Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


17. Vývojová stadia trestné činnosti

Úvodem

  • Vývojovými stadii trestného činu rozumíme určité fáze (stupně), které jsou typické pro uskutečňování úmyslu pachatele spáchat TČ
  • Jsou jimi příprava k TČ, pokus trestného činu a dokonaný TČ
  • Podle § 111 se trestným činem rozumí též příprava k TČ a pokus TČ
  • V širším smyslu můžeme pod vývojová stadia trestné činnosti zařadit též pojetí myšlenky spáchat TČ a projev myšlenky spáchat TČ. Tyto však nemají trestněprávně relevantní význam (výjimkou je nebezpečné vyhrožování podle § 353, kde se vyžaduje, aby pachatelovy výhružky vzbuzovaly důvodnou obavu, že budou splněny). Také typická pachatelova jednání po činu jsou beztrestná (zahlazování stop, kořistění z TČ apod.), trestná jsou, pokud je jimi naplněna skutková podstata jiného TČ, např. křivé obvinění někoho jiného, padělání cestovního pasu apod. Např. krácení daně však spolutrestné nebude, jelikož bychom pachatele tak de facto nutili k přiznání.
  • Stadia předcházející dokonání činu jsou trestná, jelikož ochrana právních statků vyžaduje, aby také takováto jednání byla kriminalizována
  • Vývojová stadia jsou omezena jen na úmyslné TČ, příprava pak jen na zvlášť závažné zločiny, pokud tak TrZ stanoví
  • Trestná činnost nutně neprochází všemi stadii– v některých případech následují fáze v tak rychlém sledu, že je prakticky nemožné je od sebe odlišit (vrah vystřelí na poškozeného v úmyslu jej usmrtit, poškozeného zasáhne a ten zemře)
  • Nejzávažnější formou TČ je dokonaný TČ, kde se vychází z naplnění skutkové podstaty TČ, posléze pokus a nejméně závažný stupeň škodlivosti má příprava k TČ.
  • Předčasně dokonané TČ– jsou právní fikcí spočívající v tom, že čin, který je materiálně přípravou či pokusem, zákon kriminalizuje jako TČ dokonaný (např. obstarání si razítka soudu se st. znakem pro padělání veřejné listiny - § 349).
  • Pachateli se přičítá jen nejzávažnější forma (forma bližší dokonání) – mezi jednotlivými stadii je tak vztah subsidiarity. Dokonaný čin zahrnuje přípravu i pokus.
  • Dokonání trestného činu × ukončení trestné činnosti– obsahuje prvek subjektivní, například u trestných činů hromadných, trvajících či pokračování v TČ – trestný čin je dokonán naplněním znaků SPTČ, avšak trestná činnost tu následuje dále a je ukončena teprve posledním útokem/odstraněním protiprávního stavu.
  • Příprava ani pokus nejsou možné:
    • u předčasně dokonaných TČ(např. pachatel si opatří padělanou veřejnou listinu v úmyslu, aby ji užil jako pravou)
    • u TČ, v jejichž SPTČ je způsob jednání vymezen tak široce, že zahrnuje jak přípravu, tak i pokus(např. „pletichy“ při zadání veřejné zakázky § 257)
    • u nedbalostních TČ
    • zpravidla u TČ „verbálních“– jsou spáchány pouze slovním projevem, existují však výjimky (např. vydírání v jazyce, který oběť neovládá)
    • zpravidla u pravých omisivních deliktů– opět možné výjimky (neposkytnutí pomoci osobě, o níž se mylně domnívám, že je v nebezpečí smrti)

Příprava k trestnému činu (§ 20)

  • Jde o první trestněprávně relevantní stadium od pojetí myšlenky spáchat TČ
  • Příprava k TČ je trestná u zvlášť závažných zločinů(úmyslné TČ s horní hranicí trestní sazby nejméně 10 let), pokud tak TrZ u příslušného TČ výslovně stanoví (např. § 140(4)) a nedošlo k pokusu ani dokonání zvlášť závažného zločinu (§ 20(1)).
  • Příprava je v TrZ vymezena jednak obecně jako úmyslné vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu a jednak zákoník uvádí demonstrativně jednotlivé, nejtypičtější způsoby přípravného jednání, jsou jimi:
    • Organizování TČ, návod a pomoc– viz kapitola o účastenství, rozdíl od těchto forem jako účastenství (§ 24) je v tom, že účastenství je možné jen tam, kde pachatel dospěl alespoň do stadia pokusu.
    • Opatřování nebo přizpůsobování prostředků nebo nástrojů k jeho spáchání– například koupě nebo výroby prostředků nebo nástrojů – opatření pistole, výbušniny, falešného pasu apod.
    • Spolčení– dohoda (třeba i mlčky učiněná) dvou nebo více osob o budoucím individuálně určitém zvlášť závažném zločinu. Jeho obsahem je budoucí spolupachatelství či pro jednu část skupiny spolupachatelství a pro druhou organizátorství či pomoc. Budoucí čin nemusí být dohodnut do podrobností. Kdo vykonal čin, k němuž se spolčil, posuzuje se jako pachatel činu samého. Zvláštní formou spolčení je organizovaná skupina (§ 42o) – tu je však třeba odlišovat od organizované zločinecké skupiny (ta má svou vnitřní strukturu a dělbu práce a je zaměřena na soustavné páchání úmyslné trestné činnosti).
    • Srocení– shluk alespoň tří osob, k němuž došlo třeba i bez výslovné dohody, který je zaměřen k individuálně určitému násilnému TČ, ke kterému má hned dojít
  • Vedle toho existují i další formy úmyslného vytváření podmínek pro spáchání TČ– např. obstarávání si plánů budovy, kterou chce vyhodit do vzduchu, informací o osobě, kterou chce vzít pachatel jako rukojmí apod.
  • Příprava k TČ tedy směřuje k:
    • Pouze vlastnímu TČ(např. opatřování si prostředků pro vlastní TČ)
    • Pouze k TČ jiné osoby(např. návod a pomoc)
    • K TČ vlastnímu i osoby jiné(spolčení, srocení)
  • Příprava je jednání úmyslné zaměřené k individuálně určitému TČ
  • Při hodnocení její závažnosti je třeba zkoumat, zda příprava byla objektivně složitým úsekem trestné činnosti(např. vypracování zkreslených údajů o programovém vybavení počítače může být složitější než samotné spáchání činu)
  • Posouzení může být někdy těžké, zvlášť u případů, kde příprava ještě nezpůsobila ve vnějším světě žádný škodlivý následek (např. pachatel si obhlíží výlohu se zbraněmi, jelikož si hodlá koupit pro spáchání TČ revolver), pak je třeba uvažovat zásadu subsidiarity trestní represe.
  • Příprava přípravy trestná není– např. koupě učebnice toxikologie, abych vyrobil jed
  • Trestnost přípravy je stanovena v posledním odstavci dané SPTČ, je ale třeba zkoumat předchozí odstavce, zda o zvlášť závažný zločin nejde jen v některých odstavcích

Pokus trestného činu (§ 21)

  • Je obecnou formou trestného činu (tj. je trestný u všech úmyslných TČ), pachatel je za pokus trestně odpovědný, přestože nenaplnil všechny znaky SPTČ, od přípravy se liší svou kvalitou („bezprostředně“), znaky pokusu TČ podle § 21 jsou kumulativně:
    • Jednání nebezpečné pro společnost, jenž bezprostředně směřuje k dokonání TČ, zde rozlišujeme dva případy:
      1. Pachatel začal uskutečňovat jednání popsané ve SPTČ, o jehož dokonání se pokouší, např. vrah začal škrtit oběť. U TČ skládajících se z více jednání (například znásilnění) je pokusem již započatí prvního z nich (pachatel spoutá ženu, aby s ní následně souložil)
      2. Pachatel uskutečňuje jednání, které má bezprostřední význam pro dokonání TČ,pomocnými kritérii pro jeho určení jsou zejména:
        • Časová určenost pokusu– jednání je v časové spojitosti s následkem, který má nastat, když činnost je tak rozvinuta, že lze již očekávat dokonání TČ. Např. atentátník číhající s připravenou zbraní na střeše domu
        • Místní určenost pokusu– pachatel se nalézá na místě činu, např. zloděj již vešel do bytu
        • Pachatelovo odstraňování překážek, které brání dokonání TČ v jeho závěrečné fázi– např. vylomení zámku u dveří automobilu, který chtěl odcizit (skrývající se zloděj ve sklepě, který má již vytipovaný byt, je však ve stadiu přípravy)
        • Použití prostředků k uskutečnění zločinného cíle– např. použití paklíče při krádeži (opatření si paklíče by však bylo přípravou)
        • Působení na hmotný předmět útoku– např. pachatel spoutal oběť v úmyslu ji později usmrtit či vytlačení cizího automobilu z garáže, aby s ním mohl později odjet
    • Úmysl spáchat TČ– pokus je opět možný pouze u úmyslných TČ, postačí i úmysl nepřímý (pachatel se pokusí znásilnit dívku, pro případ, že jí je 15 let, je s tím srozuměn), vůle musí směřovat k dokonání TČ, nestačí její orientace jen na pokus (vytažení peněženky z kapsy jiného s cílem majitele vystrašit)
    • K dokonání činu nesmí dojít– nikdy se u pokusu plně nerozvine kauzální nexus mezi jednáním pachatele a následkem
  • Pokud například pachatel páchá hromadný TČ vraždy s tím, že čtyři lidi již zavraždil a při pokusu zavraždit i pátého je zadržen, tak se jedná o TČ vraždy zčásti dokonaný a zčásti ve stadiu pokusu, podle § 21(1), § 140(1), popř. (2) a (3)
  • Pokud se např. pachatel rozhodl zabít svého soka, opatřil si zbraň tím, že přepadl hlídače, způsobil mu těžkou újmu na zdraví a než svůj plán zrealizoval, byl zadržen, posoudíme takové jednání jako přípravu TČ vraždy podle § 20(1), § 140(2), (4) a dokonaný TČ loupeže podle § 173(1),(2)b a TČ nedovoleného ozbrojování dle § 279(1)
  • Pokus kvalifikované SPTČ– např. zloděj se domníval, že odcizený náhrdelník má hodnotu 500 000 Kč, ve skutečnosti měl hodnotu 16 000 Kč, jde o pozitivní skutkový omyl, posoudíme jako pokus kvalifikované SPTČ krádeže podle § 21(1), § 205(1),(4)c

Nezpůsobilý pokus a příprava

  • Pokus na nezpůsobilém předmětu útoku– společenský vztah, na který se útočilo, buď vůbec neexistoval (pokus usmrcení lidského plodu na ženě, která však těhotná nebyla), a pokud existoval, nebyl takový, jaký si pachatel představoval (1500 Kč v pokladně místo půl milionu)
  • Pokus nezpůsobilými prostředky– např. pokus vraždy zaříkáváním
  • Pokus nezpůsobilým subjektem TČ– pokus ohrožení pohlavní nemocí u pachatele, který byl o svém zdravotním stavu chybně poučen
  • Podobná pravidla platí i pro přípravu
  • Dříve se rozlišoval absolutně nezpůsobilý pokus (např. vražda zaříkáváním, neexistují okolnosti, kdy by toto jednání mohlo vést k následku) a relativně nezpůsobilý pokus (např. namíření střelné zbraně na místo, kde se osoba obyčejně zdržuje, v ten moment tam však náhodou nebyla – za jiných okolností by k následku toto jednání vedlo).
  • Trestní odpovědnost se v těchto případech posoudí podle materiálního hlediska, podle povahy a závažnosti ve vztahu ke konkrétnímu činu. Roli zde ale může hrát i zásada subsidiarity trestní represe.

Zánik trestnosti přípravy a pokusu (§ 20(3) a § 21(3))

  • Trestnost přípravy a pokusu zaniká tím, že:
    • Pachatel dobrovolně upustí od dalšího jednání směřujícího ke spáchání zvlášť závažného zločinu (u přípravy) / k dokonání TČ (u pokusu)
    • A zároveň pachatel buď:
      • Odstraní nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněného trestním zákonem z podniknuté přípravy/pokusu, nebo
      • Učiní o přípravě či pokusu oznámení státnímu zástupci, policejnímu orgánu (či voják svému nadřízenému) v době, kdy nebezpečí ještě mohlo být odstraněno
  • Zánik trestnosti/přípravy tedy obsahuje dvě podmínky s tím, že druhá obsahuje dvě alternativy. Důvodem zániku trestnosti je předně okolnost, že se podstatně snížila nebezpečnost pachatelova činu pro společnost, někdy však dobrovolné upuštění nemusí odčinit vše, co se stalo, a proto nezaniká trestnost činu, který byl již jednáním spáchán (viz kvalifikovaný pokus o kousek níže), dalším důvodem pak je přimět pachatele slibem beztrestnosti, aby od dalšího jednání upustil či aby čin oznámil.
  • K beztrestnosti je třeba, aby pachatel nejen dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího ke spáchání TČ, ale nadto, aby též dobrovolně odstranil již vzniklé nebezpečí zájmu chráněného trestním zákonem. Např. pokud pachatel poraní ve vražedném úmyslu poškozeného, kterému hrozí vykrvácení, od dalších útoků pak upustí, ale nezajistí poškozenému pomoc – nedojde k zániku trestnosti. Někdy však je nebezpečí zaniká již samotným upuštěním od další činnosti (pachatel si přestane obstarávat prostředky k dokonání TČ). U omisivních deliktů upuštění od pokusu vyžaduje konání.
  • Pro řešení, zda šlo o dobrovolné upuštění od dalšího jednání, rozlišujeme:
    • Neukončený pokuspachatel ještě neučinil vše, co pokládal za potřebné k dokonání TČ. Tím, že nepokračuje dále, odstraní zpravidla i nebezpečí. Např. pachatel namíří na jiného pistoli v úmyslu jej usmrtit, nakonec ale zbraň odhodí.
    • Ukončený pokuspachatel učinil vše, co považuje za nezbytné k dokonání TČ, avšak k jeho dokonání přesto nedojde. Např. pachatel ve vražedném úmyslu vystřelí po jiném, ale nezasáhne jej či jej pouze zraní. I zde je však dobrovolné upuštění od dokonání činu výjimečně možné, a to v těch případech, kde podle povahy použitého prostředku a podle záměru pachatele mezi jeho jednáním a následkem zbývá ještě určitá doba (např. podání protijedu otrávené oběti či odstranění bomby před výbuchem, popř. učinění oznámení tak, aby mohla být odstraněna). V těchto případech je k odvrácení nebezpečí třeba dobrovolného aktivního zásahu pachatele a upuštění od původního záměru dokonat TČ. Zániku trestní odpovědnosti nebrání, že tak bylo učiněno za přispění jiných osob, stalo-li se tak z podnětu pachatele.
  • Dobrovolnost upuštění od dalšího jednání– je další podmínkou zániku trestnosti, jde o osobní důvod zániku trestnosti, a tak se u každého posuzuje samostatně. Podmínka dobrovolnosti je považována za splněnou, pokud pachatel ví, že mu nic nebrání dokončit trestnou činnost podle jeho představ, ani mu nehrozí žádné nebezpečí, a přesto se rozhodne od dokonání upustit (či učinit oznámení). Musí tedy jednat s vědomím možnosti čin dokonat podle svých představ a sám z vlastní vůle se rozhodne od dokonání upustit. O dobrovolné opuštění nepůjde zejména, pokud pachatel upustil od dalšího jednání: jelikož byl při činu přistižen a obával se odhalení, nedokázal překonat určitou překážku (např. odpor poškozeného), naletěl dívce, kterou chtěl znásilnit s tím, že „po dobrém to půjde lépe“, kdy v dáli houkala jakákoli siréna a on se leknul, první pokus se mu nezdařil a od dalšího upustil či učinil oznámení ve chvíli, kdy proti jeho společníku bylo zahájeno trestní stíhání.
  • Rozhodnutí upustit od dokonání TČ musí být konečné a musí trvat až do konečného odvrácení nebezpečí vzniku následku
  • Je-li na pokusu či přípravě zúčastněno více osob, nebrání zániku trestnosti, je-li čin dokonán ostatními pachateli nezávisle na pachatelově dřívějším přispění k činu nebo přes jeho včasné oznámení(§ 20/21(4))
  • Kvalifikovaný pokus (příprava) - § 20/21(5), je třeba jej odlišovat od pokusu kvalifikované SPTČ, jde o případy, kdy pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání, nebo došlo k oznámení a zanikla tedy trestnost pokusu (přípravy), avšak v rámci jednání, které již vykonal, došlo k naplnění SP dokonaného TČ. Například vrah upustil od dokonání vraždy, ale způsobil již oběti těžkou újmu na zdraví. Pachatel nebude trestně odpovědný za pokus vraždy, ale bude trestně odpovědný za dokonaný TČ těžkého ublížení na zdraví (§ 145). Obdobně pokud pachatel v úmyslu dosáhnout soulože poškozenou povalil na zem a začal ji osahávat, ta jej nakonec uprosila, aby od svého jednání upustil, zanikla trestnost pokusu znásilnění, ale jednání pachatele již naplnilo SPTČ vydírání.
  • Bezvýsledná snaha pachatele o zmaření dokonání TČ trestní odpovědnost nevylučuje, ale může být hodnocena jako netypizovaná polehčující okolnost.
  • Mohou nastat případy přípravy (ne pokusu), která se pachateli nezdařila, on od další opakované přípravy opustil a trestnost jeho jednání zanikla již tím opuštěním od další, např. osoba A najala za částku půl milionu osobu B, aby zavraždil poškozeného. B chtěl jen vyinkasovat peníze, vraždit v plánu neměl. A po zjištění, že B ve věci nic nepodnikl, od svého původního plánu upustil, neučinil nic k uskutečnění svého původního záměru, ačkoli peníze pro něj nebyly nepřekonatelnou překážkou a mohl si najmout teoreticky dalšího nájemného vraha.

Trestání přípravy a pokusu

  • Upraveno v § 20(2) a § 21(2):
    • Příprava je trestná podle trestní sazby stanovené za zvlášť závažný zločin, k němuž směřovala, jestliže trestní zákon nestanoví něco jiného.
    • Pokus TČ je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný TČ
  • Vedle obecných kritérií ukládání trestů v § 39(1-3) ještě § 39(6)c stanoví, že u přípravy k zvlášť závažnému zločinu a u pokusu trestného činu soud přihlédne též k tomu, do jaké míry se jednání pachatele k dokonání trestného činu přiblížilo, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k jeho dokonání nedošlo.
  • U přípravy a pokusu může soud podle § 58(5) mimořádně snížit trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby, má-li za to, že zákonná trestní sazba by v konkrétním případě byla nepřiměřeně přísná a účelu trestu lze dosáhnout i trestem kratšího trvání. Pro snížení neplatí limity uvedené v § 58(3). Tato možnost platí i v řízení ve věcech mladistvých, jelikož ZSVM nemá v tomto směru svoji speciální úpravu.
  • V méně závažných případech nezpůsobilého pokusu/přípravy může soud upustit od potrestání (§ 46(2)), a to i podmíněně s dohledem (§ 48(1)). Upustil-li soud od potrestání, hledí se na pachatele,jako by nebyl odsouzen (§ 46(3)). V krajních případech je třeba posuzovat u nezpůsobilého pokusu/přípravy společenskou škodlivost, zda je dodržena zásada subsidiarity trestní represe (§ 12(2)).

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code