Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


20. Souběh trestných činů a recidiva

Pojem a druhy souběhu

  • Souběh, recidiva a nepravá recidivajsou případy mnohosti trestných činů
  • Souvisí s otázkou, zda jde v konkrétním případě jen o jeden TČ či více činů; tato otázka je důležitá zejména z hlediska rozhodnutí o vině a pro ukládání trestu
  • Souběh je typickým případem, kdy jednání pachatele zakládá 2 či více trestných činů
  • Souběh (konkurence)– případ, kdy pachatel spáchal 2 či více TČ dříve, než byl pro některý z nich odsouzen, tj. dříve, než byl za takový čin vyhlášen odsuzující rozsudek soudem prvého stupně, či dříve, než byl obviněnému doručen trestní příkaz
  • Časová mez oddělující sbíhající se trestné činy od dalších, je vyhlášení odsuzujícího rozsudku (ten, kterým se ukládá trest za TČ, takovým rozsudkem tedy není ten, ve kterém se upouští od potrestání) za některý ze sbíhajících se TČ, a to za kumulativně daných podmínek:
    • Rozsudek později nabyl právní moci
    • Neplatí o něm fikce neodsouzení (na pachatele se hledí, jako by nebyl odsouzen)
    • Jde o rozsudek soudu prvního stupně
  • U trestního příkazu je mezníkem jeho doručení, musí též nabýt právní moci
  • Pokud byl odsuzující rozsudek zrušen či podán odpor proti trestnímu příkazu, tak v případě, že by nakonec byl odsuzující rozsudek/trestní příkaz vydán pro činy, pro které byl vydán i původní rozsudek/trestní příkaz, zůstává pro posouzení souběhu, recidivy či nepravé recidivy rozhodujícím momentem vyhlášení/doručení původního rozsudku/trestního příkazu
  • Grafické vyjádření souběhu:

  • Dělení souběhu:
    • Souběh jednočinný (konkurence ideální) – více TČ bylo spácháno jedním skutkem
    • Souběh vícečinný (konkurence reálná) – více TČ bylo spácháno více skutky
    • Souběh stejnorodý– jde o více TČ stejné skutkové podstaty
    • Souběh nestejnorodý– jde o více TČ různých skutkových podstat
  • Pak tedy mohou vznikat různé kombinace:
    • Jednočinný souběh stejnorodý– pachatel jedním skutkem vícekrát naplnil stejnou SP, např. výbušnina, co zabije 8 lidí = 8× vražda; teorie ale jednočinný souběh stejnorodý neuznává, pachatel bude odpovědný za 1 skutek, za 1 TČ
    • Jednočinný souběh nestejnorodý– pachatel jedním skutkem naplní SP vícero trestných činů, např. pachatel se vloupe do bytu – pachatel se v jednočinném souběhu dopustí TČ krádeže vloupáním, TČ porušování domovní svobody a případně (podle škody) TČ poškození cizí věci
    • Vícečinný souběh stejnorodý– pachatel více skutky spáchá trestné činy jedné SP, např. pachatel vykrade byt v březnu, další pak v listopadu. Odlišení od pokračování v TČ – u vícečinného souběhu stejnorodého chybí společný záměr
    • Vícečinný souběh nestejnorodý– pachatel více skutky naplní SP různých TČ, např. pachatel v pondělí krade, ve středu vraždí, v pátek znásilňuje

Jednota skutku

  • Otázka, co je to skutek, kdy jde o jeden skutek a kdy o skutků více
  • Vícečinnýsouběhpředpokládá vícero skutků a každý z nich se posuzuje jako samostatný TČ, při jednočinném souběhu jde o skutek jediný
  • TZ ani TŘ pojem skutku nedefinují, definice je ponechána teorii a praxi
  • Každý TČ je zároveň skutkem, ne každý skutek však je TČ
  • Skutekurčitá událost ve vnějším světě záležející v jednání člověka, která může mít znaky jednoho TČ, dvou i více TČ (jednočinný souběh), anebo nemusí vykazovat znaky žádného TČ
  • Jednota skutku = pojem hmotněprávní(× totožnost skutku = pojem procesněprávní, soud může rozhodnout pouze o skutku uvedeném v žalobním návrhu obžaloby, i když soud dojde k závěru, že skutek, který vyšel v hlavním líčení najevo, je totožný se skutkem, jak je popsán ve výroku obžaloby, neznamená to ještě, že skutek má znaky jednoho či více TČ v jednočinném souběhu), je nutné rozlišovat pojem skutek ve hmotném právu a v procesním právu – např. z hlediska hmotného práva je pokračování v TČ jedním skutkem, z hlediska procesního se však o jeden skutek nejedná (viz otázka Trestný čin)
  • Za jeden skutek se považují ty všechny projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním; aby se jednalo o jeden skutek, je třeba, aby akt jednání byl příčinou následku, který je popsán v té které SPTČ, a aby pachatel jednal v té formě zavinění, která je danou SPTČ vyžadována (např. aktem je výstřel ⇒ příčina usmrcení ⇒ u vraždy úmysl)
  • Skutek tak je charakterizován dvěma znaky: trestněprávně relevantním jednáním a jím zapříčiněným následkem
  • Jednotlivé skutky od sebe dělí trestněprávně relevantní následek
  • Při posuzování souběhu je třeba rozhodnout, zda je tu jediný skutek či více skutků, pachatelovo jednání je třeba rozložit na jednotlivé samostatné celky (skutky), jedním skutkem bude někdy pouze jeden akt (výstřel), jindy soubor dílčích aktů (výstřely), jedním skutkem je i celý vývoj trestné činnosti od přípravy po dokonání TČ
  • O jeden skutek tedy půjde v případě, kdy:
    • Jednání tvoří jeden akt vedoucí k jednomu následku – vystřelím a usmrtím
    • Jednání má vícero dílčích aktů, které dohromady vedou k jednomu trestněprávně relevantnímu následku – rány pěstí ⇒ těžké ublížení na zdraví
    • Jednání má více aktů a část vede k více následkům – např. vloupání, rozražením dveří spáchám TČ poškození cizí věci a porušování domovní svobody
    • 2 jednání, která dohromady tvoří jeden následek – např. 1. jednáním je použití násilí, 2. jednáním je pohlavní styk, dohromady máme znásilnění
    • 2 jednání, která vedou k víceru následkům, jestliže se ale jednání částečně překrývají – např. A donutí B pod pohrůžkou k souloži a zároveň k odevzdání peněženky, půjde o jeden skutek, měl-li to pachatel již dopředu v úmyslu a nevyužil k odcizení až pozdější bezbrannosti oběti (pak by šlo o 2 skutky)
    • 2 jednání, obě vedou k samostatnému následku, ale v součtu těch 2 jednání dostaneme ještě následek třetí – opilý (ale stále příčetný, takže nepůjde o TČ opilství) řidič úmyslně poškodí tři auta na parkovišti (poškození cizí věci), při jízdě pak ještě chodci způsobí těžkou újmu na zdraví z nedbalosti; zároveň jde o TČ ohrožení pod vlivem návykové látky
  • Základním smyslem jednočinného souběhu je vystihnout závažnost činu

Jednočinný souběh a případy vyloučení jednočinného souběhu

  • Každý skutek je třeba posuzovat podle všech ustanovení, která na něj dopadají, z toho však existují výjimky:
  • Poměr speciality (lex specialis derogat legi generali) – v poměru speciality jsou ta ustanovení chránící tytéž zájmy, má-li být jedním z nich zvláštně postihnut určitý druh útoku proti stejnému individuálnímu objektu, speciální skutková podstata má užší rozsah než skutková podstata vůči ní obecná; jde o případy:
    • Kvalifikované a privilegované SP ve vztahu k základní SP
    • Složené SP vůči SP, které lze považovat za jejich části (např. loupež vůči krádeži a vydírání)
    • Zpravidla předčasně dokonané TČ ve vztahu k obecným ustanovením o přípravě a pokusu
  • Poměr subsidiarity (lex primaria derogat legi subsidiariae) – v poměru subsidiarity jsou ustanovení určená k ochraně týchž společenských vztahů, je-li účelem jednoho z nich (subsidiárního) pouze doplnit ochranu, kterou poskytuje primární ustanovení. Subsidiárního ustanovení se použije, není-li čin trestný podle ustanovení primárního, jde o tyto případy:
    • Vzdálenější vývojová stadia trestné činnosti v poměru ke stadiu bližšímu dokonání TČ
    • Ustanovení o TČ ohrožovacím k ustanovení o TČ poruchovém (např. ohrožení pohlavní nemocí vůči ublížení na zdraví). Pokud však ohrožení bylo širšího dosahu než porucha, jde o souběh (např. 15 sexuálních partnerů ⇒ ohrožení pohlavní nemocí i ublížení na zdraví)
    • Méně závažné formy trestné součinnosti ve vztahu k těm závažnějším
  • Faktická konzumpce skutkových podstat– případ, kdy porušení či ohrožení objektu je v konkrétním případě bezvýznamným prostředkem či vedlejším produktem hlavní závažnější trestné činnosti postižené druhým ustanovením (např. zastřelení psa při vraždě). Existuje i konzumpce zákonodárcem předpokládaná, např. u TČ loupeže podle § 173 zákonodárce počítá s ublížením na zdraví
  • Pokračování v TČ, TČ hromadný a TČ trvajícíse posuzují jako 1 skutek a 1 TČ
  • TČ opilstvívůči činům jinak trestným spáchaných během nepříčetnosti, jde o jeden skutek (pachatel vylomí zámek bytu, vnikne dovnitř, odcizí několik věcí, při útěku zastřelí člověka), podobným případem je i vzpoura vězňů podle § 344

Účinky souběhu

  • Účinky jak v TPH, tak i v TPP
  • TZ obsahuje několik SP, jejichž znakem je souběh TČ (například obecné ohrožení podle § 272(2)b – pachatel spáchal TČ „opětovně v krátké době“), zde je souběh TČ podmínkou trestní odpovědnosti
  • Souběh je obecně přitěžující okolností podle § 42n
  • Podle TPH bereme pachatele k trestní odpovědnosti za všechny sbíhající se TČ, ukládá se pak buďto úhrnný (v rámci jednoho řízení) nebo souhrnný trest (v rámci vícero řízení, viz kapitola o sankcionování dospělých) dle § 43; za pokračování v TČ se pak ukládá tzv. společný trest
  • Souběh s přestupky je vyloučen
  • Při jednočinném souběhu posuzujeme zánik trestnosti samostatně u každého činu
  • Jednočinný souběh podle dřívějšího a nynějšího TZ je vyloučen, vícečinný však není
  • V trestním řízení platí, že o sbíhajících se TČ má být vedeno tzv. společné řízení– při jednočinném souběhu je nutně jediné, u vícečinného souběhu však může být některý TČ, resp. skutek, vyloučen ze společného řízení

Recidiva a nepravá recidiva

  • Recidiva– stejně jako u souběhu jde o případ mnohosti trestných činů, kdy pachatel, který byl již dříve pravomocně odsouzen, spáchá nový TČ

  • Nepravá recidiva– další TČ je spáchán v mezidobí mezi vyhlášením odsuzujícího rozsudku za předchozí TČ a jeho nabytím právní moci. Nejde o souběh, ani recidivu, ale o nepravou recidivu.

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code