Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení

  • Alternativní tresty– všechny tresty nespojené s trestem odnětí svobody (tato otázka tedy nezahrnuje všechny alternativní tresty, které TZ zná), jejich výhoda spočívá v tom, že nejsou spojovány s negativními důsledky trestu odnětí svobody (izolace odsouzeného, jeho citové vazby a negativní dopad na jeho rodinu), jsou méně nákladné a lépe umožňují začlenění pachatele do společnosti. Nynější TZ přišel s dvěma novými alternativními tresty – trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Dále rozšířil možnosti uložení peněžitého trestu a jeho výměry z dosavadních 5 mil. na nynějších 36,5 mil. Problémem je, že cílem alternativních trestů je nahrazovat nepodmíněné tresty odnětí svobody, k čemuž však velmi často nedochází a jsou ukládány spíše namísto alternativních trestů dosavadních. De lege ferenda lze ještě uvažovat o přidání trestu víkendového odnětí svobody.

Peněžitý trest (§ 67 an.)

  • Je jednou z nejdůležitějších alternativ krátkodobého trestu odnětí svobody
  • Uplatní se i u jiných TČ, než pouze u majetkových
  • Jeho limity spočívají v tom, že nepostihuje pouze pachatele, ale i jeho rodinu a věřitele, tedy i poškozeného; jde o výjimku ze zásady, že trest postihuje pouze pachatele TČ
  • Může být uložen buď jako samostatný (jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba) či jako vedlejší trest
  • Peněžitý trest může soud uložit, jestliže pachatel pro sebe nebo pro jiného úmyslným TČ získal nebo se snažil získat majetkový prospěch
  • Mimo výše uvedené může soud uložit peněžitý trest pouze v případě, že:
    1. trestní zákon uložení tohoto trestu za spáchaný TČ dovoluje, nebo
    2. ho ukládá za přečin a vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele nepodmíněný trest odnětí svobody současně neukládá
  • Výměra trestu (§ 68) je stanovena ve formě tzv. denních pokut, jejíž výši soud určí na základě majetkových poměrů pachatele
  • Počet denních sazebsoud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného TČ.
  • Výši jedné denní sazbypeněžitého trestu stanoví soud se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den.
  • Peněžitý trest se ukládá v denních sazbách a činí nejméně 20 a nejvíce 730 celých denních sazeb. Denní sazba činí nejméně 100 Kč a nejvíce 50 000 Kč.
  • Maximální výměra peněžitého trestu je tudíž až 36,5 milionu Kč
  • Soud v rozhodnutí uvede počet a výši denních sazeb a může i stanovit, že trest bude zaplacen v přiměřených měsíčních splátkách
  • Soud trest neuloží, bude-li částka zjevně „nedobytná“, zaplacené částky připadají státu
  • Ukládá-li soud peněžitý trest, stanoví pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody až na 4 léta. Náhradní trest nesmí ale ani spolu s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat horní hranici trestní sazby (§ 69(1))
  • Jestliže pachatel ve stanovené lhůtě nevykoná peněžitý trest, může jej soud přeměnitv trest domácího vězení, nebo v trest obecně prospěšných prací (§69(2)). Teprve jestliže pachatel v době od přeměny peněžitého trestu v tyto dva tresty do skončení výkonu tohoto trestu nevede řádný život, vyhýbá se nástupu jeho výkonu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky jeho výkonu, jinak maří jeho výkon nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává, soud jej přemění v náhradní trest odnětí svobody uložený podle §69(1)
  • Podle § 344(1) TŘ soud upustí od výkonu peněžitého trestu nebo jeho zbytku, jestliže se odsouzený v důsledku okolností na jeho vůli nezávislých stal dlouhodobě neschopným peněžitý trest zaplatit nebo by výkonem trestu byla vážně ohrožena výživa nebo výchova osoby, o jejíž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
  • Na pachatele, kterému byl uložen peněžitý trest za přečin spáchaný z nedbalosti, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno (§ 69(2))
  • Jestliže byl trest uložen vedle podmíněného trestu odnětí svobody (s dohledem), obecně prospěšných prací, zákazu činnosti či trestu propadnutí věci, fikce neodsouzení nastává až poté, co byly splněny podmínky pro její vznik i u ostatních trestů
  • Fikce neodsouzení u úmyslných TČvzniká podle § 105(1)e: soud zahladí odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu nebo prominutí trestu anebo po promlčení jeho výkonu řádný život nepřetržitě po dobu nejméně 1 roku.

Obecně prospěšné práce (§ 62 an.)

  • Trest byl původně alternativou k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, což vyplývalo z § 65(2), který umožňuje nevykonaný trest obecně prospěšných prací přeměnit na trest odnětí svobody. Nově však lze přeměnit i v domácí vězení a peněžitý trest; obecně prospěšné práce tak jsou vlastně alternativním trestem i k těmto trestům
  • Jde o legální nucenou práci v obecný prospěch širšího okruhu lidí (viz čl. 9(2)a LZPS či čl. 4 Úmluvy o ochraně LPaZS)
  • Odsouzený je povinen provádět stanovenou pracovní činnost osobně, bezplatně a ve svém volném čase
  • § 62(3)Trest obecně prospěšných prací spočívá v povinnosti odsouzeného provést ve stanoveném rozsahu práce k obecně prospěšným účelům spočívající v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných činnostech (pozn. dříve bylo uvedeno „jiných obdobných“ – vypuštěním „obdobných“ se otevřela cesta i k možnosti výkonu kvalifikovaných prací) ve prospěch obcí, nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které se zabývají vzděláním a vědou, kulturou, školstvím, ochranou zdraví, požární ochranou, ochranou životního prostředí, podporou a ochranou mládeže, ochranou zvířat, humanitární, sociální, charitativní, náboženskou, tělovýchovnou a sportovní činností. Práce nesmí sloužit výdělečným účelům odsouzeného.
  • Druh práce, které je možno v rámci tohoto trestu vykonávat, je tedy dán jeho účelem a dále okruhem subjektů, pro které jej lze vykonávat
  • § 62(1) – Soud může uložit trest obecně prospěšných prací, odsuzuje-li pachatele za přečin; jako samostatný trest může být trest obecně prospěšných prací uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.
  • Soud trest obecně prospěšných prací zpravidla neuloží, jde-li o pachatele, kterému byl trest obecně prospěšných prací v době tří let předcházejících uložení tohoto druhu trestu přeměněn na trest odnětí svobody podle § 65(2).
  • Podle § 53(2) lze domácí vězení, obecně prospěšné práce, peněžitý trest, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vyhoštění a zákaz pobytuuložit samostatně, i když trestní zákon na některý TČ takový trest nestanoví.
  • Trest obecně prospěšných prací však nelze uložit vedle trestu domácího vězení a vedle trestu odnětí svobody (podmíněného i nepodmíněného)
  • Trest může být dospělým odsouzeným uložen v rozmezí od 50 do 300 hodin, při rozhodování o konkrétní délce se zohledňují kritéria uvedena v § 39 a též zdravotní způsobilost pachatele, je-li tento zdravotně nezpůsobilý k soustavnému výkonu práce, nelze trest uložit
  • Obecně prospěšné práce je odsouzený povinen vykonat osobně a bezplatně ve svém volném čase nejpozději do 2 let ode dne, kdy soud nařídil výkon tohoto trestu. Do této doby se nezapočítává doba, po kterou odsouzený nemohl práce vykonávat pro zdravotní indispozici či proto, že byl ve vazbě či výkonu trestu odnětí svobody. Tato doba může být též modifikována rozhodnutím o odkladu či přerušení výkonu trestu (§ 339 TŘ)
  • De lege ferenda lze uvažovat jako jednu z podmínek uložení tohoto druhu trestu též souhlas pachatele
  • Soud může uložit pachateli na dobu trestu i přiměřená omezení a přiměřené povinnosti uvedené v § 48(4) směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou přečinem způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané přečinem, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané přečinem. Jde-li o pachatele ve věku blízkém mladistvým, tak lze též uložit některá z výchovných opatření uvedených v ZSVM za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé.
  • Nařízení výkonu trestu jede podle § 336 TŘ, o druhu a místě výkonu práce rozhoduje na návrh probačního úředníka okresní soud, který trest uložil. Probační úředník vychází z potřeby výkonu této práce v obvodu, kde odsouzený bydlí, a přihlíží se i k tomu, aby místo výkonu bylo co nejblíže bydlišti odsouzeného
  • Kontrolu nad výkonem trestu provádí probační úředník
  • § 65(2): Jestliže pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevede řádný život (sem spadá i dodržování přiměřených omezení a povinností či otázka náhrady škody uložených soudem), vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu obecně prospěšných prací, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně tento trest ve stanovené době nevykonává (trest nebyl vykonán vůbec, řádně nebo včas), může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest obecně prospěšných prací nebo jeho zbytek:
    1. za podmínek § 60(1) v trest domácího vězení a pro případ, že by výkon tohoto trestu byl zmařen, stanovit náhradní trest odnětí svobody, který nesmí být přísnější nežli trest, který by pachateli hrozil v případě přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den domácího vězení, nebo
    2. v peněžitý tresta pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento trest vykonán, stanovit náhradní trest odnětí svobody, který nesmí být přísnější nežli trest, který by pachateli hrozil v případě přeměny trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody, nebo
    3. v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každá i jen započatá jedna hodina nevykonaného trestu obecně prospěšných prací se počítá za jeden den odnětí svobody (max. tedy může takovýto trest odnětí svobody dosáhnout 300 dnů, u mladistvých obecně polovinu, tedy 150 dnů – což v případě, že by byl trest obecně prospěšných prací uložen za přečin, jehož trestní sazba by podle TZ činila např. 1-5 let, nedosahuje ani dolní hranice tohoto trestu)
  • § 65(3): Výjimečně může soud vzhledem k okolnostem případu a osobě odsouzeného ponechat trest obecně prospěšných prací v platnosti nebo prodloužit dobu výkonu tohoto trestu až o šest měsíců (Pozor! Jde o prodloužení lhůty určené k výkonu trestu, tj. v trvání dvou let, nikoli o zvýšení počtu hodin obecně prospěšných prací!), i když odsouzený zavdal příčinu k přeměně trestu a:
    1. stanovit nad odsouzeným na dobu výkonu trestu nebo jeho zbytku dohled,
    2. stanovit odsouzenému na dobu výkonu trestu nebo jeho zbytku dosud neuložená přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 48(4), nebo
    3. stanovit odsouzenému na dobu výkonu trestu nebo jeho zbytku některé z výchovných opatření podle § 63(3), je-li ve věku blízkém věku mladistvých.
  • Na pachatele, kterému byl uložen trest obecně prospěšných prací, se hledí, jako by nebyl odsouzen, jakmile byl trest vykonán nebo bylo od výkonu trestu nebo jeho zbytku pravomocně upuštěno (§ 65(4))

Domácí vězení (§ 60 an.)

  • Tento druh trestu byl zaveden do českého právního řádu (§ 52(1)b) až s TZ z r. 2010
  • Úpravu nalezneme v § 60 an.
  • Důvodem jeho začlenění do systému trestů je jednak zájem na zachování pozitivních rodinných vazeb a jednak jím jsou ekonomické důvody (jeho výkon není tak finančně náročný jako výkon trestu odnětí svobody)
  • Měl by být používán především jako alternativa k nepodmíněnému trestu odnětí svobodytam, kde je s přihlédnutím k povaze a závažnosti činu, osobě pachatele a možnosti jeho resocializace si na místě omezení svobody, ale zároveň stačí vzhledem k rodinným poměrům a vlastnostem pachatele menší intenzita tohoto omezení
  • Soud může uložit trest domácího vězení až na 2 léta, odsuzuje-li pachatelepřečinu, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele, lze mít důvodně za to, že postačí uložení tohoto trestu, a to popřípadě i vedle jiného trestu a pachatel dá zároveň písemný slib, že se ve stanovené době bude zdržovat v obydlí na určené adrese a při výkonu kontroly poskytne veškerou potřebnou součinnost. Jako samostatný trest může být trest domácího vězení uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného přečinu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba.
  • Podstata trestu domácího vězení(§ 60(3)) – trest domácího vězení spočívá v povinnosti odsouzeného zdržovat se po dobu výkonu tohoto trestu v určeném obydlí nebo jeho části v soudem stanoveném časovém období, nebrání-li mu v tom důležité důvody, zejména výkon zaměstnání nebo povolání nebo poskytnutí zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení v důsledku jeho onemocnění nebo úrazu; zdravotnické zařízení je povinno na vyžádání orgánu činného v trestním řízení mu tuto skutečnost sdělit.
  • § 60(4) Soud může odsouzenému povolit navštěvování pravidelných bohoslužeb nebo náboženských shromáždění i ve dnech pracovního klidu a pracovního volna
  • Doba (myšleno „od kolika do kolika“ hodin), po kterou se musí odsouzený zdržovat v obydlí, je zcela na rozhodnutí soudu, ten však musí přihlédnout zejména (demonstrativní výčet) k:
    • pracovní době a k času potřebnému k cestě do zaměstnání,
    • k péči o nezletilé děti
    • k vyřizování nutných osobních a rodinných záležitostí
  • § 60(5) Soud může uložit pachateli na dobu výkonu tohoto trestu přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v § 48(4) směřující k tomu, aby vedl řádný život; zpravidla mu též uloží, aby podle svých sil nahradil škodu nebo odčinil nemajetkovou újmu, kterou TČ způsobil, nebo aby vydal bezdůvodné obohacení získané TČ.
  • § 60(6) Jde-li o pachatele ve věku blízkém věku mladistvých, může soud v zájmu využití výchovného působení rodiny, školy a dalších subjektů uložit, a to samostatně nebo vedle přiměřených omezení a přiměřených povinností uvedených v § 48(4), též některá z výchovných opatření uvedených v ZSVM za obdobného užití podmínek stanovených pro mladistvé.
  • Jestliže odsouzený řádně nevykonává výkon trestu domácího vězení (vyhýbá se nástupu výkonu trestu, bez závažného důvodu poruší sjednané podmínky výkonu trestu domácího vězení, jinak maří výkon tohoto trestu nebo zaviněně nevykonává ve stanovené době uložený trest), může soud přeměnit, a to i během doby stanovené pro jeho výkon, trest domácího vězení nebo jeho zbytek v trest odnětí svobody a rozhodnout zároveň o způsobu jeho výkonu; přitom každý i jen započatý jeden den nevykonaného trestu domácího vězení se počítá za jeden den odnětí svobody.
  • V souvislosti se zavedením trestu domácího vězení u nás došlo k novelizaci TŘ, do kterého byl zařazen nový oddíl „výkon trestu domácího vězení“ (§ 334a-g), ve kterém je podrobně upraven nejen postup předsedy senátu soudu prvního stupně, ale i obsah tohoto nařízení, v rámci kterého je stanoveno nejen místo výkonu trestu, ale i způsob kontroly, a to jak elektronickým systémem, který umožňuje detekci pohybu odsouzeného pomocí tzv. nesnímatelného elektronického náramku, tak i namátkovou kontrolou probačním úředníkem
  • Zjistí-li provozovatel elektronického kontrolního systému nebo probační úředník vykonávající kontrolu nedodržení podmínek výkonu trestu, sdělí toto bezodkladně soudu, který výkon trestu nařídil.
  • V TŘ je též upravena otázka změny výkonu trestu domácího vězení: Na návrh odsouzeného, státního zástupce nebo probačního úředníka nebo i bez takového návrhu rozhodne předseda senátu z důležitých důvodů o změně místa výkonu trestu domácího vězení, doby, kdy se zde má odsouzený zdržovat, a přiměřených omezení a přiměřených povinností stanovených odsouzenému; přitom nesmí v neprospěch odsouzeného změnit počet hodin v týdnu, po které se má odsouzený zdržovat v obydlí, a rozsah přiměřených omezení a přiměřených povinností. O změně trestu domácího vězení rozhodne předseda senátu bez zbytečného odkladu i po vykázání ze společného obydlí podle jiného právního předpisu.
  • Dále TŘ řeší otázky upuštění od výkonu trestu domácího vězení, nařízení výkonu náhradního trestu odnětí svobody a opravné prostředky proti těmto usnesením
  • Kontrolu výkonu trestu zajišťuje Probační služba ve spolupráci s provozovatelem elektronického kontrolního systému(§ 334b) – tzv. elektronické sledování se prvně objevilo v USA. Momentálně tuto metodu využívá zhruba 12 zemí Evropy. Dříve se kontrolovalo prostřednictvím pevné telefonní linky, problémem však bylo, že tato metoda vyžadovala dobrou znalost odsouzených včetně jejich hlasového projevu. Momentálně se obecně praktikují 2 základní formy kontroly:
    • Prostřednictvím elektronického náramku– je spojen s řídící jednotkou nainstalovanou v bytě, na kotník nohy je odsouzenému přilepen plastový pásek s elektrickým obvodem, jehož součástí je zařízení velikosti náramkových hodinek, které neustále vysílá signál přijímaný řídící jednotkou. Pokud je navázáno spojení mezi tímto zařízením a řídící jednotkou, informuje tato v pravidelných intervalech kontrolní středisko, je-li spojení přerušeno, upozorní jednotka středisko, které automaticky vzniklou situaci vyhodnotí, pokud v ten moment by měl být odsouzený ve svém bytě. Středisko zavolá odsouzenému na pevnou linku a zároveň vyšle svého terénního pracovníka. Pokud šlo o poruchu a její příčinou byl odsouzený, informuje podle míry zavinění/recidivy středisko probačního úředníka či soud. Reakce na porušení podmínek (např. nařízení náhradního výkonu trestu odnětí svobody) pak přichází řádově v hodinách.
    • Prostřednictvím vysílačky umístěné na těle odsouzeného

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code