Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


29. Ochranná opatření

  • Trestněprávní sankce TČ a činu jinak trestného. Na rozdíl od trestu může být ukládán nejen pachatelům TČ, ale také pachatelům činu jinak trestného i jiným osobám(některé případy zabrání věci)
  • Společné znaky ochranných opatření a trestů:
    • Představují právní následek TČ
    • Jde o opatření státního donucení, mohou je tedy ukládat pouze soudy
    • Jsou vymahatelná státní mocí
    • Jsou ukládána pouze na základě zákona (zásady NCSL a NPSL)
    • Při ukládání je třeba respektovat princip přiměřenosti a subsidiarity (§ 39(1), (2))
  • Odlišné znaky ochranných opatření a trestů:
    • Ochranná opatření lze ukládat i za čin jinak trestný
    • Při ukládání ochranných opatření je méně zohledňována závažnost TČ
    • Uložení ochranného opatření nevyjadřuje negativní hodnocení osoby pachatele
    • Újma způsobena ochranným opatřením je jen jeho průvodním jevem (ačkoli někdy může být i citelnější než trest – např. v případě časově neomezené zabezpečovací detence) a nikoli jeho podstatným znakem
    • Ochranná opatření jsou zásadně prostředky speciální prevence (ochranné léčení), výjimečně působí ve smyslu generální prevence (některé případy zabrání věci)
  • Soud může v konkrétní věci:
    • Uložit ochranné opatření samostatně– např. uložení ochranného léčení jako jediného prostředku k dosažení účelu trestního zákoníku v případě nepříčetného pachatele podle § 99(1) či případy podle § 101(1)c
    • Kombinovat tresty a ochranná opatření– např. uložení ochranného léčení za současného uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby (§ 40(2) a § 99(1))
    • Nahradit tresty ochranným opatřením– např. upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení (§ 47(1) a § 99(1))
  • O ochranném opatření se rozhodne vždy podle zákona účinného v době, kdy se o ochranném opatření rozhoduje (§ 3(2))
  • Z hlediska výkonu ochranného opatření, které bylo uloženo v kombinaci s trestem, platí, že přednostně je vykonán trest, ochranné opatření až posléze. Toto však platí de facto pouze ve vztahu uloženého trestu odnětí svobody společně se zabezpečovací detencí či částečně i s ochranným léčením. V případě zabrání věci dochází k výkonu opatření právní mocí příslušného rozhodnutí, ústavní forma ochranného léčení je vykonávána v případě současně uloženého trestu odnětí svobody ve věznici; pokud to však není možné a splní se tím lépe účel léčení, je možné vykonání ještě před nástupem do vězení.
  • Výkon ochranných opatření se nepromlčuje
  • Uložení ochranného opatření nemá povahu odsouzení⇒ nelze zahladit a nelze ani amnestovat či omilostnit rozhodnutím prezidenta
  • § 98(1) – 4 druhy ochranných opatření: ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci a ochranná výchova (ta je upravena v ZSVM)
  • 1) Ochranné léčení (§ 99)
    • Smyslem je terapeutické působení na pachatele TČ či činu jinak trestného a do jisté míry i ochrana společnosti před některými nepříčetnými/zmenšeně příčetnými pachateli či pachateli, kteří svůj čin spáchali pod vlivem návykových látek či v souvislosti s jejich zneužíváním
    • 3 varianty obligatorního uložení ochranného léčení:
      • Pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný (§ 99(1)) – nebezpečnost se posuzuje zejména posudkem z oboru psychiatrie
      • Jestliže jde o pachatele, jenž spáchal svůj čin ve stavu zmenšené příčetnosti či ve stavu vyvolaném duševní poruchou a soud dospěje k závěru, že lze upustit od potrestání, neboť ochranné léčení zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest (§ 47(1), § 99(1))
      • Spáchá-li pachatel TČ ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky a má-li soud za to, že by vzhledem k jeho zdravotnímu stavu bylo možno za současného uložení ochranného léčení dosáhnout možnosti jeho nápravy i trestem kratšího trvání, sníží trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, přičemž není vázán omezením uvedeným v § 58(3), a uloží zároveň ochranné léčení (§ 40(2) a § 99(1))
    • 2 varianty fakultativního uložení ochranného léčení:
      • Pachatel TČ spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou (§ 123, ale i případy zmenšené příčetnosti) a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný (§ 99(2)a) – soud ukládá společně s trestem podle zákonné trestní sazby
      • Pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal TČ pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním; ochranné léčení však neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout (§ 99(2)b) – např. TČ spáchaný za účelem získání peněz k nákupu alkoholu; zneužívání návykové látky musí být trvalejšího rázu. Pokud se během léčení zjistí, že účelu nelze dosáhnout, soud může léčení ukončit a v případě, že hrozí, že by odsouzený spáchal další TČ, vysloví nad odsouzeným dohled, a to až na dobu 5 let.
    • Soud musí ve výroku, kterým se ukládá ochranné léčení, uvést její formu:
      • Ambulantní– pachatel je na svobodě a podle pokynů zdravotních pracovníků se podrobuje léčbě
      • Ústavní– ochranné léčení je vykonáváno v léčebném ústavu
    • Ústavní léčení může soud změnit dodatečně na léčení ambulantní a naopak. Ústavní ochranné léčení může soud změnit za podmínek § 100(1) nebo (2) na zabezpečovací detenci. Bez těchto podmínek může soud změnit ústavní ochranné léčení na zabezpečovací detenci, jestliže:
      • uložené a vykonávané ochranné léčení neplní svůj účel nebo
      • nezajišťuje dostatečnou ochranu společnosti, zejména v případě, že pachatel utekl ze zdravotnického zařízení, užil násilí vůči zaměstnancům zdravotnického zařízení nebo jiným osobám ve výkonu ochranného léčení nebo opakovaně odmítl vyšetřovací nebo léčebné výkony či jinak projevil negativní postoj k ochrannému léčení (§ 99(5))
    • Ochranné léčení trvá, dokud to vyžaduje jeho účel, maximální doba trvání ochranného léčení však je 2 roky, soud může před skončením této lhůty ochranné léčení prodloužit, maximálně opět o 2 roky, a to i opakovaně. Absolutní délka ochranného léčení tak není zákonem stanovena.
    • Pokud ještě před započetím výkonu pominou důvody ochranného léčení, soud od jeho výkonu upustí
    • Pokud během léčení pominou důvody pro jeho výkon, informuje o tom léčebný ústav soud – pouze soud může o propuštění z léčení rozhodnout
    • Právní úprava ochranného léčení se uplatní též vůči mladistvým(§ 21 ZSVM)
    • Závažné jednání směřující k zmaření účelu ochranného léčení či jiné podstatné ztížení jeho výkonu (včetně útěku) ⇒ maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337(1)i)
  • Zabezpečovací detence (§ 100)
    • Účelem je léčebné působení na osoby, které vzhledem ke své duševní poruše mohou být pro své okolí i společnost velmi nebezpečné. Na rozdíl od ochranného léčení je zabezpečovací detence charakteristická svými intenzivními opatřeními pro zajištění ochrany detenčních zařízení, jelikož zabezpečovací detence je určena jedincům extrémně nebezpečným (např. s těžkými duševními poruchami či nebezpečnými sexuálními deviacemi)
    • Institut zaveden až nynějším TZ
    • 2 varianty obligatorního uloženízabezpečovací detence soudem (§ 100(1)):
      • Jestliže pachatel činu jinak trestného, který by naplňoval znaky zločinu, není pro nepříčetnost trestně odpovědný, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti – je zde mj. vyjádřena subsidiarita zabezpečovací detence vůči ochrannému léčení
      • Jestliže pachatel spáchal zločin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, soud upustí od jeho potrestání a nelze přitom očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, a soud má za to, že zabezpečovací detence, kterou pachateli zároveň ukládá, zajistí ochranu společnosti lépe než trest (§ 47(2) a § 100(1))
      • V obou případech je vyjádřena subsidiarita zabezpečovací detence vůči ochrannému léčení
    • 2 varianty fakultativního uložení zabezpečovací detence soudem , kdy ji ukládá též vzhledem k osobě pachatele s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a jeho poměrům (§ 100(2)):
      • Pachatel spáchal zločin ve stavu vyvolaném duševní poruchou, jeho pobyt na svobodě je nebezpečný a nelze očekávat, že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti – detence ukládána vedle trestu
      • Pachatel, který se oddává zneužívání návykové látky, znovu spáchal zločin, ač již byl pro zločin spáchaný pod vlivem návykové látky nebo v souvislosti s jejím zneužíváním odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody nejméně na dvě léta, a nelze očekávat, že by bylo možné dosáhnout uložením ochranného léčení dostatečné ochrany společnosti, a to i s přihlédnutím k již projevenému postoji pachatele k ochrannému léčení – „oddává“ = nikoli jednorázově
      • Opět vyjádřena subsidiarita zabezpečovací detence vůči ochrannému léčení, v druhém případě se navíc přihlíží i k postoji pachatele k ochrannému léčení
    • Výkon zabezpečovací detence se vykonává v ústavu pro výkon zabezpečovací detence se zvláštní ostrahou (vykonává vězeňská služba) a je upraven v § 354 an. TŘ a v zákoně č. 128/2008 Sb. o výkonu zabezpečovací detence
    • Zabezpečovací detence trvá, dokud to vyžaduje ochrana společnosti. Soud nejméně jednou za dvanáct měsíců a u mladistvých jednou za šest měsíců přezkoumá, zda důvody pro její další pokračování ještě trvají.
    • Od výkonu zabezpečovací detence soud upustí, pominou-li před jejím započetím okolnosti, pro něž byla uložena
    • Zabezpečovací detenci může soud změnit dodatečně na ústavní ochranné léčení, pominou-li důvody, pro něž byla uložena, a jsou současně splněny podmínky pro ústavní ochranné léčení
    • Předseda senátu požádá zdravotnické zařízení, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se ochranné léčení vykonává, podalo neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného léčení (§ 351(4) TŘ)
    • Právní úprava ochranného léčení se uplatní též vůči mladistvým(§ 21 ZSVM)
    • Závažné jednání směřující k zmaření účelu detence či jiné podstatné ztížení jejího výkonu (včetně útěku) ⇒ maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (§ 337(1)h)
  • Zabrání věci (§ 101)
    • Předmětem zabrání je věc, která by mohla být dle § 70(1) předmětem trestu propadnutí věci, avšak tento trest nebyl pachateli uložen – vůči trestu propadnutí věci jde o opatření subsidiární
    • Ukládá se v zásadě (až na dvě výjimky) fakultativně
    • Předpokladem pro uložení tohoto opatření je, že jde o věc(§ 70(1)):
      • a) které bylo užito k spáchání TČ,
      • b) která byla k spáchání TČ určena,
      • c) kterou pachatel získal TČ nebo jako odměnu za něj, nebo
      • d) kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc uvedenou pod písmenem c), pokud hodnota věci uvedené pod písmenem c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná.
    • Jestliže se o takovou věc, může soud rozhodnout o jejím zabrání, pokud
      • náleží pachateli, kterého nelze stíhat nebo odsoudit (např. z důvodu udělení milosti či promlčení)
      • náleží pachateli, od jehož potrestání soud upustil, nebo
      • ohrožuje bezpečnost lidí nebo majetku, popřípadě společnosti, anebo hrozí nebezpečí, že bude sloužit ke spáchání zločinu – věc nemusí náležet pachateli, vlastníkem může být i osoba, která s TČ nemá nic společného; nejčastěji půjde o zbraně, jedy, výbušniny apod.
    • Mimo tři výše uvedené případy může soud uložit zabrání věci pouze v případě, že je, byť nikoli bezprostředním, výnosem TČ, zejména (⇒ demonstrativní výčet):
      • byla-li věc hodnota získána TČ nebo jako odměna za něj a nenáleží- li pachateli
      • byla-li věc nabyta jinou osobou než pachatelem, byť jen zčásti, za věc, která byla získána TČ nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci, která byla získána TČ nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná – např. pachatel odcizil 50 000 Kč, předal 30 000 své přítelkyni, která o původu peněz nevěděla a koupila si za ně prsten, tento prsten může být zabrán
      • byla-li věc nabyta jinou osobou než pachatelem, byť jen zčásti, za věc, kterou pachatel, byť jen zčásti, nabyl za věc, která byla získána TČ nebo jako odměna za něj, pokud hodnota věci, která byla získána TČ nebo jako odměna za něj, není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná – např. pachatel odcizil počítač, prodal jej, z prodeje vytěžil 30 000 Kč, které dal přítelkyni a ta si za ně koupila prsten, ten opět může být zabrán
      • V posledních dvou případech je tak věc zabrána vždy osobě odlišné od pachatele
    • Drží-li pachatel nebo jiná osoba v rozporu se zvláštním předpisem věc, ve vztahu k níž je možno uložit zabrání věci, uloží mu soud vždy toto ochranné opatření
    • Místo zabrání věci soud může, v případě, že by to postačovalo k naplnění účelu tohoto ochranného opatření, uložit některou z těchto povinností:
      • pozměnit věc tak, aby jí nebylo možné použít ke společensky nebezpečnému účelu – např. úkryt v autě pro uprchlíky
      • odstranit určité zařízení – např. samostříl chránící nemovitost
      • odstranit její označení nebo provést její změnu – např. logo ne-výrobce
      • omezit dispozice s věcí
      • K povinnosti soud určí přiměřenou lhůtu, nebude-li stanovená povinnost v této lhůtě splněna, rozhodne soud o zabrání věci
    • Zabrání náhradní hodnoty– jestliže ten, komu náleží věc, která by mohla být zabrána podle § 101(1) nebo (2), ji před rozhodnutím o zabrání zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její zabrání zmaří, anebo jestliže zmaří trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty jednáním porušujícím zákaz podle § 70(4), popřípadě zmaří zabrání věci jednáním porušujícím zákaz podle § 104(2), může mu soud uložit zabrání náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Hodnotu věci, jejíž zabrání mohl soud uložit, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku (§ 102)
    • Zabrání spisů a zařízení(§ 103) – zvláštní případ zabrání věci * Spis (§ 136) – datové, zvukové a obrazové záznamy, vyobrazení a jiná znázornění, nevyplývá-li z jednotlivých ustanovení trestního zákona něco jiného
      • Zabrání se může týkat spisů s takovým obsahem, jejichž úmyslné rozšiřování při znalosti jejich obsahu by naplňovalo znaky některého TČ podle trestního zákona (např. pornografické spisy či spisy hanobící rasu)
      • Tyto spisy se obligatorně podle § 101(1) zaberou, jestliže nejméně jeden kus spisu byl již šířen, k šíření určen nebo připravován. Současně se zabere i zařízení použité nebo určené ke zhotovení takových spisů, zejména tiskárna, deska, forma, sazba, štoček, negativ, matrice, počítačový program nebo kopírovací zařízení; ustanovení § 101(4) a (5) se užijí obdobně
      • Zabrání se vztahuje jen na kus nebo kusy spisu, které jsou v držení osob spolupůsobících při jejich rozšiřování nebo při jejich přípravě k rozšiřování, nebo byly zveřejněny vystavením, plakátováním, předváděním nebo jiným obdobným způsobem, anebo při zásilkovém rozšiřování ještě nebyly doručeny příjemci – zabrání se tedy nevztahuje na spisy či kus spisu, který je v držení pouhého uživatele
    • Vlastníkem zabrané věci atd. se stává vždy stát
    • Právní úprava se uplatní též vůči mladistvým
  • Ochranná výchova – viz sankcionování mládeže

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code