Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


15. Omyl v trestním právu

  • Omylem rozumíme neshodu pachatelova vědění (jeho vnímání, představy) se skutečností, ať již proto, že si pachatel vůbec neuvědomoval určitou skutečnost, nebo proto, že o ní měl nesprávnou představu
  • Může se týkat otázek skutkových (např. zda jde o platidlo padělané, věc cizí apod.) a otázek právních (zda jde o TČ, podle jakého ustanovení, jaká je trestní sazba apod.)
  • Rozlišujeme tak omyl skutkový a omyl právní
  • Z hlediska toho, v jakém směru se člověk mýlí (zda si o relevantní okolnosti myslí, zda je, či nikoli) pak rozlišujeme omyl negativní (člověk nezná okolnost) a omyl pozitivní (někdo se mylně domnívá, že tu taková okolnost je)
  • Trestní zákoník upravuje některé typy omylu (ne všechny) v § 17-19
  • Zvláštní ustanovení o omylu nalezneme v ZSVM (§ 11) – negativní právní omyl omluvitelný věkem, rozumovou vyspělostí či prostředím, ve kterém mladistvý žil, má význam pro upuštění od uložení trestního opatření
  • Skutkový omyl negativní (§ 18(1)) – případ, kdy pachatel nezná nějakou okolnost patřící ke znakům TČ, nezná okolnost podmiňující jeho tr. odpovědnost (např. pachatel vystřelí do křoví domnívajíce, že je tam zvěř, ale střelí člověka, nebo osoba odnese omylem cizí kufr domnívajíc, že je její). Je vyloučena odpovědnost za úmyslný TČ a za TČ spáchaný z vědomé nedbalosti. Možnou formou zavinění ale je nevědomá nedbalost – bude však třeba zkoumat, zda pachatel vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům správnou představu o věci mít měl a mohl. Tyto zásady platí obdobně i pro okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby; jde-li o těžší následek, který musí být způsoben úmyslně či jinou skutečnost, o které pachatel musí vědět, pak omyl v takových skutečnostech zavinění vylučuje.
  • Skutkový omyl pozitivní– osoba se domnívá, že existují všechny znaky podmiňující její trestní odpovědnost, ale ve skutečnosti některý znak chybí. Pachatel se např. domnívá, že souloží s dívkou mladší 15ti let. Takové jednání je trestné jako pokus, popř. jako příprava, je-li trestná. Obdobné zásady platí i pro pozitivní skutkový omyl v okolnostech podmiňující použití vyšší trestní sazby, závislých na úmyslném zavinění (např. pachatel útoku na úřední osobu se mylně domníval, že jeho společník má u sebe při útoku zbraň, bude odpovědný za pokus TČ podle § 21 a § 325(1) a (2)a). Při skutkovém omylu pozitivním o okolnostech, které naplňují mírnější skutkovou podstatu (§ 18(2)), bude pachatel potrestán za mírnější úmyslný TČ, nejde-li o TČ spáchaný z nedbalosti. Např. pachatel odcizí náramek, o kterém se mylně domnívá, že má hodnotu 6 000 Kč, ve skutečnosti má ale hodnotu 100 000 Kč – odpovědnost za krádež věci v hodnotě 6 000 Kč).
  • Skutkový omyl o okolnostech vylučujících protiprávnost –platí opět zásady shora uvedené, avšak v opačném smyslu:
    • Negativní omyl o okolnostech vylučujících protiprávnost –má stejný význam jako pozitivní omyl o skutečnostech tvořící znaky SPTČ (např. pachatel se mylně domnívá, že neoprávněně podniká podle § 251, mezitím mu ale byl vystaven živnostenský list). Takové případy posuzujeme jako pokus TČ, zvažujeme však společenskou škodlivost podle § 12(2).
    • Pozitivní omyl o okolnostech vylučujících protiprávnost –má stejné právní důsledky jako negativní omyl o znacích zakládajících tr. odpovědnost, bude tu odpovědnost nejvýše za čin kulpózní (např. útok ze žertu pokládaný za vážný – tzv. putativní obrana)
  • Zvláštní případy skutkového omylu:
    • Omyl v předmětu útoku (error in objecto) –pachatel se mýlil v totožnosti předmětu útoku – oběti nebo ve vlastnostech předmětu útoku. Např. pachatelův útok je zaměřen proti osobě A, postihne osobu A, ale pachatel se domníval, že jde o osobu B, kterou s osobou A zaměnil. Takový omyl nemá význam, pokud jde o dva rovnocenné objekty (ochrana zdraví).
    • Aberace(doslova „odchýlení rány“) – omyl o kauzálním průběhu záležející v tom, že pachatelův útok je namířen proti osobě A, ale postihne B (pachatel vystřelí po A, toho kulka mine a těžce zraní osobu B). Jde tu o dokonaný kulpózní TČ proti osobě B (těžké ublížení na zdraví z nedbalosti) a pokus dolózního TČ vraždy na osobě A.
    • Dolus generalis (generální úmysl) –jde o zvláštní případ omylu v kauzálním průběhu, útok míří proti A, postihne A, ale podstatně jiným způsobem, než si pachatel představoval. Např. A chce usmrtit osobu B úderem kladivem do hlavy a pak jeho mrtvolu hodit do studny. B však v důsledku úderu pouze ztratil vědomí a zemřel utopením ve studně, kam jej A hodil s přesvědčením, že je již mrtvý. Pokud pachatel alespoň v hrubých rysech počítal s takovou příčinnou souvislostí (pro jistotu ho hodím ještě do studny), posoudíme tento případ jako jeden dokonaný TČ vraždy. Jestliže se však úmysl pachatele neshodoval se smrtícím jednáním, posoudíme skutek jako pokus vraždy v jednočinném souběhu s nedbalostním usmrcením (§143). Podobně, pokud činnost pachatele tvořila podle okolností dva samostatné skutky (zahlazující jednání v odstupu hodin). Tyto dva případy pak neposuzujeme jako dolus generalis, nýbrž jako pokus vraždy ve vícečinném souběhu s nedbalostním usmrcením (viz kapitola Souběh TČ)
  • Právní omyl – spočívá v neznalosti nebo mylném výkladu trestních norem či norem mimotrestních pro trestní právo relevantních (zejména u blanketních či odkazovacích dispozic).Má význam zejména u majetkových a hospodářských TČ, u kterých by mohl být požadavek konkrétní znalosti zákonné úpravy neúměrně přísný.
  • Právní omyl negativní –pachatel neví, že jeho jednání naplňuje SPTČ, ačkoli ve skutečnosti páchá TČ. Z § 19 vyčteme, že kdo při spáchání TČ neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat. Omylu se bylo možno vyvarovat, pokud povinnost seznámit se s příslušnou právní úpravou vyplývala pro pachatele ze zákona nebo jiného právního předpisu, úředního rozhodnutí nebo smlouvy, z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce, anebo mohl-li pachatel protiprávnost činu rozpoznat bez zřejmých obtíží. Rozlišujeme tak:
    • Právní omyl omluvitelný– omyl, jehož se pachatel nemohl vyvarovat, trestní odpovědnost nenastává, jelikož chybí zavinění. Např. pachatel spáchal TČ krátce poté, co nastoupil do nového zaměstnání a nestačil se ještě seznámit s příslušnými předpisy, jak bylo jeho povinností.
    • Právní omyl neomluvitelný– pachatel bude odpovědný za příslušný úmyslný či nedbalostní TČ. Např. pachatel-podnikatel se neseznámil s právními předpisy upravující ochranu životního prostředí a vypouští protiprávně odpadní vody továrny do řeky. Jde však o obecně polehčující okolnost a okolnost umožňující mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby (§ 58(6)).
  • Právní omyl pozitivní –osoba se domnívá, že se dopouští TČ (např. má za to, že když plive na ulici, je trestně odpovědná), ačkoli o TČ nejde. Mluvíme o tzv. putativním deliktu a trestní odpovědnost zde vůbec nevzniká.
  • Právní omyl × omyl o normativním znaku skutkové podstaty– omyl o normativním znaku skutkové podstaty je omylem skutkovým (např. pojem „cizí věc“ je normativní znak – pachatel, který odnáší cizí věc v domnění, že jde o jeho vlastní věc, jedná ve skutkovém omylu negativním). Pojmy, které definuje sám trestní zákoník (např. „úplatek“), nejsou normativními znaky a v těchto případech půjde o omyl o obsahu trestního zákoníku samotného – tedy o omyl právní.
  • ZSVM má zvláštní ustanovení o významu negativního právního omylujde o omyl omluvitelný věkem, rozumovou vyspělostí či prostředím, ve kterém mladistvý žil.
  • Negativní právní omyl je jedním z alternativních důvodů, pro které může soud opustit od uložení trestního opatřenía to v případě, pokud jsou kumulativně splněny tři podmínky:
    • mladistvý spáchal provinění, na které trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let,
    • jeho spáchání lituje
    • projevuje účinnou snahu po nápravě
  • Negativní právní omyl mladistvého však nevylučuje trestní odpovědnost mladistvého, má pouze význam pro jeho sankcionování

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code