Texty na Ius wiki vznikají pro studenty právnických fakult. Jsou dílem studentů, odborníků a dalších příspěvatelů. Rozpracované texty nejsou určeny k citování. Informace na těchto stránkách nejsou relevantním zdrojem právních informací, neslouží jako právní poradna a v žádném případě nemohou nahradit konzultaci s právními profesionály!


11. Příčetnost

  • Rozumíme jí způsobilost být pachatelem TČ, pokud závisí na duševních schopnostech pachatele
  • Je podmíněna schopností pachatele chápat význam svého činu pro společnost a ovládat své jednání
  • TrZ tento pojem nedefinuje, nýbrž uvádí důvody, které příčetnost vylučují, a to v § 26: „Kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný.“ Duševní porucha a ztráta rozpoznávací nebo ovládací schopnosti musí být dány v době činu. Dvě výše uvedené podmínky musí být splněny současně: 1) duševní porucha, pro kterou 2) došlo ke ztrátě schopnosti ovládací nebo (alternativně) rozpoznávací.
  • Kritéria příčetnosti tak dělíme na:
    • biologická (lékařská)– duševní porucha, jde o odchylku od běžné normy, resp. od úplné duševní a sociální pohody. Může být interindividuální (chování osob podobných vlastností, věku apod.) a intraindividuální (výrazná změna chování samotného jednotlivce). Legální definici duševní poruchy nalezneme v § 123: „Duševní poruchou se rozumí mimo duševní poruchy vyplývající z duševní nemoci i hluboká porucha vědomí, mentální retardace, těžká asociální porucha osobnosti nebo jiná těžká duševní nebo sexuální odchylka.“ Tato definice umožňuje pružně reagovat na nové psychiatrické poznatky a termín „jiná těžká duševní nebo sexuální porucha“ pak z této definice vytváří výčet demonstrativní. Duševní porucha může být vrozená (např. mentální retardace) či získaná (Alzheimerova choroba), může být trvalá, dlouhotrvající či přechodná (epileptický záchvat). TP nezkoumá duševní poruchu samu o sobě, zajímá ho její vliv na schopnost rozpoznat protiprávnost činu a ovládnout své jednání.
    • psychologická (juristická) – stačí v době spáchání činu naplnit alternativně:
      • Ztráta schopnosti rozumové (rozpoznávací) – pachatel není schopen rozpoznat, že jeho jednání je protiprávní, postačí běžná laická představa
      • Ztráta schopnosti ovládací (určovací) – absence schopnosti ovládnout své vlastní jednání, to konkrétní, které posuzujeme
      • Jejich nedostatek je třeba posuzovat se zřetelem k povaze TČ, pachatel může být schopen rozpoznat protiprávnost krádeže, ale nikoli už např. TČ zneužívání informací a postavení v obchodním styku. Jiným příkladem může být schopnost pyromana ovládnout své jednání vždy, kdy nejde o založení požáru. Mluvíme zde o tzv. parciální nepříčetnosti
  • Pokud pro duševní poruchu, která nastala až po spáchání činu, není osoba schopna chápat smysl trestního stíhání, je taková okolnost dle TŘ důvodem pro přerušení trestního stíhání, popř. pro odklad či přerušení výkonu trestu odnětí svobody
  • Nepříčetnost se musí dokazovat!Nesvéprávná osoba není automaticky nepříčetná
  • Zmenšená příčetnost (§ 27)– v době spáchání činu měl pachatel pro duševní poruchupodstatně sníženou schopnost rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání. Zmenšená příčetnost nevylučuje trestní odpovědnost, nejde ani o polehčující okolnost, neboť sama o sobě ještě nesnižuje závažnost činu (např. pachatel zaviněně nechá na sebe působit či vyhledá takovou okolnost, situaci či látku, o kterých ví, že oslabí jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti). Zmenšená příčetnost však odůvodňuje zvláštní postup proti pachateli, má význam především při rozhodování o sankci. Také má význam pro zařazování pachatele do určitého typu věznice či při posuzování závažnosti činu a jeho povahy jako kritéria pro ukládání trestu
  • Obligatorní důsledky zmenšené příčetnosti:
    • §40 (1): Jestliže pachatel spáchal trestný čin ve stavu zmenšené příčetnosti, který si, a to ani z nedbalosti, nepřivodil vlivem návykové látky, přihlédne soud k této okolnosti při stanovení druhu trestu a jeho výměry.
    • § 25(2) ZSVM: Při stanovení druhu trestního opatření a jeho výměry soud pro mládež přihlédne také k tomu, že mladistvý spáchal provinění ve stavu zmenšené příčetnosti, který si přivodil vlivem návykové látky. Není zde tedy rozlišení, zda se jednalo o zmenšenou příčetnost zaviněnou či nezaviněnou.
  • Fakultativní důsledky zmenšené příčetnosti:
    • Uložení ochranného léčení - § 99(2)a
    • Snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby za současného uložení ochranného léčení - § 40(2)
    • Upuštění od potrestání za současného uložení ochranného léčení či zabezpečovací detence - § 47(1), (2)
    • Upuštění od uložení trestního opatření za současně uloženého ochranného léčení či zabezpečovací detence - § 12a ZSVM
  • Odpovědnost za TČ spáchané pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky
  • Demonstrativní a široký výčet návykových látek nalezneme v § 130, jejich definice je odlišná od té v zákoně o návykových látkách
  • Při jejím posuzování rozlišujeme, jaký byl duševní stav pachatele v době před aplikací návykové látky (příčetnost, zmenšená příčetnost či nepříčetnost) a jaký vliv měla aplikace látky na příčetnost pachatele
  • Nejběžněji se setkáváme s tím, že pachatel si přivodil opilost či jiný stav vyvolaný návykovou látkou jako příčetný, a TČ spáchal též jako příčetný
  • Možnosti posuzování případů, kdy se příčetný pachatel pod vlivem návykové látky ocitl ve stavu nepříčetnosti:
    • actio libera in causa dolosa– pachatel se úmyslně přivedl do stavu nepříčetnosti, aby v něm spáchal TČ, tzv. opití se na kuráž, pachatel je plně odpovědný za úmyslný TČ
    • actio libera in causa culposa– pachatel spáchá v nepříčetnosti TČ z nedbalosti a jeho nedbalost spočívá ve spáchání TČ jednáním, jímž se uvedl do stavu nepříčetnosti, například řidič auta se opíjel za přípravy na cestu (tj. věděl, že pojede autem a měl a mohl si být vědom toho, jaké taková „příprava“ může mít následky) a neopatrnou jízdou způsobí smrtelný úraz. Bude zde plná odpovědnost za nedbalostní TČ.
    • TČ opilství (§ 360)– pachatel se požitím nebo aplikací návykové látky nebo jinak přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí činu jinak trestného (kvazideliktu). Trestně odpovědný je přivedení se do takového stavu, nikoli onen kvazidelikt. Např. muž se v hospodě opije (přivede se do nepříčetnosti) a teprve v tomto stavu pojme nápad zavraždit svou ženu, což také učiní.
    • Pachatel se přivedl do stavu nepříčetnosti bez zavinění a v tomto stavu pak spáchá čin jinak trestný– kamarádi mu např. v restauračním zařízení tajně nalévali do kofoly vodku; postupujeme podle obecných zásad § 26 o nepříčetnosti, pachatel není trestně odpovědný

Navigace

Skupina A.

1. Pojem trestního práva hmotného, trestněprávní vztah, funkce trestního práva a jeho základní zásady | 2. Prameny trestního práva, výklad trestních zákonů a analogie | 3. Internacionalizace a europeizace trestního práva | 4. Působnost trestních zákonů | 5. Pojem trestného činu a jeho znaky | 6. Skutková podstata trestného činu | 7. Pokračování v trestném činu, trestné činy hromadné a trestné činy trvající | 8. Objekt trestného činu | 9. Objektivní stránka trestného činu | 10. Pachatel trestného činu | 11. Příčetnost | 12. Trestní odpovědnost právnických osob | 13. Sankcionování právnických osob | 14. Subjektivní stránka trestného činu | 15. Omyl v trestním právu | 16. Okolnosti vylučující protiprávnost | 17. Vývojová stadia trestné činnosti | 18. Trestná součinnost a účastenství | 19. Nepřímý pachatel, spolupachatelství | 20. Souběh trestných činů a recidiva | 21. Zánik trestní odpovědnosti | 22. Pojem a účel trestu, systém trestů | 23. Alternativní tresty: peněžitý trest, obecně prospěšné práce, domácí vězení | 24. Podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody, podmíněné odsouzení k trestu odnětí svobody s dohledem | 25. Nepodmíněný trest odnětí svobody | 26. Zásady ukládání trestů dospělým | 27. Ukládání trestu při souběhu, recidivě a u pokračování v trestném činu | 28. Zánik výkonu trestu a zahlazení odsouzení | 29. Ochranná opatření | 30. Trestní odpovědnost mladistvých | 31. Sankcionování mladistvých

Skupina B.

1. Trestné činy proti životu | 2. Trestné činy proti zdraví | 3. Neposkytnutí pomoci a další trestné činy ohrožující život nebo zdraví | 4. Trestné činy proti těhotenství ženy | 5. Trestné činy proti svobodě I: obchodování s lidmi, omezování osobní svobody, zbavení osobní svobody, svěření dítěte do moci jiného, zavlečení | 6. Trestné činy proti svobodě II: loupež, vydírání a navazující trestné činy | 7. Trestné činy proti svobodě III: porušování domovní svobody, porušování svobody sdružování a shromažďování, omezování svobody vyznání | 8. Trestné činy proti právům na ochranu osobnosti, soukromí a listovního tajemství | 9. Trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti | 10. Trestné činy proti rodině a dětem | 11. Trestné činy proti majetku: obohacovací – krádež a zpronevěra | 12. Trestné činy proti majetku: obohacovací – podvod a zvláštní případy podvodného jednání | 13. Trestné činy proti majetku: obohacovací – zatajení věci, lichva, provozování nepoctivých her a sázek | 14. Trestné činy proti majetku: tzv. trestné činy poškozovací | 15. Trestné činy proti majetku: neoprávněné užívání (tzv. furtum usus) | 16. Trestné činy proti majetku: podílnictví a legalizace výnosů z trestné činnosti | 17. Trestné činy hospodářské | 18. Trestné činy obecně nebezpečné I: obecné ohrožení a navazující trestné činy | 19. Trestné činy obecně nebezpečné II: tzv. drogové delikty | 20. Trestné činy proti životnímu prostředí | 21. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci | 22. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy proti výkonu pravomoci orgánu veřejné moci a úřední osoby a trestné činy úředních osob | 23. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: úplatkářství | 24. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání a další trestné činy znamenající rušení činnosti orgánu veřejné moci | 25. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: trestné činy narušující soužití lidí | 26. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: výtržnictví a jiná rušení veřejného pořádku | 27. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: opilství | 28. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: organizovaná zločinecká skupina | 29. Trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných: nadržování, nepřekažení a neoznámení trestného činu a další formy trestné součinnosti | 30. Trestné činy proti branné povinnosti a trestné činy vojenské | 31. Trestné činy proti lidskosti, proti míru a válečné trestné činy

Skupina C.

1. Trestněprocesní zákony, jejich výklad a ochrana ústavně zaručených základních práv a svobod v trestním řízení | 2. Předmět trestního řízení, předběžné otázky | 3. Systém základních zásad trestního řízení, jejich význam, jednotlivé základní zásady | 4. Subjekty trestního řízení a strany, soudy | 5. Podezřelý, obviněný, obhájce | 6. Poškozený a zúčastněná osoba v trestním řízení | 7. Státní zastupitelství a policie | 8. Dokazování, základní zásady dokazování, rozdělení důkazů | 9. Jednotlivé důkazní prostředky | 10. Zajištění osob a věcí v trestním řízení | 11. Postup před zahájením trestního stíhání, zahájení trestního stíhání | 12. Přípravné řízení včetně zkráceného přípravného řízení, rozhodnutí v přípravném řízení | 13. Předběžné projednání obžaloby, veřejné a neveřejné zasedání | 14. Rozhodnutí v trestních věcech, právní moc a vykonatelnost | 15. Hlavní líčení | 16. Zvláštní způsoby řízení, řízení ve věcech mladistvých | 17. Opravné prostředky obecně, zásady opravného řízení | 18. Řádné opravné prostředky | 19. Mimořádné opravné prostředky | 20. Vykonávací řízení | 21. Mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních

Tisk/export
Sponzor
Sunnysoft
Odkazy
QR-Code