Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


22. Pojem a účel trestních sankcí, systém trestních sankcí

Pojem a účel trestu

  • Trest– zákonem stanovený právní následek za určité protiprávní jednání, spočívá v právní újmě a ta je pachatelem činu pociťována jako zlo a podle vůle zákonodárce má být i takto přijímána
  • Existují dvě historické koncepce o pojetí smyslu trestu, důvodů a účelů trestání:
    • Teorie absolutní– trestá se proto, že bylo spácháno zlo; jde o teorii historicky starší, přesto však ne zcela překonanou, tato teorie je reprezentována teorií odplaty (retributivní) – jejími zastánci byli např. Aristoteles, Kant, Hegel či Akvinský. Vycházejí z indeterminismu, pachatel se sám rozhodne, že spáchá TČ a proto přistupuje i na své pozdější potrestání. Dle Aristotela trest vyrovná bezpráví a odplatou znovu nastupuje spravedlnost, Hegel zase tvrdí, že pachatele může se společností a spravedlností smířit pouze spravedlivý trest. V současnosti je absolutní teorie zastupována teorií spravedlivé odměny, která zahrnuje odplatu, mstu a odvetu, tresty se ukládají, protože si je pachatel zasluhuje
    • Teorie relativní– trestá se proto, aby nebylo pácháno zlo; tato teorie je reprezentována teorií prevence – např. F. von Liszt či Lombroso; trest je léčení, které zabraňuje budoucímu páchání TČ
    • Teorie smíšené– smyslem trestu je odplata i náprava pachatele
  • V našem TP je trest prostředkem státního donucení, který stát užívá k ochraně zájmů chráněných trestním zákonem, ochraně společnosti před TČ a jejich pachateli. Jedná se o újmu na svobodě, majetkových nebo jiných právech odsouzeného, které může pachateli činu uložit pouze soud.
  • Právní následky provinění mladistvých = opatření, jejich účel je definován v § 9 ZSVM
  • Hlavní znak trestu– způsobení újmy určité osobě, jedná se o závažné zásahy do občanských práv, zejména do osobní svobody či vlastnického práva
  • Zásada personality trestu– trest by měl podle možností postihnout pouze pachatele TČ
  • Trest může být pachateli TČ uložen pouze na základě zákona a pouze zákon stanoví, které jednání je TČ a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech či majetku, lze za jeho spáchání uložit (č. 39 Listiny) = nullum crimen / nulla poena sine lege
  • O trestu za TČ rozhoduje pouze soud (čl. 90 Ú a čl. 40 listiny)
  • Z toho všeho vyplývá, že pokud jde o pojem trestu, lze jej shrnout takto:
    • Jde o prostředek státního donucení
    • Lze jej uložit výlučně pachateli TČ
    • Tresty ukládají výhradně soudy
    • Trestem je pachateli TČ způsobena újma
  • Účel trestu– není v nynějším TZ na rozdíl od toho minulého definovaný, nynější úprava však obsahuje úpravu obecných zásad trestání, ty jsou formulovány jednak obecně (§ 36-38) a jednak speciálně pro tresty (§ 39-45) a ochranná opatření (§ 98, 99), jde zejména o tyto základní zásady trestání a ukládání ochranných opatření:
    • Zásada zákonnosti- § 37(1), trestní sankce (tresty a ochranná opatření) lze ukládat jen na základě zákona (nulla poena sine lege)
    • Zásada přiměřenosti– sankce musí být adekvátní spáchanému TČ, tato zásada se uplatní jen u trestů, u ochranných opatření negativně stanovením podmínek, kdy je nelze uložit
    • Zásada individualizace použitých sankcí– druh a výměra musí být soudem ukládány s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem vztahujícím se jak k závažnosti TČ (jen u trestů), včetně polehčujících a přitěžujících okolností, tak k možnostem sociální reintegrace pachatele a jeho poměrům
    • Zásada personality sankce– sankce by měla postihovat jen osobu pachatele, vliv na jeho okolí by měl být minimální
    • Zásada neslučitelnosti určitých druhů sankcí u téhož pachatele
    • Zásada humanity sankcí– čl. 7(2) Listiny = je zakázáno kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trest; zákaz ukládat kruté a nepřiměřené sankce
  • Naše trestní právo je, pokud jde o pojem a účel trestání, založeno na smíšené teorii trestání, která spojuje nápravné, ochranné a generálně preventivní působení trestu
  • Účelem trestu je:
    • Ochrana společnosti před pachateli TČ– je tím nejdůležitějším cílem trestu, spočívá v zabránění pachateli v páchání další trestné činnosti, jeho vedení k řádnému životu a ve výchovném působení na další členy společnosti
    • Zabránit pachateli v dalším páchání trestné činnosti– buď fyzickým znemožněním (při trestu odnětí svobody) či způsobením výrazných zábran, které určité jednání ztěžují
    • Výchova pachatele k vedení řádného života– různými prostředky, např. opatřením, které má přímo výchovný cíl (podmíněné odsouzení, upuštění od potrestání atd.), nebo výchovnou činností s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody; i přesto však existuje poměrně velký podíl recidivistů
    • Výchovné působení na ostatní členy společnosti (generální prevence) – zabránění páchání kriminality prostřednictvím trestu má vliv jak na labilní občany, které tato skutečnost upozorní na nevyhnutelnost trestu, tak i na ostatní členy společnosti, u kterých to podporuje pocit právní jistoty a autority práva.
  • S účelem trestu úzce souvisí otázka jeho spravedlivosti– pokud trest není adekvátní, má to vliv i na jeho účinnost, účelu trestu může být dosaženo pouze v případě, že ten je spravedlivý a nikoli přísnější či mírnější.

Systém trestů

  • Jde o uspořádání jednotlivých druhů trestů podle závažnosti, postihovaných zájmů a jejich vzájemných vztahů
  • Do systému trestů se promítají zásady nullum crimen / nulla poena sine lege a zásada humanismu
  • Reakci na zásadu nulla poena sine lege nalezneme v § 52 , kde najdeme taxativní výčet trestů, nad rámec tohoto ustanovení lze ještě uložit výjimečný trest (trest odnětí svobody v délce nad 20-30 let a trest odnětí svobody na doživotí) upravený v § 54
  • TZ v § 52 umožňuje uložit tyto následující tresty:
    1. odnětí svobody,
    2. domácí vězení,
    3. obecně prospěšné práce,
    4. propadnutí majetku,
    5. peněžitý trest,
    6. propadnutí věci
    7. zákaz činnosti,
    8. zákaz pobytu,
    9. zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce,
    10. ztrátu čestných titulů nebo vyznamenání,
    11. ztrátu vojenské hodnosti,
    12. vyhoštění
  • Za samostatný trest bývá považováno i podmíněné odsouzení, což je podpořeno i tím, že v ZSVM je podmíněné odsouzení uvedeno jako samostatný druh trestního opatření (§ 24 ZSVM)
  • V systému trestů se odráží i zásada humanismu– trestní represe má být represí rozumnou, státní orgány by se k pachateli TČ měli chovat lidsky, bez diskriminace, čl. 7(2) Listiny je odražen v § 37(2) TZ, podle kterého pachateli nelze uložit kruté a nepřiměřené trestní sankce. Výkonem trestní sankce nesmí být ponížena lidská důstojnost. Zásada humanismu byla zdůrazněna zejména novelou v roce 1990, která zrušila trest smrti a nahradila jej trestem odnětí svobody na doživotí s možností podmíněného propuštění
  • Alternativní tresty– všechny tresty nespojené s trestem odnětí svobody, jejich výhoda spočívá v tom, že nejsou spojovány s negativními důsledky trestu odnětí svobody (izolace odsouzeného, jeho citové vazby a negativní dopad na jeho rodinu), jsou méně nákladné a lépe umožňují začlenění pachatele do společnosti. Nynější TZ přišel s dvěma novými alternativními tresty – trest domácího vězení a trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce. Dále rozšířil možnosti uložení peněžitého trestu a jeho výměry z dosavadních 5 mil. na nynějších 36,5 mil. Problémem je, že cílem alternativních trestů je nahrazovat nepodmíněné tresty odnětí svobody, k čemuž však velmi často nedochází a jsou ukládány spíše namísto alternativních trestů dosavadních. De lege ferenda lze ještě uvažovat o přidání trestu víkendového odnětí svobody.
  • Tresty lze třídit podle několika kategorií:
    • Podle zájmů odsouzeného, které tresty postihují
      • Tresty postihující svobodu– trest odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, zákaz činnosti, zákaz pobytu, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vyhoštění, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody
      • Tresty majetkové– propadnutí majetku, peněžitý trest a také propadnutí věci
      • Tresty na cti– ztráta čestných titulů a vyznamenání, ztráta vojenské hodnosti
    • Podle toho, zda lze trest uložit samostatně nebo jen vedle jiného trestu
      • Tresty samostatné– lze je uložit jak samostatně, tak i s jiným trestem; v odsuzujícím rozsudku musí být vždy některý z těchto trestů uložen s výjimkou případů upuštění od potrestání. Domácí vězení, obecně prospěšné práce, peněžitý trest, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vyhoštění a zákaz pobytu lze uložit samostatně, i když TZ na některý TČ takový trest nestanoví (§ 53). Některé tresty však kombinovat nelze, TZ výslovně vylučuje kombinaci domácího vězení s trestem odnětí svobody či trestem obecně prospěšných prací, obecně prospěšných prací s trestem odnětí svobody, peněžitého trestu a propadnutí majetku, vyhoštění a zákaz pobytu (§ 53(1))
      • Tresty vedlejší– lze je uložit pouze vedle jiného trestu, jde o trest ztráty čestných titulů a vyznamenání a trest ztráty vojenské hodnosti
    • Podle určitosti trestní sankce
      • Tresty absolutně určité– zákon stanoví jejich druh i výměru, trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti, trest odnětí svobody na doživotí
      • Tresty relativně určité– zákon stanoví pouze nejnižší nebo nejvyšší výměru trestu, nejvyšší horní hranici či proměnou pro konkrétní náplň trestu. Jde o tresty odnětí svobody, domácí vězení, obecně prospěšné práce, peněžitý trest, propadnutí věci, propadnutí majetku, zákaz činnosti, zákaz vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce, vyhoštění a zákaz pobytu
      • Tresty absolutně neurčité– u nás se s nimi nesetkáme, jde o tresty, u kterých by nebyla uvedena ani výměra ani druh trestu
    • Podle toho, zda je trest možné uložit jakémukoli pachateli či jen zúženému okruhu pachatelů
      • Kterémukoli pachateli
      • Zúženému okruhu pachatelů– obecně prospěšné práce (jen zdravotně způsobilým), trest vyhoštění (nelze občanu ČR a např. občanu EU, který v posledních 10 letech nepřetržitě pobývá na území ČR, neshledá-li soud vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu), trest ztráty čestných titulů a vyznamenání (pouze u těch, kteří jsou jejich nositeli), trest ztráty vojenské hodnosti (§ 79). U mladistvých lze zákaz činnosti mladistvému uložit jen, není-li to na překážku přípravě mladistvého na jeho povolání (§ 26(2) ZSVM), peněžité opatření mu lze uložit jen tehdy, je-li výdělečně činný či to jeho majetkové poměry umožňují (§ 27(1) ZSVM)
    • Podle věku pachatele
      • Dospělému pachateli lze uložit tresty uvedené v § 52
      • Mladistvému lze uložit trestní opatření uvedené v § 24 ZSVM

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code