Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie

Prameny trestního práva

  • Prameny ve smyslu materiálním: společenské okolnosti a příčiny vzniku právní regulace určité oblasti, jsou vyjádřeny zejména v trestní politice státu
  • Prameny ve smyslu formálním: právní formy, v nichž své vyjádření nachází normy trestního práva. Mezi tyto formy patří:
    • Normativní právní akty– nejde pouze o právní předpisy, ale i o některá rozhodnutí, která jsou obecná a mají normativní povahu
    • Normativní smlouvy– hlavně mezinárodní smlouvy podle čl. 10 Ústavy
  • Čl. 39 Listiny: „Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit“
  • Pouze zákon však není pramenem trestního práva, pramenem jsou i normativní právní akty, které nám neříkají, co je trestným činem – např. amnestijní rozhodnutí prezidenta
  • Trestní zákoník– z. 40/2009 Sb., účinný od 1. 1. 2010, základní pramen TPH, „zákoník“ nám dává najevo, že zákon danou oblast komplexně a systematicky upravuje (v Rakousku např. je trestnost činů a ukládání trestů za ně rozptýlena do několika zákonů), systematičnost se projevuje v rozdělení na dvě části: obecná část upravuje následující oblasti (a podle toho se i člení na 8 hlav): 1) působnost trestních zákonů, 2) trestní odpovědnost, 3) okolnosti vylučující protiprávnost, 4) zánik trestní odpovědnosti, 5) trestní sankce, 6) zahlazení odsouzení, 7) zvláštní ustanovení o některých pachatelích a 8) výkladová ustanovení. Jde o ty otázky, jež se aplikují na jednotlivé skutkové podstaty části zvláštní; část zvláštní – rozdělena do 13 hlav podle druhových objektů
  • Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže (zákon o soudnictví ve věcech mládeže)– upravuje podmínky odpovědnosti za protiprávní činy uvedené v trestním zákoně, kterých se dopustili mladiství (15-18 let) a osoby mladší 15ti let.
  • Zák. č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
  • Poslední dva jsou v poměru speciality k TrZ (§ 3(1) ZSVM a § 1(2) ZoTOPO)
  • Trestní zákoník × trestní zákon: trestní zákoník viz. výše, trestní zákon - § 110 TrZ: trestním zákonem se rozumí TrZ, ZSVM a ZoTOPO
  • Další zákony: zák. č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody; zákony zvláštní: zák. č. 184/1964 Sb., kterým se vylučuje promlčení tr. stíhání nejzávažnějších TČ proti míru, válečných trestných činů a trestných činů proti lidskosti, spáchaných ve službách okupantů; zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci; § 5 zák. č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Účelem zvláštních zákonů je rehabilitovat nespravedlivě odsouzené či umožnit potrestání těch, kteří v minulosti potrestaní být nemohli. Dřív či později se tyto zákony stanou obsolentními, neb ti, kterých se týkají, zemřou
  • S trestním právem souvisí i předpisy, jejichž porušení TrZ sankcionuje, patří sem ty předpisy, kterých se TrZ dovolává výslovně (OZ v souvislosti s § 196 TrZ – o zanedbání povinné výživy) či bez odkazu (§ 279 TrZ, TČ nedovoleného ozbrojování ve vztahu k zákonu o zbraních).
  • Ústava ČR:normativní pr. akt nejvyšší síly, dotýká se zejména otázky hmotněprávní exempce poslanců, senátorů a soudců ÚS, dalšími trestněprávně relevantními ustanoveními jsou ta o právu prezidenta udílet amnestie, vyloučení tr. odpovědnosti prezidenta (jde o exempci hmotněprávní) a zavedení jeho ústavněprávní odpovědnosti. Ústavní úprava imunity je ve vztahu k TrZ zvláštní, Ústava zde má tedy povahu lex specialis.
  • Listina:nepřipuštění trestu smrti (6(3)), nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege (39), ne bis in idem (40(5)), zákaz retroaktivity v neprospěch pachatele (40(6)), většina z těchto ustanovení nachází svůj odraz v TrZ (zákaz mučení, krutého a nelidského zacházení z čl. 7(2) ⇒ § 37 (2) TrZ). Na rozdíl od Ústavy, která se zabývá především otázkou imunit, nám vyjadřuje Listina základní principy, na kterých je TrZ vystavěn.
  • Vyhlášené mez. smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas (čl. 10):zejména jde o Mez. pakt o občanských a politických právech, Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluvu o právech dítěte, Evropskou úmluvu o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání atd.
  • Amnestijní rozhodnutí prezidenta republiky:podle čl. 63(1) písm. j) Ústavy, nutnost kontrasignace, jsou publikována ve Sbírce zákonů, vztahují se na činy spáchané před vyhlášením amnestie, jsou tedy z hmotněprávního hlediska retroaktivní. Mají normativní povahu, čímž se liší od milosti, která pramenem práva není.
  • Rozhodnutí ÚS, která mají normativní povahu:ta, která ruší zákony či jejich ustanovení. Soudní rozhodnutí obecně však nejsou pramenem trestního práva, vzhledem k tomu, že trestní právo používá nejintenzivnější nástroje represe, je třeba, aby v obdobných případech bylo rozhodováno obdobně, v tom spočívá jejich velký význam. Velkou úlohu zde hraje NS jakožto sjednotitel judikaturní praxe.
  • Právní předpisy EU, které se dotýkají trestního práva

Struktura norem trestního práva hmotného

  • U právních norem rozlišujeme z hlediska jejich struktury hypotézu, dispozici a sankci, v TPH nám hypotéza a dispozice splývá
  • Hypotéza– vyjádření předpokladu pro realizaci dispozice, v TP jde o stanovení znaku skutkové podstaty, který je třeba naplnit, aby došlo ke spáchání TČ
  • Dispozice– konstatování, že byly naplněny znaky TČ a proto bude uložena sankce. Části dispozice mohou být v normativním právním aktu rozptýleny ⇒ v TPH první část dispozice nejdeme v obecné části, druhou část v části zvláštní TrZ. Podle způsobu vyjádření rozlišujeme dispozici alternativní (stačí splnit aspoň jednu z uvedených podmínek) a jednoznačnou (musí být splněny všechny podmínky). Druhy dispozic:
    • Dispozice popisné– popisují znaky TČ
    • Dispozice odkazovací– odkazují na konkrétní normu
    • Dispozice blanketní– odkazuje obecně na normu či na více norem stejného druhu (nejčastěji na prováděcí předpisy či předpisy určitého pr. odvětví)
    • Taxativní dispozice– určité znaky jsou vyjádřeny vyčerpávajícím výčtem, který nelze rozšířit výkladem
    • Demonstrativní dispozice– znaky či podmínky vyjadřuje příkladmo
  • Příklad: „Kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena“ = hypotéza. Dispozicí je povinnost respektovat zákaz tohoto chování
  • Sankce:normy TP obsahují sankci, sankcemi rozumíme tresty, ochranná a jiná opatření ukládaná mladistvým. Rozlišujeme podle určitosti:
    • Sankce absolutně určité– obsahují druh trestu i výměru, v TrZ se vyskytují jen výjimečně (trest odnětí svobody na doživotí, trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, trest ztráty vojenské hodnosti)
    • Sankce relativně určité– obsahují určení druhu trestu a výměru v rámci určitého rozmezí, nejčastější forma (trest odnětí svobody v rozmezí na 1-5 let)
    • Sankce absolutně neurčité– obsahují neurčitou formulaci ohledně druhu i výměry trestu („bude potrestán přiměřeně“), nepoužívají se, šlo by o porušení zásady nulla poena sine lege certa

Výklad trestních zákonů a analogie

  • Interpretace právních norem plyne z potřeby poznání obsahu a smyslu právní normy
  • Druhy výkladu:
  1. Podle subjektu, který podává výklad
    • Autentický výklad– výklad subjektem ex post po vydání právní normy, jde o postup z hlediska dělby moci nežádoucí; příkladem pravého autentického výkladu by mohlo být rozhodnutí prezidenta, ve kterém by podal závazný výklad svého předchozího amnestijního rozhodnutí
    • Výklad Ústavního soudu– v rozsahu podle Ústavy, kauzy jsou publikovány ve Sbírce nálezů a usnesení, je závazný v případě, že ruší rozhodnutí obecného soudu a obecný soud pokračuje v řízení (§ 314h(1) TŘ)
    • Výklad vyšších soudů, je-li určen k sjednocování rozhodovací činnosti soudů– tuto úlohu vykonává především Nejvyšší soud, který za tímto účelem vydává tzv. stanoviska, v nichž zaujímá názor k řešení určité právní otázky
    • Výklad orgánů rozhodujících v konkrétní věci (výklad soudní) – závazný pro konkrétní případ, st. orgán (např. soud) vykládá normu za účelem její aplikace
    • Vědecký (doktrinální) výklad– není závazný, svou přesvědčivostí se však liší od výkladu laického
  2. Podle různých metod a způsobů výkladu:
    • Jazykový výklad– vychází z gramatiky, morfologie a syntaxu (např. „zejména“ značí příkladný výklad)
    • Logický výklad– výklad pomocí logických argumentů: a contrario (důkaz z opaku) [pozn. 1], a maiore ad minus (od většího k menšímu) [pozn. 2], a minore ad maius (od menšího k většímu), reductio ad absurdum, argumentum a simili (viz analogie)
    • Systematický výklad– založen na systematickém srovnání vykládaného ustanovení s jinými ustanoveními, zařazení do určitého kontextu. Můžeme jej činit v rámci jednoho zákona, jednoho oboru práva či celého řádu. Podstata spočívá ve zjištění významu právní normy ve vztahu k celku. TrZ je třeba též vykládat v kontextu ústavních předpisů a mez. smluv podle čl. 10 Ústavy. Zvláštním případem je argumentum a rubrica (podle řazení v hlavě zákona).
    • Historický výklad– vysvětluje zákonné ustanovení z okolností, za kterých vzniklo, podle historického kontextu [pozn. 3]
    • Komparativní výkladmoc se nevyužívá, shodná úprava v jiném právním řádu nemusí být též shodně vykládána
    • Teleologický výklad– je označován za vrchol procesu interpretace, pokouší se o objektivní postihnutí principů a hodnot, které dotyčné ustanovení chrání. Problémem ale je, že jej provádí vždy konkrétní osoba (soudce, st. zástupce), tedy výklad může být ovlivněn jeho subjektivními představami
  3. Podle poměru slovního textu a interpretací zjišťovaného rozsahu pr. normy:
    • Doslovný výklad– rozsah pr. normy je adekvátní textu, v němž je vyjádřena
    • Extenzivní výklad– rozšiřuje se doslovné znění normy, která však byla formulována úžeji, její skutečný smysl ale zůstává zachován
    • Restriktivní výklad– smysl normy je tímto výkladem stanoven úžeji, než vyplývá z jejího doslovného znění
  • Analogie [pozn. 4] – intelektuální proces, který slouží k zaplňování mezer v právu, používá se tedy, když k rozhodnutí chybí právní úprava. Nejprve volíme postup analogie legis (nalezení a užití analogické normy v téže pr. předpisu), posléze analogii iuris (hledání analogické normy v jiném zákoně, odvětví či pr. řádu). Od analogie odlišujeme argumentum a simili [pozn. 5] – forma logického výkladu, analogie je spojena s aplikací, zatímco tento spíše s interpretací pr. normy, interpretaci tímto argumentem zákonodárce predikuje a vytváří pro ni podmínky (slovy typu „obdobně“, „jiný podobný“ apod.)
  • Analogii je v TPH možné použít pouze ve prospěch pachatele, analogie v neprospěch pachatele je zakázána. Analogie v TP je vyloučena, jde-li o rozšiřování podmínek trestní odpovědnosti či pokud jde o druh, výši a podmínky ukládání trestů a ochranných opatření. V TPP je použití analogie v zásadě obecně přípustné.

Poznámky

  1. Např., že neoznámení loupeže není trestné (viz § 368, kde loupež mezi výčtem trestných činů chybí)
  2. Např. skutečnost, že spáchání loupeže se zbraní je obecně přitěžující okolností podle § 42; pokud v jiných skutkových podstatách je spáchání činu se zbraní okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby, je logické, že u loupeže půjde alespoň o obecně přitěžující okolnost, která trestní sazbou nehýbe
  3. Příkladem historického výkladu je interpretace přechodu trestní odpovědnosti právního nástupce PO ve smyslu § 10 ZoTOPO. Ustanovení samotné nekonstatuje, zda jde o přechod na základě singulární či univerzální sukcese, ale z důvodové zprávy k ZoTOPO vyplývá, že české úpravě byla inspirací úprava rakouská, kde k přechodu dochází zásadně na základě univerzální sukcese. Viz otázka o trestní odpovědnosti PO.
  4. Dovolená analogie – např. zadržení prchajícího pachatele vraždy občanem, přitom mu tento občan způsobil újmu na zdraví – viz § 76(2) TŘ, analogie okolnosti vylučující protiprávnost - krajní nouze. Nedovolená analogie – soud nařídí ochranné léčení (§ 99) pachatele nakaženého pohlavní nemocí, který se dopustil TČ ohrožení pohlavní nemocí; soud zde rozšířil podmínky pro udělení sankce
  5. Např. „jiné podobné nebezpečné jednání“ u skutkové podstaty TČ obecného ohrožení podle § 272

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code