Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


9. Objektivní stránka trestného činu

Pojem objektivní stránky trestného činu

  • Je druhým ze znaků SPTČ, charakterizuje způsob spáchání TČ a jeho následky
  • Jejími obligatorními znaky jsou jednání, následek TČ a příčinný vztah mezi nimi
  • Fakultativními znakyjsou zejména místo a čas jednání, jeho účinek, předmět útoku, použitý prostředek aj.
  • Chybí-li některý z obligatorních znaků objektivní stránky, je pachatel beztrestný. Trestní odpovědnost navíc vyžaduje, aby znaky byly splněny s trestněprávně relevantní kvalitou, dle § 205(1)a nestačí, že si pachatel přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, ale musí tak způsobit škodu nikoli nepatrnou

Jednání

  • Rozumíme jím projev vůle ve vnějším světě; vůle řídí pohyb i jeho zdržení se, proto je jednáním jak konání, tak i opomenutí
  • Chybí-li psychická složka (vůle) nebo složka fyzická (její projev), nejde o jednání ve smyslu trestněprávním
  • Jednáním není/nejsou:
    • Vis absoluta(fyzické násilí) – vylučuje projev vůle, např. A držel v ruce nůž, B vedl ruku, která jej svírala, a bodl osobu C do břicha. Osoba A zde neprojevuje svou vůli.
    • Reflexní pohyby, pohyby vyvolané křečí, pohyby v bezvědomí či mluvení ze spaní
    • Případy, kdy chybí jeho vnější složka, např. pouhá myšlenka
  • Naopak jednáním z trestněprávního pohledu je:
    • Též jednání, které tvoří znaky SPTČ spáchaného v nedbalosti, přičemž chtěný následek je sám o sobě trestněprávně nezávadný. Např. A rychlou jízdou z nedbalosti usmrtí B. A uskutečňuje svojí vůli dostat se rychle do cíle.
    • Jednání dítěte či osoby nepříčetné, trestní odpovědnost zde však nenastává z důvodu nedostatku věku, resp. nedostatku příčetnosti
    • Krajní nouze (např. vis compulsiva) či závazný rozkaz – o jednání jde, došlo k projevu vůle, byť ovlivněnou okolnostmi či rozkazem, trestní odpovědnost zde ale nenastane z důvodu okolností vylučujících protiprávnost. Tak např. A míří na osobu B pistolí a vyhrožuje jí zastřelením, pokud ona nebodne nožem osobu C. Ta to skutečně učiní. Jde o případ vis compulsiva. B však nebude trestně odpovědný z důvodu okolnosti vylučující protiprávnost (krajní nouze).
  • Podle toho, zda bylo jednáno konáním či opomenutím rozlišujeme TČ komisivní (čistě činnostní, např. padělání či pozměňování veřejné listiny či křivá výpověď) a omisivní (nečinnostní), ty pak rozlišujeme:
    • Pravé omisivní TČ, které je možné spáchat jen opomenutím trestním zákonem či jiným předpisem (např. povinnost poskytnout výživu) přikázaného chování (např. neposkytnutí pomoci podle § 150). Pachatel však musí vůbec mít možnost konat to, co je jeho povinností, např. slepec nemůže pomoci osobě v hořícím domě přistavením žebříku, může být však podle okolností odpovědný za nepřivolání pomoci
    • Nepravé omisivní TČ, které mohou být spáchány jak konáním, tak opomenutím. Jsou-li spáchány opomenutím, nazýváme je nepravé omisivní delikty (vražda neposkytnutím stravy). Problémem je, které opomenutí u nich můžeme postavit na roveň konání – na to nám dává odpověď § 112 TZ
  • Předpokladem omisivního jednání je, že pachatel mohl k okolnostem a svým poměrům splnit povinnost, kterou mu zákon ukládá (nelze například vyžadovat od omámené osoby, aby překazila či oznámila TČ)
  • § 112 stanoví, za jakých podmínek je pachatel trestně odpovědný za nepravý omisivní delikt: „Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel povinen podle jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, v důsledku dobrovolného převzetí povinnosti konat nebo vyplývala-li taková jeho zvláštní povinnost z jeho předchozího ohrožujícího jednání anebo k němuž byl z jiného důvodu podle okolností a svých poměrů povinen.“ Jde o demonstrativní výčet. V těchto případech jde o opomenutí zvláštní povinnosti konat. Osoba, která má zvláštní povinnost konat, je předem v konkrétním vztahu k chráněnému zájmu.
  • Zvláštní povinnost konat × obecná povinnost konat– obecná povinnost konat je stanovena trestním zákonem, např. § 367 stanoví obecnou povinnost konat překazit TČ, § 150 obecnou povinnost poskytnout pomoc. Opomenutí obecné povinnosti konat nezakládá trestní odpovědnost za následek, na rozdíl od zvláštní povinnosti konat (je jedno, zda neposkytnutím pomoci podle § 150 někdo zemřel či nikoli). Obecná povinnost konat je subsidiární k té zvláštní (nejprve zkoumáme, zda byla opomenuta zvláštní povinnost konat, pokud ne, tak teprve poté zkoumáme, zda byla opominuta obecná povinnost konat). Tak například pokud otec neposkytne pomoc svému topícímu se dítěti a to se utopí, byla opominuta zvláštní povinnost konat založená občanským zákoníkem a otec může být odpovědný např. za TČ vraždy či usmrcení z nedbalosti (pokud nevěděl, že se dítě topí), nikoli za TČ neposkytnutí pomoci. Pokud by však k následku nedošlo (dítě by se neutopilo), byla by u otce dána trestní odpovědnost na základě opominutí obecné povinnosti konat (neposkytnutí pomoci). V případě, že by náhodný kolemjdoucí viděl, že se dítě topí a nezasáhl by, byl by odpovědný opět za TČ neposkytnutí pomoci na základě opominutí obecné povinnosti konat, ať už by se dítě utopilo, nebo ne.
  • Šest pramenů zvláštní povinnosti konat podle § 112 TrZ:
    • Povinnosti vyplývající ze zákona, resp. jiného právního předpisu vydaného na základě zákona– rozumí se tím předpis odlišný od trestního zákona. Tak například z občanského zákoníku vyplývá zvláštní povinnost rodičů pečovat o nezletilé dítě (ať už je manželské či nikoli), povinnost manželů si pomáhat apod. Ze zákona o Policii ČR pak vyplývá povinnost policisty provést služební zákrok, úkon během služby a podle okolností i mimo ni (např. vidí-li v nádražní hale, že osoba A napadla osobu B železnou tyčí, musí zasáhnout). Obdobnou povinnost mají i lékaři ve službě a podle okolností mimo ni.
    • Povinnost stanovená úředním výrokem– např. povinnost opatrovníka stanoveného soudem nezletilci či rozkaz nebo příkaz, které jsou konkretizací povinnost vyplývající ze zákona
    • Povinnost vyplývající ze smlouvy– např. strážný velkoskladu je vázán smlouvou střežit a chránit uskladněné zboží. Ten tuto povinnost nekonal, neprovedl obchůzku, aby zloději pomohl zboží odcizit. Strážný pak bude odpovědný za pomoc při krádeži, kterou spáchal omisivně
    • Povinnost vyplývající z předchozího ohrožujícího jednání (případy ingerence)– jde o povinnost odvrátit nebezpečí, které původce nebezpečí sám vyvolal. Princip ingerence vychází ze zásady, že nikdo nemá jinému škodit, je-li ta porušena, potom je oprávněné požadovat po tom, kdo ji porušil, aby zabránil vzniku škody. Předchozí nebezpečné jednání může být nedbalostní i úmyslné a nemusí mít znaky TČ, musí však být protiprávní. Např. A bodne B do oblasti ledvin a odejde. V důsledku svého předchozího nebezpečného jednání (bodnutí) má povinnost zabránit ještě vážnějším následkům, než které nastaly. Pokud tak neučiní, odpovídá nejen za následek způsobený svým předchozím nebezpečným jednáním, ale i za ten způsobený jeho další nečinností. Případem, kdy předchozí nebezpečné jednání není trestné, je například vyvedení tělesně postižené osoby horolezcem na nedostupnou skálu v úmyslu ji zde nechat napospas a tím ji usmrtit. Pokud by osoba zemřela, šlo by o TČ vraždy podle § 140.
    • Povinnost vyplývající z dobrovolného převzetí povinnosti konat (případy garance)– garant svým jednáním přebírá záruku za integritu chráněného statku, nedostojí-li pak svým povinnostem na základě tohoto vzešlým, jedná trestněprávně omisivně. Například pachatel se rozhodl převést slepce přes křižovatku, uprostřed ní jej však nechal napospas a slepce srazilo auto. Garantem však podle širší teorie (např. té německé) je každý, kdo má zvláštní povinnost konat.
    • Jiný důvod, ve vztahu k němuž byl pachatel podle okolností a svých osobních poměrů povinen jednat– jde o důvod poměrně obecný a neurčitý, spadá sem např. společenství v nebezpečí při účasti v horolezeckém týmu či některé případy poskytovatelů internetových služeb (např. opominutí odstranit protiprávní obsah internetových stránek osoby využívající určitého serveru).
  • Z hlediska jednání známe TČ, které mají dvě jednání– např. znásilnění podle § 185 (2)a = násilné jednání a soulož, podvod podle § 209 = pachatel využije něčího omylu a sebe či jiného obohatí
  • Způsob provedení činu– spoluurčuje stupeň škodlivosti činu pro společnost, jak stanoví § 39(2). Může být i přitěžující okolností (vražda spáchaná zákeřně, § 42c) nebo důvodem vyšší trestní sazby (vydírání se zbraní podle § 175(2)c). Zvlášť zavrženíhodný způsob provedení činu je jednou z podmínek uložení trestu odnětí svobody na doživotí.
  • Některé TČ jsou charakterizovány určitými prostředky – jedině násilnými prostředky lze spáchat násilí proti skupině obyvatel podle § 352, útok na úřední osobu podle § 325, loupež podle § 173 a vydírání podle § 175

Následek

  • Je druhým obligatorním znakem objektivní stránky TČ
  • Rozumíme jím porušení či ohrožení hodnot, které jsou objektem TČ. Toto porušení či ohrožení je způsobeno jednáním charakterizujícím TČ (např. u omezování svobody podle § 171 je následkem porušení svobody pohybu). Jako rozdělujeme objekt na primární a sekundární, rozdělujeme stejně i následek.
  • U některých SP ve zvláštní části TrZ je následkem porucha (např. § 146 – ublížení na zdraví či § 205(1)a – škoda nikoli nepatrná), u jiných zase ohrožení, tedy reálné nebezpečí vzniku poruchy (např. obecné ohrožení podle § 272(1)). Z tohoto hlediska tedy rozlišujeme TČ poruchové a TČ ohrožovací.
  • Některé činy mají ještě mimo objekt i předmět útoku a účinek TČ (viz objekt TČ), pokud je znakem SPTČ, účinkem je i možnost změny (nebezpečí výbuchu apod.). Jelikož je předmět útoku znakem jen některých SPTČ, je i účinek TČ znakem jen některých z nich. Účinek je možné zpravidla dobře měřit v kilogramech, litrech, penězích apod.
  • Následek TČ se vztahuje k objektu TČ, účinek pak k předmětu útoku. Tak tedy u těžkého ublížení na zdraví podle § 145(1) bude následkem porušení zájmu na ochraně zdraví, účinkem ale bude např. bodná rána v oblasti hrudní. Účinek vyžadují materiální trestné činy, naopak jej nevyžadují formální trestné činy.
  • Trestní zákoník třídí následky TČ do několika kategorií:
    • Následek– porucha či ohrožení jako znak základní SPTČ
    • Těžší následekzávažnější porucha či ohrožení primárního objektu či porucha nebo ohrožení dalšího, sekundárního objektu za předpokladu, že v něm zákon shledává okolnost přitěžující nebo okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby (v tomto druhém případě je pak těžší následek znakem kvalifikované skutkové podstaty). Těžším následkem je např. způsobení smrti při znásilnění podle § 185(4). Může být i přitěžující okolností (§ 42k).
    • Škodlivý následek– jeho zamezení či napravení je podmínkou beztrestnosti z důvodu účinné lítosti (§ 33), na rozdíl od předchozích dvou kategorií, které jsou obě zahrnuty zaviněním, je třeba ke škodlivým následkům dle § 33 počítat i některé skutečnosti nezaviněné, např. při obecném ohrožení žhářstvím (§272) i škodu vzniklou na sousedním majetku při hašení požáru. Způsobení škodlivého následku může být i přitěžující okolností podle § 42k.
    • Zvlášť těžký a těžko napravitelný následekpouze porucha, je jednou z podmínek uložení výjimečného trestu (§ 54(3)a)
  • Zvláštní význam má následek TČ (provinění) u majetkových deliktů– původně trestní zákon z roku 1961 nevyjadřoval rozsah následku (škody) pevnými peněžitými částkami jako nynější zákoník, judikatura si však např. dovodila, že „značná škoda“ je jako znak naplněna již při škodě kolem 20 000 Kč a tento postoj zastávala téměř třicet let, ačkoli se během nich ceny zboží zvýšily, docházelo tak k zostření trestní represe. Po roce 1990 se obecné hodnotící pojmy vyjadřovaly vzhledem k minimální měsíční mzdě (problém zostřování trestní represe však nezmizel, navíc popřena zásada NCSL, neboť o rozsahu trestní represe de facto rozhodoval exekutivní orgán. Zákonodárce s účinností od 1.1.2002 zakotvil přímo do TrZ pevné peněžité částky vyjadřující rozsah škody způsobené trestným činem. Tento stav tedy naplňuje zásadu nullum crimen sine lege scripta a nullum crimen sine lege certa a byl v nezměněné podobě převzat do současného trestního zákoníku, konkrétně do § 138:
    • Škoda nikoli nepatrná = nejméně 5 000 Kč
    • Škoda nikoli malá = nejméně 25 000 Kč
    • Větší škoda = nejméně 50 000 Kč
    • Značná škoda = nejméně 500 000 Kč
    • Škoda velkého rozsahu = nejméně 5 000 000 Kč
  • § 138(1) platí i pro určení výše prospěchu a hodnoty věci či nákladů k odstranění následků poškození životního prostředí
  • Trestní zákoník používá vedle pojmu „škoda“ i další hodnotící pojmy, např. „větší rozsah“, „značná újma“, „újma velkého rozsahu“ apod. Tyto pojmy však ne vždy je možné vyjádřit penězi (např. větší rozsah výroby, dovozu, vývozu drogy v § 283(2)d)

Příčinný vztah

  • Příčinný vztah je nutný mezi:
    1. jednáním a následkem,
    2. jednáním a účinkem,
    3. jednáním a takovým následkem, který je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby nebo přitěžující okolností,
    4. jednáním a škodlivým následkem,
    5. dobrovolným jednáním pachatele a odstraněním nebezpečí způsobeného přípravou či pokusem, má-li trestnost přípravy či pokusu zaniknout
  • Stanovení příčinného vztahu se děje pomocí tzv. teorie podmínky (conditio sine qua non) – ta zkoumá, zda by k následku (účinku) v jeho konkrétní podobě (místo, čas, způsob, okolnosti) došlo i tehdy, pokud by se určité jednání odmyslelo. Příčinou je pak každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal, resp. nenastal způsobem, kterým nastal. Je nerozhodné, zda každá z těchto příčin byla jinak způsobilá přivodit daný jev sama o sobě, či jej mohla přivodit jen ve vzájemném spolupůsobení s další příčinou. Např. matka nevěnuje pozornost svému dítěti, to vstoupí do vozovky a neopatrný řidič jej srazí autem. Tr. odpovědnost zde bude jak na straně řidiče, tak i na straně matky. Jiný příklad: starší oběť zemřela v důsledku selhání krevního oběhu způsobeném jak ranou pachatele, tak i kornatěním tepen u staršího muže. Opět bude pachatel tr. odpovědný.
  • Trestní odpovědnost je omezena dvěma zásadami posuzování příčinné souvislosti:
    • Zásada umělé izolace jevů– omezuje zjištění příčiny a následky na ty trestněprávně relevantní (například vynecháme počasí u dopravní nehody). Trestněprávně relevantní příčinou je protiprávní jednání trestně odpovědného pachatele popsané ve skutkové podstatě a trestněprávně relevantním následkem je následek popsaný též ve skutkové podstatě.
    • Zásada gradace příčinné souvislosti– různé příčiny a podmínky mají různý vliv na způsobení následku. Např. na JIPku byl přijat dětský pacient, kterému nebyla včas poskytnuta patřičná odborná pomoc a ten tak zemřel na následky onemocnění. Vedoucí lékařka nemocnice při rozpisu služeb na pohotovosti dětské jednotky určila jako prvního lékaře nezkušeného mladého lékaře, ačkoli na tomto místě měl být někdo s alespoň prvním stupněm atestace. Tento lékař pak zvolil špatný způsob léčby, který vedl ke zhoršení stavu pacienta a jeho následnému úmrtí. Každá z těchto trestněprávně relevantních příčin měla různý vliv na způsobení následku. Stupeň způsobení následku je jednou z okolností, které určují povahu a závažnost trestného činu (§ 39(2) – způsob provedení činu). Pro způsobení vraždy má zpravidla větší význam jednání toho, kdo oběť usmrtí než toho, kdo mu poskytne smrtící zbraň.
  • Teorie přerušení příčinné souvislosti– příčinná souvislost musí být zahrnuta zavinění, alespoň v jejích hrubých rysech. Nezaviněné následky, těžší následky a účinky se nepřičítají. Pokud tedy u úmyslného TČ vstoupí do příčinného průběhu další, výlučná, samostatná příčina, která způsobila účinek bez ohledu na jednání pachatele a pachatel takovýto průběh nepředvídal ani jako možný (a nebyl s ním srozuměn), odpovídá pachatel jen za pokus TČ. Podobně u nedbalostních TČ musel pachatel vývoj příčinné souvislosti a následek předvídat a bez přiměřených okolností spoléhat na to, že jej nezpůsobí, nebo podle okolností a svých poměrů jej předvídat měl a mohl. Tak např. pokud řidič, který měl v důsledku námrazy na předním skle podstatně ztížený výhled, srazil autem cyklistu a způsobil mu tak těžké zranění, není trestně odpovědný za jeho smrt způsobenou pádem cyklisty z nemocničního lůžka na podlahu, ke kterému došlo v důsledku nekázně pacienta či zanedbáním povinné péče ze strany personálu. Pachatel však odpovídá za komplikace při řádném léčení. Obecně lze říci, že příčinná souvislost může být přerušena náhodnou událostí (chci někoho venku zastřelit, ten se schová pod strom, do kterého vzápětí udeří blesk v důsledku čehož dotyčný zemře) či jednáním třetí osoby (viz. heparinový vrah).

Fakultativní znaky objektivní stránky trestného činu

  • Nemusí být ve SP všech trestných činů, ale v případě, že některý z nich je ve SP obsažen, stává se obligatorním
  • Hmotný předmět útoku– např. dítě (§ 201), cizí věc (§ 205), cizí svěřená věc (§ 206), zvíře (§ 302), osoba mladší než 15 let (§ 185), těhotná žena (§ 159) či hrob, hrobka, urna s lidskými ostatky (§ 359)
  • Doba spáchání činu– například za války či bojové situace (§ 411), při porodu nebo hned po něm (§ 142), ve strážní službě (§ 388) apod.
  • Místo trestného činu– např. místo či obvod, na který se vztahuje zákaz pobytu (§ 337(1)c), na území republiky (§ 337(1)), na palubě vzdušného dopravního prostředku, civilního plavidla či na pevné plošině (§ 290) apod.
  • Prostředek trestného činu– např. vydírání „se zbraní“ (§ 175(2)c), pomluva spáchaná tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou službou či jiným podobným způsobem (§ 184(2))
  • Zvláštní způsob spáchání– pytláctví spáchané „hromadně účinným způsobem“ (§ 304(2)d), týrání spáchané „zvlášť surovým způsobem“ (§ 198(2)a) či vražda spáchaná „zvlášť surovým či trýznivým způsobem“ (§ 140(3)i).

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code