Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


30. Trestní odpovědnost mladistvých

  • Nižší rozumová a mravní vyspělost a nezralost mladistvých ⇒ speciální úprava podmínek jejich trestní odpovědnosti a řešení důsledků jejich deliktu
  • U mladistvého je větší šance jeho výchovu a budoucí život ovlivnit, aby se tento do budoucna trestné činnosti již vyvaroval
  • Do 2003 řešeno v rámci trestního zákona jakožto výjimka z úpravy obecné
  • S účinnosti od 1.1.2004 – zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže), vedlejší trestní zákon a lex specialis zejména vůči TZ, k TŘ, OSŘ či OZ; mládež = děti do 15 let a mladiství
  • Mladistvý– osoba, která v době spáchání provinění dovršila 15. rok věku a nepřekročila 18. rok svého věku (§2,odst. 1,c). Podle ustanovení o počítání času (§139) lze osobu považovat za mladistvou až dnem po jejich 15. narozeninách, v době narozenin je osoba ještě trestně neodpovědná; naopak ve dne 18. narozenin je osoba ještě pokládána za mladistvou.
  • Provinění– trestný čin, který spáchal mladistvý; nejde o samostatnou kategorii TČ, ale jen o jiné označení, vzhledem k souhrnnému označení nelze u mladistvých používat termíny přečin, zločin, zvlášť závažný zločin.
  • Účel opatření ukládaných mladistvým (§ 9 ZSVM)– především vytvoření podmínek pro sociální a duševní rozvoj mladistvého se zřetelem k jím dosaženému stupni rozumového a mravního vývoje, osobním vlastnostem, k rodinné výchově a k prostředí mladistvého, z něhož pochází, i jeho ochrana před škodlivými vlivy a předcházení dalšímu páchání provinění; prioritním účelem je tedy individuálně preventivní účel a ochrana mladistvého před škodlivými vlivy; tento obecně vyjádřený účel je u jednotlivých opatření konkretizován (např. § 15(4), § 21(1), § 24(2))
  • § 109 TZ: Trestní odpovědnost mladistvých a sankce jim ukládané upravuje ZSVM. Pokud ZSVM nestanoví jinak, postupuje se podle tohoto zákona (= TZ)
  • Na § 109 navazuje i § 1(3) ZSVM: Pokud tento zákon nestanoví jinak, užije se na toho, kdo v době spáchání činu nepřekročil osmnáctý rok věku, obecných právních předpisů
  • 3 varianty vzájemného vztahu TZ a ZSVM:
    • TZ upravuje určitou oblast, kterou ZSVM neupravuje vůbec(např. ochranné léčení či zabrání věci) – použije se ustanovení TZ, jejichž užití musí respektovat účel sankcí podle § 9 ZSVM
    • ZSVM upravuje komplexně institut, který TZ nezná(např. ochranná výchova či peněžité opatření s podmíněným odkladem) – použije se ZSVM a TZ jen, pokud jde o obecné zásady ukládání trestních sankcí
    • ZSVM upravuje speciálně některé dílčí otázky sankcionování mladistvých, ve zbytku se užije TZ(např. ukládání trestních opatření zákazu činnosti a obecně prospěšných prací, kde jsou upraveny oproti TZ jinak některé předpoklady jejich uložení i horní hranice jejich trestní sazby)
  • Trestní právo mládeže se obecně nekoncentruje pouze na mladistvé, ale i na děti mladší 15 let (3. hlava ZSVM, viz sankcionování mladistvých) nebo na tzv. mladé dospělé (od 18 do dovršení 21 let, tak tomu je např. v Německu; v ČR tuto kategorii obsahovala osnova ZSVM, ale nakonec byla vypuštěna)
  • Rozumová a mravní vyspělost u mladistvého– mladistvý, který v době spáchání činu nedosáhl takové rozumové a mravní vyspělosti, aby mohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný (§ 5(1) ZSVM); jde o tzv. podmíněnou příčetnost (relativní trestní odpovědnost), podle některých autorů jde o speciální důvod nepříčetnosti. Pojem rozumové a mravní vyspělosti je třeba vykládat ve vztahu k obvyklému vývoji mladistvých ve věku 15 – 18 let. Nedostatečná rozumová a mravní vyspělost není projevem chorobného stavu, ale důsledkem neukončeného procesu dospívání. Tento proces je individuální a neprobíhá u každého dítěte stejně. V případě pochybností o rozumové a mravní vyspělosti řeší tuto otázku dva znalci – psychiatr, odvětví dětská psychiatrie a psycholog, odvětví dětská psychologie. Zákon zde tedy pojímá případy, kdy si mladistvý není vědom toho, že dělá něco špatného, takto tomu zpravidla nebude např. u vraždy či loupeže, ale naopak např. u výtržnictví, neoprávněného užívání cizí věci či omezování osobní svobody. Nezralost mladistvého přitom musí být podstatná.
  • Doba mládí se tedy rozděluje na 3 období:
    • období úplné trestní neodpovědnosti– dítě mladší 15 let, předpoklad naprosté nezpůsobilosti rozpoznávací a určovací
    • období relativní trestní neodpovědnosti –trestní odpovědnost podmíněna dosažením potřebného stupně rozumové a mravní vyspělosti
    • období úplné trestní odpovědnosti- po překročení 18. roku věku, u osob ve věku blízkém věku mladistvých se uplatní některá ustanovení TZ (§41,f; §42,i; 48(5); §60(5); 63(3); 75(4); 82(3); 85(3))
  • Samotná nezralost nezbavuje mladistvého trestní zodpovědnosti, musí k tomu ještě jako důsledek přistoupit buď nedostatek schopnosti rozpoznávací, určovací nebo obou; je třeba zkoumat, zda tyto schopnosti zde byly dány v době činu
    • schopnost rozpoznávací – mladistvý nedokázal rozpoznat protiprávnost činu
    • schopnost určovací – mladistvý nebyl schopen ovládat své jednání

Zánik trestní odpovědnosti mladistvého

  • Účinná lítost (§ 7 ZSVM):
    • Účinná lítost je možná jen u provinění, na které TZ stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí nepřevyšující 5 let; zvláštní případy účinné lítosti ve zvláštní části TZ platí i pro mladistvé, pokud ovšem z povahy věci vůbec v úvahu mohou připadat
    • Provinění bylo dokonáno
    • Pachatel dobrovolně způsobený následek TČ odstranil či se o to pokusil, zejména nahradil způsobenou škodu, učinil opatření potřebná k její náhradě nebo se jinak pokusil odčinit způsobené následky ⇒ postačí i pokus o dobrovolné odstranění či napravení způsobeného následku, přičemž se nemusí jednat o „škodlivý“ následek
    • Pachatel svým chováním projevil účinnou snahu po nápravě
    • Čin neměl trvale nepříznivých následků pro poškozeného nebo pro společnost
    • K zániku trestnosti dojde, i když pachatel splnil všechny podmínky teprve po dovršení osmnáctého roku věku, protože i poté je z hlediska spáchaného činu považován za mladistvého
  • Promlčení– promlčecí lhůty jsou o mnoho kratší než u dospělých (v závislosti na trestní sazbě podle TZ jde o dobu 3 až 10 let)
  • Pozn.: někteří zkoušející se ptají u této otázky na další věkové hranice (kromě 15 a 18), které ZSVM uvádí – 12 let a 19 let, viz další otázka

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code