Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


4. Působnost trestních zákonů

  • Působností rozumíme okruh společenských vztahů, na které se právní norma vztahuje, a podmínky, za kterých se tato norma uplatní
  • Zákon rozlišuje několik kritérií, podle kterých je možno působnost zákona určit, jde o kritérium času, místa, charakteru právního vztahu (věci) a osoby, na které se dotyčná úprava vztahuje, dle toho pak rozlišujeme působnost časovou, místní, věcnou a osobní

Působnost časová

  • Řeší otázku, kterého zákona se na daný případ použije
  • Listina (40(6)), ZSVM (§ 3(1)) i TrZ (§ 2(1)) nám stanoví, že „trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější“.
    • Analýza: věta první představuje zásadu NCSL praevia, „trestnost“ nám vyjadřuje podmínky, které jsou trestněprávně relevantní pro výrok o vině a trestu (např. okolnosti vylučující protiprávnost či promlčení), dobou spáchání je podle § 2(4) doba ukončení jednání (ať už u pachatele, spolupachatele či účastníka, u dokončeného TČ, přípravy či pokusu), nikoli doba, kdy následek nastane. U pokračování v TČ a trestných činů hromadných je dobou spáchání doba jednání posledního útoku, u trvajícího TČ je dobou spáchání činu okamžik, kdy byl ukončen protiprávní stav (viz. kapitola „trestný čin“). Pozdějším zákonem rozumíme zákon novější, jenž nabyl účinnosti do doby pravomocného rozhodnutí ve věci. Zá příznivější zákon pokládáme takovou úpravu, podle které je skutek beztrestný či zakládá mimotrestní odpovědnost, nebo je-li jako celek pro pachatele příznivější v případech, kdy skutek zůstává trestným (samotné srovnání trestních sazeb nestačí, soudce si zanalyzuje, jak by pachatele potrestal podle staré a jak podle nové úpravy a použije příznivější výsledek analýzy, bude-li výsledek stejný, použije zákona staršího, jelikož zákon novější není příznivější). Nová či stará úprava ale musí být použita jako celek.
  • Pokud se v době od spáchání TČ do jeho projednání stane účinnými několik zákonů, použije se nejmírnější z nich (§ 2(3) TrZ)
  • Pravidlo o použití příznivějšího práva se uplatňuje jen do doby, než je pravomocně rozhodnuto o vině, pozdější zmírnění není ani důvodem pro použití mimořádných opravných prostředků (pokud ale byly použity z jiného důvodu, bude se např. v obnoveném řízení postupovat již podle zákona nového)
  • Nový příznivější zákon tedy působí nazpět, retroaktivně. Nový přísnější zákon však nazpět působit nesmí, tato retroaktivita je zakázána – to je vyjádřeno v čl. 40(6) Listiny, Všeobecné deklaraci lidských práv, Úmluvě i Paktu a v § 1 TrZ, podle kterého je čin trestný, jen pokud jeho trestnost byla zákonem stanovena dříve, než byl spáchán. Taková úprava posiluje právní jistotu občanů, jde o uplatnění zásady „nemožné nezavazuje“. Žádný zákon nemůže následně zakázat něco, co se už v minulosti stalo v souladu s právem, tyto zákazy mohou směřovat pouze do budoucna.
  • Vše výše uvedené se týká TPH, pokud jde o TPP, řídí se trestní řízení procesními předpisy, které jsou účinné v době probíhajícího řízení
  • Zásada, že trestnost činu se posuzuje a trest ukládá podle zákona účinného v době jeho spáchání, je prolomena a nového zákona se užije vždy:
    • § 3(1): Pachateli je možno uložit jen takový druh trestu, který dovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se o TČ rozhoduje. Nelze též uložit trest přesahující konečnou horní hranici sazby, kterou připouští pro daný druh trestu zákon účinný v době rozhodování – trest obecně prospěšných prací mohl být podle TrZ z r. 1961 vyměřen až na 400 hodin (v případě maření, za každou nezapočatou hodinu půl den trestu odnětí svobody ⇒ max. 200 dnů), nyní max. na 300 hodin (v případě maření nyní 1:1, tedy max. 300 dnů). TrZ zavedl nově trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce.
    • Způsob výkonu trestu, pravomocně uloženého za účinnosti starého zákona, se řídí zákonem účinným v době, kdy je vykonáván
    • § 3(2): O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje
    • Trestnost sbíhajících se skutků je třeba u vícečinného souběhu posuzovat samostatně, je tedy možné, že některé skutky u sbíhajících se TČ budou posuzovány podle starého a některé zase podle nového zákona

Působnost místní

  • Vymezuje území, na kterém trestní zákon působí svými účinky
  • Zásada teritoriality (§ 4) – základní princip, který ovládá místní působnost TrZ
    • Podle zákona ČR se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán na jejím území (§ 4(1)). Státní příslušnost pachatele zde nehraje roli.
    • Postihuje i distanční delikty (§ 4(2)) – 1) Jednání, kterého se pachatel dopustil na území republiky, ale následek nastal nebo měl zcela či zčásti nastat v cizině; 2) Jednání, kterého se pachatel dopustil v cizině, ale následek nastal nebo měl zcela či zčásti nastat na území republiky. Obě možnosti se týkají i účastníka (§ 4(3)), jednal-li účastník na území ČR, užije se na účastenství zákona ČR bez ohledu na to, zda je čin pachatele v cizině trestný (§ 4(4)) – např. organizování nedovoleného přerušení těhotenství se souhlasem těhotné ženy za hranicemi státu, kde je možné přerušit těhotenství i v jeho pokročilejším stadiu.
    • Z místní působnosti trestního zákona nejsou vyňata tzv. exteritoriální místa (sídla velvyslanectví a mez. organizací), ta zůstávají součástí území státu, kde se nacházejí. Pravomoc státu je však omezena řadou privilegií, které byly kodifikovány Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích a Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích. Není proto přípustné, aby zde naše orgány prováděly procesní úkony bez souhlasu dotčeného státu.
    • TČ, který byl započat i dokonán v cizině, avšak s úmyslem dokonat čin na území ČR, je trestný podle trestního zákona ČR
    • Opomenutí – místem činu je místo, kde měl pachatel vykonat jednání, ke kterému byl povinen, ovšem judikatura za takové místo považuje i místo, kde se pachatel zdržoval v době spáchání TČ
    • Tranzitní delikty– místem spáchání jsou všechna místa, kde existoval příčinný vztah mezi jednáním a účinkem, i když na nich k vlastnímu jednání ani účinku nedošlo (např. „putování“ kokainu z Amsterodamu, přes Frankfurt, Prahu do Budapešti – trestné všude, kudy projel)
    • Místem spáchání organizátorství, návodu a pomoci je místo, kde k tomu došlo
  • Zásada registrace (§ 5)– trestní zákon se vztahuje na trestné činy spáchané na palubě lodi nebo jiného plavidla, anebo letadla či jiného vzdušného dopravního prostředku, které jsou registrovány v ČR. Bývá zaměňováno s principem vlajky – vlajka je vnějším projevem principu registrace, podstatné ale je, kde je prostředek zaregistrován, ne jakou má vlajku.
  • Zásada personality (§ 6) -Podle zákona ČR se posuzuje i trestnost činu, který v cizině spáchal občan ČR nebo osoba bez státní příslušnosti, která má na jejím území povolen trvalý pobyt. Vychází se z toho, že jednání, které postihuje TrZ jsou natolik společensky nebezpečná, že se jej občané musí zdržet i v zahraničí. Pokud tedy v zahraničí spáchá občan ČR čin trestný podle TrZ, bude u nás trestně odpovědný, spáchá-li v cizině čin trestný podle tamějších zákonů, ale podle našich jde o čin beztrestný, nebude u nás trestně odpovědný. Pachatel musí mít občanství ČR či zde mít, je-li bez st. příslušnosti, povolen trvalý pobyt v době spáchání TČ. Nabytí občanství ČR po spáchání by spíše vedlo k aplikaci § 8 TrZ (zásada subsidiární univerzality, viz níže). Princip aktivní personality – § 91(1)a ZMJS, zákaz vydání občana ČR k tr. stíhání či výkonu trestu do cizího státu (výjimkou je evropský zatýkací rozkaz, kdy ale nemluvíme o „vydání“, nýbrž „předání“). Pasivní zásada personality (§ 7(2)) - Podle zákona ČR se posuzuje trestnost činu, který byl spáchán v cizině proti občanu ČR nebo proti osobě bez státní příslušnosti, která má na území ČR povolen trvalý pobyt, jestliže je čin v místě spáchání činu trestný nebo jestliže místo spáchání činu nepodléhá žádné trestní pravomoci. Pokud tedy v cizině vykoná občanka mladší 15ti let soulož s cizincem a nebude-li takový čin v cizině trestný, nebude možné pachatele potrestat ani v ČR.
  • Zásada ochrany a univerzality (§ 7) –jsou stíhány bez ohledu na místo činu a osobu pachatele, zásada ochrany – ty trestné činy z výčtu § 7, které souvisí s ochranou zájmu státu a jeho orgánů; zásada univerzality – ty trestné činy z § 7, které útočí na samotné principy lidství (např. trestné činy proti lidskosti, proti míru, válečné trestné činy).
  • Subsidiární zásada univerzality (§ 8) –postihuje jednání, která jsou oboustranně trestná, pokud pachatel tohoto skutku, který je cizincem nebo bez státní příslušnosti, byl dopaden v ČR a nebyl vydán k tr. stíhání do ciziny. Pokud mu bude uložen trest, nesmí být přísnější, než jaký stanoví právní řád, kde byl TČ spáchán. Pod tuto zásadu spadá i trestnost cizince či apatridy, spáchá-li TČ ve prospěch právnické osoby, která má na území ČR sídlo či organizační složku. V tomto případě je ale problematické zařazení pod tuto zásadu, jelikož zde nejsou stanovena podpůrná kritéria, za jakých by byl čin cizince trestný i v ČR (Gřivna nesouhlasí – podpůrnost je ve znaku, že TČ byl spáchán ve prospěch PO).
  • Působnost trestního zákona (§ 4-8) může být rozšířena či zúžena mezinárodní smlouvou (§ 9)
  • Místní působnost trestního zákona je řízena subsidiaritou– pokud na případ nesedí zásada teritoriality, použije se zásada registrace, pokud ani ta nesedí, zkoumáme, zda je možno použít místní působnost podle zásady personality atd. V případě, že danému skutku svědčí místní působnost již podle zásady teritoriality, další zásady nezkoumáme. Subsidiarita je vyjádřena spojkami „také“, „i“ u jednotlivých zásad.

Působnost věcná

  • Vyjadřuje, na jaký okruh společenských vztahů trestní zákon dopadá.Ustanovení trestního zákoníku chrání státní, veřejné i individuální vztahy, zájmy a hodnoty. Tyto zájmy jsou pak konkretizovány ve 13 hlavách zvláštní části TrZ a individualizovány ve skutkových podstatách jednotlivých trestných činů.

Působnost osobní

  • Vymezujeme ji negativně, zejména pomocí výjimek z trestního zákona, které jsou odůvodněny nějakou vlastností, resp. postavením pachatele
  • Exempce hmotněprávní– osoby jsou zcela či zčásti beztrestné, exempce procesní – orgány činné v trestním řízení jsou omezeny v možnosti tyto osoby stíhat
  • Prezident republiky– na základě čl. 65 Ústavy jej nelze trestně stíhat po dobu výkonu funkce (procesní exempce). Po dobu výkonu funkce může být stíhán pouze pro velezradu a hrubé porušení Ústavy, což jsou však ústavní delikty.
  • Exempce poslanců a senátorůhmotněprávní exempce (čl. 27 Ústavy): úplná – hlasování v PS, Senátu a jejich orgánech; částečná – projevy učiněné v PS, Senátu a jejich orgánech (částečná proto, že podléhá disciplinární pravomoci komory). Procesní exempce – Poslance, senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu příslušné komory, pokud ta souhlas odepře, je stíhání po dobu mandátu vyloučeno (stejně tak i u soudcůÚS – souhlas se stíháním dává Senát).
  • Exempce poslanců Evropského parlamentu– upraveno Protokolem o výsadách a imunitách ES, v průběhu zasedání (roční činnost EP) přiznána imunita stejná jako mají členové parlamentu jejich státu a nachází-li se na území jiného státu EU, tak se na ně vztahuje imunita proti zadržení a soudnímu stíhání. Imunitu nelze namítat, pokud je člen EP přistižen při páchání TČ. EP může svého člena imunity zbavit.

Vydávání pachatelů

  • Problematika je upravena jak ve vnitrostátním právu, tak i v MPV (uzavírání zejména dvoustranných smluv mezi státy, ale i vícestranné smlouvy – Evropská úmluva o vydávání, Úmluva o otroctví, Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia)
  • Pokud si pachatel v cizině již odpykal trest za spáchaný čin, je možné mu v rámci tr. řízení takový trest započíst či k této okolnosti přihlédnout. Tr. řízení je možné i zastavit, lze-li rozhodnutí zahraničního soudu považovat za dostatečné (§ 172(2)b TŘ)
  • Extradice– institut umožňující vydání pachatele TČ, který se nachází na území jednoho státu, státu jinému, event. mezinárodnímu tribunálu, k trestnímu stíhání, výkonu trestu nebo ochranného opatření spojeného s odnětím svobody. Rozlišujeme klasickou extradici a extradici mezi členskými státy EU.
  • Stát, který žádá = strana dožadující; stát, na jehož území se pachatel nachází = strana dožádaná
  • Účelem je zamezit úniku pachatele před trestem či tr. stíháním, zároveň však tyto mechanismy reagují na internacionalizaci zločinu
  • Vnitrostátní právní úpravu extradice nalezneme v zákoně č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních (dále jen „ZMJS“)
  • Podmínky klasické extradice:
    • Stát zásadně nevydává své vlastní státní příslušníky, ČR nevydává ani azylanty. Jde o navazující ustanovení na čl. 14 LZPS. Možné je vydání pouze se souhlasem. Určující je státní občanství v okamžiku extradičního řízení, nikoli v době činu.
    • Vydání je umožněno zásadně jen pro extradiční TČ – buďto jejich výčet, stanovení hranice trestní sazby či stanovení hranice již uloženého trestu. ZMJS považuje za extradiční delikty ty s horní hranicí trestní sazby alespoň 1 rok, popř. případy, kdy si odsouzený má odpykat alespoň 4 měsíce trestu či ochranného opatření spojeného s odnětím svobody.
    • Nevydávají se pachatelé politických a vojenských deliktů– extradiční praxe v tomto směru byla změněna tzv. belgickou atentátní klausulí: je možné vydání pachatele, který spáchal útok na hlavu státu
    • Čin musí být oboustranně trestný– musí být naplněny podmínky z obecné i zvláštní části
    • Zásada reciprocity (vzájemnosti) – nemá-li ČR se stranou dožadující extradiční smlouvu, vyhoví pouze v případě, že dostane záruku, že opačně bude postupováno stejně (ZMJS toto vyžaduje u devizových, celních a daňových deliktů).
    • Zásada speciality– pachatel může být stíhán pouze pro TČ, pro který byl vydán. Pokud se ale poté pachatel na území státu, jemuž byl vydán, dopustí další trestné činnosti, není další souhlas již třeba.
    • Vydání je nepřípustné, došlo-li podle práva ČR k promlčení trestního stíhání či výkonu trestu či byla udělena pachateli milost / amnestie.
    • Je vyloučeno vydání osoby, která nebyla v době spáchání TČ trestně odpovědná, a osoby požívající diplomatických výsad či imunit
    • Provinilec se vydává státu příslušnému ke stíhání, žádá-li několik států, přednost má stát, kde byl TČ spáchán
    • O vydání pachatele si musí stát požádat
    • V případě, že byl vydán zprošťující rozsudek v dané věci, není vydání možné (nedodržena podmínka oboustranné trestnosti)
    • Některé smlouvy omezují možnost vydání, pokud byl TČ spáchán na území dožádaného státu
    • Je vyloučeno vydání pachatele do země, kde mu hrozí trest smrti, pronásledování z diskriminačních důvodů nebo jiné porušení lidských práv, pokud dožadující strana nedá dostatečné záruky, že tento trest nebude vykonán

Předávání osob na základě evropského zatýkacího rozkazu

  • Pojem „vydání“ nahrazen pojmem „předání“, jeho fungování je založeno na vysokém stupni důvěry v právní řády členských států EU a na reciprocitě uznání výkonu rozhodnutí cizího státu státem, kde se osoba nachází.
  • Rámcové rozhodnutí Rady o evropském zatýkacím rozkazu – soudní rozhodnutí, které vydal některý členský stát proto, aby jiný členský stát zatkl a předal vyžádanou osobu za účelem tr. stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody nebo ochranného opatření spojeného s odnětím osobní svobody.
  • Příkaz k zatčení vydaný cizím členským státem je automaticky podkladem pro předání osoby, samotné předání je však vázáno na rozhodnutí krajského soudu vydaného na návrh státního zástupce (§202 ZMJS). Ten je však vázán zásadou obligatorního předání osoby.
  • Předání je možné i u politických a vojenských deliktů
  • Možné je i předání vlastních občanů (výjimka z obecné zásady jejich nevydávání).
  • Zásada přímého kontaktu mezi justičními orgány
  • Zásada speciality –osoba nemůže být zbavena svobody, nemůže být proti ní vedeno tr. stíhání nebo nemůže být vykonán trest pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla osoba vydána
  • Předání je možné:
    1. je-li osoba stíhána pro TČ, pro který může být odsouzena k trestu odnětí svobody (ochrannému léčení) s horní hranicí trestní sazby alespoň 12 měsíců;
    2. byla-li osoba odsouzena k trestu odnětí svobody (ochrannému léčení) v délce nejméně 4 měsíců. U vyjmenovaných TČ (terorismus, obchod s lidmi atd.) není potřeba oboustranná trestnost, pokud je za ně v dožadujícím státě možno uložit trest odnětí svobody s horní hranicí min. 3 let.
    3. k výkonu trestu pouze se souhlasem dané osoby
  • Převzetí trestního stíhání– umožňuje orgánům cizího státu navrhnout orgánům ČR, aby převzaly trestní stíhání občana ČR pro čin, který spáchal na území cizího státu. Je-li domovský stát požádán o převzetí trestního stíhání, je povinen vyhovět.

Výkon cizího rozhodnutí

  • Výkon cizího rozsudku je zásadně vyloučen v § 11 TrZ, nestanoví-li MS něco jiného, výjimku představuje pravomocné odsouzení soudem jiného členského státu EU v trestním řízení, kdy se pro účely trestního řízení hledí jako na odsouzení soudem ČR, pokud bylo vydáno pro čin trestný i podle práva ČR a je-li dána vzájemnost. Výkon rozhodnutí ne-členských států EU je podmíněn postupem, kdy cizí stát požádá ministerstvo spravedlnosti, které předloží věc soudu, jenž o uznání výkonu cizího rozhodnutí může rozhodnout (§ 118 a násl. ZMJS).

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code