Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství

Nepřímé pachatelství

  • Jde o zvláštní formu trestné součinnosti, nepřímým pachatelem TČ je podle (§ 22(2) i ten, kdo úmyslně užije ke spáchání svého trestného činu jinou osobu jako živý nástroj, který není trestně odpovědný nebo je odpovědný jen omezeně pro tyto taxativně vymezené případy:
    • Nedostatek věku či nepříčetnost– živý nástroj je zde absolutně trestně neodpovědný, např. rodiče pošlou své desetileté dítě do obchodu krást; pachatel přivede osobu s násilnými sklony do nepříčetnosti, aby napadla jiného
    • Omyl– živý nástroj jedná obvykle v negativním skutkovém omylu, živý nástroj nebude odpovědný vůbec nebo bude odpovědný za nevědomou nedbalost, např. pachatel požádá nosiče, aby mu odnesl kufr do auta, nosič neví, že kufr nepatří pachateli
    • Okolnost vylučující protiprávnost– typicky vis compulsiva (nepřímý pachatel znásilnění donutí pod pohrůžkou usmrcení živý nástroj k souloži s obětí) a půjde o jednání v krajní nouzi či např. zneužití práva udílet rozkazy, kdy ten, komu byl rozkaz uložen, byl povinen jej uposlechnout
    • Nejednání dotyčné osoby– chybí vůle či její projev, vis absoluta, např. osoba stojí u výlohy, strčím do ní a ona rozbije výlohu
    • Nezaviněné jednání, popř. nejednání z pohnutky či zvláštního úmyslu předpokládaného zákonem– např. pronajímatel vědom si špatného postupu pracovníků při osazování plynového spotřebiče pronajme byt osobě, kterou chce usmrtit. Pronajímatel může být odpovědný za vraždu, pracovníci pak za nedbalostní TČ proti životu a zdraví, popř. za obecné ohrožení z nedbalosti
  • Nepřímý pachatel je odpovědný za úmyslný TČ, živý nástroj není odpovědný vůbec či jen omezeně (například pro kulpózní TČ)
  • Znakem nepřímého pachatelství je úmysl spáchat TČ prostřednictvím jiného, úmysl též musí zahrnovat, že daná osoba nebude jednat zaviněně či v požadované formě zavinění či nebude jednat vůbec. Úmysl se pak se musí krýt s objektivní skutečností, tj. že živý nástroj je např. opravdu neodpovědný pro věk. Omyl v tomto směru se pak posuzuje podle obecných zásad, tedy ve výsledku může jít např. u TČ krádeže o:
    • Nepřímé pachatelství– dítěti je 13 let, pachatel se domnívá, že dítěti je 13 let
    • Návod– osobě je 16 let, pachatel se domnívá, že jí je 16 let
    • Pokus nepřímého pachatelství– osobě je 16 let, ale pachatel se domnívá, že jí je jen 13 let
    • Pokus návodu– dítěti je 13 let, ale pachatel se domnívá, že jí je 16 let. Tento případ posuzujeme jako přípravu k TČ (z důvodu akcesority účastenství viz níže – není-li tr. odpovědný živý nástroj, nemáme účastníka, tedy nemůže jít o pokus), která je ale trestná jen u zvlášť závažných zločinů.
  • U TČ zvláštních je zapotřebí, aby nepřímý pachatel měl onu specifickou vlastnost, postavení či způsobilost, živý nástroj tento požadavek splňovat nemusí
  • Nepřímé pachatelství u vlastnoručních deliktů je vyloučeno

Spolupachatelství

  • TČ je spáchán úmyslným společným jednáním dvou či více osob, každá z nich pak odpovídá, jako by TČ spáchala sama
  • § 23 tak rozlišuje dva znaky spolupachatelstvíspáchání TČ společným jednáním dvou či více osob (objektivní podmínka) a úmysl k tomu směřující (subjektivní podmínka)
  • O společné jednání jde v těchto případech:
    • Každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky SPTČ– např. jeden ze spolupachatelů zasadí ránu nožem do srdce, druhý poškozeného dobije rozdrcením hlavy kladivem
    • U TČ s dvěma jednáními – jeden spolupachatel vykoná jedno jednání, druhý pak to druhé– např. u znásilnění jeden poškozenou sváže, druhý s ní souloží; SPTČ je naplněna až spojením obou jednání
    • Spolupachatelé vykonávají určitou činnost, která teprve jako celek tvoří jednání vyžadované SPTČ– na rozdíl od případu výše SPTČ vyžaduje jen jedno jednání, např. A vytipuje byt k vloupání, odveze ostatní k němu automobilem, vypáčí zámek u dveří, B ukazuje v bytě, které věci odcizit, C odnáší věci do auta.
  • Spolupachatelství musí u všech spolupachatelů tvořit SP téhož
  • U vlastnoručních deliktů (např. TČ dvojího manželství) je spolupachatelství vyloučeno, hovořit se zde ale dá o tzv. souběžném pachatelství, kdy každý z pachatelů naplní sám znaky svého TČ (např. křivá výpověď dvou svědků)
  • U pravých zvláštníchdeliktů může být spolupachatelem jen ten, kdo může být pachatelem, u nepravých zvláštních deliktů je osoba se zvláštní vlastností, postavením přísněji trestná než spolupachatel, kterému daná vlastnost či postavení chybí
  • Spolupachatelství je typické pro materiální TČ, které lze spáchat jak konáním, tak i opomenutím zvláštní povinnosti konat (§ 112, jde o nepravé omisivní TČ), spolupachatelství je však výjimečně možné i u TČ formálních (nevyžadují způsobení výsledku, pravé omisivní a čistě komisivní TČ, např. dva jednatelé s.r.o. u neoprávněného podnikání).
  • Jestliže zákon stanoví, že pachatel musí být nositelem zvláštní vlastnosti, způsobilosti či postavení, stačí, že je toto dáno u PO, jejímž jménem pachatel jedná – jednání za jiného (§ 114(2))
  • Je-li TČ spáchán s osobou nepříčetnou či nedostatečného věku, nejde o spolupachatelství, ale o spáchání TČ jediným pachatelem
  • Postupné (sukcesivní) pachatelství– osoba se k provádění TČ připojí teprve v jeho průběhu, např. A vidí, jak B drží ženu a C s ní souloží, poté, co C skončí, tak A „nastoupí na jeho místo“, pokud před tím bylo ženě ublíženo na zdraví, A za tento TČ neodpovídá. Trestně odpovědná bude osoba za následky dosažené před přistoupením, pokud je využila k dokonání TČ.
  • Úmysl spáchat TČspolečným jednáním – subjektivní podmínka spolupachatelství, případný další subjektivní znak (např. pohnutka) musí být dán u všech spolupachatelů, pokud je znakem SPTČ
  • Ke spolupachatelství dochází na základě předchozí dohody, byť konkludentní
  • Souběžné pachatelstvínejde o spolupachatelství, pokud několik pachatelů útočí souběžně proti témuž předmětu útoku, ale každý z nich sleduje jiný záměr (např. u rabování, pokud mezi lidmi není dohoda), jednotliví pachatelé se posuzují samostatně
  • Spolupachatelství je možné jen u úmyslných trestných činů
  • Spolupachatelé odpovídají za celý následek společného jednání bez ohledu na intenzitu jednání toho kterého spolupachatele a bez ohledu na to, který konkrétní účinek byl konkrétním dílčím útokem způsoben
  • Exces z dohody spolupachatelů– vybočí-li některý ze spolupachatelů ze společné dohody, bude odpovědný za to, co sám způsobil a zavinil, ostatní odpovídají za trestnou činnost, která byla obsahem dohody. Např. A a B se dohodnou, že dají C pár facek za urážku A s tím, že A bude C držet a B mu v té chvíli dá jednu zleva zprava. A tedy držel C, ale B místo facky začal do C brutálně kopat a způsobil mu těžké ublížení na zdraví. A i B budou jako spolupachatelé trestně odpovědní za TČ výtržnictví podle § 358(1), B bude navíc odpovídat v jednočinném souběhu za TČ těžkého ublížení na zdraví
  • Pokud jde o okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby (§ 17), zkoumáme její naplnění v požadované formě zavinění individuálně u každého spolupachatele– A a B se dohodli, že donutí dlužníka, aby jim zaplatil svůj dluh s tím, že jej zbijí a pak mu dají ještě jeden čas na zaplacení dluhu s tím, že jinak budou následky horší. A držel poškozeného, B do něj mlátil pěstí, na které měl tzv. boxera – B bude trestně odpovědný za TČ vydírání se zbraní (§ 175(1)(2)c). A bude odpovědný podle toho, zda o boxeru věděl, či nikoli (pokud ne, tak TČ vydírání podle § 175(1)).
  • Případné současné organizátorství (§ 42o) či návod (§ 42i) mohou být přitěžující okolností
  • Trestání spolupachatelůkaždý z nich odpovídá, jako by TČ spáchal sám, to platí pro rozhodování o vině, ale také pro rozhodování o trestu. Proto se u každého ze spolupachatelů použije trestní sazba stanovená za TČ, jenž byl spolupachateli spáchán. § 39(6)a stanoví specifikum; soud přihlédne při stanovení druhu trestu a jeho výměry k tomu, jakou měrou jednání každého ze spolupachatelů přispělo k spáchání TČ

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code