Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


26. Zásady ukládání trestů dospělým

Úvod

  • Dosáhnout účelu trestního práva, tj. zajistit ochranu společnosti, lze mj. ukládáním dvou druhů trestních sankcí – trestů a ochranných opatření, jež obě představují hmotněprávní reakci státu na spáchaný TČ
  • Mluvíme o tzv. dualismu trestních sankcí, ochranná opatření na rozdíl od trestů mohou být ale ukládána i za činy jinak trestné (otázky nedostatku věku, příčetnosti)
  • Za splnění zákonných podmínek lze oba druhy trestních sankcí ukládat samostatně, v některých případech ale i vedle sebe (pachateli je uložen např. trest odnětí svobody a ochranné léčení) či může nastat situace, kdy k dosažení účelu trestního zákoníku nebude nutno ukládat trest, ale postačí ochranné opatření (viz § 47)
  • Pokud jde ale o trestání mladistvých a dětí, zakotvuje ZSVM monismus trestních sankcízaložený na jednotném systému opatření za spáchaný protiprávní čin
  • Zákonné trestní sankce jsou vyjádřením typového stupně závažnosti TČ pro společnost

Ukládání trestů

  • Trest ukládaný soudem představuje trestněprávní následek TČ; trest jako druh trestněprávní sankce může nastoupit pouze, byl-li spáchán TČ trestně odpovědným pachatelem (nulla poena sine crimine)
  • Obecná pravidla pro ukládání trestů (stanovení druhu trestu a jeho výměry) nalezneme v § 37-42 (mimo § 40) a jejich aplikace by měla odpovídat účelu trestu (ochrana společnosti, individuální represe a prevence a generální prevence)
  • Naplnění účelu trestu je pak podmíněno tím, že trestní sankce jsou ukládány s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného TČ a poměrům pachatele (§ 38(1))
  • Princip zákonnosti– základní východisko při ukládání trestů, trestní sankce lze ukládat jen na základě trestního zákona (§ 37(1))
  • Zákonná diferenciace trestuje vyjádřena stanovením druhů trestů a jejich výměry jak v obecné (max. délka trestu), tak zvláštní části TZ, např. stanovením trestní sazby u TČ loupeže podle § 173(1) je vyjádřena typová závažnost tohoto činu
  • Princip individualizace trestu– na podkladě zákonné diferenciace trestu pak musí soud přistoupit k uložení takového druhu trestu a jeho výměry, který bude odpovídat všem zvláštnostem případu (povaze a závažnosti), osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele, jeho dosavadnímu způsobu života a možnosti jeho nápravy
  • Oba principy spolu úzce souvisejí, princip individualizace trestu je požadován v § 38, 39, 41 a 42, porušení tohoto principu je pak porušením i principu zákonnosti. V případě, kdy by byl uložen druh trestu, který TZ pro daný případ nezná, je současně opět porušen princip zákonnosti a individualizace trestu a to již proto, že tento trestu nemůže odpovídat zvláštnostem posuzovaného TČ
  • Z hlediska principu individualizace trestu jsou pro naplnění účelu trestu stěžejní 3 obecná kritéria pro ukládání trestu uvedena v § 39(1):
    • Povaha a závažnost spáchaného TČ pro společnost(kritéria jsou blíže vymezena v § 39(2) a jsou ovlivněna též obecně polehčujícími a přitěžujícími okolnostmi podle § 41 a § 42; ukládání trestu s přihlédnutím k tomuto kritériu znamená, že soud vychází jednak z trestní sankce, kterou TZ v příslušných ustanoveních obecné a zvláštní části stanoví, ale i ze zvláštnosti TČ, které jsou vyjádřením požadavků vyjádřených v § 39; § 39(2): způsob provedení, osobnost pachatele, cíl, míra zavinění, význam chráněného zájmu, následek, záměr, pohnutka
    • Možnost nápravy pachatele– závěry v tomto ohledu lze založit na znalostech pachatelovy osobnosti, relevantní mohou být okolnosti spáchání TČ, pokud se v nich projevila jeho osobnost, sociální prostředí, ve kterém pachatel žije či poznatky z dřívějšího vývoje pachatelovy osobnosti (např. účinnost dříve uložených trestů)
    • Osobní, rodinné, majetkové a jiné poměry pachatele– jde o skutečnosti charakterizující pachatele jako objekt výkonu ukládaného trestu, jde o skutečnosti, které jsou u pachatele dány v době rozhodování o trestu; jinými poměry pachatele můžeme rozumět např. zdravotní stav, který je důležitý pro posouzení možnosti uložení trestu obecně prospěšných prací či otázka zaměstnanosti pro udělení trestu domácího vězení (který se zaměstnáním počítá)
  • Vedle těchto kritérií § 39(1),(3) uvádí ještě další okolnosti, ke kterým soud přihlíží při stanovení druhu trestu a jeho výměry, jsou jimi:
    • chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu
    • pokud byl pachatel označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového TČ – důvodem pro zavedení institutu spolupracujícího obviněného je snaha zvýšit objasněnost závažné a organizované kriminality, resp. jí zabránit, spolupracující obviněný je vymezen v § 178a TŘ, podle kterého jde o obviněného, jenž je stíhán pro zvlášť závažný zločin a který kumulativně splní následující:
      • oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění takového zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo které pomohou zabránit dokonání takového zločinu, a zaváže se podat jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem úplnou a pravdivou výpověď o těchto skutečnostech,
      • dozná se k činu, pro který je stíhán, přičemž nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho doznání bylo učiněno svobodně, vážně a určitě, a
      • souhlasí s tím, aby byl označen jako spolupracující obviněný
      • navíc musí státní zástupce takové označení považovat za potřebné vzhledem k povaze TČ, k jehož objasnění se obviněný zavázal, a to i s přihlédnutím k TČ uvedenému v doznání obviněného, k osobě obviněného a k okolnostem případu, zejména zda a jakým způsobem se obviněný podílel na spáchání TČ, k jehož objasnění se zavázal a jaké následky svým jednáním způsobil.
    • účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele(to by však mělo být již součástí úvah o možnosti nápravy pachatele)
    • doba, která uplynula od spáchání TČ– s ohledem na chování pachatele
    • případná změna situace– např. došlo k urovnání mezi poškozeným a pachatelem
    • k délce trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouhou dobu
  • Tato obecná kritéria jsou pak modifikována v § 39(6), pokud jde o určení druhu trestu a jeho výměry v případě spolupachatelství, organizátorství, návodu, pomoci a pokusu a přípravy TČ a v § 39(7), pokud jde o případy, kdy pachatel získal či se snažil získat činem majetkový prospěch
  • 1. krok: určení druhu trestní sankce:
    • V některých případech je možné uložit pouze jediný druh trestní sankce(např. trest odnětí svobody v případě TČ loupeže podle § 173(1)), je však třeba vycházet i z obecné části, a tak např. právě v případě TČ loupeže je možno uvažovat, v případě, že by to s ohledem na závažnost konkrétního TČ a osobě pachatele bylo možné, též uložení trestu vyhoštění (pokud by byly splněny podmínky § 80)
    • Jindy může soud vybírat druh trestu z několika alternativ, např. u TČ svádění k pohlavnímu styku podle § 202(1) lze uložit trest odnětí svobody či peněžitý trest, s přihlédnutím k ustanovením obecné části není však vyloučeno ani uložení například trestu obecně prospěšných prací či vyhoštění
  • 2. krok: určení konkrétní výměry (u některých druhů trestních sankcí i o způsobu výkonu trestu, např. u nepodmíněného trestu odnětí svobody soud podle § 56 rozhodne i o zařazení pachatele do určitého typu věznice):
    • Stanovení rozpětí trestní sazby určitého trestu je vyjádřeno jeho dolní a horní hranicí, ty vyjadřují míru závažnosti jednotlivých případů TČ(dolní hranice pro ty nejméně závažné případy, které naplnily skutkovou danou SPTČ)
    • Ke znakům potřebných k naplnění SPTČ nelze při stanovení určení výše trestu přihlížet, tím by došlo k porušení zásady zákazu dvojího přičítání
    • V § 39(2) je uveden demonstrativní výčet kritérií pro stanovení povahy a závažnosti TČ, povaha a závažnost TČ jsou určovány zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a jeho pohnutkou, záměrem nebo cílem.
  • Pro stanovení druhu trestu a jeho výměry je nutné vzít v potaz též další okolnosti, které v konkrétním případě pachateli polehčují či přitěžují (§ 39(3)), jde o okolnosti obecně přitěžující a okolnosti obecně polehčující, oproti okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby (zvlášť přitěžujícím okolnostem – jde o znak kvalifikované SP), nemají tyto okolnosti vliv na výměru trestu v rámci zákonem stanovené trestní sazby (tj. např. u loupeže podle § 173(1), ve které je trestní sazba 2-10 let trestu odnětí svobody, v rámci této trestní sazby zůstáváme a tyto okolnosti nám dávají pouze vodítko, v jaké oblasti této sazby se při určení výměry trestu budeme pohybovat). Pokud by některá z těchto okolností byla zákonným předpokladem trestní odpovědnosti (tj. znakem SPTČ), pak tuto okolnost nemůžeme posoudit též jako obecně polehčující či obecně přitěžující, neb by to odporovalo principu zákazu dvojího přičítání (ne bis in idem), (§ 39(4)). Např. u TČ vraždy novorozeněte matkou nelze za polehčující okolnost pokládat skutečnost, že pachatelka čin spáchala v silném rozrušení, jelikož se již jedná o znak SPTČ. Demonstrativnívýčet přitěžujících a polehčujících okolností nalezneme v § 41 a 42, vedle toho by mohlo být např. polehčující okolností vyprovokování k TČ.
  • K obecně přitěžujícím a polehčujícím okolnostem však lze přihlížet pouze tehdy, mají-li skutečný význam z hlediska konkretizace povahy a závažnosti TČ, u obecně přitěžující pak je navíc podstatné, aby k ní došlo alespoň na základě nedbalostního jednání pachatele podle § 39(5)
  • Zákaz dvojího přičítání(ne bis in idem) platí i v tom směru, že obecně přitěžující okolností nemůže být okolnost, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby; pokud by však byla způsobena škoda např. 50 000 000 a hranice škody velkého rozsahu je 5 000 000, je možné tuto výši pak brát i jako přitěžující okolnost (jde o otázku intenzity určitého znaku kvalifikované SP).
  • Uložení trestu × stanovení trestu– při ukládání trestu je zapotřebí komplexně vyhodnotit všechna výše uvedená kritéria, a to i z hlediska naplnění účelu trestu, v případě stanovení trestu jde o situaci, kdy se bere v potaz jen omezený okruh skutečností, např. podle § 370(1) TŘ byl-li amnestií zcela nebo zčásti prominut trest jen za některý z TČ, za něž byl uložen úhrnný nebo souhrnný trest (k pojmům viz o pár řádků níže), který nebyl dosud zcela vykonán, stanoví soud podle vzájemného poměru závažnosti přiměřený trest za TČ amnestií nedotčené
  • Zvláštnosti trestání u pokusu, přípravy, spolupachatelství a účastenství - viz příslušné otázky

Institut započtení

  • V některých případech je nutno omezit osobní svobodu obviněného, a to jeho vzetím do vazby. Vazba představuje institut zásadně odlišný od uloženého trestu, nicméně je taktéž citelným zásahem do osobní svobody jedince srovnatelným s výkonem trestu odnětí svobody a de facto zajišťuje ochranu společnosti před touto osobou
  • Na tuto situací je reflektováno v ustanovení § 92(1), podle kterého, jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné.
  • § 92(2) pamatuje na případy, kdy si pachatel např. již odpykal uložený trest a poté bylo rozhodnutí, které bylo podkladem pro výkon trestu (např. použitím mimořádného opravného prostředku), zrušeno. Jestliže byl tedy pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k jeho novému odsouzení pro týž skutek, započítá se mu vykonaný trest do uloženého trestu, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný (§ 43) nebo společný trest za pokračování v TČ.
  • Podmínkou započtení vazby či trestu tedy je, že musí jít o týž skutek, pro který byla uvalena vazba, nebo byl odpykán trest. Například byl-li pachatel stíhán ve společném řízení pro více skutků, tak se nacházel ve vazbě ve vztahu ke všem těmto skutkům. Vazba se pak započte celá, i když byl trest uložen jen pro některý z nich. To platí i v případě, že byl obviněný vzat do vazby v původně samostatném řízení pro skutek, za který nebyl odsouzen, pokud v průběhu řízení došlo ke spojení věci (§ 23(3) TŘ).
  • Není-li započítání vazby nebo trestu možné, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry (§ 92(3))
  • § 93: Jestliže pro týž skutek byl pachatel v cizině ve vazbě anebo potrestán orgánem cizího státu nebo mezinárodním soudním orgánem, započítá se mu doba strávená ve vazbě nebo vykonaný trest do trestu uloženého soudem ČR, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uložil-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný (§ 43) nebo společný trest za pokračování v trestném činu (§ 45). Odst. 2. Není-li započítání vazby nebo trestu v cizině uloženého (odstavec 1) možné, a to zejména proto, že v cizině byl vykonán zcela nebo zčásti trest takového druhu, jaký trestní zákon nezná, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry.
  • Zvláštní případ započtení zná § 74(1), podle kterého se do trestu zákazu činnosti započítává doba, po kterou bylo pachateli před právní mocí rozsudku oprávnění k činnosti, která je předmětem zákazu, v souvislosti s TČ odňato podle jiného právního předpisu nebo na základě opatření orgánu veřejné moci nesměl již tuto činnost vykonávat.

Upuštění od potrestání

  • Institut upuštění od uložení trestu vychází z myšlenky, že existují případy, kdy stačí k naplnění účelu trestního zákoníku po projednání trestní věci před soudem je vyslovení viny a není nutno pachateli ukládat trest. Právní úprava zná 5 případů upuštění od potrestání:
    • § 46(1) – základním případem je situace, kdy pachatel spáchal přečin, jeho spáchání lituje a projevuje účinnou snahu po nápravě, lze upustit, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a k dosavadnímu životu pachatele lze důvodně očekávat, že již pouhé projednání věci postačí k jeho nápravě i k ochraně společnosti.
    • § 46(2) – jestliže pachatel přípravy nebo pokusu TČ nerozpoznal, že příprava nebo pokus vzhledem k povaze nebo druhu předmětu útoku, na němž měl být čin spáchán, anebo vzhledem k povaze nebo druhu prostředku, jímž měl být čin spáchán, nemohl vést k dokonání. Jde tedy o případy pokusu (přípravy) na nezpůsobilém předmětu útoku či nezpůsobilými prostředky. Od potrestání by soud měl upustit tehdy, když tato nezpůsobilost není ovlivněna náhodou a je tím podstatně snížena závažnost činu.
    • Podmíněné upuštění od potrestání s dohledem– lze uložit ve výše uvedených případech, kdy má soud navíc za to, že je přece jen po stanovenou dobu nutné pachatelovo chování sledovat (§ 48(1)). Soud stanoví zkušební dobu až na 1 rok a současně dohled, zároveň může uložit přiměřená omezení a přiměřené povinnosti směřující k tomu, aby vedl řádný život (demonstrativní výčet v § 48(4)); zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou TČ způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané TČ. Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností, též některá z výchovných opatření uvedených v ZSVM za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé.
    • Upuštění od potrestání u pachatele, který spáchal TČ ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou (pokud si tento stav nepřivodil, byť i z nedbalosti, vlivem návykové látky) a soud má za to, že ochranné léčení (§ 99), které zároveň obligatorně ukládá, zajistí nápravu pachatele a ochranu společnosti lépe než trest
    • Upuštění od potrestání u pachatele, který spáchal zločin ve stavu zmenšené příčetnosti nebo ve stavu vyvolaném duševní poruchou, a nelze přitom očekávat,že by uložené ochranné léčení s přihlédnutím k povaze duševní poruchy a možnostem působení na pachatele vedlo k dostatečné ochraně společnosti, a soud má za to, že zabezpečovací detence (§ 100), kterou pachateli zároveň ukládá, zajistí ochranu společnosti lépe než trest.

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code