ukázal, jak struktury, postupy a zásady navrhované Ústavou zajistí stabilitu, svobodu a republikánství při rozdělení mocí mezi obecnou vládu a vlády státní
  • Publiova řešení
  • „teorie rozlehlé republiky“ – velká rozloha navrhovaného svazku znemožní nadvládu většinové strany (skupina lidí, poháněná zájmem rozporným se zájmy občanů a společnosti)
  • je důležité vyhnout se kolísání mezi tyranií a anarchií – řešením není omezení svobody, ale volba schopných lidí, coby zástupců občanů, rovnoměrné rozdělení mocí do odlišných složek, zákonodárná kontrola a rovnováha, instituce soudů skládajících se ze soudců, kteří zastávají svůj úřad po dobu bezúhonnosti – zásady se vztahují k dělbě moci
  • ještě důležitější, než princip zastoupení je různorodost zájmů – nemůže se pak vytvořit společenství založené na negativních zásadách odporujících spravedlnosti
  • lidé by měli střežit moc zákonodárné složky, která má tendenci vměšovat se do pravomocí druhých a soustředit všechnu moc na sebe – Jak uchránit rozdělení složek před zákonodárným vměšováním? – odpovědí je kontrola a rovnováha, Ústava poskytuje těm, kdo řídí jednotlivé složky prostředky k zabránění vměšování (řešení má dvě části: 1) držitelé úřadů spojují své zájmy s úřadu, jejich ctižádost je pak hlavním motivem zabránění ve vměšování; 2) zákonodárná složka je rozdělena do dvou málo spojených komor, posílení výkonné moci – prezidentovo podmínění veto) – strategie posílení slabého a oslabení silného
  • otázka vztahů mezi státy a ústředím – rozdělení moci – ústředí má malé množství definovaných pravomocí, orientovaných na vnější záležitosti (válka, zahraniční obchod), státy mají mnoho nedefinovaných pravomocí, umožňující lidem rozhodovat specifické zájmy (život a majetek občanů, vnitřní pořádek) – ústředí nebude mít možnost uzurpovat moc státům
  • Publius je přesvědčen, že hranice jurisdikce států a ústředí se časem přesně vyjasní v duchu svobody a republikánství sama – vývoj spěl ke spojení, nikoli posílení států
  • Trvalé hodnoty Federalisty
  • Publius se věnoval především svobodě a podmínkám pro její uplatnění – prvním úkolem vlády je chránit lidské schopnosti
  • svoboda pod vládou zákona
  • zájem o dělbu moci spojení mocí by vedlo ke svévolné vládě
  • jednotná, rovná a předvídatelná aplikace zákonů – stejná platnost pro zákonodárce a občany (opět souvisí s rozdělením mocí) – zákonodárci nesměli být samo sobě soudci (nebudou pak schvalovat tyranské zákony); svoboda spočívá v tom, že lze činit, co zákon nezakazuje, pokud je však kolísavá aplikace práva, občan si nemůže být jist, že je jeho chování správné
  • nutná stabilita vlády – časté změny vládních zákonů a politického škodí vývoji a pokroku – zajištění kontinuity zákonů – při podlehnutí Sněmovny stranickým zájmům, je první překážkou Senát, druhou prezidentské veto
  • koncepce konstitualismu a soudní revize zajišťují realizaci hodnot, jako je samospráva, svoboda, vláda, stabilita a několikeré projednávání problémů
  • většina může změnit Ústavu přijetím dodatků, cože je stanoveno v Ústavě samé
  • Publiova ponaučení k povaze člověka: republikánská forma vyžaduje větší stupeň ctnosti, než jiné formy vlády; vášně často přemáhají rozum, člověk miluje moc – touhu po moci však Ústava omezuje a brání zneužití; lidská povaha není dokonalá, lze ji však zdokonalit; člověk není od přírody dobrý (podle francouzského osvícenství ano a není tedy třeba regulace)
  • aby byla Ústava trvalá, musí odrážet zvyky lidu a jeho neměnnou povahu – tu si Otcové zakladatelé přiznali a na ní Ústavu vybudovali

Federalista č. 10 – James Madison

  • jednou z výhod nově zřízené Unie je potlačení stranických konfliktů – nestálost a zmatek v zastupitelstvech byl jeho největším problémem lidových vlád
  • „zlořád stranictví“ – je nutno odstranit jeho příčiny (odebrat svobodu – což je však horší, než stranictví samo, poskytnout občanům stejné názory) a omezit důsledky – později se dochází k názoru, že nelze odstranit příčiny stranickosti, pouze její důsledky
  • majetek – důkaz rozdílných schopností lidí, důvod rozdělení společnosti na zájmy a strany; je také nejběžnějším zdrojem stranickosti – různé zájmy majetných a nemajetných, věřitelů a dlužníků; národy se rozdělují do tříd podle pozemkových, obchodních nebo peněžních zájmů – regulace různých zájmů je úkolem moderního zákonodárství
  • nikomu není dovoleno, aby byl soudcem ve vlastní při – byl by ovlivněn úsudek i poctivost
  • jestliže stranický zájem prosazuje menšina, není pro většinu problém nesprávné názory porazit, jestliže je však nositelem stranickosti většina, může dojít k ohrožení veřejných zájmů – cílem tedy je ubránit veřejné blaho a práva občanů před ohrožením většiny – nesmí se dopustit, aby se setkal podnět i příležitost k uskutečnění útlaku
  • rozdíl mezi demokracií a republikou – v republice je vláda postoupena malému počtu zvolených zástupců (může spravovat větší území) – zástupci mohou mít na mysli blaho země nebo naopak být stranického založení a zradit zájmy lidu – ve velké republice je počet kandidátů vetší, je tedy vetší pravděpodobnost správné volby, zástupci jsou pak voleni větším množstvím občanů, takže je obtížnější provozovat různé intriky
  • jestliže bude počet hlasů pro zvolení jednoho kandidáta příliš vysoký, nebude kandidát dostatečně obeznámen s vnitřní situací, jestliže bude nízký, nebude schopen pracovat pro náročné vyšší cíle – toto řeší Ústava: velké a společné zájmy jsou svěřeny ústředním zastupitelskému sboru, zájmy místní a dílčí sborům jednotlivých států
  • republikánské forma zahrnuje větší počet občanů – rozmanitější strany a zájmy – zmenšení pravděpodobnosti, že většina bude mít společnou pohnutku ohrozit práva občanů
  • různé kampaně, sekty nebo straničtí vůdci mohou ovlivnit jeden stát, ne však Unii

Federalista č. 14 – James Madison

  • řeší námitku o přílišné rozloze území Unie – mezi lidmi dochází k záměně pojmů demokracie (lidé vykonávají vládu osobně na malém území) a republika (moc vykonávána zástupci)
  • federace se soustřeďuje na vymezený okruh otázek, které by jednotlivé státy tak dobře řešit nemohly
  • Zlepšení, které unie přinese, pokrok, rozvoj infrastruktury atd.
  • unie jako strážce obchodu a hráz proti cizímu nebezpečí= > obrovské zmenšení délky hranice, kterou musí státy střežit pro zajištění své bezpečnosti

Federalista č. 41, 42, 43, 44 (James Madison)

Co by mělo patřit mezi centrální pravomoci?

  • zajištění proti vnějšímu nebezpečí
  • právo míru a války, řízení armády
  • i v době míru je třeba být připraven na válku
  • stálá vojenská síla nesmí být ani moc velká, i to by s sebou neslo nebezpečí (díky geografické pozici nebude silného vojska ani třeba)
  • pravidelné hlasování o přidělení prostředků armádě
  • pravomoc svolávat a řídit domobranu
  • pravomoc vybírat a půjčovat peníze - daně, cla, dávky, poplatky
  • uspořádání vztahů s cizími národy
  • uzavírání smluv, přijímání a vysílání velvyslanců, řízení zahraničního obchodu
  • potřeba být ve vztahu s ostatními jednotným národem
  • právo definovat a trestat pirátství a zločiny spáchané na širém moři a přestupky proti mezinár. právu
  • udržování harmonie a náležitých vztahů mezi členy unie
  • dohled nad obchodováním mezi jednotlivými státy
  • ražba peněz a určování jejich hodnoty
  • určení měr a vah
  • pošta a silnice, které používá
  • udělování občanství
  • jisté rozmanité záležitosti sloužící k obecnému užitku
  • zajištění autorských práv
  • výkon výlučného zákonodárství nad district central
  • stanovení trestu za velezradu
  • pravomoc přijímat nové státy
  • disponovat územím a majetkem USA
  • zaručení republikánského zřízení všem členům unie
  • ochrana před vnitřním i vnějším násilím
  • schvalování dodatků ústavy třemi čtvrtinami států
  • opatření bránící v určitých nesprávných činech
  • zákaz mezinárodní suverenity států federace
  • zákaz uvalování cel bez souhlasu unie
  • opatření poskytující účinnost ostatním skupinám
  • právo vydávat zákony k provedení pravomocí unie
  • možnost zařazení pravomocí soudních a výkonných
  • Ústava je nejvyšším zákonem země
Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code