Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


18. Trestná součinnost a účastenství

Součinnost a účastenství

  • Trestná součinnost– TZ pojem „trestná součinnost“ nezná, na TČ se podílí více spolupachatelů či vedle pachatele (spolupachatelů) i jiné osoby, zejména tím, že:
    • TČ pachatele či spolupachatelů úmyslně zosnují, řídí, vyvolávají nebo takový čin umožňují či alespoň usnadňují, nebo
    • Zužitkují výnosy z TČ, nebo
    • Pachateli či spolupachatelům TČ nebo osobám na něm zúčastněným usnadňují uniknout trestnímu stíhání či trestu
  • Skupinová kriminalita je pro společnost závažnější než TČ spáchaný jedním pachatelem, navíc mnohdy bývá spojena s nejnebezpečnějšími formami kriminality
  • Formami trestné součinnosti podle TZ jsou: * Účastenství– kvalifikovaná forma trestné součinnosti dvou či více osob, jde o úmyslnou formu účasti na TČ, směřuje proti témuž určitě konkrétnímu objektu a sleduje stejný následek. Jednotlivé formy účastenství jsou obecnou formou TČ, trestají se podle téže sazby jako pachatelství. § 111 jasně stanoví, že TČ se zásadně rozumí i organizátorství, návod a pomoc. Rozlišujeme účastenství: * V užším slova smyslu- § 24, organizátorství, návod a pomoc
    • V širším slova smyslu- § 23 spolupachatelství (viz ot. 19) a § 24 organizátorství, návod a pomoc
  • Některé formy přípravy– srocení a spolčení (viz kapitola o přípravě k TČ)
    • Formy trestné součinnosti obsažené ve zvláštní části TZ– např. § 214 podílnictví, § 216 legalizace výnosů z trestné činnosti a všechny TČ obsažené v 8. dílu 10. hlavy (§ 364-368)
    • Organizovaná zločinecká skupina- § 129 a § 361, relativně stálé společenství osob (nejméně 3 trestně odpovědné osoby) s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, která je zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti. Od organizované zločinecké skupiny je přitom třeba odlišovat následující pojem:
    • Organizovaná skupina- některé SPTČ obsahují znak, že pachatel spáchal TČ jako člen organizované skupiny (§ 205(4)a). Jde o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho nebezpečnost pro společnost. Příkladem je banda kapsářů. Na rozdíl od OZS se typicky nevyznačuje:
      • relativní stálostí,
      • vnitřní organizační strukturou s rozdělením funkcí.
      • soustavným pácháním úmyslné trestné činnosti
    • Některé SPTČ obsahují znak, že pachatel spáchal TČ „nejméně se dvěma osobami“ (§ 240(2)a)
  • Všechny formy trestné součinnosti směřují k úmyslnému trestnému činu
  • Otázka právnických osob – spolupachatelem či účastníkem může být jak PO, tak i FO
  • Méně závažné formy trestní součinnosti jsou subsidiární ve vztahu k závažnějším formám, méně závažné formy se tedy pak nepřičítají – spolupachatelství už v sobě zahrnuje organizátorství, návod a pomoc; organizátorství zahrnuje návod a pomoc atd.

Pachatelství

  • Základní formou pachatelství je samostatné pachatelství, pachatelem trestného činu je trestně odpovědná osoba, která bezprostředně spáchala TČ. „Bezprostředně“ znamená, že pachatelem je i ten, kdo při páchání činu měl účastníka v užším slova smyslu. Pachatelem je i pachatel pokusu či přípravy, je-li trestná (§ 22(1)).
  • Pachatelem zvláštních deliktů může být jen osoba, která má požadovanou vlastnost, postavení či způsobilost (konkrétní a speciální subjekt)

Organizátorství, návod a pomoc

  • Účastníkem v užším smyslu na dokonaném TČ nebo jeho pokusu je organizátor, návodce a pomocník
  • Ani jeden z nich nepáchá vlastní TČ, ale nesou odpovědnost za účast na TČ spáchaným pachatelem
  • Jejich odpovědnost je odvislá od spáchání činu hlavního pachatele, není účastníka bez pachatele
  • Ustanovení o účastenství rozšiřuje dosah SPTČ také na jednání uvedena v § 24 (srov. § 111)
  • Organizátor– ten, kdo spáchání činu zosnoval nebo řídil, pokud není spolupachatelem (subsidiarita jednotlivých forem trestné součinnosti). Organizátorství směřuje ke spáchání individuálně určitému TČ
  • Zosnování– iniciace dohody o spáchání TČ, vyhledávání osob, tvorba plánu, rozdělení úloh apod.
  • Řízení– vydávání pokynů, rozkazů osobám, jejich kontrola apod.
  • Např. A vymyslí postup, jak uzavírat finanční leasing na nákup spotřebního zboží, najde několik bezdomovců, kteří za malou úplatu uzavřou leasingovou smlouvu. A pak od nich zboží vybere a prodá spřízněné osobě. Bezdomovci spáchali TČ podvodu (§ 209(1)), A bude trestně odpovědný jako organizátor.
  • Organizátor je odpovědný za všechny činy, které řídil nebo zosnoval, za případný exces hlavního pachatele odpovídat nebude
  • Návodce– ten, kdo v jiném úmyslně vzbudí rozhodnutí spáchat TČ
  • Na rozdíl od organizátorství prostředky návodu v zákoně uvedeny nejsou, musí ale jít o konání (např. přemlouvání, radu, poučení apod.), např. neposkytnutí pomoci není návod, ale v případě zavrtění hlavou, aby ostatní také nepomáhali, již o návod půjde
  • Naváděná osoba však nesmí jednat nesvobodně, jinak by šlo z její strany o krajní nouzi a o případ nepřímého pachatelství
  • Různé formy návodu mohou mít různý vliv na stupeň spol. škodlivosti (srov. §42i)
  • Návod musí směřovat vůči určité osobě a k individuálně určitému TČ(vytvoření provokační situace, např. dovedení osoby do hotelu, kde je jeho žena s milencem, návodem není – nesměřuje k individuálně určitému TČ). Čin, ke kterému je naváděno, musí být dostatečně určitý nebo dostatečně určitelný v hlavních rysech (např. okolnostmi místa, času, předmětu útoku, popisem útoku apod.), návodce svůj návod nemusí individualizovat vyčerpávající formou
  • Návod nadbytečný– osoba je již rozhodnuta čin spáchat, o čemž ale návodce neví; formálně jde o pokus návodu (postihován v rámci přípravy, která je ale trestná jen u zvlášť závažných zločinů), proto se tento případ mnohdy posuzuje jako psychická pomoc (viz níže)
  • Návod k závažnějšímu činu pachatele, jenž je již rozhodnut spáchat čin méně závažný– pachatel je např. rozhodnut spáchat kapesní krádež, ale návodce jej navádí k loupeži. Návodce je odpovědný za návod k TČ loupeže (ať už o předchozím rozhodnutí pachatele věděl či nikoli)
  • Návod k méně závažnému činu pachatele, jenž je rozhodnut spáchat čin závažnější– pokud o předchozím rozhodnutí pachatele věděl, tak bude odpovědný za psychickou pomoc, pokud nevěděl, tak za návod k tomuto méně závažnému činu
  • Bezvýsledný návod a neúspěšný návod– v prvním případě byl samotný návod materiálně úspěšný, ale pachatel se nakonec o čin ani nepokusil (byl zadržen ještě před tím, upustil od přípravy), v druhém případě pachatel návodu odolal. V obou případech nedošel čin ani do stadia pokusu, půjde tedy případně o odpovědnost za přípravu.
  • Objektivní stránka trestní odpovědnosti návodce– nutný kauzální nexus mezi jeho činností a TČ pachatele
  • Subjektivní stránka trestní odpovědnosti návodce– vyžaduje se tzv. dvojí úmysl, úmysl navést k úmyslnému TČ. Je též třeba, aby návod směřoval i k dokonání TČ.
  • Otázka trestnosti agenta provokatéra– agent je trestně odpovědný za návod, popř. přípravu (pokud nedošlo alespoň k pokusu), podle ÚS a ESLP není přípustná státem řízená provokace. Hranice použití agenta záleží v tom, že musí být zadokumentováno, že dotyčná osoba má opravdu v úmyslu daný TČ spáchat
  • Exces navedeného: * Pachatel spáchá kvalitativně odlišný závažnější čin (např. místo těžkého ublížení na zdraví vraždu podle § 140(2)) – návodce odpovídá za návod k méně závažnému TČ
    • Návod k základní SPTČ, ale pachatel spáchá trestný čin za okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby (např. návod k vydírání, dokonání TČ vydírání se zbraní) – návodce bude odpovídat podle zavinění k takové okolnosti podle § 17
  • „Návod“ k neurčitému TČ či k neurčitým osobám může být TČ podněcování (§ 364), pohnutí jiného k sebevraždě je TČ samostatným (§ 144)
  • Pomocníkten, kdo jinému úmyslně umožní či usnadní spáchání TČ. Pomocí je každá kauzální podpora při páchání TČ. Zákon uvádí demonstrativní výčet forem pomoci: opatření prostředků nezbytných ke spáchání TČ, odstranění překážek bránicích spáchání TČ, rada, utvrzování pachatele v předsevzetí spáchat TČ, slib přispět po TČ, vylákání poškozeného na místo (volavka) a hlídání při činu (dělání zdi).
  • Pokud se např. dvojice domluví na krádeži vloupáním do vozidla, nepůjde o pokračující TČ (a škody se nebudou sčítat), pokud v prvním případě se první z dvojice vloupe do vozidla a druhý „dělá zeď“ a v druhém případě si role obrátí.
  • Pomoc může mít i podobu opomenutí, které spočívá v opominutí zvláštní povinnosti konat (hlídač skladu je domluven s pachatelem, že v momentě, kdy pachatel bude chtít krást ve skladu, hlídač neuskuteční rutinní obhlídku).
  • Pomoc může být spáchána před spácháním TČ, při něm, ale připadá v úvahu i po formálním dokonání TČ (před ukončením TČ). Po ukončení činu může podpora pachatele naplňovat znaky SPTČ, např. neoznámení TČ (§ 368), podílnictví (§ 214, 215), nadržování (§ 366) či legalizace výnosů z trestné činnosti (§ 216, 217).
  • Podle forem pomoci rozlišujeme:
    • Pomoc fyzickou– opatření prostředků, odstranění překážek, hlídání při činu, vylákání poškozeného na místo činu atd.
    • Pomoc psychickou– rady, utvrzování v předsevzetí spáchat TČ, slib přispět po spáchání TČ atd. Od návodu se odlišuje tím, že návod vyvolává rozhodnutí spáchat TČ, psychická pomoc toto rozhodnutí utvrzuje
  • Po objektivní stránce je pro tr. odpovědnost pomocníka nutná příčinná souvislost mezi jeho činností a počínáním pachatele, po subjektivní stránce se pak žádá úmysl, např. pomocník půjčí vrahovi zbraň vědom si možnosti, že ji může využít k vraždě jiného (nepřímý úmysl), pachatel o tomto záměru pomocníka ani vědět nemusí
  • Pomoc × spolupachatelství– kritériem je jednání popsané v dané SPTČ, spolupachatel se bezprostředně podílí na jednání popsaném v SPTČ, jeho jednání je součástí útoku přímo směřujícího ke spáchání TČ. Pomocníkovo jednání není součástí útoku bezprostředně směřujícího ke spáchání TČ.

Zásada akcesority účastenství a ostatní zásady platné pro organizátorství, návod a pomoc

  • Zásada akcesority účastenství– závislost trestní odpovědnosti účastníka na trestní odpovědnosti hlavního pachatele (jejím opakem je zásada osamostatnění účastenství), obecně rozlišujeme:
    • Akcesoritu kvalitativnízávislost trestnosti účastníka na „právní kvalitě“ hlavního činu (čin protiprávní, zaviněný, tr. odpovědného pachatele, trestný atd.). Čím nižší nároky na hlvní trestný čin, tím nižší nároky na účastenství a naopak. Podle našeho TZ je účastenství v rovině kvalitativní závislé na spáchání TČ či jeho pokusu hlavním (trestně odpovědným) pachatelem
    • Akcesorita kvantitativnízávislost trestnosti účastníka na stadiu činu hlavního pachatele, u nás se organizátorství, návod a pomoc posuzuje jako účastenství podle § 24 pouze, dospěl-li hlavní pachatel alespoň do stadia pokusu. V opačném případě může být organizátor, návodce či pomocník odpovědný za přípravu.
  • Zánik trestnosti hlavního pachatele účinnou lítostí, promlčením či dobrovolným upuštěním od dokonání TČ nemění účastenství na přípravu, stále tu účastenství bude.
  • Podmínkou účastenství je příčinný vztah mezi činem účastníka a trestným činem hlavního pachatele, pokud např. pachatel nevyužil nástroje poskytnutého pomocníkem, nelze z důvodu chybějící příčinné souvislosti postihnout pomocníka za pomoc k TČ pachatele, ledaže by tato zároveň nepůsobila jako pomoc psychická. V opačném případě je možné podle okolností takové počínání trestat v rámci přípravy.
  • Účastenství je možné jen vůči trestnému činu, jelikož sebevražda není TČ, musela být trestnost „účastenství“ na sebevraždě dána zvláštní SPTČ (§ 144), obdobně u pomoci těhotné ženě k umělému přerušení těhotenství (§ 161) či šíření toxikomanie (§ 287).
  • Jednání účastníka musí být úmyslné(postačí i nepřímý úmysl) a to k úmyslnému TČ hlavního pachatele (dvojí úmysl), úmysl musí zahrnovat čin hlavního pachatele alespoň v hrubých rysech a také zahrnovat skutečnost, že se účastní na činu trestně odpovědného pachatele
  • Řešení případů excesů, kdy se představa účastníka neshoduje s pozdějším reálným průběhem činu:
    • Pachatel naplní místo účastníkem předpokládané základní SP kvalifikovanou SP– trestní odpovědnost účastníka ke kvalifikované SP bude záviset na formě jeho zavinění k ní (§ 17)
    • Pachatel spáchá typově závažnější TČ než k němuž směřovala vůle účastníka- např. místo těžkého ublížení na zdraví vražda, účastník bude odpovídat za účastenství na méně závažném deliktu, pokud ten je v onom závažnějším obsažen (tedy zde za účastenství na TČ těžkého ublížení na zdraví)
    • Hlavní pachatel spáchá čin zcela odlišný– např. místo vydírání vraždu, účastník bude případně (půjde-li o zvlášť závažný zločin, kde je příprava trestná) trestně odpovědný za přípravu
    • Pachatel spáchá méně závažný čin, než ke kterému účastenství směřovalo– např. pachatel je naváděn k loupeži a spáchá krádež. Odpovědnost za přípravu, je-li trestná. Není-li, tak patrně za účastenství na dokonaném TČ pachatele, pokud jsou oba činy stejného druhu (tak tomu bude vždy, směřovala-li vůle účastníka ke kvalifikované SP a naplněna pachatelem byla jen základní SP).
    • Příklady: 1) Návodce naváděl pachatele k vydírání se zbraní podle § 175(1), (2)c, pachatel se rozhodl, že bude vydírat beze zbraně. Jde o pokus návodu k § 175(1), (2)c, jde tedy o přípravu. Zde však příprava trestná není, návodce tak bude postižen za návod k § 175(1) tedy k tomu, co pachatel dokonal. 2) Návodce navádí k loupeži, ale pachatel spáchá krádež. Krádež je v TČ loupeže zahrnuta. Jde o pokus návodu k loupeži, kde je trestná i příprava; návodce tedy bude odpovědný za přípravu k TČ loupeži podle § 20. 3) organizátor zosnoval provedení kapesní krádeže skupinkou čtyř lidí, poškozený si ale svou tašku uhlídal, a tak se pachatelé rozhodli použít k ukořistění tašky násilí (tj. TČ loupeže podle § 173(1), (2)a), org. bude odpovědný za účastenství v podobě organizátorství k TČ krádeže dle § 205(1)d,(4)a, krádež je v loupeži zahrnuta.
  • Pokud na straně pachatele došlo k omylu a ten by se o TČ, k němuž účastenství směřovalo, pokusil či jej dokonal, tak pokud jde o: * Omyl v předmětu útoku a aberace– bez významu pro odpovědnost účastníka
    • Omyl, který má za následek tr. neodpovědnost pachatele– z důvodu akcesority zde nebude ani účastenství (možnost trestnosti za přípravu)
    • Omyl, se kterým účastník počítal– nepřímé pachatelství
    • Omyl v (právní) kvalitě subjektu– pachatel je trestně neodpovědný (dítě, nepříčetný); pokud to pachatel nevěděl, může být trestný v rámci přípravy, pokud věděl, jde o nepřímé pachatelství
  • U zvláštních trestných činů postačí, když pachatel má onu speciální vlastnost, způsobilost či postavení (speciální subjekt), od účastníka se to nevyžaduje
  • Nemůže být trestný ten účastník, k jehož ochraně je příslušné ustanovení určeno– unesený není účastníkem zavlečení (§ 172), těhotná žena, která jinému dovolí, aby jí přerušil těhotenství nedovoleným způsobem, není účastníkem na žádném z TČ proti těhotenství ženy (§ 159-162), sebevrah není návodce k účasti na sebevraždě apod.
  • Má-li jednání znaky několika forem účastenství na tomtéž skutku, posoudí se jen jako případ nejzávažnější(pořadí: spolupachatelství, organizátorství, návod a pomoc)
  • Pokračování v účastenství na trestné činnosti je možné, ale pouze, pokud jeden hlavní pachatel pokračuje v trestné činnosti ve smyslu § 116. Pokračování v účastenství na trestné činnosti různých pachatelů možné není.
  • Účastenství zaniká(§ 24(3),(4)) podobně jako příprava či pokus:
    • Účastník dobrovolně upustí od dalšího účastenství na činu
    • A zároveň účastník buď:
      • Odstraní nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněného trestním zákonem z podniknutého účastenství (např. odebrání poskytnutého nástroje)
      • Učiní o účastenství na TČ oznámení státnímu zástupci, policejnímu orgánu (či voják svému nadřízenému) v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněného TZ, ještě mohlo být odstraněno
  • Zániku tr. odpovědnosti nebrání, je-li čin spáchán ostatními pachateli nezávisle na jeho dřívějším přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení (§ 24(4)), tedy i bezvýsledná snaha účastníka zabránit činu může vést k zániku jeho tr. odpovědnosti.

Trestání účastenství

  • Pro trestání účastníků (organizátor, návodce, pomocník) se použije zásadně (pokud zákon nestanoví něco jiného) ustanovení o trestnosti pachatele (§ 24(2))
  • Je ale možné, že účastenství bude posuzováno podle odlišné trestní sazby než u pachatele, např. z důvodu excesu či např. recidiva účastníka podle § 59
  • Pro výměru trestu není rozhodné, zda účastenství bylo spácháno ve formě organizátorství, návodu či pomoci, platí zde rovnost forem účastenství, avšak u pomocníka je možné mimořádné snížení trestu odnětí svobody vzhledem k povaze a závažnosti pomoci k TČ (§ 58(5))
  • Je nerozhodné, zda a jak byl potrestán pachatel– je totiž třeba odlišovat podmínky trestní odpovědnosti a trestnost; trestní odpovědnost je závislá na TČ hlavního pachatele, ovšem trestnost není závislá na potrestání pachatele (např. pachatel před vynesením rozsudku zemře, účastník přesto bude odsouzen)
  • U účastníků soud přihlédne též k významu a povaze jejich účasti na spáchání TČ– např. u pomocníka budeme posuzovat zejména míru, kterou přispěl k výsledku, míru jeho zavinění či jeho osobnost (pomoc poskytnuta recidivistou), u návodu to bude podobné, zde navíc je přitěžující okolností svedení mladistvého či osoby ve věku blízkém věku mladistvých, naopak jednání navedeného pod vlivem hrozby nebo nátlaku je pro navedeného polehčující okolností, byl-li spolupachatel zároveň organizátorem, je to přitěžující okolností (jinak o přitěžující okolnost nejde kvůli zákazu dvojího přičítání – pro organizátora není přitěžující okolností, že byl organizátorem).

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code