Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


12. Trestní odpovědnost právnických osob

  • Dlouhodobá debata o právní úpravě trestní odpovědnosti PO, první návrh zákona byl v r. 2004 poslaneckou sněmovnou zamítnut
  • Tendence k úpravě zesílily po přijetí TZ, zejména vzhledem k požadavkům na mezinárodním poli, aby právní řád umožnil účinné sankcionování korporací, tedy subjektů, které ovlivňují většinu oblastí života společnosti
  • Žádná mezinárodní smlouva však nevyžaduje přímo trestní odpovědnost PO
  • Úprava trestní odpovědnosti PO je v kontinentální Evropě fenoménem asi posledních 30 let, v angloamerické právní kultuře jde o tradiční institut
  • Argumenty pro přijetí zákona:
    • rozvoj ekonomiky a činnosti PO, kdy PO se intenzivně účastní porušování trestního práva (ohrožování živ. prostředí apod.)
    • mezinárodní závazky a doporučení (ČR pomalu posledním státem EU, kde trestní odpovědnost PO nebyla zavedena) – nebylo možné vyhovět žádostem z jiných členských států EU o uznání a výkon rozhodnutí proti PO a narůstala tak hrozba, že zahraniční osoby budou páchat kriminalitu v ČR a budou sem své majetky přemisťovat
    • požadavek rovnováhy práv a povinností FO a PO,
    • případy, kdy se nepodařilo prokázat tr. odpovědnost konkrétní FO (typicky opět u TČ proti životnímu prostředí)
    • nepropracovanost mimotrestních možností
    • vhodnost zejména z důvodu možnosti uložení citelné sankce u těch PO, kde je porušování zákonů běžným standardem při jejich činnosti
  • Argumenty proti přijetí zákona:
    • PO je fikcí, není způsobilá jednat, není způsobilá jednat zaviněně
    • trestněprávní sankce postihují i nevinné členy
    • lze řešit i jinými než trestněprávními prostředky (správní právo)
  • 3 obecné varianty postihu PO:
    • Pravá trestní odpovědnost PO– právní úprava, která vymezuje v trestním zákoníku, popř. v samostatném trestním zákoně o trestní odpovědnosti právnických osob vztah pachatele-FO na straně jedné a PO na straně druhé jako odpovědnost PO za TČ. V takovém případě je v právní úpravě výslovně uvedeno, že PO odpovídá za TČ nebo že TČ je spáchán PO. Sankce jí stanovené se výslovně označují jako tresty. Ve většině zemí EU, včetně ČR.
    • Nepravá trestní odpovědnost PO– v TZ ani jiném zákoně není vztah FO osoby jako pachatele TČ a PO vyjádřen jako odpovědnost PO za TČ nebo jako spáchání TČ právnickou osobou, odpovědnost PO se považuje za odpovědnost nepravou a stanovené sankce za netrestní, resp. sankce quasitrestní. PO nese odpovědnost za jednání konkrétní FO, jejíž odpovědnost za TČ je dána tím, že jednala jménem PO. Problematické zde také je, že opatření vůči PO nastupuje typicky až po odsouzení FO, kdy PO už nemusí mít žádný postižitelný majetek. Např. na Slovensku.
    • PO sankcionována v rámci správního práva– typicky Německo
  • 1.1.2012 nabyl účinnosti zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim
  • Jedná se o vedlejší trestní zákon (spolu se ZSVM) = je pro něj typické, že obsahuje jak hmotněprávní, tak i procesněprávní ustanovení, lex specialis vůči obecným trestním předpisům, TZ a TŘ se použijí, pokud:
    • ZoTOPO nestanoví jinak
    • to není z povahy věci vyloučeno
  • ZoTOPO upravuje v některých případech celou problematiku vztahující se k určitému institutu či pojmu, které obecné předpisy vůbec neznají (např. trest zrušení PO), nebo jenž je speciálně upraven (např. účinná lítost podle § 11 ZoTOPO), v jiných případech pak pouze některou dílčí otázku (např. sazbu u trestu zákazu činnosti)
  • Zákon upravuje (§ 1(1) ZoTOPO):
    • podmínky trestní odpovědnosti PO,
    • tresty a ochranná opatření, které lze za spáchání stanovených TČ právnickým osobám uložit, a
    • postup v řízení proti PO
  • Přijetím ZoTOPO byla dokončena hmotněprávní rekodifikace trestního práva
  • Funkce TP z pohledu trestní odpovědnosti PO:
    • Ochrana před kriminalitou – doplněna o ochranu před kriminalitou PO
    • Prevence – stanovením TČ, za které jsou PO trestně odpovědné (§ 7); individuální prevence skrze trest (ten ovlivňuje činnost korporace), stejně jako generální prevence, kdy trest slouží jako odstrašující příklad pro ostatní PO
    • Represe – uplatňování trestní odpovědnosti vůči pachatelům, kterými mohou nyní být i PO u TČ uvedených v § 7 a jejich sankcionování
  • Základní účel ZoTOPO– ochrana nejdůležitějších právních statků naší společnosti, zejména pak práva a oprávněné zájmy FO a PO, ústavní zřízení ČR před TČ taxativně vypočtenými v § 7 spáchanými trestně odpovědnými právnickými osobami

Působnost ZoTOPO

  • Časová působnost– podle TZ
  • Místní působnost (§ 2)
    • Zásada teritoriality– podle zákona ČR se posuzuje trestnost činu spáchaného na území ČR právnickou osobou, která má alternativně: * sídlo v ČR nebo
      • má na území ČR umístěn podnik nebo organizační složku, anebo
      • zde alespoň vykonává svoji činnost
      • nebo zde má svůj majetek.
      • (místo spáchání činu obdobně jako v TZ, viz § 2(2) ZoTOPO)
    • Zásada registrace– podle TZ
    • Zásada personality(§ 3) – podle zákona ČR se posuzuje také trestnost činu, pokud jej v cizině spáchala právnická osoba mající sídlo v ČR
    • Zásada univerzality(§ 4) – podle zákona ČR se posuzuje trestnost činu padělání a pozměnění peněz (§ 233 TZ), udávání padělaných a pozměněných peněz (§ 235 TZ), výroby a držení padělatelského náčiní (§ 236 TZ), neoprávněné výroby peněz (§ 237 TZ), teroristického útoku (§ 311 TZ) i tehdy, spáchala-li takový TČ v cizině právnická osoba, která nemá sídlo v ČR
    • Subsidiární zásada univerzality(§ 4(2)) – podle zákona ČR se posuzuje trestnost činu spáchaného v cizině právnickou osobou, která nemá sídlo v ČR, též tehdy, byl-li čin spáchán ve prospěch právnické osoby, která má na území ČR sídlo
  • Působnost stanovena mezinárodní smlouvou(§ 5) – podle zákona ČR se posuzuje také trestnost činu, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu a naopak - § 2-4 se neužijí, jestliže to mezinárodní smlouva nepřipouští
  • Osobní působnost(§ 6) – trestně odpovědné nejsou:
    • ČR
      • vyloučena absolutně
      • vyloučeny i její organizační složky (a to už jen z toho důvodu, že nejsou PO, nemají pr. subjektivitu)
      • má se za to, že TČ, kterých se dopouští představitelé státu, jsou jejich osobními činy
      • pokud by byl stát trestně odpovědný, trestal by prostřednictvím svých orgánů vlastně sám sebe
      • trestní odpovědnost cizích států se nepředpokládá, neumožňuje to princip suverenity státu, tyto případy jsou řešeny v rámci mezinárodního práva (podobně u mezinárodních organizací veřejného práva)
    • Územní samosprávné celky při výkonu veřejné moci
      • kraje, obce, hl. město Praha
      • nikoli absolutně, pouze při výkonu veřejné moci = moc, která autoritativně rozhoduje o právech a povinnostech subjektů, ať už přímo či zprostředkovaně
      • opět z trestní odpovědnosti vyloučeny i organizační složky
    • (Pozn.: majetková účast ČR a územních samosprávných celků na právnické osobě nevylučuje její trestní odpovědnost (ČR: např. ČD, Česká pošta; ÚSC: většinou dopravní podniky, divadla, knihovny apod.))
  • Věcná působnost– trestní odpovědnost omezena na taxativně vypočtené trestné činy v § 7 (pozn. odpovědnost za všechny TČ například v Rakousku) zde je 84 skutkových podstat; žádný TČ z hlavy I., TČ proti životu a zdraví (problematické třeba z ohledu, že je vyloučena tr. odpovědnost nemocnic za újmu na zdraví), na druhou stranu jsou tam SPTČ, které obsahují újmu na zdraví jakožto okolnost zvlášť přitěžující. V § 7 nalezneme přečiny, zločiny i zvlášť závažné zločiny, bohatě zastoupeny TČ proti životnímu prostředí

Trestní odpovědnost právnické osoby založena na přičitatelnosti trestného činu

  • ZoTOPO upravuje jednání PO, které jim lze z hlediska jejich trestní odpovědnosti za TČ uvedené v § 7 přičítat
  • Vychází se z názoru, že PO jsou osobami uměle vytvořenými s právní osobností, svéprávností a deliktní způsobilostí; je pro ně dále typická organizační struktura, majetková samostatnost a musí být nějakým způsobem formalizovány (sídlo, zapsání do rejstříku). Může se jednat o PO veřejného i civilního práva.
  • Jelikož PO jako celek nemá vlastní vůli, je vytvořena konstrukce způsobu jednání PO v trestněprávním smyslu jakožto subjektu práva
  • Podmínky trestní odpovědnosti PO (§ 8):
    • protiprávní čin
    • protiprávní čin je spáchán (alternativně):
      • jménem PO nebo
      • v zájmu PO nebo
      • v rámci činnosti PO
    • takto jednal (alternativně):
      1. statutární orgán nebo člen statutárního orgánu, anebo jiná osoba, která je oprávněna jménem nebo za PO jednat,
      2. ten, kdo u této PO vykonává řídící nebo kontrolní činnost, i když není osobou uvedenou v písmenu a),
      3. ten, kdo vykonává rozhodující vliv na řízení této PO, jestliže jeho jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost právnické osoby, nebo
      4. zaměstnanec nebo osoba v obdobném postavení (dále jen „zaměstnanec“) při plnění pracovních úkolů, i když není osobou uvedenou v písmenech a) až c),
    • čin musí být přičitatelný právnické osobě podle § 8(2), (3), popř. (4)
  • Osoby a) až d) mohou každá spáchat čin samostatně, ale i společným jednáním, a to současně či postupně. Např. několik členů statutárního orgánu uloží svým rozhodnutím uzavřít určitou smlouvu či provést operaci, kterou pak realizuje určený ředitel a několik zaměstnanců.
  • Trestní odpovědnosti PO nebrání, nepodaří-li se zjistit, která konkrétní FO jednala způsobem uvedeným § 8(1) a (2). Musí však být nepochybné, že k takovému jednání neztotožněné osoby opravdu došlo.
  • Trestní odpovědnost PO není vyloučena ani v případě, kdy FO pro daný TČ, jenž zakládá trestní odpovědnost PO, trestně odpovědná nebude (např. pro nepříčetnost či promlčení)
  • K jednotlivým pojmům:
    • Protiprávnost– vyvozuje se z celého právního řádu
    • Jménem PO, v jejím zájmu či v rámci její činnosti– jde o znaky objektivní povahy, nebude se zkoumat vůči nim zavinění. Mělo by být vykládáno spíše restriktivně, neboť si lze představit případy, kdy jednající osoba spáchá protiprávní čin sice fakticky jménem PO či v rámci její činnosti, ovšem tento čin bude spáchán na úkor PO a event. tato ještě bude odpovídat za škodu, tedy bude i poškozenou.
    • Statutární orgán– podle ObchZ prostřednictvím jeho jedná PO (jde přímo o jednání PO), podle NOZ jím je PO zastupována. Ovšem u některých PO není statutární orgán vůbec koncipován (např. obec zastupuje starosta, kraj hejtman)
    • Jednání člena statutárního orgánu– v případě kolektivního orgánu
    • Jiná osoba, která je oprávněna jménem PO jednat– např. likvidátor
    • Osoba oprávněná jednat za PO– typicky prokurista
    • Osoba vykonávající řídící či kontrolní činnost– může jít o osobu, která vykonává obě, či jen o osobu, která vykonává pouze jednu z nich * Osoby vykonávající řídící činnost– typicky valná hromada či členská schůze, u velkých PO však tyto orgány řídí PO spíše co do jejich strategického zaměření a konkrétní řídící činnost vykonává např. výkonný ředitel, manažer či vedoucí úseku
      • Osoby vykonávající kontrolní činnost– typicky dozorčí rada, kontrolní komise či akademický senát nebo vědecká rada VŠ, ale i např. jednotliví vedoucí zaměstnanci a manažeři
    • Osoba vykonávající rozhodující vliv na řízení PO– rozdílná od § 8(1)a-b; typicky v rámci tzv. koncernů (podnikatelských uskupení) * Faktický vliv– vliv bez právního titulu, např. vyděrač statutárního orgánu
      • Právní vliv– na základě právního titulu, např. majoritní akcionář
      • Významné z hlediska tr. odpovědnosti PO je, jaký byl skutečný vliv ovládající osoby, zda skutečně dokázala své působení na řízení PO prosadit a zda takové jednání bylo alespoň jednou z podmínek vzniku následku zakládajícího trestní odpovědnost PO. Jinými slovy, v rámci jednání těchto osob je trestní odpovědnost zúžena na situace, kdy následek je v příčinné souvislosti s ovládajícím jednáním.
    • Zaměstnanec– FO, která je v pracovněprávním vztahu k trestně odpovědné PO a která vykonává závislou práci v pracovněprávním vztahu, a to v rámci pracovního poměru či na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr
    • Osoba v obdobném postavení jako zaměstnanec– např. člen družstva s pracovním vztahem k družstvu, zaměstnanec agentury práce pracující pro uživatele na základě dohody o dočasném přidělení;
    • zaměstnanec či osoba v obdobném postavení jako zaměstnanec se musí dopustit protiprávního činu při plnění pracovních úkolů.
  • § 8(2): právnické osobě přičítat spáchání trestného činu uvedeného v § 7, jestliže byl spáchán(alternativně): * jednáním orgánů PO nebo osob uvedených v odstavci 1 písm. a) až c), a to ve všech případech jejich jednání podle § 8(1), včetně toho, že musí jít o jednání jménem, v zájmu či v rámci činnosti PO) nebo
    • jednáním zaměstnanceuvedenýmv § 8(1)d, které je omezeno korektivem, že k němu musí dojít na podkladě rozhodnutí, schválení nebo pokynu orgánů PO nebo osob uvedených v § 8(1)a-c anebo proto, že orgány PO nebo osoby uvedené v § 8(1)a-c neprovedly taková opatření, která měly provést podle jiného právního předpisu nebo která po nich lze spravedlivě požadovat, zejména neprovedly povinnou nebo potřebnou kontrolu nad činností zaměstnanců nebo jiných osob, jimž jsou nadřízeny, anebo neučinily nezbytná opatření k zamezení nebo odvrácení následků spáchaného trestného činu (ve všech těchto případech opomenutí je třeba i zkoumat příčinnou souvislost).
  • Z druhého bodu (§ 8(2)b) vyplývá možnost vyvinění se PO z trestní odpovědnosti – PO podnikla veškerá preventivní opatření, jež vyžadují právní předpisy či kterých bylo možno od ní spravedlivě požadovat. Základní povinnosti zaměstnanců vyplývají ze ZPr, k jejich konkretizaci dochází pracovní smlouvou, obdobnou dohodou nebo pracovním řádem. Bude samozřejmě také nutné, aby tato opatření PO fakticky naplňovala, vynucovala a vyvozovala z nich odpovědnost.
  • § 8(4): Za splnění podmínek podle §8(1) a (2) lze vyvodit trestní odpovědnost PO také, jestliže:
    1. k jednání uvedenému v odstavcích 1 a 2 došlo před vznikem PO – vychází se z ObčZ/NOZu; ten, kdo jedná jménem PO před jejím vznikem, je z tohoto jednání vázán, jedná-li více osob, jsou vázány společně a nerozdílně
    2. právnická osoba vznikla, ale soud rozhodl o neplatnosti PO – PO odpovídá i za čin spáchaný v době, kdy vznikla a existovala
    3. právní úkon, který měl založit oprávnění k jednání za PO, je neplatný nebo neúčinný, nebo
    4. jednající fyzická osoba není za takový TČ trestně odpovědná
  • Zavinění PO ve vztahu k některému z TČ podle § 7 je vyvozováno ze zavinění jednající FO.Jedná-li tedy FO úmyslně, bude PO odpovědná taktéž za úmyslný TČ. Zavinění je třeba posuzovat podle jednání osoby uvedené v § 8(1) a nevztahuje se k přičitatelnosti podle § 8(1) a (2); pokud tedy bude PO přičítáno jednání zaměstnance, které naplnilo znaky úmyslného TČ, půjde o úmyslný TČ i ze strany PO, nezajímá nás, že PO nedbalostně neprovedla potřebná opatření, která měla spáchání tohoto úmyslného činu zabránit.
  • Ryzí excesy zaměstnanců– řešeno pomocí návětí § 8(1), nebude se jednat o činspáchanýjménem PO, v zájmu PO nebo v rámci činnosti PO
  • Odpovědnost PO založené na přičitatelnost = zvláštní subjektivní odpovědnost PO – navazuje totiž na zavinění některé FO uvedené v § 8(1), ale je v principu odlišná od pojmu viny u FO. Nejde ale o odpovědnost objektivní.
  • ZoTOPO zná ve vztahu k PO také pojmy pachatele, nepřímého pachatele a účastníka * Pachatel – PO, které lze přičítat porušení nebo ohrožení zájmu chráněného TZ způsobem uvedeným v tomto zákoně (§ 9(1))
    • Nepřímý pachatel – PO, která k provedení činu užila jiné PO nebo FO (§ 9(2))
    • Účastník – použije se podpůrně TZ (§ 1(2)ZoTOPO a § 24 TZ)
  • Byl-li TČ spáchán společným jednáním více osob, z nichž alespoň jedna je PO, odpovídá každá z nich, jako by TČ spáchala sama (§ 9(3)). Vyvozením trestní odpovědnosti PO tedy není dotčena trestní odpovědnost FO, jde o projev zásady souběžné a nezávislé trestní odpovědnosti fyzických a právnických osob.

Trestní odpovědnost právního nástupce PO

  • § 10(1): Trestní odpovědnost PO přechází na všechny její právní nástupce
  • Přešla-li trestní odpovědnost na více právních nástupců, přihlédne soud při rozhodování o druhu a výměře trestu nebo ochranného opatření i k tomu, v jakém rozsahu na každého z nich přešly výnosy, užitky a jiné výhody ze spáchaného TČ, případně i k tomu, v jakém rozsahu kterýkoli z nich pokračuje v činnosti, v souvislosti s níž byl spáchán TČ (§ 10(2))
  • Na ukládání úhrnného, souhrnného a společného trestu právnímu nástupci se obdobně užijí ustanovení TZ; nepřichází-li takový postup v úvahu vzhledem k povaze právního nástupnictví nebo z jiných důvodů, soud uloží samostatný trest (§ 10(3))
  • Přechází na všechny právní nástupce ⇒ i na pr. nástupce bezprostředního pr. nástupce
  • ZoTOPO nevyžaduje, aby v souvislosti s přechodem práv a povinností trestněprávně odpovědné PO tato trestněprávně odpovědná PO zanikla
  • Otázka, zda přechod trestní odpovědnosti postihuje i případy, kdy jde o právní nástupnictví ve vztahu i jen k jednotlivé majetkové hodnotě (singulární sukcese) ⇒ inspirací úpravy § 10(1) byla rakouská právní úprava, ta vychází zásadně z univerzálního nástupnictví. V opačném případě by každý, kdo by od trestně odpovědné PO nabyl jakoukoli věc, právo, dluh apod. byl trestně odpovědným taktéž, což by porušovalo princip proporcionality a zásadu subsidiarity trestní represe.
  • K přechodu trestní odpovědnosti dochází objektivně– je bezvýznamné, zda nástupce o TČ předchozí PO věděl či mohl vědět či zda na něj přešly užitky či jiné výhody z trestné činnosti; případné tvrdosti této úpravy třeba řešit přes subsidiaritu trestní represe
  • K zániku PO s přechodem jmění na právního nástupce může dojít:
    • fúzí (sloučení nebo splynutí)
    • rozdělením (rozštěpením)
    • převodem jmění na právního nástupce
  • PO nezaniká např. rozdělením odštěpením, mohou tedy nastat např. situace, kdy členové statutárního orgánu budou trestně odpovědní s původní PO, ale i s PO, která je jejím právním nástupcem (srov. § 9(3)) a mohou s nimi být trestně stíhaní ve společném trestním řízení.
  • K právnímu nástupnictví nedochází při změně právní formy a při přeshraničním přemístění sídla PO
  • Trestní odpovědnost PO nemůže přejít na FO, neboť tr. odpovědnost FO se řídí výlučně TZ. Pozor! Pokud by však jmění, které FO nabyla od trestně odpovědné PO, přešlo z této FO dále na PO, přejde na tuto PO i trestní odpovědnost původní PO (FO tak bude jen „mezičlánkem“, „kurýrem“ trestníodpovědnostiJ)
  • Obdobně (podle § 10(1-3)) bude soud postupovat v případě, že dojde ke zrušení PO po pravomocném skončení trestního stíhání = úprava právního nástupnictví ve vykonávacím řízení – předpoklad nového rozhodnutí podle § 32. Přechod při zániku PO s právním nástupcem se týká výkonu trestů vykonávaných odsouzenou PO, přičemž je třeba, aby soud nařídil dosud nevykonané zbytky uložených trestů právnímu nástupci zrušené PO.

Zánik trestní odpovědnosti PO

  • Důvody zániku trestní odpovědnosti – okolnosti, které nastaly po spáchání TČ, ovšem dříve, než o něm bylo pravomocně rozhodnuto; přihlíží se k nim ex offo
  • Způsobují jednou pro vždy zánik práva státu na potrestání PO, mají za následek, že nelze zahájit trestní stíhání a pokud již bylo toto zahájeno, není možné v něm pokračovat
  • 2 typizované důvody zániku trestní odpovědnosti PO(§ 11-13)
    • Účinná lítost
    • Promlčení trestní odpovědnosti
  • Další důvody zániku trestní odpovědnosti PO:
    • Zvláštní případy účinné lítosti – PO se týkají zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle § 242 a § 362 TZ
    • Milost prezidenta republiky
    • Případy zániku trestnosti přípravy a pokusu a trestnosti účastenství podle TZ
    • Zánik PO (obdobně jako smrt FO) – jen v případě likvidace PO bez právních nástupců nebo v případě, kdy je právním nástupcem FO
  • Účinná lítost (§ 11)
    • trestní odpovědnost zaniká, pokud PO dobrovolně upustila od dalšího protiprávního jednání a (alternativně):
      1. odstranila nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, anebo škodlivému následku zamezila nebo škodlivý následek napravila, nebo
      2. učinila státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu o TČ oznámení v době, kdy nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem, mohlo být ještě odstraněno nebo škodlivému následku TČ mohlo být ještě zabráněno
    • K některým pojmům:
      • Dobrovolnost – PO splní podmínky účinné lítosti na základě vlastního rozhodnutí bez vlivu vnějších okolností, jde o projev změny postoje PO vůči TČ. Nejde o dobrovolnost, jedná-li PO pod tlakem zahájeného trestního stíhání, o dobrovolnost však může jít, jde-li o rozhodnutí vzešlé z obecné obavy ze stíhání, kdy toto ještě bezprostředně nehrozí
      • Zamezení škodlivému následku – spočívá v zabránění jeho vzniku, možné tedy jen u ohrožovacích TČ a předčasně dokonaných TČ, dokud nevznikla porucha (např. zabránění výbuchu nálože při teroristickém útoku podle § 311)
      • Škodlivý následek – skutečná újma vzniklá na objektu TČ spácháním TČ, jde o poruchu, event. o poruchu a související další ohrožení; škodlivým následkem ale není ohrožení samotné (to se odstraňuje jako „nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněného TZ“), nezahrnují se sem ani následky na tzv. vedlejších objektech
      • Oznámení – musí být dostatečně konkrétní, aby bylo možné odstranit nebezpečí nebo zabránit škodlivému následku
    • Na rozdíl od účinné lítosti podle § 33 TZ se úprava u PO vztahuje na všechny TČ, které může PO podle § 7 spáchat s výjimkou: * TČ přijetí úplatku (§ 331 TZ), podplacení (§ 332 TZ) nebo nepřímého úplatkářství (§ 333 TZ), viz §11(2).
      • Tam, kde se uplatní zvláštní ustanovení o účinné lítosti podle TZ (využitím § 1(2)TOPO) – TČ neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241) a TČ účast na organizované zločinecké skupině (§ 361). Zvláštní ustanovení o účinné lítosti jsou v poměru speciality k obecné úpravě účinné lítosti, poněvadž stanoví pro pachatele-PO výhodnější podmínky.
  • Promlčení trestní odpovědnosti (§ 12)
    • Na promlčení trestní odpovědnosti PO platí obdobně § 34 TZ; obdobně se tedy užije úprava:
      • délky promlčecí doby
      • stavení promlčecí doby
      • přerušení promlčecí doby – z logiky věci se však na rozdíl od FO nepřerušuje v případě vzetí do vazby, zatýkacího a evropského zatýkacího rozkazu
    • Hmotněprávní lhůta, spočívá v uplynutí doby od spáchání TČ
    • Ustanovení o promlčení se vztahuje na všechny TČ uvedené v § 7 s výjimkou TČ teroristického útoku (§ 311), byl-li spáchán za podmínek, kdy zakládá válečný zločin či zločin proti lidskosti

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code