Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


Státověda, přednáška 6

Dělba moci

  • Zásadní prostředek politické svobody, jeden ze základních principů liberálního státu- mimo jiné také základ moderních ústav
  • Princip dělby hrál důležitou roli v buržoazních revolucích (je zakotven například v deklaraci práv člověka a občana z VFR)

Montesquieu a dělba moci

  • „Systém mocí musí zajistit umírněnou vládu, založenou na materiálním, personálním a funkčním oddělení mocí“
  • Je třeba svěřit různým orgánům různé funkce
    • Má- li být zákon spravedlivý a ne utlačovatelský, je třeba oddělit legislativní proces
      • Musí být zastoupena jak moc lidu, tak moc aristokracie
    • Výkon zákona je v rukou exekutivy (v pojetí Montesquieua monarchy)
      • Monarcha má privilegované postavení
    • Soudní moc je v rukou soudců a je nezávislá
  • Nejdůležitější (a nejproblematičtější) je oddělení zákonodárné a výkonné moci
  • Nestačí, aby moci byly odděleny, je třeba, aby každá složka měla sílu vyvažovat, brzdit ostatní dvě složky (⇒ je nutno zabránit, aby jedna složka převážila)
    • („má-li se zabránit útlaku, je třeba, aby jedna moc zadržovala druhou“)
  • Zároveň je třeba součinnost jednotlivých složek
  • Jedna moc tak přeci jen zasahuje do moci druhé (nedá ses říci, že by moci byly striktně oddělené a fungovaly nezávisle na sobě) ⇒ „kombinatorika vztahů mezi mocemi“

Posuny konceptu dělby moci v liberálním státě

  • „liberální stát svým způsobem absolutizoval oddělení mocí“
  • Liberální stát přináší určité korekce do koncepce, se kterou přišel Montesquieu:
  • Změny v pojetí politické reprezentace
  • Rozšiřování volebního práva
  • Změny v pojetí mandátu (převládne volný nad imperativním)
  • Změny v postavení člověka (lidská práva)
  • Koncepce právního státu
  • Nová definice suveréna moci- lidu
  • V liberálním státu funguje o jiný typ politické reprezentace než v době Montesquieua
  • Liberální stát rozšiřuje své funkce, má široké sociální či ekonomické funkce
    • Tyto funkce vykonávají orgány, které lze těžko zařadit do systému tří složek moci
  • Ústavodárný proces je oddělen od procesu zákonodárného- je procesem politického rozhodování na základě společenského konsenzu (je v podstatě společenskou smlouvou, proto nemůže být čistě v rukou zákonodárce)
  • Odlišný je i systém státní správy, státní aparát je mnohem rozsáhlejší (státní správa také zcela nezapadá do koncepce tripartity moci)
  • Nové formy interakce složek moci, nové způsoby vzájemných zásahů jednotlivých mocí, např.
    • zásahy ÚS do legislativního procesu
    • Částečně zákonodárná funkce výkonné moci
  • Zákonodárná a Výkonná moc se ve výjimečných případech mohou substituovat. Do soudní moci by však žádná jiná moc zasahovat neměla
  • Vznik stranického systému- politické strany také přinášejí nový způsob dělby moci- mezi vládnoucí stranou a opozicí (⇒ určitá deformace původního konceptu)

Dělba moci v praxi

  • Existuje nejen rozdělení moci na horizontální úrovni (= tři složky moci), ale také na úrovni vertikální
  • Otázka rozdělení jednotlivých mocí na více částí:
    • zákonodárné moci na dvě komory parlamentu
      • př: český kontext (rozhodnutí ÚS): existuje dělba moci mezi sněmovnou a senátem ⇒ „senát plní kontrolní a stabilizující funkci v zákonodárném procesu“
    • výkonné moci na prezidenta a vládu
    • soudní moci mezi jednotlivými soudy (ÚS, NSS, NS)
  • princip dělby moci je chápán jako základní kámen moderního konstitucionalismu

Klasifikace forem vlády na základě principu dělby moci

  • Forma vlády je především formou vztahů mezi jednotlivými složkami moci- mezi nejvyššími orgány ve státě.
  • (x forma státu: monarchie, republika atd.)

Parlamentní forma vlády

  • Anglický model- parlamentní forma vlády se vyvinula v monarchii, mnohé další státy tento model kombinovaly
  • Výkonná moc: hlava státu x vláda: „monarcha panuje, ale vláda vládne“ (odpovědné vládnutí je v rukách vlády)
  • Král se nikdy nemýlí (⇒ nikdy nemůže být sankcionován, hlava státu tak není odpovědná)
    • Za hlavu státu i za vlastní rozhodnutí nese odpovědnost vláda
      • Na základě toho funguje v parlamentní formě vlády princip kontrasignace
  • Práva, která má monarcha (hlava státu):
    • Rozpouští a svolává parlament
    • Právo veta k zákonům (v různých systémech toto veto může/ nemůže být přehlasováno)
    • Reprezentace státu navenek
    • Vrchní velení vojsk státu
    • Jmenování určitých úředníků (to ale bývá velmi často vázáno na návrh předsedy vlády)
  • Princip kolektivní odpovědnosti vlády- jestliže odstoupí premiér, odstupuje s ním celá vláda
    • Vláda odpovídá za svá rozhodnutí paramentu (a zprostředkovaně tak i lidu)
  • Parlamentní forma vlády je dnes vázána nejen na monarchie ale i na republiky, rozdíl zde spočívá ve způsobu, jakým je hlava státu ustavena (může, ale nemusí být volena přímo)
  • Čistá parlamentní forma vlády tak předpokládá spíše symbolické postavení hlavy státu. Zároveň hlava státu funguje jako určitá pojistka, pro výjimečné případy

Prezidentská forma vlády

  • Historicky se formovala později než parlamentní forma
  • Prototyp: USA
  • Výkonnou moc reprezentuje jeden orgán- hlava státu (v případě republiky prezident)
  • Prezident je volen v přímé volbě (jeho legitimita je daná přímo vůlí lidu)
    • USA: „jakoby přímá volba“
  • Hlava státu zároveň nese plnou odpovědnost za svá rozhodnutí
  • V prezidentské formě vlády větší důraz na oddělení sfér vlivu jednotlivých složek moci- funkčním, personálním i procesním smyslu
    • Personální oddělení: člen zákonodárného sboru nemůže být součástí výkonné moci (x členové vlády často i v parlamentu u parlamentního systému)
  • Prezident nesvolává ani nerozpouští kongres
  • Výkonná moc není odpovědná zákonodárnému sboru
    • Neexistuje zde hlasování o důvěře či nedůvěře vládě
  • Neexistuje ani institut kontrasignace
  • Prezident sám jmenuje členy svého kabinetu
    • Je však omezen potřeba souhlasu jiných orgánů (v případě USA senátu)
  • Prezident může být souzen pro velezradu (většinou)
  • Snaha o export prezidentské formy vlády je mnohdy problematická- latinská Amerika, Afrika⇒ zdejší systémy sice vykazují některé znaky prezidentské formy vlády, cílem zde však není oddělení mocí

Poloprezidentská forma vlády

  • Kombinace obou předchozích forem
  • Přímo volený prezident
  • Duální exekutiva- prezident a vláda
  • Poměrně křehké postavení vlády
  • Potřeba široké spolupráce mezi hlavou státu a vládou
  • Problém v rozdělení odpovědnosti mezi nimi (často nejsou dány jasné hranice)
  • Finsko 1919-2000, Irsko, Island, Portugalsko, Francie

Direktoriální forma vlády

  • Neodvolatelná vláda

Neoparlamentarismus

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code