Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu

Ukládání trestu při souběhu TČ (úhrnný a souhrnný trest)

  • Souběh TČ (pachatel spáchal nejméně 2 TČ před tím, než byl vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho TČ) v porovnání s recidivou (TČ spáchán až po vyhlášení odsuzujícího rozsudku či u pravé recidivy až po právní moci tohoto rozsudku) představuje nejméně závažný případ mnohosti TČ, výrazem toho je i relativně privilegovaný postih souběhu
  • 3 obecné zásady trestání souběhu:
    • Zásada kumulační (sčítací) – kolik TČ, tolik trestů; při důsledné aplikaci této zásady dochází k neúměrně vysokým trestům, např. při spáchání tří TČ se sazbou odnětí svobody v délce trvání 8, 10 a 15 let to může vést k uložení celkového trestu až 33 let
    • Zásada absorpční (pohlcovací) – je opakem zásady kumulační, větší trest pohlcuje trest nižší, existuje ve 3 formách: absorpce TČ (posuzuje se nejzávažnější TČ), trestních sazeb a trestů (nejzávažnější tresty absorbují ty nejméně závažné)
    • Zásada asperační (zostřovací) – trest vyměřený v rámci trestní sazby stanovené za TČ nejpřísněji trestný z těch, které se sbíhají, se určitým způsobem zostří, např. tím, že bude uložen nad horní hranici této trestní sazby
  • Základem naší úpravy je zásada absorpční (ukládáme trest v rámci nejpřísněji trestné trestní sazby – nejpřísnější horní hranice a nejpřísnější dolní hranice ze sbíhajících se TČ), která je doplněna o zásadu kumulační ohledně druhů trestu (při trestání souběhu je možné vedle sebe uložit více druhu trestů, jsou-li tyto odůvodněny některým z ostatních sbíhajících se TČ) a též doplněna o některé projevy zásady asperační (souběh je obecně přitěžující okolností podle § 42n, u vícečinného souběhu je možné horní hranici překročit o jednu třetinu § 43(1))
  • Neumožňuje-li zákon za některý ze sbíhajících se TČ uložit jiný trest než trest odnětí svobody, je nutno při trestání souběhu tento trest uložit, dolní hranicí trestu ukládaného za souběh je ta, která je u sbíhajících se TČ nejvyšší
  • Při spáchání většího počtu (není nikdy definováno, dle učebnice by mohlo jít o 5 a více skutků, neb zde již lze konstatovat výrazně vyšší závaznost) TČ ve vícečinném souběhu může soud uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu; horní hranice trestní sazby odnětí svobody však nesmí ani po tomto zvýšení převyšovat dvacet let a při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let nesmí převyšovat třicet let (§ 43(1))
  • I přes určitá doplnění o zásadu absorpční je zřejmé, že trestání souběhu je ve srovnání s recidivou zvýhodněno; proto, není-li zřejmé, zda některé TČ jsou vůči sobě v poměru souběhu či v poměru recidivy, díky zásadě in dubio pro reo se zvolí varianta příznivější pro obžalovaného (tedy souběh)
  • Zákon v § 43 stanoví 2 formy trestání souběhu, jejichž rozdíl je dán procesními důvody:
    • Trest úhrnný (§ 43(1)) – je uložen, koná-li se o všech sbíhajících se TČ společné (jediné) řízení, tj. je rozhodováno jediným rozsudkem/tr. příkazem * Je zde uplatněn princip absorpce, ukládá se vždy podle zákonného ustanovení, které se týká nejpřísněji trestného TČ (viz výše)
      • Přísnost je třeba primárně posuzovat podle horní hranice trestu odnětí svobody u jednotlivých sbíhajících se TČ, dalšími vodítky pro určení nejpřísněji trestného TČ jsou tato:
        • TČ, za který je možno alternativně uložit výjimečný trest, je-li těchto TČ vícero, tak ten, za který je možné alternativně uložit výjimečný trest doživotí; pokud je i těchto TČ vícero, tak je nejpřísněji trestný ten TČ, na nějž zákon stanoví nejvyšší horní hranici trestu odnětí svobody, nestačí-li to, bere se v potaz výše dolní hranice trestní sazby
        • Pokud jde o TČ, u nichž TZ neumožňuje uložení výjimečného trestu, tak nejpřísněji trestný TČ je ten, u něhož zákon stanoví nejvyšší horní hranici trestní sazby, pokud je horní hranice u vícero TČ stejná, je nejpřísněji trestný ten, u něhož je nejvyšší dolní hranice trestní sazby
        • Pokud budou u vícero TČ horní i dolní hranice trestní sazby stejné, je nejpřísněji trestným TČ ten, jenž neumožňuje vedle trestu odnětí svobody uložit i jiný druh trestu (přičemž je nutno přihlédnout i k tomu, jaké druhy trestu je možné uložit podle obecné části; např. vyhoštění, obecně prospěšné práce), pokud ani toto nepřinese úspěch, bere se v potaz přísnost alternativních trestů, které je možno vedle trestu odnětí svobody uložit (např. zákaz činnosti je přísnějším druhem trestu než propadnutí věci), pokud ani toto kritérium nám neurčí nejpřísněji trestný TČ, bere se v úvahu počet těchto alternativních trestů – nejpřísněji trestný TČ pak je ten, který nám nabízí méně alternativ trestání
      • Pachateli, který znovu spáchal zvlášť závažný zločin (§ 14(3)), ač již byl pro takový nebo jiný zvlášť závažný zločin potrestán, může soud uložit trest v horní polovině trestní sazby odnětí svobody stanovené v trestním zákoně, jejíž horní hranice se zvyšuje o jednu třetinu. Proto je nutné při srovnávání horních hranic trestných sazeb za jednotlivé sbíhající se TČ vycházet u tohoto TČ z horní hranice zvýšené o 1/3. Stejně bude postupováno i v případě TČ spáchaného ve prospěch zločinného spolčení (§ 107 a § 108)
      • Příklad: zákon za 3 sbíhající se TČ stanoví tyto trestní sazby:
        • 1. TČ – trest odnětí svobody na 2 roky až 10 let
        • 2. TČ – trest odnětí svobody na 1 rok až 5 let či peněžitý trest
        • 3. TČ – trest odnětí svobody na 3 roky až 8 let
        • Pro vyměření úhrnného trestu je nutno předně použít trestní sazbu u 1. TČ (nejvyšší horní hranice), absorpční zásada se projeví tím, že při určení dolní hranice je nutno vycházet z dolní hranice uvedené u 3. TČ (je nejvyšší) a tím, že jelikož ani 1. ani 3. TČ neumožňují uložení jiného trestu než trestu odnětí svobody, bude v zásadě uložen tento jako samostatný trest (v úvahu může připadat pouze vyhoštění či zákaz pobytu podle obecné části TZ), takto tedy bude uložen úhrnný trest odnětí svobody v rámci trestní sazby od 3 do 10 let. Ovšem, díky projevům kumulačního principu bude možné vedle tohoto trestu odnětí svobody uložit i další, s trestem odnětí svobody slučitelný trest, jejichž uložení bude vyžadovat naplnění účelu trestu (např. zákaz činnosti, peněžitý trest či vyhoštění)
      • Pro ukládání úhrnného trestu je nevýznamné, zda šlo o jednočinný, vícečinný či stejnorodý/nestejnorodý souběh s výjimkou možnosti zvýšení horní hranice trestní sazby o 1/3 v případě spáchání většího počtu TČ (více než 5), ke zvýšení dochází jen u vícečinného souběhu
    • Trest souhrnný (§ 43(2)) – je uložen, je-li souběh předmětem dvou či více řízení a není tedy možné rozhodnout jedním rozsudkem či trestním příkazem například proto, že některý ze sbíhajících se TČ vyšel najevo až poté, co již proběhlo řízení o jednom ze sbíhajících se TČ anebo došlo k vyloučení některého ze sbíhajících se TČ ze společného řízení * Postavení odsouzeného ve vztahu k úhrnnému a ve vztahu k souhrnnému trestu je zásadně stejné
      • Podle zásad používaných pro ukládání úhrnného trestu soud uloží trest souhrnný, když odsuzuje pachatele za TČ, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho TČ (z toho opět vyplývá předpoklad, že je trestán souběh)
      • Odsuzujícím rozsudkemse myslí pravomocný rozsudek obsahující výrok o trestu (popř. trestní příkaz) i rozsudek, jimž bylo podmíněně upuštěno od potrestání s dohledem (§ 43(3))
      • Výrazným odlišným znakem je, že spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestuuloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Ostatní výroky (o vině, náhradě škody, ochranném opatření) však zůstávají nedotčeny
      • Soud pak rozsudkem pro všechny sbíhající se TČ uloží souhrnný trest, který má zásadně stejný dopad pro pachatele, jako by mu za tytéž TČ byl uložen ve společném řízení trest úhrnný
      • Na rozdíl od úhrnného trestu lze souhrnný trest uložit pouze u vícečinného souběhu, neboť v případě tohoto jde o konkurenci více skutků, u jednočinného souběhu se jedná „pouze“ o konkurenci právních kvalifikací vztahujících se k jednomu skutku. V případě jednočinného souběhu se pachatel dopustí jednoho skutku, který však vykazuje znaky více SPTČ, jestliže dříve již bylo o tomto skutku rozhodnuto, nastupuje zásada rei iudicatae
      • Souhrnný trest může být uložen zásadně pouze tehdy, kdy odsuzující rozsudek (trestní příkaz), jímž byl uložen trest předcházející, nabyl právní moci. Soud, který později rozhoduje o sbíhajícím se TČ, tak musí počkat na právní moc. Výjimkou je však případ, kdy dřívější odsuzující rozsudek byl odvolacím soudem zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. V důsledku požadavku na rychlost řízení může případný souhrnný trest uložit soud, jehož dřívější rozsudek byl v odvolacím řízení zrušen. To je praktické zejména ve vazebních věcech.
      • Další podmínkou pro uložení souhrnného trestu je, aby dřívější rozhodnutí ještě právně existovalo, souhrnného trestu se neužije, jestliže dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (např. byl zaplacen peněžitý trest, vykonány obecně prospěšné práce, podmíněně odsouzený se osvědčil, bylo-li rozhodnuto o zahlazení odsouzení apod.), nebo jestliže byl dřívější odsuzující rozsudek vydán soudem jiného členského státu EU.
      • Souhrnný trest musí být přísnější než trest uložený předchozím rozsudkem, pokud by v rámci souhrnného trestu přicházel v úvahu stejný trest, postupuje se podle § 44 a od uložení souhrnného trestu se opustí
      • V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů nebo vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest propadnutí majetku nebo trest propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Společný trest (§ 45)

  • Forma trestu ukládaná za pokračování v TČ, kdy nebylo o všech dílčích útocích rozhodnuto v jediném (společném) řízení (např. proto, že některý dílčí útok vyšel najevo až poté, co bylo o jiném dílčím útoku již pravomocně rozhodnuto)
  • Ovlivněno okolností, že pokračování v TČ tvoří z hlediska procesního práva více skutků, bez tohoto předpokladu by uložení společného trestu nebylo možné
  • Je ukládán za pokračování v TČ tehdy, pakliže soud odsuzuje pachatele za jeden či více dílčích útoků v době, kdy za jiné dílčí útok(y) tohoto pokračování v TČ již nabyl právní moci odsuzující rozsudek či trestní příkaz (jeho doručením)
  • Při jeho ukládání soud zruší v dřívějším rozsudku výrok o trestu, ale též výrok o vině (a výroky, které v těchto mají svůj podklad) za pokračující TČ (případně i za TČ spáchané s ním v jednočinném souběhu) a rozhodne o vině za pokračování v TČ doplněném o nově projednávané dílčí útoky a nově i o výroku o trestu.
  • Na rozdíl od souhrnného trestu se ustanovení společného trestu užijí i tehdy, když pro dřívější odsouzení platí fikce neodsouzení (tj. na pachatele se hledí, jako by nebyl odsouzen, např. vykonáním obecně prospěšných prací)
  • Naopak i u společného trestu platí, že společný trest nesmí být mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem a že ve společném rozsudku musí být opětovně uložen některý z druhů trestů
  • Nelze však na rozdíl od souhrnného trestu upustit od uložení společného trestu, jelikož soud obligatorně musí zrušit výrok o vině (z důvodu, že novými dílčími útoky se mění de iure obsah pokračujícího TČ, za který byl pachatel uznán původně vinným), na kterém má svůj podklad i původní výrok o trestu. Kdyby se upustilo od uložení společného trestu, neodseděl by si díky zrušení výroku o trestu pachatel ani trest původně uložený. V případě, že má soud za to, že původní trest je dostačující, vysloví nový výrok o vině i nový výrok o trestu, ten však bude kopií původního výroku o trestu.
  • V případě hromadného či trvajícího TČ jde z hlediska hmotněprávního i procesněprávního o jeden skutek, pokud tedy bylo o některém z těchto činů rozhodnuto, platí překážka věci rozsouzené. Díky zásadě zákazu dvojího přičítání je také třeba, aby skutečnosti, které jsou nezbytné z hlediska závěru o vině pachatele, nebyly též znovu hodnoceny jako okolnosti obecně přitěžující (např. že TČ byl páchán po delší dobu - § 42m)
  • Společný souhrnný trest– ukládán na základě § 45(2), jde o kombinaci společného a souhrnného trestu, tento trest je ukládán v případě, že pokračování v TČ bylo spácháno ve vícečinném souběhu s dalšími skutky.

Ukládání trestu při recidivě

  • Zohledněna skutečnost, že ani předchozí odsouzení nevedlo pachatele k řádnému životu, proto je recidiva brána za závažnější případ mnohosti TČ než souběh
  • Recidiva je obecně přitěžující okolností podle § 42p– je však třeba, aby odsouzení pro předchozí trestnou činnost právně existovalo, nelze tedy toto ustanovení využít v případě, že platí fikce neodsouzení. Ovšem díky demonstrativnímu výčtu obecně přitěžujících okolností je i v případě právní fikce neodsouzení možno brát toto za okolnost obecně přitěžující v zákoně výslovně neuvedenou.
  • Pokud je recidiva znakem kvalifikované skutkové podstaty (např. § 205(2)), uplatní se její význam již při posuzování viny pachatele, a nelze tedy využít tuto skutečnost jako okolnost obecně přitěžující, jelikož by šlo o prolomení zásady zákazu dvojího přičítání
  • Opětovné spáchání zvlášť závažného zločinu – mimořádné zvýšení trestu odnětí svobody (§ 59), pachatel musel být nejen odsouzen pro takový či jiný zvlášť závažný zločin, ale také si musel uložený trest za tento zločin celý, anebo alespoň zčásti, odpykat. Pro tento účel nelze za odpykání celého trestu považovat v důsledku započtení dobu strávenou ve vazbě. Pro přistoupení k mimořádnému zvýšení trestu je též nutné, aby soud učinil závěr, že závažnost zvlášť závažného zločinu je vzhledem k takové recidivě a ostatním okolnostem případu vysoká nebo možnost nápravy pachatele je ztížena. Při splnění těchto podmínek může soud zvýšit horní hranici trestní sazby o jednu třetinu a uložit trest v horní polovině takto zvýšené trestní sazby. Podle § 59(2) může horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody po zvýšení převyšovat dvacet let. Při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let však nesmí horní hranice převyšovat třicet let. Ustanovení o mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody nelze aplikovat u mladistvých (§ 9(2) ZSVM).
    • Příklad: TČ vraždy podle § 140: 10-18 let, zvýšení o třetinu = horní hranice trestní sazby bude 24 let, horní polovina této sazby pak bude 17 (24 + 10, tj. zvýšená horní hranice + dolní hranice : 2) až 24 let
  • Sankcionování nepravé recidivy– není zákonem upraveno, půjde o samostatný rozsudek a trest; tresty se pachateli nastřádají, pokud tedy byl např. vyhlášen rozsudek, kterým byl pachateli uložen výjimečný trest odnětí svobody v délce 30ti let a on v mezidobí do právní moci tohoto rozsudku spáchá další zvlášť závažný zločin a bude znovu odsouzen na 30 let, stráví v zásadě ve vězení 60 let.

Ukládání trestu pachateli TČ spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny (§ 107, 108, pozn. – nevím, zda to zařadit do této či do minulé otázky)

  • Organizovaná zločinecká skupina (§ 129) – společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, která je zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti.
  • Je třeba odlišovat od trestní odpovědnosti pachatele za účast na organizované zločinecké skupině podle § 361, kde je postihována samotná účast a je vyloučeno použití § 107 a 108, v rámci kterých jsou tedy trestány jiné úmyslné TČ spáchané ve prospěch organizované zločinecké skupiny než samotná účast v ní
  • § 107 vyžaduje, aby pachatel úmyslného TČ tento spáchal alternativně:
    • jako člen organizované zločinecké skupiny,
    • vědomě se členem organizované zločinecké skupiny (pachatel je nečlenem skupiny) anebo
    • v úmyslu organizované zločinecké skupině napomáhat (též nečlenem skupiny)
  • Nemusí tedy jít o zvlášť závažný zločin, zpravidla půjde o TČ, jež s činností organizované zločinecké skupiny souvisí, např. praní špinavých peněz, vydírání, obchod s drogami apod.
  • Dalším rozdílem oproti mimořádnému zvýšení trestu odnětí svobody je absence materiální podmínky – soud nemusí prokazovat, že závažnost těchto činů je vysoká a že náprava pachatele je ztížena
  • S tím souvisí i fakt, že postup podle § 107 a 108 je postupem obligatorním na rozdíl od postupu při mimořádném zvýšení trestu odnětí svobody podle § 59. Soud tedy při splnění podmínek obligatorně zvýší horní hranici trestní sazby o jednu třetinu a uloží trest v horní polovině takto zvýšené trestní sazby. Horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody může po zvýšení převyšovat dvacet let. Při ukládání výjimečného trestu odnětí svobody nad dvacet až do třiceti let však nesmí horní hranice převyšovat třicet let.
  • Jedinou výjimkou, kdy ke zvýšení horní hranice a uložení trestu v jeho horní polovině nedojde, je případ, kdy jsou zároveň splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58
  • Na rozdíl od mimořádného zvýšení trestní sazby je tento postup aplikován též u mladistvých
  • Podle § 107(2) skutečnost, že pachatel se TČ dopustil jako člen organizované skupiny nebo ve spojení s organizovanou skupinou, nebrání tomu, aby byl současně postižen jako pachatel TČ spáchaného ve prospěch organizované zločinecké skupiny. Toto ustanovení tedy umožňuje, aby za pachatele ve smyslu § 107(1) byl označen i pachatel takového TČ, který spáchal též jako člen organizované zločinecké skupiny či ve spojení s ní, a to bez ohledu na skutečnost, zda je toto okolností obecně přitěžující (§ 42o) nebo okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby (např. u TČ obchodování s lidmi). Tím lze zpřísnit postih tohoto pachatele za použití § 108, aniž by šlo o prolomení zásady zákazu dvojího přičítání.

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code